III.ÚS 873/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 873/24 ze dne 17. 7. 2025 Nárok soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce vymožených před zahájením insolvenčního řízení spojeného s oddlužením   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Zuzany Grosamové, soudní exekutorky, Exekutorský úřad Praha 6, sídlem Evropská 2588/33a, Praha 6 - Dejvice, zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem, sídlem Vinohradská 3330/220a, Praha 10 - Strašnice, proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2024 č. j. 55 Co 318/2022-742, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. Pavla Vavryse a 2. Marty Vavrysové, 3. Milana Šefla, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město a 4. Ing. Hany Šeflové, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, sídlem Botičská 1936/4, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2024 č. j. 55 Co 318/2022-742 bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s právem na projednání věci v přítomnosti účastníka s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2024 č. j. 55 Co 318/2022-742 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka (soudní exekutorka) byla Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") dne 10. 10. 2016 č. j. 68 EXE 3272/2016-12 pověřena vedením exekuce na majetek 3. vedlejšího účastníka [dlužníka Ing. Milana Šefla (dále též "povinný")] k uspokojení pohledávky 1. a 2. vedlejšího účastníka řízení [Pavla a Marty Vavrysovových (dále též "oprávnění")] ve výši 507 550 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka vymohla na povinném částku celkem ve výši 753 421,44 Kč a na nákladech exekuce požadovala přiznání částky ve výši 119 753,85 Kč, z čehož bylo vymoženo 115 967,18 Kč na základě pravomocných příkazů k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 11. 2017 č. j. 180 EX 4671/16-86 a ze dne 3. 4. 2018 č. j. 180 EX 4671/16-102 vydaných stěžovatelkou. 3. V průběhu exekučního řízení podal povinný dne 7. 2. 2020 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 9. 4. 2020 č. j. KSPH 68 INS 3087/2020-A-13 rozhodnuto o úpadku povinného spojeného s povolením oddlužení. Povinný splnil podmínky oddlužení a usnesením krajského soudu ze dne 19. 10. 2023 č. j. KSPH 68 INS 3087/2020-B-25 byl mj. osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahovalo také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. 4. Obvodní soud výrokem I usnesení ze dne 30. 6. 2022 č. j. 68 EXE 3272/2016-642 zastavil podle § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, na návrh povinného ze dne 11. 11. 2016 exekuci vedenou na jeho majetek. Exekuci zahájenou návrhem oprávněných považoval za šikanózní, neboť povinný byl připraven dlužnou částku z velké části uhradit. Výrokem II zastavil řízení o návrhu 4. vedlejší účastnice řízení [Ing. Hany Šeflové (dále jen "manželka povinného")] ze dne 11. 11. 2016 na částečné zastavení exekuce a výrokem III zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 1. 11. 2018 na zastavení exekuce. Výrokem IV dále uložil oprávněným zaplatit manželce povinného náhradu nákladů exekuce ve výši 55 480,66 Kč, výrokem V uložil oprávněným zaplatit povinnému náhradu nákladů exekuce ve výši 64 718,06 Kč. Výrokem VI uložil oprávněným, aby společně a nerozdílně zaplatili stěžovatelce náhradu nákladů exekuce ve výši 119 753,85 Kč, kterou představovala odměna stěžovatelky podle § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekutorský tarif"), z vymoženého plnění, náhrada hotových výdajů a DPH. 5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání oprávněných výrokem I usnesení ze dne 10. 1. 2024 č. j. 55 Co 318/2022-742 potvrdil usnesení obvodního soudu ve výrocích I až III. Výrokem II změnil výrok VI usnesení obvodního soudu tak, že stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Výrokem III změnil výrok IV usnesení obvodního soudu tak, že manželce povinného se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV změnil výrok V usnesení obvodního soudu tak, že povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněným náhradu nákladů řízení ve výši 103 721,20 Kč. Výrokem V uložil povinnému nahradit oprávněným náklady odvolacího řízení ve výši 10 372,12 Kč a manželce povinného nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud uvedl, že v situaci, kdy byly u povinného splněny podmínky oddlužení, se stalo rozhodování o návrzích povinného a jeho manželky na zastavení exekuce bezpředmětným, takže byť městský soud považoval rozhodnutí obvodního soudu za nesprávné, ve výrocích I až III je potvrdil. Změnu nákladových výroků mezi povinným, jeho manželkou a oprávněnými odůvodnil tím, že exekuce zahájená oprávněnými nebyla šikanózní a zastavení exekuce bylo důsledkem jednání povinného, který vstoupil do insolvence, přičemž oprávnění neměli možnost tento postup ovlivnit. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů exekuce stěžovatelce (výrok II usnesení), o které jde v nyní posuzované věci, městský soud zdůvodnil tím, že pohledávka stěžovatelky vzniklá v rámci provádění exekuce byla pohledávkou za povinným a bylo na ní, aby ji přihlásila do insolvenčního řízení. Městský soud nezkoumal, zda stěžovatelka svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila, avšak i kdyby ji nepřihlásila, byl by povinný od této platby osvobozen [viz § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Splněním oddlužení povinného zanikly jeho pohledávky a nastaly zákonné podmínky pro zastavení exekuce. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí městského soudu v napadeném výroku. Odepření částky 119 753,85 Kč představující odměnu a hotové výdaje, které vynaložila na vedení exekučního řízení, vyvolává podstatnou újmu v její majetkové sféře. Podle stěžovatelky odůvodnění usnesení městského soudu nedává logický smysl, když povinný byl osvobozen od povinnosti hradit stěžovatelce náklady řízení za podmínky, že je stěžovatelka nepřihlásila do insolvenčního řízení, ale městský soud naplnění této podmínky nezkoumal. Poukazuje rovněž na to, že oprávněným bylo právo na náhradu nákladů vůči povinnému přiznáno, přestože i na ně dopadá § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Městskému soudu dále vytýká, že změnil v rámci odvolacího řízení důvod pro zastavení exekuce, aniž by stěžovatelku o této změně informoval. V situaci, kdy o nákladech exekuce bylo pravomocně rozhodnuto před zahájením insolvenčního řízení, nepřipadá v úvahu osvobození povinného od povinnosti platit náklady exekuce. Stěžovatelka uvádí, že její pohledávka na náhradu nákladů exekuce byla uspokojena, kdy o nákladech exekuce bylo pravomocně rozhodnuto ještě před zahájením insolvenčního řízení (pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce), proto povinný neměl být od povinnosti hradit stěžovatelce náklady řízení osvobozen a pohledávka stěžovatelky nemohla být zahrnuta do oddlužení povinného. Uzavřel-li městský soud, že povinný zavinil zastavení exekuce, měl stěžovatelce přiznat právo na náhradu nákladů exekuce vůči povinnému. Z judikatury Ústavního soudu [nález ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2881/17 (N 91/89 SbNU 365)] vyplývá, že stěžovatelka nebyla povinna vymožené plnění vydat do majetkové podstaty povinného ani svoji pohledávku přihlásit do probíhajícího insolvenčního řízení. Pro úplnost stěžovatelka doplnila, že podle judikatury Ústavního