Ústavní soud IV.ÚS 2645/23 – Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků, kterými byl zamítnut jeho návrh na úpravu styku jeho dcery - 1. nezletilé vedlejší účastnice (dále také jen "stěžovatelova dcera") se sestřenicemi - 3. a 4. nezletilými vedlejšími účastnicemi (dále jen "sestřenice"). Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 5 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel zároveň navrhuje zrušení § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník který je podle jeho názoru v rozporu s čl. 32 Listiny.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na úpravu styku stěžovatelovy dcery se sestřenicemi alespoň o jednom víkendu v měsíci (výrok I) a nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud od rodičů všech nezletilých zjistil, že se stěžovatelova dcera a sestřenice pravidelně nestýkaly, ani nestýkají, a ze zpráv opatrovníků nezletilých vyplynulo, že ani jedna z nezletilých neprojevila přání, aby soud styk upravil.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud uzavřel, že citový vztah mezi stěžovatelovou dcerou a sestřenicemi neexistuje. Vyložil, v čem spatřuje rozdíl oproti skutkovému stavu v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. I. ÚS 1041/23 a ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 3603/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), tedy že zde pro spory dospělých nedošlo k navázání užších rodinných vztahů, ač prostor tu již byl. Ztotožnil se s okresním soudem, že rodiče mají právo v rámci výchovy dětí rozhodnout, s kým a jak se budou jejich děti stýkat. Uzavřel, že to mají být především dospělí, kteří poskytnou nezletilým příležitost a prostor rozvinout vzájemné vztahy ve formě a intenzitě dle jejich přání.

Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nesprávně vyhodnotil nejlepší zájem dítěte. Stěžovatel podává výklad nejlepšího zájmu dítěte a vyjadřuje přesvědčení, že existuje obecný zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny i přes nesouhlas jeho rodičů. Dodává, že nadto bylo porušeno participační právo nezletilých, neboť je obecné soudy nevyslechly přímo. Podle názoru stěžovatele jazykový výklad podmiňující styk příbuzných s dítětem souhlasem pečujícího rodiče by bránil vzniku vzájemného vztahu, a namítá proto, že krajský soud nesprávně vyložil a aplikoval § 927 občanského zákoníku. Obecné soudy proto zasáhly do jeho práva a práva jeho dcery - 1. nezletilé vedlejší účastnice - na soudní ochranu a porušily právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života.

Stěžovatel dále navrhuje zrušení § 927 občanského zákoníku. Bližší argumentaci nepředkládá, pouze - vlastním návrhem doplněného znění - vyjadřuje názor, že právo dítěte na styk s příbuznými by mělo být nejen při již existujícím citovém vztahu, ale i tehdy, pokud takový vztah sice neexistuje, ale mohl a měl by existovat.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž tvrdí porušení ústavně zaručených práv své nezletilé dcery. Pro procesní účastenství stěžovatelovy dcery však nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy rodičů - stěžovatele jako otce a matky nezletilé - 2. vedlejší účastnice a rovněž rodičů sestřenic [5. a 6. vedlejšího účastníka], kteří se stykem nevyjádřili souhlas. V tom případě je nezbytné, aby stěžovatelova dcera měla opatrovníka a aby byla zastupována na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti však nebylo nutné činit procesní úkony k odstranění tohoto nedostatku. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20).

Ústavní soud pro úplnost považuje za nutné dodat, že tento závěr v žádném případě neznamená odepření ústavní ochrany nezletilým. Ve věcech týkajících se dětí je vždy předním hlediskem nejlepší zájem dítěte (viz čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Z hlediska rozhodování o ústavní stížnosti bude Ústavní soud zkoumat, co je v nejlepším zájmu dítěte.

Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.

Základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk příbuzných s nezletilým dítětem podle § 927 občanského zákoníku, je nejlepší zájem dítěte. Nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Proto je třeba jej vždy vymezit a posoudit s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, a věnovat pozornost jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález ze dne 29. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 3226/16 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva plyne, že v případě soudního rozhodování o dětech rovněž nelze upřednostňovat abstraktní principy před nejlepším zájmem dítěte v konkrétním případě (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16, bod 27).

Nejlepší zájem dítěte je rovněž podmínkou stanovení styku dítěte s dalšími příbuznými ve smyslu čl. 5 odst. 1 Úmluvy o styku s dětmi. Při stanovení rozsahu takového styku je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu rovněž vztahy dítěte se všemi dalšími příbuznými. Vede-li styk s širším příbuzenstvem k rodinnému napětí, nemusí být již v nejlepším zájmu dítěte (srov. nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20). Jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, a ti odpovídají za vývoj a výchovu dítěte. Proto i podle čl. 7 písm. c) Úmluvy o styku s dětmi mají soudní orgány přijmout veškerá vhodná opatření, aby si od nositelů rodičovské odpovědnosti zajistily dostatek informací. Z tohoto důvodu je rovněž potřeba stanovisko rodičů při úpravě styku zohlednit, zejména pokud si rodiče tento styk nepřejí.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se věcí podle výše uvedených obecných principů řádně zabývaly (srov. bod 2, 3, 4, 14, 22 rozsudku okresního soudu). Vzaly v potaz, že možnost pro navázání vztahu nezletilých objektivně již existovala (srov. bod 16, 17 a 19 rozsudku krajského soudu) a s respektem k autonomii rodiny a odpovědnosti rodičů za výchovu podle čl. 5 Úmluvy o právech dítěte své závěry přesvědčivým a dostatečným způsobem odůvodnily. Při vyhodnocování nejlepšího zájmu nezletilých zároveň obecné soudy kladly důraz i na názor nezletilých, byť zjištěného pouze prostřednictvím opatrovníků. Z hlediska přezkumné pravomoci Ústavního soudu tak napadená rozhodnutí odpovídají požadavkům kladeným na soudní rozhodnutí v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Spolu s ústavní stížností byl podán návrh na zrušení § 927 občanského zákoníku. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení Ústavní soud pro akcesorickou povahu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.