Ústavní soud IV.ÚS 2831/25

Stěžovatel jako dlužník vznesl v insolvenčním řízení námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Vlasty Hermannové. O ní Vrchní soud v Olomouci rozhodl napadeným usnesením tak, že se soudkyně nevylučuje z projednávání insolvenční věci.

Toto usnesení nyní stěžovatel napadá ústavní stížností. Ústavní stížnost je však nepřípustná. Jak již Ústavní soud vysvětlil, ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, je nepřípustná [více k tomu stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)].

Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Je věcí samotného stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento "přesah vlastních zájmů" řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury vyložil (opět stanovisko Pl. ÚS-st. 58/23, bod 33). Stěžovatel však neuvádí žádné argumenty, které by upozornily na systémový či strukturální problém ústavního významu, naopak upíná pozornost na údajná závažná procesní pochybení soudkyně v této věci. Případná pochybení soudu je však třeba řešit příslušnými procesními nástroji, zejména řádnými a mimořádnými opravnými prostředky.

Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona].