Ústavní soud IV.ÚS 463/25

Ústavnímu soudu byla dne 11. 2. 2025 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatel uvádí, že napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva zaručená zejm. čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat obsahem ústavní stížnosti, musel posoudit, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky řízení.

Ustanovení § 72 odst. 3 uvedeného zákona stanoví k podání ústavní stížnosti dvouměsíční lhůtu, běžící od doručení rozhodnutí o posledním (efektivně vyčerpaném) opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2015 č. j. 28 C 35/2014-97, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 8. 2015 č. j. 28 C 35/2014-105, nabyl právní moci dne 15. 9. 2015, 8. 4. 2016 a 16. 9. 2015. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2016 č. j. 11 Co 46/2016-138, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 9. 2016 č. j. 11 Co 46/2016-148, nabyl právní moci dne 8. 4. 2016. Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2022 č. j. 94 EXE 11716/2021-99 bylo stěžovateli doručeno dne 13. 1. 2023, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2023 č. j. 10 Co 113/2023-163 bylo stěžovateli doručeno dne 18. 1. 2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2024 sp. zn. 20 Cdo 1121/2024 bylo stěžovateli doručeno dne 7. 6. 2024. Pověření soudního exekutora ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. 24 EX 490/21 není dle § 43a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, soudním rozhodnutím a jako takové se nedoručuje účastníkům řízení, nýbrž pouze soudnímu exekutorovi. Pověření bylo v dané věci soudní exekutorce Mgr. Pavle Fučíkové prostřednictvím datové schránky doručeno dne 27. 7. 2021 [to Ústavní soud uvádí potud, pokud stěžovatel v závěru ústavní stížnosti namítá "nedostatek v odručování (správně patrně: doručování) písemností. Jak ze strany oprávněné či její právní předchůdkyně, tak i ze strany exekučního soudu se veškeré písemnosti nedostávaly do jeho sféry. Stěžovatel se o zahájení exekuce na jeho majetek dozvěděl až od 3. osoby více než 7 měsíců po jejím zahájení. Pověření exekutora vydané Okresním soudem v Ostravě sp. zn. 94 EXE 11716/2021 se mu tak nedostalo včas do jeho sféry a byl tak ochuzen o svá práva se vůči této exekuci bránit, neboť dluhy alespoň částečné plnil."].

Z uvedeného je bohužel patrno, že ústavní stížnost je vůči všem shora vymezeným rozhodnutím, které stěžovatel jejím petitem napadá, opožděná.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný.