IV.ÚS 2095/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2095/25 ze dne 3. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavních stížnostech stěžovatele I. B., zastoupeného Mgr. Katarínou Kožiakovou Oboňovou, advokátkou, sídlem Plaská 614/10, Praha 5 - Malá Strana, proti příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. května 2025 sp. zn. 0 Nt 3312/2025 a příkazu k osobní prohlídce Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník ze dne 20. května 2025 č. j. KRPS-57665-17/ČJ-2025-010681-DOŽ, za účasti Obvodního soudu Praha-východ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, resp. brojí proti samotné domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce. Ústavní soud usnesením ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2095/25, IV. ÚS 2096/25 rozhodl o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2095/25. 2. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") podala okresnímu soudu návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného Státním zastupitelstvím v Saské Kamenici za účelem shromáždění důkazů při posuzování trestné činnosti, na níž se měl podílet i stěžovatel. Trestná činnost byla v evropském vyšetřovacím příkazu kvalifikována jako trestný čin zadržování a zpronevěry odměny za práci, případně jako trestný čin napomáhání k zadržování a zpronevěře odměny za práci spáchaný v souběhu s trestným činem krácení daní, popřípadě napomáhání ke krácení daní podle příslušných ustanovení německého trestního zákoníku a daňového řádu. Konkrétně se měl stěžovatel podílet na vytváření podmínek pro nelegální zaměstnávání ukrajinských dělníků pracujících na stavbách ve Spolkové republice Německo. 3. Napadeným příkazem Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") nařídil podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), a podle § 82 odst. 1 a § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků (dále jen "domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor") specifikovaných objektů a věcí, konkrétně rodinného domu a všech objektů a prostorů nacházejících se na stejné adrese jako rodinný dům, automobilů a jejich vnitřních prostor registrovaných (provozovaných) stěžovatelem a obchodní společností, v níž je stěžovatel jediným jednatelem a společníkem. Popisovaný skutkový děj je trestný i podle českého práva a naplňuje znaky skutkové podstaty trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 trestního zákoníku. Ze zjištění orgánů činných v trestním řízení vyplynulo, že stěžovatel se zdržuje v uvedeném domě a používá i soudem specifikované automobily. Proto lze důvodně předpokládat, že tam mohou být uložené listinné i elektronické údaje a jiné důkazy potřebné pro náležité objasnění trestné činnosti. Jde o rozsáhlou a dobře organizovanou trestnou činnost s přesahem do několika států Evropské unie a nebyla-li by uvedená domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor provedena jako neopakovatelný úkon, hrozí, že budou potřebné důkazy zničeny. Soud dále konstatoval, že je patrné, že trestní řízení je důvodné a vše nasvědčuje tomu, že se stěžovatel podílel na spáchání trestné činnosti v oblasti daní. Zároveň v dané věci nejsou dány překážky podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci bránící provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, neboť i kdyby byla uvedená věc vedena před českými orgány, k provedení prohlídky by patrně vedly stejné důvody. Byly proto splněny všechny zákonné podmínky pro vydání příkazu k domovní prohlídce i k prohlídce jiných prostor. 4. Dále stěžovatel napadá příkaz Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník, Oddělení hospodářské kriminality, (dále jen "policejní orgán") k provedení jeho osobní prohlídky. V odůvodnění příkazu k osobní prohlídce policejní orgán uvádí, že v evropském vyšetřovacím příkazu jsou popsány skutkové okolnosti případu kvalifikované jako trestný čin zadržování a zpronevěry odměny za práci, případně jako napomáhání k zadržování a zpronevěře odměny za práci podle německého trestního zákoníku, v souběhu s trestným činem krácení daní, případně napomáhání ke krácení daní podle německého daňového řádu. Trestná činnost, na níž se měl stěžovatel podílet, naplňuje podle českého práva znaky skutkové podstaty trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 trestního zákoníku. I osobní prohlídka měla povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, neboť v dané věci jde o vysoce závažnou trestnou činnost, velmi rozsáhlou a dobře organizovanou zasahující do několika států Evropské unie. Proto existuje vysoké nebezpečí odstranění nebo zničení důkazů, které mohou být i prostřednictvím osobní prohlídky zjištěny, kdy využití méně invazivních vyšetřovacích prostředků by tak neodpovídalo závažnosti a koordinovanosti posuzované trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatele 5. Pokud jde o příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, stěžovatel namítá, že ani po doplnění informací ze strany Eurojustu nelze z jednání, které je mu kladeno za vinu, dovozovat naplnění znaků skutkové podstaty žádného trestného činu. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství sice žádala před podáním návrhu na provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor doplnění potřebných informací, nicméně toto doplnění nebylo dostatečné k tomu, aby mohlo být vyhověno příkazu k nařízení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor. Z dokumentace předložené německými orgány činnými v trestním řízení stále není možné posoudit, zda trestná činnost, na níž se měl stěžovatel podílet, je skutečně trestná jak v České republice, tak ve Spolkové republice Německo. V evropském vyšetřovacím příkazu rovněž není dostatečně vysvětlena neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor. Stěžovatel považuje za zásadní pochybení, že doplnění informací o trestné činnosti, na níž se měl stěžovatel podílet, poskytla českým orgánům činným v trestním řízení zástupkyně Eurojustu, která není justičním orgánem ve smyslu § 2 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Není proto možné ověřit původ doplněných informací. Tato zjištění jsou o to závažnější, že vykonáním domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor došlo k zásahu do domovní svobody stěžovatele. 6. Příkaz k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor jako neodkladného a neopakovatelného úkonu není podle stěžovatele dostatečně odůvodněn, v tomto kontextu odkazuje na nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2024/15 (N 215/79 SbNU 461). Stěžovatel se měl na trestné činnosti podílet formou účastenství, nicméně doposud u něj nebylo prokázáno zavinění alespoň v podobě nepřímého úmyslu, a to jak k jeho účastenství na trestném činu, tak k trestnému činu spáchanému samotným hlavním pachatelem. Stěžovatel tvrdí porušení základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 7. V ústavní stížnosti směřující proti příkazu k osobní prohlídce a proti jejímu vykonání stěžovatel argumentuje, že prohlídka byla provedena zároveň s domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor dne 6. 5. 2025, ačkoliv stěžovateli bylo umožněno nahlédnout do spisového materiálu až dne 26. 6. 2025 a do té doby neměla možnost se s materiálem seznámit ani jeho právní zástupkyně, byť již disponovala plnou mocí pro zastupování před Ústavním soudem. Ve věci nebyly shromážděny dostatečné podklady pro to, aby mohla být posouzena eventuální oboustranná trestnost jednání, na němž se měl podílet. Ani v příkazu k os