Ústavní soud IV.ÚS 184/26 – Důvody k předběžnému projednání obžaloby

Dne 5. 5. 2025 obžaloval státní zástupce stěžovatele a další dva spoluobviněné. Všichni měli podle obžaloby v postavení členů orgánů banky způsobit její hospodářský úpadek, a to v důsledku nákupu cenných papírů (dluhopisů) ve výši cca 60 mil. EUR. Městský soud v Praze obžalobu následně přezkoumal podle hledisek určených pro tzv. předběžné projednání obžaloby (§ 314c odst. 1 ve spojení s § 181 odst. 1 a § 186 trestního řádu). Městský soud zjistil závažné procesní vady v přípravném řízení, věc proto vrátil státnímu zástupci k došetření, a to usnesením ze dne 25. 7. 2025 č. j. 75 T 2/2025-20636. Státní zastupitelství podalo stížnost, které Vrchní soud v Praze vyhověl, usnesení zrušil a uložil městskému soudu, aby o věci jednal a rozhodl znovu. A právě proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu směřuje ústavní stížnost.

Ústavní stížnost je nicméně nepřípustná. Po kasačním zásahu vrchního soudu o věci musí opět rozhodovat městský soud. Jde o "živé" soudní řízení, proto se Ústavní soud musí zdržet přezkumu. Stěžovatel nenabízí žádné argumenty, proč by Ústavní soud měl jeho ústavní stížnost výjimečně věcně projednat. Stěžovatel nepoukazuje na žádný problém, který by odhalil strukturální či systémový nedostatek ústavního významu (k povinnosti předložit přesvědčivé argumenty stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, bod 33). Místo toho argumentaci soustředí na to, aby "obživlo" jemu prospěšné rozhodnutí městského soudu, tj. aby se věc skutečně vrátila k došetření státnímu zastupitelství. Tím však stěžovatel přisuzuje Ústavnímu soudu roli, která mu nenáleží.

Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. O ústavní stížnosti spoluobviněného ostatně Ústavní soud rozhodl stejně (usnesení ze dne 28. 1. 2026 sp. zn. III. ÚS 169/26).