Ústavní soud IV.ÚS 3770/25 – Ublížení na zdraví z nedbalosti

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť neproběhlo účinné vyšetřování újmy na zdraví.

Stěžovatel byl jako cyklista účasten dopravní nehody, při které byl zraněn. Policie ústavní stížností napadeným usnesením rozhodla o odložení věci - podezření řidiče osobního automobilu ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným usnesením zamítla stížnost stěžovatele proti usnesení o odložení věci.

Stěžovatel podal podnět k výkonu dohledu Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Byl jím vyrozuměn, že Nejvyšší státní zastupitelství není oprávněno vykonávat dohled nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 a jeho podnět byl postoupen Městskému státnímu zastupitelství v Praze.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje, že podnět k výkonu dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je obecně účinným opravným prostředkem pro osoby, které namítají závadný postup orgánů veřejné moci v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl vůči nim spáchán trestný čin. Tento opravný prostředek je proto nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 či ze dne 2. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3248/24).

Jak plyne z vyjádření samotného stěžovatele, o jeho podnětu k výkonu dohledu, který byl postoupen Městskému státnímu zastupitelství v Praze, dosud nebylo rozhodnuto. Teprve po tomto rozhodnutí může stěžovatel podat přípustnou ústavní stížnost.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.