III.ÚS 3877/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3877/19 ze dne 1. 6. 2021 N 107/106 SbNU 204 K vrácení soudního poplatku při zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu; změna judikatury zvláštního senátu jako okolnost neodůvodňující použití § 150 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ČEPS, a. s., sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10 - Michle, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti I. a III. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2019 č. j. 32 Cdo 2249/2019-99 a IV. a V. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. června 2018 č. j. 16 C 156/2017-44, za účasti Nejvyššího soudu a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a obchodní společnosti OTE, a. s., sídlem Sokolovská 192/79, Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Janem Vaníčkem, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení specifikovaných výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka, jejímž předmětem podnikání je distribuce elektřiny, se u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici jako operátorovi trhu zaplacení částky 45 742 796,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vedlejší účastnice se o uvedenou částku na úkor stěžovatelky bezdůvodně obohatila, neboť v období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 od stěžovatelky vybírala bez právního důvodu část složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů podle § 13 odst. 1 a § 28 odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 165/2012 Sb."). Obvodní soud řízení zastavil (I. výrok) a rozhodl o postoupení věci Energetickému regulačnímu úřadu (II. výrok). Dalším výrokem zamítl námitku dříve zahájeného řízení o téže věci vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 218/2017, uplatněnou vedlejší účastnicí dne 7. 5. 2018 (III. výrok). Též rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (napadený IV. výrok) a o tom, že po právní moci tohoto usnesení se stěžovatelce vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 016 279,44 Kč (napadený V. výrok). 3. Obvodní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejde o spor nebo jinou věc vyplývající z poměrů soukromého práva, a že tedy ve věci není dána pravomoc civilních soudů podle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů podle § 52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. a podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, má pravomoc rozhodovat Energetický regulační úřad. Rozhodnutí o nákladech řízení obvodní soud odůvodnil tím, že stěžovatelka podala žalobu za situace, kdy nebyla dána pravomoc civilních soudů k projednání a rozhodnutí věci, čímž zavinila zastavení řízení. O stěžovatelkou zaplaceném soudním poplatku rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatelce vrátil soudní poplatek snížený o 20 %, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 16. 1. 2019 č. j. 15 Co 355/2018-57 usnesení obvodního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje a věc se nepostupuje Energetickému regulačnímu úřadu. Na rozdíl od obvodního soudu městský soud dospěl k tomu, že byla dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. 32 Cdo 4755/2017 a ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 23 Cdo 4165/2017 uvedl, že předmětem sporu je tvrzený závazkový vztah z bezdůvodného obohacení, jenž sám o sobě není vztahem založeným na základě zákona č. 165/2012 Sb. nebo týkajícím se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. 5. Proti usnesení městského soudu podala vedlejší účastnice dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud tak, že usnesení městského soudu změnil tak, že usnesení obvodního soudu v I., II. a IV. výroku potvrdil; usnesení obvodního soudu změnil v V. výroku tak, že se stěžovatelce vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 645 942,40 Kč (napadený I. výrok). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok) a že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (napadený III. výrok). 6. Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 15. 1. 2019 sp. zn. Konf 45/2017, z něhož vyplývá, že pravomoc Energetického regulačního úřadu podle § 52 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb. rozhodovat spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, není omezena jen na případy, kdy jedna ze smluvních stran splnění této povinnosti odmítá, ale dopadá na všechny spory, kdy je rozporována povinnost k peněžitému plnění z titulu smluvního ustanovení sjednaného na základě tohoto zákona. Dále Nejvyšší soud poukázal na to, že rozhodnutí zvláštního senátu mají právní účinky jak inter partes, tak erga omnes, a jsou tak závazná nejen pro účastníky daného řízení, ale dopadají na všechny obdobné případy. Na závěry vyplývající z tohoto rozhodnutí, které představovalo změnu v judikatuře zvláštního senátu, přitom Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi reagoval; k tomu odkázal na své usnesení ze dne 29. 4. 2019 sp. zn. 23 Cdo 4291/2017, jež se týkalo obdobné věci mezi týmiž účastníky řízení a v němž bylo uvedeno, že právní kvalifikace žalované pohledávky jako pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nevyjímá spor, jehož samotným základem je splnění peněžité povinnosti uložené zákonem č. 165/2012 Sb., z pravomoci Energetického regulačního úřadu. Za překonaná přitom Nejvyšší soud v tomto usnesení výslovně označil některá svá dřívější rozhodnutí, z nichž v nynější věci vycházel městský soud. Rozhodnutí městského soudu tak nebylo správné, neboť městský soud se při řešení otázky procesního práva, na níž spočívalo rozhodnutí ve věci, odchýlil od změněné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Skutečnost, že k této změně došlo až následně a že městský soud nemohl vzhledem k časovým souvislostem dost dobře včas postřehnout ani změnu v judikatuře zvláštního senátu, byla nerozhodná. 7. K rozhodnutí obvodního soudu o vrácení části stěžovatelkou uhrazeného soudního poplatku Nejvyšší soud uvedl, že postup podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle něhož měl být stěžovatelce vrácen soudní poplatek snížený o 20 %, byl správný, obvodní soud nicméně chybně vypočetl konkrétní částku, která měla být stěžovatelce vrácena. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že podáním žaloby k soudu postupovala dle v dané době aktuální judikaturní praxe, která se jednoznačně přikláněla k názoru, že pro rozhodování daného typu sporů jsou příslušné civilní soudy. Došlo-li v mezidobí ke změně této praxe, nemělo to jít stěžovatelce k tíži a měl jí být vrácen uhrazený soudní poplatek v plné výši; rovněž jí neměla být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice. 9. Neměl-li obvodní soud pravomoc projednat a rozhodnout předmětný spor, neměl dle stěžovatelčina přesvědčení pravomoc vyměřit soudní poplatek a již vůbec ne poté, co došlo k zastavení řízení, stěžovatelce vrátit pouze jeho část. Poplatková povinnost stanovená zákonem o soudních poplatcích je dle stěžovatelky nerozlučně spjata zároveň se závěrem o pravomoci soudu k projednání věci v občanském soudním řízení, přičemž řízení ve věcech, v nichž není dána pravomoc soudu, poplatkové povinnosti podléhat nemohou. Platí-li zásada "soud zná právo", pak z této zásady lze dovodit i závěr, že soud zná svoji pravomoc vymezenou zákonnými předpisy. V případě, že pravomoc soudu není dána, nák