III.ÚS 65/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 65/12 ze dne 25. 2. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele STOP černým skládkám, o. s., IČ 27059677, se sídlem Větrný Jeníkov, Šimanov 67, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II, 1718/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. září 2011 č. j. 1 As 88/2011-171, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2010 č. j. 11 Ca 260/2009-49, rozhodnutí Ministerstva dopravy - Odboru civilního letectví ze dne 3. července 2009 č. j. 280/2009-220-SP/5 a usnesení Letecké amatérské asociace České republiky ze dne 27. dubna 2009 č. j. 3/2009-DOU-SP/3, spojené s návrhem na zrušení § 82 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění zákona č. 225/2006 Sb., takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Dne 6. 1. 2012 obdržel Ústavní soud návrh, ve kterém stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Stěžovatelka tvrdí, že postupem obou soudů i správních orgánů bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1 a čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Svou ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení § 82 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o civilním letectví") podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí orgánů veřejné moci se podává, že stěžovatelka využila svého tvrzeného práva podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen "zákon o ochraně přírody a krajiny"), a požadovala, aby byla informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny v k. ú. Šimanov na Moravě. Dále žádala o účast ve všech správních řízeních zahajovaných Leteckou amatérskou asociací České republiky (dále jen "LAA ČR") jako pověřenou osobou, která se týkají provozování letecké činnosti na pozemcích specifikovaných v žádosti. Když vedlejší účastník podal dne 13. 4. 2009 žádost o vydání souhlasu k provozování střediska výcviku pilotů jednotlivých druhů sportovních létajících zařízení (dále také jen "souhlas k provozování střediska pilotního výcviku"), vydala LAA ČR usnesení ze dne 27. 4. 2009 č. j. 3/2009-DOU-SP/3, kterým v návaznosti na žádost stěžovatelky podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny rozhodla o tom, že jí nesvědčí právo být na základě § 70 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníkem řízení o žádosti o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku. Vyšla přitom z toho, že řízení v této věci se nijak nedotýká zájmů ochrany životního prostředí, jak jsou vyjádřeny v čl. 3 registrovaných stanov stěžovatelky. Vzhledem k vlastnímu obsahu předmětného řízení v žádném případě nemohly být dotčeny zájmy ochrany životního prostředí natolik právně relevantním způsobem, že by to odůvodňovalo jeho účastenství v takovém řízení. Jedná se proto o žádost osoby, která nemá k provozování podnikatelské činnosti v oblasti civilního letectví právně relevantní a bezprostřední vztah. Proto nelze tvrzené právo stěžovatelky využít. 3. K odvolání stěžovatelky bylo toto usnesení Ministerstvem dopravy - Odborem civilního letectví v podstatné části potvrzeno, když ke změně došlo jen ve vymezení označení vedlejšího účastníka tohoto řízení. Z rozhodnutí o odvolání plyne, že podle jeho názoru se v tomto případě jedná o specifické řízení o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku, které nahrazuje v oblasti civilního letectví řízení o vydání podnikatelského oprávnění, vedené obecnými živnostenskými úřady. K námitce stěžovatelky, že v případě LAA ČR nejde o správní orgán, Ministerstvo dopravy - Odbor civilního letectví konstatoval, že LAA ČR je Ministerstvem dopravy pověřena na základě § 82 odst. 1 zákona o civilním letectví k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, a jedná se tak o věcně a místně příslušný správní orgán. 4. Stěžovatelka podala správní žalobu, ve které své námitky dále rozvedla. Namítla, že v praxi je právě rozhodnutí o souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku hlavní podmínkou a předpokladem toho, zda započne činnost, která bude potenciálně zasahovat do ochrany přírody a krajiny. Dále uvedla, že LAA ČR není subjektem nadaným veřejnou mocí, tudíž nemůže být příslušným správním orgánem, a to na základě absence uzavřené veřejnoprávní smlouvy, jak předpokládá § 82 odst. 3 zákona o civilním letectví. 5. Proti zamítavému rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost. Pokračovala v ní v argumentaci ve věci důsledků letecké dopravy z ploch, které nejsou ani letištěm, ani plochami vymezenými v územně plánovací dokumentací nebo v územním rozhodnutí o využití území určenými ke vzletům a přistáním letadel a jsou využívány k provozování obchodní letecké dopravy, k provozování leteckých prací nebo k provozování letecké činnosti pro vlastní potřebu na základě licence. To je právě možné i na základě rozhodnutí o udělení souhlasu k provozování střediska výcviku pilotů jednotlivých druhů sportovních létajících zařízení, o který v iniciačním řízení před LAA ČR právě šlo. Nadále proto setrvala na svém tvrzení, že realita je taková, že na základě jeho kladného výsledku bude žadatel legálně provozovat leteckou činnost. Stejně tak stěžovatelka znovu namítla chybějící pravomoc LAA ČR ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ústavy. Nejvyšší správní soud posoudil její podání v mezích pravidel pro hodnocení kasační stížnosti a tuto zamítl. Ztotožnil se s názorem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přičemž konstatoval, že se v takovém řízení rozhoduje o otázkách žadatelovy odborné způsobilosti a dalších podmínkách potřebných pro zajištění pilotního výcviku, jako jsou například technická způsobilost používané letadlové techniky, zabezpečení instruktorů, zabezpečení prostor pro výuku, vybavení střediska při praktickém výcviku atd. Dospěl tedy ve shodě s rozhodnutími v předcházejících řízeních, že tak nemůže dojít ani hypoteticky k dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Neztotožnil se též s námitkou formalistického přístupu a nutnosti přihlédnutí k praktickým důsledkům provozování letecké činnosti. Zde dospěl k závěru (body 31 a 32 odůvodnění), že na základě § 35 odst. 2 a § 84d zákona o civilním letectví, a tedy "bez dalšího řízení", je žadatel oprávněn užívat předmětné pozemky pouze pro svou vlastní leteckou potřebu při nepravidelném provozu. Nezbytným předpokladem pro to, aby na určitém pozemku mohla být započata komerční letecká činnost (např. praktický letový výcvik), je registrace daného pozemku pověřenou osobou v řízení podle § 83 odst. 1 písm. h) zákona o civilním letectví, přičemž řízení o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku podle § 83 odst. 1 písm. g) zákona o civilním letectví se nijak netýká samotného schvalování způsobilosti předmětného pozemku (což je předmětem řízení o registraci plochy pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení), a ani samo o sobě nezakládá možnost na plochách užívaných v režimu § 35 odst. 2 a § 84d zákona o civilním letectví provozovat praktický výcvik pilotů. Protože jednou z náležitostí samotné žádosti o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku je označit místa způsobilá pro praktickou část, kde tento výcvik bude probíhat, nemůže dojít k tomu, že na základě vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku bude vedlejšímu účastníkovi fakticky legalizováno provozovat leteckou činnost na pozemcích v jeho vlastnictví v obci Zbilidy, jak tvrdila stěžovatelka. Kasační soud tak uzavřel, že nelze spojovat tři zcela odlišné skutečnosti, a to 1. vlastní leteckou činnost provozovanou na ploše, na níž je letecká činnost provozována v souladu s § 35 odst. 2 a § 84d zákona o civilním letectví, 2. řízení o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku podle § 83 odst. 1 písm. g) zákona o civilním letectví a 3. řízení o registraci plochy pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení § 83 odst. 1 písm. h) téhož zákona. Jedná se o odlišná správní řízení, vedená z odlišného důvodu, s odlišným předmětem řízení a různým okruhem účastníků. Reálný výsledek těchto řízení se nemůže v aplikační praxi projevit založením, změnou nebo zrušením shodných práv a povinností. Dále podotkl, že dochází-li k porušování režimu užívání pozemku podle § 35 odst. 2 a § 84d zákona o civilním letectví, existují nástroje veřejného práva k zastavení tohoto protiprávního jednání. 6