62024CC0434
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
TAMARY ĆAPETA
přednesené dne 25. září 2025 (
1
)
Věc C‑434/24
JD
proti
Ministerul Agriculturii şi Dezvoltării Rurale – Agenţia de Plăţi şi Intervenţie pentru Agricultură (APIA) – Centrul Judeţean Bistriţa-Năsăud
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži, Rumunsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Zemědělství – Společná zemědělská politika – Režimy přímých podpor – Režim jednotné platby na plochu – Nařízení (EU) č. 1306/2013 – Článek 63 odst. 1 – Odejmutí podpory – Nesplnění kritérií způsobilosti – Zrušení smlouvy o pronájmu zemědělské plochy se zpětnou účinností – Zásada proporcionality“
I. Úvod
1.
Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži, Rumunsko), se týká výkladu čl. 63 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 (
2
) o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“).
2.
Článek 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 upravuje odejmutí finanční podpory, která již byla příjemci poskytnuta, pokud uvedený příjemce nesplňuje kritéria způsobilosti pro poskytnutí podpory.
3.
Hlavní otázkou, která v projednávané věci vyvstala, je, zda má zrušení smlouvy o pronájmu dotčené zemědělské plochy se zpětnou účinností za následek, že zemědělec přestane splňovat kritéria způsobilosti, což je důvodem pro odejmutí podpory na základě uvedeného ustanovení.
II. Relevantní právní úprava
A.
Unijní právo
4.
Článek 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 stanoví:
„Zjistí-li se, že příjemce nesplňuje kritéria způsobilosti, závazky nebo jiné povinnosti týkající se podmínek pro poskytování podpory stanovených v právních předpisech v odvětví zemědělství, podpora se nevyplatí nebo se zcela nebo zčásti odejme a případně se nepřiznají nebo odejmou odpovídající platební nároky podle článku 21 nařízení (EU) č. 1307/2013.
Pokud se nesplnění týká vnitrostátních nebo unijních pravidel pro zadávání veřejných zakázek, stanoví se část podpory, která se nevyplatí nebo která se odejme, podle závažnosti nesplnění a v souladu se zásadou proporcionality. Legalita a správnost operace je dotčena pouze do výše části podpory, která má být nevyplacena nebo odejmuta.“
B.
Rumunské právo
5.
Článek 1254 Codul civil (občanský zákoník) stanoví:
„1. Má se za to, že neplatná nebo zrušená smlouva nikdy nebyla uzavřena.
2. Za podmínek stanovených zákonem vede zrušení smlouvy ke zrušení pozdějších aktů uzavřených na jejím základě.
3. V případě zrušení smlouvy musí každá smluvní strana druhé straně vrátit nebo nahradit přijatá plnění, jak stanoví články 1639 až 1647, a to i tehdy, když bylo plněno postupně nebo průběžně.“
6.
Článek 6 odst. 1 OUG č. 66/2011 (
3
) stanoví:
„Orgány odpovědné za správu evropských fondů jsou povinny vyloučit z úhrady/proplácení výdajů vzniklých a vykázaných příjemci, a to zcela nebo zčásti, výdaje, které nesplňují podmínky zákonnosti, správnosti nebo souladu stanovené platnými ustanoveními vnitrostátních a unijních předpisů, v situaci, kdy během ověřování žádostí o platbu zjistí, že takové výdaje existují.“
7.
Článek 8 odst. 1 písm. n) OUG č. 3/2015 (
4
) stanoví:
„Pro získání přímých plateb podle čl. 1 odst. 2 musí zemědělci: […] při podání žádosti o jednotnou platbu nebo její změny předložit nezbytné doklady prokazující zákonné užívání zemědělské půdy, včetně půdy zahrnující oblasti ekologického zájmu, a zvířat. Tyto dokumenty musí být podepsány před podáním žádosti o jednotnou platbu a musí být platné nejméně do 1. prosince roku podání žádosti.“
8.
Článek 5 odst. 2 nařízení č. 619/2015 (
5
) stanoví:
„Skutečnost, že ohlášenou půdu splňující podmínky způsobilosti má zemědělec k dispozici v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. n) [OUG č. 3/2015], se prokazuje následujícími dokumenty:
[…]
b)
případně ověřenou kopií originálu smlouvy o pronájmu/koncesi na zemědělskou plochu uzavřené mezi zemědělcem a územními správními jednotkami;
[…]“
III. Původní řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
9.
Dne 24. května 2018 uzavřela JD smlouvu s místním zastupitelstvem obce Chiochiș (Rumunsko) týkající se pronájmu pastvin o výměře 58,32 hektaru (dále jen „smlouva o pronájmu“).
10.
Přibližně o rok později, dne 10. května 2019, podala JD žádost o finanční podporu pro rok 2019 na 41,69 hektaru pastvin, která jí byla přidělena na základě uvedené smlouvy o pronájmu. Dotčená podpora, kterou JD obdržela, byla financována z unijních zemědělských fondů, zejména v rámci režimu jednotné platby na plochu (dále jen „režim jednotné platby na plochu“), jakož i z vnitrostátních fondů.
11.
Téhož dne, kdy JD požádala o finanční podporu, tedy 10. května 2019, prohlásil Tribunalul Bistrița-Năsăud (Krajský soud v Bistriţě-Năsăudu, Rumunsko) řízení, kterým byla JD přidělena dotčená pastvina, za neplatné (
6
). Uvedený rozsudek vyplýval ze zjištění zmíněného soudu, podle nichž nebyly splněny požadavky stanovené rumunským právem pro řízení o přidělování pastvin, jelikož místní zastupitelstvo nezveřejnilo výzvu k podání nabídek prostřednictvím přímého jednání ve stanovené lhůtě. V důsledku uvedeného byly všechny následné akty, včetně smlouvy o pronájmu, zrušeny se zpětnou účinností.
12.
Rozsudkem ze dne 5. března 2020 (
7
) Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži) odmítl odvolání podané JD proti rozsudku prvoinstančního soudu jako opožděné.
13.
Dne 24. listopadu 2022, v návaznosti na provedené šetření a zjištění, že smlouva o pronájmu byla zrušena, vydala APIA (
8
) jakožto příslušný orgán prohlášení požadující, aby JD celou částku finanční podpory vrátila (
9
).
14.
JD podala proti uvedenému prohlášení stížnost k APIA, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 5. ledna 2023.
15.
JD poté podala proti uvedenému rozhodnutí APIA žalobu k Tribunalul Bistrița-Năsăud (Krajský soud v Bistrițě-Năsăudu).
16.
Dne 15. června 2023 uvedený soud žalobu JD zamítl (
10
). Rozhodl, že podle rumunského práva se má za to, že smlouva o pronájmu, která byla základem pro poskytnutí finanční podpory, nebyla nikdy uzavřena. Zároveň platí, že podmínkou způsobilosti pro poskytnutí finanční podpory je, aby zemědělci splňovali určitá kritéria způsobilosti, mezi něž patří i vlastnictví dokladu prokazujícího, že mají dotyčnou zemědělskou půdu k dispozici. Soud tedy potvrdil, že JD musí vrátit neoprávněně obdržené částky, a měl za to, že toto vrácení nepředstavuje správní sankci, takže neexistence zavinění na straně JD je irelevantní.
17.
JD podala proti uvedenému rozsudku odvolání ke Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži), který je v projednávané věci předkládajícím soudem.
18.
Uvedený soud má pochybnosti o tom, zda se v projednávané věci jedná o situaci, kdy příjemce finanční podpory nesplňuje kritéria způsobilosti ve smyslu čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013. Zdůrazňuje, že v případě zrušení smlouvy se zpětnou účinností dochází k tomu, že příjemce splňoval kritérium způsobilosti týkající se zákonné držby půdy v okamžiku podání žádosti i následně, až do okamžiku ukončení smlouvy. Bez ohledu na zavinění příjemce má však zrušení smlouvy zpětné účinky, a to i ve vztahu k době podání žádosti.
19.
Podle názoru předkládajícího soudu musí být čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 vykládán v tom smyslu, že vyžaduje splnění kritérií způsobilosti v okamžiku, kdy je zkoumáno, a zrušení smlouvy se zpětnou účinností není relevantní. K takovému zrušení by naopak mělo být přihlíženo od okamžiku, kdy k němu dojde, při posuzování existence titulu ke sporné půdě. V opačném případě je příjemce nucen vracet obdržené částky, přestože výsledný stav nebyl způsoben jeho zaviněním a přestože až do okamžiku zrušení smlouvy byla všechna kritéria způsobilosti splněna.
20.
Pro případ, že Soudní dvůr vyloží čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 v tom smyslu, že ukládá povinnost vrátit podporu v situaci, kdy dojde ke zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností, zabývá se předkládající soud tím, zda se uplatní zásada proporcionality. Podotýká mimo jiné, že článek 64 uvedeného nařízení týkající se ukládání správních sankcí, který stanoví, že takové sankce se neuloží v případně neexistence zavinění na straně příjemce, přičemž pokud ukládány jsou, musí být přiměřené, nezmiňuje čl. 63 odst. 1 zmíněného nařízení, a není tedy relevantní pro použití uvedeného ustanovení.
21.
Předkládající soud dále uvádí, že čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 nijak neupřesňuje okolnosti, kdy musí být podpora odejmuta zcela a kdy jen zčásti. Má za to, že zásada proporcionality se uplatní i na použití uvedeného ustanovení, a navrhuje zohlednit okamžik, kdy došlo ke zrušení smlouvy se zpětnou účinností, a míru zavinění příjemce, pokud jde o příčinu dotčeného zrušení.
22.
Za těchto okolností se Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Musí být čl. 63 odst. 1 nařízení […] 1306/2013 vykládán v tom smyslu, že případ nesplnění kritérií způsobilosti příjemce zahrnuje situaci, v níž v souladu s vnitrostátním právem došlo se zpětnou účinností ke zrušení smlouvy, která byla platná v době analýzy podmínek způsobilosti, bez ohledu na okamžik, kdy k tomuto zrušení dojde?
2)
Pokud bude odpověď na předchozí otázku kladná, může se ve vztahu k odejmutí platby podle čl. 63 odst. 1 nařízení […] 1306/2013 uplatnit zásada proporcionality?“
23.
Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru rumunská vláda a Evropská komise.
24.
Soudní dvůr v souladu s čl. 76 odst. 2 svého jednacího řádu rozhodl, že bude rozhodnuto bez konání jednání. Dopisem zaslaným dne 4. dubna 2025 položil Soudní dvůr rumunské vládě a Komisi otázky k písemnému vyjádření, na které bylo v určené lhůtě odpovězeno.
IV. Analýza
25.
Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že projednávaná věc vychází ze situace, kdy byla zemědělkyni poskytnuta finanční podpora ze zemědělských fondů Unie na půdu, která byla předmětem smlouvy o pronájmu. Uvedená smlouva byla zrušena se zpětnou účinností v souladu s použitelným vnitrostátním právem, takže se mělo za to, že nebyla nikdy uzavřena. Ačkoli tedy zemědělkyně splňovala podmínky způsobilosti pro poskytnutí dotčené podpory, včetně důkazu o legálním užívání půdy, v době podání žádosti, nyní to již neplatí.
26.
Za uvedených okolností je podstatou první otázky předkládajícího soudu, zda zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností zakládá nesplnění kritérií způsobilosti, což vyžaduje odejmutí podpory podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, přestože uvedená smlouva v okamžiku podání žádosti o podporu existovala.
27.
Pokud tomu tak je, pak předkládající soud druhou otázkou v podstatě žádá o objasnění toho, zda musí být vrácena celá poskytnutá podpora, nebo zda rozhodnutí o odejmutí podpory závisí na uplatnění zásady proporcionality za konkrétních okolností projednávané věci.
28.
Předkládající soud se ve svých otázkách v podstatě zaměřuje na negativní důsledky odejmutí podpory v důsledku zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností v situaci, kdy toto zrušení není důsledkem zavinění na straně zemědělce, který až do uvedeného zrušení kritéria způsobilosti podpory splňoval.
29.
Než přistoupím k analýze první (B) a druhé (C) předběžné otázky, považuji za užitečné uvést několik úvodních poznámek ke kritériím způsobilosti pro dotčenou podporu (A).
A.
Kritéria způsobilosti pro poskytnutí jednotné platby na plochu
30.
Důležitým cílem SZP, která je jednou z prvních společných politik vytvořených Smlouvami, je „zajistit […] odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství“ (
11
).
31.
Jedním ze způsobů, jak uvedeného cíle dosáhnout, je poskytování přímých plateb na podporu příjmů.
32.
SZP je na úrovni Unie řízena a financována z rozpočtu Unie (
12
). Provádění uvedené politiky a plateb vyplácených v jejím rámci však řídí přímo členské státy. To znamená, že za správu a kontrolu přímých plateb zemědělcům v dané zemi odpovídají její vnitrostátní orgány (
13
).
33.
Rámec SZP byl v průběhu let předmětem několika reforem (
14
). Je nesporné, že unijní právní úprava použitelná v projednávané věci se týká finančního období SZP 2014–2020 (
15
). V projednávané věci jsou relevantní nařízení (EU) č. 1307/2013 (
16
), týkající se přímých plateb zemědělcům, a nařízení č. 1306/2013, které stanoví společná pravidla pro financování, řízení a sledování SZP.
34.
Režim podpory dotčený v projednávané věci, tj. režim jednotné platby na plochu, byl v rámci SZP zaveden v roce 2003 jako přechodný režim pro některé členské státy, které přistoupily k Unii v letech 2004 a 2007. Jedná se o režim podpory příjmů zemědělců nezávislý na produkci, který se provádí prostřednictvím přímých plateb zemědělcům vyplácených na základě způsobilých hektarů, které zemědělci ohlásí (
17
).
35.
Na základě čl. 36 odst. 1 prvního pododstavce nařízení 1307/2013 mohly členské státy, které přistoupily k Unii v letech 2004 a 2007 a používaly režim jednotné platby na plochu v roce 2014, tento režim používat i nadále do 31. prosince 2020 (
18
). Deset členských států, včetně Rumunska, uplatňovalo režim jednotné platby na plochu i po roce 2014.
36.
Podle čl. 36 odst. 2 nařízení 1307/2013 se jednotná platba na plochu poskytuje jednou za rok na každý způsobilý hektar ohlášený zemědělcem (
19
).
37.
Pojem „způsobilý hektar“ je definován v čl. 32 odst. 2 písm. a) nařízení 1307/2013 jako „jakákoli zemědělská plocha zemědělského podniku, […] která je využívána k zemědělské činnosti“.
38.
Judikatura (
20
) dále upřesnila, že aby mohla být půda považována za „způsobilý hektar“ ve smyslu čl. 32 odst. 2 nařízení 1307/2013, musí splňovat tři podmínky, a sice i) musí se jednat o zemědělskou plochu, ii) na které je vykonávána zemědělská činnost, iii) která je součástí zemědělského podniku (
21
).
39.
Jinými slovy, zemědělec, který žádá o jednotnou platbu na plochu, musí mít k dispozici zemědělskou půdou, aby na ní vykonával zemědělskou činnost. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že „skutečnost, že zemědělec disponuje plochou, […] v zásadě znamená, že ji zemědělec může užívat dle svého uvážení, aby na ní mohl fakticky vykonávat zemědělskou činnost“ (
22
).
40.
Pro účely určení, zda má zemědělec dotyčné plochy k dispozici, právní předpisy Unie nevyžadují, aby zemědělec předložil formální právní titul; dostačující je v tomto ohledu prokázání, že tuto plochu skutečně užívá, a prokázání dostatečné autonomie uvedeného zemědělce pro výkon jeho zemědělské činnosti na této ploše (
23
).
41.
Soudní dvůr nicméně rozhodl, že členské státy disponují prostorem pro uvážení, pokud jde o podpůrné doklady a důkazy, které je třeba vyžadovat od žadatele o podporu pro plochy, jichž se týká jeho žádost (
24
).
42.
V projednávané věci rumunské právní předpisy vyžadují, aby zemědělec v okamžiku podání žádosti předložil doklady nezbytné k prokázání, že má legálně k dispozici způsobilé hektary, přičemž pokud tak neučiní, je platba z unijního financování vyloučena.
43.
Na základě stávající judikatury takový požadavek podle všeho není zásadně v rozporu s unijním právem. Požadavek na prokázání existence právního titulu umožňujícího užívání půdy, která je předmětem žádosti o jednotnou platbu, je podle Soudního dvora přijatelný, neboť zaručuje plnění cílů SZP tím, že žadateli brání ve zneužívání pozemků jiných osob (
25
).
44.
Pokud je tedy podle vnitrostátního práva titul k užívání pozemku zrušen, unijní právo nebrání vnitrostátnímu pravidlu, podle kterého se má za to, že není splněno kritérium způsobilosti pro poskytnutí podpory.
45.
Soudní dvůr však dosud nebyl konfrontován se situací, kdy právní titul k užívání půdy jakožto jedno z kritérií způsobilosti stanovených vnitrostátním právem existoval v okamžiku podání žádosti, ale následně byl se zpětnou účinností zrušen. To mne přivádí k první otázce předkládajícího soudu.
B.
K první otázce
46.
Zjistí-li se, že není splněno některé z kritérií způsobilosti pro určitou podporu, čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 vyžaduje, aby podpora nebyla vyplacena, popřípadě aby byla zcela nebo zčásti odejmuta, pokud již vyplacena byla.
47.
Zároveň podle čl. 36 odst. 5 nařízení 1307/2013 platí, že s výjimkou případu vyšší moci nebo mimořádných okolností musí způsobilými hektary zemědělec disponovat k příslušnému dni stanovenému členským státem. Pokud jde o Rumunsko, je tímto dnem pro období relevantní v projednávané věci 15. květen 2019.
48.
První předběžnou otázkou se tedy předkládající soud táže, zda je třeba použít čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, i když v době podání žádosti o podporu všechna kritéria způsobilosti splněna byla a právní titul k užívání půdy byl zrušen až později se zpětnou účinností bez zavinění zemědělce, který takovou podporu obdržel.
49.
Uvedená otázka se sice týká pouze čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, nicméně podle mého názoru vyžaduje též výklad čl. 36 odst. 5 nařízení 1307/2013 ve spojení s jeho čl. 32 odst. 4.
50.
Oba zúčastnění v řízení před Soudním dvorem, a sice rumunská vláda a Komise, se shodují na tom, že se za okolností daných v projednávané věci čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 použije.
51.
Jak totiž oba uvedli, čl. 32 odst. 4 nařízení 1307/2013 stanoví, že plochy lze považovat za způsobilé pro podporu, pouze pokud splňují podmínky definice způsobilého hektaru po celý kalendářní rok, s výjimkou případu vyšší moci nebo mimořádných okolností.
52.
Domnívám se tudíž, že požadavek stanovený v čl. 36 odst. 5 nařízení 1307/2013, podle kterého musí způsobilými hektary zemědělec disponovat v době podání žádosti, neznamená, že by je neměl mít k dispozici v průběhu celého roku, pro který je podpora poskytována. Uvedené ustanovení pouze stanoví, že k uvedenému datu, které je vybráno jako referenční datum, musí být dotčená půda logicky zemědělci k dispozici.
53.
Podpora v rámci režimu jednotné platby na plochu se však poskytuje jednou za rok, aby podpořila příjem zemědělce z uvedené půdy během dotčeného roku. To předpokládá, že zemědělec vykonává na uvedené půdě zemědělskou činnost po celý rok, na který se podpora vztahuje. Bylo by v rozporu s takovým cílem, kdyby stačilo, aby byla půda zemědělci legálně k dispozici pouze v den podání žádosti.
54.
V tomto smyslu lze říci, že kritérium způsobilosti stanovené v čl. 32 odst. 4 nařízení 1307/2013 by nebylo splněno, ani kdyby byla smlouva o pronájmu zrušena s účinky do budoucna, což by zemědělci zabránilo užívat půdu od určitého okamžiku v roce, pro který byla podpora poskytnuta. To by mělo za následek vznik povinnosti poskytnutou podporu odejmout.
55.
Rumunská právní úprava, která upravuje zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností, nikoli s účinky do budoucna, vede ke stejnému výsledku, a sice že zemědělec nemohl legálně disponovat s půdou během roku, pro který o podporu žádá.
56.
Pokud tomu tak je, kritéria způsobilosti splněna nejsou a čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 vyžaduje, aby byla poskytnutá podpora odejmuta.
57.
Cílem takového vrácení neoprávněně vyplacených plateb je zajistit ochranu finančních zájmů Evropské unie a předejít bezdůvodnému obohacení (
26
).
58.
Finanční zájmy Unie jsou v zásadě chráněny tehdy, je-li podpora poskytnuta pouze v případě, že jsou splněna všechna kritéria způsobilosti.
59.
Podle čl. 58 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 jsou členské státy provádějící SZP povinny zajistit ochranu finančních zájmů Unie. Členské státy nemají v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení (
27
). Pokud kritéria způsobilosti splněna nebyla, musí členské státy příjemce vyzvat k vrácení poskytnuté podpory.
60.
Povinnost vrátit obdrženou podporu není sankcí. Jak Soudní dvůr opakovaně konstatoval (
28
) a jak zdůrazňují rumunská vláda i Komise, v rámci SZP je odejmutí podpory z důvodu nesplnění podmínek způsobilosti podpory pouze důsledkem nedodržení těchto podmínek (
29
).
61.
Vrácení podpory je tudíž požadováno pouze z toho důvodu, že podpora neměla být poskytnuta. V tomto smyslu, jak uvádí Komise, je irelevantní, zda byla smlouva o pronájmu se zpětnou účinností zrušena bez zavinění zemědělce, který podporu obdržel (
30
). Podpora musí být vrácena jednoduše proto, že zemědělci na ni nikdy nevznikl nárok.
62.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností za okolností daných v projednávané věci podle všeho nepředstavuje případ vyšší moci ani mimořádných okolností ve smyslu nařízení č. 1306/2013 (
31
), popřípadě ustanovení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 5 nařízení 1307/2013.
63.
V kontextu SZP Soudní dvůr ve své ustálené judikatuře opakovaně konstatoval, že „vyšší mocí“ či „mimořádnými okolnostmi“ se rozumí jakákoli neobvyklá a nepředvídatelná okolnost nezávislá na vůli příjemce, jejímž důsledkům nemohlo být zabráněno ani přes veškerou řádnou péči vynaloženou tímto příjemcem (
32
).
64.
Je třeba připomenout (viz bod 11 tohoto stanoviska), že v projednávané věci se datum vyhlášení rozsudku, kterým byla smlouva o pronájmu se zpětnou účinností zrušena, shodovalo s datem podání žádosti o výplatu. V době, kdy JD uvedenou žádost podávala, totiž probíhalo řízení týkající se JD a půdy, která byla předmětem smlouvy o pronájmu.
65.
S výhradou ověření předkládajícím soudem tudíž pochybuji o tom, že zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností představuje za okolností daných v projednávané věci takovou neobvyklou a nepředvídatelnou událost, která nemohla být v den podání žádosti očekávána.
66.
S ohledem na výše uvedené úvahy jsem toho názoru, že na první otázku je nutno odpovědět následovně: čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 vykládaný ve světle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 5 nařízení 1307/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na situaci, kdy v okamžiku podání žádosti o podporu byla všechna kritéria způsobilosti splněna, avšak právní titul užívání půdy byl následně zrušen se zpětnou účinností, i když takové zrušení není důsledkem zavinění zemědělce, který takovou podporu obdržel.
C.
Ke druhé otázce
67.
Jak je uvedeno v bodě 27 tohoto stanoviska, druhá otázka se v podstatě týká toho, zda čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 vždy vyžaduje odejmutí podpory, je-li některé z kritérií způsobilosti již neplněno v důsledku zrušení smlouvy o pronájmu se zpětnou účinností, nebo zda orgánu či soudu, který ve věci rozhoduje, zmíněné ustanovení ponechává určitý prostor pro uvážení na základě uplatnění zásady proporcionality.
68.
K této otázce zaujímají zúčastnění v tomto řízení odlišné postoje. Rumunská vláda má za to, že zásada proporcionality se nepoužije, a členský stát tedy musí v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, nařídit vrácení podpory vždy. Komise se naopak domnívá, že se zásada proporcionality uplatní. Dochází však k závěru, že to nic nemění na výsledku projednávané věci a že dotčená podpora musí být vrácena.
69.
Článek 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 zmiňuje zásadu proporcionality pouze v druhém pododstavci, nikoli v pododstavci prvním. Rumunská vláda tvrdí, že druhý pododstavec není v projednávané věci použitelný, zatímco Komise tvrdí, že uvedený pododstavec použitelný je, avšak úvahy týkající se přiměřenosti nebrání odejmutí podpory v plné výši (
33
).
70.
Předkládající soud v předkládacím rozhodnutí druhý pododstavec čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 nezmínil, takže druhou otázkou podle všeho žádá o objasnění, zda by úvahy týkající se přiměřenosti mohly změnit výsledek projednávané věci z toho důvodu, že tato zásada implicitně vyplývá z prvního pododstavce uvedeného ustanovení.
71.
Přikláním se k názoru rumunské vlády, podle kterého se čl. 63 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 1306/2013 na situaci v projednávané věci nepoužije. Podle rumunské vlády bylo uvedené ustanovení přijato za účelem zajištění toho, aby v případě, že zemědělci žádají o financování v rámci postupů zadávání veřejných zakázek (zejména v kontextu opatření pro rozvoj venkova financovaných z EZFRV), bylo odejmutí podpory přiměřené závažnosti porušení, ke kterému v průběhu dotčeného postupu došlo. Součástí režimu jednotné platby na plochu financovaného z EZZF však nejsou postupy zadávání veřejných zakázek pro zemědělce; podpora se poskytuje přímo na základě ohlášené způsobilé plochy. V tomto případě závisí způsobilost pouze na splnění zvláštních podmínek, jako je existence zákonného práva užívat půdu. Uvedené ustanovení tedy není na zmíněný režim přímo použitelné.
72.
Takový výklad je patrně přijatelný. Druhou otázku týkající se použitelnosti zásady proporcionality je tedy nutno chápat tak, že se vztahuje k čl. 63 odst. 1 prvnímu pododstavci nařízení č. 1306/2013.
73.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada proporcionality je obecnou zásadou unijního práva. Vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou unijní právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (
34
).
74.
Stejná zásada platí i pro členské státy při provádění unijního práva. Když tedy Soudní dvůr konstatoval existenci prostoru členských států pro uvážení, pokud jde zavádění dodatečných podmínek způsobilosti pro poskytnutí podpory, vysvětlil, že využívání takového prostoru musí respektovat cíle sledované dotyčnou unijní právní úpravou a základní zásady unijního práva, zejména zásadu proporcionality (
35
).
75.
Vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že kritéria způsobilosti nejsou splněna, pokud je smlouva o pronájmu zrušena se zpětnou účinností, v důsledku čehož dojde ke vzniku povinnosti vrátit obdrženou podporu, je v zásadě v souladu s cíli SZP. Je tomu tak proto, že taková úprava je jednak v souladu s cílem přímých plateb v rámci SZP, kterým je zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců zvýšením jejich příjmů, a jednak v souladu s finančními zájmy Unie, které vyžadují, aby unijní rozpočet nebyl využíván v rozporu s takovými cíli.
76.
Jak se však vypořádat se situací, kdy by s ohledem na takovou vnitrostátní právní úpravu a na okolnosti dané konkrétní věci vedlo uplatnění čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 k výsledku, který je v rozporu s uvedenými cíli? To je podle mého názoru jádrem pochybností předkládajícího soudu.
77.
Článek 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 umožňuje částečné odejmutí podpory, i když neupřesňuje, za jakých okolností je pouze částečné odejmutí dostatečné. Je pravda, že čl. 35 odst. 1 nařízení (EU) č. 640/2014 (
36
), který nařízení č. 1306/2013 doplňuje, stanoví: „Požadovaná podpora je zamítnuta nebo v plné výši odňata, nejsou-li dodržena kritéria způsobilosti (
37
).“
78.
Nařízení (EU) č. 809/2014 (
38
), kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1306/2013, však v čl. 7 odst. 3 stanoví, že povinnost příjemce vrátit dotčenou částku se neuplatní, „pokud byla platba provedena omylem příslušného orgánu nebo jiného orgánu a pokud příjemce nemohl chybu přiměřeným způsobem odhalit“ (
39
).
79.
Uvedené ustanovení se sice na projednávanou věc patrně nepoužije (
40
), nicméně dokládá, že povinnost požadovat vrácení neoprávněně vyplacené podpory není bezpodmínečná. Dokládá rovněž to, že unijní normotvůrce chtěl chránit zemědělce, kteří se nacházejí v situaci, kdy jim byla podpora poskytnuta chybně, ovšem bez jakéhokoli zavinění na jejich straně.
80.
Jak Soudní dvůr vysvětlil, podpora poskytovaná zemědělcům v rámci režimu jednotné platby na plochu „má za cíl zajistit odpovídající životní úroveň zemědělcům, kteří skutečně vykonávají zemědělskou činnost, a tudíž fakticky disponují zemědělskou plochou, na které je tato činnost vykonávána“ (
41
).
81.
V projednávané věci se dotčená zemědělkyně mohla v dobré víře domnívat, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, že kritéria způsobilosti byla splněna v průběhu celého období, během něhož dotčenou půdu skutečně užívala k zemědělským činnostem. Nebyla by povinnost vrátit podporu za takových okolností ve skutečnosti v rozporu s cílem zajistit odpovídající životní úroveň osobě, pro kterou jsou zemědělské činnosti zdrojem obživy? Požadovat po takové zemědělkyni vrácení podpory by mělo ve skutečnosti nepříznivý dopad na její životní úroveň. A zároveň, pokud byla dotčená půda skutečně užívána k zemědělským činnostem, byly by finanční zájmy Unie skutečně poškozeny, kdyby taková podpora nebyla vrácena?
82.
Podle mého názoru by měl být předkládající soud schopen posoudit, zda by uplatnění čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 za okolností daných v projednávané věci bylo v souladu s uvedeným cílem SZP, kterým je zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců, a zda by bylo uplatnění uvedeného ustanovení vhodné a nezbytné k ochraně finančních zájmů Unie.
83.
V rámci takového posouzení by měl předkládající soud zohlednit všechny okolnosti projednávané věci, včetně otázky, zda zemědělkyně užívala dotčenou půdu a byla přitom v dobré víře přesvědčena, že je k tomu ze zákona oprávněna, nebo zda si naopak byla vědoma toho, že právní titul k užívání půdy může být zrušen (
42
).
84.
S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že na druhou otázku je třeba odpovědět následovně: na odejmutí podpory podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 se uplatní zásada proporcionality. Vnitrostátní soud tedy může s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávané věci posoudit, zda by uplatnění uvedeného ustanovení bylo v rozporu s cílem SZP, kterým je zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců, a zda je za takových okolností uplatnění uvedeného ustanovení vhodné a nezbytné k ochraně finančních zájmů Unie.
V. Závěry
85.
S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži, Rumunsko) odpověděl následovně:
„1)
Článek 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 vykládaný ve světle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009,
musí být vykládán v tom smyslu, že
se použije na situaci, kdy v okamžiku podání žádosti o podporu byla všechna kritéria způsobilosti splněna, avšak právní titul užívání půdy byl následně zrušen se zpětnou účinností, i když takové zrušení není důsledkem zavinění zemědělce, který takovou podporu obdržel.
2)
Na odejmutí podpory podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 se uplatní zásada proporcionality. Vnitrostátní soud tedy může s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávané věci posoudit, zda by uplatnění uvedeného ustanovení bylo v rozporu s cílem SZP, kterým je zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců, a zda je za takových okolností uplatnění uvedeného ustanovení vhodné a nezbytné k ochraně finančních zájmů Unie.“
(
1
) – Původní jazyk: angličtina.
(
2
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549) ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 187).
(
3
) – Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 66/2011 privind prevenirea, constatarea și sancționarea neregulilor apărute în obținerea și utilizarea fondurilor europene și/sau a fondurilor publice naționale aferente acestora (mimořádné nařízení vlády č. 66/2011 o předcházení, odhalování a postihování nesrovnalostí při získávání a používání prostředků z evropských fondů nebo s nimi souvisejících národních vnitrostátních fondů; dále jen „OUG č. 66/2011“) ve znění použitelném na spor v původním řízení, jak je uvedeno v předkládacím usnesení.
(
4
) – Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 3/2015 pentru aprobarea schemelor de plăți care se aplică în agricultură în perioada 2015–2020 și pentru modificarea articolului 2 din Legea nr. 36/1991 privind societățile agricole și alte forme de asociere în agricultură (mimořádné nařízení vlády č. 3/2015, kterým se schvalují platební režimy použitelné v zemědělství v období 2015–2020 a kterým se mění článek 2 zákona č. 36/1991 o zemědělských společnostech a jiných formách sdružování v oblasti zemědělství; dále jen „OUG č. 3/2015“), ve znění použitelném na spor v původním řízení.
(
5
) – Ordinul ministrului agriculturii si dezvoltării rurale nr. 619/2015 pentru aprobarea criteriilor de eligibilitate, condițiilor specifice și a modului de implementare a schemelor de plăți prevăzute la articolul 1 alineatele (2) și (3) din Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 3/2015 pentru aprobarea schemelor de plăți care se aplică în agricultură în perioada 2015-2020 și pentru modificarea articolului 2 din Legea nr. 36/1991 privind societățile agricole și alte forme de asociere în agricultură, precum și a condițiilor specifice de implementare pentru măsurile compensatorii de dezvoltare rurală aplicabile pe terenurile agricole, prevăzute în Programul Național de Dezvoltare Rurală 2014–2020 (nařízení ministra zemědělství a rozvoje venkova č. 619/2015 o schválení kritérií způsobilosti, zvláštních podmínek a podrobných pravidel provádění režimů plateb stanovených v čl. 1 odst. 2 a 3 [OUG č. 3/2015], jakož i zvláštních podmínek provádění kompenzačních opatření pro rozvoj venkova použitelných pro zemědělskou půdu uvedenou v národním programu rozvoje venkova 2014–2020; dále jen „nařízení č. 619/2015“) ve znění použitelném na spor v původním řízení.
(
6
) – Občanskoprávní rozsudek č. 151/2019, RO:TBBNS:2019:006.000151 (přečtený s pomocí strojového překladu). Jak je zmíněno v citovaném rozsudku, uvedené řízení bylo zahájeno osobou, která v řízení týkajícím se pronájmu dotčených pastvin neuspěla, proti obci Chiochiș, starostovi uvedené obce a obecnímu zastupitelstvu; JD byla rovněž účastnicí uvedeného řízení.
(
7
) – Občanskoprávní rozsudek č. 286/2020, RO:CACLJ:2020:050.000286 (přečtený s pomocí strojového překladu).
(
8
) – Ministerul Agriculturii și Dezvoltării Rurale – Agenția de Plăți și Intervenție pentru Agricultură – Centrul Județean Bistrița-Năsăud (Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova – Agentura pro platby a intervence v zemědělství – Okresní centrum v Bistrițě-Năsăudu, Rumunsko; dále jen „APIA“).
(
9
) – Podpora činila 83334,01 rumunských lei (přibližně 16743 eura). Podle prohlášení APIA byla dotčená finanční podpora poskytnuta JD na základě rozhodnutí o výplatě ze dne 25. května 2019, 15. ledna 2020, 24. března 2020, 17. srpna 2020 a 8. června 2021.
(
10
) – Občanskoprávní rozsudek č. 197/2023, RO:TBBNS:2023:006.000197 (přečtený s pomocí strojového překladu).
(
11
) – Článek 39 odst. 1 písm. b) SFEU.
(
12
) – V rozpočtu Unie je příděl na SZP rozdělen mezi dva fondy: Evropský zemědělský záruční fond (dále jen „EZZF“), který se z převážné části týká režimů podpory příjmů, a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (dále jen „EZFRV“), který se týká rozvoje venkova. Viz internetové stránky Evropské komise, konkrétně zde: https://agriculture.ec.europa.eu/common-agricultural-policy/financing-cap/cap-funds_en#eagf. Podle zpráv činí celkový příděl na SZP ve finančním rámci Unie na období 2021–2027 386,6 miliardy eur: na EZZF připadá částka 291,1 miliardy eur, přičemž až 270 miliard eur se poskytuje na režimy podpory příjmů a zbývající částka je vyčleněna na podporu zemědělských trhů, zatímco na EZFRV připadá částka 95,5 miliardy eur.
(
13
) – Viz například Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova, Vysvětlení společné zemědělské politiky: přímé platby pro zemědělce v období 2015–2020, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2017, k dispozici na adrese: https://data.europa.eu/doi/10.2762/572019.
(
14
) – Viz například Evropský parlament, Společná zemědělská politika – nástroje a reformy, k dispozici na adrese: https://www.europarl.europa.eu/factsheets/en/sheet/107/the-common-agricultural-policy-instruments-and-reforms. Pokud jde o obecné pojednání, viz například Barents, R., The Agricultural Law of the EU, druhé vydání, Wolters Kluwer, Alphen aan den Rijn, 2022, kap. 2, zejména s. 27 až 49; Phoa, P., „Unity and diversity in the Common Agricultural Policy“, in van den Brink, T. a Passalacqua, V. (eds), Balancing Unity and Diversity in EU Legislation, Edward Elgar, Cheltenham, 2024, s. 231 až 254.
(
15
) – V návaznosti na přechodná ustanovení pro roky 2021 a 2022 existuje nový soubor unijních právních předpisů pro období financování SZP 2023–2027.
(
16
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608). Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 1).
(
17
) – Viz například Evropský účetní dvůr, Účelnost režimu jednotné platby na plochu jako přechodného systému na podporu zemědělců v nových členských státech. Zvláštní zpráva č. 16, 2012, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2012, k dispozici na adrese: https://data.europa.eu/doi/10.2865/27543; McMahon, J. A., EU Agricultural Law and Policy, Edward Elgar, Cheltenham, 2019, zejména s. 46 až 48.
(
18
) – Viz též bod 32 odůvodnění nařízení 1307/2013.
(
19
) – Uvedené ustanovení dále odkazuje na čl. 72 odst. 1 první pododstavec písm. a) nařízení 1306/2013, podle kterého musí mimo jiné příjemce jednotné platby na plochu předkládat každý rok žádost o přímé platby, ve které případně uvede: všechny zemědělské pozemky zemědělského podniku a nezemědělské plochy, pro které je požadována podpora podle čl. 67 odst. 2.
(
20
) – Viz například rozsudky ze dne 29. dubna 2021, Piscicola Tulcea a Ira Invest (C‑294/19 a C‑304/19, EU:C:2021:340, bod 64), a ze dne 4. července 2024, Asoprovac (C‑708/22, EU:C:2024:573, bod 18).
(
21
) – Zemědělská plocha je součástí zemědělského podniku zemědělce, pokud má posledně uvedený oprávnění spravovat ji pro účely výkonu zemědělské činnosti, tj. pokud ve vztahu k této ploše disponuje dostatečnou autonomií pro účely výkonu vlastní zemědělské činnosti. Viz například rozsudek ze dne 16. prosince 2021, Euro Delta Danube (C‑225/20, EU:C:2021:1021, bod 41). Zemědělec nemusí mít neomezené oprávnění nakládat s dotčenými plochami v rámci jejich využívání pro zemědělské účely, avšak musí mít určité rozhodovací právo při výkonu vlastní zemědělské činnosti na těchto plochách. Viz například rozsudky ze dne 16. prosince 2021, Euro Delta Danube (C‑225/20, EU:C:2021:1021, bod 43), a ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, body 49 a 50).
(
22
) – Rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, bod 46).
(
23
) – Viz například rozsudky ze dne 14. října 2010, Landkreis Bad Dürkheim (C‑61/09, EU:C:2010:606, bod 54), a ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, bod 53).
(
24
) – Viz například rozsudky ze dne 24. června 2010, Pontini a další (C‑375/08, EU:C:2010:365, body 82 a 86); ze dne 17. prosince 2020, Land Berlin (Platební nároky spojené se SZP) (C‑216/19, EU:C:2020:1046, bod 35), a ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, body 61 a 63).
(
25
) – Viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, bod 65).
(
26
) – V tomto ohledu viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci Demmer (C‑684/13, EU:C:2015:131, bod 69).
(
27
) – V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Avicarvil Farms (C‑443/21, EU:C:2022:899, bod 36), v němž Soudní dvůr rozhodl, že: „jakýkoli výkon diskreční pravomoci členským státem v otázce, zda má vyžadovat vrácení neoprávněně nebo protiprávně vyplacených prostředků Unie, či nikoli, by byl v rozporu s povinností zpětně vymáhat neoprávněně nebo protiprávně vyplacené prostředky, která je uložena vnitrostátním správním orgánům v rámci SZP“.
(
28
) – Viz například rozsudky ze dne 24. května 2007, Maatschap Schonewille-Prins (C‑45/05, EU:C:2007:296, bod 47); ze dne 24. května 2012, Hehenberger (C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 37), a ze dne 29. února 2024, Eesti Vabariik (Põllumajanduse Registrite ja Informatsiooni Amet) (C‑437/22, EU:C:2024:176, bod 56).
(
29
) – Ustanovení článku 64 nařízení 1306/2013 týkající se ukládání správních sankcí se tedy na projednávanou věc nepoužijí.
(
30
) – Viz například rozsudek ze dne 23. listopadu 2023, Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas (Opatření zalesnění) (C‑213/22, EU:C:2023:904, body 26 až 51), v němž Soudní dvůr rozhodl, že příjemce je povinen vrátit vyplacenou podporu, jelikož podmínka stanovená vnitrostátní právní úpravou nebyla splněna z důvodu výskytu nepříznivých klimatických podmínek, a tedy z důvodů, které nebyly přičitatelné uvedenému příjemci.
(
31
) – V tomto ohledu viz čl. 2 odst. 2 a bod 5 odůvodnění nařízení 1306/2013.
(
32
) – Viz například rozsudky ze dne 7. září 2023, Groenland Poultry (C‑169/22, EU:C:2023:638, bod 39), a ze dne 18. ledna 2024, Askos Properties (C‑656/22, EU:C:2024:56, body 47 a 49).
(
33
) – Komise tvrdí, že nedodržení vnitrostátních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek muselo být považováno za závažné, neboť za něj byla uložena sankce spočívající ve zrušení smlouvy o pronájmu jako celku. Podmínka, podle které musí mít zemědělec způsobilé hektary k dispozici, tedy nebyla splněna, a to nikoli pouze částečně, ale v plném rozsahu. Z toho vyplývá, že v souladu se zásadou proporcionality musí být i podpora odejmuta v plné výši.
(
34
) – Viz například rozsudky ze dne 24. května 2007, Maatschap Schonewille-Prins (C‑45/05, EU:C:2007:296, bod 45), a ze dne 7. září 2023, Groenland Poultry (C‑169/22, EU:C:2023:638, bod 65).
(
35
) – Viz například rozsudky ze dne 24. června 2010, Pontini a další (C‑375/08, EU:C:2010:365, body 82 a 86); ze dne 17. prosince 2020, Land Berlin (Platební nároky spojené se SZP) (C‑216/19, EU:C:2020:1046, bod 35), a ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, body 61 a 63).
(
36
) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 181, s. 48). Bylo nahrazeno nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1172 ze dne 4. května 2022, kterým se doplňuje nařízení 2021/2116, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém v oblasti společné zemědělské politiky a uplatňování a výpočet správních sankcí v souvislosti s podmíněností (Úř. věst. 2022, L 183, s. 12).
(
37
) – Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
(
38
) – Prováděcí nařízení Komise ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 227, s. 69). Bylo nahrazeno prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1173 ze dne 31. května 2022, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení 2021/2116, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém v oblasti společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2022, L 183, s. 23).
(
39
) – V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 2. července 2015, Demmer (C‑684/13, EU:C:2015:439, zejména bod 85), v němž měl Soudní dvůr za to, že vzhledem k tomu, že takové ustanovení stanoví výjimku z povinnosti vrátit neoprávněné příjmy, musí být „vykládán[o] restriktivně, a to tím spíše, když má taková povinnost chránit finanční zájmy Evropské unie“.
(
40
) – Vzhledem k tomu, že datum podání žádosti se shodovalo s datem vyhlášení rozsudku o zrušení smlouvy o pronájmu a platby podpory byly provedeny po datu vyhlášení uvedeného rozsudku, lze podle všeho říci, že JD měla přiměřenou možnost zjistit, že je smlouva o pronájmu neplatná.
(
41
) – Rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Avio Lucos (C‑116/20, EU:C:2022:273, bod 52) (kurzivou zvýraznila autorka stanoviska).
(
42
) – V tomto ohledu je za okolností daných v projednávané věci podle všeho relevantní, že účastnicí sporného řízení, které skončilo zrušením smlouvy o pronájmu se zpětným účinkem, byla i JD, že uvedené řízení bylo zahájeno před podáním žádosti, jakož i to, že některé částky podpory byly vyplaceny až po nabytí právní moci rozsudku, v jehož důsledku byla smlouva o pronájmu zrušena.