Ústavní soud IV.ÚS 347/23

Návrh, označený jako ústavní stížnost, doručený Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2023, kterým se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně povinného zastoupení stěžovatele advokátem podle § 29 až 31 téhož zákona.

Obecně platí, že v takovém případě Ústavní soud učiní opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky - odmítnutí návrhu.

V nyní posuzované věci však soudce zpravodaj shledal, že stěžovatel se na Ústavní soud v minulosti již obrátil ve věci sp. zn. II. ÚS 2308/18, v níž byl po podání ústavní stížnosti upozorněn na podmínky řízení a vyzván k odstranění vad ústavní stížnosti. Již se mu tak dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Zákonných náležitostí ústavní stížnosti si stěžovatel musí být vědom tím spíše, doručil-li k výzvě Ústavního soudu ve výše označené věci plnou moc, údajně udělenou advokátovi, která se však k dotazu Ústavního soudu danému advokátovi ukázala falešnou (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 2308/18 a úřední záznam ze dne 5. 2. 2019, založený ve spise). Stěžovatel si tak musí být zákonných procesních podmínek řízení jistě vědom. Navzdory tomu opět podal návrh, který není věcně projednatelný.

Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli dostatečně sdělit, jaké náležitosti musí ústavní stížnost splňovat. Setrvání na požadavku vždy nového a stejného poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 2579/21, veřejně dostupné z http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.