IV.ÚS 1248/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1248/25 ze dne 1. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2025 sp. zn. 9 To 7/2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 10 odst. 1, čl. 11 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, Praha (dále jen "policejní orgán"), ze dne 26. 6. 2024 č. j. NCOZ-6112-434/TČ-2022-412303-F-C bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele společně s dalšími patnácti spoluobviněnými pro zvlášť závažné zločiny účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a dále pro zločiny uvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku spáchané formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. 3. Usnesením policejního orgánu ze dne 27. 6. 2024 č. j. NCOZ-6112-529/TČ-2022-412303-F-C byly podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79g odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnota zajištěny peněžní prostředky na specifikovaných bankovních účtech vedených u České spořitelny, a. s., jejichž majitelem je stěžovatel. 4. Stěžovatel podal dne 5. 11. 2024 k policejnímu orgánu žádost o zrušení zajištění. Policejní orgán usnesením ze dne 18. 12. 2024 č. j. NCOZ-6112-889/TČ-2022-412303-F-C žádost stěžovatele zamítl s odůvodněním, že důvody, pro které byly peněžní prostředky zajištěny, stále trvají. 5. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení policejního orgánu Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že pro zajištění peněžních prostředků neexistuje jakýkoliv legitimní důvod, neboť jej omezuje ve výběru zdravotnického zařízení při řešení dlouhodobých zdravotních obtíží. Poukazuje, že jako osoba ve věku 76 let trpí artrózou obou kyčelních kloubů. Již v roce 2020 byl indikován k operativní výměně levého kyčelního kloubu, v současnosti je nutná výměna obou kyčelních kloubů a v blízké budoucnosti pravděpodobně bude muset podstoupit i operativní výměnu obou kolenních kloubů. 7. Stěžovatel vytýká, že v období pandemie Covid-19 nemohl podstoupit plánovanou výměnu kyčelního kloubu kvůli celkovému omezení dlouhodobě plánovaných zákroků a rovněž proto, že sám prošel velmi těžkým průběhem tohoto virového onemocnění. Zdůrazňuje, že kapacity zdravotních zařízení, kde může podstoupit plánovanou výměnu levého kyčelního kloubu, jsou dlouhodobě naplněné, a proto již od roku 2020 podniká kroky k tomu, aby výměna proběhla v soukromém zdravotnickém zařízení SurGal Clinic, s. r. o. Jelikož jde o soukromé zdravotnické zařízení, nejsou celý operativní výkon a následný pobyt v nemocnici hrazeny zdravotním pojištěním. 8. Stěžovatel akcentuje, že postupné podstoupení všech operativních výkonů je pro něj zcela zásadní, neboť v současné době je pohybově velmi omezen, což snižuje kvalitu jeho života ve všech oblastech a dlouhodobě i jeho celkového zdraví. Dává najevo, že jako osoba v pokročilém věku se může jen velmi omezeně hýbat, a nemůže tak využívat nejlepší prevenci k předcházení dalších zdravotních komplikací, kterou je pravidelný pohyb. 9. Stěžovatel zpochybňuje argumentaci krajského soudu, který reagoval na jeho námitky tak, že navrhl, aby podstoupil operace v některém ze "státních nemocničních zařízení". Vytýká krajskému soudu, že nereflektuje aktuální čekací lhůty na provedení těchto operací ve "státních nemocničních zařízeních". Má za to, že i čekání po dobu dalších několika let na nutné operace by zasáhlo jeho právo na ochranu zdraví, což krajský soud zcela pomíjí. 10. Stěžovatel nesouhlasí s policejním orgánem ani krajským soudem, že musí být schopen zajistit si dostatečné peněžní prostředky na plánované operace, protože v období před zahájením trestního stíhání byl schopen si k důchodu přivydělávat. Označuje to za pouhou spekulaci, která nijak nereflektuje jeho věk a zdravotní stav. Zdůrazňuje, že jeho jediný stabilní příjem je pouze starobní důchod ve výši 17 559 Kč, ze kterého pokryje v podstatě pouze své nutné životní náklady a nemá reálnou možnost ušetřit si dostatečné peněžní prostředky na hrazení všech plánovaných operací. 11. Stěžovatel namítá porušení principu presumpce neviny, který má-li být skutečně dodržen, nemůže spočívat jen ve formálním označení obviněného jako zatím nevinného. Tento princip musí být podle jeho názoru vzat do úvahy i v každém jednotlivém časovém okamžiku. Argumentuje tím, že osvědčí-li obviněný, že určité zajištěné peněžní prostředky naléhavě potřebuje k tomu, aby jeho život ubíhal důstojně, pak je třeba vzít do úvahy oba zájmy a jejich střet důkladně zvážit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. 14. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol") a zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o "zbavení majetku" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření, jež se týká "užívání majetku" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci Handyside v. Spojené království, stížnost č. 5493/72, odst. 62). Skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, však nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob. 15. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. tre