IV.ÚS 424/07

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. J., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2006, č.j. 61Co 537/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jejíž vady stěžovatel na výzvu Ústavního soudu odstranil dne 23. 3. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, kterým tento zastavil řízení o odvolání stěžovatele. Učinil tak z důvodu nezaplacení soudního poplatku stěžovatelem. Ačkoliv stěžovatel později soudní poplatek zaplatil, krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložil, že s ohledem na nedodržení zákonné lhůty stanovené v § 9 odst. 7 zák.č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), tento postup stěžovatele neměl právní význam.

Stěžovatel předložil Ústavnímu soudu stížnost, ve které se poměrně obšírně zabývá řízeními, která vedl jako žalobce před soudem I. a II. stupně, téměř se však nevyjadřuje přímo k napadenému rozhodnutí a způsobu, jakým bylo odůvodněno. Jediná námitka týkající se samotného napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že soud nerespektoval ust. § 154 odst. 1 o.s.ř., neboť v době, kdy rozhodoval, byl již soudní poplatek stěžovatelem uhrazen.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel nepopírá, že nevyhověl požadavku stanovenému v § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek tedy nezaplatil ve lhůtě stanovené zákonem a jelikož zákon neupravuje možnost zhojení tohoto nedostatku tím, že by stěžovatel poplatek zaplatil do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu, není argumentace stěžovatele ustanovením § 154 odst. 1 o.s.ř. případná. Žádnou další relevantní argumentaci vztahující se k napadenému rozhodnutí stěžovatel neuvedl.

S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavní soud uzavřel, že stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv. Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17.dubna 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu