62024CC0341
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 3. dubna 2025 (
1
)
Věc C‑341/24
Duca di Salaparuta SpA
proti
Ministero dell’Agricoltura, della Sovranità Alimentare e delle Foreste,
Consorzio volontario di tutela dei vini DOC Salaparuta,
Baglio Gibellina Srl,
Madonna del Piraino Soc. coop. agricola,
Cantina Giacco Soc. coop. agricola,
za účasti:
Botte di Vino di VH & C. Snc,
Baglio San Vito Srl, v likvidaci,
Romeo Vini di CZ & C. Sas
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie)]
„Řízení o předběžné otázce – Společná organizace trhu s vínem – Jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti (‚jakostní vína s. o.‘) – Nařízení (ES) č. 1493/1999 – Příloha VII část F – Starší proslulá ochranná známka s dobrou pověstí – Koexistence označení – Nařízení (ES) č. 1234/2007 – Použitelnost – Článek 118s – Přechodný režim použitelný na jakostní vína s. o. – Automatická ochrana – Posouzení některých obecných zásad při použití přílohy VII části F nařízení č. 1493/1999 – Článek 48 nařízení č. 1493/1999 – Povinnost zajistit, aby popis a obchodní úprava vína nebyly klamavé a nevedly k záměně či neuváděly v omyl osoby, pro které jsou určeny“
1.
Ve sporu, který je základem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, se společnost Duca di Salaparuta SpA, vlastník několika ochranných známek pro vína obsahujících výraz „Salaparuta“, domáhá prohlášení neplatnosti nebo neúčinnosti označení původu „Salaparuta“, které chrání vína z vinic nacházejících se v této sicilské oblasti.
2.
K uznání označení „Salaparuta“ pod označením „denominazione di origine controllata“ (DOC) italskými orgány došlo v roce 2006, kdy se italské orgány rozhodly přidělit název obce Salaparuta (Itálie) jakostním vínům pěstovaným na jejím území.
3.
V návaznosti na toto vnitrostátní uznání zveřejnila Evropská komise v roce 2009 označení původu „Salaparuta“ na seznamu jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti podle nařízení (ES) č. 1493/1999 (
2
). Označení bylo zapsáno do rejstříku chráněných označení původu (CHOP) podle nařízení (ES) č. 1234/2007 (
3
) a nařízení (ES) č. 479/2008 (
4
).
4.
Duca di Salaparuta SpA má za to, že označení původu „Salaparuta“ zasahuje do práv průmyslového vlastnictví odpovídajících jejím vlastním ochranným známkám.
5.
Italský soud prvního stupně a odvolací soud žalobu Duca di Salaparuta SpA zamítly. Duca di Salaparuta SpA podala proti rozsudku vydanému v odvolacím řízení kasační opravný prostředek ke Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie), který položil Soudnímu dvoru dvě předběžné otázky, jejichž cílem je, stručně řečeno:
–
Upřesnit, která pravidla unijního práva jsou v projednávané věci použitelná. Zejména se táže, zda a za jakých podmínek je použitelné nařízení č. 1493/1999.
–
Je-li použitelné nařízení č. 1493/1999, určit, zda lze kolizi mezi proslulou a již zapsanou ochrannou známkou pro vína a pozdějším označením původu obsahujícím homonymní výraz („Salaparuta“) vyřešit na základě obecné zásady, že rozlišovací způsobilost nesmí být klamavá.
I. Právní rámec
A.
Mezinárodní právo
1. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (
5
)
6.
Článek 10a stanoví:
„1) Unijní země jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži.
2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo v obchodě.
3) Zejména musí být zakázány:
i)
jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele;
ii)
falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele;
iii)
údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.“
2. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží (
6
)
7.
Článek 3a („Územní omezení“) stanoví:
„Země, na které se vztahuje tato Dohoda, se rovněž zavazují, že zakáží používat při prodeji, vystavování nebo nabízení výrobků všech údajů, které mají charakter publicity a které by byly s to uvést veřejnost v omyl o původu výrobků tím, že by byly uvedeny ve znacích, oznámeních, účtech, listech týkajících se vína, na obchodní korespondenci nebo dokladech nebo jakémkoliv jiném obchodním oznámení.“
3. Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (
7
)
8.
Článek 22 („Ochrana zeměpisných označení“) stanoví:
„1. Pro účely této Dohody jsou zeměpisná označení označeními, která určují zboží jako zboží pocházející z území Člena nebo oblasti nebo místa tohoto území, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jiné charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu.
2. Pokud jde o zeměpisná označení, Členové zajistí zainteresovaným stranám právní prostředky, které by zabránily:
a)
užívání jakýchkoli způsobů označení nebo prezentace zboží, které uvádí nebo naznačuje, že dotyčné zboží pochází z jiné zeměpisné oblasti, než je skutečné místo původu, způsobem, který, pokud jde o zeměpisný původ zboží, uvádí veřejnost v omyl;
[…].“
B.
Unijní právo
1. Nařízení č. 1493/1999
9.
Článek 48 stanoví:
„Popis a obchodní úprava produktů uvedených v tomto nařízení, jakož i reklamy na tyto produkty nesmí být klamavé a nesmí vést k záměně či uvádět v omyl osoby, pro které jsou určeny, zejména pokud jde o:
–
údaje upravené článkem 47; toto ustanovení se vztahuje rovněž na případné užití překladů těchto údajů nebo odkazů na skutečný původ či dodatků jako ‚druh‘, ‚typ‘, ‚způsob‘, ‚imitace‘, ‚známka‘ nebo podobných,
–
vlastnosti produktu jako především druh, složení, obsah alkoholu, barva, původ nebo místo, odkud se dováží, jakost, odrůda révy, ročník nebo objem nádoby,
[…].“
10.
Článek 52 stanoví:
„1. Přidělí-li členský stát název stanovené pěstitelské oblasti jakostnímu vínu s. o., jakož i případně vínu, které je určeno pro zpracování na jakostní víno s. o., pak nesmí toto jméno být použito pro označování vinařských produktů, které nepocházejí z této oblasti nebo jimž nebylo přiděleno toto jméno podle příslušných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství. Totéž pravidlo se uplatní i v případě, že některý stát přiřadil název obce, části obce nebo lokality výhradně jakostnímu vínu s. o., jakož i případně vínu, které je určeno pro zpracování na jakostní víno s. o.
[…].“
11.
Článek 54 stanoví:
„1. Výrazem ‚jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti‘ (zkráceně ‚jakostní vína s. o.‘) se rozumějí vína, která odpovídají ustanovením této hlavy a příslušným vnitrostátním právním předpisům a právním předpisům Společenství.
[…]
4. Členské státy odevzdají Komisi seznam jimi uznaných jakostních vín s. o. s uvedením odkazu na vnitrostátní předpisy pro produkci a přípravu každého z těchto jakostních vín s. o.
5. Komise zveřejní tento seznam v Úředním věstníku Evropských společenství, řadě C.“
12.
Příloha VII část F bod 2 druhý a třetí pododstavec zní takto:
„Dále může vlastník proslulé zapsané známky pro víno nebo hroznový mošt, která obsahuje slova totožná s označením stanovené pěstitelské oblasti nebo menší zeměpisné jednotky než stanovené pěstitelské oblasti, tuto známku dále používat, i když podle bodu 1 prvního pododstavce nemá na tento název právo, pokud tato známka odpovídá totožnosti původního vlastníka nebo osoby, která jí dala název, a za podmínky, že se zápis známky jakostního vína s. o. uskutečnil nejméně 25 let před úředním uznáním daného zeměpisného označení producentským členským státem podle příslušných předpisů Společenství a známka byla skutečně nepřetržitě používána.
Známky, které splňují podmínky prvního a druhého pododstavce, nemohou být namítány proti užití názvu zeměpisné jednotky k označení jakostního vína s. o. nebo stolního vína.“
2. Nařízení č. 1234/2007
13.
Článek 118k („Důvody zamítnutí ochrany“) uvádí:
„[…]
2. Název nesmí být chráněn jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud by vzhledem k pověsti ochranné známky a její proslulosti mohla ochrana uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity vína.
14.
Článek 118n („Rejstřík“) stanoví:
„Komise vytvoří a aktualizuje veřejně přístupný elektronický rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín.“
15.
Článek 118r („Zrušení ochrany“) stanoví:
„Postupem podle čl. 195 odst. 4 může Komise z vlastního podnětu nebo na základě řádně odůvodněné žádosti členského státu, třetí země nebo fyzické nebo právnické osoby s oprávněným zájmem rozhodnout o zrušení ochrany označení původu nebo zeměpisného označení, pokud již není zajištěn soulad s příslušnou specifikací výrobku.
[…].“
16.
Článek 118s („Stávající chráněné názvy vín“) stanoví:
„1. Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 a článkem 28 nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do rejstříku uvedeného v článku 118n tohoto nařízení.
2. Členské státy v případě stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 předají Komisi
a)
formální část uvedenou v čl. 118c odst. 1;
b)
vnitrostátní rozhodnutí o schválení.
3. Názvy vín uvedené v odstavci 1, ke kterým nebudou do 31. prosince 2011 předloženy informace podle odstavce 2, ztrácejí ochranu podle tohoto nařízení. Komise provede odpovídající formální kroky k výmazu těchto názvů z rejstříku uvedeného v článku 118n.
4. Článek 118r se nepoužije na stávající chráněné názvy vín uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Do 31. prosince 2014 může Komise postupem podle čl. 195 odst. 4 z vlastního podnětu rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b.“
3. Nařízení č. 479/2008
17.
Článek 43 („Důvody zamítnutí ochrany“) stanoví:
„[…]
2. Název nesmí být chráněn jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud by vzhledem k pověsti ochranné známky a její proslulosti mohla ochrana uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity vína.
18.
Článek 46 („Rejstřík“) stanoví:
„Komise vytvoří a aktualizuje veřejně přístupný elektronický rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín.“ (
8
)
19.
Článek 50 („Zrušení ochrany“) stanoví:
„Postupem podle čl. 113 odst. 2 lze z podnětu Komise nebo na základě řádně odůvodněné žádosti členského státu, třetí země nebo fyzické nebo právnické osoby s oprávněným zájmem rozhodnout o zrušení ochrany označení původu nebo zeměpisného označení, pokud již není zajištěn soulad s příslušnou specifikací výrobku.
[…].“
20.
Článek 51 („Stávající chráněné názvy vín“) stanoví:
„1. Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 a článkem 28 nařízení (ES) č. 753/2002 jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je uvede v rejstříku stanoveném v článku 46 tohoto nařízení.
2. Členské státy v případě stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 předají Komisi
a)
formální část uvedenou v čl. 35 odst. 1;
b)
vnitrostátní rozhodnutí o schválení.
3. Názvy vín uvedené v odstavci 1, ke kterým nebudou do 31. prosince 2011 předloženy informace podle odstavce 2, ztrácejí ochranu podle tohoto nařízení. Komise provede odpovídající formální kroky k odstranění těchto názvů z rejstříku uvedeného v článku 46.
4. Článek 50 se nepoužije na stávající chráněné názvy vín uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Do 31. prosince 2014 lze z podnětu Komise postupem podle čl. 113 odst. 2 rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 34.“
21.
Článek 129 („Vstup v platnost a použitelnost“) stanoví:
„1. Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Použije se ode dne 1. srpna 2008 s těmito výjimkami:
[…]
e)
nestanoví-li nařízení přijaté postupem podle čl. 113 odst. 1 jinak, použijí se hlava III kapitoly II, III, IV, V a VI, články 108, 111 a 112 a jim odpovídající ustanovení zejména v příslušných přílohách, ode dne 1. srpna 2009.
[…].“
4. Nařízení č. 491/2009
22.
Článek 1 zavádí určité změny nařízení č. 1234/2007 (pro účely projednávané věci přepsané v předchozích bodech tohoto stanoviska) (
9
).
23.
Článek 3 („Zrušení a přechodné prodloužení použitelnosti“) stanoví:
„1. […] zrušuje [se] nařízení (ES) č. 479/2008.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na nařízení (ES) č. 1234/2007 v souladu s příslušnou srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XXII uvedeného nařízení.
[…].“
24.
Článek 4 („Vstup v platnost“) stanoví:
„Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. srpna 2009.“
II. Skutkový stav, spor a předběžné otázky
25.
Dne 13. července 1989 byla ochranná známka „Salaparuta“ (č. 511337) zapsána jako národní ochranná známka. Dne 25. října 2000 byla „Salaparuta“ rovněž zapsána jako (slovní) ochranná známka Evropské unie pro výrobky spadající do třídy 33 Niceského třídění (alkoholické nápoje) (
10
).
26.
Za účelem označení vín vyrobených z hroznů pocházejících z vinic nacházejících se na pozemcích sicilské obce Salaparuta nařízení ze dne 8. února 2006 (
11
) uznalo na vnitrostátní úrovni chráněné označení původu (DOC) „Salaparuta“.
27.
DOC Salaparuta bylo oznámeno Komisi, která jej s účinností od 31. července 2009 zveřejnila v seznamu jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti, který byl vložen do Úředního věstníku Evropské unie ze dne 8. srpna 2009 (
12
).
28.
Na tomto seznamu zveřejněném podle čl. 54 odst. 4 a 5 nařízení č. 1493/1999 je jako datum právního aktu členského státu (Itálie) uvedeno 8. února 2006.
29.
Toto zveřejnění sloužilo jako základ pro chráněné označení původu (CHOP) „Salaparuta CHOP-IT-A0795“ v rámci evropského jednotného systému zavedeného nařízením č. 1234/2007 (
13
).
30.
Dne 8. února 2016 podala Duca di Salaparuta SpA k Tribunale di Milano (soud v Miláně, Itálie) žalobu znějící mimo jiné na neplatnost nebo neúčinnost zápisu CHOP „Salaparuta PDO-IT-A0795“, jakož i případně národního označení původu, které bylo nařízením ze dne 8. února 2006 uznáno jako DOC.
31.
Podle názoru žalobkyně bylo označení klamavé nebo bylo přihlášeno ve zlé víře a v každém případě zasahovalo do starší ochranné známky „Salaparuta“.
32.
Rozsudkem ze dne 16. února 2021 soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že unijní právo (nařízení č. 1493/1999) platné v době vnitrostátního uznání DOC „Salaparuta“ nestanovilo možnost prohlásit „CHOP Salaparuta PDO-IT-A0795“ za neplatné v případě, že starší ochranná známka má dobré jméno.
33.
Duca di Salaparuta SpA podala proti rozsudku vydanému v prvním stupni odvolání ke Corte d’appello di Milano (odvolací soud v Miláně, Itálie), který rozsudkem ze dne 5. května 2023 rozsudek vydaný v prvním stupni potvrdil.
34.
Corte d’appello di Milano (odvolací soud v Miláně):
–
Potvrdil použitelnost pravidel stanovených v části F přílohy VII nařízení č. 1493/1999, podle nichž má označení původu přednost před starší ochrannou známkou.
–
Potvrdil použití přechodného ustanovení článku 51 nařízení č. 479/2008, podle něhož označení původu, která již byla chráněna podle článku 54 nařízení č. 1493/1999, byla automaticky chráněna na úrovni Evropské unie.
35.
Duca di Salaparuta SpA podala proti rozsudku ze dne 5. května 2023 kasační opravný prostředek ke Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud), který položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
[…] Vztahuje se na zápisy CHOP-CHZO [(chráněné zeměpisné označení)] v odvětví vína ohledně označení, která existovala před nařízením č. 1234/2007, následně nahrazeným nařízením č. 1308/2013, jako je zejména CHOP ‚Salaparuta‘ PDO-IT-A0795 ze dne 8. srpna 2009, pokud jde o důvod pro zamítnutí, který je dán starší ochrannou známkou, která vzhledem ke své pověsti a proslulosti může způsobit klamavost dotčeného CHOP-CHZO („ochrana [by mohla] uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity daného vína“), čl. 43 [odst. 2] nařízení (ES) č. 479/2008, resp. [článek] 118k nařízení č. 1234/2007 (později čl. 101 [odst. 2] nařízení č. [1308]/2013), který vylučuje ochranu CHOP nebo CHZO v případě, že dané označení může uvést spotřebitele v omyl ‚vzhledem k pověsti ochranné známky a její proslulosti‘, anebo je uvedené pravidlo nepoužitelné na označení, která již požívala vnitrostátní ochrany před zápisem podle unijního práva, a to na základě zásady právní jistoty (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2010, Bavaria, C‑120/08, EU:C:2010:798), podle níž se skutkový stav, není-li výslovně stanoveno jinak, zpravidla posuzuje podle právních předpisů platných v době, kdy tento stav nastal, s následným použitím dřívější právní úpravy uvedené v nařízení (ES) č. 1493/1999 a řešením kolize mezi označením původu a starší ochrannou známkou na základě ustanovení této právní úpravy stanovené v písm. b) [bodě] 2 [části] F přílohy VII uvedeného nařízení?
2)
Je-li odpověď na první předběžnou otázku v tom smyslu, že na skutkový stav, o který se jedná v projednávané věci, je nezbytné použít nařízení č. 1493/1999, […] vyčerpává právní úprava stanovená v [části F přílohy] nařízení č. 1493/1999, jejímž cílem je upravit kolizi vyplývající z ochranné známky zapsané pro víno nebo hroznový mošt, která je shodná s chráněnými označeními původu nebo zeměpisnými označeními daného vína, všechny případy koexistence různých označení a chráněností označení vín, anebo mohou nastat i jiné případy neplatnosti nebo nechráněnosti pozdějších CHOP nebo CHZO, pokud by zeměpisné označení mohlo uvést veřejnost v omyl ohledně skutečné identity vína z důvodu dobré pověsti starší ochranné známky, a to na základě obecné zásady neklamavosti rozlišovacích znaků?“
III. Řízení před Soudním dvorem
36.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 8. května 2024.
37.
Písemné vyjádření předložily Duca di Salaparuta SpA, Consorzio volontario di tutela dei vini DOC Salaparuta, společně s Madonna del Piraino Soc. coop. agricola a Baglio Gibellina Srl, italská a portugalská vláda a Komise.
38.
Soudní dvůr nepovažoval konání jednání za nezbytné.
IV. Analýza
A.
První předběžná otázka
39.
Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda se zápis označení „Salaparuta“, k němuž došlo na vnitrostátní úrovni (jako DOC) v roce 2006 a na unijní úrovni (jako CHOP) v roce 2009, řídí nařízením č. 1493/1999 nebo unijní právní úpravou platnou od 1. srpna 2009 (s důsledky, které vyplývají z jedné či druhé možnosti).
1. Předběžné námitky
40.
Italská vláda vznáší k této otázce dvě „předběžné námitky“: a) vnitrostátní soud nemá pravomoc „ověřit platnost evropského zápisu CHOP“; a b) uznání označení „Salaparuta“, o němž bylo rozhodnuto na vnitrostátní úrovni v roce 2006, nebylo v té době společností Duca di Salaparuta SpA zpochybněno (
14
).
41.
Žádná z těchto dvou námitek nečiní žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustnou. Pokud jde o první námitku, připomínám, že v řízení o předběžné otázce přísluší předkládajícímu soudu, a nikoli účastníkům řízení, aby určil obrysy svých otázek (
15
). V projednávané věci je sice pravda, že pouze Soudní dvůr může prohlásit akt unijních orgánů za neplatný, nicméně předkládající soud nežádá Soudní dvůr o takové prohlášení, ale pouze o stanovení právního rámce použitelného ratione temporis na spor, aby z něj mohl vyvodit důsledky.
42.
Pokud jde o druhou „předběžnou námitku“ italské vlády, předkládajícímu soudu přísluší posoudit, jaký dopad na původní řízení má skutečnost, že společnost Duca di Salaparuta SpA nezpochybnila (v letech 2006 až 2016) uznání označení „Salaparuta“, ať už jako DOC, nebo jako CHOP. K této otázce se vrátím později.
2. Použitelná právní úprava
43.
Společnost Duca di Salaparuta SpA tvrdí, že v projednávané věci je relevantní právní úprava následující po nařízení č. 1493/1999. Vzhledem k tomu, že kolize mezi ochrannou známkou „Salaparuta“ a homonymním označením vznikl v období od 13. června 2008 (datum vstupu nařízení č. 479/2008 v platnost) do 8. srpna 2009 (datum zápisu CHOP „Salaparuta“ na unijní úrovni), tvrdí, že je třeba použít nařízení č. 479/2008, které bylo od 1. srpna 2009 nahrazeno ustanoveními začleněnými do nařízení č. 1234/2007 (ve znění nařízení č. 491/2009) (
16
).
44.
Je však třeba rozlišovat mezi vstupem v platnost a použitelností pravidel:
–
Podle článku 129 vstoupilo nařízení č. 479/2008 v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Tentýž článek však stanoví, že pravidla stanovená v hlavě III kapitolách III a IV se použijí od 1. srpna 2009. Právě tato pravidla jsou klíčová v tomto sporu.
–
V tomtéž smyslu se vyjádřilo nařízení č. 491/2009, jehož článek 4 stanovil jeho vstup v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, ale že se použije ode dne 1. srpna 2009.
45.
Unijní normotvůrce tedy záměrně zabránil překrývání právních předpisů a stanovil datum nabytí účinnosti změny právní úpravy na 1. srpna 2009.
46.
Na základě tohoto předpokladu provedu výklad ve dvou etapách, abych analyzoval:
–
Vztah mezi ochrannou známkou „Salaparuta“ a homonymním označením podle režimu nařízení č. 1493/1999.
–
Dopad právní úpravy zavedené nařízením č. 479/2008, která byla nakonec převzata do nařízení č. 1234/2007, ve znění nařízení č. 491/2009, na uznání označení „Salaparuta“.
3. Jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti v systému nařízení č. 1493/1999
47.
Výrazem „jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti“ nebo „jakostní vína s. o.“ se rozumí „vína, která odpovídají ustanovením této hlavy a příslušným vnitrostátním právním předpisům a právním předpisům Společenství“ (čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1493/1999).
48.
Článek 54 odst. 4 nařízení č. 1493/1999 stanoví, že členské státy odevzdají Komisi seznam jimi uznaných jakostních vín s. o. s uvedením odkazu na vnitrostátní předpisy pro produkci a přípravu každého z těchto jakostních vín s. o. (
17
). Tentýž článek ve svém odstavci 5 ukládá Komisi zveřejnit tento seznam v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství.
49.
Proto tato právní úprava: a) svěřila členským státům za podmínek stanovených v nařízení č. 1493/1999 odpovědnost za přijetí ustanovení pro produkci jakostních vín s. o., jakož i pravomoc uznávat svá vína jako jakostní vína s. o.; a b) pověřila Komisi zveřejněním seznamu jakostních vín s. o., jakmile budou uznána na vnitrostátní úrovni, v Úředním věstníku Evropských společenství.
4. Situace již existujících ochranných známek
50.
Pokud členský stát přidělí jakostnímu vínu s. o. název stanovené pěstitelské oblasti, stanoví čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1493/1999 obecné pravidlo, které tento zeměpisný název pevně chrání před jakoukoli jinou značkou, i když se jedná o starší značku.
51.
Podle čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1493/1999 se název oblasti, v níž se jakostní víno s. o. vyrábí, „[nesmí použít] pro označování vinařských produktů, které nepocházejí z této oblasti nebo jimž nebylo přiděleno toto jméno podle příslušných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství“ (
18
).
52.
Přísnost tohoto pravidla je v případě již existujících ochranných známek zmírněna pouze výhradou obsaženou v bodě 2 druhém pododstavci části F přílohy VII nařízení č. 1493/1999: „vlastník proslulé zapsané známky pro víno […], která obsahuje slova totožná s označením stanovené pěstitelské oblasti“ může „tuto známku dále používat“, pokud splňuje podmínky (zejména z hlediska času a užívání) (
19
), které toto ustanovení stanoví.
53.
Příloha VII část F bod 2 druhý pododstavec nařízení č. 1493/1999 tak stanoví omezenou výjimku tím, že povoluje koexistenci označení jakostního vína s. o. se staršími ochrannými známkami, které splňují určité vlastnosti, i když obsahují slova shodná s názvem zeměpisné jednotky.
54.
Rozsah této koexistence je, opakuji, omezený. Navíc podle posledního pododstavce bodu 2 přílohy VII části F „[z]námky, které splňují podmínky prvního a druhého pododstavce, nemohou být namítány proti užití názvu zeměpisné jednotky k označení jakostního vína s. o. […]“.
5. Použitelnost nařízení č. 1493/1999 na spor
55.
Řízení o uznání DOC „Salaparuta“, které bylo ukončeno na vnitrostátní úrovni nařízením ze dne 8. února 2006, probíhalo zcela za použitelnosti nařízení č. 1493/1999.
56.
Jak jsem již uvedl, pozdější právní úprava, která vychází z nařízení č. 479/2008, se stala použitelnou dne 1. srpna 2009.
57.
Zveřejnění označení „Salaparuta“ jakožto jakostního vína s. o., Komisí „na základě čl. 54 odst. 4 nařízení č. 1493/1999“„odráží situaci k 31. červenci 2009“, tedy den před použitím nových nařízení (
20
). Ke stejnému datu se vztahuje i CHOP „Salaparuta PDO-IT-A0795“.
58.
Z těchto skutečností vyplývá, že (pokud pozdější právní úprava neměla zpětnou účinnost (
21
), k čemuž se vyjádřím později) se jak postup vnitrostátního uznání DOC „Salaparuta“, tak jeho oznámení Komisi italskými orgány a následné zveřejnění výše uvedeného seznamu Komisí v plném rozsahu řídily nařízením č. 1493/1999. Tento postup byl ukončen předtím, než se stala použitelnou nová právní úprava.
59.
Ze dvou možností, které předkládající soud uvedl ve své první předběžné otázce, je tedy třeba přijmout druhou možnost, tj. možnost, která navrhuje „[použití] dřívější právní úpravy uvedené v nařízení (ES) č. 1493/1999 a [řešení] kolize mezi označením původu a starší ochrannou známkou na základě ustanovení této právní úpravy stanovené v písm. b) [bodě] 2 [části] F přílohy VII uvedeného nařízení“. Tento závěr sdílejí všichni účastníci řízení (s výjimkou Duca di Salaparuta SpA) a vlády, které vstoupily do řízení o předběžné otázce, jakož i Komise.
6. Dopad pozdější právní úpravy
60.
Výše uvedené by postačovalo k zodpovězení první předběžné otázky, jak ji formuloval předkládající soud. Považuji však za vhodné doplnit několik úvah o dopadu systému zavedeného od okamžiku, kdy se stal použitelným nový právní rámec.
61.
V tomto novém právním rámci prošla právní úprava upravující vztah mezi označením původu a staršími ochrannými známkami významnou změnou, na kterou se Duca di Salaparuta SpA logicky odvolává.
62.
Podle čl. 118k odst. 2 nařízení č. 1234/2007 nelze název uznat jako označení původu, pokud by vzhledem k pověsti dříve zapsané ochranné známky a její proslulosti mohla ochrana uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity vína (
22
).
63.
Pokud by toto (nové) ustanovení bylo ratione temporis použitelné na spor a společnost Duca di Salaparuta SpA by se ho ve vhodnou dobu dovolávala, aby zpochybnila DOC „Salaparuta“ a CHOP „Salaparuta PDO-IT-A0795“, musel by soud, který má o tomto zpochybnění rozhodnout, ověřit: a) zda ochranná známka „Salaparuta“ požívá dobré pověsti a proslulosti a b) zda koexistence této ochranné známky a homonymního názvu uvádí spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity vína.
64.
Tento nový „režim“ však výslovně respektuje názvy vín, které byly dříve chráněny podle článků 51 a 54 nařízení č. 1493/1999. Unijní normotvůrce stanovil, že národní jakostní vína s. o. jsou „automaticky chráněna“ podle nové právní úpravy (
23
).
65.
Na takovou automatickou ochranu odkazuje bod 36 odůvodnění nařízení č. 479/2008 a judikatura Soudního dvora týkající se názvů vín platných před 1. srpnem 2009 (jako v případě názvu „Salaparuta“) (
24
).
66.
Stručně řečeno, pravidlo uvedené v čl. 118k odst. 2 nařízení č. 1234/2007 nelze použít jako argument proti názvům vín, které byly chráněny již před 1. srpnem 2009 podle vnitrostátního práva i na unijní úrovni podle nařízení č. 1493/1999.
B.
Druhá předběžná otázka
67.
Předkládající soud položil svou druhou předběžnou otázku pro případ, že by (jak navrhuji) odpověď na první otázku vyzněla ve prospěch přijetí „nezbytného použití“ nařízení č. 1493/1999 na skutkový stav, který je předmětem sporu.
68.
V takovém případě se předkládající soud táže, zda „právní úprava“ obsažená v příloze VII části F bodě 2 druhém pododstavci nařízení č. 1493/1999 „vyčerpává […] všechny případy koexistence různých označení a chráněností označení vín, anebo mohou nastat i jiné případy neplatnosti nebo nechráněnosti pozdějších CHOP nebo CHZO, pokud by zeměpisné označení mohlo uvést veřejnost v omyl ohledně skutečné identity vína z důvodu dobré pověsti starší ochranné známky, a to na základě obecné zásady neklamavosti rozlišovacích znaků“.
69.
„Obecnou zásadu“ ohledně „neklamavosti rozlišovacích znaků“ předkládající soud vyvozuje z jiných ustanovení unijního práva než z nařízení č. 1493/1999 (
25
) nebo z mezinárodních dohod, na které se společnost Duca di Salaparuta SpA v kasačním opravném prostředku odvolává (
26
).
70.
Není však nutné odvolávat se na obecnou zásadu, pokud její vyjádření (nebo „zhmotnění“) bylo včleněno do pravidla, jehož uplatnění rozhodne o osudu sporu.
71.
Tak je tomu v případě nařízení č. 1493/1999. Jeho článek 48, kterého se opakovaně dovolává Duca di Salaparuta SpA (
27
), stanoví, že „[p]opis a obchodní úprava produktů uvedených v tomto nařízení, jakož i reklamy na tyto produkty nesmí být klamavé a nesmí vést k záměně či uvádět v omyl osoby, pro které jsou určeny […]“.
72.
Považuji proto za zbytečné odvolávat se na jiná ustanovení unijního práva nebo mezinárodních nástrojů, aby se uplatnila „obecná zásada“, když ji již obsahuje samotné nařízení č. 1493/1999 (konkrétní ustanovení použitelné na projednávanou věc) (
28
).
73.
S ohledem na výše uvedené se domnívám, že odvolání se na tuto obecnou zásadu nemůže být pro účely projednávané věci úspěšné.
74.
Zaprvé tentýž normotvůrce, který tuto zásadu zakotvil v článku 48 nařízení č. 1493/1999, ji upravuje v článku 52 a v příloze VII části F bodu 2 druhém a třetím pododstavci uvedeného nařízení. Tato úprava mu umožňuje uznat přednost veřejných zájmů, které jsou základem pro schválení zeměpisných označení identifikujících víno jako pocházející z určitého území, a respektovat soukromé zájmy vlastníků některých již existujících ochranných známek obsahujících slova shodná s názvem tohoto území. Rovnováha, kterou nařízení č. 1493/1999 zajišťuje, se mi zdá být rozumná.
75.
Zadruhé, pokud je cílem zabránit tomu, aby byly uváděny v omyl osoby, kterým jsou ochranné známky a označení původu určeny, může se argument nebezpečí záměny obrátit proti vlastníkovi ochranné známky, pokud, jako v projednávané věci, identifikuje svá vína s toponymem území („Salaparuta“), na kterém je, jak sám vlastník přiznává, nepěstuje (
29
).
76.
U osoby, které je určena, totiž mohou vzniknout pochybnosti o skutečném původu vína, které je na základě ochranné známky označeno zeměpisným názvem Salaparuta. Tato osoba by se mohla domnívat, že původem takového vína je obec Salaparuta, ačkoli ve skutečnosti nemá s touto obcí „nic společného“. Naopak není pochyb o tom, že vína s CHOP „Salaparuta“ byla získána z vinné révy pěstované v této obci (
30
).
77.
Je třeba ostatně zohlednit skutečnost, že čl. 50 odst. 1 nařízení č. 1493/1999, který odkazuje konkrétně na články 23 a 24 Dohody TRIPS, stanoví, že je třeba zabránit „tomu, aby se ve Společenství užívala zeměpisná označení produktů uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. b) pro produkty, které nepocházejí z místa udaného v zeměpisném označení […]“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).
78.
Konečně, pro případ, že by to mohlo být pro předkládající soud (který je v konečném důsledku příslušný k rozhodnutí ve věci) užitečné, považuji za obtížně přijatelné, aby v roce 2016 byla zpochybněna platnost rozhodnutí italských orgánů – a jeho následná přeměna na CHOP EU – které bylo pravomocné již deset let, aniž na něj společnost Duca di Salaparuta SpA tehdy reagovala.
79.
Jak jsem již uvedl, italská vláda na tuto skutečnost odkázala ve své „předběžné námitce“ (
31
). Stejně tak portugalská vláda (
32
) a Tribunale di Milano (soud v Miláně), přičemž soud v Miláně zdůraznil, že „ministerské nařízení o uznání DOC Salaparuta nebylo nikdy napadeno žalobkyní [Duca di Salaparuta SpA] u TAR [regionální správní soud]“, přestože ve správním spise, který vedl k jeho uznání, vyjádřila svůj nesouhlas s tímto uznáním (
33
).
80.
K vnitrostátnímu uznání DOC „Salaparuta“ (z něhož vyplývá zařazení „Salaparuta“ Komisí do zveřejněného seznamu jakostních vín s. o. a přeměna na CHOP) došlo nařízením ze dne 8. února 2006. Toto nařízení, opakuji, nebylo napadeno, a proto se stalo pravomocným. Již při jeho vypracování, jak uznává společnost Duca di Salaparuta SpA, byla vznesena otázka slučitelnosti nového označení s již existující ochrannou známkou (
34
), aniž to vedlo k jakémukoli zpochybnění přijatého rozhodnutí.
81.
Společnost Duca di Salaparuta SpA usiluje o rozlišení uznání DOC na vnitrostátní úrovni a uznání CHOP na úrovni Unie s odůvodněním, že v řízení před italskými soudy nenapadá první, ale druhé (
35
). Ze znění předkládacího rozhodnutí a rozsudků vydaných v prvním stupni a v odvolacím řízení však vyplývá, že její žaloba směřovala proti oběma.
82.
Tím, že společnost Duca di Salaparuta SpA hájila před Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud) pravomoc obecného vnitrostátního soudu namísto unijního soudu, tvrdila, že spíše než rozhodnutí (Komise) přiznávající CHOP existuje „v podstatě automatické uznání“ označení zapsaného na vnitrostátní úrovni (
36
). Obdobně tento soud rozhodl, že DOC uznané na vnitrostátní úrovni je automaticky považováno za chráněné poté, co členský stát předal Komisi vnitrostátní rozhodnutí o schválení již existujícího označení (
37
).
83.
Připustit deset let po jeho pravomocném skončení zpochybnění uznání DOC „Salaparuta“ uděleného nařízením ze dne 8. února 2006 a následnou a automatickou přeměnu na CHOP by mohlo být neslučitelné s požadavky právní jistoty, a to na úkor výrobců vína s označením „Salaparuta“, kteří využili uznání vnitrostátního DOC a jeho rozšíření na CHOP EU.
84.
K tomu, co bylo doposud řečeno, dodávám, že nikdo netvrdí, že označení „Salaparuta“ bylo a posteriori zrušeno. Článek 118s odst. 4 druhý pododstavec nařízení č. 1234/2007 zmocnil Komisi do 31. prosince 2014 z vlastního podnětu zrušit ochranu stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b. Nezdá se, že by k tomuto zrušení došlo, ani že by se Duca di Salaparuta SpA obrátila na Komisi, aby jednala v tomto smyslu.
85.
V konečném důsledku mám za to, že kolize uvedená ve druhé předběžné otázce musí být vyřešena v souladu s ustanoveními přílohy VII části F bodu 2 nařízení č. 1493/1999.
V. Závěry
86.
S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie) následovně:
„Články 48, 52 a 54, jakož i příloha VII část F bod 2 druhý a třetí pododstavec nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem
musí být vykládány v tom smyslu, že
–
se uplatní na označení původu vín, která orgány členského státu schválily a sdělily Evropské komisi ke zveřejnění v seznamu jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti podle čl. 54 odst. 4 nařízení č. 1493/1999.
–
Označení vín, která jsou chráněna podle článku 54 nařízení 1493/1999, si automaticky zachovávají tuto ochranu podle nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů);
–
Vlastník známé zapsané ochranné známky pro víno, která obsahuje slova shodná s názvem stanovené pěstitelské oblasti nebo zeměpisné jednotky menší než stanovená pěstitelská oblast, může tuto ochrannou známku nadále používat, pouze pokud splňuje podmínky uvedené v příloze VII části F bodě 2 druhém pododstavci nařízení č. 1493/1999. Tento vlastník nemůže bránit užívání názvů zeměpisných jednotek používaných k označení jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti.“
(
1
) – Původní jazyk: španělština.
(
2
) – Nařízení Rady ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. 1999, L 179, s. 1 Zvl. vyd.; 03/26, s. 25).
(
3
) – Nařízení Rady ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1). Toto nařízení bylo změněno nařízením Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2009, L 154, s. 1).
(
4
) – Nařízení Rady ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. 2008, L 148, s. 1).
(
5
) – Úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, podepsaná v Paříži dne 20. března 1883, naposledy revidována ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněna dne 28. září 1979 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 828, č. 11851, s. 305, dále jen „Pařížská úmluva“).
(
6
) – Recueil des traités des Nations unies, sv. 828, č. 11848, s. 163 (dále jen „Madridská dohoda“).
(
7
) – Dále jen „Dohoda TRIPS“. Tvoří přílohu 1C Dohody o založení Světové obchodní organizace (WTO), podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986-1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80).
(
8
) – Tento článek je třeba spojit s článkem 18 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů (Úř. věst. 2009, L 193, s. 60), jež vstoupilo v platnost dne 1. srpna 2009, který je právním základem pro zřízení registru „E-Bacchus“ [viz bod 8 odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 314/2012 ze dne 12. dubna 2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 555/2008 a (ES) č. 436/2009, pokud jde o průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína (Úř. věst. 2012, L 103, s. 21)].
(
9
) – Věcně byla právní úprava začleněná do nařízení č. 1234/2007 převzata do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671), které není ratione temporis relevantní pro řešení tohoto sporu.
(
10
) – Podle společnosti Duca di Salaparuta SpA byla národní ochranná známka v platnosti do roku 2009 a evropská ochranná známka bude platná do 7. září 2029 (bod 4 jejího písemného vyjádření).
(
11
) – Decreto – Riconoscimento della denominazione di origine controllata dei vini „Salaparuta“ e approvazione del relativo disciplinare di produzione (Nařízení – Uznání zapsaného označení původu vín „Salaparuta“ a schválení příslušných specifikací) ze dne 8. února 2006 (GURI č. 42 ze dne 20. února 2006, s. 34, dále jen „nařízení ze dne 8. února 2006“).
(
12
) – Úř. věst. 2009, C 187, s. 1.
(
13
) – CHOP Salaparuta PDO-IT-A0795 bylo zapsáno do elektronické databáze „E-Bacchus“ a je jako takové uvedeno v elektronické databázi „eAmbrosia“ s datem zápisu 8. srpna 2009 (https://ec.europa.eu/agriculture/eambrosia/geographical-indications-register/).
(
14
) – Body 27 a 28 písemného vyjádření italské vlády.
(
15
) – Rozsudky ze dne 16. července 2015, Diageo Brands (C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 59); a ze dne 12. února 2008, Kempter (C‑2/06, EU:C:2008:78, bod 42).
(
16
) – Tedy bod 18 poslední pododstavec, bod 20 třetí odrážka první a druhý pododstavec a bod 22 jejího písemného vyjádření.
(
17
) – Články 55 a 57 nařízení č. 1493/1999 stanoví nezbytné a doplňující prvky, na kterých musí být založena (vnitrostátní) ustanovení týkající se produkce jakostních vín s. o.
(
18
) – Totéž platí, pokud členský stát přiřadil název obce nebo její části.
(
19
) –
(
20
) – Viz Úř. věst. 2009, C 187, s. 1.
(
21
) – V tomto ohledu předkládající soud uvádí jako příklad dodržení zásady právní jistoty rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Bavaria (C‑120/08, EU:C:2010:798), který se rovněž týkal střetu zeměpisného označení se starší ochrannou známkou. V bodě 40 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl: „zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby byl okamžik, od kterého počíná časová působnost aktu Unie, stanoven ke dni dřívějšímu než dni jeho zveřejnění, kromě výjimečného případu, kdy to cíl, kterého má být dosaženo, vyžaduje, a pokud je řádně dodrženo legitimní očekávání dotyčných osob. V tomto ohledu, aby bylo zaručeno dodržování zásad právní jistoty a oprávněného očekávání, hmotněprávní pravidla práva Unie musí být vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost jen, pokud jasně vyplývá z jejich pojmů, účelu nebo uspořádání, že jim takový účinek musí být přiznán“.
(
22
) – Podobná formulace byla použita v nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 1992, L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4), jehož čl. 14 odst. 3 stanoví, že „[o]značení původu nebo zeměpisné označení se nezapíší, pokud s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, by zápis mohl uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu“. Nicméně podle jeho čl. 1 odst. 1 druhého pododstavce se „[t]oto nařízení […] nevztahuje na vinařské produkty a destiláty“.
(
23
) – Článek 51 odst. 1 nařízení č. 479/2008 (v podstatě odpovídající článku 118s nařízení č. 1234/2007): „Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 […] jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je uvede v rejstříku stanoveném v článku 46 tohoto nařízení.“
(
24
) – Rozsudek ze dne 13. února 2014, Maďarsko v. Komise (C‑31/13 P, EU:C:2014:70, bod 58): „[…] přechodný režim stanovený v článku 118s nařízení č. 1234/2007 byl z důvodů právní jistoty zaveden pro účely zachování ochrany názvů vín již chráněných před 1. srpnem 2009 vnitrostátním právem, a tudíž na unijní úrovni podle nařízení č. 1493/1999. Znění čl. 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007 tento cíl potvrzuje tím, že stanoví, že tyto názvy vín jsou ‚automaticky chráněny podle tohoto nařízení‘ […]“.
(
25
) – Konkrétně článek 14 nařízení č. 2081/92, články 43 a 44 nařízení č. 479/2008 a článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 2000, L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75). Posledně uvedená směrnice byla s účinností od 13. prosince 2014 zrušena článkem 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18).
(
26
) – Bod 13 předkládacího rozhodnutí. Odkazuje se na článek 22 dohody TRIPS, článek 10a Pařížské úmluvy a článek 3a Madridské dohody. Viz jejich přepis v bodech 6, 7 a 8 tohoto stanoviska.
(
27
) – Bod 29 jejího písemného vyjádření. Duca di Salaparuta SpA se dovolávala tohoto ustanovení v procesních instancích předcházejících kasačnímu opravnému prostředku a v rámci tohoto řízení. Toto ustanovení se odráží v písemném vyjádření portugalské vlády (body 28 a 30). Italská vláda se jím rovněž zabývá a vylučuje, že by v tomto případě mohlo z definice jít o klamavost ve smyslu uvedeného článku (bod 46 jejího písemného vyjádření).
(
28
) – Posouzení pravidel, na která se odvolává Pařížská úmluva, Madridská dohoda a dohoda TRIPS, ukazuje, že jsou v podstatě obdobná, mutatis mutandis, zákazu klamání nebo uvádění v omyl zakotvenému v článku 48 nařízení č. 1493/1999.
(
29
) – Ve svém písemném vyjádření v bodě 8 společnost Duca di Salaparuta SpA uvádí, že ochranná známka „Salaparuta“„nemá nic společného s obcí Salaparuta v provincii Trapani, protože použité hrozny nikdy nepocházely z tohoto území a společnost má sídlo v jiné části Sicílie“.
(
30
) – Stejně tak by podle italské vlády mohl paradoxně vzniknout problém s platností ochranné známky (i již existující), která obsahuje zeměpisné označení, jako je tomu v projednávané věci. Uvádí však, že tento problém v původním řízení nevznikl, což potvrzuje, že stanovisko žalobkyně (Duca di Salaparuta SpA) je neobhajitelné (bod 46 jejího písemného vyjádření). Portugalská vláda zase upozorňuje na riziko, že ochranná známka neoprávněně „monopolizuje“ používání zeměpisných názvů (bod 35 jejího písemného vyjádření).
(
31
) – Bod 40 tohoto stanoviska.
(
32
) – Body 43 a 44 jejího písemného vyjádření.
(
33
) – Strana 25 rozsudku Tribunale di Milano (soud v Miláně) č. 1384/2021.
(
34
) – Duca di Salaparuta SpA ve svém písemném vyjádření (bod 6) tvrdí, že tato otázka byla diskutována v rámci vnitrostátního řízení o uznání DOC „Salaparuta“. Dodává, že v důsledku jejích výtek došlo v rámci národního vědeckého výboru k neshodám ohledně rizika záměny s homonymní ochrannou známkou.
(
35
) – Body 20 a 35 jejího písemného vyjádření.
(
36
) – Usnesení Corte suprema di cassazione, Sezioni Unite Civili (Nejvyšší kasační soud, občanskoprávní plénum) ze dne 13. září 2017, č. 21191, bod 2.
(
37
) – Tamtéž, bod 8.1.