Ústavní soud IV.ÚS 2169/22

Dne 9. 8. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, označené jako "kasační stížnost proti celému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. června 2022, č. j.: 1 As 80/2022- 41".

Návrh nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 34 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření směřující k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve nepodaří-li se vady návrhu odstranit, je návrh odmítnut.

V nynějším případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v minulosti navrhovateli dostalo dokonce opakovaně. Na výzvy však např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 nebo I. ÚS 1168/20 adekvátně nereagoval. Je zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit vady návrhů. Ve všech odkazovaných případech pak poté, co byl stěžovatel řádně poučen o vadách jeho návrhů a tyto vady neodstranil, byly tyto návrhy z tohoto důvodu odmítnuty, a tudíž si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom.

V řízení o ústavní stížnosti proto není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o zákonných náležitostech návrhu dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v řadě případů předchozích. Je nepochybné, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zákonné požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení se tak jeví postupem neefektivním, formalistickým a nehospodárným.

Pro neefektivnost dalšího poučování proto v posuzované věci soudce zpravodaj, stejně jako např. v usneseních ze dne 27. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 1168/20 nebo ze dne 26. 6. 2019 sp. zn. I. ÚS 1962/19, za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.