IV.ÚS 2505/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2505/25 ze dne 24. 9. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele: A. O. H., toho času ve vazbě ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupeného JUDr. Danielem Bartošem, advokátem, sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2025 sp. zn. 61 To 536/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. července 2025 č. j. 44 Nt 806/2025-66, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 8 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel je trestně stihán pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl na poškozené dopustit v únoru 2025. 3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") vzal stěžovatele do vazby usnesením ze dne 13. 3. 2025, a to na základě naplnění dvou zákonných důvodů ve smyslu § 67 písm. b) trestního řádu (tzv. koluzní vazba) a § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba). V květnu 2025 příslušný státní zástupce rozhodl, že důvod koluzní vazby pominul. V červnu 2025 příslušný státní zástupce navrhl, aby obvodní soud rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu vazby předstižné. 4. V červenci 2025 obvodní soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Podle obvodního soudu nadále trvá důvod předstižné vazby, neboť existuje obava, že by stěžovatel v případě propuštění na svobodu opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán. V minulosti totiž opakovaně nerespektoval projevenou vůli poškozené, která trpěla duševní poruchou, jež jí činila zranitelnější a snadno manipulovatelnou. Přestože ze znaleckého posudku vyplynulo, že stěžovatel netrpí duševní ani sexuální poruchou a že není ze sexuologického hlediska na svobodě nebezpečný, hrozí nebezpečí, že by mohl trestnou činnost opakovat, aby uspokojil svoje sexuální potřeby. Původní důvod vazby přetrvává, ačkoliv je mírně oslaben s ohledem na druh sexuálních praktik, které stěžovatel s poškozenou dobrovolně prováděli a s ohledem na přístup poškozené, která si v minulosti opakovaně odblokovala kontakt na stěžovatele i přes jeho předchozí chování. Na druhou stranu v situaci, kdy poškozená opakovaně odmítala některé sexuální praktiky, vypovídá chování stěžovatele o jeho "odbržděnosti" v obdobných situacích (viz především bod 8 napadeného usnesení). 5. Stěžovatel následně proti usnesení obvodního soudu brojil stížností, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel zaprvé tvrdí, že neexistují žádné důvody zakládající obavu, že by trestnou činnost opakoval. Nemá za sebou trestní minulost, dobrovolně spolupracoval s policejním orgánem, nepáchá jinou trestnou činnost a z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by byl fixovaný na poškozenou. Od uvalení vazby uběhlo bezmála půl roku, za které orgány činné v trestním řízení nezjistily další relevantní poznatky, které by pokračování předstižné vazby odůvodňovaly. 7. Zadruhé, soudy opomenuly závěry znaleckého posudku, podle kterých stěžovatel netrpí žádnou sexuální deviací, nepředstavuje v případě propuštění hrozbu a není na místě ani forma ochranné léčby. Soudy nahradily odborné závěry svoji laickou úvahou, že stěžovatel pro poškozenou stále představuje nebezpečí a hrozí důvodná obava z opakovaného znásilnění, i když u něj nebyla zjištěna žádná fixace na její osobu. Při tomto úsudku soudy zaměnily nedefinovaný pojem "sexuální nezdrženlivost" se "sexuální patologií". 8. Stěžovatel zatřetí namítá, že soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") nerespektovaly doktrínu zesílených důvodů [odkazuje na nález ze dne 8. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 2987/22 (N 148/115 SbNU 185) a rozsudek ESLP ze dne 27. září 2007 ve věci Smatana proti České republice, č. 18642/04]. Původní důvody pro uvalení vazby ochably do té míry, že je již nelze bez dalšího opakovat; naopak přibyly důkazy důvod vazby oslabující. Trvání podezření je podmínkou pro zákonnost pokračování vazby, ale po určité době samo o sobě nepostačuje. Soudy odkázaly na "důvodné obavy", aniž by je řádně specifikovaly. Způsob, jakým vymezily trvající vazební důvod, je aplikovatelný na trvání celého trestního řízení (nehledě na to, jak dlouhého). To by nebylo problematické, znásilňoval-li by stěžovatel sériově více osob; vazební důvod se však váže pouze k osobě poškozené, ke které nemá žádný vztah. Vazba nesmí sloužit jako nástroj vynucování přiznání; pokračující vazba pro takto slabé důvody však uvedený efekt má. 9. Začtvrté, napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, a to především v hodnocení přístupu poškozené (srov. body 8 a 9 usnesení obvodního soudu). Stěžovatel poškozenou nekontaktoval, když si ho zablokovala; nebylo ostatně jak. Odblokování kontaktu bylo jejím vlastním rozhodnutím. Stěžovatel s ní měl kontakt zřídka a z její vůle. Z jejího chování vyplývá, že násilné sexuální chování sama vyhledávala. Soudy opomenuly elektronickou konverzaci, ve které poškozená sama uvádí, že chce být znásilněna (používá obraty jako "rape princess" či ,,You are my rapist"). Z výpovědi a chování poškozené zároveň vyplývá, že se stěžovatelem byli domluveni, že ji při sexuálních praktikách ublíží v oblasti obličeje. Poškozená nesouhlas zřejmým způsobem nevyjádřila a soudy ani neuvádí, jak mohla stěžovatele "prosit beze slov", ať to nedělá. Ze znaleckého posudku zároveň vyplývá, že poškozená je intelektuálně průměrnou, tedy nepochybně schopnou v průběhu několika let vyhodnotit, zda se chce scházet s neznámou osobou za účelem sexu. Z ničeho nelze dovodit, kdy měl stěžovatel zneužít údajné manipulovatelnosti poškozené. 10. Zapáté, stěžovatel rozporuje hodnocení soudů ohledně nemožnosti využití alternativních opatření. Odvolací soud se nezabýval jeho návrhem, že bude bydlet u kamaráda. Nelze souhlasit ani se závěrem, že pro vyspělý stát s vybaveným policejním orgánem a probační a mediační službou by osoba s trvalým zaměstnáním byla "relativně nedostupná" v hotelu (viz bod 9 napadeného usnesení obvodního soudu). Stěžovatel s policií spolupracoval a činil by tak i v případě alternativních opatření. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Každé vazební rozhodnutí zasahuje do osobní svobody obviněného, která představuje v demokratickém právním státě klíčovou hodnotu. V obecné rovině však institut vazby a ponechání ve vazbě představují zásah ústavním pořádkem předvídaný. Protiústavním se stane, pokud trestní soudy opřou svá rozhodnutí o nezákonný vazební důvod, zvolí takový důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech (viz např. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 19). 13. K ochraně základních práv včetně osobní svobody je povolána celá soudní soustava (čl. 4 Ústavy). Je tak především úkolem obecných soudů, aby při znalosti všech okolností a souvislostí případu, důkazní situace, jakož i stadia, ve kterém se věc nachází, posoudily, zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak (nález ze dne 6. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 5/24, bod 18). Do rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zasahuje zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy ústavního pořádku [nález ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14 (N 170/74 SbNU 469)]. 14. Nyní posuzovaná rozhodnutí vůči právě popsanému ústavněprávnímu standardu obstojí. Ústavní soud shledal, že obecné soudy založily napadená rozhodnutí na zákonném důvodu předstižené vazby [§ 67 písm. c) trestního řádu] a své závěry přesvědčivě - a nikoliv svévolně či jinak ústavně e