Z rozhodnutí: Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem AK Praha 1, Bolzanova 1, proti…
IV.ÚS 2328/07 ze dne 7. 1. 2008
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem AK Praha 1, Bolzanova 1, proti
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 28. 6. 2005, č. j.
2456/DS/PC/SP/05 spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 1. 8.
2003, č. j. OD/824r/03/Kůs-280.1
- rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 7. 9. 2005, č. j.
SÚ/6041/2005/Geb-330.
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 12. 9. 2005, zn.
1945/RR/05/Stu, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 30. 3.
2001, č. j. SÚ/9688/00/Dr-328.1
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 3. 10. 2005, zn.
2363/RR/05/Stu, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 16. 4.
2003, č. j. SÚ/7183g/02/Str-330
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 3. 10. 2005, zn.
2364/RR/05/Stu, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 18. 4.
2003, č. j. SÚ/7183r/02/Str-330
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 3. 10. 2005, zn.
2366/RR/05/Stu, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 1. 12.
2004, č. j. SÚ/1454c/03/Str-330
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 4. 10. 2005, zn.
2362/RR/05/Stu, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 23. 7.
2004, č. j. SÚ/1453/03/Str-330 (správně ze dne 16. 4. 2003, č. j. SÚ/7183f/02/Str-330)
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 22. 12. 2005, č. j.
6455/DS/05, spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 1. 8. 2005
č. j. OD/8241/O31K1/s-280.1
- rozhodnutí Ministerstva dopravy ČR ze dne 28. 3. 2006, č. j. 175/2006-120-STSP/2
- rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 28. 4. 2006, č. j. 3505/ZZ/05,
spolu s rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 28. 7. 2003, č. j.
OŽP/Hš/3.180aJ03 (správně č. j. OŽP/Hš/3.179a/03)
a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2006, č. j. Aprk 6/2006-30,
spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), takto:
Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ustanovení § 174a zákona č. 6/2002, o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 9. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť podle jeho názoru byla rozhodnutími Magistrátu města Karlovy Vary a Krajského úřadu Karlovarského kraje a Ministerstva dopravy porušeno jeho právo podle čl. 1 Protokolu č. 1 o ochraně majetku Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a postupem Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, postupem Krajského soudu v Plzni a postupem Nejvyššího správního soudu bylo porušeno právo stěžovatele na účinný právní prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy a právo na spravedlivé, veřejné řízení a rozhodnutí vydané v přiměřené lhůtě podle čl. 6 Úmluvy. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení ustanovení § 174a zákona č. 6/2002, o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon č. 6/2002 Sb.").
Z podané ústavní stížnosti, připojených příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 68/2005 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že dne 16. 4. 2004 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu silnice označenou "I/6 Karlovy Vary-západ, 2. stavba" (dále jen "stavba silnice"). Dnem 6. 5. 1994 byla na základě rozhodnutí pozemkového úřadu Okresního úřadu Karlovy Vary obnovena vlastnická práva stěžovatele k id. 1/2 pozemku parc. č. 510/5 k. ú. Rybáře, obec Karlovy Vary, přičemž příslušný záznam do katastru nemovitostí byl dle sdělení Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, pracoviště Karlovy Vary, ze dne 27. 1. 2005 proveden až v měsíci lednu 2005. Protože označený pozemek byl dotčen stavbou silnice, stěžovatel se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni dne 25. 8. 2005 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 28. 6. 2005, č. j. 2456/DS/PC/SP/05, kterým bylo zamítnuto jako opožděné odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 1. 8. 2003, č. j. OD/824r/03/Kůs-280.1, přičemž žalobu spojil s návrhem na vydání usnesení o odkladném účinku. Stěžovatel napadl všechna dříve vydaná správní rozhodnutí v souvislosti se stavbou silnice. Dne 25. 8. 2005 pak stěžovatel podal současně u Magistrátu města Karlovy Vary i návrh na povolení obnovy řízení, který byl rozhodnutím ze dne 7. 9. 2005, č. j. SÚ/6041/2005/Geb-330, zamítnut. Na základě odvolání stěžovatele Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6455/DS/05, zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy stavebního řízení z důvodu, že byl podán opožděně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel k Ministerstvu dopravy odvolání. Krajský soud v Plzni do pravomocného skončení řízení o návrhu na povolení obnovy řízení ve věci stavebního řízení vedeného u Magistrátu města Karlovy Vary ukončeného rozhodnutím z 1. 8. 2003 č. j. OD/824r/03/Kůs-280.1 řízení vedené pod sp. zn. 30 Ca 68/2005 přerušil usnesením ze dne 6. 6. 2006, č. j. 30 Ca 68/2005-29. Stěžovatel dne 3. 5. 2006 doručil na Krajský soud v Plzni podání označené jako stížnost na průtahy. Stejné podání stěžovatel doručil i Nejvyššímu správnímu soudu, přičemž stížnost na průtahy v řízení byla spojená s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Stížnost na průtahy v řízení byla Krajským soudem v Plzni vyřízena sdělením předsedy krajského soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. St 28/2006. Stěžovatel poté svým podáním ze dne 3. 7. 2006 setrval na svém návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Podaný návrh proto Krajský soud v Plzni předložil dne 12. 7. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. 8. 2006, č. j. Aprk 6/2006-30, návrh stěžovatele odmítl, neboť stěžovatel i přes poučení doručené mu Nejvyšším správním soudem jasně nevyjádřil, čeho se svým návrhem domáhal, tzn. pro jaký procesní úkon (úkony) navrhuje určení lhůty k jeho provedení (k jejich provedení). V mezidobí bylo dne 24. 7. 2006 Krajskému soudu v Plzni doručeno rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 28. 3. 2006, č. j. 175/2006-120-STSP/2, kterým bylo ve věci zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení odvolání stěžovatele zamítnuto a rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6455/DS/05, potvrzeno.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal jakousi "univerzální" ústavní stížnost, ve které napadá celkem 19 rozhodnutí a domáhá se jejich zrušení. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal předchozí průběh řízení a svoji snahu domoci se práva v souvislosti s ochranou jeho vlastnického práva k pozemkům v k. ú. Rybáře a uvedl, že dne 23. 1. 2007 dopisem doručeným předsedovi Krajského soudu v Plzni uplatnil v pořadí druhou stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb. Místopředseda krajského soudu přípisem ze dne 9. 2. 2007, č. j. St 5/2007 odmítl stížnost stěžovatele ve věci vedené pod sp. zn. 30 Ca 68/2005 jako nedůvodnou. Pokud se týká ústavně právní argumentace, výtky stěžovatele směřovaly proti porušení jeho práva na pokojné užívání majetku, práva na spravedlivý proces rozhodováním správních orgánů v obou stupních, stejně jako nečinností správního soudu. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/99, kterým bylo zrušeno ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v souvislosti s vyloučením vlastníka pozemků, na kterých je realizována cizí stavba, z kolaudačního řízení. Stěžovatel rovněž namítal nepřiměřenou dobu soudního řízení za situace, kdy žalobu doručil Krajskému soudu v Plzni dne 25. 8. 2005, soud o žalobě do 24 měsíců nerozhodl a podle názoru stěžovatele soudní řízení bezdůvodně přerušil a ve věci neučinil žádný úkon. Účinným právním prostředkem ve smyslu čl. 13 Úmluvy se podle tvrzení stěžovatele neprokázalo ani trestní oznámení směřující proti vedoucímu stavebního úřadu, neboť orgány činné v trestním řízení stěžovateli pouze sdělily, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu. Dále stěžovatel uvedl, že v jeho věci bylo podáno celkem šest správních žalob proti jednotlivým stavbám souvisejícím se stavbou dopravní komunikace, přičemž nemá podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, povinnost ani