null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 5. března 2026(1)
Věc C‑507/24 P
YS
proti
Radě Evropské unie,
Evropské komisi
„ Kasační opravný prostředek – Institucionální právo – Posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce – Nařízení (EU) 2017/1939 – Jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce – Jmenování jednoho z kandidátů navržených Řeckou republikou – Údajné porušení pravidel použitelných na jmenování evropských žalobců – Žaloba na neplatnost – Přezkum legality návrhu na jmenování“
1. Rozhodnutím (EU) 2023/1335(2) jmenovala Rada pět „evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce“ (dále jen „evropští žalobci“), včetně jednoho kandidáta navrženého Řeckem.
2. Řecký soudce, který nebyl ve vnitrostátní fázi řízení prohlášen za kandidáta, podal k Tribunálu(3) žalobu na neplatnost rozhodnutí 2023/1335(4).
3. V usnesení ze dne 8. května 2024 (dále jen „napadené usnesení“) se Tribunál prohlásil za nepříslušný k rozhodnutí o platnosti rozhodnutí 2023/1335, jelikož jeho údajná protiprávnost má vyplývat z protiprávnosti vnitrostátního aktu, který stejně jako návrh kandidátů na evropské žalobce může posoudit pouze vnitrostátní soud.
4. YS podal proti usnesení Tribunálu kasační opravný prostředek. Tento kasační opravný prostředek dává Soudnímu dvoru příležitost analyzovat rozdělení pravomocí soudního přezkumu aktů, vnitrostátních i unijních, které jsou součástí postupu jmenování evropských žalobců, stanoveného nařízením (EU) 2017/1939(5).
I. Skutečnosti předcházející sporu
5. Skutečnosti předcházející sporu uvedené v bodech 2 až 12 napadeného usnesení lze shrnout následovně:
– Dne 27. září 2022 vyhlásily řecké orgány výběrové řízení mezi státními zástupci za účelem jmenování tří kandidátů na funkci evropského žalobce s nástupem do funkce dne 29. července 2023.
– Dne 17. října 2022 podal YS kandidaturu k řeckým orgánům.
– Rozhodnutím ze dne 20. prosince 2022 Anotato Dikastiko Symvoulio Politikis kai Poinikis Dikaiosynis (Nejvyšší soudní rada pro občanskoprávní a trestní soudnictví, Řecko; dále jen „CSM“) odmítla kandidaturu YS z důvodu, že nesplňuje podmínku stanovenou vnitrostátním zákonem č. 4786/2021, jelikož YS nemá postavení státního zástupce, nýbrž má postavení soudce.
– V tomtéž rozhodnutí CSM jménem Řecké republiky jmenovala tři kandidáty na funkci evropského žalobce.
– Dne 22. března 2023 YS napadl rozhodnutí CSM u Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada, Řecko)(6).
– Na základě kandidatur předložených vnitrostátními orgány vypracovala výběrová komise(7) zřízená podle čl. 14 odst. 3 nařízení 2017/1939 odůvodněná stanoviska a hodnocení každého z kandidátů jmenovaných vnitrostátními orgány a předala je Radě.
– Po obdržení návrhu výběrové komise Rada rozhodnutí 2023/1335 schválila.
II. Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
6. V žalobě na neplatnost podané k Tribunálu YS navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil rozhodnutí 2023/1335, a to buď v celém rozsahu, nebo alespoň v části týkající se jmenování řeckého kandidáta na funkci evropského žalobce;
– konstatoval a „určil neplatnost“ nečinnosti Komise, která se protiprávně zdržela kontroly návrhu řeckých orgánů na jmenování kandidátů na funkci evropského žalobce;
– uložil Radě a Komisi náhradu nákladů řízení.
7. Rada i Komise vznesly námitku nepřípustnosti žaloby YS.
8. V napadeném usnesení se Tribunál prohlásil za nepříslušný k rozhodnutí o legalitě návrhu kandidátů předloženého Radě vnitrostátními orgány(8).
9. Tribunál založil své rozhodnutí na následujících bodech napadeného usnesení:
– V bodě 37 citoval body 45 a 46 rozsudku Berlusconi a Fininvest(9).
– V bodě 38 uvedl, že ustanovení čl. 16 odst. 2 nařízení 2017/1939 určují pravomoc Rady posoudit kandidatury na funkci evropského žalobce předložené členskými státy, která je omezena na pouhé ověření navrhovaných kandidatur s ohledem na požadavky kladené na výkon funkce evropského žalobce. Naproti tomu Rada nemá žádnou pravomoc přezkoumávat důvody, které odůvodňují odmítnutí kandidatur vyřazených ve fázi vnitrostátního řízení.
– V bodě 39 uvedl, že z rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní orgány a orgány Unie, stanoveného v oblasti, na kterou se vztahují ustanovení nařízení 2017/1939, vyplývá, že akt, kterým se určují kandidáti na jmenování do Úřadu evropského veřejného žalobce, přijatý vnitrostátním orgánem, je pro Radu závazný a určuje podmínky jejího rozhodnutí, jelikož se toto rozhodnutí nemůže týkat jiných kandidátů než těch, které jí předložily dotčené členské státy.
– V bodě 40 z toho vyvodil, že není úkolem Tribunálu přezkoumávat tvrzení týkající se údajné protiprávnosti rozhodnutí CSM, kterým byla odmítnuta kandidatura YS, jehož přezkum náleží vnitrostátním soudům za podmínek uvedených v bodě 37 téhož usnesení.
– V bodě 41 Tribunál konstatoval, že YS nepředložil žádný další argument směřující k prokázání protiprávnosti rozhodnutí 2023/1335, takže jeho návrhová žádání znějící na neplatnost musí být prohlášena za nepřípustná.
10. Podpůrně měl Tribunál za to, že se YS nepodařilo prokázat existenci trvajícího nebo určitého zájmu na zpochybnění rozhodnutí 2023/1335. Jeho aktivní legitimace k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí závisí na budoucí a nejisté skutečnosti, jako je předchozí zrušení vnitrostátního rozhodnutí, kterým byla odmítnuta jeho kandidatura(10).
III. Kasační opravný prostředek a řízení před Soudním dvorem
11. Kasační opravný prostředek podaný YS byl zapsán do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 18. července 2024.
12. Kasačním opravným prostředkem YS navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené usnesení;
– zrušil rozhodnutí 2023/1335, a to buď v celém rozsahu, nebo v části týkající se jmenování řeckého kandidáta a odmítnutí kandidatury YS na funkci evropského žalobce;
– uložil Radě a Komisi náhradu nákladů řízení.
13. Kasační opravný prostředek se dělí na dva důvody:
– nesprávné právní posouzení, pokud jde o nedostatek pravomoci Tribunálu;
– nesprávné právní posouzení, pokud jde o nedostatek aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí 2023/1335.
14. Rada a Komise navrhují, aby Soudní dvůr žalobu zamítl a uložil YS náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení
A. Přípustnost kasačního opravného prostředku
1. Tvrzení
15. I když Rada formálně netvrdí, že je nepřípustný, uvádí, že se kasační opravný prostředek YS omezuje na opakování nebo přeformulování argumentů předložených v prvním stupni. V souladu s judikaturou Soudního dvora je tedy kasační opravný prostředek nepřípustný.
16. YS v replice tvrdil, že námitka Rady je zjevně neopodstatněná, neboť z pečlivého čtení kasačního opravného prostředku vyplývá, že jeho argumenty směřují k nápravě nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil Tribunál.
2. Analýza
17. Kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které tento návrh specificky podporují(11).
18. Prvky kasačního opravného prostředku, které neobsahují žádný argument specificky směřující k identifikaci nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo napadené rozhodnutí, a které se omezují na zopakování argumentů již předložených před Tribunálem, tento požadavek nesplňují a musí být odmítnuty jako zjevně nepřípustné(12).
19. Pokud navrhovatel naproti tomu zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou se právní otázky zkoumané v prvním stupni stát znovu předmětem diskuse během řízení o kasačním opravném prostředku. Pokud by navrhovatel nemohl kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty, které již byly vzneseny před Tribunálem, bylo by uvedené řízení zbaveno části smyslu(13).
20. V rámci projednávaného kasačního opravného prostředku YS otevřeně a podrobně zpochybňuje argumenty, které vedly Tribunál k vydání napadeného usnesení. Tyto argumenty kritizuje tvrzeními, která se týkají jednak jeho nedostatku pravomoci rozhodovat o legalitě návrhu kandidátů předloženého Radě vnitrostátními orgány a jednak nedostatku aktivní legitimace YS k napadení rozhodnutí 2023/1335.
21. V důsledku toho je kasační opravný prostředek podle mého názoru přípustný.
B. K věci samé
1. První důvod kasačního opravného prostředku
22. YS vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil, že nemá pravomoc rozhodnout o legalitě návrhu kandidátů předloženého vnitrostátními orgány Radě.
a) Argumentace účastníků řízení
23. YS tvrdí, že Tribunál nesprávně uplatnil judikaturu stanovenou v rozsudku Berlusconi a Fininvest.
24. Z této judikatury vyplývá, že určení soudu příslušného k přezkumu legality jmenování kandidátů na funkci evropského žalobce členským státem závisí na otázce, zda mají unijní orgány dostatečný prostor pro posouzení dotčeného vnitrostátního aktu.
25. Je-li tedy vnitrostátní akt pro unijní orgány závazný, přísluší pravomoc vnitrostátním soudům. V opačném případě je vnitrostátní akt považován za přípravný a jeho incidenční přezkum spadá do pravomoci unijního soudu v rámci přezkumu legality konečného aktu Rady(14).
26. Podle YS Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že Rada je vázána vnitrostátním návrhem. Na jedné straně je nemyslitelné, že by Rada nemohla odmítnout zjevně protiprávní návrh a požadovat předložení nových kandidatur. Na druhé straně by bylo absurdní bránit Radě v přezkumu legality návrhu, když má široký prostor pro uvážení při hodnocení a porovnávání zásluh kandidátů(15), jak připustil sám Tribunál.
27. Tato okolnost spolu s širokými pravomocemi výběrové komise podle YS znamená, že unijní orgány jsou do řízení zapojeny natolik aktivně, že nemohou zůstat lhostejné k flagrantnímu porušení unijního práva, jako je předložení kandidátů vybraných na základě vnitrostátního postupu, který není v souladu se zásadou legality.
28. Rada a Komise tvrdí, že se Tribunál nedopustil vytýkaného nesprávného právního posouzení a pouze správně použil judikaturu stanovenou v rozsudku Berlusconi a Fininvest.
b) Analýza
1) Postup jmenování evropských žalobců
29. Podle čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 je postup jmenování evropských žalobců zahájen tím, že každý členský stát jmenuje tři kandidáty, kteří:
– jsou aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů v příslušném členském státě;
– poskytují veškeré záruky nezávislosti a
– mají kvalifikaci nezbytnou ve svém členském státě ke jmenování do vysokých funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudů a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy, finančním šetřením a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech.
30. Dodržení těchto podmínek musí být podle čl. 16 odst. 2 nařízení 2017/1939 ověřeno odůvodněným stanoviskem výběrové komise uvedené v čl. 14 odst. 3 téhož nařízení(16).
31. Po obdržení odůvodněného stanoviska výběrové komise Rada vybere a jmenuje jednoho z kandidátů do funkce evropského žalobce daného členského státu v souladu s čl. 16 odst. 2 nařízení 2017/1939.
32. Pokud výběrová komise dojde k závěru, že některý kandidát nesplňuje podmínky požadované k výkonu povinností evropského žalobce, je její stanovisko pro Radu závazné.
33. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že postup jmenování evropských žalobců sestává ze tří fází:
– v první, čistě vnitrostátní, fázi každý členský stát navrhne tři kandidáty;
– ve druhé fázi vydá výběrová komise zřízená nařízením 2017/1939 odůvodněné stanovisko ke vhodnosti navržených kandidátů;
– ve třetí a poslední fázi jmenuje Rada jednoho z kandidátů, které výběrová komise považuje za vhodné.
34. Jedná se tedy o složený postup, v jehož rámci výkon rozhodovací pravomoci svěřené výlučně orgánu Unie (jmenování evropských žalobců) vyžaduje, aby členské státy nejprve uplatnily pravomoc předkládat návrhy, kterou jim unijní právo rovněž přiznává výlučně (předkládání kandidátů na evropské žalobce).
2) Rozdělení pravomocí soudního přezkumu aktů začleněných do složeného postupu
35. V rozsudku Berlusconi a Fininvest Soudní dvůr vytyčil následující judikaturu:
– „Akt vnitrostátního orgánu, který je součástí rozhodovacího procesu Unie, však nespadá do výlučné pravomoci unijního soudu, pokud z rozdělení pravomocí v předmětné oblasti mezi vnitrostátní orgány a unijní orgány vyplývá, že akt přijatý vnitrostátním orgánem je nezbytnou fází postupu přijímání unijního aktu, v rámci níž jsou unijní orgány nadány pouze omezeným nebo žádným prostorem pro uvážení, takže vnitrostátním aktem je unijní orgán vázán“(17).
– „V takovém případě přísluší vnitrostátním orgánům, aby rozhodovaly o vadách, kterými by takový vnitrostátní akt mohl být případně stižen, s tím, že případně předloží Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a to za týchž podmínek přezkumu, jako jsou podmínky přezkumu vyhrazené jakémukoli konečnému aktu přijatému týmž vnitrostátním orgánem, který by mohl nepříznivě zasáhnout do právního postavení třetích osob, a aby navíc v souladu se zásadou účinné soudní ochrany považovaly žalobu podanou za tímto účelem za přípustnou, i když to vnitrostátní procesní pravidla nestanoví“(18).
36. V rámci složených postupů, kterých se účastní vnitrostátní orgány a orgány Unie, může nastat situace, kdy vnitrostátní orgán disponuje vlastní specifickou a výlučnou rozhodovací pravomocí, přičemž v takovém případě jsou k přezkoumání legality jeho aktů příslušné pouze vnitrostátní soudy(19).
37. Na rozdíl od složených postupů existujících v rámci bankovní unie (kde vnitrostátní fáze je pouze přípravou pro unijní fázi, v níž rozhodovací pravomoc soustřeďuje orgán nebo instituce Unie)(20) má vnitrostátní fáze postupu jmenování evropských žalobců vlastní podstatu, protože vnitrostátní orgány přijímají rozhodnutí se závaznými účinky, jak bude dále analyzováno. Tato rozhodnutí podléhají pouze přezkumu ze strany vnitrostátních soudů.
3) Soudní příslušnost v projednávané věci
38. Tribunál vychází z předpokladu, že akt, kterým vnitrostátní orgán jmenuje kandidáty na jmenování evropských žalobců, je pro Radu závazný a určuje znění jejího rozhodnutí, jelikož se toto rozhodnutí nemůže týkat kandidatur odlišných od kandidatur předložených členskými státy(21).
39. YS se naopak domnívá, že vnitrostátní návrh ponechává Radě široký prostor pro uvážení pro posouzení způsobilosti navržených kandidátů, a tedy nutně pro přezkum legality vnitrostátního výběrového řízení(22).
40. Podle mého názoru Komise správně tvrdí, že navrhovatel nesprávně vyložil bod 39 napadeného usnesení.
41. Vnitrostátní akt, kterým jsou navrženi tři kandidáti na jmenování evropskými žalobci, není pro Unii závazný v tom smyslu, že by musela nutně jmenovat jednoho z navržených kandidátů, ale v tom smyslu, že Rada nemůže jmenovat kandidáta, který není v návrhu uveden.
42. Důkazem toho je skutečnost, že pokud Rada všechny kandidatury zamítne, je (výlučně) na členském státě, aby předložil nový návrh(23).
43. Orgány Unie mají plnou volnost při hodnocení zásluh kandidátů a v tomto smyslu nejsou vázány vnitrostátním návrhem. Jsou však, a to bez jakéhokoli prostoru pro odchylku, vázány rozhodnutím členského státu omezit okruh osob, které mohou být Radou jmenovány, výhradně na tři navržené kandidáty. Tento akt vnitrostátního návrhu tím, že vymezuje kontext, v němž má Rada rozhodnout, neponechává tomuto unijnímu orgánu prostor pro uvážení (tedy jej zavazuje).
44. Jinými slovy, Rada může vnitrostátní návrh odmítnout, ale nemůže jej nahradit nebo měnit. Nemá pravomoc navrhovat kandidáty, ale pouze jmenovat některého z kandidátů navržených členským státem.
45. Akt obsahující návrh kandidátů (závazný pro Radu, za podmínek již uvedených) může být předmětem soudního přezkumu pouze ze strany vnitrostátních soudů. Unijnímu soudu naopak přísluší přezkoumat platnost jmenování Radou jednoho z kandidátů navržených členským státem.
46. Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil, že nemá pravomoc rozhodnout o legalitě návrhu kandidátů předloženého řeckými orgány Radě, neboť pravomoc v tomto ohledu přísluší řeckým soudům.
47. YS trvá na tom, že Rada nemůže být vázána návrhem, který byl vypracován na základě zjevně protiprávního postupu. Své tvrzení v tomto ohledu ilustruje příklady, které sám uznává jako extrémní(24).
48. Toto tvrzení YS představuje hypotetické scénáře, které neodpovídají skutkovému stavu ve věci(25), a proto nemohou mít vliv na výsledek řízení o kasačním opravném prostředku, které se omezuje na skutečnosti, které vzal v úvahu Tribunál.
49. Pokud by Soudní dvůr považoval za nutné vyjádřit se k tomuto argumentu YS navzdory jeho hypotetické povaze, domnívám se, že by jej měl odmítnout.
50. Pokud totiž členský stát organizuje otevřené výběrové řízení, k čemuž není podle nařízení 2017/1939 povinen, musí jej nastavit tak, aby bylo v souladu s unijním právem:
– zaprvé tento postup musí být v souladu s nařízením 2017/1939, to znamená, že musí být koncipován tak, aby umožňoval výběr kandidátů splňujících podmínky stanovené v čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení;
– zadruhé a obecně musí být postup v souladu se zásadami a pravidly unijního práva; zejména zákazem diskriminace.
51. V tomto řízení o kasačním opravném prostředku se však řeší jiná otázka, která se omezuje na platnost rozhodnutí 2023/1335 jako takového. Tuto otázku nelze zaměňovat s otázkou, kdo má zajistit dodržování unijního práva v souvislosti s vnitrostátním návrhem kandidátů na evropské žalobce.
52. Přezkum legality tohoto návrhu bezpochyby nespadá do pravomoci Rady, jak tvrdí YS, ani do pravomoci unijního soudu, neboť judikatura shrnutá v rozsudku Berlusconi a Fininvest svěřuje přezkum legality vnitrostátních aktů, za podmínek uvedených výše pro případy jako tento, vnitrostátním soudům.
53. Výše uvedené potvrzuje rozhodnutí Soudního dvora ve věci, která je podobná projednávané věci: přezkum aktů v rámci postupu jmenování soudců Tribunálu. Jedná se o rozsudek ze dne 29. července 2024, Valančius(26).
54. Postup jmenování soudců Tribunálu má tři fáze, z nichž pro účely tohoto řízení o kasačním opravném prostředku jsou důležité první a druhá fáze:
– v první fázi navrhne vláda dotyčného členského státu kandidáta a předá tento návrh generálnímu sekretariátu Rady;
– ve druhé fázi výbor stanovený v článku 255 SFEU vydá stanovisko k vhodnosti tohoto kandidáta na funkci soudce Tribunálu s ohledem na požadavky stanovené v čl. 254 druhém pododstavci SFEU.
55. Soudní dvůr, aniž zpochybnil pravomoc vnitrostátního soudu přezkoumat legalitu návrhu na jmenování kandidáta do funkce soudce Tribunálu (přijatého vnitrostátními orgány v první fázi řízení)(27), poskytl předkládajícímu soudu výklad unijních ustanovení, kterých se týkala jeho žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
56. Soudní dvůr má za to, že přezkum legality návrhu kandidáta na soudce Tribunálu provedený vnitrostátními orgány v první fázi řízení přísluší vnitrostátnímu soudu, který jej musí ověřit „s ohledem na požadavky stanovené [...] ustanoveními“ unijního práva, která upravují postup jmenování(28).
57. Rada tedy nemusí být nevyhnutelně nucena přijmout návrh, který vzešel z postupu, který není v souladu s unijním právem. Naopak se může spolehnout na záruku přezkumu legality tohoto návrhu, kterou případně ověří vnitrostátní soudy.
58. Je pravda, že Rada se může setkat s návrhy, jejichž vypracování nebylo posouzeno vnitrostátním soudem, a to buď proto, že neexistovalo veřejné výběrové řízení, které by bylo možné přezkoumat, nebo proto, že je nikdo nenapadl. V prvním případě by neexistoval žádný předmět přezkumu (ani pro Radu); ve druhém případě by platila domněnka legality, která je vlastní aktům orgánů veřejné moci, které mohou být předmětem soudního přezkumu, ale nebyly napadeny(29).
59. V této věci, jak již bylo zdůrazněno, probíhá před vnitrostátním soudem řízení o legalitě návrhu předloženého CSM. V tomto řízení bude možné rozhodnout, zda měl řecký postup výběru kandidátů na funkci evropského žalobce umožnit kandidaturu soudců, a nikoli pouze členů státního zastupitelství.
2. Druhý důvod kasačního opravného prostředku
60. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku je Tribunálu vytýkáno, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že YS nemá trvající a určitý zájem na zpochybnění rozhodnutí 2023/1335.
61. Vzhledem k tomu, že podle mého názoru musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut, není třeba zkoumat druhý důvod kasačního opravného prostředku.
62. Pokud by totiž Soudní dvůr potvrdil nedostatek pravomoci Tribunálu k tomu, aby vyhověl návrhovým žádáním navrhovatele, toto prohlášení by znemožnilo přezkoumání jakéhokoli jiného důvodu kasačního opravného prostředku.
63. Nicméně budu se tímto druhým důvodem kasačního opravného prostředku zabývat pro případ, že by Soudní dvůr prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověl.
a) Argumentace účastníků řízení
64. Podle YS:
– Vyhovění prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku by znamenalo, že Tribunál je příslušný k „přezkoumání“ rozhodnutí 2023/1335, včetně „přípravného aktu / rozhodnutí CSM“. Případné konstatování protiprávnosti rozhodnutí CSM Tribunálem by vedlo ke zrušení odmítnutí kandidatury YS(30).
– Podmínění aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí 2023/1335 předchozím zrušením odmítnutí jeho kandidatury vnitrostátním soudem by znamenalo zbavit jej práva na účinnou soudní ochranu, neboť lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí k Tribunálu již uplynula na konci vnitrostátního soudního řízení.
– Existuje riziko, že vnitrostátní soud, který projednává žalobu proti rozhodnutí CSM, nepředloží Soudnímu dvoru předběžnou otázku.
– Porušení jeho práva na účinnou soudní ochranu nemůže být napraveno žalobou na náhradu škody.
65. Rada a Komise v podstatě tvrdí, že Tribunál správně použil judikaturu Soudního dvora v oblasti aktivní legitimace k podání žaloby na neplatnost.
b) Analýza
66. Jak jsem již uvedl, Tribunál měl podpůrně za to, že YS neprokázal existenci trvajícího nebo určitého zájmu na zpochybnění rozhodnutí 2023/1335.
67. Tribunál s odkazem na svou předchozí judikaturu(31) připomněl, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou osobou je přípustná pouze tehdy, má-li tato osoba právní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového právního zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch.
68. Na základě tohoto předpokladu Tribunál rozhodl, že aktivní legitimace YS k podání žaloby proti rozhodnutí 2023/1335 závisí na takové budoucí a nejisté události, jako je předchozí zrušení vnitrostátního rozhodnutí o odmítnutí jeho kandidatury k účasti ve vnitrostátní fázi výběrového řízení. Toto rozhodnutí bylo projednáváno před vnitrostátním soudem, který dosud nerozhodl.
69. Domnívám se, že tento přístup není správný. Podle mého názoru měl YS aktivní legitimaci k napadení rozhodnutí 2023/1335, protože se ucházel o účast v řízení, které vedlo k tomuto rozhodnutí, a měl tedy právní zájem na tom, aby bylo prohlášeno za neplatné.
70. Prohlášení rozhodnutí 2023/1335 za neplatné mohlo přinést YS prospěch (účast v novém výběrovém řízení), pokud by Tribunál přijal jeho argumenty týkající se povinnosti Rady přezkoumat rozhodnutí CSM.
71. Jinými slovy, pokud by se připustilo (quod non), že Tribunál má pravomoc rozhodovat o legalitě vnitrostátní fáze výběrového řízení, a tudíž (incidenčně) rozhodnout o rozhodnutí CSM, domnívám se, že je nesporné, že YS by byl aktivně legitimován napadnout rozhodnutí 2023/1335.
72. Případné konstatování Tribunálu, že rozhodnutí CSM nebylo v souladu s čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 (podle kterého musí být kandidáti evropských žalobců aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů), by totiž mělo vést ke znovuotevření vnitrostátního řízení za podmínek, které by přinejmenším umožnily YS podat kandidaturu. V takovém případě by byl kandidát odmítnutý ve vnitrostátní fázi řízení aktivně legitimován k napadení konečného rozhodnutí v řízení jako celku (tj. rozhodnutí 2023/1335).
C. Náklady řízení
73. V souladu s článkem 184 jednacího řádu Soudního dvora, a protože o to Rada a Komise žádají, je na místě uložit YS náhradu nákladů tohoto řízení.
V. Závěry
74. Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl následovně:
– zamítl kasační opravný prostředek,
– uložil YS náhradu nákladů řízení.
1 Původní jazyk: španělština.
2 Rozhodnutí Rady ze dne 27. června 2023 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 166, 2023, s. 116).
3 Věc YS v. Rada a Komise (T‑411/23, EU:T:2024:310).
4 Žaloba na neplatnost byla rovněž podána proti zjištění, že Komise se protiprávně zdržela zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Řecké republice. Kasační opravný prostředek se omezuje pouze na tu část usnesení, která se týká návrhu na zrušení rozhodnutí 2023/1335. Nesměřuje tedy proti nepřípustnosti žaloby pro nečinnost podané na základě článku 265 SFEU.
5 Nařízení Rady ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. 2017, L 283, s. 1).
6 Výsledek této žaloby nebyl znám dne 8. května 2024, kdy Tribunál vydal napadené usnesení (bod 44 napadeného usnesení).
7 Komise je upravena prováděcím rozhodnutí Rady (EU) 2018/1696 ze dne 13. července 2018 o pravidlech fungování výběrové komise podle čl. 14 odst. 3 nařízení 2017/1939 (Úř. věst. 2018, L 282, s. 8).
8 Kromě toho Tribunál odmítl jako nepřípustné návrhové žádání znějící na určení neoprávněné nečinnosti Komise, která nezahájila řízení proti Řecké republice pro nesplnění povinnosti (body 25 až 32 napadeného usnesení). YS tuto část napadeného usnesení v kasačním opravném prostředku nenapadl.
9 Rozsudek ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest (C‑219/17, EU:C:2018:1023; dále jen „rozsudek Berlusconi a Fininvest“).
10 Body 42 až 46 napadeného usnesení.
11 Rozsudek ze dne 23. ledna 2019, Deza v. ECHA (C‑419/17 P, EU:C:2019:52, bod 93). Právní základ této judikatury se nachází v čl. 256 odst. 1 druhém pododstavci SFEU; čl. 58 prvním pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie; jakož i čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.
12 Rozsudek ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise (C‑352/98 P, EU:C:2000:361, bod 35); a usnesení ze dne 19. září 2019, Renew Consorzio Energie Rinnovabili v. Komise a Itálie (C‑325/19 P, EU:C:2019:768, bod 20).
13 Rozsudek ze dne 7. července 2005, Le Pen v. Parlament (C‑208/03 P, EU:C:2005:429, bod 40) a citovaná judikatura.
14 Bod 21 kasačního opravného prostředku.
15 Bod 28 kasačního opravného prostředku, který cituje rozsudek Tribunálu ze dne 12. ledna 2022, Verelst v. Rada (T‑647/20, EU:T:2022:5, bod 122).
16 Fungování této komise upravuje příloha prováděcího rozhodnutí 2018/1696. Podle bodu VI.2 této přílohy výběrová komise posoudí přihlášky navržených kandidátů s ohledem na podmínky stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939. Na základě zjištění během přezkumu a slyšení vypracuje výběrová komise odůvodněné stanovisko ke kvalifikaci kandidátů vykonávat funkci evropských žalobců a výslovně uvede, zda daný kandidát splňuje podmínky stanovené v čl. 16 odst. 1 nařízení 2017/1939 (bod VII.2 první pododstavec). Pokud navržení kandidáti tyto podmínky nesplňují, požádá výběrové komise dotčený členský stát, aby navrhl odpovídající počet nových kandidátů (bod VII.2 druhý pododstavec). Konečně výběrová komise stanoví pořadí kandidátů podle jejich kvalifikace a praxe a stanoví nezávazné pořadí preferencí (bod VII.2 třetí pododstavec).
17 Rozsudek Berlusconi a Fininvest (bod 45).
18 Rozsudek Berlusconi a Fininvest, bod 46.
19 Rozsudek ze dne 29. ledna 2020, GAEC Jeanningros (C‑785/18, EU:C:2020:46, bod 25): „s ohledem na rozhodovací pravomoc, která tak v tomto systému rozdělení pravomocí [v rámci postupu zápisu chráněného označení původu] přísluší vnitrostátním orgánům, je pouze na vnitrostátních soudech, aby rozhodovaly o legalitě takových aktů přijatých těmito orgány, jako jsou akty týkající se žádostí o zápis názvu, které představují nezbytnou fázi v postupu přijímání unijního aktu, neboť unijní orgány nemají ve vztahu k těmto aktům žádný nebo pouze omezený prostor pro uvážení“.
20 To byl rámec, v němž byl vydán rozsudek Berlusconi a Fininvest.
21 Bod 39 napadeného usnesení.
22 Bod 6 repliky.
23 Bod VII.2 druhý pododstavec přílohy prováděcího rozhodnutí 2018/1696.
24 Jednalo by se například o případ, kdy by členský stát omezil svůj návrh na „osoby, které, kromě požadovaných znalostí, mají například kvalifikaci zahradníků“ (bod 24 kasačního opravného prostředku); navrhl „pouhé právníky nebo advokáty, kteří nejsou členy státního zastupitelství nebo jiných justičních orgánů“ (bod 25 kasačního opravného prostředku); uspořádal „dražbu za účelem výběru kandidáta nebo kandidátky […]“ (bod 4 repliky); nebo nakonec vyhlásil výzvu k podávání kandidatur, která by vedla k diskriminaci na základě pohlaví (tamtéž)
25 Protiprávnost, kterou je (údajně) stižen řecký postup výběru evropských žalobců, nemá nic společného s okolnostmi, které YS ilustruje v kasačním opravném prostředku. Kandidatury zahradníků nebyly upřednostňovány, nabídky advokátů nebyly povoleny, funkce nebyly draženy a není známo, že by někdo byl diskriminován na základě pohlaví.
26 Věc C‑119/23 (EU:C:2024:653); dále jen „rozsudek Valančius“.
27 Rozsudek Valančius (bod 29).
28 Rozsudek Valančius (bod 38).
29 Tyto případy se opět dotýkají oblasti, která nesouvisí s předmětným řízením o kasačním opravném prostředku.
30 Bod 41 kasačního opravného prostředku.
31 Bod 42 napadeného usnesení cituje body 30 a 31 usnesení Tribunálu ze dne 17. prosince 2020, IM v. EIB a EIF (T‑80/20, EU:T:2020:636), které dále odkazují na body 134 a 135 rozsudku ze dne 13. září 2011, Dredging International a Ondernemingen Jan de Nul v. EMSA (T‑8/09, EU:T:2011:461). V bodě 134 tohoto rozsudku se uvádí: „Pokud je nabídka uchazeče odmítnuta před stadiem předcházejícím rozhodnutí o zadání zakázky, takže není porovnána s ostatními nabídkami, existence právního zájmu dotčeného uchazeče na podání žaloby proti rozhodnutí o zadání zakázky je podmíněna zrušením rozhodnutí o odmítnutí jeho nabídky. Pouze v případě zrušení posledně uvedeného rozhodnutí totiž může mít zrušení rozhodnutí o zadání zakázky případně právní následky pro uchazeče, jehož nabídka byla odmítnuta před stadiem předcházejícím rozhodnutí o zadání zakázky a přinést mu prospěch, a to zrušením rozhodnutí přijatého na základě porovnání, do kterého neprávem nebyla zahrnuta jeho nabídka“.