Ústavní soud III.ÚS 663/24

Ústavní stížnost stěžovatele neobsahuje nezbytné náležitosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Za prvé stěžovatelem uváděná argumentace je velmi obecná (mělo mu být upřeno právo domoci se zrušení rozhodnutí, soudy podle něj nedodržely mezinárodní smlouvu). V důsledku toho chybí alespoň základní tvrzení, jak napadené rozhodnutí porušuje stěžovatelova základní práva či svobody, resp. schází konkrétní argumentace odůvodňující ústavněprávní přezkum a případný derogační nález. Za druhé, ústavní stížnost nemá petit - není v ní uvedeno, čeho se stěžovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně nadbytečný. Stěžovatel totiž podává vadné ústavní stížnosti opakovaně a o zákonných náležitostech ústavní stížnosti byl stejně tak opakovaně a srozumitelně poučen už v řadě předchozích řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. I. ÚS 2069/23, IV. ÚS 3497/20 či IV. ÚS 1810/18). Navzdory tomu, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, stěžovatel nadále volí postup ignorující zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (a následně je obvykle ani přes výzvu nedoplní). Také proto např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 2023/23 či IV. ÚS 2183/23 byly ústavní stížnosti stěžovatele odmítnuty, aniž by byl předtím poučen. Soudkyně zpravodajka v této věci volí stejný postup - stěžovateli musí být náležitosti ústavní stížnosti dobře známy a jeho další poučování v tomto směru není ze strany soudu racionální ani efektivní.

Na základě těchto důvodů soudkyně zpravodajka návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítla.