III.ÚS 3685/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3685/15 ze dne 18. 10. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky CZT a. s., sídlem Lísková 1513, Čáslav, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2014 č. j. 8 Afs 17/2013-179, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2015 č. j. 30 Af 6/2011-542, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2015 č. j. 30 Af 6/2011-632, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její vlastnické právo, právo na podnikání a právo na spravedlivý proces. Namítá též porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 4, čl. 10, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených soudních rozhodnutí se podává, že stěžovatelce byla Celním úřadem v Pardubicích (dále jen "správce daně") několika platebními výměry ze dne 21. 11. 2007 doměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období únor, březen, duben, květen, červen, srpen, září a říjen roku 2006. 3. Rozhodnutími Celního ředitelství v Praze (dále jen "odvolací správní orgán") ze dne 12. 11. 2008 byly částečně změněny výroky dodatečných platebních výměrů a ve zbytku byla napadená rozhodnutí potvrzena. K žalobám stěžovatelky proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudky ze dne 28. 1. 2010 tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu (od 1. 1. 2013 postavení tohoto orgánu zaujal vedlejší účastník řízení) k dalšímu řízení. Ten rozhodnutími ze dne 22. 12. 2010 částečně změnil výroky dodatečných platebních výměrů. 4. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak stěžovatelka opět napadla žalobami, o nichž ve spojené věci rozhodl krajský soud dne 29. 1. 2013 č. j. 30 Af 6/2011-334 tak, že napadená rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil pro nezákonnost vyměření spotřební daně; dospěl k závěru, že tabákové výrobky Gullivers Standard, Gullivers Extra a Merlin jsou doutníky, nikoli tabák ke kouření. 5. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud uvedený rozsudek krajského soudu zrušil napadeným rozsudkem ze dne 19. 12. 2014 č. j. 8 Afs 17/2013-179 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť podle jeho právního názoru v daném případě nebylo možné použít vyhlášku č. 344/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky, a dále že tabákové výrobky Gullivers Extra nesplňují formální podmínky pro doutníky. 6. Následně krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výrokem I zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2693-3/2010-060100-21, 2698-3/2010-060100-21, 2820-3/2010-060100-21, 2820-4/2010-060100-21 a 2822-3/2010-060100-21, a vrátil mu tyto věci k dalšímu řízení. Výrokem II zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2677-3/2010-060100-21, ve výroku, kterým byla stěžovateli vyměřena spotřební daň z tabákového výrobku Merlin za zdaňovací období březen 2006 ve výši 2 416 329 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení; ve zbytku žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem III zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2678-3/2010-060100-21, ve výrocích, kterými byla stěžovatelce vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků Merlin a Gullivers Standard za zdaňovací období duben 2006 ve výši 3 983 100 Kč a 1 466 162 Kč, a v tomto rozsahu vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení; ve zbytku žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Výrokem IV zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010 č. j. 2694-3/2010-060100-21. Výrokem V rozhodl o vrácení soudního poplatku a výrokem VI o nákladech řízení. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti vyjádřila svůj nesouhlas s výkladem správních soudů, že pro stanovení spotřební daně je rozhodná definice doutníků v § 101 odst. 3 písm. b) a odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, a že podmínky stanovené vyhláškou č. 344/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebyly pro stanovení spotřební daně samy o sobě rozhodné. Stěžovatelka považuje tento výklad za vybočující z ústavních kautel, neboť jím je porušena jednota právního řádu a jeho bezrozpornost, princip předvídatelnosti a právní jistoty, legitimního očekávání, jakož i víra ve správnost jednání a rozhodování orgánů veřejné moci. V důsledku tohoto výkladu bylo popřeno vlastnické právo stěžovatelky a zasaženo do jejího práva provozovat hospodářskou činnost. 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti cituje relevantní znění zákona o spotřebních daních a vyhlášky č. 344/2003 Sb. Má za to, že oba právní předpisy shodným způsobem upravují druhy tabákových výrobků (cigarety, doutníky a cigarillos, tabák ke kouření a ostatní tabák), jak má tabákový výrobek vypadat (v tomto případě doutník) a použití i jiných složek (látek) než tabáku. Jediný rozdíl spatřuje v tom, že zákon o spotřebních daních slouží pro účely stanovení daně (rozlišení tabákového výrobku z hlediska jeho daňového zařazení) a vyhláška č. 344/2003 Sb. slouží k určení, jak má doutník vypadat a z čeho jej lze vyrábět, resp. co vše lze pro jeho výrobu použít. Stěžovatelka je přesvědčena, že zákon o spotřebních daních a vyhláška č. 344/2003 Sb. spolu úzce souvisejí. Popření principu právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání spatřuje stěžovatelka v tom, že při splnění podmínek dle jednoho právního předpisu (vyhláška č. 344/2003 Sb.) jde o porušení jiného právního předpisu (zákon o spotřebních daních). Stěžovatelka poukazuje na princip in dubio mitius a výklad provedený správními soudy považuje za hrubě nespravedlivý a přepjatě formalistický. 9. Stěžovatelka poukazuje na názor Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, že ze zákonné úpravy nelze dovodit, že by v případě doutníků obsahujících tabákovou náplň mohl být vázací list tvořen jiným než tam definovaným materiálem, např. papírem. Protože výrobek Gullivers Extra má vázací list vyroben z papíru a pouze krycí list je zhotoven z tabákového listu, nesplňuje podle správních soudů požadavky § 101 odst. 3 písm. b), resp. § 101 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Oproti tomu stěžovatelka je toho názoru, že tabákový výrobek Gullivers Extra je tabákovým smotkem, který je způsobilý ke kouření v daném stavu, byť musí být před kouřením na jedné straně oříznut. Pokud tedy byl použit např. celulózový papír nebo celulózová pletenina, která pevně držela (ovinula) drcenou tabákovou směs, a ta byla následně ovinuta listem ze surového tabáku, jde stále o doutník. 10. Porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud se nijak nezabýval jí předloženým znaleckým posudkem č. 06-01/2015 ze dne 12. 9. 2015, vypracovaným soudním znalcem Petrem Hákem. Krajský soud i kasační soud pak zcela pominuly důkaz stanoviskem Vrchního finančního ředitelství Hamburk, Celně technického a zkušebního ústavu, vyjádřeným v dopise č. j. V 1203 B - A 520/06 - T 21. Toto stanovisko je součástí daňového spisu a stěžovatelka na něj poukázala též v žalobě a vychází ze závěru, že Gullivers Extra je doutník. 11. Stěžovatelka se domnívá, že Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti evidentně prováděl dokazování, a to i závaznými informacemi o sazebním zařazení, byť opominul stanovisko německých celních orgánů. Provedením těchto důkazů se Nejvyšší správní soud dle stěžovatelky odklonil od právního názoru krajského soudu a v takovém případě měl postupovat dle § 118a o. s. ř., tj. měl dát příležitost účastníkům, aby se k provedenému hodnocení vyjádřili, včetně důkazů, z nichž kasační soud vycházel. Pokud je totiž krajský soud právním názorem kasačního soudu vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.) a kasační soud stěžovatelce neumožnil vyjádřit se k odlišnému právnímu názoru, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Podle názoru stěžovatelky omezení podle § 109 odst. 5 s. ř. s. neplatí pro důkazy, které podporují právní názor úč