III.ÚS 938/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 938/25 ze dne 16. 4. 2025 Podání obviněného podepsané jinou osobou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 26/2025 ze dne 30. ledna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 52 T 87/2020-2101 ze dne 18. prosince 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 26/2025 ze dne 30. ledna 2025 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se toto usnesení ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Úvod 1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší stejnou situaci, jakou se ve vztahu ke stejnému stěžovateli (a stejnému trestnímu řízení) zabýval již v nálezu sp. zn. II. ÚS 724/25 ze dne 1. dubna 2025. Tehdy i nyní Městský soud v Praze zamítl stížnost proti prvostupňovému usnesení jako podanou neoprávněnou osobou. Městský soud rozhodl takto za situace, kdy stížnost za stěžovatele podepsala v zastoupení jeho manželka, a to z důvodu tvrzené neschopnosti stěžovatele se podepsat, vyplývající z jeho zdravotního omezení. Stejně jako v předchozí věci i nyní dospěl Ústavní soud k závěru, že skutečným podatelem stížnosti byl sám stěžovatel, a z toho pak dovodil, že stížnost nebyla podána neoprávněnou osobou, byla pouze neoprávněnou osobou podepsána a podpis oprávněné osoby chyběl. 2. Následně Ústavní soud i v této věci konstatuje, že městský soud měl v nastalé situaci postupovat v souladu s § 59 odst. 3 trestního řádu, jenž upravuje postup, kdy je učiněno podání, jež nesplňuje zákonné náležitosti. Jelikož městský soud tento postup nerespektoval, a stížnost zamítl jako podanou neoprávněnou osobou, zasáhl tím do práva stěžovatele na soudní ochranu. II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí 3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byla stěžovateli podle § 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu uložena povinnost nahradit státu odměnu a náhradu hotových výdajů uhrazenou ustanovenému obhájci v tam uvedené výši. Proti usnesení obvodního soudu byla podána stížnost, kterou se městský soud věcně nezabýval, neboť ji posoudil tak, že ji v zastoupení stěžovatele podává stěžovatelova manželka, aniž by však takové oprávnění měla, či vůbec mohla mít, proto stížnost napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl jako podanou neoprávněnou osobou. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje část řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, a obsah své stížnosti proti napadenému rozhodnutí obvodního soudu. Namítá, že stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu podal přímo on, přičemž je v ní jako podatel a odesilatel označen, a že manželka jej pouze v zastoupení podepsala, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen se podepsat. Zdůrazňuje, že tyto okolnosti byly srozumitelně vysvětleny v posledním odstavci stížnosti. 6. Stěžovatel uvádí, že tento jeho přístup je akceptován ostatními soudy a institucemi, včetně obvodního soudu. Z toho dovozuje, že buď je chybné napadené usnesení městského soudu, anebo je řízení před obvodním soudem zatíženo závažnou procesní vadou a jeho rozhodnutí jsou zmatečná. Popírá argument městského soudu, podle kterého je stěžovatelovo tvrzení o neschopnosti se podepsat vyvráceno tím, že stěžovatel opakovaně podepisoval doručenky. Tvrdí, že v těchto případech se podepisoval za fyzické pomoci manželky, takže na doručenkách, na něž městský soud poukazoval, se vlastně nejedná o jeho podpis, a že jeho neschopnost se podepsat je podložena jeho zdravotní dokumentací. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti usnesení městského soudu je přípustná. Z důvodů uvedených níže je ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu nepřípustná. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 8. Ústavní soud si od obvodního soudu vyžádal (již k předchozí věci) jím vedený spis sp. zn. 52 T 87/2020, vyzval ho, stejně jako městský soud, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 a Městské státní zastupitelství v Praze, k vyjádření se k ústavní stížnosti. 9. Městský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a uvedl, že stížnost napsanou na počítači a podepsanou pouze manželkou odsouzeného hodnotil jako stížnost podanou jeho manželkou, tedy osobou neoprávněnou, neboť vyjádření stěžovatele, proč není schopen se sám podepsat, je v rozporu s dalším obsahem trestního spisu i s provedenými důkazy. V návaznosti na to odkázal na stěžovatelovy podpisy na doručenkách, jakož i na to, že relevantní lékařské zprávy nepotvrzují, že by stěžovatel nebyl schopen se podepsat. Poukázal rovněž na znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že pro pohyb stěžovatele může být limitující (obtížně verifikovatelná) bolest dolní části zad a že jiné důvody pro omezení pohybu nejsou. Městský soud dále uvedl, že stěžovatel disponuje motorovým vozidlem, které řídí, což má rovněž zpochybňovat jeho tvrzení o nemožnosti se podepsat. Připomněl, že podle § 35 trestního řádu může být obhájcem v trestním řízení pouze advokát a že se tedy odsouzený nemůže nechat zastupovat manželkou. 10. Obvodní soud odkázal na obsah vyjádření ze dne 20. března 2025 poskytnutého ve věci sp. zn. II. ÚS 724/25. Zdůraznil, že stěžovatel i přes svůj opakovaně prezentovaný negativní zdravotní stav osobně řídí motorové vozidlo. 11. Obvodní státní zastupitelství se výslovným prohlášením vzdalo postavení vedlejšího účastníka. Městské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a v souladu s poučením, kterého se jim spolu s výzvou k vyjádření dostalo, se tak rovněž vzdala postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 12. Ústavní soud zaslal obdržená podání stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel práva repliky využil. S argumentací městského soudu nesouhlasí, městský soud podání nesprávně vyhodnotil jako podání manželky, ač jí bylo pouze podepsáno z důvodů, které stěžovatel soudu předestřel a které mají základ v jeho zdravotních obtížích, městský soud informaci o zdravotním stavu stěžovatele nepřípustně ignoroval. Ohrazuje se i proti argumentu řízení motorového vozidla, která se schopností podepsat se nesouvisí. Současně klade důraz na svůj špatný zdravotní stav a progres onemocnění, ohrazuje se proti jeho zpochybňování bez patřičné erudice obvodním soudem. VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. ledna 1995 (N 5/3 SbNU 17)]; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného nebo procesního (podústavního) práva. 14. Jelikož stížnost městský soud odmítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podanou neoprávněnou osobou, musel se Ústavní soud zabývat nejprve námitkami stěžovatele zpochybňujícími toto rozhodnutí. Řešení otázky, zda se městský soud oprávněně odmítl vě