IV.ÚS 1323/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1323/25 ze dne 30. 7. 2025 Povinnost trestních soudů zohlednit při stanovení náhrady újmy zranitelnost oběti i šíření pornografie na internetu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky nezl. A. B. (jedná se o pseudonym), zastoupené opatrovnicí Mgr. Annou Šavel, advokátkou, sídlem Jugoslávská 2718, Teplice, proti výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2024 č. j. 10 To 37/2024-1344, kterým se stěžovatelka odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních a kterým bylo její odvolání zamítnuto a výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2024 č. j. 97 T 16/2023-1284, kterým se stěžovatelka odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto: I. Výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2024 č. j. 10 To 37/2024-1344, kterým se stěžovatelka odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních a kterým bylo její odvolání zamítnuto, byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2024 č. j. 10 To 37/2024-1344, jímž se stěžovatelka odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních a kterým bylo její odvolání zamítnuto, se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Stěžovatelka je dítětem, které se stalo obětí řady trestných činů sexuální povahy. V adhezním řízení se domáhala náhrady nemajetkové újmy. Trestní soudy jí část požadovaného nároku přiznaly a se zbytkem odkázaly na řízení ve věcech občanskoprávních, aniž by to však řádně a v souladu s ústavními požadavky odůvodnily. Jde o svévolné rozhodnutí trpící nepřezkoumatelností a rozporem se zákonem v míře, která je již neústavní. II. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozsudků. Tvrdí, že trestní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. 3. Stěžovatelka je obětí řady trestných činů, které na ní páchal její nevlastní otec (dále jen "odsouzený") v letech 2018 až 2023 (v té době bylo stěžovatelce pět až deset let) v nočních hodinách, po tom, co její matka odešla do práce, a on zůstal se stěžovatelkou sám. Odsouzený na spící stěžovatelce provozoval nejrůznější nepenetrační sexuální praktiky, masturboval u toho, v některých případech i ejakuloval na její tělo a oblékal ji do erotického oblečení. Od roku 2022 odsouzený stěžovatelku uspával léčivem, které je pro užívání dětmi nevhodné (může vést až k ohrožení života). Bdělá stěžovatelka mu též, aniž by chápala smysl tohoto jednání, na jeho přání nahá (či v erotickém prádle) pózovala v sexuálně vyzývavých pózách. Odsouzený si stěžovatelku během sexuálních praktik fotil a natáčel, tyto snímky pak nahrával do sítě tzv. temného webu (dark web či darknet). Tam také s ostatními uživateli diskutoval sadistickou tématiku a uváděl, že má devítiletou nevlastní dceru, na které tyto praktiky provozuje. Na svých zařízeních měl kromě jiné dětské pornografie též přes tisíc fotografií a desítky videí zachycujících stěžovatelku v sexuálně exponovaných polohách. 4. Odsouzený se tak dopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku a přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud v Ústí nad Labem původně kvalifikoval toto jednání jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku. Vrchní soud v Praze k odvolání odsouzeného výrok o vině a všechny navazující výroky v tomto rozsahu zrušil a rozhodl znovu, neboť ke smrti stěžovatelky nedošlo a nebyl prokázán úmysl odsouzeného ji podáváním léčiv usmrtit. Byť k naplnění kvalifikované skutkové podstaty stačí nedbalost, nelze nedbalostně spáchat pokus. Kvůli mírnější právní kvalifikaci vrchní soud snížil úhrnný trest odnětí svobody z dvanácti na deset let. Vrchní soud se jinak ztotožnil se zbývajícími právními a všemi skutkovými závěry krajského soudu a rozhodl proto totožně jako krajský soud, tj. uložil odsouzenému ochranné léčení sexuologické ústavní formou, trest propadnutí věci, povinnost zaplatit stěžovatelce 200 000 Kč (požadovala 600 000 Kč) jako náhradu za nemajetkovou újmu a se zbytkem nároku odkázal stěžovatelku na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. K náhradě za nemajetkovou újmu krajský soud uvedl, že odsouzený intenzivně zasáhl do osobnostních práv stěžovatelky a do jejího mravního, duševního a tělesného vývoje. Došlo jak k primární viktimizaci, tak i viktimizaci sekundární, neboť se stěžovatelka musela podrobit výslechům a vyšetřením. Uplatněný nárok ve výši 600 000 Kč však není přiměřený, neboť není proporcionální následkům trestné činnosti. Stěžovatelka si na většinu aktivit s odsouzeným nepamatuje a zbytek vnímala jako hru, praktiky navíc nebyly penetrační. Vrchní soud odvolání stěžovatelky zamítl a až na výhradu spojenou s hodnocením finančních možností odsouzeného (který vlastní podíl na nemovité věci) se ztotožnil s krajským soudem. Stejně jako krajský soud tudíž za přiměřený shledal nárok ve výši 200 000 Kč. Do práv stěžovatelky zasáhl odsouzený výrazně, stěžovatelka ale podle znaleckého zkoumání v současnosti nevykazuje negativní následky zneužívání a hypotetické budoucí následky nelze v současnosti zohlednit, protože pro takové rozhodnutí nemá vrchní soud dostatečné podklady. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti staví svou argumentaci na dvou argumentačních liniích. Zaprvé, trestní soudy se nevypořádaly s jejími argumenty a zcela je přešly. Jde o argumenty judikaturou Ústavního soudu a argumenty o analogickém uplatnění závěrů, které se užívají při náhradě nemajetkové újmy pozůstalých obětí dopravních nehod. Vrchní soud se navíc nevypořádal s námitkou, že kvůli tomu, že si stěžovatelka význam jednání odsouzeného neuvědomovala, nelze snížit přiznanou částku. Zadruhé, trestní soudy nedostatečně zohlednily intenzitu zásahu do práv stěžovatelky. Přiznaná částka je nepřiměřeně nízká, protože jednání odsouzeného narušilo její zdravý sexuální vývoj, odsouzený zpřístupnil její pornografické snímky neomezenému počtu osob a podával jí nebezpečné léčivo, což trestní soudy nezohlednily. Kromě toho přičetly stěžovatelce k tíži její bezbrannost a nevědomost. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma napadeného výroku rozsudku krajského soudu, jímž se stěžovatelka odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť tento výrok byl rozsudkem vrchního soudu zrušen (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat výroky, které byly zrušeny). Stěžovatelka je řádně zastoupena opatrovnicí - advokátkou (srov. usnesení ze dne 14. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3634/11, bod 15 a § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. V. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud si vyžádal soudní spis. Zároveň požádal účastníky a osoby, které by mohly být vedlejšími účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 9. Vrchní soud odkázal na výsledky přezkumu rozsudku krajského soudu obsažené v jeho rozsudku. Dodal, že bezbrannost stěžovatelky zahrnul do všech specifik případu a rozhodně ji nepřičítal k její tíži, naopak tento znak přičítal k tíži odsouzeného. Budoucí negativní vývoj stěžovatelky je (v současnosti) popřen znaleckými závěry. 10. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozsudku, v němž zohlednil jak zásah do práv stěžovatelky, tak i následky trestné činnosti a vycházel ze stavu, který byl v době rozhodování. Tehdy neexistovaly podklady pro závěr, že stěžovatelka byla trestnou činností poznamenána do budoucna. Bezbrannost stěžovatelky nepřičetl krajský soud k její tíži. Nemůže přiznávat náhradu za něco, co nenastalo a možná ani nenastane. Pokud k následkům dojde, může se stěžovatelka úspěšně domáhat sv