III.ÚS 389/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 389/26 ze dne 26. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené Mgr. Alenou Hoškovou, advokátkou, sídlem Gorkého 502, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 101 Co 303/2025-1922 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 10. září 2025 č. j. 42 P 1/2019-1772, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a R. H., nezl. D. H. a nezl. V. H., jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 32 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny; čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 37 odst. 3 Listiny; dále čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 90 Ústavy; a též čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že vedlejší účastník jako otec nezletilých se jedním ze svých mnoha podání (ze dne 7. 2. 2025) domáhal nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce, která podle něj dlouhodobě neplní dobrovolně styk stanovený soudním rozhodnutím (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023 č. j. 101 Co 168, 169/2023-1141). Vedlejší účastník uvedl, že stěžovatelka od března do prosince 2024 odmítala předat nezletilé děti ke styku, respektive jejich předání podmiňovala tím, že si pro ně vedlejší účastník musí přijet až do bydliště matky a následně je v místě bydliště matky předat stěžovatelce zpět. Opatrovnický spis je veden již od roku 2016. Nezletilá vedlejší účastnice je narozena v roce XXXX (v době rozhodování prvostupňového soudu v této věci měla 9 let), nezletilý vedlejší účastník je narozen v roce XXXX (v době rozhodování prvostupňového soudu měl stále ještě 8 let). 3. Okresní soud v Kladně v záhlaví uvedeným usnesením nařídil výkon rozhodnutí (podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 4. 2023 č. j. 42 P 1/2019-954, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023 č. j. 101 Co 168, 169/2023-1141), uložením pokuty stěžovatelce ve výši 55 000 Kč (výrok I.). Současně stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 1 450 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že rodiče spolu nekomunikují, resp. matka s otcem nekomunikuje a má k němu negativní vztah. V minulosti docházelo k opakovanému nerespektování rozsudku, konkrétně stěžovatelka bezdůvodně neumožnila styk nezletilých s otcem ve dnech 15.-17. 3., 27. 3.-1. 4., 19.-21. 4., 17.-19. 5., 14.-16. 6., 1.-21. 8., 20.-22. 9., 18.- 20. 10., 28.-30. 10., 15.-17. 11., 23.-25. 12. 2024. Za každý z těchto 11 případů jí byla uložena pokuta 5 000 Kč, tedy celkem 55 000 Kč. Pokuta za styk 20.-22. 12. 2024 nebyla okresním soudem uložena, a to z etických důvodů (aby děti nestrávily tolik času na cestě). Tento styk totiž navazoval na ten prázdninový od 23. 12., za který již byla pokuta uložena. Okresní soud stěžovatelku upozornil, že další porušování povinností může vést až k výkonu rozhodnutí formou odebrání dítěte podle § 504 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů ("z. ř. s."). Dále okresní soud rozhodl, že otec má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 450 Kč (1 000 Kč za právní zastoupení, 450 Kč za hotové výdaje) podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a § 506 z. ř. s. 4. Stěžovatelka brojila proti prvostupňovému rozhodnutí odvoláním, kterému však Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nevyhověl. Změnil výrok II. usnesením obvodního soudu pouze tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 1 200 Kč; ve zbylém rozsahu výrok II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Usnesení obvodního soudu o samotném nařízení výkonu rozhodnutí potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem, přičemž právní úvahy vedoucí k určení nákladů korigoval (výrok III.). 5. Krajský soud v Praze nejprve rekapituloval obsah předchozích řízení (body 2; 8 až 12 napadeného usnesení krajského soudu). V minulosti vedlejší účastník podával řadu návrhů na výkon rozhodnutí, protože k umožnění styků nedocházelo (pokuty uloženy nejprve souhrnně ve výši 6 000 Kč za tři nerealizované styky, poté 5000 Kč za dva další). Okresní soud poté v únoru 2025 svěřil děti do péče otce, odvolací soud však zasáhl, rozhodnutí změnil a stanovil dětem navykací plán kontaktu s vedlejším účastníkem tak, že se kontakt uskuteční dvě hodiny každou sudou sobotu v měsíci v zařízení Area Fausta. V případě neuskutečněných kontaktů pak určuje náhradní termín zařízení. Rodičům soud uložil povinnost spolupráce se zařízením na zajištění schůzek, dbát jeho pokynů a podílet se na úhradě služeb. Z usnesení policie ze dne 9. 7. 2025 č. j. KRPS-49215-54/TČ-2025-010371-SL, krajský soud zjistil, že proti stěžovatelce bylo zahájeno trestní stíhání jako obviněné ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, kterých se měla dopustit tím, že jako matka opakovaně a úmyslně nepředávala děti do péče otci, a to ani přes výkon rozhodnutí uložením pokut. Ve věci byla podána obžaloba. 6. Podle krajského soudu neexistovaly objektivní důvody, proč by se styky v uvedených termínech března až prosince 2024 nemohly realizovat. Vztahy mezi rodiči jsou velmi narušeny. Stěžovatelka otce dětí jako vychovatele nezletilých dlouhodobě nerespektuje, děti ve vztahu k němu nepodporuje a otec je z výchovného působení na nezletilé vyloučen. Z obsahu spisu (i z prohlášení stěžovatelky u výslechu na policii) je zřejmé, že hlavním důvodem nepředání dětí byla v době neuskutečněných styků neochota stěžovatelky cestovat pro nezletilé po skončení styku do O. (přitom místo předávání bylo jednotlivými rozhodnutími postupně měněno ve prospěch stěžovatelky), následně jako důvod neuskutečňování styků tvrdila výhrady k vedlejšímu účastníkovi (agresivní chování, konzumace alkoholu, chování ke stěžovatelce v době společného soužití) a s tím spojenou odmítavost samotných nezletilých ke styku s vedlejším účastníkem. Podobné námitky uváděla stěžovatelka již v řízení nalézacím. Přitom ani poté, co byl v rámci odvolacího řízení o výkonu rozhodnutí usnesením ze dne 6. 5. 2025 č. j. 101 Co 83/2025-1714 stanoven plán navykacího režimu kontaktu nezletilých s otcem v zařízení Area Fausta, kde mohou být z povahy věci matčiny obavy přítomností pracovnice rozptýleny, stěžovatelka v průběhu měsíce října 2025 (v rozporu s předchozím rozhodnutím odvolacího soudu) zrušila docházku nezletilých do zařízení s tvrzením, že v souvislosti s kontakty se zhoršuje postoj dětí k otci a dochází u nich k opakujícím se somatickým obtížím. 7. Krajský soud rekapituloval provedené důkazy, z nichž plyne narušení vztahů nezletilých k otci a ovlivnění postojem matky. V případě narušení vzájemného vztahu mezi nezletilými a jedním z rodičů je podle krajského soudu úkolem druhého rodiče nezletilé k narovnání vztahů motivovat. Rodiče by proto v tomto měli jít dětem příkladem, vzájemně komunikovat a spolupracovat, což se neděje z důvodů na straně stěžovatelky, která své výhrady vůči otci přenáší i na nezletilé. Soud akcentoval i konkrétní výroky nezletilých a jejich věk (bod 41 napadeného rozhodnutí krajského soudu). Matka od počátku změny jejího bydliště klade překážky ke styku otce s nezletilými. Soud vzal v úvahu postoj nezletilých, aby byly naplněny požadavky čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, zohlednil však působení stěžovatelky, které je bezpochyby způsobilé ovlivnit jejich postoj. 8. Při posouzení konkrétní výše pokuty vzal krajský soud v úvahu, že se nejedná o první protiprávní jednání stěžovatelky. Okresní soud uvažoval již o změně úpravy poměrů nezletilých a jejich svěření do péče otce; následně byl usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 5. 2025 nařízen v rámci výkonu rozhodnutí uložením pokuty navykací plán kontaktu nezletilých s otcem v Area Fausta. Krajský soud zohlednil poměry stěžovatelky, která je dosud na rodičovské dovolené s dalším dítětem a má další vyživovací povinnosti. Zohlednil celkové majetkové poměry d