Ústavní soud IV.ÚS 839/22

Dne 24. 3. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, v níž stěžovatelka tvrdí porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka Ústavní soud informovala o své pracovní neschopnosti a o tom, že "náležité odůvodnění" ústavní stížnosti zajistí později.

Návrh nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30 a násl. a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve nepodaří-li se vady návrhu odstranit, je návrh odmítnut.

V nynějším případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v minulosti stěžovatelce dostalo dokonce opakovaně. Na výzvy však např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1504/21, sp. zn. IV. ÚS 1505/21 nebo sp. zn. II. ÚS 1506/21 a dalších adekvátně nereagovala. Je zřejmé, že nehodlala předmětným výzvám vyhovět a odstranit vady návrhů. Ve všech odkazovaných případech pak poté, co byla řádně poučena o vadách jejích návrhů a tyto vady neodstranila, byly tyto návrhy z tohoto důvodu odmítnuty, a tudíž si stěžovatelka musí být zákonných procesních podmínek řízení dostatečně vědoma.

V řízení o ústavní stížnosti proto není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o zákonných náležitostech návrhu dostávalo téže stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v řadě případů předchozích. Je nepochybné, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zákonné podmínky podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení se tak jeví postupem neefektivním a formalistickým; nadto, je-li si stěžovatelka podle svého tvrzení vědoma nedostatečného odůvodnění ústavní stížnosti. Stěžovatelka však ani po téměř měsíci od podání návrhu i přes avizované doplnění ústavní stížnosti vady neodstranila a podle předchozích poučení a obsahů dřívějších ústavních stížností si je prokazatelně vědoma přinejmenším povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.