null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIOSE RANTOSE
přednesené dne 25. června 2026(1)
Věci C‑251/24 a C‑392/24
Axpo Energy Romania SA
proti
Agenția Națională de Administrare Fiscală,
Guvernul României,
za účasti:
Ministerul Energiei C‑251/24
a
PPC Renewables Romania SRL
proti
Agenția Națională de Administrare Fiscală,
Direcția Generală de Administrare a Marilor Contribuabili,
Guvernul României,
Ministerul Finanțelor,
za účasti:
Ministerul Energiei (C‑392/24)
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Energie – Nařízení (EU) 2019/943 – Vnitřní trh s elektřinou – Článek 3 – Zásady týkající se fungování trhů s elektřinou – Volné stanovování cen – Směrnice (EU) 2019/944 – Společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou – Článek 5 – Tržní ceny za dodávky – Nařízení (EU) 2022/1854 – Intervence v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie – Článek 8 odst. 1 – Vnitrostátní krizová opatření – Pojem ‚tržní příjmy‘ – Článek 8 odst. 2 – Podmínky slučitelnosti těchto opatření – Vnitrostátní právní úprava ukládající povinnost platit poplatek podnikům zabývajícím se obchodováním (trading) a výrobcům elektřiny – Dopad na zásadu volného stanovování cen – Opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením vývozu“
Úvod
1. Projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko), se týkají dvou sporů, v nichž na jedné straně stojí společnosti Axpo Energy Romania SA (dále jen „Axpo“) a PPC Renewables România SRL (dále jen „PPC“) (dále společně jen „žalobkyně v původních řízeních“), a na straně druhé rumunské správní orgány(2). Týkají se zejména výkladu nařízení (EU) 2019/943(3), směrnice (EU) 2019/944(4) a nařízení (EU) 2022/1854(5) v kontextu vnitrostátní právní úpravy zavádějící mechanismus pro omezení příjmů, který se vztahuje na subjekty zabývající se obchodováním (trading) na trhu s elektřinou a se zemním plynem, jakož i na výrobce elektřiny.
2. V souladu se žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na analýzu toho, zda zaprvé zavedení takového omezení příjmů představuje zásah do volného stanovování cen na velkoobchodním trhu, který by mohl být v rozporu se zásadami zakotvenými v nařízení 2019/943 a směrnici 2019/944, aniž by bylo možné tento zásah kvalifikovat jako „vnitrostátní krizové opatření“ ve smyslu nařízení 2022/1854, a zda zadruhé, představuje diskriminační zdanění transakcí uskutečněných na vnitrostátním trhu ve srovnání s transakcemi určenými k vývozu.
3. Probíhající řízení o předběžné otázce, které jsou součástí řady nedávných věcí předložených Soudnímu dvoru(6) v návaznosti na energetickou krizi, která zasáhla evropské energetické trhy, poskytují Soudnímu dvoru příležitost k dalšímu upřesnění jeho judikatury týkající se výkladu nařízení 2022/1854, které bylo navrženo jako výjimečný a dočasný nástroj určený k řešení bezprecedentního narušení těchto trhů.
Právní rámec
Unijní právo
Nařízení 2019/943
4. Podle článku 3 nařízení 2019/943, nadepsaného „Zásady týkající se fungování trhů s elektřinou“:
„Členské státy, regulační orgány, provozovatelé přenosových soustav, provozovatelé distribučních soustav, organizátoři trhu a pověření provozovatelé zajistí, aby trhy s elektřinou byly provozovány v souladu s těmito zásadami:
a) ceny jsou utvářeny na základě nabídky a poptávky;
b) pravidla trhu podporují volnou tvorbu cen a nevyžadují kroky, které brání tvorbě cen na základě nabídky a poptávky;
[...]
h) překážky pro přeshraniční toky elektřiny mezi nabídkovými zónami nebo členskými státy a pro přeshraniční transakce na trzích s elektřinou a na trzích se souvisejícími službami jsou postupně odstraňovány;
[...]
p) pravidla trhu usnadňují obchodování s produkty po celé Unii a změny předpisů zohledňují dopady na krátkodobé a dlouhodobé termínové trhy a produkty;
[...]“
5. Článek 10 tohoto nařízení, nadepsaný „Technické cenové stropy“, v odstavcích 1, 4 a 5 stanoví:
„1. Maximální a minimální velkoobchodní cena elektřiny není omezena. Toto ustanovení se vztahuje mimo jiné na nabídky a zúčtování ve všech časových rámcích a zahrnuje regulační energii a zúčtovací ceny odchylky, aniž jsou dotčeny technické cenové stropy, které mohou být uplatňovány v souladu s časovým rámcem pro vyrovnávání a denními a vnitrodenními časovými rámci v souladu s odstavcem 2.
[...]
4. Regulační orgány, nebo pokud je členský stát pro tyto účely určil, jiné příslušné orgány určí politiky a opatření uplatňované v jejich územní působnosti, které by mohly nepřímo přispívat k omezení tvorby velkoobchodních cen, včetně omezování nabídek v souvislosti s aktivováním regulační energie, kapacitních mechanismů, opatření provozovatelů přenosových soustav, opatření zaměřených na zpochybnění výsledků trhu, nebo na předcházení zneužívání dominantního postavení nebo neefektivně vymezených nabídkových zón.
5. Pokud regulační orgán nebo určený příslušný orgán zjistil, že určitá politika nebo opatření by mohly sloužit k omezení tvorby velkoobchodních cen, přijme veškerá vhodná opatření k jejich odstranění, nebo pokud to není možné, k omezení jejich dopadu na nabídky. Členské státy předloží do 5. ledna 2020 zprávu Komisi, v níž podrobně uvedou opatření a kroky, které přijaly nebo hodlají přijmout.“
Směrnice 2019/944
6. Článek 3 směrnice 2019/944, nadepsaný „Konkurenční, flexibilní a nediskriminační trh s elektřinou zaměřený na spotřebitele“, v odstavcích 1, 3 a 4 stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právní předpisy nepřiměřeně neomezovaly přeshraniční obchod s elektřinou, účast spotřebitelů, též prostřednictvím odezvy strany poptávky, investice zejména do variabilní a flexibilní výroby energie, ukládání energie, zavádění elektromobility nebo nová propojovací vedení mezi členskými státy a aby ceny elektřiny odrážely aktuální poptávku a nabídku.
[...]
3. Členské státy zajistí, aby v rámci vnitřního trhu s elektřinou neexistovaly žádné neodůvodněné překážky, pokud jde o vstup na trh, působení na něm a jeho opuštění, aniž jsou dotčeny pravomoci, jež si členské státy ponechávají ve vztahu ke třetím zemím.
4. Členské státy zajistí rovné podmínky, kdy se na elektroenergetické podniky vztahují transparentní, přiměřená a nediskriminační pravidla, poplatky a zacházení, a to zejména v oblasti odpovědnosti za zajišťování výkonové rovnováhy, přístupu na velkoobchodní trhy, přístupu k údajům, změny dodavatele a systémů vyúčtování a případně i udělování licencí.“
7. Článek 5 této směrnice, nadepsaný „Tržní ceny za dodávky“, v odstavcích 1 až 4 stanoví:
„1. Dodavatelé mohou volně stanovit cenu, za niž dodávají elektřinu zákazníkům. Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli.
2. Členské státy prostřednictvím sociální politiky nebo jinými prostředky než veřejnými zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny zajistí v souladu s články 28 a 29 ochranu zákazníků v domácnostech, kteří trpí energetickou chudobou a jsou zranitelní.
3. Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny zákazníkům v domácnostech, kteří trpí energetickou chudobou nebo jsou zranitelní. Na tyto veřejné zásahy se vztahují podmínky stanovené v odstavcích 4 a 5.
4. Veřejné zásahy do stanovování cen za dodávky elektřiny:
a) musí sledovat cíl obecného hospodářského zájmu a nesmějí překračovat rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle;
b) musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné;
c) musí zaručovat rovnost přístupu elektroenergetických podniků Unie k zákazníkům;
d) musí být časově omezené a přiměřené, pokud jde o osoby, které z nich mají prospěch;
e) nesmí vést k dodatečným nákladům pro účastníky trhu diskriminačním způsobem.“
Nařízení 2022/1854
8. Článek 8 nařízení 2022/1854, nadepsaný „Vnitrostátní krizová opatření“, stanovil:
„1. Členské státy mohou:
a) zachovat nebo zavést opatření, která dále omezují tržní příjmy výrobců vyrábějících elektřinu ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1, včetně možnosti rozlišovat mezi technologiemi, jakož i tržní příjmy dalších účastníků trhu, včetně těch, kteří se zabývají obchodováním s elektřinou;
b) stanovit vyšší strop pro tržní příjmy u výrobců vyrábějících elektřinu ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1, přesahují-li jejich investice a provozní náklady maximální výši stanovenou v čl. 6 odst. 1;
[...]
2. Opatření uvedená v odstavci 1 v souladu s tímto nařízením:
a) musí být přiměřená a nediskriminační;
b) nesmějí ohrožovat investiční signály;
c) musí zajistit pokrytí investic a provozních nákladů;
d) nesmějí narušovat fungování velkoobchodních trhů s elektřinou, a zejména ovlivňovat žebříček nabídkových cen a tvorbu cen na velkoobchodním trhu;
[...]“
Rumunské právo
9. Článek 15 OUG č. 27/2022(7), ve znění zákona č. 206/2022(8) a OUG č. 119/2022(9), stanoví následující:
„(1) Od 1. září 2022, po dobu platnosti ustanovení tohoto nařízení v mimořádné situaci, výrobci elektřiny, agregátoři výroby elektřiny, obchodníci, dodavatelé zabývající se obchodováním a agregátoři obchodující s elektřinou nebo se zemním plynem na velkoobchodním trhu platí poplatek do fondu pro energetickou tranzici, stanovený v souladu s metodikami uvedenými v příloze č. 6 a příloze č. 6.1.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na výrobní kapacity uvedené do provozu po datu vstupu tohoto nařízení v mimořádné situaci v platnost, jakož i na podniky poskytující veřejné služby v oblasti vytápění, které vyrábějí energii z kombinované výroby tepla a elektřiny.
[...]
(13) U všech transakcí prodeje elektrické energie na vývoz nebo pro dodávku uvnitř Společenství z Rumunska osobami uvedenými v odstavci 1 se poplatek do fondu pro energetickou tranzici (‚C‘) stanoví takto: [...] C = (Pct – Nc) x Mn x 100 %, kde: Mn = množství energie obchodované na vývoz nebo dodané; Pct = průměrná burzovní cena energie na denním trhu platná pro den předcházející transakci; Nc = nákupní cena.“(10)
10. Výpočet pro stanovení poplatku do fondu pro energetickou tranzici, který jsou povinni hradit výrobci elektřiny, byl stanoven v příloze č. 6 OUG č. 27/2022 (ve znění přílohy č. 2 OUG č. 119/2022)(11), zatímco výpočet pro stanovení poplatku do fondu pro energetickou tranzici, který jsou povinny uhradit subjekty zabývající se obchodováním, byl stanoven v příloze č. 6.1 OUG č. 27/2022 (ve znění přílohy č. 3 OUG č. 119/2022)(12).
Spory v původních řízeních, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
11. Žalobkyně v původních řízeních, dva podniky působící na rumunském trhu s elektřinou a zemním plynem(13), podaly každý samostatně žalobu u Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti), kterou se zejména domáhají toho, aby bylo několika rumunským správním orgánům uložena povinnost k náhradě škody, která jim podle jejich názoru vznikla od září 2022 v důsledku uplatnění článku 15 OUG č. 27/2022, ve znění OUG č. 119/2022 (dále jen „sporné opatření“).
12. Sporné opatření v podstatě zavedlo poplatek do fondu pro energetickou tranzici, který se vztahuje zaprvé na subjekty zabývající se obchodováním na trhu s elektřinou nebo se zemním plynem (dále jen „poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním“) a zadruhé na výrobce elektřiny (dále jen „poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny“).
13. Konkrétněji byl zaprvé poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním (věc C‑251/24) vypočítáván jako rozdíl mezi váženou průměrnou měsíční prodejní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci a váženou průměrnou měsíční nákupní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci, navýšený o marži ve výši 2 %, v souladu s metodikou stanovenou v příloze 6.1 sporného opatření. Naopak pokud jde o prodej elektřiny pro vývoz nebo dodávky uvnitř Společenství z území Rumunska, byl tento poplatek stanoven ve výši rozdílu mezi burzovní cenou energie na denním trhu v den předcházející transakci a nákupní cenou na základě čl. 15 odst. 13 tohoto opatření.
14. Zadruhé poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny (věc C‑392/24) byl vypočítán podle metodiky stanovené v příloze 6 uvedeného opatření jako součin rozdílu mezi měsíční prodejní cenou a 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh a měsíčním množstvím fyzicky dodaným z vlastní výroby nebo převedeným z portfolia výroby do portfolia dodávek.
15. Pokud jde o skutečnosti relevantní pro účely tohoto stanoviska, předkládající soud se zabývá tím, zda sporné opatření porušuje zaprvé některá ustanovení nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944 v tom, že představuje zásah do volného stanovování cen na velkoobchodním trhu, aniž se na něj může vztahovat výjimka stanovená v článku 8 nařízení 2022/1854(14). Zadruhé se táže na to, zda toto opatření porušuje články 28, 30 a 35 SFEU, jakož i některá ustanovení nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944 v tom, že zavádí odlišné zdanění transakcí uskutečněných na vnitrostátním trhu ve srovnání s transakcemi určenými k vývozu(15).
16. Za těchto podmínek se Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení(16) a položit Soudnímu dvoru ve věci C‑251/24 šest předběžných otázek, přičemž se toto stanovisko zaměřuje pouze na čtvrtou a pátou z nich:
„4) Musí být ustanovení čl. 3 písm. a), b), h) a p) a čl. 10 odst. 1, 4 a 5 [nařízení 2019/943], ve spojení s body 22 a 23 odůvodnění [tohoto] nařízení, čl. 5 odst. 1, 3 a 4 [směrnice 2019/944] a článkem 8 [nařízení 2022/1854], které upravují zásady tvorby cen na velkoobchodním trhu s energií, vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát zavedl dodatečnou daňovou povinnost, jako je poplatek za obchodování upravený v OUG č. 27/2022? Lze při výkladu těchto ustanovení považovat poplatek za přiměřený v kontextu, v němž nezohledňuje provozní náklady účastníků trhu zabývajících se obchodováním? Lze při výkladu [těchto] ustanovení považovat poplatek za nediskriminační v kontextu, v němž se vztahuje pouze na část účastníků velkoobchodního trhu, kteří vykonávají činnosti nákupu a dalšího prodeje energie?
5) Musí být ustanovení článků 28, 30 a 35 SFEU, článku 3 nařízení 2019/943 a článku 3 směrnice 2019/944, která zakazují zavádění legislativních překážek pro přeshraniční toky energie mezi členskými státy, vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát uložil dodatečnou daňovou povinnost, jako je poplatek za obchodování upravený v OUG č. 27/2022, který v období od 1. září do 16. prosince 2022 stanovil pro vývozní transakce přísnější vzorec výpočtu, v němž nebyl uznán žádný zisk, zatímco v případě tuzemského prodeje byl uznán fiktivní zisk ve výši 2 %? Brání unijní právo při výkladu těchto ustanovení [opatření zavádějícímu] takový poplatek, které od 16. prosince 2022 stanoví výběr poplatku pouze v případě prodeje množství energie určené na vývoz, avšak nikoliv v případě dovozu energie?“
17. Ve věci C‑392/24 se Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti) rozhodl rovněž přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru sedm předběžných otázek, z nichž se toto stanovisko zaměřuje pouze na pátou z nich:
„5) Musí být [ustanovení uvedená v rámci čtvrté předběžné otázky položené ve věci C‑251/24] vykládán[a] v tom smyslu, že unijní právo brání tomu, aby členský stát stanovil takovou dodatečnou daňovou povinnost, jako je poplatek z příjmů výrobců elektřiny? Lze podle výkladu těchto ustanovení považovat poplatek za přiměřený, pokud nezohledňuje skutečné provozní náklady výrobců elektřiny?“(17)
18. Žalobkyně v původních řízeních a Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření(18).
Analýza
19. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko bude zabývat zaprvé čtvrtou předběžnou otázkou ve věci C‑251/24, jakož i pátou předběžnou otázkou ve věci C‑392/24, které posoudím společně, a zadruhé pátou předběžnou otázkou ve věci C‑251/24.
Ke čtvrté otázce ve věci C‑251/24 a k páté otázce ve věci C‑392/24 týkajícím se zásady volného stanovování cen
20. Ve čtvrté otázce ve věci C‑251/24 a v páté otázce ve věci C‑392/24, které jsou v podstatě totožné, se předkládající soud v podstatě táže, zda některá ustanovení práva Unie týkající se fungování trhů s elektřinou, zejména pokud jde o volné stanovování cen(19) a vnitrostátní krizová opatření(20), jakož i zásady proporcionality (ve věcech C‑251/24 a C‑392/24) a zásady nediskriminace (ve věci C‑251/24), brání spornému opatření v rozsahu, v němž se týká příjmů z obchodování (věc C‑251/24) nebo z výroby elektřiny (věc C‑392/24).
21. Stejně jako žalobkyně v původních řízeních vyjadřuje i předkládající soud v podstatě obavu, že by sporné opatření mohlo zaprvé představovat zásah do volné cenotvorby na velkoobchodním trhu v rozporu s nařízením 2019/943(21), zadruhé být kvalifikováno jako opatření rovnocenné stanovování prodejní ceny, které není nezbytné a mimoto je diskriminační a nepřiměřené v rozporu se směrnicí 2019/944(22), a zatřetí představovat „nekoordinované vnitrostátní opatření“, které může ovlivnit fungování vnitřního trhu s energií ve smyslu nařízení 2022/1854.
22. V tomto ohledu v první řadě připomínám, že směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943 stanoví společná pravidla a zásady týkající se fungování trhů s elektřinou v Unii(23). Pokud jde konkrétněji o zásady, které upravují tvorbu cen na trzích, na které odkazuje předkládající soud, uvádím, že článek 5 této směrnice stanoví, že dodavatelé mohou volně stanovit cenu, za niž dodávají elektřinu zákazníkům (odstavec 1), přičemž současně členským státům povoluje uplatňovat veřejné zásahy do stanovování cen za určitých podmínek (odstavce 2 až 5), zatímco ustanovení čl. 3 písm. a) a b) uvedeného nařízení v podstatě podporují volnou tvorbu cen na základě nabídky a poptávky a článek 10 uvedeného nařízení zakazuje zejména omezení maximální nebo minimální velkoobchodní ceny elektřiny, jakož i veškeré politiky nebo opatření, které by mohly nepřímo přispívat k omezení tvorby velkoobchodních cen(24).
23. Mimoto upřesňuji, že ustanovení směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943 se nevztahují na čistě daňová opatření(25). Na úvod tak vyvstává otázka, zda lze sporné opatření kvalifikovat jako „daňové opatření“, které je z působnosti těchto dvou právních předpisů vyňato(26).
24. V projednávané věci z důvodové zprávy ke spornému opatření vyplývá, že jeho hlavním cílem je přijetí ustanovení, která mají napravit zjištěné nedostatky na trzích se zemním plynem a elektřinou, jež údajně vedly ke zvýšení transakčních cen na těchto trzích(27). Toto opatření tedy zřejmě nebylo vnitrostátním zákonodárcem navrženo jako čistě daňové opatření, ale spíše jako nástroj pro regulaci trhů s elektřinou a zemním plynem.
25. Nelze zajisté vyloučit, že uvedené opatření, jak zdůrazňuje Komise v odpovědi na otázky Soudního dvora pro písemnou odpověď, splňuje kritéria vymezená judikaturou Soudního dvora pro účely kvalifikace jako poplatek nebo daň(28). Oba dotčené poplatky jsou totiž stanoveny zákonem na základě předem určených sazeb a podmínek, jsou povinné a musí je platit všechny dotčené podniky. Vzhledem k tomu, že toto opatření výslovně sleduje cíl regulace trhu s elektřinou, se však domnívám, že by mělo být posouzeno s ohledem na směrnici 2019/944 a nařízení 2019/943, jelikož spadá do jejich působnosti.
26. V této souvislosti zaprvé mohu ve vztahu k výkladu směrnice 2019/944 pouze zopakovat posouzení, které jsem rozvedl v mém stanovisku ve věci Secab(29), v němž jsem uvedl, že se článek 5 této směrnice týká zásahů členských států na maloobchodním trhu s elektřinou a vztahuje se na ceny, za které dodavatelé elektřiny prodávají elektřinu konečným spotřebitelům. Proto uvedená směrnice nemá žádnou vazbu na takové opatření, jako je opatření dotčené v původních řízeních, které se stejně jako vnitrostátní právní úprava přezkoumávaná ve výše uvedené věci, týká omezení příjmů dosažených výrobci elektřiny na velkoobchodním trhu a subjekty zabývajícími se obchodováním(30).
27. Zadruhé, pokud jde o výklad nařízení 2019/943, konstatuji, že poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním nemá přímý dopad na nákupní ani prodejní cenu elektřiny nebo zemního plynu na obchodních trzích. Tento poplatek se totiž týká rozdílu mezi těmito cenami, a tedy marže subjektů, a nikoli ceny, za kterou se elektřina a zemní plyn prodávají(31). Stejně tak poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny nemá přímý vliv na velkoobchodní cenu elektřiny, ale rovněž se týká marže subjektů, jelikož odpovídá rozdílu mezi měsíční prodejní cenou elektřiny a stropem 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh. Jak tvrdí Komise, předkládací rozhodnutí neobsahuje žádné informace o kritériích, která vedla rumunského zákonodárce ke stanovení tohoto stropu.
28. Ve druhé řadě uvádím, že nařízení 2022/1854, které platilo v období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023, představuje intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny elektřiny v kontextu energetické krize, jehož cílem je zejména zavést strop pro tržní příjmy některých výrobců elektřiny a umožnit jejich cílené přerozdělení konečným zákazníkům(32). Článek 6 tohoto nařízení tak zavádí povinný strop pro tržní příjmy výrobců elektřiny ze zdrojů uvedených v článku 7 tohoto nařízení, stanovený na nejvýše 180 eur na MWh vyrobené elektřiny. Kromě toho čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení umožňuje členským státům v případě krize zavést opatření, která omezují tržní příjmy výrobců vyrábějících elektřinu z těchto zdrojů energie nebo stanovují strop těchto příjmů, a to včetně možnosti rozlišovat mezi technologiemi, jakož i tržní příjmy dalších účastníků trhu, pokud tato opatření splňují podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2(33) a v článku 10 téhož nařízení(34).
29. Úvodem v projednávané věci připomínám, že sporné opatření bylo zavedeno před přijetím nařízení 2022/1854(35) a jeho působnost se pouze částečně překrývá s působností tohoto nařízení, a sice pro období mezi 1. a 16. prosincem 2022(36). Uvedené nařízení se tedy na toto opatření vztahuje pouze pro toto období, neboť členské státy si zachovávají své pravomoci přijímat opatření podobná těm, která jsou stanovena v tomtéž nařízení, avšak s odlišnou časovou působností(37).
30. Pokud jde o časový rámec, v němž byla použitelná ustanovení nařízení 2022/1854, na něž se předkládající soud odvolává, je třeba posoudit, zda lze sporné opatření s ohledem na jeho povahu a cíl kvalifikovat jako „vnitrostátní krizové opatření“ ve smyslu čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení a případně, zda splňuje kumulativní podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto ustanovení, jakož i požadavek uvedený v článku 10 uvedeného nařízení.
31. V tomto ohledu zaprvé, pokud jde o to, zda sporné opatření představuje vnitrostátní opatření v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení 2022/1854, domnívám se, že toto opatření v mimořádné situaci, přijaté s cílem zmírnit dopady vysokých cen energie, představuje na první pohled „vnitrostátní krizové opatření“ ve smyslu tohoto ustanovení. Je však třeba ověřit, zda má za cíl stanovit strop „tržních příjmů“ v souladu s uvedeným ustanovením.
32. Připomínám, že podle čl. 2 bodu 5 nařízení 2022/1854 je pojem „tržní příjmy“ vymezen jako „realizovaný příjem, který výrobce obdrží výměnou za prodej a dodávku elektřiny v Unii“(38). Z toho vyplývá, že stropy příjmů zavedené členskými státy na základě tohoto nařízení nelze v zásadě použít na čistě teoretické příjmy, které neodpovídají realitě trhu, ale musí odrážet realitu zisku skutečně dosaženého dotčenými výrobci(39). Současně by na základě bodu 37 odůvodnění uvedeného nařízení příslušné orgány členských států měly mít možnost použít pro výpočet stropu tržních příjmů „přiměřené odhady“, aniž jsou v tomto ohledu vyžadována dodatečná vysvětlení. Jak rozhodl Soudní dvůr, takové odhady mohou mít rovněž formu domněnek, pokud tyto domněnky umožňují získat přiměřené odhady těchto příjmů, které odpovídají tržní realitě v daném období(40).
33. Nařízení 2022/1854 však neposkytuje další informace a ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení ohledně jeho provedení(41). V každém případě vzhledem k tomu, že toto nařízení neobsahuje žádné závazné pokyny ohledně metodiky, podle které mají členské státy postupovat při stanovení stropu podle čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení, musí být splněny podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto ustanovení(42).
34. Zadruhé, pokud jde o tyto podmínky, úvodem uvádím, že ač předkládajícímu soudu přísluší, aby posoudil, zda sporné opatření splňuje tyto podmínky s přihlédnutím ke všem skutkovým a technickým okolnostem charakterizujícím nejen situaci dotčených subjektů a zařízení, ale také vnitrostátní trh s elektřinou(43), Soudní dvůr mu však může poskytnout v tomto ohledu užitečná vodítka.
35. Rovněž podotýkám, že při posuzování vnitrostátního opatření z hlediska podmínek uvedených v čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854 je třeba zohlednit skutečnost, že opatření stanovená tímto nařízením představují jednorázové zásahy určené k řešení výjimečných okolností. V tomto ohledu představují doba trvání opatření a jeho výjimečná povaha relevantní okolnosti, které je třeba zohlednit při přezkumu nezbytnosti a přiměřenosti daného opatření za účelem posouzení rozsahu jeho účinků(44).
36. Nejprve pokud jde o požadavek přiměřenosti opatření stanovený v čl. 8 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení, podotýkám zaprvé, že poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním představuje odvod ve výši 98 % rozdílu mezi prodejními a nákupními cenami na obchodních trzích s elektřinou, který se zvyšuje na 100 % v případě vývozu nebo dodávek uvnitř Společenství z Rumunska. Tento poplatek, vypočítaný na základě fiktivní ceny, se přímo nevztahuje k příjmům z prodeje nebo dodávky elektřiny. Jedná se mimoto o obzvláště vysoký odvod, neboť pohlcuje téměř celý rozdíl mezi prodejními a nákupními cenami elektřiny nebo zemního plynu(45) a ponechává marži zisku pouze ve výši 2 % u vnitrostátních transakcí a žádnou marži u vývozu nebo dodávek uvnitř Společenství. Předkládající soud musí proto přezkoumat zejména to, zda uvedený poplatek zohledňuje náklady, které dotčené podniky nesou (a které mohou přesáhnout marži ve výši 2 %)(46) a zda, jak uvádí Komise, může vést k významnému snížení objemů obchodů, jakož i počtu subjektů působících na obchodních trzích, s rizikem narušení velkoobchodního trhu. Zadruhé poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny, ačkoli je vypočítáván na základě příjmů skutečně dosažených dotčenými podniky, opírá se o paušální strop ve výši 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh, o němž z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by vnitrostátní zákonodárce upřesnil podmínky jeho stanovení.
37. Dále, pokud jde o požadavek zákazu diskriminace stanovený v čl. 8 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení, konstatuji, že sporné opatření se nevztahuje na určité kategorie výrobců, a to na provozovatele nových výrobních kapacit a veřejné dodavatele vytápění vyrábějící elektřinu z kombinované výroby tepla a elektřiny, což by v případě neexistence objektivního odůvodnění mohlo zakládat jeho diskriminační povahu. Pokud jde konkrétněji o poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním, rozdílné zacházení mezi vnitrostátními transakcemi na jedné straně a vývozy a dodávkami uvnitř Společenství na straně druhé, které je předmětem páté předběžné otázky ve věci C‑251/24, může rovněž zakládat diskriminační povahu tohoto poplatku.
38. Konečně, pokud jde o ostatní podmínky uvedené v čl. 8 odst. 2 písm. b), c) a d) nařízení 2022/1854, je třeba posoudit, zda sporné opatření neohrožuje investiční signály, umožňuje pokrýt investice a provozní náklady a nenarušuje fungování velkoobchodního trhu s elektřinou, zejména neovlivňuje žebříček nabídkových cen a tvorbu cen na velkoobchodním trhu(47). V projednávané věci je třeba konstatovat, že předkládací rozhodnutí neobsahuje dostatečné informace, které by v tomto ohledu poskytovaly užitečná vodítka(48).
39. Zatřetí, pokud jde o otázku určení nadměrných příjmů vyplývajících z uplatnění sporného opatření(49), konstatuji, že podle čl. 10 odst. 1 nařízení 2022/1854 musí být veškeré nadměrné příjmy plynoucí z uplatnění stropu pro tržní příjmy použity na financování opatření na podporu konečných odběratelů elektřiny, která cíleně zmírňují dopad vysokých cen elektřiny na tyto odběratele.
40. V projednávané věci, a aniž je dotčeno posouzení skutkového stavu, které přísluší předkládajícímu soudu, podle všeho vnitrostátní právní úprava dotčená v původních řízeních ovlivňuje příjmy plynoucí ze sporného opatření ve prospěch konečných odběratelů elektřiny(50). V souladu s čl. 15 odst. 6 až 8 OUG č. 27/2022, ve znění OUG č. 119/2022, jsou totiž částky vybrané na základě tohoto opatření určeny k financování režimu stanovených maximálních cen pro dodávky elektřiny a zemního plynu, který byl tímto aktem zaveden ve prospěch konečných spotřebitelů.
41. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji odpovědět na čtvrtou otázku ve věci C‑251/24 a na pátou otázku ve věci C‑392/24 tak, že ustanovení čl. 3 písm. a), b), h) a p), jakož i čl. 10 odst. 1, 4 a 5 nařízení 2019/943, vykládaná ve světle bodů 22 a 23 odůvodnění tohoto nařízení, čl. 5 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2019/944 a článku 8 nařízení 2022/1854, jakož i zásady proporcionality a nediskriminace, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí zaprvé poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním a zadruhé poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny, pokud neexistují důkazy o tom, že tyto poplatky ovlivňují velkoobchodní ceny elektřiny, a za předpokladu, že uvedené poplatky splňují podmínky uvedené v čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení.
K páté otázce ve věci C‑251/24 týkající se narušení přeshraničního obchodu
42. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu ve věci C‑251/24 je, zda ustanovení práva Unie zakazující legislativní překážky v přeshraničním obchodu s elektřinou mezi členskými státy(51) brání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním. Konkrétněji se uvedený soud zabývá tím, zda lze tento poplatek kvalifikovat jako „opatření, které zavádí přímá omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem na přeshraniční obchod mezi členskými státy“, jelikož ovlivňuje více vývoz elektřiny než vnitrostátní prodej(52).
43. Zaprvé, pokud jde o ustanovení práva Unie, na která se předkládající soud odvolává, podotýkám, že čl. 28 odst. 1 a články 30 a 35 SFEU zakotvují jako základní zásadu unijního práva zákaz jakéhokoli opatření, které má za následek omezení vývozu zboží mezi členskými státy, zatímco článek 3 nařízení 2019/943, jakož i čl. 3 odst. 1 a článek 58 směrnice 2019/944 mají v podstatě za cíl odstranit překážky přeshraničnímu obchodu s elektřinou.
44. Zadruhé, pokud jde o příslušnou vnitrostátní právní úpravu, připomínám, že v období od 1. září do 16. prosince 2022 stanovil poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním odlišné zdanění v závislosti na tom, zda byly transakce uskutečněny na vnitrostátním trhu, nebo byly určeny k vývozu(53), a od 16. prosince 2022 byl tento poplatek uložen pouze z vývozu elektřiny, nikoli z dovozu(54).
45. Je tedy nesporné, že poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním zavádí rozdílné zacházení mezi transakcemi uskutečněnými na vnitrostátním trhu a transakcemi určenými k vývozu. Vzhledem k tomu, že rumunský trh s elektřinou je integrován do trhu kontinentální Evropy, se domnívám, že rozdílné uplatňování tohoto poplatku na vývozní a dovozní operace může ovlivnit přeshraniční obchod, a tím omezovat tento obchod ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2019/944 a čl. 3 písm. p) nařízení 2019/943. Z vnitrostátní právní úpravy dotčené v původních řízeních, tak jak byla uvedena v předkládacím rozhodnutí, ostatně navíc nevyplývá žádné odůvodnění tohoto rozdílného zacházení.
46. Kromě toho může uvedený poplatek ze stejných důvodů představovat opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení vývozu ve smyslu článku 35 SFEU(55). Vzhledem k tomu, že se na tento poplatek vztahují harmonizační ustanovení týkající se omezení obchodu, která jsou stanovena směrnicí 2019/944 a nařízením 2019/943, se však domnívám, že není nutné posuzovat jeho soulad s primárním právem Unie(56). Dále vzhledem k tomu, že tento poplatek nelze podle mého názoru kvalifikovat ani jako clo, ani jako vývozní poplatek, je třeba dospět k závěru, že články 28 a 30 SFEU nejsou v projednávané věci relevantní.
47. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji odpovědět na pátou otázku ve věci C‑251/24 tak, že článek 35 SFEU, článek 3 nařízení 2019/943 a článek 3 směrnice 2019/944 musí být vykládány tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanovuje pro vývozní transakce přísnější vzorec výpočtu, než je vzorec, který se použije na vnitrostátní transakce a dovozy, aniž je tento rozdíl odůvodněn některým z důvodů stanovených v článku 36 SFEU nebo naléhavým důvodem obecného zájmu, a aniž je přiměřený sledovanému cíli.
Závěry
48. S přihlédnutím k uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na čtvrtou a pátou předběžnou otázku ve věci C‑251/24 a na pátou předběžnou otázku ve věci C‑392/24 položené Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) odpověděl následovně:
„1) Ustanovení čl. 3 písm. a), b), h) a p) a čl. 10 odst. 1, 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou, vykládané ve světle bodů 22 a 23 odůvodnění tohoto nařízení, čl. 5 odst. 1, 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (UE) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU, a článku 8 nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie, jakož i zásad proporcionality a nediskriminace,
musí být vykládána v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí zaprvé poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním na trhu s elektřinou a se zemním plynem ve výši 100 % rozdílu mezi měsíční váženou průměrnou prodejní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci a měsíční váženou průměrnou nákupní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci, navýšeného o marži ve výši 2 %, jakož i 100 % rozdílu mezi burzovní cenou energie na denním trhu v den předcházející transakci a nákupní cenou u prodeje elektřiny k vývozu nebo dodávky uvnitř Společenství z Rumunska, a zadruhé poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny ve výši součinu rozdílu mezi měsíční prodejní cenou a 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh a měsíčním množství fyzicky dodaným z vlastní výroby nebo převedeným z portfolia výroby do portfolia dodávek, pokud neexistují důkazy o tom, že tyto poplatky ovlivňují velkoobchodní cenu elektřiny, a pokud tyto poplatky splňují podmínky uvedené v čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854.
2) Ustanovení článku 35 SFEU, článku 3 nařízení 2019/943 a článku 3 směrnice 2019/944
musí být vykládána v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě, která stanovuje pro vývozní transakce přísnější vzorec výpočtu, než je vzorec, který se použije na vnitrostátní transakce a dovozy, aniž je tento rozdíl odůvodněn některým z důvodů stanovených v článku 36 SFEU nebo naléhavým důvodem obecného zájmu, a aniž je přiměřený sledovanému cíli.“
1 Původní jazyk: francouzština.
2 Konkrétněji jsou rumunskými správními orgány, které jsou žalovanými v původních řízeních, ve věci C‑251/24 rumunská vláda a Agenția Națională de Administrare Fiscală (národní agentura pro správu daní, Rumunsko) (dále jen „ANAF“), a ve věci C‑392/24 rumunská vláda, Ministerul Finanțelor (ministerstvo financí, Rumunsko), ANAF a Direcția generală de administrare a marilor contribuabili (generální ředitelství pro správu velkých poplatníků, Rumunsko), Ministerul Energiei (ministerstvo energetiky, Rumunsko) jako vedlejší účastník v obou sporech v původních řízeních.
3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2019, L 158, s. 54).
4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).
5 Nařízení Rady ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1).
6 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. prosince 2025, Electrabel a další (C‑633/23, dále jen „rozsudek Electrabel a další“, EU:C:2025:991), jakož i ze dne 22. ledna 2026, Secab (C‑423/23, dále jen „rozsudek Secab“, EU:C:2026:32), věci, v nichž jsem vypracoval stanoviska. Rovněž viz projednávané věci 2Valorise Ham a další (C‑467/24), v nichž bude mé stanovisko vydáno dne 16. července 2026, jakož i Varo Energy Belgium a další (C‑358/24), Vermilion Energy Ireland a další (C‑533/24) a Acea Produzione a další (C‑153/25), u nichž budou má stanoviska přečtena dne 22. října 2026. Viz nakonec ve snaze o úplnost, věci ENV Bulgaria Renewables (C‑187/25), VETS Svoge (C‑327/25), ARERA (C‑878/25), ARERA-II (C‑879/25), ARERA-III (C‑880/25) a GSE (C‑881/25), které budou v okamžiku přednesení mého stanoviska stále ještě ve fázi písemné částí řízení.
7 Ordonanța de urgență a guvernului nr. 27 privind măsurile aplicabile clienților finali din piața de energie electrică și gaze naturale în perioada 1 aprilie 2022-31 martie 2023, precum și pentru modificarea și completarea unor acte normative din domeniul energiei (nařízení vlády s mocí zákona v mimořádné situaci č. 27/2022 o opatřeních týkajících se konečných zákazníků na trhu s elektřinou a zemním plynem v období od 1. dubna 2022 do 31. března 2023 a o změně a doplnění některých normativních aktů) ze dne 18. března 2022 (Monitorul Oficial al României, Partea I, č. 274 ze dne 22. března 2022, dále jen „OUG č. 27/2022“).
8 Legea nr. 206/2022 pentru aprobarea Ordonanței de urgență a Guvernului no 27/2022 privind măsurile aplicabile clienților finali din piața de energie electrică și gaze naturale în perioada 1 aprilie 2022 – 31 martie 2023, precum și pentru modificarea și completarea unor acte normative din domeniul energiei (zákon č. 206/2022 o schválení vládního nařízení s mocí zákona v mimořádné situaci č. 27/2022 o opatřeních týkajících se konečných zákazníků na trhu s elektřinou a zemním plynem v období od 1. dubna 2022 do 31. března 2023 a o změně a doplnění některých normativních aktů), ze dne 8. července 2022 (Monitorul Oficial al României, Partea I, č. 692 ze dne 11. července 2022).
9 Ordonanța de urgență nr. 119/2022 pentru modificarea și completarea Ordonanței de urgență a Guvernului no 27/2022 privind măsurile aplicabile clienților finali din piața de energie electrică și gaze naturale în perioada 1 aprilie 2022 – 31 martie 2023, precum și pentru modificarea și completarea unor acte normative din domeniul energiei (nařízení vlády s mocí zákona v mimořádné situaci č. 119/2022, kterým se mění a doplňuje vládního nařízení s mocí zákona č. 27/2022 o opatřeních týkajících se konečných zákazníků na trhu s elektřinou a zemním plynem v období od 1. dubna 2022 do 31. března 2023 a o změně a doplnění některých normativních aktů) (Monitorul Oficial al României, Partea I, č. 864 ze dne 1. září 2022, dále jen „OUG č. 119/2022“). OUG č. 119/2022 bylo schváleno Legea no 357/2022 privind aprobarea Ordonanței de urgență a Guvernului nr. 119/2022 pentru modificarea și completarea Ordonanței de urgență a Guvernului nr. 27/2022 privind măsurile aplicabile clienților finali din piața de energie electrică și gaze naturale în perioada 1 aprilie 2022 – 31 martie 2023, precum și pentru modificarea și completarea unor acte normative din domeniul energiei, (zákon č. 357/2022, kterým se schvaluje vládní nařízení s mocí zákona v mimořádné situaci č. 119/2022, kterým se mění a doplňuje vládní nařízení s mocí zákona v mimořádné situaci č. 27/2022 o opatřeních týkajících se konečných zákazníků na trhu s elektřinou a zemním plynem v období od 1. dubna 2022 do 31. března 2023 a o změně a doplnění některých normativních aktů) (Monitorul Oficial al României, Partea I, č. 1198 ze dne 13. prosince 2022) (dále jen „zákon č. 357/2022“).
10 Pro úplnost je třeba poznamenat, že tento odstavec 13 byl s účinností od 16. prosince 2022 zrušen čl. I bodem 22 zákona č. 357/2022.
11 Podle této přílohy se poplatek do fondu pro energetickou tranzici, který byli povinni platit výrobci elektřiny, vypočítal jako součin (případného) rozdílu mezi měsíční prodejní cenou a 450 rumunských lei (RON) (přibližně 90 EUR) za MWh a měsíčním množstvím fyzicky dodaným z vlastní výroby nebo převedeným z portfolia výroby do portfolia dodávek.
12 Podle této přílohy se poplatek do fondu pro energetickou tranzici, který byly povinny platit subjekty zabývající se obchodováním, vypočítal na základě rozdílu mezi, na jedné straně, váženou průměrnou měsíční prodejní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci a, na druhé straně, měsíční váženou průměrnou nákupní cenou elektřiny nebo zemního plynu dodaných v referenčním měsíci, navýšeného o marži ve výši 2 %.
13 Konkrétněji se společnost Axpo zabývá obchodováním a je dodavatelem energie konečným spotřebitelům, zatímco společnost PPC působí jako výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a podílí se 2 % na vnitrostátní výrobě elektřiny.
14 Jedná se o čtvrtou předběžnou otázku ve věci C‑251/24 a pátou předběžnou otázku ve věci C‑392/24.
15 Jedná se o pátou předběžnou otázku ve věci C‑251/24.
16 Předkládající soud se rovněž obrátil na Curtea Constituțională (Ústavní soud, Rumunsko), aby rozhodl o ústavnosti týchž relevantních ustanovení vnitrostátních právních předpisů.
17 Pátá předběžná otázka ve věci C‑392/24 je v podstatě totožná s čtvrtou předběžnou otázkou ve věci C‑251/24. Pro informaci připomínám, že ostatní předběžné otázky položené předkládajícím soudem v těchto věcech se v podstatě týkají použití dalších ustanovení nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944, článků 49 a 56, čl. 63 odst. 1, článků 101 a 102, čl. 107 odst. 1, článku 108 a čl. 191 odst. 2 SFEU, jakož i některých ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec nezbytný pro dosažení klimatické neutrality a mění se nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. 2021, L 243, s. 1), směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2018, L 328, s. 82), jakož i směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).
18 Tyto zúčastněné strany rovněž odpověděly na otázky k písemné odpovědi položené Soudním dvorem na základě článku 61 jednacího řádu Soudního dvora.
19 Jedná se zejména o čl. 5 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2019/944, jakož i o čl. 3 písm. a), b), h) a p) a čl. 10 odst. 1, 4 a 5 nařízení 2019/943, vykládané ve světle bodů 22 a 23 odůvodnění tohoto nařízení.
20 Jedná se o článek 8 nařízení 2022/1854.
21 Poplatky uplatňované na subjekty zabývající se obchodováním a na výrobce elektřiny porušují požadavky na flexibilní systém regulace cen založený na nabídce a poptávce, tak jak je stanoven v článku 3 nařízení 2019/943, jakož i povinnost zrušit administrativní cenové stropy na velkoobchodním trhu stanovené v článku 10 tohoto nařízení.
22 Podle předkládajícího soudu sporné opatření tím, že ukládá cenové stropy na velkoobchodním trhu, nepřímo stanoví cenové stropy pro spotřebitele mimo domácnosti. Poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním ukládá diskriminačním způsobem dodatečné náklady k jejich tíži, a nikoli k tíži všech účastníků trhu, kteří nakupují a dále prodávají elektřinu na velkoobchodním trhu, zatímco poplatek uplatňovaný na výrobce elektřiny ukládá diskriminačním způsobem dodatečné náklady k jejich tíži, s vyloučením ostatních výrobců (výrobců elektřiny a tepla z kombinované výroby elektřiny a tepla a těch, jejichž výrobní kapacity byly uvedeny do provozu po 1. dubnu 2022). Kromě toho tyto poplatky rovněž porušují požadavky na přiměřenost zásahů do cen stanovené v čl. 5 odst. 4 písm. b) a d) směrnice 2019/944, jelikož byly zavedeny bez předchozího posouzení dopadů, zejména pokud jde o 2 % marži nebo prahovou hodnotu 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh a bez zohlednění skutečných provozních nákladů dotčených společností. Mimoto výrobci elektřiny nadále podléhají povinnosti platit korporátní daň, a to navíc k poplatku, který je jim uložen, a rovněž nadále podléhají povinnosti veřejné služby, zatímco podle bodu 22 odůvodnění této směrnice by členské státy měly používat jiné nástroje politik k zajištění cenové dostupnosti dodávek elektřiny pro občany.
23 Viz zejména články 1 a 3 směrnice 2019/944, jakož i článek 1 nařízení 2019/943.
24 Bod 22 odůvodnění nařízení 2019/943 zejména uvádí, že základní tržní zásadou by mělo být stanovení cen elektřiny podle poptávky a nabídky.
25 Soudní dvůr například rozhodl, že tato ustanovení se nevztahují na vnitrostátní právní úpravu zavádějící zvláštní daň pro výrobce elektřiny, která rovněž sleduje cíl zvýšení příjmů ve prospěch státního rozpočtu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2019, Slovenské elektrárne, C‑376/18, EU:C:2019:1068, body 37 až 43 a citovaná judikatura). Stejně tak rozhodl, že daň z příjmů výrobců elektřiny, vypočítaná na základě rozdílu mezi průměrnou měsíční prodejní cenou elektřiny a cenou 450 RON (přibližně 90 eur) za MWh, která alespoň částečně sleduje rozpočtový účel, a jejímž cílem není regulovat dodávky elektřiny ani zajistit ochranu spotřebitelů nebo volnou hospodářskou soutěž, nemůže zakládat opatření rovnocenné „stanovení prodejní ceny“ elektřiny nebo omezení svobody jejích výrobců ji stanovovat (viz rozsudek ze dne 16. října 2025, Braila Winds, C‑391/23, EU:C:2025:799, body 52 a 53).
26 Připomínám, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musí být kvalifikace zdanění, daně, cla nebo poplatku z pohledu unijního práva určena Soudním dvorem v závislosti na objektivních vlastnostech zdanění nezávisle na jeho kvalifikaci podle vnitrostátního práva (viz zejména rozsudek ze dne 3. března 2021, Promociones Oliva Park, C‑220/19, EU:C:2021:163, bod 45 a citovaná judikatura).
27 Z této důvodové zprávy rovněž vyplývá, že podle samotného vnitrostátního zákonodárce mohla opatření zavedená tímto aktem být zejména v rozporu s některými ustanoveními směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943.
28 Obdobně viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association of America a další (C‑366/10, EU:C:2011:864, bod 143).
29 C‑423/23, EU:C:2025:63, bod 36, posouzení, které Soudní dvůr následně potvrdil v rozsudku Secab (bod 52).
30 Kromě toho i když není vyloučeno, že by, jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek Secab, mohlo mít sporné opatření nepřímý účinek na prodejní ceny elektřiny pro konečné spotřebitele (v tomto smyslu viz rovněž mé stanovisko ve věci Secab, C‑423/23, EU:C:2025:63, bod 37), informace poskytnuté v tomto ohledu v předkládacím rozhodnutí neumožňují mít za to, že by dotčená vnitrostátní právní úprava měla být považována za státní zásah do stanovování cen dodávek elektřiny konečným zákazníkům ve smyslu článku 5 směrnice 2019/944.
31 Je sice pravda, že, jak zdůrazňuje Komise, uvedený poplatek může mít nepřímý účinek na tvorbu velkoobchodních cen na těchto trzích, jelikož nemožnost dosáhnout dostatečné marže k dosažení zisku – či dokonce k pouhému pokrytí nákladů – může mít odrazující účinek na činnost subjektů a vést ke snížení objemů obchodované elektřiny nebo zemního plynu. Předkládací rozhodnutí však neposkytuje informace, které by umožňovaly prokázat existenci takového dopadu.
32 Na rozdíl od směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943, přijatých na základě článku 194 SFEU týkajícího se energetické politiky Unie, jejichž cílem je vytvořit obecný rámec upravující celkové fungování trhu s elektřinou, nařízení 2022/1854, přijaté na základě článku 122 SFEU, nemá za cíl zavést trvalá opatření na trhu, ale stanovit výjimečná, cílená a časově omezená opatření, která mají reagovat na konkrétní konjunkturální situaci na energetických trzích.
33 Článek 8 odst. 2 písm. a) až e) nařízení 2022/1854 v podstatě vyžaduje, aby tato opatření byla přiměřená a nediskriminační, neohrožovala investiční signály, pokryla investice a provozní náklady, nenarušovala fungování velkoobchodních trhů s elektřinou a byla v souladu s právem Unie.
34 Článek 10 odst. 1 nařízení 2022/1854 v podstatě stanoví, že nadměrné příjmy plynoucí z uplatnění tohoto opatření musí být použity na financování opatření na podporu konečných odběratelů elektřiny, která cíleně zmírňují dopad vysokých cen elektřiny na tyto odběratele.
35 Sporné nařízení bylo zavedeno OUG č. 119/2022 od 1. září 2022.
36 Je třeba upřesnit, že i když nařízení 2022/1854 vstoupilo v platnost dne 8. října 2022 v souladu s čl. 22 odst. 1 tohoto nařízení, články 6, 7 a 8 tohoto nařízení e však použijí pouze během období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023, jak stanoví čl. 22 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení.
37 Ačkoli článek 8 nařízení 2022/1854 umožňuje členským státům nejen zavést, ale i „zachovat“ vnitrostátní krizová opatření přijatá před tímto nařízením, žádné z jeho ustanovení neupravuje platnost těchto opatření pro období před 1. prosincem 2022. Pokud jde o toto období, sporné opatření tedy spadá do výlučné pravomoci členských států. Jak upřesnil Soudní dvůr, ustanovení tohoto nařízení jako takové nemohou bránit vnitrostátní právní úpravě, pokud jde o období, v němž nebyla použitelná (viz rozsudek Secab, bod 38, jakož i v témže smyslu rozsudek Electrabel a další, bod 58).
38 Kurziva byla provedena autorem tohoto stanoviska. Bod 30 odůvodnění nařízení 2022/1854 mimoto uvádí, že by se zastropování tržních příjmů mělo vztahovat pouze na realizované tržní příjmy.
39 Viz v tomto ohledu mé stanovisko ve věci Electrabel a další (C‑633/23, EU:C:2025:131, bod 38).
40 Viz rozsudek Electrabel a další (bod 48).
41 Například, jak jsem zdůraznil v mém stanovisku ve věci Electrabel a další (C‑633/23, EU:C:2025:131, bod 43), členské státy by proto měly mít možnost zvolit si metody, které považují za technicky a administrativně nezbytné a přizpůsobené specifickým charakteristikám svých vnitrostátních trhů, aby co nejúčinnějším a nejvhodnějším způsobem provedly výjimečná opatření mimořádné povahy.
42 V tomto smyslu viz rozsudek Secab (bod 60).
43 V tomto smyslu viz rozsudek Electrabel a další (body 52 a 53).
44 Viz mé stanovisko ve věci Secab (C‑423/23, EU:C:2025:63, body 49 až 51). Je třeba rovněž připomenout, že toto zastropování sleduje v souladu s nařízením 2022/1854 cíl chránit konečné odběratele elektřiny (v tomto smyslu rovněž viz rozsudek Electrabel a další, bod 51).
45 S ohledem na jedné straně na rozdíl mezi měsíčními váženými průměrnými cenami (prodejními a nákupními) v referenčním měsíci a na druhé straně, pokud jde o vývoz elektřiny a dodávky uvnitř Společenství z Rumunska, rozdíl mezi burzovními cenami energie (prodejními a nákupními) na denním trhu v den předcházející transakci.
46 Například ve svém rozsudku Electrabel a další (bod 53) Soudní dvůr upřesnil, že je v této souvislosti relevantní ověřit, zda existuje nápravný mechanismus, který případně umožňuje subjektům nebo příslušným vnitrostátním orgánům zohlednit skutečné příjmy za účelem opravy výsledku těchto domněnek, pokud nevedou k přiměřeným odhadům, které odpovídají tržní realitě v daném období.
47 Poslední podmínka uvedená v čl. 8 odst. 2 písm. e) nařízení 2022/1854 se velmi obecně týká slučitelnosti dotčeného opatření s právem Unie, která se týká zejména příslušných odvětvových právních předpisů (jako je směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943, které byly přezkoumány v první části mé analýzy), jakož i, v širším smyslu, dodržování základních práv a obecných právních zásad Unie.
48 Připomínám nicméně, že body 27 až 29 odůvodnění nařízení 2022/1854 poskytují relevantní vodítka, když upřesňují zejména, že referenční ceny musí být stanoveny na úrovni vyšší než je očekávání rozumného investora, že zastropování příjmů musí ponechávat marži u cen, jaké by investoři mohli rozumně očekávat, že by neměly být stanoveny na úrovni průměrných cen, ale na úrovni odpovídající cenám ve špičce a vnitrostátní příslušné orgány mohou odkazovat na „celkové měrné náklady na výrobu energie (LCOE)“ příslušné výrobní technologie.
49 Článek 2 bod 9 nařízení 2022/1854 vymezuje „nadměrné příjmy“ jako „kladný rozdíl mezi tržními příjmy výrobců na MWh elektřiny a stropem pro tržní příjmy ve výši 180 [eur] na MWh elektřiny stanoveným v čl. 6 odst. 1 [tohoto nařízení]“. I když se tato definice týká pouze stropu stanoveného v čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení, domnívám se, že požadavek stanovený v článku 10 tohoto nařízení se musí rovněž použít na strop stanovený členským státem na základě čl. 8 odst. 1 téhož nařízení.
50 Tento výklad je dále podpořen odpověďmi žalobkyň v původních řízeních a Komise na otázky k písemné odpovědi položené Soudním dvorem.
51 Jedná se o články 28, 30 a 35 SFEU, článek 3 nařízení 2019/943, jakož i o článek 3 směrnice 2019/944.
52 Připomínám, že v období od 1. září do 16. prosince 2022 stanovil vzorec pro výpočet uvedeného poplatku méně příznivé zacházení pro vývozní transakce než pro vnitrostátní transakce, neboť nezahrnoval žádnou marži, zatímco vzorec použitelný pro vnitrostátní transakce zahrnoval marži ve výši 2 %. Od 16. prosince 2022 se stejný poplatek začal vztahovat pouze na vývoz elektřiny, nikoli na dovoz.
53 V případě vývozu nebo prodeje elektřiny uvnitř Společenství z Rumunska byl poplatek uplatňovaný na subjekty zabývající se obchodováním vybírán ve výši 100 % z rozdílu mezi burzovní cenou elektřiny na vnitrostátním denním trhu v den předcházející transakci a nákupní cenou, zatímco prodeje uskutečněné na vnitrostátním trhu měly (potenciální) marži ve výši 2 %.
54 Dovoz elektřiny totiž již nepodléhal dotčenému poplatku, zatímco ten se nadále vztahoval na vývoz elektřiny u jakékoli částky přesahující 2 % nákupní ceny.
55 Navíc, ačkoli tento aspekt není předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑251/24, mohl by sporný poplatek, jak uvádí Komise, rovněž představovat opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 34 SFEU, jelikož se sice bez rozdílu vztahuje na vnitrostátní transakce i na dovoz, avšak nezohledňuje náklady specifické pro dovoz.
56 V tomto smyslu zejména viz rozsudek ze dne 14. prosince 2004, Radlberger Getränkegesellschaft a S. Spitz (C‑309/02, EU:C:2004:799, bod 53, jakož i citovaná judikatura).