Ústavní soud IV.ÚS 2004/25

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024 č. j. 55 Co 120/2024-415, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 170/2023. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a předložil návrh na vydání několika předběžných opatření, jimiž by byly uloženy konkrétní povinnosti soudcům Ústavního soudu.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), přičemž ústavní stížnost je na samé hraně srozumitelnosti.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na tento nedostatek byl upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 395/21, IV. ÚS 2781/24). Stěžovatel však i poté ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (pozn. obligatorní zastoupení fyzických a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv), s tím, že Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje a s návodem na adekvátní postup.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1640/23, ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 2320/23 a ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 975/24 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Návrh na zrušení § 30 zákona o Ústavním soudu spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.