IV.ÚS 2322/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2322/25 ze dne 10. 9. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Vítem Brožkem, advokátem, sídlem Na Kovárně 472/8, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2025 č. j. 32 Co 10/2025-722, doplňujícímu rozsudku ze dne 27. května 2025 č. j. 32 Co 10/2025-729 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 1. října 2024 č. j. 42 P 527/2021-616, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a M. B. a nezletilých A./X Š. a A. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na výchovu dětí garantované čl. 32 odst. 4 Listiny. Současně stěžovatel navrhl odložení vykonatelnosti II. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel a vedlejší účastnice (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků (nar. X a Y, dále jen "nezletilí"), jejichž poměry byly naposledy upraveny rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 10. 2021 č. j. 13 Nc 3715/2021-342. Návrhem ze dne 5. 12. 2023 stěžovatel společně s návrhem na vydání předběžného úpravu opatření žádal svěření nezletilých do své péče (posléze návrh upravil na svěření do střídavé péče obou nezletilých a nakonec jen nezletilého A., pozn. nezletilý A. trpí dětským autismem, mentální retardací a epilepsií) a uložení vyživovací povinnosti matce, který odůvodnil zhoršením zdravotního stavu matky. Matka s návrhem nesouhlasila, neboť její zdravotní stav je stabilizován, a navrhla, aby výživné bylo zvýšeno na 13 000 Kč měsíčně pro A.a 25 000 Kč měsíčně pro A. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že návrh otce na změnu péče o nezletilé není důvodný, protože od předchozího rozhodnutí se poměry rodičů a nezletilých nezměnily takovým zásadním způsobem, aby to odůvodňovalo změnu úpravy, přičemž matka je schopna o nezletilé opět plnohodnotně pečovat. Z tohoto důvodu návrh stěžovatele napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok). Dále okresní soud přistoupil k úpravě styku nezletilých se stěžovatelem a rozhodl, že běžný styk s nezletilým A./X se neupravuje (V. výrok), upravil běžný styk s nezletilým A./X (VI. výrok), prázdninový styk s oběma nezletilými (VII. až XII. výrok), místo převzetí a předání a povinnosti rodičů (XIII. výrok) a konstatoval přednost úpravy prázdninového styku (XIV. výrok). K návrhu matky na zvýšení výživného pro nezletilého A. uvedl, že náklady spojené s péčí o něj jsou vysoké, avšak od posledního rozhodnutí o výživném nedošlo k takové změně, která by zvýšení odůvodňovala, proto tento návrh zamítl (IV. výrok). Protože okresní soud zjistil, že náklady na péči o nezletilého A./X se nepatrně zvýšily, zvýšil výživné na něj z částky 9 400 Kč na částku 10 000 Kč měsíčně (II. výrok), čímž došlo ke změně předchozího rozsudku (XV. výrok), ve zbývající části návrh matky na zvýšení výživného zamítl (III. výrok). Poté okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (XVI. výrok). 3. Proti II., III. a IV. výroku rozsudku okresního soudu podala matka odvolání, stěžovatel se odvolal proti části I. výroku a částem VII. až XIII. výroku týkajících se nezletilého A. a proti výrokům V., VI. XI. a XV. Krajský soud po přezkoumání rozsudku okresního soudu a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání matky je zčásti opodstatněné, odvolání stěžovatele je neopodstatněné, nicméně je namístě změnit výroky o úpravě jeho styku s nezletilým A. o pololetních a podzimních prázdninách. Napadeným rozsudkem potvrdil krajský soud rozsudek okresního soudu v části I. výroku ve vztahu k nezletilému A., v V. výroku, v napadené části IX. výroku se změnou slov "od čtvrtka" na "od středy" a v XIV. výroku s vypuštěním slov "výroku V." (výrok I. 1.), dále změnil rozsudek okresního soudu ve II. a III. výroku tak, že zvýšil výživné na nezletilého A./X s účinností od 1. 9. 2024 na částku 12 000 Kč měsíčně, ve IV. výroku tak, že upravil vyživovací povinnost stěžovatele na nezletilého A. s účinností od 1. 9. 2024 na částku 22 500 Kč měsíčně, v napadené části VII. výroku ve vztahu k nezletilému A. tak, že styk stěžovatele s ním se o pololetních prázdninách neupravuje, v napadené části XI. výroku upravil styk stěžovatele s nezletilým A. o podzimních prázdninách a XV. výrok tak, že předchozí úprava se mění ve III. výroku (výrok I. 2.). Dále krajský soud rozhodl o dlužném výživném (II. a III. výrok) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). Doplňujícím rozsudkem doplnil výrok I. 1. o potvrzení rozsudku okresního soudu o další odstavce, tj. VI. výroku a napadených částí VIII., X., XII. a XIII. výroku ve vztahu k nezletilému A. (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení v souvislosti s vyhlášením tohoto rozsudku (II. výrok). II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k zásahu do jeho základních práv, ale také do ústavně chráněných práv nezletilých, zejména syna A. Právo na ochranu rodinného života bylo zasaženo tím, že stěžovatel nemůže v zásadě rovnocenně pečovat o syna A. a podílet se na jeho výchově. Vzájemné právo rodičů pečovat o děti a právo dětí na rodičovskou výchovu bylo porušeno tím, že obecné soudy omezily péči stěžovatele jen na režim styku, přestože nebyly dány dostatečné důvody k vyloučení střídavé asymetrické péče. K porušení práva na soudní ochranu došlo postupem obecných soudů, protože se nedostatečně vypořádaly s důkazy a argumenty podporujícími střídavou péče, své závěry soudy řádně neodůvodnily a v rozhodnutí krajského soudu absentuje náležité zohlednění ústavněprávních hledisek. Soudy také nedodržely princip rovnosti účastníků řízení, neboť nechránily práva obou rodičů stejnou měrou a fakticky preferovaly matku bez patřičného odůvodnění. 5. Poté stěžovatel předkládá detailní argumentaci, s odkazy na konkrétní a aktuální judikaturu Ústavního soudu zaměřenou na zjištění nejlepšího zájmu dítěte. Důvody, kterými soudy odůvodnily zamítnutí střídavé péče, považuje stěžovatel za paušální a nedostatečné, zastává názor, že došlo k nesprávné aplikaci principu "setrvačnosti v péči" a připomíná, že zdravotní postižení nezletilého není samo o sobě překážkou střídavé péče. 6. Návrh na odložení vykonatelnosti výroků rozsudku krajského soudu o výživném stěžovatel odůvodnil tvrzením, že výkon těchto výroků by mu mohl způsobit nepoměrně větší újmu, než jaká by vznikla třetím osobám. Za zásadní důvod považuje skutečnost, že výživné má povahu spotřebovatelného plnění, které po zaplacení nelze zpětně nárokovat. Kdyby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí, plnění již uhrazeného výživného nelze vrátit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud není k jejímu projednání příslušný v části, kterou stěžovatel napadá výroky rozsudku okresního soudu, které napadeným rozsudkem změnil krajský soud, ve zbývající části je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), vyjma té části, kterou stěžovatel napadá i výroky rozsudku okresního soudu, proti nimž nepodal odvolání. 8. Ke snaze stěžovatele o "vtažení" nezletilého A. do řízení o ústavní stížnosti (tvrzením o porušení jeho základních práv) Ústavní soud uvádí, že pro jeho účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, protože jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilí, o jejichž postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemohou být vtaženi do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, tedy de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit (sro