Ústavní soud Pl.ÚS 36/24 – Ústní jednání

Stěžovatel se u správních soudů domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že prezident republiky jmenoval Lucii Dolanskou Bányaiovou soudkyní Ústavního soudu. Jeho žalobu odmítl Městský soud v Praze, proti čemuž podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (řízení vedené pod sp. zn. 10 As 78/2024).

Ústavní stížností doručenou dne 26. 11. 2024 stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým rozhodl o nevyloučení soudkyně Mgr. Michaely Bejčkové z projednávání a rozhodnutí věci. Šlo přitom o druhou námitku podjatosti, již stěžovatel vznesl; o první námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením č. j. Nao 115/2024-21 ze dne 25. 7. 2024.

Proti oběma uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel ústavní stížnosti už dne 26. 9. 2024. Ústavní soud řízení nejprve vedl pod sp. zn. Pl. ÚS 28/24 a sp. zn. Pl. ÚS 29/24, poté je usnesením spojil ke společnému řízení a ústavní stížnosti odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2024. Odůvodnil, že se stěžovatel domáhá přezkumu rozhodnutí o nevyloučení soudce pro podjatost, ačkoli nevyčerpal prostředky ochrany, které mu nabízí správní soudnictví [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (57/2023 Sb.)]. Proto ústavní stížnosti odmítl jako nepřípustné podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Tato ústavní stížnost tudíž představuje opakovanou ústavní stížnost podanou poté, co Ústavní soud již rozhodl o (první) ústavní stížnosti proti témuž napadenému rozhodnutí.

Ústavní stížnost trpí vadami. Stěžovatel pouze označuje rozhodnutí, které napadá, a navrhuje jeho zrušení. Ač je tedy zřejmé, čeho se domáhá, stěžovatel ani netvrdí porušení svých ústavně chráněných práv, natož aby toto porušení konkretizoval. Ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Současně v ústavní stížnosti stěžovatel ani neavizuje záměr odůvodnění ústavní stížnosti doplnit.

Ústavnímu soudu je známo, že stěžovatel se podobného vadného procesního postupu dopouští frekventovaně. Jeho opakovaně podanou, ale vadnou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud např. usnesením sp. zn. Pl. ÚS 6/23 ze dne 4. 4. 2023; v nedávné době stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl pro vady usnesením sp. zn. I. ÚS 3037/24 ze dne 19. 11. 2024. Stěžovateli se tak opakovaně dostává informace o tom, jaké jsou náležitosti ústavní stížnosti, jichž si má být vědom už proto, že je sám advokátem. Ústavní soud proto znovu dospěl k závěru, že stěžovateli bylo opakovaně poskytnuto poučení, přesto náležitosti ústavní stížnosti nereflektuje, a proto není výzva k odstranění vad návrhu v přiměřené lhůtě u stěžovatele odůvodněným postupem. Pro podrobnější odůvodnění lze odkázat na usnesení sp. zn. Pl. ÚS 6/23.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost pro vady, a to za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

O návrhu bylo rozhodnuto v plénu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 1 odst. 2 písm. a) a čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti č. Org. 24/14 ze dne 25. 3. 2014, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.