III.ÚS 988/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 988/26 ze dne 6. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Jiřiny Trumpusové, zastoupené JUDr. Josefem Čejkou, advokátem, sídlem náměstí 3. května 1606, Otrokovice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února 2026 č. j. 4 Cmo 142/2025-269 a výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2025 č. j. 62 Cm 237/2024-235, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků jednotek X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka brojí proti stanovení povinnosti náhrady nákladů řízení. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Brně návrh stěžovatelky zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 63 823,57 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně vedlejšího účastníka (výrok II.). Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že ve věci samé stěžovatelka navrhovala, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí společenství vlastníků jednotek (dále jako "vedlejší účastník") přijatých mimo shromáždění ve dnech 16. 4. až 15. 5. 2024 (výrok I.). Stěžovatelka podala jako přehlasovaná vlastnice včasný návrh podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ"). Krajský soud nejprve dovodil, že (druhé) rozhodování mimo shromáždění bylo možné realizovat vzhledem k ujednání stanov a § 1211 odst. 1 OZ. Ohledně usnesení přijatého pod bodem 1 uvedl, že tvrzená vada není způsobilá přivodit neplatnost rozhodnutí, neboť námitka stěžovatelky překračuje meze věcného přezkumu rozhodnutí nejvyšších orgánů korporace soukromého práva, jimiž se schvalují účetní doklady, usnesení přijaté pod bodem 2 stanovilo výši příspěvku na správu domu a záloh na služby, aniž by zasahovalo do dřívějšího prohlášení vlastníků, přičemž k přezkoumávaní správnosti prohlášení vlastníků je stanoven postup v § 1169 odst. 3 OZ, v případě usnesení přijatého pod bodem 3 nebyl dán důležitý důvod pro věcný přezkum platnosti rozhodnutí, neboť tímto usnesením zrušená (dřívější) rozhodnutí sama stěžovatelka považovala za vadná. 3. Co se týče náhrady nákladů řízení krajského soudu, ten uvedl, že vedlejšímu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 63 823,57 Kč [§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ("o. s. ř."), ve spojení s § 1 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s.")]. Účelně vynaložené náklady řízení sestávají z odměny advokátky vedlejšího účastníka ve výši 48 560 Kč za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení z 8. 1. 2025 - 5 620 Kč, písemné podání z 24. 1. 2025 - 5 620 Kč, písemné podání ze 4. 2. 2025 - 5 620 Kč, další porada s klientem z 18. 7. 2025 přesahující jednu hodinu - 5 620 Kč, účast na jednání před soudem 31. 7. 2025 v celkové délce 2 hodiny a 15 minut ve výši 2 x 5 620 Kč, účast na jednání před soudem 29. 8. 2025 v celkové délce 2 hodiny a 41 minut ve výši 2 x 5 620 Kč), podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "AT"), a za náhradu paušálních výdajů v celkové výši 8 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Dále vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada cestovného ve výši 2 836,76 Kč za dvě cesty ze sídla zástupkyně vedlejšího účastníka na jednání konaná 31. 7. 2025, resp. 29. 8. 2025 a zpět, náhrada za promeškaný čas zástupkyně vedlejšího účastníka v souvislosti s poskytnutím právních služeb v celkové výši 1 350 Kč za 2 cesty ze sídla zástupkyně vedlejšího účastníka na jednání konaná 31. 7. 2025, resp. 29. 8. 2025, a zpět podle § 14 AT. Účelně vynaložené náklady řízení tvoří i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v celkové výši 11 076,81 Kč. 4. Stěžovatelka podala proti nákladovému výroku rozhodnutí krajského soudu odvolání. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením změnil nákladový výrok krajského soudu tak, že náklady prvostupňového řízení ponížil. Nově je tak stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 56 478,88 Kč (výrok I.) O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že je stěžovatelka povinna vedlejšímu účastníkovi zaplatit 2 758,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně vedlejšího účastníka (výrok II.). Vrchní soud neshledal v případě stěžovatelky okolnosti pro rozhodování podle § 150 o. s. ř. Samotné vyčíslení nákladů není ze zákona nutné předem dát k nahlédnutí protistraně, jak se stěžovatelka v odvolání domnívala. Stěžovatelka vedla obecnou polemiku s výší náhrady nákladů řízení, krajský soud se však porušení procesních práv stěžovatelky nedopustil. Stěžovatelka uvedla, že podala návrh, aby se dozvěděla všechny informace k napadenému usnesení. Deklarovaný účel (získat informace o hlasování) však se stanovením povinnosti nákladů nesouvisí. Co se týče jednotlivých nákladů vedlejšího účastníka a jejich výpočet, vrchní soud posoudil odlišně od krajského soudu účelnost vynaložených nákladů v podobě písemného podání ze dne 4. 2. 2025. Vedlejší účastnice zde toliko reagovala na výzvu soudu, zda navrhuje k důkazu stanovy a nevyplněný hlasovací lístek. Sdělení ze dne 4. 2. 2025 však mělo být obsahem již předchozího vyjádření k návrhu na zahájení řízení (šlo o pouhé upřesnění). Jelikož se vrchní soud jinak ztotožnil s výpočtem provedeným krajským soudem, o uvedený úkon celkovou výši náhrady nákladů řízení ponížil. Protože neúspěch stěžovatelky v odvolacím řízení byl v poměrně nepatrné části - 8,8 %, bylo o nákladech rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že vedlejšímu účastníku náleží náhrada nákladů v plné výši, tj. částce 2 758,80 Kč, sestávající z odměny za zastoupení ve výši 1 830 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) AT (vyjádření k odvolání stěžovatelky proti procesnímu rozhodnutí), náhrady hotových výdajů v částce 450 Kč podle § 13 AT (režijní paušál za jeden úkon právní služby) a 21 % DPH z odměny za zastupování a z nákladů hotových výdajů v částce 478,80 Kč, neboť účastníkem zvolená advokátka je plátcem DPH. Tarifní hodnotou je v řízení o odvolání do výroku o nákladech řízení podle § 8 odst. 1 AT v napadeném usnesení stanovena výše nákladů řízení ve výši 63 823,57 Kč. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že náklady, k jejichž úhradě ji soudy zavázaly, jsou nepřiměřeně vysoké a bezohledné vzhledem k předmětu řízení (pouhá otázka platnosti rozhodnutí shromáždění vedlejšího účastníka, což je běžná záležitost). Předmětem řízení byla jednoduchá záležitost, nikoliv například mezinárodní agenda. Stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem a je starou osobou, která byla v dobré víře, že tuto okolnost soud zohlední. Náklady jsou způsobilé odradit ji od uplatňování jakýchkoliv práv. Zatímco stěžovatelka vystupovala v řízení sama za sebe, vedlejší účastník byl zastoupen advokátem. Vedlejší účastník jakožto společenství vlastníků neměl řízením co ztratit, protože případné náklady by byly hrazeny z prostředků jeho členů. Stěžovatelka vyjádřila podezření, že si advokát vedlejšího účastníka některé náklady uplatňuje duplicitně (v tomto řízení i v jiných záležitostech, které pro vedlejšího účastníka spravuje). V tomto případě mělo shromáždění vlastníků schválit zastoupení vedlejšího účastníka advokátem. Navíc v řízení vůbec nebyl důvod k zastoupení advokátem. Vedlejší účastník spor vyvolal sám svým chováním. III. Posouzení Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný s dále uvedenou výjimkou. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavn