62024CC0229
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 10. července 2025 (
1
)
Věc C-229/24 [Brännelius] (
i
)
TK,
OP
proti
Riksåklagaren
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Jednotný trh s finančními službami – Nařízení (EU) č. 596/2014 – Zneužívání trhu – Článek 7 odst. 1 písm. a) – Pojem ‚vnitřní informace‘ – Informace, které nebyly uveřejněny – Článek 17 – Informace veřejnosti o vnitřních informacích ze strany emitenta – Rozhodnutí veřejného zadavatele o nezadání veřejné zakázky – Sdělení uchazečům e-mailem – Předčasný prodej akcií uchazeče – Obchodování zasvěcené osoby – Vnitřní informace – Zveřejňování informací“
I. Úvod
1.
Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko) má rozhodnout o žalobách dvou osob odsouzených v prvním stupni a v odvolacím řízení za to, že prodaly na švédské burze finanční nástroje, v souvislosti s nimiž byly obviněny z držení vnitřních informací.
2.
Tyto informace se týkají rozhodnutí komunálního veřejného zadavatele nezadat veřejnou zakázku veřejně obchodované společnosti. Krátce předtím, než tato společnost vydala tiskovou zprávu na toto téma, se obě výše uvedené osoby o této skutečnosti dozvěděly z e-mailu zaslaného zadavatelem a prodaly své akcie, aby se vyhnuly ztrátám na burze. Spor v původním řízení se týká otázky, zda informaci, kterou tyto dvě osoby využily ve svůj prospěch, lze kvalifikovat jako vnitřní, vzhledem k tomu, že v době prodeje akcií již bylo rozhodnutí o nezadání zakázky oznámeno omezenému okruhu adresátů.
3.
V této souvislosti předkládající soud předkládá Soudnímu dvoru dvě otázky týkající se výkladu pojmu „vnitřní informace“, zejména kritéria, podle něhož taková informace nesmí být „uveřejněna“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 596/2014 (
2
). Soudní dvůr se již vyjádřil k několika prvkům tohoto pojmu (
3
). Dosud tak však neučinil ve vztahu k absenci zveřejnění dotčené informace jako podmínky pro to, aby tato informace byla považována za vnitřní, což je podmínka, jejíž přesný rozsah je v právní nauce předmětem živých diskusí (
4
). Jde zejména o to, vůči jakému okruhu osob musí být tato informace zpřístupněna nebo v jakém rozsahu a za jakých podmínek musí být přístupná proto, aby ztratila svou vnitřní povahu.
II. Právní rámec
A.
Unijní právo
1. Nařízení č. 596/2014
4.
Body 14, 23, 24 a 28 odůvodnění nařízení č. 596/2014 uvádějí:
„(14)
Racionálně uvažující investoři opírají svá investiční rozhodnutí o informace, které již mají k dispozici, to znamená, o informace dostupné ex ante. Proto by otázka, zda by při investičním rozhodování racionální investor pravděpodobně vzal v úvahu konkrétní informaci, měla být hodnocena na základě informací dostupných ex ante. Takové hodnocení musí vzít v potaz předpokládaný dopad informací v kontextu všech souvisejících činností emitenta jako celku, spolehlivost zdroje informací a jiné tržní proměnné, které mohou mít vliv na finanční nástroje […].
[…]
(23)
Podstatným rysem obchodování zasvěcené osoby je získání nespravedlivé výhody na základě vnitřní informace na úkor třetích stran, které tyto informace nemají, čímž je narušena integrita finančních trhů a důvěra investorů. Zákaz obchodování zasvěcené osoby by měl proto platit tehdy, získá-li osoba, která má k dispozici vnitřní informaci, díky této informaci nespravedlivou výhodu tím, že v souladu s touto informací provede tržní transakce tím, že nabude nebo zcizí finanční nástroj, pokusí se takový nástroj nabýt nebo zcizit, zruší či změní nebo se pokusí zrušit či změnit pokyn k nabytí nebo zcizení takového finančního nástroje, a to přímo nebo nepřímo na vlastní účet nebo na účet třetí strany. […]
(24)
Pokud právnická nebo fyzická osoba, která disponuje vnitřní informací, nabude nebo zcizí finanční nástroje, k nimž se tato informace vztahuje, nebo se pokusí tyto nástroje nabýt nebo zcizit, a to přímo nebo nepřímo na svůj vlastní účet nebo na účet třetí strany, je třeba se domnívat, že tato osoba tuto informaci použila. Touto domněnkou není dotčena právo na obhajobu. Otázku, zda určitá osoba porušila zákaz obchodování zasvěcené osoby nebo se pokusila provádět obchodování zasvěcené osoby, je třeba analyzovat s ohledem na účel tohoto nařízení, kterým je ochrana integrity finančního trhu a posílení důvěry investorů, k čemuž je nutná záruka, že investoři budou postaveni na stejnou úroveň a chráněni před zneužíváním vnitřních informací.
[…]
(28)
Výzkum a odhady vycházející z veřejně dostupných údajů by neměly být považovány samy o sobě za vnitřní informace, a pouhá skutečnost, že obchod je proveden na základě výzkumů nebo odhadů, by […] neměla být považována za používání vnitřní informace. Příkladem, kdy může tato informace představovat vnitřní informaci, je situace, kdy trh běžně očekává zveřejnění nebo rozšíření informace a kdy toto zveřejnění nebo rozšíření přispívá k procesu utváření cen finančních nástrojů nebo tato informace poskytuje názory uznávaného tržního komentátora nebo instituce, kteří mohou ovlivňovat ceny souvisejících finančních nástrojů. Za účelem zjištění, zda by obchodovaly na základě vnitřní informace, proto musí tržní subjekty zvažovat, v jakém rozsahu jsou informace neveřejné a jaký by mohly mít vliv na finanční nástroje, pokud by byly tyto nástroje obchodovány před jejich zveřejněním nebo rozšířením.“
5.
Článek 7 tohoto nařízení, nadepsaný „Vnitřní informace“, v odstavcích 1 a 4 stanoví:
„1. Pro účely tohoto nařízení se jako vnitřní informace označují následující typy informací:
a)
informace přesné povahy, která nebyla uveřejněna, týká se přímo nebo nepřímo jednoho nebo několika emitentů nebo jednoho nebo několika finančních nástrojů a která, pokud by byla zveřejněna, by pravděpodobně měla významný dopad na ceny těchto finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů;
[…]
4. Pro účely odstavce 1 se informací, která by, pokud by byla uveřejněna, pravděpodobně měla významný dopad na ceny finančních nástrojů, derivátních finančních nástrojů, souvisejících spotových komoditních smluv nebo dražených produktů založených na povolenkách na emise, rozumí informace, kterou by racionální investor pravděpodobně použil jako součást základu pro svá investiční rozhodnutí.
[…]“
6.
Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Obchodování zasvěcené osoby“, zejména stanoví:
„1. Pro účely tohoto nařízení dochází k obchodování zasvěcené osoby tehdy, když osoba disponuje vnitřní informací a použije ji při nabytí nebo zcizení finančních nástrojů, jichž se informace týká, na svůj vlastní účet nebo na účet třetí osoby, přímo nebo nepřímo. […]
[…]
4. Tento článek se použije na každou osobu, která disponuje vnitřní informací v důsledku toho, že:
a)
je členem správních, řídicích nebo dozorčích orgánů emitenta […];
b)
má podíl na kapitálu emitenta […];
c)
má přístup k této informaci v souvislosti s výkonem zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s plněním povinností, […].
[…]
Tento článek se rovněž použije na každou osobu, která disponuje vnitřní informací za jiných okolností než těch uvedených v prvním pododstavci, pokud tato osoba ví nebo by měla vědět, že se jedná o vnitřní informaci.
[…]“
7.
Podle článku 14 písm. a) a c) téhož nařízení, nadepsaného „Zákaz obchodování zasvěcené osoby a nedovoleného zpřístupnění vnitřní informace“, je zakázáno „provádět obchodování zasvěcené osoby nebo se o ně pokoušet“ a „nedovoleně zveřejnit vnitřní informaci“.
8.
Článek 17 odst. 1 téhož nařízení, nadepsaný „Zveřejňování vnitřních informací“, stanoví zejména následující:
„Emitent je povinen co nejdříve informovat veřejnost o vnitřních informacích, jež se tohoto emitenta přímo týkají.
Emitent zajistí, aby vnitřní informace byly zveřejněny způsobem, který umožní rychlý přístup a úplné, správné a včasné posouzení informací ze strany veřejnosti a případně v úředně určeném mechanismu podle článku 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES [ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. 2004, L 390, s. 38)]. Emitent nesmí zveřejnění vnitřních informací spojit s uváděním svých činností na trh. Emitent umístí a po dobu přinejmenším pěti let uchovává na svých internetových stránkách veškeré vnitřní informace, které je povinen zveřejnit.
Tento článek se vztahuje na emitenty, kteří požadovali nebo schválili přijetí svých finančních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu v některém z členských států […]“
9.
Článek 30 odst. 1 téhož nařízení, nadepsaný „Správní sankce a jiná správní opatření“, stanoví:
„Aniž jsou dotčeny trestní sankce a aniž jsou dotčeny dohledové pravomoci příslušných orgánů v souladu s článkem 23, členské státy poskytnou v souladu s vnitrostátním právem příslušným orgánům pravomoc přijmout příslušné správní sankce a jiná správní opatření v případě alespoň těchto porušení:
a)
porušení článků 14 a 15 […]“
2. Prováděcí nařízení (EU) 2016/1055
10.
Článek 2 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/1055 (
5
), nadepsaný „Prostředky pro zveřejňování vnitřních informací“, zejména stanoví:
„Emitenti a účastníci trhu s povolenkami na emise zveřejňují vnitřní informace pomocí technických prostředků, které zajistí následující:
a)
Vnitřní informace jsou rozšířeny:
i)
co nejširší veřejnosti a nediskriminačním způsobem,
ii)
bezplatně,
iii)
současně v celé Unii.
[…]“
B.
Švédské právo
1. TF
11.
Ustanovení § 1 kapitoly 2 tryckfrihetsförordningen (1949:105) (ústavní zákon č. 105 z roku 1949 o svobodě tisku) ze dne 5. dubna 1949 (dále jen „TF“) stanoví:
„Za účelem podpory svobody projevu, svobodného a pluralitního informování a svobodné umělecké tvorby má každý právo na přístup k veřejným dokumentům.“
12.
Podle § 2 kapitoly 2 TF může být právo na přístup k veřejným dokumentům omezeno pouze v případě, že je to nezbytné k ochraně určitých veřejných zájmů, které jsou v něm uvedeny.
13.
Ustanovení § 4 kapitoly 2 TF stanoví:
„Dokument je veřejný, pokud je uložen u orgánu a na základě § 9 nebo § 10 je považován za dokument, který určitý orgán obdržel nebo vyhotovil.“
14.
Podle § 10 kapitoly 2 TF je dokument považován za vyhotovený určitým orgánem v okamžiku, kdy byl zpřístupněn jeho adresátovi.
2. Zákon o zveřejňování a důvěrnosti
15.
Podrobnější ustanovení týkající se postupu vnitrostátních orgánů pro zpřístupňování veřejných dokumentů a omezení práva na přístup k těmto dokumentům jsou zakotvena v offentlighets- och sekretesslagen (2009:400) (zákon č. 400 z roku 2009 o zveřejňování a důvěrnosti veřejných dokumentů) (dále jen „zákon o zveřejňování a důvěrnosti“).
16.
Ustanovení § 3 kapitoly 2 tohoto zákona stanoví:
„Ustanovení [TF] týkající se práva na přístup k veřejným dokumentům v držení orgánů se v relevantním rozsahu vztahují také na dokumenty akciových společností, veřejných obchodních společností, hospodářských sdružení a nadací, v nichž obce nebo kraje vykonávají de iure rozhodující vliv. Pro účely tohoto zákona se tyto společnosti, sdružení a nadace považují za orgány.“
17.
Ustanovení § 4 kapitoly 6 uvedeného zákona stanoví:
„Na žádost jednotlivce orgán sdělí informace obsažené ve veřejném dokumentu, který má uložen, pokud tyto informace nejsou důvěrné nebo pokud jejich sdělení nemůže narušit řádný chod orgánu.“
18.
Ustanovení § 3 druhého pododstavce kapitoly 19 téhož zákona stanoví, že pokud jde o zadávací řízení, nesmí být informace týkající se zejména nabídek nebo odpovídající nabídky sdělovány nikomu jinému než uchazeči nebo osobě, která nabídku podala, před zveřejněním všech nabídek, před přijetím rozhodnutí o zadání zakázky nebo před ukončením zadávacího řízení.
19.
Podle § 16 kapitoly 31 téhož zákona se režim důvěrnosti vztahuje na informace týkající se obchodní nebo provozní situace jednotlivce, pokud je tato osoba v obchodním vztahu s veřejným orgánem, pokud lze z určitých důvodů předpokládat, že by tomuto jednotlivci vznikla újma v důsledku zveřejnění informace.
3. Zákon č. 1145 z roku 2016 o zadávání veřejných zakázek
20.
Podle § 12 prvního pododstavce první věty kapitoly 12 lagen (2016:1145) om offentlig upphandling (zákon č. 1145 z roku 2016 o zadávání veřejných zakázek) musí zadavatel co nejdříve písemně informovat zájemce a uchazeče o rozhodnutích o zadání zakázky nebo o uzavření rámcové dohody.
21.
V souladu s § 7 prvním pododstavcem kapitoly 19 tohoto zákona zadavatel, který zadal zakázku nebo uzavřel rámcovou dohodu, zveřejní nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy nebo rámcové dohody oznámení o výsledku zadávacího řízení.
4. Zákon č. 1307 z roku 2016 o sankcích za zneužívání trhu na trhu s cennými papíry
22.
Lag (2016:1307) om straff för marknadsmissbruk på värdepappersmarknaden (zákon č. 1307 z roku 2016 o sankcích za zneužívání trhu na trhu s cennými papíry) provádí směrnici 2014/57/EU (
6
) do švédského práva.
23.
Podle § 1 odst. 1 prvního pododstavce bodu 1 kapitoly 2 tohoto zákona se osoba, která disponuje vnitřní informací a která pro sebe nebo pro jinou osobu nabývá nebo zcizuje finanční nástroje, jichž se informace týká, prostřednictvím obchodování na trhu s cennými papíry, dopustí trestného činu obchodování zasvěcených osob.
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
24.
Na jaře roku 2018 vypsala Umeå kommunföretag AB (dále jen „komunální podnik“), akciová společnost založená podle švédského práva, ve které má Umeå kommun (obec Umeå, Švédsko) právně rozhodující vliv, zadávací řízení na nákup elektrických autobusů a nabíjecích stanic.
25.
Nabídky byly předloženy dvěma společnostmi, přičemž jednou z nich byla akciová společnost založená podle švédského práva Hybricon Bus Systems AB (dále jen „Hybricon“). Tři další společnosti vyjádřily zájem o dané zadávací řízení, ale nebyly způsobilé k podání nabídek.
26.
Dne 14. května 2018 vydala komunální společnost rozhodnutí, kterým zakázku zadala nikoli společnosti Hybricon, ale druhému uchazeči. V e-mailu odeslaném komunální společností téhož dne ve 14.34 hod. bylo pět dotčených společností informováno o výsledku zadávacího řízení (
7
).
27.
Ve společnosti Hybricon obdržel tento e-mail provozní ředitel, jehož hlavní náplní práce byla komunikace s komunální společností v rámci dotčené zakázky. Krátce poté zaslala tato osoba zprávu OP, žalobci v původním řízení, v níž mu doporučila prodej jeho akcií ve společnosti Hybricon. OP předal tuto informaci TK, žalobci v původním řízení, který byl taktéž majitelem akcií této společnosti.
28.
Dne 14. května 2018 ve 14.37 hod. tedy zadal TK příkaz k prodeji 73000 akcií společnosti Hybricon na švédské burze. O několik minut později, ve 14.40 hod., prodal rovněž OP 31000 akcií uvedené společnosti.
29.
Tisková zpráva společnosti Hybricon o tom, že Hybricon nebyla v dotčeném zadávacím řízení úspěšná, byla vydána téhož dne v 15.22 hod. Zveřejnění této informace vedlo k prudkému poklesu ceny akcií společnosti Hybricon na burze. V důsledku prodeje svých akcií této společnosti OP a TK zmírnili své ztráty.
30.
V důsledku těchto transakcí byli OP a TK trestně stíháni za obchodování zasvěcených osob, které je zakázáno zákonem č. 1307 z roku 2016 o sankcích za zneužití trhu na trhu s cennými papíry, a byli odsouzeni tingsrätt (soud prvního stupně, Švédsko) za běžné obchodování zasvěcených osob k podmíněnému trestu odnětí svobody a k veřejně prospěšným pracím. Částky 51508 švédských korun (
8
) (SEK) a 146536 SEK (
9
), které představují výnosy z trestných činů, byly zabaveny z majetku OP a TK. Podle tingsrätt (soud prvního stupně) představovala informace, že Hybricon nebyla v zadávacím řízení úspěšná, s ohledem na svou přesnou povahu vnitřní informaci, která se týkala přímo této společnosti a mohla ovlivnit cenu jejích akcií. Soud prvního stupně byl toho názoru, že nelze mít za to, že tato informace byla uveřejněna dříve, než Hybricon vydala tiskovou zprávu.
31.
V odvolacím řízení dospěl hovrätt (odvolací soud, Švédsko) ke stejnému závěru jako tingsrätt (soud prvního stupně) a změnil pouze trest stanovený posledně jmenovaným soudem, když OP a TK uložil podmíněný trest odnětí svobody ve spojení s peněžitým trestem 150 denních sazeb namísto veřejně prospěšných prací.
32.
OP a TK podali kasační opravný prostředek k Högsta domstolen (Nejvyšší soud) proti rozsudku, který vydal v odvolacím řízení hovrätt (odvolací soud). Ve svých kasačních opravných prostředcích se domáhají zproštění obžaloby s tvrzením, že informace týkající se nezadání dotčené zakázky společnosti Hybricon přestala být vnitřní informací v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o zadání zakázky zasláno jeho autorem, v projednávané věci komunální společností, dotčeným adresátům. V důsledku toho se informace stala veřejným dokumentem, na který se nevztahuje režim důvěrnosti, zejména proto, že podle švédského práva byla veřejně přístupná na žádost kterékoli dotčené osoby.
33.
Naproti tomu Riksåklagaren (státní zástupce Švédského království) navrhuje, aby bylo potvrzeno rozhodnutí hovrätt (odvolací soud). Podle jeho názoru, i když se totiž rozhodnutí o zadání zakázky stalo veřejným dokumentem od okamžiku, kdy bylo zasláno dotčeným příjemcům, mohlo toto rozhodnutí přesto spadat pod režim důvěrnosti stanovený vnitrostátními právními předpisy a zůstalo vnitřní informací až do okamžiku, kdy společnost Hybricon zveřejnila svou tiskovou zprávu.
34.
Högsta domstolen (Nejvyšší soud) uznal kasační opravný prostředek navrhovatelů za přípustný.
35.
Podle tohoto soudu nelze z čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 dovodit, že všechny informace, které nebyly uveřejněny způsobem stanoveným v článku 17 tohoto nařízení, je třeba považovat za nezveřejněné. Zejména podle prohlášení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) mohou být vnitřní informace uveřejněny i jiným způsobem než zveřejněním ve smyslu tohoto článku 17, včetně účinku opatření přijatých třetími osobami. Kromě toho Soudní dvůr dosud neposkytl žádná vodítka ohledně požadavků, které by měly být splněny proto, aby informace již nebyla považována za vnitřní informaci.
36.
V této souvislosti, s ohledem na to, že jeho rozhodnutí závisí na výkladu ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. a) a článku 17 nařízení č. 596/2014, se Högsta domstolen (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které byly zapsány do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 26. března 2024:
„1)
Je k tomu, aby byla určitá informace považována za uveřejněnou podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení [č. 596/2014] nezbytné, aby došlo k informování veřejnosti o této informaci způsobem specifikovaným v článku 17 tohoto nařízení?
2)
Pokud je přípustné, aby došlo ke zveřejnění jiným způsobem, jaké okolnosti je nutno zohlednit při rozhodování o tom, zda má být informace považována za uveřejněnou ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) [uvedeného nařízení]?“
37.
V průběhu řízení před Soudním dvorem předložili OP, TK, řecká, polská a norská vláda, jakož i Evropská komise písemná vyjádření. Soudní dvůr si na základě čl. 101 odst. 1 svého jednacího řádu vyžádal od předkládajícího soudu určitá vysvětlení (
10
), která mu byla poskytnuta. Na jednání dne 3. dubna 2025 byli vyslechnuti OP, TK, řecká a norská vláda, jakož i Komise, kteří odpověděli na písemné a ústní otázky Soudního dvora.
IV. Posouzení
38.
Obě předběžné otázky spolu souvisejí, neboť se týkají především výkladu kritéria „uveřejněné“ informace ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014.
A.
K první otázce
39.
Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda k tomu, aby informace mohla být považována za „uveřejněnou“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014, musí být informována veřejnost ve smyslu článku 17 tohoto nařízení.
40.
Je proto nutné přezkoumat vztah mezi čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014, a zejména rozsah pojmu „zveřejnění“, který je jejich základem (
11
).
41.
Na jedné straně čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014 ukládá povinnost, aby každý emitent co nejdříve „informoval veřejnost“ o vnitřních informacích, které se ho přímo týkají, a umožnil tak rychlý a úplný přístup k těmto informacím, jakož i jejich správné a včasné posouzení ze strany „veřejnosti“. Za tímto účelem toto ustanovení ve spojení s čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení 2016/1055 určuje podmínky takového zveřejnění.
42.
Na druhé straně, podmínka týkající se informace, „která nebyla uveřejněna“, představuje druhou ze čtyř podmínek uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014, které musí být splněny kumulativně, aby bylo možné takovou informaci kvalifikovat jako „vnitřní informaci“. Za tímto účelem musí mít uvedená informace rovněž „přesnou povahu“, musí se týkat „přímo nebo nepřímo jednoho nebo několika emitentů nebo jednoho nebo několika finančních nástrojů“ a „pokud by byla zveřejněna“, „by pravděpodobně měla významný dopad na ceny těchto finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů“. Taková vnitřní informace může být předmětem „obchodování zasvěcené osoby“ ve smyslu článku 8 tohoto nařízení, které je zakázáno podle čl. 14 písm. a) uvedeného nařízení a za které hrozí správní sankce podle čl. 30 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, nebo dokonce trestní sankce podle vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2014/57.
43.
Jak uznávají všichni účastníci řízení, pojem „uveřejněná“ informace neodkazuje na právo členských států. Jedná se tedy o autonomní pojem unijního práva, který musí být ve všech členských státech vykládán jednotně (
12
).
44.
Článek 7 odst. 1 písm. a) neodkazuje výslovně na čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014 ani nespecifikuje způsob, jakým je pravděpodobné, že informace bude „uveřejněna“, aby byla odňata její povaha vnitřní informace. To samo o sobě naznačuje, že zvláštní způsob zveřejňování vnitřních informací emitentem finančních nástrojů, tak jak je stanoven v čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, není jediným způsobem, jakým mohou být dané informace zveřejněny.
45.
Stejně tak pouhá skutečnost, že výše uvedená ustanovení odkazují na informace „uveřejněné“, jakož i na povinnost a prostředky, které má emitent k dispozici, aby „uveřejnil“ (vnitřní) informace, nestačí k domněnce, že tato ustanovení musí být vykládána stejným způsobem. Naopak, zatímco v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 zakládá nedostatek veřejné povahy existenci „vnitřní“ informace, čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení předpokládá, že informace, o nichž má být informována veřejnost, již je „vnitřní“ informací. Z toho vyplývá, že v rámci těchto ustanovení nemá pojem „zveřejnění“ nutně stejný význam.
46.
Toto posouzení potvrzuje doslovný, a zejména jazykový, kontextuální a teleologický výklad čl. 7 odst. 1 písm. a) a článku 17 nařízení č. 596/2014.
47.
Zaprvé, ačkoli některé jazykové verze těchto ustanovení vykazují v tomto ohledu určitou podobnost (
13
), v několika dalších jazykových verzích, včetně verze ve švédském jazyce, tomu tak není. Tyto posledně uvedené verze stanoví jasněji rozdíl mezi informacemi, které (ještě) nejsou veřejné ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 na straně jedné a (konkrétním) úkonem zveřejnění vnitřních informací emitentem, tak jak vyžaduje článek 17 tohoto nařízení na straně druhé (
14
).
48.
Znění použité v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva přitom nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani nemůže mít přednost před ostatními jazykovými verzemi. Podle ustálené judikatury musí být ustanovení unijního práva vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Unie. V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (
15
).
49.
Zadruhé, tak jak uvádějí body 23 a 24 odůvodnění, cílem nařízení č. 596/2014 je chránit integritu finančních trhů a posílit důvěru investorů, k čemuž je nutná záruka, že uvedení investoři budou postaveni na stejnou úroveň a chráněni před zneužíváním „vnitřních informací“ (
16
).
50.
Za tímto účelem nařízení č. 596/2014 v podstatě stanoví dva doplňující se nástroje. Zaprvé na základě represivní složky věnované jeho druhé kapitole „Vnitřní informace, obchodování zasvěcené osoby, nedovolené zpřístupnění vnitřní informace a manipulace s trhem“, jejíž součástí je čl. 7 odst. 1 písm. a), jsou určité protiprávní praktiky, kvalifikované jako „zneužívání trhu“, postižitelné správními nebo trestními sankcemi. Zadruhé preventivní složka tohoto nařízení, uvedená v jeho třetí kapitole „Požadavky na zveřejňování“, stanoví mimo jiné povinnosti zveřejňování a informování, které jsou uloženy zejména emitentovi cenných papírů, včetně povinnosti uvedené v čl. 17 odst. 1, aby byl zajištěn zejména „rychlý a úplný“ přístup k „vnitřním informacím“ ze strany „veřejnosti“.
51.
Povinnost emitenta podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014 zveřejnit tyto informace proto není součástí represivní složky, ale sleduje výhradně preventivní účel. Za tímto účelem toto ustanovení ve spojení s požadavky čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení 2016/1055 pečlivě upravuje pravidla pro zveřejňování, která musí emitenti dodržovat, aby umožnili „co nejširší veřejnosti“ (
17
) snadný přístup k dotčeným informacím, a to právě z důvodu jejich vnitřní povahy před zveřejněním.
52.
Naproti tomu je v souladu s bodem 23 odůvodnění nařízení č. 596/2014 cílem represivní složky postihnout „získání nespravedlivé výhody na základě vnitřní informace na úkor třetích stran, které tyto informace nemají, čímž je narušena integrita finančních trhů a důvěra investorů“ (
18
). Jinými slovy spočívá tato nespravedlivá výhoda v tom, že zasvěcená osoba disponuje informacemi důležitými pro přijetí investičních rozhodnutí, které nejsou přístupné ostatním, včetně potenciálních investorů, kteří tyto informace neznají nebo nemohou znát (
19
).
53.
Na základě toho je třeba přijmout závěr, že okruh osob uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. a) a v článku 17 nařízení č. 596/2014 nemusí být nutně totožný. Zatímco totiž druhé ustanovení ve spojení s čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení 2016/1055 je zaměřeno na zveřejnění (nepochybně) vnitřních informací vůči co nejširší veřejnosti, první ustanovení je určeno ke zjištění existence takových vnitřních informací za účelem posouzení odpovědnosti, případně trestní, osoby obviněné z „obchodování zasvěcených osob“ ve smyslu čl. 8 odst. 1 a čl. 14 písm. a) tohoto nařízení, tj. v důsledku trestného činu, který ohrožuje důvěru investorů.
54.
Zatřetí se domnívám s ohledem na represivní účel čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014, že pojem „uveřejněné“ informace, který odnímá dotčené informaci její vnitřní povahu, musí být vykládán striktně s ohledem na cíle sledované tímto nařízením, a zejména jeho represivní složkou.
55.
V této souvislosti připomínám, že jak sankci, která má formálně trestní povahu, jako je sankce uložená v projednávané věci (
20
), tak správní sankci represivní povahy, jejíž maximální výše vykazuje určitý stupeň přísnosti, je třeba kvalifikovat jako trestní ve smyslu článků 48 až 50 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Maximální výše správní sankce, která má být uložena fyzickým nebo právnickým osobám za porušení zákazu obchodování zasvěcené osoby podle čl. 14 písm. a) nařízení č. 596/2014, jakož i požadavek, že uvedená částka musí představovat „alespoň trojnásobek výše dosaženého zisku nebo zamezené ztráty, jež jsou důsledkem porušení“ (
21
), totiž postačují k tomu, aby tyto sankce byly kvalifikovány jako trestní (
22
). Jejich účelem tedy není pouze náhrada újmy, ale také potrestání určitých jednání (
23
). Uplatní se tedy rovněž zásada legality trestných činů a trestů zakotvená v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny. Tato zásada požaduje, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které za ně lze uložit, proto, aby měl jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy – dozvědět, z jakého jednání a opomenutí mu vzniká trestní odpovědnost (
24
).
56.
V této souvislosti je třeba zohlednit skutečnost, že v souladu s body 23 a 24 odůvodnění nařízení č. 596/2014 se veřejnost chráněná represivní složkou nařízení liší od veřejnosti, na kterou se zaměřuje jeho preventivní složka. Zatímco preventivní část je totiž zaměřena na veřejnost obecně s cílem informovat ji o existenci informací (již kvalifikovaných jako) vnitřní informace, cílem represivní složky je postihovat obchodování zasvěcených osob, které poškozuje důvěru investorů (viz body 49 a 52 tohoto stanoviska).
57.
Cíl zvláštní ochrany důvěry investorů má oporu zejména v čl. 7 odst. 4 nařízení č. 596/2014, který specifikuje čtvrté kritérium zakládající pojem „vnitřní informace“, a to kritérium jeho pravděpodobnosti „dopadu na ceny finančních nástrojů“. Taková pravděpodobnost je totiž dána pouze tehdy, pokud „by racionální investor pravděpodobně [tuto informaci] použil jako součást základu pro svá investiční rozhodnutí“ (
25
). V bodě 14 odůvodnění tohoto nařízení se v tomto ohledu zejména uvádí, že „racionálně uvažující investoři opírají svá investiční rozhodnutí o informace, které již mají k dispozici, to znamená, o informace dostupné ex ante“ (
26
). Mimoto podle téhož bodu odůvodnění se přiměřenost takového investičního rozhodnutí posuzuje s ohledem na „předpokládaný dopad informací v kontextu všech souvisejících činností emitenta jako celku, spolehlivost zdroje informací a jiné tržní proměnné, které mohou mít vliv na finanční nástroje“.
58.
Pokud tedy klasifikace vnitřní informace závisí na racionálním hypotetickém investičním rozhodnutí, které lze na jejím základě přijmout, lze z toho dovodit, že veřejností, kterou chrání represivní složka nařízení č. 596/2014, je veřejnost racionálně uvažujících investorů.
59.
Cílem čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 je tedy bojovat proti asymetrickému přístupu různých racionálně uvažujících investorů k informacím (
27
). Tento cíl naopak nemá chránit neracionálně uvažující investory, tedy ty, kteří se nechovají nebo neinformují tak pečlivě, jak by se choval racionálně uvažující investor s ohledem na kritéria uvedená v bodě 56 tohoto stanoviska.
60.
Za těchto podmínek se nejeví jako odůvodněné, aby odpovědnost, případně trestní, za spáchání „obchodování zasvěcené osoby“ závisela na širokém pojetí zveřejnění dotčených informací ve smyslu čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014. Toto posledně uvedené ustanovení ve spojení s čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení 2016/1055 je totiž zaměřeno na co nejširší veřejnost, na rozdíl od čl. 7 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, který navíc používá negativní vymezení zveřejnění („nebyla uveřejněna“). Kromě toho se čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení nezabývá tím, zda členové této široké veřejnosti vykazují určité vlastnosti nebo dostatečnou míru pečlivosti, které by jim umožnily skutečný přístup k těmto informacím. Podle mého názoru by extenzivní přístup založený na tomto pojetí široké veřejnosti nebyl v souladu ani s potřebou striktního výkladu pojmu (ne)„uveřejněné“ informace ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) téhož nařízení, ani s právní jistotou, kterou vyžaduje zásada legality trestných činů a trestů (viz bod 54 tohoto stanoviska).
61.
Z toho vyplývá, že informace musí být považovány za „uveřejněné“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014, pokud jsou známy nebo přístupné racionálně uvažujícímu investorovi jednajícímu s náležitou péčí, i když dosud nedošlo k jejich zveřejnění širší veřejnosti ve smyslu článku 17 téhož nařízení.
62.
Na základě toho dospívám k závěru, že odpověď na první otázku musí být záporná. Pojem informace, která nebyla „uveřejněna“, uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 není vymezen pouze na základě absence zveřejnění ve smyslu článku 17 tohoto nařízení, ale k takovému veřejnému obeznámení může dojít i jinými způsoby (
28
).
63.
To nás přivádí k druhé otázce.
B.
K druhé otázce
1. Úvodní poznámky
64.
Za předpokladu, že informace mohou být uveřejněny v jiné formě, než jaká je stanovena v článku 17 nařízení č. 596/2014, se předkládající soud táže, jaké okolnosti je třeba zohlednit, aby bylo možné posoudit, zda lze dotčené informace považovat za „uveřejněné“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014.
65.
Domnívám se, že tato otázka by měla být zodpovězena ve dvou fázích.
66.
Zaprvé je třeba určit míru zveřejnění nebo přístupnosti z hlediska zainteresovaných adresátů požadovanou k tomu, aby informace mohla být považována za „uveřejněnou“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014 (viz bod 2).
67.
Zadruhé s ohledem na skutečnosti, které vedly ke sporu v původním řízení, je třeba upřesnit podmínky, za nichž lze takové zveřejnění nebo přístupnost vyvodit z okolností věci (viz bod 3).
2. K míře zveřejnění nebo přístupnosti z hlediska investorů požadované k tomu, aby se informace považovala za „uveřejněnou“
68.
Domnívám se, že pro určení požadované míry zveřejnění nebo přístupnosti z hlediska zúčastněných adresátů je třeba opět zohlednit zejména cíle sledované unijním normotvůrcem a relevantní právní kontext.
69.
Nejprve připomínám úvahy uvedené v bodech 50 a násl. tohoto stanoviska, že informace, které by mohl znát nebo zjistit racionálně uvažující investor, je třeba považovat za „uveřejněné“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014. To, zda má potenciální investor skutečně přístup k předmětným informacím, totiž závisí na přesnější charakteristice jeho vlastností, tak jak je popsáno v bodech 56 až 58 tohoto stanoviska. V tomto ohledu nejsou podle mého názoru investoři, kteří tyto vlastnosti nemají a nevyvíjejí potřebnou míru náležité péče, hodni ochrany s ohledem na cíl rovného přístupu k informacím, aby byly zaručeny spravedlivé podmínky hospodářské soutěže mezi investory na finančních trzích (
29
).
70.
Zadruhé toto posouzení potvrzuje bod 28 odůvodnění nařízení č. 596/2014. Z něj zejména vyplývá, že „výzkum a odhady vycházející z veřejně dostupných údajů“ by neměly být považovány za vnitřní informace. Stejně tak by za využití vnitřní informace neměla být považována ani „pouhá skutečnost, že obchod je proveden na základě takových výzkumů nebo odhadů“. Naproti tomu příkladem, kdy může „tato informace představovat vnitřní informaci, je situace, kdy trh běžně očekává zveřejnění nebo rozšíření informace a kdy toto zveřejnění nebo rozšíření přispívá k procesu utváření cen finančních nástrojů nebo tato informace poskytuje názory uznávaného tržního komentátora nebo instituce, kteří mohou ovlivňovat ceny souvisejících finančních nástrojů“. V uvedeném bodu odůvodnění se uvádí, že „[z]a účelem zjištění, zda by obchodovaly na základě vnitřní informace, […]
musí tržní subjekty zvažovat, v jakém rozsahu jsou informace neveřejné a jaký by mohly mít vliv na finanční nástroje, pokud by byly tyto nástroje obchodovány před jejich zveřejněním nebo rozšířením“ (
30
).
71.
Unijní normotvůrce se tedy domnívá, že informace, které lze zjistit výzkumem na základě veřejně dostupných údajů, by neměly být v zásadě kvalifikovány jako vnitřní informace, a dále, že je na účastnících trhu, aby s veškerou náležitou péčí zvážili rozsah těchto informací a jejich možný vliv na obchodované finanční nástroje. Z toho vyplývá, že naopak pouhá skutečnost, že informace je dostupná pouze na základě určitého úsilí nebo výzkumu ze strany zúčastněné strany, není způsobilá vyloučit „veřejnou“ povahu informace ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014. Naopak podle mého názoru to, zda jsou tyto informace veřejné, či nikoli, závisí na tom, zda a za jakých podmínek k nim má zúčastněná osoba jako racionálně uvažující a běžně pečlivý účastník trhu skutečně přístup, aby překonala případnou informační asymetrii potenciálních investorů, které se nařízení č. 596/2014 snaží zabránit.
72.
Konečně zatřetí myšlenku, že konceptem investora hodného ochrany ve smyslu nařízení č. 596/2014, zejména jeho represivní složky, je koncept racionálně uvažujícího a běžně pečlivého investora, a nikoliv veřejnosti v širším slova smyslu, nepřímo potvrzuje i působnost ratione personae čl. 8 odst. 4 nařízení č. 596/2014. Toto ustanovení rozlišuje mezi různými druhy zasvěcených osob, a sice osob, které mají vnitřní informace, jež mohou být předmětem obchodování zasvěcené osoby ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.
73.
Okruh osob, které mají vnitřní informaci a mohou provádět takové (zakázané) obchodování zasvěcené osoby, tak jak je uvedeno v čl. 8 odst. 4 prvním pododstavci písm. a) až d) nařízení č. 596/2014 (
31
), tj. tzv. „primárních“ zasvěcených osob, je totiž druhým pododstavcem článku 4 rozšířen na jakoukoli jinou osobu, která má vnitřní informaci, „pokud tato osoba ví nebo by měla vědět, že se jedná o vnitřní informaci“, tj. tzv. „sekundární“ zasvěcené osoby (
32
). Tedy zatímco „primární“ zasvěcené osoby disponují vnitřními informacemi na základě určité činnosti nebo jednání, které je odlišuje od ostatních investorů, „sekundární“ zasvěcené osoby získávají postavení zasvěcené osoby pouze tehdy, pokud prokazatelně vědí o existenci vnitřních informací nebo pokud by o nich měli vědět, což je tedy způsobeno nedbalostí.
74.
Na základě toho dospívám k závěru, že míra zveřejnění nebo přístupnosti k tomu, aby bylo možné považovat informace za „uveřejněné“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014, závisí na perspektivě racionálně uvažujícího a běžně pečlivého investora.
3. Ke kritériím a k okolnostem věci, které je třeba vzít v úvahu při posuzování, zda byla informace „uveřejněna“
75.
Podmínky, za nichž výše uvedená kritéria umožňují určit veřejnou povahu údajně vnitřních informací, je třeba posoudit s ohledem na okolnosti, které jsou základem sporu v původním řízení, jejichž posouzení spadá do pravomoci a odpovědnosti předkládajícího soudu. Podle mého názoru musí být v zájmu ochrany právní jistoty a presumpce neviny s ohledem na závažné důsledky zjištění obchodování zasvěcené osoby jak pro dotčené osoby, tak pro orgány a soudy snadné ověřit, zda byla tato kritéria splněna. Za tímto účelem, jak bylo vysvětleno v bodech 68 až 74 tohoto stanoviska, vyžaduje unijní právo, aby byl zohledněn pohled racionálně uvažujícího a běžně pečlivého investora. Naproti tomu zkoumání, zda jsou tato kritéria v konkrétním případě splněna, je v zásadě věcí vnitrostátních orgánů a soudů.
76.
V tomto ohledu se domnívám na rozdíl od toho, co tvrdí TK a OP, že pouhá možnost každého investora získat informace, které jsou formálně kvalifikovány jako „veřejné“ podle vnitrostátních právních předpisů o svobodném přístupu k informacím, jako je TF nebo zákon o zveřejňování a důvěrnosti, na základě toho, že jsou uchovávány veřejnými orgány a přístupné na žádost, nepostačuje k uznání „veřejné“ povahy těchto informací ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014. Stejně jako právo na přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 (
33
) totiž jednak výkon tohoto práva na přístup vyžaduje podle článku 4 kapitoly 6 TF výslovnou žádost adresovanou těmto orgánům a jednak tato žádost může narazit na výjimky, jako jsou omezení a kritéria týkající se důvěrnosti stanovená v článku 2 kapitoly 2 TF, jakož i v čl. 3 druhém pododstavci kapitoly 19 a článku 16 kapitoly 31 zákona o zveřejňování a důvěrnosti. Podle mého názoru však tato omezení a kritéria mohou narážet na pojem „zveřejnění“ uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, jakož i na cíl jeho represivní složky, kterým je ochrana důvěry investorů.
77.
Dále je třeba zohlednit zvláštnosti kontextu, v němž může dojít ke zveřejnění relevantních informací, jako je tomu v projednávané věci, kdy se jedná o přijetí a zveřejnění rozhodnutí o zadání veřejné zakázky podle zákona č. 1145 z roku 2016 o zadávání veřejných zakázek. V takové situaci všichni účastníci zadávacího řízení a osoby, které projevily nebo se chystají projevit zájem o jeho výsledek, tvoří omezenou relevantní veřejnost, u níž lze předpokládat, že představuje potenciální racionálně uvažující investory jednající s náležitou péčí. Je totiž obzvláště pravděpodobné, že tito účastníci nebo osoby budou investovat v závislosti na výsledku takového řízení.
78.
Příslušné švédské právní předpisy zřejmě vycházejí z tohoto chápání, neboť stanoví dvoustupňové zveřejňování informací zainteresovaným účastníkům trhu. Podle první věty prvního pododstavce článku 12 kapitoly 12 zákona č. 1145 z roku 2016 o zadávání veřejných zakázek tak veřejný zadavatel co nejdříve písemně oznámí zájemcům a uchazečům rozhodnutí přijatá ohledně zadání zakázky nebo uzavření rámcové dohody. Dále podle čl. 7 prvního pododstavce kapitoly 19 tohoto zákona musí být takové rozhodnutí uveřejněno v oznámení o výsledku zadávacího řízení, a to nejpozději do 30 dnů od uzavření předmětné smlouvy nebo rámcové dohody.
79.
Podle mého názoru však takové omezené zpřístupnění, jako je to, které je stanoveno v první větě prvního pododstavce článku 12 kapitoly 12 zákona č. 1145 z roku 2016 o zadávání veřejných zakázek, zájemcům, uchazečům a případně dalším osobám, které projevily zájem o účast v zadávacím řízení, v zásadě nepostačuje k „uveřejnění“ předmětných informací ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014. Jak vyplývá z čl. 7 prvního pododstavce kapitoly 19 uvedeného zákona, švédský zákonodárce se zřejmě sám domnívá, že existují další zúčastněné osoby, včetně těch, které sledují oznámení o výsledku zadávacího řízení. Za těchto okolností by okruh osob, které obdržely bezprostřední oznámení o rozhodnutí o zadání zakázky před zveřejněním takového oznámení, mohl být dokonce kvalifikován jako „sekundární“ zasvěcené osoby podle čl. 8 odst. 4 druhého pododstavce tohoto nařízení, které se mohou (pokusit) zapojit do zakázaného obchodování zasvěcené osoby nebo mohou protiprávně zpřístupnit vnitřní informace ve smyslu čl. 14 písm. a) nebo c) tohoto nařízení. I za předpokladu, že by tedy rozhodnutí o zadání zakázky bylo současně s jeho zasláním pěti uchazečům sděleno dalším 22 osobám, které projevily zájem o účast v zadávacím řízení, což podle informací poskytnutých předkládajícím soudem a účastníky řízení nebylo prokázáno, nebyl by nutně naplněn pojem „zveřejnění“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) téhož nařízení.
80.
Naproti tomu zveřejnění výsledku zadávacího řízení prostřednictvím oznámení podle čl. 7 prvního pododstavce kapitoly 19 zákona č. 1145 z roku 2016 je podle mého názoru dostatečné k tomu, aby byl informován každý racionálně uvažující a běžně pečlivý potenciální investor. Lze totiž očekávat, že takový zainteresovaný investor bude pravidelně sledovat taková zveřejnění, která mohou ovlivnit jeho investiční rozhodnutí. Takový přístup se mi zdá být slučitelný s právem na obhajobu a presumpcí neviny zakotvenými v článku 48 Listiny, neboť umožňuje jak orgánům a soudům, tak zúčastněným osobám vystaveným stíhání, případně trestnímu (
34
), určit, zda daný úkon zpřístupnění dosáhl požadované míry zveřejnění.
81.
Tímto posouzením není dotčena otázka, zda a do jaké míry splňuje zveřejnění takového oznámení rovněž podmínky informování veřejnosti podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 596/2014, které lze přičíst emitentovi, zejména podmínku rychlého a úplného zveřejnění, což je otázka, kterou není třeba v projednávané věci rozhodnout. Totéž platí pro otázku, zda tisková zpráva společnosti Hybricon ze dne 14. května 2018, která následovala po údajném obchodování zasvěcené osoby, splňuje tyto podmínky, nebo zda měla přinejmenším za následek, že zveřejněné informace ztratily povahu vnitřní informace ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení. Nic to však nemění na tom, že zveřejnění ve smyslu čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení postačuje ke splnění podmínky zveřejnění požadované čl. 7 odst. 1 písm. a) téhož nařízení.
82.
V každém případě je na předkládajícím soudu, aby s ohledem na okolnosti věci ověřil, zda v době údajného obchodování zasvěcené osoby bylo dosaženo požadované míry zveřejnění z pohledu racionálně uvažujícího a běžně pečlivého potenciálního investora ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 596/2014.
V. Závěry
83.
S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko) takto:
„Článek 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES musí být vykládán v tom smyslu, že:
1)
Proto, aby bylo možné považovat informace za ‚uveřejněné‘, není nezbytné, aby byly zveřejněny v souladu s článkem 17 tohoto nařízení.
2)
Informace se považují za ‚uveřejněné‘, pokud jsou známé nebo přístupné racionálně uvažujícímu a běžně pečlivému investorovi s ohledem na okolnosti věci a příslušná pravidla upravující jejich zveřejňování, jako jsou pravidla platná pro zadávání veřejných zakázek. Okolnosti, za kterých je třeba uznat existenci takové znalosti nebo přístupnosti v konkrétním případě, spadají do posouzení vnitrostátních orgánů a soudů.“
(
1
) – Původní jazyk: francouzština.
(
i
) – – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.
(
2
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. 2014, L 173, s. 1, a oprava v Úř. věst. 2016, L 287, s. 320) naposledy pozměněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2809 ze dne 23. října 2024, kterým se mění nařízení (EU) 2017/1129, (EU) č. 596/2014 a (EU) č. 600/2014 za účelem zvýšení atraktivity veřejných kapitálových trhů v Unii pro společnosti a usnadnění přístupu malých a středních podniků ke kapitálu (Úř. věst. L, 2024/2809).
(
3
) – Viz rozsudky ze dne 23. prosince 2009, Spector Photo Group a Van Raemdonck (C-45/08, EU:C:2009:806); ze dne 7. července 2011, IMC Securities (C-445/09, EU:C:2011:459); ze dne 28. června 2012, Geltl (C-19/11, EU:C:2012:397); ze dne 11. března 2015, Lafonta (C-628/13, EU:C:2015:162), a ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers (C-302/20, EU:C:2022:190).
(
4
) – Viz zejména Hansen, J. L., „MAD in a Hurry: The Swift and Promising Adoption of the EU Market Abuse Directive“, European Business Law Review, 2004, s. 183 a násl.; Gilotta, S., „The Regulation of Outsider Trading in the EU and the US“, European Company and Financial Law Review, 2016, s. 631 a násl.; Klöhn, L., „Wann ist eine Information öffentlich bekannt i.S.v., Art. 7 MAR?“, Zeitschrift für das gesamte Handels-und Wirtschaftsrecht, 2016, s. 707 a násl; Juan y Mateu, F., „La difusión pública de información privilegiada en los mercados de valores“, Revista de Derecho Mercantil, 2017, č. 304, s. 113 a násl; Hössl-Neumann, M., Informationsregulierung durch Insiderrecht, 2020, s. 53 a násl; Hössl-Neumann, M., a Torggler, U., „Inside Information“, v Kalls, S., Oppitz, M., Torggler, U a Winner, M. (ed.), EU Market Abuse Regulation, Elgar, Cheltenham, 2021, s. 55 a násl., jakož i Veil, R., „Insider Dealing“, v Veil, R. (ed.), European Capital Markets Law, Hart Publishing, Oxford, 3. vydání, 2022, § 14, s. 189 a násl.
(
5
) – Prováděcí nařízení Komise ze dne 29. června 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o technické prostředky pro vhodné zveřejňování vnitřních informací a odklad zveřejnění vnitřních informací v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. 2016, L 173, s. 47).
(
6
) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o trestních sankcích za zneužívání trhu (směrnice o zneužívání trhu) (Úř. věst. 2014, L 173, s. 179).
(
7
) – Z písemného vyjádření žalobců v původním řízení vyplývá, že rozhodnutí o zadání zakázky bylo zasláno nejen těmto pěti společnostem, ale také na 22 e-mailových adres osob, které projevily zájem sledovat zadávací řízení, aniž se ho zúčastnily. Totožnost těchto osob a jejich úloha v rámci uvedeného řízení jsou však neznámé. Podle upřesnění poskytnutých předkládajícím soudem totiž není prokázáno, že dotčené informace byly uvedeným osobám skutečně oznámeny. Kromě toho při jednání žádný z účastníků řízení nebyl schopen potvrdit, že rozhodnutí o zadání zakázky bylo souběžně zasláno dalším 22 adresátům.
(
8
) – Přibližně 4720 eur.
(
9
) – Přibližně 13425 eur.
(
10
) – Vysvětlení se týkala zaprvé možnosti, kterou navrhli OP a TK, že rozhodnutí o zadání veřejné zakázky bylo zadavatelem sděleno na e-mailové adresy osob, které projevily zájem o veřejnou zakázku; zadruhé totožnosti těchto osob a důvodů jejich zájmu o veřejnou zakázku, a zatřetí zveřejnění, kterou vyvolala tisková zpráva společnosti Hybricon, a toho, zda a případně kdy zadavatel vydal tiskovou zprávu po zadávacím řízení (viz také poznámka pod čarou 7 tohoto stanoviska).
(
11
) – To je předmětem velmi kontroverzní diskuse v právní nauce: viz poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska: Hansen, s. 194 a 195; Gilotta, s. 634 a násl.; Klöhn, s. 714 až 719; Juan y Mateu, s. 117 a násl.; Hössl-Neumann, s. 53 až 58; Hössl-Neumann a Torggler, s. 62 až 65, jakož i Veil, s. 201.
(
12
) – Viz zejména rozsudek ze dne 15. listopadu 2022, Senatsverwaltung für Inneres und Sport (C‑646/20, EU:C:2022:879, bod 40, a citovaná judikatura), podle něhož „z požadavků jednotného uplatňování unijního práva i ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a dosahu výslovně neodkazuje na právo členských států, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s ohledem na znění tohoto ustanovení, ale i s přihlédnutím k jeho kontextu a k cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí“.
(
13
) – Viz verze ve francouzském jazyce („rendue publique“ a „rend publiques“) a španělském jazyce („no se haya hecho pública“ a „hará pública“).
(
14
) – Zejména tak verze ve švédském jazyce uvádí „Information […] som inte har offentliggjorts“ a „informera allmänheten“. Totéž platí zejména pro verzi v německém jazyce („nicht öffentlich bekannte Informationen“ a „geben der Öffentlichkeit […] so bald wie möglich bekannt“), anglickém jazyce („information […] which has not been made public“ a „inform the public“), italském jazyce („che non è stata resa pubblica“ a „comunica al pubblico“) a portugalském jazyce („não tenha sido tornada pública“ a „informa o público“).
(
15
) – Viz rozsudky ze dne 1. března 2016, Alo a Osso (C-443/14 a C-444/14, EU:C:2016:127, bod 27), a ze dne 21. července 2016, EUIPO v. Grau Ferrer (C-597/14 P, EU:C:2016:579, bod 24 a citovaná judikatura). V tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 6. října 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi (C-561/19, EU:C:2021:799, bod 46 a citovaná judikatura, podle něhož „každé ustanovení unijního práva musí být konečně zasazeno do příslušných souvislostí a vyloženo ve světle ustanovení tohoto práva jako celku a s ohledem na jeho cíle a vývoj v době, kdy má být dotčené ustanovení použito“).
(
16
) – V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Autorité des marchés financiers (C-302/20, EU:C:2021:747, bod 1).
(
17
) – Viz čl. 2 odst. 1 písm. a) bod i) prováděcího nařízení 2016/1055; viz také Klöhn (poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska), s. 707.
(
18
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
(
19
) – V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Autorité des marchés financiers (C-302/20, EU:C:2021:747, bod 1). Pokud jde o právní úpravu, která předcházela nařízení č. 596/2014, viz rovněž rozsudky ze dne 10. května 2007, Georgakis (C-391/04, EU:C:2007:272, bod 38), a ze dne 23. prosince 2009, Spector Photo Group a Van Raemdonck (C-45/08, EU:C:2009:806, body 47 a 48).
(
20
) – Ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 2014/57 (viz poznámka pod čarou 7 tohoto stanoviska).
(
21
) – Viz čl. 30 odst. 2 písm. h) až j) nařízení č. 596/2014.
(
22
) – Obdobně viz zejména rozsudek ze dne 14. září 2023, Volkswagen Group Italia a Volkswagen Aktiengesellschaft (C-27/22, EU:C:2023:663, body 45 a násl.).
(
23
) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestní body) (C-439/19, EU:C:2021:504, bod 89); ze dne 4. května 2023, MV - 98 (C-97/21, EU:C:2023:371, bod 42), a ze dne 14. září 2023, Volkswagen Group Italia a Volkswagen Aktiengesellschaft (C-27/22, EU:C:2023:663, bod 49).
(
24
) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft (C-72/15, EU:C:2017:236, bod 162 a citovaná judikatura); ze dne 5. prosince 2017, M.A.S. a M.B. (C-42/17, EU:C:2017:936, bod 56), a ze dne 9. září 2021, Ministère public (Extrateritoriální sankce) (C-906/19, EU:C:2021:715, bod 46 a citovaná judikatura).
(
25
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska. Viz rovněž zejména verze v anglickém jazyce („information a reasonable investor would be likely to use as part of the basis of his or her investment decisions") a německém jazyce („Informationen […], die ein verständiger Anleger wahrscheinlich als Teil der Grundlage seiner Anlageentscheidungen nutzen würde“).
(
26
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
(
27
) – V tomto smyslu viz také Hansen (poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska), s. 195.
(
28
) – V tomto smyslu viz také ESMA, Questions and Answers on the Market Abuse Regulation, 17. vydání, aktualizováno dne 15. listopadu 2022, s. 21, A5.10.
(
29
) – V tomto smyslu viz také Hansen (poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska), s. 195.
(
30
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
(
31
) – A sice každá osoba, která je „je členem správních, řídicích nebo dozorčích orgánů emitenta“, má „podíl na kapitálu emitenta“, má „přístup k této informaci v souvislosti s výkonem zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s plněním povinností“, nebo je zapojena „do trestné činnosti“.
(
32
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska. Rozlišování mezi „primárními zasvěcenými osobami“ a „sekundárními zasvěcenými osobami“ se v právní nauce stalo obvyklým; viz zejména Hössl-Neumann (poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska), s. 51, a Veil (poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska), s. 215, bod 78.
(
33
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).
(
34
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. prosince 2009, Spector Photo Group a Van Raemdonck (C-45/08, EU:C:2009:806, body 43 a násl., jakož i citovaná judikatura).