III.ÚS 584/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 584/22 ze dne 13. 3. 2024 N 42/123 SbNU 38 Nepřiměřenost trvání zajištění nemovitostí v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Romanem Haisem, advokátem, sídlem Palackého tř. 186, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 440/2021 ze dne 20. prosince 2021, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 440/2021 ze dne 20. prosince 2021 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 440/2021 ze dne 20. prosince 2021 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Brně, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení garantované v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, jakož i vlastnické právo dle čl. 11 Listiny. II. Skutkové okolnosti a rekapitulace procesního vývoje 2. Stěžovatelce, v postavení zúčastněné osoby, byly usnesením Policejního orgánu Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 3. oddělení (dále jen "policejní orgán") č. j. KRPB-799440-556/TČ-2012 ze dne 28. 11. 2013, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 8/2014 ze dne 23. 1. 2014, jako výnos z trestné činnosti zajištěny nemovité věci v jejím vlastnictví, a to bytová jednotka č. X1 s příslušenstvím, zapsaná na LV X2, katastrálním území Ž. K zajištění majetku stěžovatelky došlo v souvislosti s trestním stíháním dvou fyzických osob, kdy stíhaný skutek měl spočívat v neoprávněném vyvádění finančních prostředků z poškozené obchodní společnosti mj. ve prospěch stěžovatelky. Jedna z trestně stíhaných fyzických osob byla zaměstnankyně a finanční manažerka poškozené společnosti a zároveň jednatelka a majitelka (spolu se svým již zesnulým manželem) stěžovatelky. 3. Stěžovatelka v průběhu trestního řízení opakovaně žádala jak policejní orgán, tak i krajský soud o zrušení zajištění nemovitých věcí podle § 79f trestního řádu. Nejprve policejní orgán její žádost ze dne 18. 10. 2019 usnesením č. j. KRPB-79440-1786/TČ-2012-060081-AA ze dne 13. 12. 2019 zamítl. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 19. 12. 2019 stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 51/2020 ze dne 13. 2. 2020 zamítl. Následně se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud, který nálezem sp. zn. I. ÚS 818/20 ze dne 21. 7. 2020 (N 152/101 SbNU 64) napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. 4. Druhou žádost o zrušení zajištění nemovitých věcí stěžovatelka podala dne 4. 1. 2021. Policejní orgán ji usnesením č. j. KRPB-79440-1828/TČ-2012-060081-AA ze dne 4. 1. 2021 opět zamítl. Krajský soud v Brně poté usnesením sp. zn. 9 To 42/2021 ze dne 25. 2. 2021 zamítl stížnost stěžovatelky směřující proti usnesení policejního orgánu. Ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti zamítavému usnesení krajského soudu Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1181/21 ze dne 30. 8. 2021 (N 151/107 SbNU 266) zamítl. 5. Třetí a poslední žádost o zrušení zajištění nemovitých věcí podala stěžovatelka dne 20. 9. 2021, přičemž policejní orgán ji usnesením č. j. KRPB-79440-1869/TČ-2012-060081-VB ze dne 22. 10. 2021 zamítl. Konstatoval, že podanou stížnost neshledal důvodnou, když z listinných materiálů je zřejmé, že byl spáchán trestný čin podvodu a jeho prostřednictvím byly získány mimo jiné též výnosy ve výši 7 395 522,17 Kč. Zdůraznil, že nelze zrušit zajištění předmětných nemovitostí vzhledem k dosud trvajícímu trestnímu řízení. Uvedl též, že věc směřuje k ukončení, přičemž důvody pro zajištění nemovitostí podle něj trvají. 6. Napadeným usnesením krajský soud zamítl stížnost stěžovatelky směřující proti rozhodnutí policejního orgánu. Soud uvedl, že v době vydání usnesení probíhalo seznámení obviněných a poškozené se spisem, podle předpokladu bude vyšetřování ukončeno a bude vznesen návrh na podání obžaloby. Dále konstatoval, že napadené usnesení policejního orgánu vadně argumentuje tím, že jde o náhradní hodnotu a nikoliv, že jde (správně) o zajištěný zprostředkovaný výnos z trestné činnosti. Nicméně toto pochybení policejního orgánu dle názoru stížnostního soudu nemá vliv na důvodnost zamítavého výroku. Pro posouzení důvodnosti dalšího zajištění uvedených nemovitostí je podle soudu rozhodující, že trvá důvodné podezření z toho, že se stíhaní obvinění dopustili trestné činnosti a policejní orgán se v napadeném usnesení logickým způsobem vypořádal s jednotlivými stížnostními námitkami stěžovatelky. V závěru soud odkázal jak na odůvodnění napadeného usnesení, tak i na odůvodnění svých předchozích rozhodnutí v této věci. 7. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření Krajského soudu v Brně, který na výzvu reagoval pouze přípisem, v němž odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Proto nebylo vyjádření soudu zasíláno stěžovatelce k replice, když ve věci nepřináší žádné nové argumenty. 8. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti stěžovatelky. Ten pouze uvedl, že dne 31. 1. 2023 předložil Krajskému státnímu zastupitelství v Brně v souladu s ustanovením § 166 odst. 3 trestního řádu návrh na podání obžaloby. Krajské státní zastupitelství provádělo dohled nad předmětným trestním řízením pod sp. zn. 2 KZV-45/2016 (dozorující státní zástupce JUDr. David Uher), přičemž policejnímu orgánu je známo, že státní zástupce podal ve věci dne 19. 5. 2023 u Krajského soudu v Brně obžalobu dle ustanovení § 176 trestního řádu. 9. Krajské státní zastupitelství v Brně k výzvě Ústavního soudu pouze sdělilo, že společnost X, je zúčastněnou osobou ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 7/2023. Krajský soud vede trestní řízení na podkladě obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 KZV 45/2016-965 ze dne 19. 5. 2023. 10. Krajský soud v Brně, ve věci vedené pod sp. zn. 2T 7/2023, dále na výzvu Ústavního soudu sdělil, že zajištění předmětných nemovitostí stále trvá. Obžaloba byla ke Krajskému soudu v Brně podána dne 25. 5. 2023. Soud nařídil hlavní líčení na říjen 2023, tato jednání však byla na žádost obhájců z důvodů kolize s jinými jednáními zrušena, poté bylo hlavní líčení nařízeno na leden a únor a v hlavním líčení bude pokračováno. III. Argumentace stěžovatelky 11. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti stručně shrnuje dosavadní průběh řízení a poukazuje na výše citovaný zamítavý nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1181/21. K jeho závěru, že ve věci stěžovatelky bylo možné s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat "brzké" skončení přípravného řízení, uvádí, že přípravné řízení nebylo skončeno ani ke dni 25. 9. 2021 a je zapotřebí rozhodovat o stavu, jaký je, nikoliv o stavu, jaký lze předpokládat. Zajištění majetku v rámci trestního řízení má být dočasným institutem, jehož legitimita s plynutím času logicky oslabuje. Při přezkumu rozhodnutí je přitom zapotřebí zkoumat jak délku trvání zajištění, tak i vliv průběhu procesu na sílu argumentů, kterými je potřeba zajištění podepírána. V tomto směru stěžovatelka opakovaně upozorňuje na celkovou délku zajištění nemovitosti, a to téměř osm a půl roku (pozn.: v době podání ústavní stížnosti). Tomu ovšem neodpovídají stále se opakující argumenty policejního orgánu vztahující se spíše k délce trestního stíhání (poukazuje na značný rozsah podkladů a velký objem vyhodnocování poskytnutých materiálů). 12. Argumentace stěžovatelky se dále upíná i k samotnému důvodu zajištění nemovitostí, jako výnosu z trestné činnosti. Podle jejích tvrzení lze řádně zdokladovat původ použitých finančních prostředků na její koupi. Policejní orgán však ustáleně argumentuje tím, že se jedná o náhradní hodnotu. Na uvedené upozornil i krajský soud v napadeném usnesení. Podle stěžovatelky se jedná o další pochybení (nejen) policejního orgánu v daném řízení, provázeném řadou nepřesností a nejasností. Stěžovatelka opakovaně poukazuje i na nesprávné vyčíslení hodnoty zajištěných nemovitostí policejním orgánem. 13. Stěžejní ústavněprávní argumentace stěžovatelky však směřuje téměř výlučně k otázce délky trvání zajištění předmětných nemovitostí. Nad rámec uvedeného poukazuje na nečinnost policejního orgánu (a prakticky všech orgánů činných v trestním řízení) a na jeho (další) pochybení (nesprávné ocenění nemovitosti, absence listin založených do spisu a jejich zkreslování, prodlení ve změně právní kvalifikace aj.). IV. Posouzení Ústavním s