Pl.ÚS 24/13

Ústavní stížností doručenou Ústavním soudu dne 19. dubna 2013 se stěžovatel s poukazem na ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2013 č. j. Vol 15/2013-77, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky. Stěžovatel dále navrhoval, aby Ústavní soud zakázal používání počítačů ke sčítání odevzdaných hlasů při zpracování výsledků voleb. K tomu stěžovatel vznesl námitku podjatosti České advokátní komory a Ústavního soudu České republiky.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byl dne 23. dubna 2013 vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů odstranil vytknutou vadu návrhu a zároveň byl poučen, že pokud vadu návrhu neodstraní, může být ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dne 14. května 2013 byla Ústavnímu soudu doručena žádost Ing. Drahomíry Blahové, která uvedla, že je zmocněna stěžovatelem k přebírání pošty, o prodloužení stanovené lhůty k odstranění vady podání. Ústavní soud sdělením ze dne 16. května 2013, které bylo stěžovateli doručeno vložením písemnosti do domovní schránky dne 28. května 2013, stěžovateli prodloužil lhůtu k odstranění vady podání do 10. června 2013. Tímto dnem prodloužená lhůta k odstranění vady podání marně uplynula.

Dne 17. června 2013 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele datované dnem 9. června 2013 v C., ve kterém vznesl námitku neurčitosti a nesrozumitelnosti poučení soudu s žádostí o upřesnění poučení, neboť podle názoru stěžovatele mezi členy České advokátní komory je řada důstojníků bývalé komunistické Státní bezpečnosti, která byla podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění pozdějších předpisů, zločineckou organizací. Současně stěžovatel navrhl z důvodu jeho obtížné dosažitelnosti odročení dalšího jednání soudu pro překážku na straně stěžovatele k řádnému uplatnění jeho práva jednat před soudem, a to pro ohrožení práva stěžovatele na svobodu a bezpečnost ve státech Schengenské dohody v důsledku zneužití státní moci České republiky proti stěžovateli. Stěžovatel rovněž uvedl, že v zájmu svého práva na svobodu a bezpečnost je na základě varování advokáta Dr. Steinera nucen do doby vyřešení vraždy advokáta Pavla P. (jedná se o pseudonym) a do podání žádosti o azyl vyhýbat se hrozbě elektronického sledování a zejména tajit místo pobytu ve Švýcarsku. Dne 21. června 2013 pak byly Ústavnímu soudu, dopisem datovaným dne 19. června 2013 v Praze, doručeny kopie listin avizované v podání stěžovatele ze dne 9. června 2013, konkrétně 1/ kopie e-mailu ze dne 12. dubna 2011, odesílatel XXX@XXX.XX, 2/ kopie dopisu stěžovatele panu André Regli, velvyslanci Švýcarské konfederace v České republice ze dne 10. října 2012, 3/ kopie Záznamu o případu pokusu zneužití státní moci Švýcarské konfederace ze závazků Schengenské smlouvy Českou republikou bez data a 3/ kopie potvrzení přijetí dopisu stěžovatele ze dne 10. října 2012 Velvyslanectvím Švýcarské konfederace v České republice rovněž bez data.

Ústavní soud má za to, že stěžovatel si byl již při podání ústavní stížnosti vědom své zákonné povinnosti opatřit si zastoupení advokátem od počátku řízení, neboť Ústavnímu soudu je z jeho vlastní činnosti známo, že stěžovatel zahájil v minulosti řadu řízení před Ústavním soudem, v nichž byl opakovaně upozorňován na nutnost právního zastoupení (kupř. v řízeních sp. zn. I. ÚS 1478/09, IV. ÚS 1796/09, IV. ÚS 2566/09, I. ÚS 40/10, II. ÚS 1536/10, II. ÚS 2217/12, III. ÚS 2309/12, I. ÚS 2669/12, I. ÚS 4331/12 aj.). Zákonná dvouměsíční lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je pak plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud za situace, kdy výzvu k odstranění vady podání považuje za zcela srozumitelnou a prodloužená lhůta k odstranění vady podání marně uplynula dne 10. června 2013, další korespondenci se stěžovatelem pokládá již za neefektivní.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní stížnost stěžovatele projednalo plénum Ústavního soudu, které ji spolu s návrhem na zakázání používání počítačů ke sčítání odevzdaných hlasů při zpracování výsledků voleb a s námitkou podjatosti České advokátní komory a Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítlo podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění vad v určené lhůtě. Ústavní soud se přitom řídil čl. 1 odst. 1 písm. i) sdělení Ústavního soudu ze dne 30. října 2012 pod č. Org. 49/12 (364/2012 Sb.), o atrahování působnosti, kterým si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhradilo rozhodovat mimo jiné o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§ 90 soudního řádu správního). Podle čl. 1 odst. 2 písm. a) tohoto sdělení si plénum v takové věci vyhradilo rovněž rozhodnutí o odmítnutí návrhu.