III.ÚS 703/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 703/06 ze dne 22. 11. 2007 N 205/47 SbNU 641 K doručování na adresu sídla advokáta v souvislosti se změnou tohoto sídla   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 22. listopadu 2007 sp. zn. III. ÚS 703/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Podskalský a Ortner, spol. s r. o., se sídlem ve Strakonicích, ul. 5. května 149, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006 č. j. 29 Co 28/2006-89, jímž byl v neprospěch stěžovatelky jako žalované k odvolání žalobkyně změněn rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba vůči stěžovatelce zamítnuta. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006 č. j. 29 Co 28/2006-89 se zrušuje. Odůvodnění Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud pro porušení čl. 11 odst. 1 a "čl. 36 a násl." Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označený rozsudek, kterým Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně M. P. - AVANTI (dále jen "vedlejší účastnice") změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 6. 2005 č. j. 7 C 29/2005-63 a uložil žalované stěžovatelce povinnost zaplatit částku 44 541 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně žalobu zamítl na základě úsudku, že žalobou uplatněný nárok vedlejší účastnice na doplatek kupní ceny zanikl jednostranným započtením stěžovatelčiny pohledávky z titulu náhrady škody (§ 580 občanského zákoníku). Měnící (stížností napadené) rozhodnutí založil odvolací soud na názoru vycházejícím z ustanovení § 440 odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436 a 437 obchodního zákoníku, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Odvolání odvolací soud projednal věcně proto, že nepřisvědčil stěžovatelce v námitce opožděnosti jeho podání; vypořádal se s ní konstatováním, že "odvolání bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno do vlastních rukou dne 18. října 2005 (viz zpráva pošty na č. l. 81 spisu)", přičemž "odvolání žalobkyně bylo soudu doručeno dne 2. listopadu 2005, tj. včas (§ 204 odst. 1 občanského soudního řádu)". Ústavní stížnost je důvodná. Ze soudního spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni vedlejší účastnice advokátce Mgr. J. S. doručován na adresu "Strojírenská 260, 155 00 Praha 5" s poznámkou, že adresát nebyl zastižen, a písemnost byla dne 12. 8. 2005 uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb; po uplynutí úložní lhůty byla zásilka vrácena soudu (vrácená zásilka obsahuje též sdělení, že se adresát odstěhoval bez udání adresy). Soud vedlejší účastnici vyzval k označení "nové" adresy zástupkyně, neboť "i v seznamu advokátů České advokátní komory je dosud uvedena původní adresa". Na ně reagovala sama Mgr. J. S. zprávou, že "zrušila dosavadní kancelář" a nová adresa jejího sídla (advokátní kanceláře) je "Nedašovská 344/8, 155 21 Praha 5 - Zličín". Na tuto adresu byl rozsudek soudu prvního stupně doručován znovu a dne 18. 10. 2005 (dle sdělení pošty) jej zástupkyně vedlejší účastnice "osobně převzala" (od tohoto dne soudy počítaly běh lhůty k odvolání). Protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu dovozovala stěžovatelka jednak z toho, že "krajský soud jako soud odvolací projednával odvolání vedlejší účastnice ..., které bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k odvolání", jednak z "příliš striktního a formálního výkladu" ustanovení § 440 odst. 2 obchodního zákoníku, jenž podle jejího názoru nerespektuje zásady poctivého obchodního styku. Ve vyjádření k ústavní stížnosti dal odvolací soud najevo, že své rozhodnutí pokládá za věcně správné; "v daném případě se nejednalo o rozhodnutí překvapivé a postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení práva žalovaného domáhat se soudní ochrany ve smyslu práva na řádný proces dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny". Výtkou stěžovatelky z projednání odvolání podaného opožděně se odvolací soud ve svém podání nezabýval, ačkoli byl k replice žádostí Ústavního soudu o vyjádření výslovně veden. Ze sdělení České advokátní komory se podává, že "ke změně sídla z adresy Strojírenská 260, 155 00 Praha 5" na "v současné době evidované sídlo advokátní kanceláře na adrese Nedašovská 344/8, 155 21 Praha 5 - Zličín" došlo dne 5. 4. 2006 na základě oznámení ze dne 31. 3. 2006 doručeného České advokátní komoře dne 4. 4. 2006 (§ 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; čl. 45 a násl. organizačního řádu České advokátní komory). Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k ústavní stížnosti sdělila, že její zástupkyně "využila možnost danou ustanovením § 48 odst. 1 občanského soudního řádu a opakovaně sdělovala soudu prvního stupně novou adresu pro doručování písemností". Podle tohoto sdělení "ve spise 7 C 29/2005 byl a stále musí být" záznam pracovnice kanceláře 7 C Okresního soudu Praha-západ o její žádosti "z června 2005", aby jí bylo doručováno "na novou adresu". Ustanovení § 48 odst. 1 občanského soudního řádu podle jejího názoru "nijak nevymezuje způsob nebo formu tohoto sdělení", přičemž v září 2005 v uvedené soudní kanceláři "urgovala vyhotovení a zaslání rozsudku, a současně upozornila na dříve sdělenou a ve spisu uloženou doručovací adresu"; "novou adresu navíc potvrdila písemně, což se stalo podáním do podatelny soudu dne 11. 10. 2005". Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků od jednání upustil (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku. Posledně uvedené vystupuje do popředí, jestliže se námitky stěžovatelky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se jí nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), což činí především tvrzením, že odvolací soud v rozporu s procesními pravidly projednal odvolání vedlejší účastnice, jež bylo podáno opožděně. Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že ústavněprávní kontext se nemůže projevit jinak, než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. nepředstavuje-li tím výklad extrémní, resp. excesivní. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (§ 157 odst. 2 občanského soudního řádu). Tomu logicky odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1998 sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 120, str. 177 a násl., nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109, str. 213 a násl., nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 654/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 27, str. 255 a násl., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003 sp. zn. 32 Odo 210/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, sv. 26, pod č. C 1969, usnesení té