62024CC0312
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MACIEJE SZPUNARA
přednesené dne 4. září 2025 (
1
)
Věc C‑312/24 [Darašev] (
i
)
CL (anonymizace)
proti
Prokuratura na Republika Bulgaria
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů v trestní oblasti – Směrnice (EU) 2016/680 – Zpracování údajů shromážděných v rámci trestního vyšetřování, v němž je podezřelým policista – Uchovávání údajů v osobním spisu – Nařízení (EU) 2016/679 – Zákonnost zpracování – Zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje – Veřejný zájem – Zpracování osobních údajů týkajících se trestních odsouzení a trestných činů – Právo na výmaz (‚právo být zapomenut‘) – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES“
I. Úvod
1.
Stejně jako každý zaměstnavatel zpracovávají i orgány veřejné moci osobní údaje svých zaměstnanců. Zároveň však výkon funkcí, které jim byly svěřeny, může vést k tomu, že shromažďují určité údaje o svých zaměstnancích i v jiných souvislostech než v rámci personálního řízení, a v takovém případě vyvstávají otázky týkající se základu a účelů zpracování údajů.
2.
Předkládající soud se tak táže na zákonnost zpracování údajů, v jehož rámci orgán veřejné moci uchovává v osobním spisu zaměstnance informace týkající se trestního vyšetřování, v němž byly vůči tomuto zaměstnanci jakožto podezřelému učiněny vyšetřovací úkony. V projednávané věci byly dotčené údaje shromážděny týmž orgánem veřejné moci jakožto orgánem pověřeným vyšetřováním a jsou uchovávány v osobním spise, ačkoli trestní vyšetřování bylo zastaveno, aniž byl dotyčný zaměstnanec obviněn nebo obžalován.
3.
Ústřední otázka nastolená v této věci se nachází na pomezí nařízení (EU) 2016/679 (
2
) (dále jen „GDPR“) a směrnice (EU) 2016/680 (
3
) a jejím cílem je vyjasnit základ a podmínky pro uplatnění práva na výmaz údajů uchovávaných za těchto okolností.
II. Právní rámec
A.
Unijní právo
1. Směrnice 2000/78/ES
4.
Podle článku 1 směrnice 2000/78/ES (
4
) je „účelem této směrnice […] stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.
5.
Podle čl. 2 odst. 1 této směrnice „se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1“ uvedené směrnice.
2. GDPR
6.
Body 19, 39 a 41 odůvodnění GDPR uvádějí:
„(19)
[…] Pokud jde o zpracování osobních údajů těmito příslušnými orgány [ve smyslu směrnice 2016/680] pro účely spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, měly by mít členské státy možnost ponechat v platnosti nebo zavést konkrétnější ustanovení, aby používání pravidel tohoto nařízení přizpůsobily. Tato ustanovení mohou přesněji určit konkrétní požadavky na zpracování osobních údajů těmito příslušnými orgány pro uvedené jiné účely, s přihlédnutím k ústavní, organizační a správní struktuře daného členského státu. […]
[…]
(39)
[…] Osobní údaje by měly být přiměřené, relevantní a omezené na to, co je nezbytné z hlediska účelů, pro které jsou zpracovávány. Je nezbytné zejména zajistit, aby byla doba, po kterou jsou osobní údaje uchovávány, omezena na nezbytné minimum. […] Aby se zajistilo, že osobní údaje nebudou uchovávány déle, než je nezbytné, měl by správce stanovit lhůty pro výmaz nebo pravidelný přezkum. […]
[…]
(41)
Odkazy v tomto nařízení na právní základ či legislativní opatření neznamenají nutně legislativní akt přijatý parlamentem, aniž jsou dotčeny požadavky vyplývající z ústavního řádu dotčeného členského státu. Tento právní základ či legislativní opatření by však měly být jasné a přesné a jejich použití by mělo být předvídatelné pro osoby, na něž se vztahují, jak to vyžaduje judikatura [Soudního dvora] a Evropského soudu pro lidská práva [(dále jen ‚ESLP‘)].“
7.
Článek 2 GDPR, nadepsaný „Věcná působnost“, v odstavci 1 stanoví, že se toto nařízení „vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny“, a v odst. 2 písm. d) stanoví, že se toto nařízení nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné „příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení“.
8.
Článek 4, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1)
‚osobními údaji‘ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě […]; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo […];
2)
‚zpracováním‘ jakákoliv operace nebo soubor operací, které jsou prováděny s osobními údaji nebo soubory osobních údajů pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití […];
[…]
6)
‚evidencí‘ jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií, ať již je centralizovaný, decentralizovaný, nebo rozdělený podle funkčního či zeměpisného hlediska;
7)
‚správcem‘ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; […]“
9.
Článek 6 GDPR, nadepsaný „Zákonnost zpracování“, stanoví:
„1. Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:
[…]
c)
zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje;
[…]
3. Základ pro zpracování podle odst. 1 písm. c) a e) musí být stanoven:
[…]
b) právem členského státu, které se na správce vztahuje.
Účel zpracování musí vycházet z tohoto právního základu […]. Tento právní základ může obsahovat konkrétní ustanovení pro přizpůsobení uplatňování pravidel tohoto nařízení […]. Právo Unie nebo členského státu musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. […]“
10.
Článek 9 GDPR stanoví:
„1. Zakazuje se zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby.
2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud jde o některý z těchto případů:
[…]“
11.
Článek 10 GDPR stanoví:
„Zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů či souvisejících bezpečnostních opatření na základě čl. 6 odst. 1 se může provádět pouze pod dozorem orgánu veřejné moci, nebo pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu poskytujícím vhodné záruky, pokud jde o práva a svobody subjektů údajů. […]“
12.
Článek 17 GDPR, nadepsaný „Právo na výmaz (‚právo být zapomenut‘)“, stanoví:
„1. Subjekt údajů má právo na to, aby správce bez zbytečného odkladu vymazal osobní údaje, které se daného subjektu údajů týkají, a správce má povinnost osobní údaje bez zbytečného odkladu vymazat, pokud je dán jeden z těchto důvodů:
a)
osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány;
[…]
d)
osobní údaje byly zpracovány protiprávně;
[…]
3. Odstavce 1 a 2 se neuplatní, pokud je zpracování nezbytné:
[…]
b)
pro splnění právní povinnosti, jež vyžaduje zpracování podle práva Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje, […];
[…]“
3. Směrnice 2016/680
13.
Článek 1 odst. 1 směrnice 2016/680 stanoví:
„Tato směrnice stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.“
14.
Článek 3 této směrnice definuje pojmy „osobní údaje“ a „zpracování“ stejným způsobem jako GDPR.
15.
Podle čl. 3 bodu 7 uvedené směrnice se „příslušným orgánem“ rozumí zejména jakýkoliv orgán veřejné moci příslušný k prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů či výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.
16.
Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Zvláštní podmínky pro zpracování“, v odstavci 1 stanoví:
„Osobní údaje shromážděné příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 nesmějí být zpracovávány pro účely neuvedené v čl. 1 odst. 1, ledaže takové zpracování povoluje právo Unie nebo členského státu. Na zpracování osobních údajů pro tyto jiné účely se použije [GDPR], ledaže se zpracování provádí v rámci činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie.“
17.
Článek 16 odst. 2 směrnice 2016/680 mimo jiné stanoví situace, kdy členské státy přiznávají subjektu údajů požadovat po správci, aby vymazal osobní údaje, které se ho týkají.
B.
Bulharské právo
1. ZMVR
18.
Článek 29 odst. 1 a 2 Zakona za Ministerstvo na vatrešnite raboti (zákon o ministerstvu vnitra) (
5
), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „ZMVR“), stanoví:
„(1) Správcem údajů je ministr vnitra, který může svěřit zpracování osobních údajů úředníkům, které určí.
(2) Postupy zpracování osobních údajů jsou stanoveny pokynem ministra vnitra.“
19.
Článek 147 ZMVR stanoví:
„(1) Pro každého zaměstnance ministerstva vnitra se zřídí a vede osobní spis.
(2) Způsoby zakládání, vedení a uchovávání osobních spisů, jakož i způsob jejich používání, jsou stanoveny v pokynu vydaném ministrem vnitra.“
2. Pokyn týkající se osobních spisů
20.
Pokyn č. 8121z-532 ze dne 9. září 2014 o vyhotovování, vedení, uchovávání a používání osobních spisů zaměstnanců ministerstva vnitra, vydaný ministrem vnitra (
6
) (dále jen „pokyn týkající se osobních spisů“), stanoví v článku 3:
„Osobní spisy jsou sestavovány a uchovávány personálním oddělením příslušných pracovišť, číslovány vzestupně, zaznamenány do deníku a uloženy v prostorách (kartotékách) splňujících požadavky na uchovávání podkladů obsahujících utajované informace.“
21.
Podle čl. 5 odst. 2 tohoto pokynu se informace uložené v osobních spisech zpracovávají mimo jiné za účelem zahájení, změny a ukončení pracovního nebo služebního poměru zaměstnanců.
22.
Článek 6 uvedeného pokynu stanoví:
„(1) V osobních spisech jsou shromažďovány a uchovávány dokumenty rozdělené do tří sekcí obsahujících údaje a informace o studiu, jmenování, uzavírání pracovních smluv, změně funkce a ukončení funkce zaměstnanců.
[…]
(4) Třetí sekce obsahuje dokumenty týkající se změny funkcí (rozhodnutí, dokumenty o nástupu do funkce a o skončení funkce, dokumenty týkající se disciplinárních řízení […]).“
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
23.
Ministerstvo na vatrešnite raboti (ministerstvo vnitra) (dále jen „ministerstvo“) je správní orgán odpovědný za udržování veřejného pořádku, který se skládá z několika generálních ředitelství (dále jen „GŘ“); GŘ „Vnitřní bezpečnost“ je pověřeno prováděním vyšetřovacích úkonů týkajících se zaměstnanců ministerstva pro všechny druhy trestných činů. V letech 2012 až 2023 zastával žalobce v původním řízení různé funkce jako policista v rámci GŘ „Bezpečnostní policie“ a GŘ „Národní policie“.
24.
Dne 1. března 2016 bylo zahájeno trestní řízení proti neznámému pachateli pro trestný čin krádeže. Dne 17. května 2016 byl žalobce v původním řízení během jednání příslušníků policie, kteří byli právě přítomni v referátu, v němž pracuje žalobce, před zraky svých kolegů zadržen a musel odevzdat svůj služební odznak, zbraň a služební průkaz. Po 24 hodinách zadržení byl propuštěn. Následně nebyl obviněn ani obžalován, ale bylo ve vztahu k němu učiněno několik vyšetřovacích úkonů.
25.
V průběhu roku 2016 bylo řízení proti žalobci v původním řízení přerušeno, protože se nepodařilo vypátrat pachatele trestného činu. Poté bylo přijato rozhodnutí o zastavení řízení.
26.
Žalobce v původním řízení pokračoval ve výkonu své funkce policisty a zúčastnil se výběrových řízení na povýšení do jiných funkcí na ministerstvu.
27.
Žalobce v původním řízení následně podal žalobu k Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii, Bulharsko), který je předkládajícím soudem, proti Prokuratura na Republika Bulgaria (státní zastupitelství Bulharské republiky, dále jen „státní zastupitelství“). Domáhá se toho, aby byla státnímu zastupitelství uložena povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy způsobené úkony, které byly vůči němu učiněny v rámci trestního vyšetřování, jakož i důsledky tohoto řízení, zejména skutečnosti, že nebyl povýšen nebo přeložen do jiných funkcí z důvodu svého postavení podezřelého v rámci tohoto vyšetřování. Kromě toho žádá, aby bylo jeho jméno vymazáno z databáze, kterou ministerstvo uchovává a v níž je uveden jako podezřelý.
28.
Předkládající soud uvádí, že ministerstvo je zaměstnavatelem všech osob, které v něm vykonávají své funkce. Každé GŘ uchovává informace o svých zaměstnancích v jejich osobním spise. Informace získané v rámci vyšetřování vedeného GŘ „Vnitřní bezpečnost“ jsou v něm rovněž uchovávány. V původním řízení bylo konstatováno, že ministerstvo jakožto zaměstnavatel uchovává informace o tom, že žalobce v původním řízení byl v rámci předmětného vyšetřování podezřelý a byl zadržen. Předkládající soud však má pochybnosti o slučitelnosti tohoto uchovávání v osobním spise s GDPR a směrnicí 2016/680, jakož i o slučitelnosti tvrzeného odmítnutí povýšení se směrnicí 2000/78.
29.
Za těchto okolností se Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„Musí být čl. 2 [odst. 1] GDPR vykládán v tom smyslu, že zpracování údajů zahrnuje činnosti téže organizační struktury, ve které část jejích [GŘ] plní úkoly zaměstnavatele, zatímco jedno jiné ředitelství vykonává funkci vyšetřujícího orgánu v trestním řízení proti zaměstnancům jiných ředitelství[?] V případě kladné odpovědi:
1)
Musí být výraz ‚zpracování osobních údajů‘ uvedený v čl. 4 bodu 2) GDPR vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i činnost, v jejímž rámci se do osobního spisu zaměstnance založí informace, které zaměstnavatel získal ve svém postavení vyšetřujícího orgánu prostřednictvím jednoho ze svých ředitelství ve vztahu právě k tomuto zaměstnanci?
2)
Musí být výraz ‚evidence‘ v čl. 4 bodu 6) GDPR vykládán v tom smyslu, že zahrnuje osobní spis úředníka nebo zaměstnance, který pracuje na ředitelství zaměstnavatele, přičemž tyto informace získalo jiné ředitelství zaměstnavatele, které má postavení vyšetřujícího orgánu?
3)
Musí být čl. 9 odst. 2 písm. b) GDPR vykládán v tom smyslu, že organizační jednotka zaměstnavatele může shromažďovat a ukládat údaje o tom, že zaměstnanec byl podezřelým/obviněným/obžalovaným v trestním řízení, přičemž tyto informace získala jiná organizační jednotka zaměstnavatele, která má postavení vyšetřujícího orgánu?
4)
Musí být ‚právo být zapomenut‘ podle čl. 17 odst. 1 písm. a) GDPR vykládáno v tom smyslu, že zaměstnavatel musí z osobního spisu vymazat všechny údaje zaměstnance, které získal a uložil prostřednictvím svého jiného ředitelství, které plní funkci orgánu vedoucího vyšetřování proti jeho zaměstnanci, o tom, že zaměstnanec:
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu v probíhajícím trestním řízení;
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu, přičemž dotčené trestní řízení bylo přerušeno nebo zastaveno?
5)
Musí být ‚protiprávně zpracované‘ osobní údaje podle čl. 17 odst. 1 písm. d) GDPR vykládány v tom smyslu, že zahrnují údaje, které zaměstnavatel obdržel, získal a uložil prostřednictvím své jiné organizační jednotky, která plní úkoly vyšetřování v trestním řízení vedeném proti zaměstnancům jiných organizačních jednotek zaměstnavatele, přičemž tyto údaje jsou uloženy v osobním spise a týkají se skutečnosti, že zaměstnanec:
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu v probíhajícím trestním řízení;
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu, přičemž dotčené trestní řízení bylo přerušeno nebo zastaveno?
6)
Musí být ‚osobní údaje‘ ve smyslu čl. 3 bodu 1) [směrnice 2016/680] ve spojení s článkem 52 Listiny základních práv Evropské unie [(dále jen ‚Listina‘)] vykládány v tom smyslu, že se jedná o údaje, které zaměstnavatel obdržel, získal a uložil prostřednictvím své organizační jednotky, která plní úkoly vyšetřujícího orgánu v trestním řízení vedeném proti zaměstnanci, který vykonává službu v jiné organizační jednotce zaměstnavatele?
7)
Musí být ‚zpracování‘ ve smyslu čl. 3 bodu 2) [směrnice 2016/680] ve spojení s článkem 52 [Listiny] vykládáno v tom smyslu, že představuje činnost spočívající v uložení údajů v osobním spisu zaměstnance zaměstnavatelem, které zaměstnavatel obdržel, získal a uložil prostřednictvím své organizační jednotky plnící úkoly vyšetřujícího orgánu v trestním řízení vedeném proti zaměstnanci, který vykonává službu v jiné organizační jednotce zaměstnavatele?
8)
Musí být čl. 9 odst. 1 [směrnice 2016/680] ve spojení s článkem 52 [Listiny] vykládán v tom smyslu, že zaměstnavateli umožňuje, aby získával a ukládal informace o zaměstnanci, který je podezřelý/obviněný/obžalovaný, přičemž zaměstnavatel tyto informace obdržel prostřednictvím jiné své organizační jednotky, která má postavení vyšetřujícího orgánu v trestním řízení vedeném proti zaměstnanci?
9)
Musí být čl. 16 odst. 2 [směrnice 2016/680] ve spojení s článkem 52 [Listiny] vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel musí z osobního spisu zaměstnance vymazat všechny údaje, které zaměstnavatel získal a uložil prostřednictvím své organizační jednotky, která má postavení vyšetřujícího orgánu v trestním řízení vedeném proti zaměstnanci a které se týkají skutečnosti, že zaměstnanec:
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu v probíhajícím trestním řízení;
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu, přičemž dotčené trestní řízení bylo přerušeno nebo zastaveno?
10)
Musí být článek 1 [směrnice 2000/78] vykládán v tom smyslu, že zaměstnavateli, jehož organizační jednotka vyšetřuje zaměstnance jiné organizační jednotky, nedovoluje odmítnout profesní postup zaměstnance pouze na základě toho, že tento zaměstnanec:
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu v probíhajícím trestním řízení;
–
je podezřelý/obviněný/obžalovaný z trestného činu, přičemž dotčené trestní řízení bylo přerušeno nebo zastaveno?“
30.
Písemná vyjádření předložily bulharská a maďarská vláda, jakož i Evropská komise. Jednání konaného dne 21. května 2025 se zúčastnily bulharská vláda a Komise.
IV. Analýza
A.
K přípustnosti předběžných otázek
31.
Bulharská vláda namítá zjevnou nepřípustnost předběžných otázek jako celku, přičemž uvádí následující důvody.
32.
Na prvním místě tato vláda tvrdí, že nárok na náhradu újmy je vznesen pouze proti státnímu zastupitelství, které je součástí soudní moci, zatímco pouze ministerstvo, které spadá pod výkonnou moc a bylo zaměstnavatelem žalobce v původním řízení, disponuje informacemi obsaženými v jeho osobním spisu. Žalobce v původním řízení tedy nemůže požádat státní zastupitelství o výmaz svých údajů, ani jej činit odpovědným za to, že ministerstvo tyto informace drží, nebo státnímu zastupitelství vytýkat, že mu bránilo v kariérním postupu.
33.
Na druhém místě uvedená vláda uvádí, že k založení odpovědnosti státního zastupitelství musí předkládající soud v souladu s vnitrostátními právními předpisy o odpovědnosti státu určit, zda byla porušena práva žalobce v původním řízení jakožto obviněného a zda byl neoprávněně obviněn z trestného činu. Předmětem věci v původním řízení však není použití ustanovení GDPR ani použití vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnice 2016/680 a 2000/78. Výklad těchto aktů unijního práva tedy není nezbytný pro rozhodnutí sporu v původním řízení.
34.
Tento postoj nesdílím.
35.
Připomínám, že na předběžné otázky položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, se vztahuje domněnka relevance (
7
).
36.
V projednávané věci mám za to, že tuto domněnku nelze zpochybnit. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že spor v původním řízení se týká nemajetkové újmy, kterou žalobce v původním řízení utrpěl zejména v důsledku odmítnutí povýšení z důvodu, že byl podezřelý. Kromě toho žalobce v původním řízení žádá o výmaz údajů uchovávaných na ministerstvu o jeho postavení podezřelého v rámci tohoto vyšetřování. Tyto žádosti jsou základem otázek předkládajícího soudu ohledně výkladu směrnice 2000/78, jakož i GDPR a směrnice 2016/680 (
8
).
37.
Je pravda, že předkládající soud nevysvětluje, zda opatření přijatá ministerstvem v návaznosti na trestní vyšetřování mohou být v rámci takové žaloby na náhradu újmy přičítána státnímu zastupitelství. Uvádí pouze, že podle vnitrostátní judikatury musí žaloba na náhradu újmy směřovat proti státnímu zastupitelství, pokud se týká trestního vyšetřování. Otázka případného přičtení údajně škodlivých jednání ministerstva však spadá výlučně do vnitrostátního práva. Totéž platí pro otázku pasivní legitimace v rámci nároku na náhradu újmy založeného na odpovědnosti státu za trestní vyšetřování. Tyto argumenty bulharské vlády tedy vycházejí z výkladu a použití vnitrostátního práva. Je přitom třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, ani aby posuzoval, zda jejich výklad nebo aplikace, které provádí vnitrostátní soud, jsou správné, jelikož takový výklad je ve výlučné pravomoci vnitrostátního soudu (
9
).
38.
Navrhuji proto, aby předběžné otázky nebyly považovány za nepřípustné jako celek.
39.
Naproti tomu podotýkám, že třetí až pátá a osmá až desátá předběžná otázka se zčásti týkají hypotetických situací, které neodpovídají skutkovým okolnostem sporu, jak jsou uvedeny v předkládacím rozhodnutí, a sice účasti podezřelé, obžalované nebo obviněné osoby na probíhajícím, přerušeném nebo zastaveném řízení. Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že trestní vyšetřování bylo zastaveno a výběrová řízení, kterých se žalobce v původním řízení zúčastnil, proběhla po tomto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Kromě toho je nesporné, že žalobce v původním řízení byl pouze podezřelý.
40.
Třetí až pátá a osmá až desátá předběžná otázka musí být proto považovány za nepřípustné, neboť jsou hypotetické, jelikož se týkají jiných situací, než je situace žalobce v původním řízení.
B.
K věci samé
1. Úvodní poznámky k rozsahu předběžných otázek
41.
Předkládající soud položil celkem jedenáct otázek, které se týkají GDPR (úvodní předběžná otázka a první až pátá předběžná otázka), směrnice 2016/680 (šestá až devátá předběžná otázka) a směrnice 2000/78 (desátá předběžná otázka).
42.
Z projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že se předkládající soud táže, na základě jakého právního aktu – GDPR nebo směrnice 2016/680 – může zaměstnanec za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, požádat o výmaz údajů ze svého osobního spisu, které jej identifikovaly jako podezřelého v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno.
43.
Na prvním místě je v zájmu jasnosti třeba upřesnit skutkový předpoklad, který je předmětem otázek týkajících se GDPR a směrnice 2016/680. Uvádím, že zatímco většina těchto otázek (
10
) se výslovně týká údajů uchovávaných v osobním spisu zaměstnance, některé (
11
) se obecněji vztahují k uchovávání údajů zaměstnavatelem o zaměstnanci, který vykonává své funkce v rámci jednotky zaměstnavatele, přičemž tyto údaje byly shromážděny jednotkou pověřenou vyšetřováním.
44.
Ve světle celého odůvodnění předkládacího rozhodnutí je předmětem všech těchto otázek uchovávání údajů zaměstnance v jeho osobním spisu. I když žádost o rozhodnutí o předběžné otázce rovněž konkrétně zmiňuje uchovávání údajů v „archivech“ nebo „databázích“ ministerstva, tyto zmínky nejsou dále rozvedeny a každopádně nejsou obsaženy v položených otázkách.
45.
Moje analýza se tudíž bude týkat pouze uchovávání údajů v osobním spise.
46.
Na druhém místě, za účelem poskytnutí užitečných vodítek pro rozhodnutí předkládajícího soudu o žádosti o výmaz, považuji za nezbytné souhrnně přeformulovat několik otázek (
12
). Z důvodů, které uvedu níže, budu otázky analyzovat tak, že je seskupím následujícím způsobem:
–
úvodní předběžná otázka, jakož i první, druhá a šestá až osmá předběžná otázka, jejichž cílem je v podstatě určit oblast působnosti GDPR;
–
třetí až pátá předběžná otázka, které se v podstatě týkají podmínek zákonnosti zpracování v souvislosti s uplatněním práva na výmaz podle GDPR;
–
devátá předběžná otázka, která se týká práva na výmaz podle směrnice 2016/680;
–
desátá předběžná otázka, která se týká směrnice 2000/78.
2. K úvodní předběžné otázce, jakož i k první, druhé a šesté až osmé předběžné otázce
a) K přeformulování otázek
47.
Podstatou úvodní předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 1 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že se toto nařízení vztahuje na zpracování údajů orgánem veřejné moci, jehož část organizačních jednotek vykonává funkce zaměstnavatele, zatímco jedna jediná jednotka měla postavení vyšetřujícího orgánu v trestním řízení proti zaměstnancům jiných jednotek.
48.
V případě kladné odpovědi se předkládající soud svou první a druhou otázkou v podstatě táže, zda musí být čl. 4 body 2) a 6) GDPR vykládán v tom smyslu, že uložení osobních údajů, které tento orgán získal prostřednictvím své jednotky působící jako vyšetřující orgán, v osobním spise zaměstnance orgánu veřejné moci představuje „zpracování osobních údajů“ obsažených v „evidenci“.
49.
I když se předkládající soud první a druhou předběžnou otázkou formálně táže Soudního dvora na výklad těchto dvou pojmů, domnívám se, že to není skutečným předmětem těchto otázek. S odkazem na dvojí úlohu, v níž takový orgán veřejné moci, jako je ministerstvo, zpracovává údaje svých zaměstnanců (shromažďování údajů jako vyšetřující orgán a uchovávání údajů jako zaměstnavatel), je třeba uvedené otázky chápat jako východiska pro úvahy o určení působnosti GDPR. Podle mého názoru je tento výklad potvrzen skutečností, že předkládající soud v odůvodnění těchto uvedených otázek nevznesl žádné konkrétní pochybnosti ohledně výkladu těchto pojmů.
50.
Pokud jde o osmou předběžnou otázku, ta podle mého názoru vychází ze stejné úvahy a v podstatě se týká toho, zda čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 (
13
) musí být vykládán v tom smyslu, že opravňuje orgán veřejné moci k uchovávání informací o tom, že jeden z jeho zaměstnanců je podezřelý v rámci trestního řízení, ačkoli tento orgán tyto informace získal prostřednictvím jedné ze svých organizačních jednotek, která jednala jako orgán pověřený vyšetřováním.
51.
Ze znění této osmé otázky, jakož i z odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud má konkrétně pochybnosti o vztahu mezi oblastmi působnosti GDPR a směrnice 2016/680, pokud údaje uložené v osobním spise byly shromážděny organizační jednotkou zaměstnavatele při výkonu jeho funkcí „příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 3 bodu 7) této směrnice. Jak vysvětlím dále v tomto stanovisku, článek 9 uvedené směrnice stanoví právě vztah mezi touto směrnicí a GDPR v případě dalšího zpracování údajů shromážděných příslušnými orgány.
52.
Podstatou šesté a sedmé předběžné otázky je, zda uchovávání osobních údajů, které tento orgán získal prostřednictvím své organizační jednotky jednající jako vyšetřující orgán, v osobním spise zaměstnance orgánu veřejné moci představuje „zpracování osobních údajů“ ve smyslu čl. 3 bodů 1 a 2 směrnice 2016/680.
53.
Domnívám se, že tyto dvě otázky, podobně jako první a druhá předběžná otázka, ve skutečnosti nevyvolávají žádné otázky týkající se výkladu pojmů „zpracování“ a „osobní údaje“, ale jsou čistě instrumentální pro účely určení, který akt unijního práva – GDPR nebo směrnice 2016/680 – se použije. V každém případě jsou tyto pojmy definovány totožně jako směrnice 2016/680 (
14
), takže nepředstavují rozlišovací prvek.
54.
Z těchto důvodů navrhuji mít za to, že podstatou úvodní předběžné otázky předkládajícího soudu, jakož i první, druhé a šesté až osmé otázky společně je, zda čl. 2 odst. 1 GDPR a čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 musí být vykládány v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na uchovávání údajů orgánem veřejné moci v osobním spisu jednoho ze svých zaměstnanců v souvislosti s jeho postavením podezřelého v rámci trestního vyšetřování, pokud byly tyto údaje shromážděny organizační jednotkou tohoto orgánu veřejné moci při výkonu jeho pravomocí příslušného orgánu ve smyslu této směrnice.
b) Analýza
55.
Na prvním místě uvádím, že čl. 2 odst. 1 GDPR široce definuje věcnou působnost tohoto nařízení, která zahrnuje každé „zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a […] neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny“ (
15
).
56.
Ve sporu v původním řízení není podle všeho zpochybňováno, že informace o postavení podezřelého, které jsou uloženy v osobním spise žalobce v původním řízení, představují osobní údaje ve smyslu čl. 4 bodu 1 GDPR.
57.
Kromě toho zaznamenávání a uchovávání údajů zaměstnanců v jejich osobních spisech zajisté představuje „zpracování“, jak je definováno v čl. 4 bodu 2) GDPR, a zdá se, že není pochyb o tom, že ministr vnitra je správcem ve smyslu čl. 4 bodu 7) tohoto nařízení (
16
).
58.
Pokud jde o pojem „evidence“, upřesňuji, že tento pojem je relevantní pouze v případě, že zpracování není alespoň částečně automatizované (
17
). Článek 4 bod 6) GDPR definuje pojem „evidence“ jako „jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií […]“. Konkrétní způsoby, jakými má být soubor strukturován, ani jeho forma, nejsou stanoveny a není ani upřesněno, zda by údaje měly být uloženy v elektronických databázích nebo ve fyzických spisech nebo rejstřících (
18
). Osobní spis, ve kterém jsou shromažďovány údaje o úřednících nebo zaměstnancích ve strukturované podobě, tedy spadá pod pojem „evidence“. S výhradou ověření předkládajícím soudem tomu tak podle všeho v projednávané věci je (
19
).
59.
Na druhém místě, čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR stanoví, že toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné příslušnými orgány zejména za účelem prevence, odhalování a vyšetřování trestných činů. Jak vyplývá z bodu 19 odůvodnění uvedeného nařízení a z čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, takové zpracování se řídí touto směrnicí jakožto lex specialis (
20
).
60.
Na třetím místě, jak GDPR, tak směrnice 2016/680 stanoví zásadu „účelového omezení“ (
21
), podle níž musí být osobní údaje shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný. Tato zásada však neplatí absolutně (
22
). Článek 9 odst. 1 této směrnice totiž stanoví, že údaje mohou být zpracovány pro jiné účely než účely uvedené v čl. 1 odst. 1 této směrnice, pro které byly tyto údaje shromážděny, a že na toto zpracování (
23
) se vztahuje GDPR, pokud takové zpracování „povoluje právo Unie nebo členského státu“. Tato výhrada pouze znamená, že zákonnost zpracování pro jiné účely musí být posuzována ve světle GDPR (
24
).
61.
V projednávané věci není pochyb o tom, že ministerstvo prostřednictvím svého ředitelství pověřeného vyšetřovacími úkony vůči svým zaměstnancům shromáždilo a zpracovávalo údaje žalobce v původním řízení pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 jakožto příslušný orgán ve smyslu čl. 3 odst. 7 této směrnice.
62.
Pokud jde o uchovávání těchto údajů v osobním spise žalobce, předkládající soud neposkytuje žádné informace o sledovaných účelech. Podle vysvětlení poskytnutých bulharskou vládou (
25
) však s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, není uchovávání v osobním spise prováděno pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680. Za těchto podmínek jsem stejně jako všechny zúčastněné strany, které předložily písemná vyjádření, toho názoru, že GDPR se vztahuje na zpracování takových údajů, jako jsou údaje dotčené ve věci v původním řízení, v osobním spise.
63.
Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby na úvodní předběžnou otázku a na první, druhou a šestou až osmou předběžnou otázku odpověděl tak, že čl. 2 odst. 1 GDPR a čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 musí být vykládány v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na uchovávání údajů orgánem veřejné moci v osobním spisu jednoho ze svých zaměstnanců v souvislosti s jeho postavením podezřelého v rámci trestního vyšetřování, pokud byly tyto údaje shromážděny organizační jednotkou tohoto orgánu veřejné moci při výkonu jeho pravomocí příslušného orgánu ve smyslu této směrnice, za předpokladu, že uchovávání sleduje jiné účely, než jsou účely uvedené v čl. 1 odst. 1 této směrnice.
3. Ke třetí až páté předběžné otázce
a) K přeformulování otázek
64.
Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 9 odst. 2 písm. b) GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že organizační jednotka orgánu veřejné moci může shromažďovat a uchovávat údaje týkající se skutečnosti, že jeden z jejích zaměstnanců byl podezřelý v rámci trestního řízení, i když tyto informace shromáždila jiná jednotka tohoto orgánu, která má postavení vyšetřujícího orgánu.
65.
Čtvrtá předběžná otázka se týká toho, zda čl. 17 odst. 1 písm. a) GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že orgán veřejné moci musí jakožto zaměstnavatel vymazat veškeré údaje z osobního spisu zaměstnance týkající se jeho postavení podezřelého v trestním vyšetřování, které bylo zastaveno, pokud byly tyto údaje shromážděny jednotkou tohoto orgánu, která má ve vztahu k tomuto zaměstnanci postavení vyšetřujícího orgánu.
66.
Kromě toho se pátá předběžná otázka v podstatě týká toho, zda čl. 17 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že takové údaje jsou „zpracovány protiprávně“.
67.
Pokud jde o ustanovení uvedené ve třetí předběžné otázce, je třeba uvést, že článek 9 GDPR upravuje, jak vyplývá z jeho odstavce 1, zpracování určitých zvláštních kategorií údajů. Nic v předkládacím rozhodnutí nenasvědčuje tomu, že v projednávané věci údaje vyplývající z trestního vyšetřování, které jsou uloženy v osobním spise, odpovídají jedné z těchto kategorií. Článek 9 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení tudíž nemůže představovat základ pro uchovávání údajů dotčených v projednávané věci. Jak vysvětlím dále v tomto stanovisku, základ zákonnosti je třeba hledat v jiných ustanoveních uvedeného nařízení, která nejsou zmíněna v otázkách položených předkládajícím soudem (
26
).
68.
Ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. a) a d) GDPR, která jsou předmětem čtvrté a páté předběžné otázky, zakotvují důvody pro výmaz údajů, které „již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo […] zpracovány“ [písm. a)] nebo které „byly ‚zpracovány protiprávně‘ “ [písm. d)].
69.
Ze znění těchto dvou otázek ve spojení s odůvodněním žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce přitom vyplývá, že prostřednictvím těchto otázek se předkládající soud v podstatě táže, jakožto předpoklad pro posouzení žádosti o výmaz, zda je uchovávání dotčených údajů v osobním spise zákonné.
70.
I když předkládající soud neposkytuje žádné informace o případném důvodu zákonnosti relevantním v projednávané věci ani o použitelném vnitrostátním právním rámci, jak Komise, tak bulharská vláda ve svých písemných vyjádřeních odkázaly na čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR.
71.
Podle tohoto ustanovení je zpracování zákonné, pokud je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Článek 6 odst. 3 GDPR mimo jiné upřesňuje, že právo členského státu, které se na správce vztahuje a které stanoví základ pro zpracování, musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. Tentýž důvod zákonnosti se odráží v čl. 17 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, který vylučuje právo na výmaz stanovené v čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, pokud je zpracování údajů nezbytné pro splnění takové právní povinnosti (
27
).
72.
Bulharská vláda v tomto ohledu upřesnila, že zpracování osobních údajů pro účely vypracování, vedení, uchovávání a používání osobních spisů zaměstnanců ministerstva se provádí na základě pokynu týkajícího se osobních spisů vydaného ministrem vnitra na základě čl. 147 odst. 2 ZMVR. Tento pokyn stanoví, že se uchovávají zejména všechny údaje pro účely „změny funkce“ zaměstnanců, jako jsou údaje týkající se disciplinárních řízení (
28
). V této souvislosti tato vláda uvedla, že podle platných ustanovení o disciplinární odpovědnosti zaměstnanců ministerstva se v případě jakékoli události související s trestným činem spáchaným v rámci ministerstva kopie zprávy o výsledcích vyšetřování a o tom, zda má být zaměstnanec disciplinárně potrestán, zařadí do jeho osobního spisu. Podle uvedené vlády z toho vyplývá, že uchovávání těchto údajů v osobním spise je odůvodněno zvláštními úkoly příslušníků policie, jejichž cílem je zachování veřejného pořádku.
73.
Na základě těchto předpokladů vycházejících z vyjádření předložených Soudnímu dvoru (
29
) navrhuji přeformulovat třetí až pátou předběžnou otázku v tom smyslu, že jejich cílem je určit, zda čl. 17 odst. 3 GDPR ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že uchovávání, v osobním spise příslušníka policie, osobních údajů týkajících se trestního vyšetřování, v jehož rámci byl tento příslušník podroben vyšetřovacím úkonům jakožto podezřelý a které bylo zastaveno, lze považovat za zákonné pro účely splnění právní povinnosti, která se vztahuje na orgán veřejné moci, který je jeho zaměstnavatelem, na základě vnitrostátního práva jakožto na správce, pouze na základě povahy úkolů, které musí tento příslušník plnit.
b) Analýza
74.
Z vysvětlení poskytnutých bulharskou vládou podle všeho vyplývá, že právní základ pro uchovávání dotčených údajů vyplývá ze společného výkladu několika ustanovení obsažených v „pokynu“ vydaném ministrem vnitra na základě ZMVR, který výslovně přenáší regulační pravomoc na tohoto ministra.
75.
V tomto ohledu vyvstává především otázka, zda základ pro zpracování ve smyslu čl. 6 odst. 3 GDPR může být definován regulačním aktem přijatým orgánem veřejné moci členského státu na základě zákonného zmocnění stanoveného ve vnitrostátním legislativním aktu.
76.
Bod 41 odůvodnění GDPR v první větě uvádí, že požadavek právního základu neznamená nutně legislativní akt přijatý parlamentem, aniž jsou dotčeny požadavky vyplývající z ústavního řádu dotčeného členského státu. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce nechtěl vyloučit možnost, aby právní povinnost týkající se zpracování byla ve vnitrostátním právu definována jiným právním základem, než je zákon ve formálním smyslu, v souladu s vnitrostátním ústavním právem.
77.
Kromě toho je třeba uvést, že podle bodu 19 odůvodnění GDPR by členské státy měly mít určitý manévrovací prostor, pokud jde o zpracování údajů prováděné, jako je tomu v projednávané věci, příslušným orgánem ve smyslu směrnice 2016/680, ale pro účely spadající do působnosti GDPR. Členské státy by tak měly mít možnost zachovat nebo zavést konkrétnější ustanovení za účelem přizpůsobení uplatňování GDPR, pokud jde o zpracování takových údajů, „s přihlédnutím k ústavní, organizační a správní struktuře daného členského státu“.
78.
GDPR tedy nebrání tomu, aby byl právní základ pro zpracování stanoven v regulačním aktu přijatém v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Uvedený manévrovací prostor však nelze vykládat tak, že umožňuje svévolné využívání tzv. ustanovení o výjimce, jako je ustanovení obsažené v čl. 6 odst. 3 GDPR, které umožňuje zavést do vnitrostátního práva právní povinnost jako důvod zákonnosti zpracování údajů (
30
). Jak je uvedeno ve druhé větě bodu 41 odůvodnění tohoto nařízení – s odkazem na judikaturu týkající se čl. 52 odst. 1 Listiny (
31
), ve světle které je třeba vykládat čl. 6 odst. 3 uvedeného nařízení (
32
) – právní základ zpracování by měl být jasný a přesný a jeho použití by mělo být předvídatelné pro osoby, na něž se vztahuje.
79.
V projednávané věci ze spisu vyplývá, že pokyny ministerstva jsou vydávány jako regulační akty na základě zákonného zmocnění stanoveného v ZMVR a jsou rovněž zveřejněny v Daržaven vestnik (úřední věstník). Nepředstavují tedy čistě interní pokyny, které zjevně nelze kvalifikovat jako „zákon“ v materiálním smyslu (
33
).
80.
Ustanovení, na která bulharská vláda odkázala, však podle mého názoru vyvolávají otázky ohledně předvídatelnosti zpracování údajů vyplývajících z trestního vyšetřování. Konkrétně mám pochybnosti o předvídatelnosti účelů zpracování, které musí být podle čl. 6 odst. 3 GDPR vymezeny právním základem pro zpracování.
81.
Podle informací poskytnutých bulharskou vládou patří mezi tyto účely, které jsou podle všeho taxativně vyjmenovány v čl. 5 odst. 2 pokynu týkajícího se osobních spisů, i účel týkající se „změny […] služebního poměru zaměstnanců“, kterému odpovídá uchovávání dotčených údajů. Podle čl. 6 odst. 4 tohoto pokynu zahrnují údaje uchovávané za účelem „změny funkce“ zejména „dokumenty týkající se disciplinárních řízení“.
82.
S ohledem na obsah dotčených údajů se přitom jeví, že tento účel je chápán tak, že velmi široce a navzdory svému znění zahrnuje i uchovávání údajů o neexistenci takových disciplinárních řízení v návaznosti na vyšetřování, jak tomu bylo v projednávané věci, tedy údajů, které se tedy netýkají žádné změny funkcí dotyčného zaměstnance.
83.
S výhradou jakéhokoli jiného ustanovení, které by předkládající soud považoval za relevantní, se mi takové velmi široké použití dotčených ustanovení pokynu týkajícího se osobních spisů nejeví jako dodržení požadavků uvedených v bodě 78 tohoto stanoviska.
84.
Pokud by Soudní dvůr nesdílel můj názor, co se týče konstatování nedostatečné předvídatelnosti právního základu, domnívám se, že tento právní základ, který je základem pro uchovávání údajů, v žádném případě neodpovídá cíli veřejného zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 3 GDPR.
85.
V tomto ohledu bulharská vláda na jednání uvedla, že při neexistenci disciplinárního řízení zahájeného v návaznosti na vyšetřování nebudou údaje týkající se tohoto vyšetřování později použity v rámci řízení o kariérním postupu daného zaměstnance. Uchovávání takových údajů je však ve veřejném zájmu, neboť se týkají osob pověřených specifickými činnostmi, jejichž cílem je zajistit veřejný pořádek a chránit obyvatelstvo.
86.
Jistě, je obecně uznáváno, že funkce policisty vyžaduje dodržování pravidel chování a jednání na vyšší úrovni než u jiných úředníků nebo zaměstnanců. Je však nesporné, že v projednávané věci bylo vyšetřování zastaveno z důvodu nedostatku důkazů a proti dotyčnému zaměstnanci nebylo zahájeno žádné disciplinární řízení. Není mi tudíž jasné, jak by povaha funkcí tohoto zaměstnance v oblasti ochrany veřejného pořádku mohla odůvodnit uchovávání dotčených údajů v jeho osobním spisu.
87.
Kromě toho bulharská vláda na jednání upřesnila, že uchovávání údajů vyplývajících z trestního vyšetřování je spojeno s uchováváním údajů o disciplinární odpovědnosti zaměstnanců, jelikož výsledek trestního vyšetřování je rozhodující pro určení, zda by měla být tato disciplinární odpovědnost vyvozena. Z osobního spisu žalobce v původním řízení tedy vyplývá, že trestní vyšetřování, které bylo vedeno proti žalobci jako podezřelému, dospělo k závěru, že proti němu neexistují žádné důkazy, takže nebylo zahájeno žádné disciplinární řízení. Domnívám se přitom, že se jedná o argumentaci kruhem, která uchovávání údajů přirovnává k cíli obecného zájmu. V souladu s touto logikou by tedy každé uchovávání údajů bylo samo o sobě odůvodněné, což by činilo požadavek cíle veřejného zájmu nadbytečným.
88.
Kromě toho, pokud by byl tento argument doveden do logického konce, uchovávání některých údajů za účelem prokázání neexistence obvinění, odsouzení nebo disciplinárních sankcí – i když to lze prokázat i bez zahrnutí jakýchkoli informací o trestním řízení nebo disciplinární odpovědnosti do osobního spisu – by znamenalo, že bez takového uchovávání by nebylo možné prokázat neexistenci předchozího záznamu.
89.
V tomto případě bychom se však téměř ocitli v situaci domnělé viny, což by bylo v rozporu se zásadou presumpce neviny zakotvenou v čl. 48 odst. 1 Listiny, který odpovídá (
34
) čl. 6 odst. 2 EÚLP. Zdůrazňuji, že podle judikatury ESLP se tato zásada nevztahuje pouze na trestní řízení, ale má zabránit tomu, aby s osobami, které byly zproštěny obžaloby nebo bylo jejich trestní stíhání zastaveno, bylo v následných řízeních orgánů veřejné moci zacházeno tak, jako by se skutečně dopustily trestného činu, který jim byl kladen za vinu (
35
). Tento výklad tedy hovoří ve prospěch obnovení původního stavu v osobním spisu v případě, že bylo vyšetřování zastaveno.
90.
Bez ohledu na posledně uvedenou úvahu mám za to, že poznatky, které má Soudní dvůr k dispozici, nepostačují k prokázání toho, že jsou splněny požadavky stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 GDPR. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci neuplatní žádný z ostatních důvodů zákonnosti uvedených v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu (
36
), je třeba mít za to, že uchovávání těchto údajů není zákonné, a zaměstnanec má tedy právo na to, aby byly vymazány, a to na základě čl. 17 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení.
91.
Za těchto podmínek a při neexistenci dalších údajů o sledovaném legitimním cíli není možné posoudit přiměřenost doby uchovávání údajů v osobních spisech, která podle informací poskytnutých bulharskou vládou může trvat až do dosažení 100 let věku dotčeného zaměstnance. Uplatnění této lhůty bez rozdílu na všechny údaje týkající se trestního vyšetřování bez ohledu na jeho výsledek a uložení či neuložení disciplinárních sankcí však nelze ani v tomto případě odůvodnit pouhým odkazem na úkoly příslušníků policie (
37
).
92.
Závěrem navrhuji odpovědět na třetí až pátou předběžnou otázku tak, že čl. 17 odst. 3 GDPR ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že uchovávání, v osobním spise příslušníka policie, osobních údajů týkajících se trestního vyšetřování, v jehož rámci byly vůči tomuto příslušníkovi učiněny vyšetřovací úkony jakožto podezřelému a které bylo zastaveno, nelze považovat za zákonné pro účely splnění právní povinnosti, která se na základě vnitrostátního práva vztahuje na orgán veřejné moci, který je jeho zaměstnavatelem, jakožto na správce, pouze na základě povahy úkolů, které musí tento příslušník plnit.
c) Další úvahy
93.
Rád bych se krátce zabýval článkem 10 GDPR, ohledně něhož předkládající soud nepoložil žádnou otázku, ale k němuž bulharská vláda zaujala stanovisko na jednání v reakci na otázku položenou Soudním dvorem.
94.
Toto ustanovení stanoví zvláštní podmínky pro zpracování údajů „týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů“. Stanoví zejména, že zpracování takových údajů na základě čl. 6 odst. 1 GDPR se může provádět pouze pod dozorem orgánu veřejné moci, nebo pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu poskytujícím vhodné záruky, pokud jde o práva a svobody subjektů údajů. Jak vyplývá ze znění uvedeného ustanovení, vztahuje se pouze na zpracování, která splňují některý z důvodů zákonnosti stanovených v čl. 6 odst. 1 GDPR. Předkládající soud by tak měl zohlednit článek 10 tohoto nařízení pouze tehdy, pokud dospěje k závěru, že uchovávání dotčených údajů je zákonné.
95.
Avšak pokud by tomu tak bylo, domnívám se, že za okolností projednávané věci by další požadavky stanovené v článku 10 nařízení GDPR byly v každém případě splněny.
96.
Úvodem připomínám, že podle judikatury se článek 10 GDPR použije na údaje týkající se trestných činů bez ohledu na to, zda bylo v průběhu trestního řízení dokázáno, že ke spáchání trestného činu, pro který je osoba stíhána, došlo či nikoli (
38
).
97.
V projednávané věci je nesporné, že žalobce v původním řízení nebyl ani obviněn, ani obžalován, ale že údaje uchovávané v jeho osobním spise svědčí o tom, že byl jako podezřelý předmětem vyšetřovacích úkonů. Kromě toho se domnívám, že tyto údaje představují údaje „týkající se“ trestných činů (
39
). Cílem článku 10 GDPR (
40
) je totiž podpořit použití tohoto ustanovení i na osobní údaje, které uvádějí, že na základě podezření ze spáchání trestného činu byly vůči subjektu údajů příslušným orgánem přijaty vyšetřovací úkony (
41
). I když vyšetřování nepovede k odsouzení, skutečnost, že se takové údaje nacházejí v osobním spisu, může mít v budoucnu negativní důsledky.
98.
Pokud je však správcem orgán veřejné moci, je zpracování osobních údajů v každém případě prováděno „pod dozorem orgánu veřejné moci“ (
42
). V projednávané věci byly údaje žalobce v původním řízení zpracovávány výlučně v rámci jednotek ministerstva jakožto správce. Není tedy nutné zkoumat, zda vnitrostátní právo stanoví ve smyslu článku 10 GDPR vhodné záruky práv a svobod subjektů údajů.
4. K deváté předběžné otázce
99.
Podstatou deváté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 odst. 2 směrnice 2016/680 musí být vykládán v tom smyslu, že orgán veřejné moci musí jakožto zaměstnavatel vymazat z osobního spisu zaměstnance všechny údaje, které získal a uložil prostřednictvím své organizační jednotky, která má postavení vyšetřujícího orgánu, pokud se tyto údaje týkají skutečnosti, že zaměstnanec byl podezřelý v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno.
100.
Vzhledem k tomu, že z výše uvedené analýzy vyplývá, že se GDPR vztahuje na uchovávání takových údajů, jako jsou údaje dotčené ve věci v původním řízení, a použití směrnice 2016/680 je vyloučeno, není třeba na devátou předběžnou otázku odpovídat.
5. K desáté předběžné otázce
101.
Podstatou desáté otázky předkládajícího soudu je, zda článek 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že tato směrnice brání tomu, aby orgán veřejné moci, jehož organizační jednotka vyšetřuje zaměstnance jiné organizační jednotky, odmítl jako zaměstnavatel povýšit tohoto zaměstnance pouze z toho důvodu, že tento zaměstnanec byl podezřelý v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno.
102.
Pokud jde především o skutkové předpoklady, na nichž je tato otázka založena, bulharská vláda na jednání v odpovědi na otázky položené Soudním dvorem uvedla, že v období po trestním vyšetřování byl žalobce v původním řízení, na rozdíl od toho, co tvrdí, povýšen na vyšší pozici. Domněnka relevance, která se vztahuje na předběžné otázky, přitom nemůže být vyvrácena pouhou okolností, že jeden z účastníků původního řízení zpochybňuje určité skutečnosti, jejichž správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat a na nichž závisí vymezení předmětu sporu (
43
).
103.
Dále připomínám, že směrnice 2000/78 v článku 1 vyčerpávajícím způsobem vyjmenovává důvody diskriminace, které zakazuje, a to náboženské vyznání či víra, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientace (
44
). Skutečnost, že osoba byla podezřelá v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno, však nespadá do žádné z těchto kategorií. Odmítnutí kariérního postupu založené pouze na této skutečnosti proto nespadá do působnosti této směrnice.
104.
Za těchto podmínek je irelevantní okolnost, že údaje týkající se postavení podezřelého byly shromážděny jinou organizační jednotkou zaměstnavatele, než ke které byl zaměstnanec přidělen.
105.
Směrnice 2000/78 se rovněž nevztahuje na odmítnutí povýšení z důvodu postavení podezřelého jakožto policisty. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že se tato směrnice na diskriminaci na základě pracovního poměru jako takového, zejména na základě příslušnosti k socioprofesní kategorii nebo na základě místa výkonu práce, nevztahuje (
45
).
106.
Navrhuji proto odpovědět na desátou předběžnou otázku tak, že článek 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že tato směrnice se nevztahuje na odmítnutí kariérního postupu zaměstnance pouze z toho důvodu, že byl podezřelý v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno.
V. Závěry
107.
S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Sofijski rajonen sad (okresní soud v Sofii, Bulharsko) následovně:
„1)
Článek 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES a čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV
musí být vykládány v tom smyslu, že
toto nařízení se vztahuje na uchovávání údajů orgánem veřejné moci v osobním spisu jednoho ze svých zaměstnanců v souvislosti s jeho postavením podezřelého v rámci trestního vyšetřování, pokud byly tyto údaje shromážděny organizační jednotkou tohoto orgánu veřejné moci při výkonu jeho pravomocí příslušného orgánu ve smyslu této směrnice, za předpokladu, že uchovávání sleduje jiné účely, než jsou účely uvedené v čl. 1 odst. 1 této směrnice.
2)
Článek 17 odst. 3 nařízení 2016/679 ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení
musí být vykládán v tom smyslu, že
uchovávání, v osobním spise příslušníka policie, osobních údajů týkajících se trestního vyšetřování, v jehož rámci byly vůči tomuto příslušníkovi učiněny vyšetřovací úkony jakožto podezřelému a které bylo zastaveno, nelze považovat za zákonné pro účely splnění právní povinnosti, která se na základě vnitrostátního práva vztahuje na orgán veřejné moci, který je jeho zaměstnavatelem, jakožto na správce, pouze na základě povahy úkolů, které musí tento příslušník plnit.
3)
Článek 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,
musí být vykládán v tom smyslu, že
tato směrnice se nevztahuje na odmítnutí kariérního postupu zaměstnance pouze z toho důvodu, že byl podezřelý v rámci trestního vyšetřování, které bylo zastaveno.“
(
1
) – Původní jazyk: francouzština.
(
i
) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.
(
2
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).
(
3
) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. 2016, L 119, s. 89).
(
4
) – Směrnice Rady ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).
(
5
) – DV č. 53 ze dne 27. června 2014.
(
6
) – DV č. 78 ze dne 19. září 2014, pozměněný a doplněný v DV č. 27 ze dne 14. dubna 2015, pozměněný a doplněný v DV č. 53 ze dne 25. června 2021.
(
7
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2025, Stadt Wuppertal (C‑130/24, EU:C:2025:340, bod 42).
(
8
) – Ačkoli trestní vyšetřování proběhlo v roce 2016, tedy před vstupem GDPR a směrnice 2016/680 v platnost, žalobce v původním řízení žádá o výmaz svých údajů, které jsou dosud uchovávány ministerstvem. Za těchto okolností nemám pochybnosti o tom, že GDPR a směrnice 2016/680 jsou na spor v původním řízení použitelné ratione temporis.
(
9
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Bezirkshauptmannschaft Landeck (Pokus o přístup k osobním údajům uloženým v mobilním telefonu) (C‑548/21, EU:C:2024:830, bod 53).
(
10
) – První, druhá, čtvrtá, pátá, sedmá a devátá předběžná otázka.
(
11
) – Třetí, šestá a osmá předběžná otázka.
(
12
) – K přeformulování otázek viz rozsudek ze dne 3. června 2025, Kinsa (C‑460/23, EU:C:2025:392, bod 34 a citovaná judikatura).
(
13
) – Článek 52 Listiny, kterého se tato otázka rovněž týká, upravuje omezení základních práv a není podle mého názoru relevantní v souvislosti s vymezením oblasti působnosti GDPR a směrnice 2016/680.
(
14
) – Výklad těchto pojmů v rámci GDPR by se tedy měl obdobně použít na tuto směrnici; k pojmu „zpracování“ viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Bezirkshauptmannschaft Landeck (Pokus pro přístup k osobním údajům uloženým v mobilním telefonu) (C‑548/21, EU:C:2024:830, bod 71).
(
15
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2022, Inspektor v Inspektorata kam Visshia sadeben savet (Účely zpracování osobních údajů – Trestní vyšetřování) (C‑180/21, EU:C:2022:967, bod 73).
(
16
) – Viz čl. 29 odst. 1 ZMVR. K určení správce podle vnitrostátního práva viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, État belge (Údaje zpracované v úředním věstníku) (C‑231/22, EU:C:2024:7, body 29 a 30).
(
17
) – Článek 2 odst. 1 GDPR.
(
18
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2024, Endemol Shine Finland (C‑740/22, EU:C:2024:216, body 37 a 38).
(
19
) – Podle informací předložených bulharskou vládou jsou podle čl. 147 odst. 1 ZMVR a článků 3 a 6 pokynu týkajícího se osobních spisů tyto spisy číslovány vzestupně a uloženy ve zvláštních kartotékách, kde jsou osobní údaje uchovávány a rozděleny do předem stanovených oddílů.
(
20
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2022, Inspektor v Inspektorata kam Visshia sadeben savet (Účely zpracování osobních údajů – Trestní vyšetřování) (C‑180/21, EU:C:2022:967, bod 74).
(
21
) – Článek 5 odst. 1 písm. b) GDPR a čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2016/680.
(
22
) – V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve věci Inspektor v Inspektorata kam Visshia sadeben savet (Účely zpracování údajů – Trestní vyšetřování) (C‑180/21, EU:C:2022:406, body 37, 38, 70 a 71).
(
23
) – Pokud se nejedná o činnost, která nespadá do působnosti unijního práva, tj. činnost, jejímž cílem je ochrana národní bezpečnosti nebo která může být zařazena do stejné kategorie, což se v tomto případě nejeví jako relevantní; viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, body 66 až 68).
(
24
) – V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve věci Lietuvos Respublikos generalinė prokuratūra (C‑162/22, EU:C:2023:266, body 83 a 84).
(
25
) – Viz konkrétněji bod 72 tohoto stanoviska.
(
26
) – Tato okolnost nebrání tomu, aby Soudní dvůr tato ustanovení zohlednil při přeformulování otázek; viz rozsudek ze dne 13. března 2025, Alsen (C‑137/23, EU:C:2025:179, bod 46 a citovaná judikatura).
(
27
) – V tomto smyslu viz stanovisko generální advokátky L. Medina ve věci Agencija po vpisvanijata (C‑200/23, EU:C:2024:445, body 62 a 63).
(
28
) – Článek 5 odst. 2 a čl. 6 odst. 4 pokynu týkajícího se osobních spisů.
(
29
) – K zohlednění těchto vodítek viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Ferrovienord (C‑363/21 a C‑364/21, EU:C:2023:563, bod 58 a citovaná judikatura).
(
30
) – V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta P. Pikamäe ve věci SCHUFA Holding a další (Scoring) (C‑634/21, EU:C:2023:220, bod 69).
(
31
) – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, body 54 až 56).
(
32
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Vyriausioji tarnybinės etikos komisija (C‑184/20, EU:C:2022:601, body 69 a 70).
(
33
) – K otázce vlastnosti zákona ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), viz rozsudek ESLP ze dne 25. března 1983, Silver a další v. Spojené království, CE:ECHR:1983:0325JUD000594772, bod 26 a body 86 až 88.
(
34
) – Viz zejména rozsudek ze dne 2. února 2021, Consob (C‑481/19, EU:C:2021:84, bod 37).
(
35
) – Přehled této judikatury lze nalézt v rozsudku ESLP, velkého senátu, ze dne 11. června 2024, Nealon a Hallam v. Spojené království, CE:ECHR:2024:0611JUD003248319, body 102 až 109 a body 122 až 125, a konkrétněji v oblasti veřejné služby, ESLP, ze dne 16. února 2017, Yildiz v. Turecko, CE:ECHR:2017:0124DEC006518210, body 30 až 34. V této věci policista tvrdil, že řízení vedoucí k negativnímu hodnocení zahrnovalo domněnku jeho viny za trestný čin, přestože byl zproštěn obžaloby. ESLP však dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 2 EÚLP nelze použít, neboť stěžovatel neprokázal, že zacházení, kterému byl vystaven, vytvořilo vazbu mezi trestním řízením a následným správním řízením.
(
36
) – Komise ve svém písemném vyjádření odkázala na čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR, který se týká zpracování, které je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. Pokud se skutečně jedná o důvod zákonnosti, který lze uplatnit na orgán veřejné moci, vztahují se na něj rovněž požadavky čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení. Otázka existence cíle veřejného zájmu by tedy i tak zůstala otevřená.
(
37
) – Připomínám, že podle zásady minimalizace údajů zakotvené v čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR musí být údaje přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány. Podle bodu 39 odůvodnění GDPR tato zásada vyžaduje, aby byla doba, po kterou jsou údaje uchovávány, omezena na nezbytné minimum.
(
38
) – Rozsudek ze dne 24. září 2019, GC a další (Odstranění odkazů na citlivé údaje) (C‑136/17, EU:C:2019:773, bod 72).
(
39
) – Bulharská vláda na jednání vysvětlila, že postavení podezřelého nepředstavuje v bulharském právu zvláštní právní status. Soudní dvůr již přitom rozhodl, že pojem „trestný čin“ musí být vykládán autonomním a jednotným způsobem [rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, body 80 až 85)], což by se podle mého názoru mělo vztahovat na všechny prvky působnosti článku 10 GDPR.
(
40
) – Tedy zajistit zvýšenou ochranu při zpracování, které může z důvodu zvláštní citlivosti dotčených údajů zvláště závažným způsobem zasáhnout do soukromého nebo profesního života subjektu údajů; viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, body 74 a 75).
(
41
) – Tento postoj sdílí Bäcker, M., „Art. 10“, v Wolff, H. A., Brink, S., a von Ungern-Sternberg, A., BeckOK Datenschutzrecht, 51. vyd., C. H. Beck, 2024, bod 3; viz rovněž Georgieva, L., „Article 10“, v Kuner, C., Bygrave, L. A., a Docksey, C., The EU General Data Protection Regulation (GDPR). A Commentary, Oxford University Press, 2020, s. 389.
(
42
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 101).
(
43
) – Rozsudek ze dne 5. prosince 2006, Cipolla a další (C‑94/04 a C‑202/04, EU:C:2006:758, bod 26).
(
44
) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. července 2008, Coleman (C‑303/06, EU:C:2008:415, body 38 a 46); ze dne 7. července 2011, Agafiţei a další (C‑310/10, EU:C:2011:467, bod 34) a ze dne 20. října 2022, Curtea de Apel Alba Iulia a další (C‑301/21, EU:C:2022:811, body 64 a 69, jakož i citovaná judikatura).
(
45
) – Rozsudky ze dne 7. července 2011, Agafiţei a další (C‑310/10, EU:C:2011:467, body 31 až 33), a ze dne 9. března 2017, Milkova (C‑406/15, EU:C:2017:198, bod 44) a ze dne 17. října 2024, Zetschek (C‑349/23, EU:C:2024:889, bod 25, jakož i citovaná judikatura).