IV.ÚS 2836/17

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu Kateřiny Franzlové, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. června 2017, č. j. 1 C 67/2017-62, takto:

Návrh se odmítá.

Navrhovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku, přestože sama považuje své podání k Ústavnímu soudu za předčasné, neboť současně podala i odvolání. S ohledem na judikaturu má však pochybnosti, zda její podání nebude s ohledem na § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto, přestože v její věci byl zamítnut návrh na určení a nikoliv na plnění. Současně navrhla, aby Ústavní soud před odmítnutím pro předčasnost vyčkal rozhodnutí odvolacího soudu.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity.

Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000). Řízení před Ústavním soudem tak nastupuje v případě selhání všech ostatních prostředků a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Učinila-li navrhovatelka podání z důvodu procesní opatrnosti a obává-li se odmítnutí návrhu pro předčasnost, odkazuje Ústavní soud na svoji relevantní judikaturu k jejím možnostem pro případ odmítnutí odvolání (viz sp. zn. IV. ÚS 254/04 odst. 14. či nejnověji sp. zn. IV. ÚS 3092/16, bod 15.).

Za dané situace navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv, a proto je návrh předčasný.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj