Ústavní soud IV.ÚS 1290/25

Dne 2. 5. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2025 č. j. 1 To 99/2024-962 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2024 č. j. 32 T 3/2023-901. Těmito rozhodnutími přitom byla podle stěžovatele porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvedenou ústavní stížnost podal bez povinného právního zastoupení advokátem s tím, že v ní Ústavní soud informoval, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodnutí v této věci dosud neobdržel.

Dne 4. 6. 2025 Ústavní soud z úřední činnosti zjistil, že žádost stěžovatele o určení advokáta byla rozhodnutím České advokátní komory ze dne 3. 6. 2025 č. j. 10.01-000244/25-0003 zamítnuta. V návaznosti na to Ústavní soud zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad jeho podání a poučil jej také o tom, že v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem musí být zastoupen v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. K odstranění této vady Ústavní soud stěžovateli poskytl lhůtu 30 dnů od okamžiku doručení uvedené výzvy. Zároveň jej poučil, že neodstraní-li v uvedené lhůtě vady svého podání, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Výzva byla stěžovateli doručena dne 20. 6. 2025.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele nesplňuje podmínku zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1, § 31 a podání nemá obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle nějž je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod.

Uvedené vady stěžovatel ve lhůtě stanovené ve výzvě Ústavního soudu neodstranil. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro neodstraněné vady návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.