III.ÚS 3960/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3960/11 ze dne 27. 2. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Laudy, zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, nám. T. G. M 11, proti vyjádření Magistrátu města Přerova, stavebního úřadu, č. 158/2009 ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 2009/2058/SÚ/Ha, a vyjádření č. 103/2010 ze dne 10. 3. 2010 sp. zn. 2010/2468/SÚ/Ha, sdělení Magistrátu města Přerova, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí, č. 380/2011 ze dne 2. 11. 2011 sp. zn. 2011/145162/STAV/SU/JP, a vyjádření Státní energetické inspekce ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. 454/11/71.100/Ign, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel je vlastníkem nemovitosti - domu č. p. X na parcele č. X1 a pozemku p. č. X1, sousedící s domem č. p. Y na parcele č. Y1, na jehož střeše byla vybudována fotovoltaická elektrárna (dále jen "FVE"), která je umístěna u hranice pozemku, a je od 21. 5. 2010 připojena do elektrizační soustavy, přičemž v souvislosti s ní vzniklo (dle vyjádření Státní energetické inspekce) "ochranné pásmo ve vzdálenosti 20 - ti metrů kolmo na vnější líc obvodového pláště FVE". Majitel této sousední nemovitosti stěžovatele Peter Chantúr (dále jen stavebník) učinil dne 23. 3. 2009 Magistrátu města Přerova, stavebnímu úřadu, ohlášení stavby "stavební úpravy domu č. p. Y v P., spočívající v osazení sestavy slunečních kolektorů typu KYOCERA SOLAR KD205GH-2P ve dvorním traktu domu s propojením na distribuční síť NN na pozemku parc. č. Y1 v katastrálním území Přerov" a dne 9. 3. 2010 ohlášení stavby "stavební úpravy domu č. p. Y v P., spočívající v rozšíření sestavy slunečních kolektorů typu KYOCERA SOLAR KD205GH-2P ve dvorním traktu domu s propojením na distribuční síť NN na pozemku parc. č. Y1 v katastrálním území Přerov". Na základě těchto podání zaslal Magistrát města Přerova, stavební úřad, stavebníkovi vyjádření č. 158/2009 ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 2009/2058/SÚ/Ha a vyjádření č. 103/2010 ze dne 10. 3. 2010 sp. zn. 2010/2468/SÚ/Ha, kterými mu bylo sděleno, že stavební úpravy popsané v ohlášení stavby z 23. 3. 2009 a 9. 3. 2010 v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nevyžadují vydání stavebního povolení ani ohlášení, a vzhledem k tomu, že se jedná o stavební úpravy dle § 81 odst. 3 stavebního zákona, nevyžadují vydaní územního rozhodnutí o změně stavby ani územní souhlas. Přípisem ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. 454/11/71.100/Ign Státní energetická inspekce, územní inspektorát Olomouc, sdělila k žádosti stěžovatele (o vyjádření k ochrannému pásmu), že z hlediska zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. 458/2000 Sb.), fotovoltaická elektrárna umístěná na střeše domu č. p. Y v P., na parcele č. Y1, je součástí elektrizační soustavy a jako taková je chráněna ochranným pásmem, jehož úprava a omezení z něj plynoucí je obsažena v § 46 odst. 7 a odst. 8 tohoto zákona. Usnesením č. 248/2011 ze dne 25. 7. 2011 odložil Magistrát města Přerova, odbor stavebního úřadu a životního prostředí, podnět stěžovatele ze dne 21. 7. 2011 ke zrušení vyjádření tohoto správního úřadu č. 158/2009 a č. 103/2010, neboť shledal, že učiněný úkon stěžovatele zjevně není "žádostí". K odvolání stěžovatele Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje kraje, napadené usnesení č. 248/2011 ze dne 25. 7. 2011 zrušil a vrátil k novému projednání s tím, aby správní úřad posoudil, zda zde není dán důvod pro zahájení přezkumného řízení, a uložil podání stěžovatele vyřídit postupem dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Magistrát města Přerova, stavební úřad, sdělením č. 380/2011 ze dne 2. 11. 2011 stěžovateli oznámil, že vyjádření č. 158/2009 a č. 103/2010 byla vydána v souladu s právními předpisy, a tudíž neshledal důvod k zahájení (přezkumného) řízení z moci úřední. V podrobnostech uvedl, že "instalování slunečních kolektorů na stavbu a rozšíření sestavy ve smyslu § 81 odst. 3 písm. a) stavebního zákona bylo správním úřadem posouzeno jako stavební úpravy dokončené stavby - změna stavby, které nevyžadují vydaní územního rozhodnutí o změně stavby ani územní souhlas, přičemž za podmínek daných stavebním zákonem lze na předmětný záměr také aplikovat jak § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tak § 103 odst. 1 písm. h) stavebního zákona - "stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení". Fotovoltaický systém je v tomto případě technické zařízení stavby s instalovaným příkonem 4,6 kW/1 F se zvýšením (rozšířením) na 4,6 kW/2F, které slouží k zásobování stavby elektrickou energií, patří tedy mezi technická zařízení stavby, kdy je její nedílnou součástí a spolu s dalším technickým zařízením zabezpečuje způsob využití stavby, pro který byla navržena a provedena". V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil výše označená vyjádření a sdělení správních orgánů. Přípustnost ústavní stížnosti proti shora označeným úkonům správních orgánů stěžovatel dovozuje z toho, že mu platná právní úprava již "nenabízí" jiný prostředek ke sjednání nápravy porušení jeho ústavně zaručených práv. K vyjádřením č. 158/2009 ze dne 26. 5. 2009 a č. 103/2010 ze dne 10. 3. 2010 stěžovatel tvrdí, že je nutno na ně pohlížet jako na jiný zásah veřejné moci, přičemž vyčerpal všechny dostupné prostředky na ochranu před tímto zásahem tím, že podal podnět k postupu dle § 156 odst. 2 správního řádu a jelikož "rozhodnutí" o tomto posledním možném procesním prostředku k ochraně jeho práv (tj. sdělení č. 380/2011 Magistrátu města Přerova) mu bylo doručeno dne 4. 11. 2011, je současně ve vztahu k těmto úkonům správního orgánu (vyjádřením) zachována i lhůta k podání ústavní stížnosti. Ohledně sdělení č. 380/2011, jímž mu bylo oznámeno, že správní orgán neshledal důvod k zahájení (přezkumného) řízení z moci úřední, má stěžovatel za to, že i zde jde o ústavní stížnost přípustnou a včas podanou, neboť též tímto úkonem došlo k zásahu do jeho práv, jestliže správní orgán, ač byly ve věci zjevně dány důvody pro zahájení řízení dle § 156 správního řádu (zde zjevný rozpor úkonů s právnímu předpisy a porušení práv stěžovatele chráněných ústavním pořádkem), tyto důvody neakceptoval, a naopak vyslovil správnost závěrů ve vyjádřeních č. 158/2009 a č. 103/2010 vyslovených dříve. Protože podle stěžovatele nelze ani toto sdělení napadnout správní žalobou, je ústavní stížnost jediným procesním prostředkem obrany proti tomuto úkonu správního orgánu. Přípustnost ústavní stížnosti proti vyjádření Státní energetické inspekce ze dne 20. 4. 2011 pak stěžovatel dovozuje z ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jím byla ke dni 20. 4. 2011 deklarována existence ochranného pásma kolem FVE, jež představuje podstatné omezení jeho vlastnického práva; má za to, že tím je naplněna zákonná podmínka přesahu vlastních zájmů, neboť (z podrobně dále vysvětlených důvodů) je více než pravděpodobné, že v obdobných skutkových věcech se vyjádří správní orgán totožně a na podkladě vyjádření stavebních úřadů bude "v rozporu se zákonem deklarovat vznik ochranného pásma i v jiných případech". Co do vlastních důvodů ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že v důsledku nezákonného postupu správního úřadu, který vyústil v napadená vyjádření č. 158/2009 a č. 103/2010, mu byla upřena možnost jakkoliv se vyjádřit k záměru stavebníka, když FVE byla (ve dvou fázích) vystavěna toliko na základě oznámení, aniž by byla vedena správní řízení, v němž by byla vydána konkrétní správní rozhodnutí ve smyslu § 96 odst. 4 stavebního zákona. Jelikož na základě těchto vyjádření došlo poté ze strany Státní energetické inspekce k "protiprávnímu deklarování vzniku ochranného pásma kolem FVE", považuje stěžovatel vyjádření nejen za rozporná s právním řádem, nýbrž má též za to, že jimi došlo i k porušení jeho ústavně zaručených práv, zejména k zásahu do jeho práva vlastnického, jestliže s ohledem na ustanovení § 46 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. jsou mu některé činnosti na jeho nemovitosti zakázány či podmíněny souhlasem vlastníka FVE. V této souvislosti stěžovatel poukazuje zejména na obligatorní podmínky, za nichž lze ústavně konformně vlastnické právo omezit (jasně definovaný účel, veřejný zájem prokázaný a posouzení v příslušném řízení, subsidiarita, poskytnutí přiměřené náhrady za vyvlastnění či omezení vlastnického práva) a tvrdí, že správní orgán se těmito kritérii a relevantním posouzením dopadu výstavby FVE do jeho vlastnických práv nikterak nezabý