IV.ÚS 2666/22

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení II. výroku v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") v části ukládající stěžovatelce povinnost zaplatit prvnímu až čtvrtému vedlejšímu účastníkovi (dále jen "žalobci") specifikované náklady řízení s tvrzením o porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že žalobci se u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhali určení, že jsou spoluvlastníky specifikovaných pozemků v kat. úz. Štýřice. Městský soud rozsudkem ze dne 3. 12. 2013 č. j. 41 C 83/2012-229, ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. 3. 2014 č. j. 41 C 83/2012-252 žalobu zamítl. O jejich odvolání rozhodl krajský soud rozsudkem obsahujícím napadený výrok (pozn. třetím rozsudkem v pořadí, po zrušení předchozích rozsudků Nejvyšším soudem), jímž změnil rozsudek městského soudu a určil, že žalobci jsou - ve stručnosti uvedeno - podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků (I. výrok) a uložil stěžovatelce a páté vedlejší účastnici (dále jen "druhá žalovaná") povinnosti zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení konkretizované částky (II. výrok), přičemž o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve sporu.

Z veřejně přístupných zdrojů (https://infosoud.justice.cz) Ústavní soud zjistil, že ve věci byl dne 21. 9. 2022 podán opravný prostředek a telefonickým dotazem u městského soudu ověřil, že jde o dovolání proti rozsudku napadenému ústavní stížností. Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti požádal o jeho zaslání a z jeho obsahu a následného doplnění zjistil, že dovolání podala druhá žalovaná, která navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu, ve znění opravného usnesení, "v celém jeho rozsahu".

Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a uvádí, že jí není známo, zda druhá žalovaná proti rozsudku krajského soudu brojí dovoláním. Podle ní případné dovolání druhé žalované, bylo-li by shledáno přípustným, nemůže mít vliv na meritum věci (určovací výrok) týkající se stěžovatelky, ani na akcesorický výrok o nákladech řízení, a nebrání proto projednání ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem o Ústavním soudu a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2891/08; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz).

V posuzované věci stěžovatelka neměla již k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení bránit, vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné. Přípustnost její ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala pátá vedlejší účastnice (druhá žalovaná) a v době podání ústavní stížnosti (a rozhodnutí o ní) ještě nebylo řízení o dovolání skončeno. Nelze přehlédnout, že kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek krajského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorický výrok o nákladech řízení (§ 243e o. s. ř.). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se krajský soud opět zabýval i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadený výrok rozsudku krajského soudu o nákladech řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání podaném pátou vedlejší účastnicí, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 či ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19).

Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání ve věci samé podá (jiný) účastník řízení. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (viz usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1112/20, bod 17.).

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.