III.ÚS 565/24 – Ústavní soud

III.ÚS 565/24 ze dne 24. 4. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MVM TECHNIK, s. r. o., se sídlem Chebská 38/5, Karlovy Vary - Dvory, zastoupené JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem, se sídlem Dlouhá 618/14, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 23 Cdo 2619/2022-1757, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2022 č. j. 53 Co 200/2021-1680 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. prosince 2020 č. j. 21 C 19/ 2015-1572, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AMT, s. r. o. Příbram, se sídlem U Nikolajky 382, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zaručené čl. 1 odst. 1 odst. 2 Ústavy, čl. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížností napadená rozhodnutí stěžovatelka považuje za nepřezkoumatelná. Svou ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh, se podává, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") nepřipustil změnu žaloby stěžovatelky učiněnou podáním ze dne 21. 7. 2020 (výrok I), žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici řízení zaplacení částky 3 280 000 Kč s úrokem z prodlení, zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Obvodní soud vyšel z toho, že stěžovatelka se uvedenou žalobou domáhala náhrady škody, kterou jí vedlejší účastnice řízení měla způsobit tím, že podle výsledků výběrového řízení, v němž přijala předloženou nabídku stěžovatelky, neakceptovala výzvy stěžovatelky k uzavření smlouvy o dílo související s plněním vysoutěžené zakázky. Naopak stěžovatelce po určité době oznámila zrušení zadávacího řízení, ačkoliv stěžovatelka v souladu s ním již na zakázku plnila. 3. Kromě částečného promlčení stěžovatelkou uplatňovaného nároku obvodní soud při hodnocení věci vyšel z toho, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí ani nebyla upravena předsmluvní odpovědnost a dále z toho, že vedlejší účastnicí vyhlášená veřejná zakázka se neřídila zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinným do 30. 9. 2016 (dále jen "zákon o veřejných zakázkách"), ale pravidly operačního programu Podnikání a inovace (dále jen "operační program"), přičemž tato pravidla umožňovala vedlejší účastnici výběrové řízení zrušit, a to i bez udání důvodu. 4. Povinností vedlejší účastnice řízení sice podle obvodního soudu bylo uzavřít s vítězným uchazečem výběrového řízení smlouvu o dílo, avšak vedlejší účastnice řízení výběrové řízení zrušila před uzavřením této smlouvy. Přestože mohla být stěžovatelka v očekávání uzavření smlouvy o dílo, vedlejší účastnice ji obratem informovala o tom, že smlouva uzavřena nebude, a to z důvodu špatné ekonomické situace. Stěžovatelka přesto bez uzavření smlouvy o dílo započala v práci na projektu a pokračovala v ní, a to zcela v rámci své iniciativy. Stěžovatelka podle obvodního soudu neprokázala ani jeden z předpokladů pro úspěšné uplatnění nároku na škodu; neprokázala, že by vedlejší účastnice řízení porušila některou ze smluvních či zákonných povinností. Stěžovatelka nemá nárok na obvyklé náklady vynaložené před uzavřením smlouvy, pouze na specifické náklady vyvolané v důsledku požadavků vedlejší účastnice, přičemž žádné takové požadavky neuvedla. Pokud stěžovatelka v této souvislosti dovozovala eventuální porušení povinností ze strany vedlejší účastnice řízení v souvislosti s poskytnutím dotace, s níž byla předmětná veřejná zakázka spojena, pak i kdyby došlo k pochybení při čerpání dotace, nemá to ve vztahu ke stěžovatelkou uplatněnému nároku žádný vliv. Nad rámec uvedeného dále obvodní soud poznamenal, že část nákladů uplatňovaných stěžovatelkou proti vedlejší účastnici řízení s předmětnou veřejnou zakázkou přímo nesouvisely (provoz automobilu či sídlo kanceláře musela stěžovatelka hradit bez ohledu na uvedené posléze zrušené výběrové řízení). 5. O odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice řízení rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí obvodního soudu ve výroku II o věci samé potvrdil a ve výroku III o náhradě nákladů řízení jej změnil jen co do výše přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (výrok I rozsudku městského soudu). Výrokem II městský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se městský soud v podstatě zcela ztotožnil se závěry obvodního soudu. Ke kasaci odvoláním napadeného rozhodnutí obvodního soudu pak nemohla podle městského soudu vést ani námitka o nesprávném provedení výslechu svědků, respektive o nesprávném provedení účastnických výslechů. Obvodní soud totiž svá skutková zjištění pro danou věc získal zejména na základě jím provedeného listinného dokazování a výpovědi svědků (účastníků) nebyly pro rozhodnutí podstatné. Proto i městský soud uzavřel, že ani podle jeho názoru vedlejší účastnice řízení ve vztahu ke stěžovatelce v rámci výběrového řízení neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost, pokud ještě před uzavřením smlouvy se stěžovatelkou celé výběrové řízení zrušila. 6. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. V posuzovaném dovolání totiž stěžovatelka podle Nejvyššího soudu neformulovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by přípustnost dovolání mohla založit. Pokud stěžovatelka v rámci dovolání tvrdila, že rozhodnutí městského soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou, pak k tomu Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatelka v rámci svého dovolání ve skutečnosti otevírá jiné otázky, než ty, které byly rozhodné pro městský soud. Městský soud podle Nejvyššího soudu rovněž správně vyřešil otázku vedoucí k závěru, že vedlejší účastnice řízení své povinnosti neporušila ani vůči poskytovateli dotace. Městský soud rovněž podle Nejvyššího soudu správně vysvětlil, proč vedlejší účastnice řízení byla oprávněna zrušit jí vyhlášené zadávací řízení. Pokud dovolání stěžovatelky směřovalo i proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, bylo v tomto rozsahu ze zákona nepřípustné. II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v důsledku zrušení veřejné zakázky jí byla protiprávním postupem vedlejší účastnice řízení způsobena škoda ve výši 3 346 300 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vychází z toho, že vedlejší účastnice řízení porušila nikoliv jen svou předsmluvní odpovědnost, ale také porušila svou odpovědnost plynoucí pro ni z obecně platného principu oferty a akceptace. Pokud vedlejší účastnice již dospěla k rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, stalo se takové rozhodnutí vedlejší účastnice řízení nezpochybnitelným a nezrušitelným. Dále stěžovatelka upozorňuje na to, že přijetím dotace se vedlejší účastnice řízení zavázala k dodržování zákona o veřejných zakázkách. Obecné soudy se rovněž podle stěžovatelky nevypořádaly s jejím odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 379/2001 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná pod https://www.nsoud.cz/). Ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky rozpolcená a argumentačně nepřezkoumatelná. 8. Dále stěžovatelka ve vztahu k rozhodnutí obvodnímu soudu namítá, že tento ji neinformoval o tom, že nepřipustí jí navrhovanou změnu žaloby. Podle stěžovatelky také v rámci řízení nebyla ze strany vedlejší účastnice vznesena námitka promlčení, a proto k ní nebylo možné přihlížet. Obvodní soud zároveň stěžovatelce nenaznačil, že podle něj je část jí uplatňovaného nároku promlčena. Zjevně tak bylo porušeno stěžovatelčino právo na to, aby mohla před soudem reagovat na jeho závěry. Městský soud pak podle stěžovatelky pochybil, pokud vyšel z tvrzení vedlejší účastnice řízení, že tato měla možnost kdykoliv zrušit zadávací řízení. Vedlejší účastnice řízení navíc podle stěžovatelky nedoložila důvody, pro které ke zrušení výběrového řízení došlo. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí sice uvádí, že k zamítnutí stěžovatelčiny žaloby jej vedla řada důkazů, tyto důkazy však nejsou obvodním soudem dostatečně specifikovány. Vedlejší účastnice řízení podle stěžovatelky neporuš