62024CC0531 – stanovisko GA

null STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY JULIANE KOKOTT přednesené dne 26. března 2026(1) Věci C‑531/24 a C‑895/24 An Taisce – The National Trust for Ireland a další (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal High Court [Vrchní soud, Irsko]) „ Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 91/676/EHS – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Akční programy pro ohrožené oblasti – Schválení odchylky k používání množství dusíku ze statkových hnojiv, které překračuje stanovené maximální množství – Směrnice 2000/60/ES – Stanovení rámce pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky – Program opatření – Směrnice 92/43/EHS – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Posouzení slučitelnosti s cíli ochrany lokalit sítě Natura 2000 – Směrnice 2001/42/ES – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Monitorovací opatření – Hmotné statky – Náhradní řešení“ Obsah I. Úvod II. Právní rámec A. Unijní právo 1. Směrnice o dusičnanech 2. Povolení odchylky Komisí 3. Směrnice o stanovištích 4. Rámcová směrnice o vodě 5. Směrnice SEA B. Irské právo III. Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce IV. Právní analýza A. Posouzení podle rámcové směrnice o vodě 1. Akční program podle směrnice o dusičnanech v normativním systému rámcové směrnice o vodě 2. Posouzení akčních programů podle směrnice o dusičnanech v rámci rámcové směrnice o vodě 3. Povolení odchylky Komisí 4. Dílčí závěry B. Posouzení vlivů na lokality sítě Natura 2000 1. Povinnost provést posouzení důsledků pro lokalitu 2. Předmět posouzení důsledků pro lokalitu 3. Dílčí závěry C. Strategické posuzování vlivů na životní prostředí 1. První až čtvrtá otázka věci C531/24 2. Sedmá otázka ve věci C531/24 – monitorovací opatření ve zprávě o vlivech na životní prostředí a) Popis monitorovacích opatření, která splňují požadavky článku 10 směrnice SEA b) Přesnost informací o monitorovacích opatřeních c) Reakce na nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí 3. Osmá otázka ve věci C531/24 a první otázka ve věci C895/24 – hmotné statky 4. Druhá otázka ve věci C895/24 – posouzení náhradních řešení ve zprávě o vlivech na životní prostředí D. Devátá otázka ve věci C531/24 – dopady na povolení ze strany Komise používat zvýšená množství dusičnanů E. Zachování účinků V. Závěry I.      Úvod 1.        Jaké požadavky vyplývají z interakce mezi směrnicí o dusičnanech(2) a směrnicí o stanovištích(3), rámcovou směrnicí o vodě(4) a směrnicí SEA (SEA je zkratka pro strategické posuzování vlivů na životní prostředí)(5), pokud Komise na návrh členského státu schválí odchylku, která umožňuje používat v zemědělské půdě více statkových hnojiv, než stanoví směrnice o dusičnanech? To je podstatou obou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal High Court (Vrchní soud, Irsko). 2.        Na základě těchto žádostí mají být vyjasněny požadavky směrnice o stanovištích, rámcové směrnice o vodě a směrnice SEA na posouzení vlivů takové odchylky na životní prostředí, která je obsažena v irském akčním programu upravujícím emise dusičnanů v zemědělství. Kromě toho se High Court (Vrchní soud) táže, zda odpověď na otázky týkající se posouzení vlivů na životní prostředí zpochybňuje schválení odchylky Komisí(6). II.    Právní rámec A.      Unijní právo 1.      Směrnice o dusičnanech 3.        Článek 1 směrnice o dusičnanech definuje její cíle: „Cílem této směrnice je, –        snížit znečištění vod způsobované dusičnany ze zemědělských zdrojů, –        předcházet dalšímu takovémuto znečišťování.“ 4.        Článek 2 písm. j) směrnice o dusičnanech definuje, co se rozumí znečištěním: „přímé nebo nepřímé vnášení dusíkatých látek ze zemědělských zdrojů do vodního prostředí, které má za následek ohrožení lidského zdraví, poškození zdrojů obživy a vodních ekosystémů, škody na přírodních hodnotách nebo ohrožení jiného oprávněného používání vod“. 5.        Podle článku 3 směrnice o dusičnanech členské státy vymezí určité plochy svého území, které jsou nadměrně zatíženy dusíkem, na kterých hrozí riziko takového zatížení nebo které by mohly odvodňováním do takových ploch přispívat k takovému zatížení, jako ohrožené oblasti. 6.        Článek 5 stanoví, že členské státy připraví pro ohrožené oblasti nebo celé území státu akční programy: „1. Členské státy připraví pro vymezené ohrožené oblasti akční programy k dosažení cílů uvedených v článku 1 do dvou let po prvním vymezení těchto oblastí podle čl. 3 odst. 2 nebo do jednoho roku po každém novém vymezení podle čl. 3 odst. 4. 2. Akční program může být společný pro všechny ohrožené oblasti v rámci území členského státu, nebo pokud to členský stát považuje za vhodné, mohou být připraveny různé programy pro jednotlivé ohrožené oblasti nebo jejich části. 3. Akční programy vezmou v úvahu: a)      dostupné vědecké a technické údaje, zejména pokud jde o podíly dusíku ze zemědělských nebo z jiných zdrojů; b)      podmínky životního prostředí ve zmíněných oblastech dotyčných členských států.“ 4. Akční programy jsou zaváděny do čtyř let po jejich vypracování a obsahují následující závazná opatření: a)      opatření uvedená v příloze III; b)      opatření, která členské státy zahrnuly do zásad správných zemědělských postupů přijatých v souladu s článkem 4, s výjimkou těch, které byly nahrazeny opatřeními uvedenými v příloze III. 5. Členské státy přijmou v rámci akčních programů dodatečná nebo účinnější opatření, která pokládají za potřebná, je-li od počátku nebo na základě získaných zkušeností s prováděním akčních programů zřejmé, že opatření podle odstavce 4 nejsou dostatečná pro dosažení cílů uvedených v článku 1. Při výběru těchto opatření nebo postupů vezmou členské státy v úvahu jejich účinnost a související náklady ve srovnání s jinými možnými preventivními opatřeními.“ 7.        Povinný obsah akčních programů vyplývá z požadavků správné zemědělské praxe podle článku 4 směrnice o dusičnanech a ze zvláštních požadavků uvedených v příloze III. Nepostačují-li tato opatření k zamezení znečištění dusičnany, musí členský stát přijmout podle čl. 5 odst. 5 další dodatečná opatření. 8.        Příloha III bod 2 směrnice o dusičnanech stanoví, jaká opatření musí členské státy zahrnout do akčních programů ve vztahu k množství použitých statkových hnojiv: Tato opatření zajistí, že množství použitých statkových hnojiv, včetně výkalů hospodářských zvířat, nepřekročí na žádném zemědělském provozu (farmě nebo chovu hospodářských zvířat) stanovené množství na hektar za rok. Nejvyšší roční množství na jeden hektar je takové množství statkových hnojiv, které obsahuje 170 kg dusíku. Nicméně: a)      […] b)       členské státy mohou v průběhu nebo po skončení prvního čtyřletého akčního programu stanovit jiná než výše uvedená množství. Tato množství musí být stanovena tak, aby neohrozila dosažení cílů uvedených v článku 1, a musí být zdůvodněná na základě objektivních kritérií, kterými jsou například: –        dlouhé vegetační období, –        plodiny s vysokou spotřebou dusíku, –        vysoké srážky v ohrožené oblasti, –        půdy s mimořádně vysokou denitrifikační schopností. Pokud členský stát povolí jiné množství podle druhého pododstavce písmene b), je povinen uvědomit o tom Komisi, která přezkoumá oprávněnost povolení postupem podle článku 9 odst. 2.“ 2.      Povolení odchylky Komisí 9.        Komise vysvětlila sporné povolení odchylky v bodech 17 a 23 odůvodnění prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696 takto: „(17)      S ohledem na údaje uvedené v 11. až 13. bodě odůvodnění by podmínky stanovené v tomto rozhodnutí měly být ve srovnání s podmínkami stanovenými v prováděcím rozhodnutí (EU) 2018/209 zpřísněny. Stanovené podmínky i monitorovací a kontrolní systémy by měly postačovat k zajištění toho, aby tato odchylka byla v souladu s právně závaznými cíli rámcové směrnice o vodě […]. […] (23)      Odchylkou stanovenou v tomto rozhodnutí nejsou dotčeny povinnosti Irska uplatňovat [směrnici o stanovištích], včetně [rozsudku ze dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882)], zejména pokud jde o výklad čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice.“ 10.      Článek 1 prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696 povoluje použití hnojiv překračující množství dusíku 170 kg/ha za rok za podmínek stanovených v článcích 4 až 12. 11.      Podle článku 4 prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696 musí zemědělci hospodařící na travních porostech, kteří chtějí využít odchylky, podávat každoročně žádost o povolení. Článek 5 umožňuje povolení k používání statkových hnojiv s obsahem dusíku až do 250 kg/ha za rok a odkazuje na další podmínky. 3.      Směrnice o stanovištích 12.      Článek 6 odst. 2 až 4 směrnice o stanovištích upravuje ochranu lokalit sítě Natura 2000: „2. Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice. 3.      Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti. 4. Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi. […]“ 4.      Rámcová směrnice o vodě 13.      V článku 4 odst. 1 písm. b) rámcové směrnice o vodě je zakotven zákaz zhoršení a povinnost zlepšení stavu povrchových vod. Písmeno c) obsahuje speciální úpravu pro chráněné oblasti: „1. Při uskutečňování programů opatření uvedených v plánech povodí: a)       pro povrchové vody i)       členské státy provedou potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod s výhradou uplatnění odstavců 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8; i)       členské státy zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod, s ohledem na ustanovení bodu iii) pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary, s cílem dosáhnout dobrého stavu povrchových vod nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, v souladu s ustanoveními podle přílohy V, s výhradou prodloužení lhůty podle odstavce 4 a uplatnění odstavců 5, 6 a 7 a aniž je dotčen odstavec 8; iii)      […] aniž jsou dotčeny příslušné mezinárodní dohody zúčastněných stran uvedené v článku 1; […] c)       pro chráněné oblasti členské státy dosáhnou souladu se všemi normami a cíli nejpozději do 15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud právní předpisy Společenství, podle kterých byly jednotlivé chráněné oblasti zřízeny, nestanoví jinak.“ 14.      Článek 5 rámcové směrnice o vodě upravuje evidenci stavu vod: „1. Každý členský stát zajistí, aby byla pro každou oblast povodí a pro část mezinárodní oblasti povodí ležící na jeho území zpracována: –        analýza jejích charakteristik, –        přezkoumání dopadů lidské činnosti na stav povrchových vod a podzemních vod a –        ekonomická analýza využívání vod, a to podle technických specifikací uvedených v přílohách II a III a ve lhůtě nejpozději do čtyř let ode dne vstupu této směrnice v platnost. 2. Analýzy a přezkoumání uvedené v odstavci 1 se přehodnotí a podle potřeby aktualizují nejpozději do 13 let ode dne vstupu této směrnice v platnost a dále každých šest let.“ 15.      Článek 10 stanoví sdružený přístup k bodovým a difuzním zdrojům znečišťování. Ten zahrnuje výslovně stanovení omezování emisí na základě nejlepších dostupných technologií a na základě nejlepších enviromentálních postupů podle směrnice o dusičnanech. Článek 10 odst. 3 navíc stanoví možnost přísnějších podmínek: „Pokud jakostní cíl nebo norma kvality, ať už jsou stanoveny na základě této směrnice, na základě směrnic uvedených v příloze IX, nebo na základě jakéhokoli jiného právního předpisu Společenství, vyžadují přísnější podmínky, […], bude v souladu s tím stanoveno přísnější omezování emisí.“ 16.      Článek 11 odst. 1 rámcové směrnice o vodě stanoví program opatření k dosažení cílů směrnice: „1. Každý členský stát vzhledem k výsledkům analýz požadovaných podle článku 5 a k dosažení cílů stanovených podle článku 4 zajistí, aby byl pro každou oblast povodí nebo část mezinárodní oblasti povodí ležící na jeho území vypracován program opatření. […] 2. Každý program opatření musí zahrnovat „základní“ opatření uvedená dále v odstavci 3, a je-li to nutné, i „doplňující“ opatření. 3. ‚Základní opatření‘ představují minimální požadavky, které mají respektovat a zahrnovat: a)       opatření vyžadovaná k provádění právních předpisů Společenství pro ochranu vod, včetně opatření požadovaných podle právních předpisů v článku 10 a v části A přílohy VI; […] 5. Pokud monitorování nebo jiné údaje naznačují, že cílů stanovených pro příslušný vodní útvar podle článku 4 nebude pravděpodobně dosaženo, zajistí členský stát, aby: –        byly vyšetřeny příčiny možného nesplnění, –        byla příslušně ověřena a přezkoumána odpovídající povolení a oprávnění, –        byly příslušně přezkoumány a upraveny monitorovací programy a –        byla přijata dodatečná opatření, která mohou být potřebná pro dosažení těchto cílů, popřípadě včetně stanovení přísnějších environmentálních kvalitativních cílů podle postupů stanovených v příloze V. Jsou-li tyto příčiny důsledkem okolností přírodní povahy nebo vyšší moci, které jsou výjimečné a nemohly být rozumně předvídány, zejména extrémní povodně a období déletrvajícího sucha, může členský stát označit doplňující opatření za prakticky neuskutečnitelná, s výhradou čl. 4 odst. 6.“ 17.      Podle přílohy VI části A bodu ix) rámcové směrnice o vodě je směrnice o dusičnanech právní úpravou, která představuje základ pro opatření, která mají být zahrnuta do programu opatření podle čl. 11 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice o vodě. 18.      Příloha II bod 1.4 rámcové směrnice o vodě konkretizuje určení vlivů: „Členské státy musí shromažďovat a spravovat informace o typu a míře významných antropogenních vlivů, kterým jsou útvary povrchových vod v každé oblasti povodí vystaveny, zejména následující. […] Odhady a identifikace významných difúzních zdrojů znečištění, zvláště pak látkami uvedenými v příloze VIII, z komunálních, průmyslových, zemědělských a jiných zařízení a činností, a to mezi jiným na základě informací shromážděných podle: i)      článků 3, 5 a 6 [směrnice o dusičnanech], […]“ 19.      Důsledky takto zjištěných informací jsou předmětem přílohy II bodu 1.5 rámcové směrnice o vodě: „Členské státy vyhodnotí citlivost stavu vodních útvarů povrchových vod na výše určené vlivy. Členské státy využijí výše uvedené shromážděné informace a jakékoli další příslušné informace včetně údajů ze sledování životního prostředí k vyhodnocení možnosti, že útvary povrchových vod v oblasti povodí nebudou schopny vyhovět cílům environmentální kvality, které pro ně byly stanoveny podle článku 4. Členské státy mohou k usnadnění tohoto hodnocení využít modelovacích postupů. Pro vodní útvary určené z hlediska splnění cílů environmentální kvality jako rizikové bude v odpovídajících případech provedena další charakterizace sloužící k optimalizaci návrhu jak programů monitorování požadovaných ve smyslu článku 8, tak programů opatření požadovaných článkem 11.“ 5.      Směrnice SEA 20.      Cíle směrnice SEA vyplývají zejména z článku 1: „Cílem směrnice je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a přispět k zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí plánů a programů s cílem podporovat udržitelný rozvoj stanovením, aby v souladu s touto směrnicí některé plány a programy, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, podléhaly posouzení vlivů na životní prostředí.“ 21.      Plány a programy definuje čl. 2 písm. a) směrnice SEA: Pro účely této směrnice se a)       ‚plány a programy‘ rozumějí plány a programy včetně těch, které jsou spolufinancovány Evropským společenstvím, a rovněž jejich veškeré změny: –        které podléhají přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni nebo které připravuje úřad pro legislativní proces tak, aby mohly být přijaty parlamentem nebo vládou, a –        které jsou vyžadovány právními a správními předpisy.“ 22.      Povinnost provést strategické posouzení vlivů na životní prostředí je upravena v článku 3 směrnice SEA: „1. Posouzení vlivů na životní prostředí se v souladu s články 4 až 9 provádí u plánů a programů uvedených v odstavcích 2 až 4, které mohou mít významný vliv na životní prostředí. 2. S výhradou odstavce 3 se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u všech plánů a programů, a)       které se připravují v odvětvích zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky, průmyslu, dopravy, nakládání s odpady, vodohospodářství, telekomunikací, turistiky, územního plánování nebo využívání půdy a které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II [směrnice o posuzování vlivů(7)] nebo b)       u kterých je vyžadováno posouzení podle článků 6 a 7 [směrnice o stanovištích(8)] s ohledem na možný vliv na území. […]“ 23.      Článek 5 směrnice SEA se týká obsahu posuzování vlivů na životní prostředí a zohlednění náhradních řešení: „1. Pokud je podle čl. 3 odst. 1 vyžadováno posouzení vlivů na životní prostředí, vypracuje se zpráva o vlivech na životní prostředí, ve které se určí, popíšou a posoudí možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánu nebo programu a rozumná náhradní řešení s přihlédnutím k cílům a zeměpisné oblasti působnosti plánu nebo programu. Informace vyžadované za tímto účelem jsou uvedeny v příloze I. 2. Zpráva o vlivech na životní prostředí vypracovaná podle odstavce 1 obsahuje informace, které lze rozumně vyžadovat, s přihlédnutím ke stávajícím znalostem a metodám posuzování, obsahu a úrovni podrobnosti plánu nebo programu, jeho fázi v procesu rozhodování a k rozsahu, ve kterém lze některé aspekty vhodněji posuzovat na různých úrovních, aby se zabránilo opakovanému posuzování. 3.      […]“ 24.      Článek 9 odst. 1 směrnice SEA upravuje obsah rozhodnutí o plánu nebo programu: „1. Členské státy zajistí, aby při přijímání plánu nebo programu byly informovány orgány uvedené v čl. 6 odst. 3, veřejnost a členský stát, který je konzultován podle článku 7, a aby jim byly zpřístupněny tyto údaje: a)       přijatý plán nebo program; b)       prohlášení shrnující, jak byly úvahy o životním prostředí začleněny do plánu nebo programu a jak byly v souladu s článkem 8 vzaty v úvahu zpráva o vlivech na životní prostředí vypracovaná podle článku 5, vyjádření podle článku 6 a konzultace zahájené podle článku 7, a důvody pro výběr přijatého plánu nebo programu s ohledem na další projednávaná rozumná řešení a c)       přijatá opatření týkající se monitorování v souladu s článkem 10.“ 25.      Článek 10 odst. 1 směrnice SEA upravuje monitorování vlivů plánů a programů na životní prostředí: „Členské státy monitorují významné vlivy plánů a programů na životní prostředí, aby mimo jiné včas zjistily nepředpokládané negativní dopady a aby byly schopny učinit vhodná nápravná opatření.“ 26.      Informace, které musí být poskytnuty ve zprávě o vlivech na životní prostředí, jsou uvedeny v příloze I směrnice SEA: „Informace, které mají být poskytnuty podle čl. 5 odst. 1 s výhradou čl. 5 odst. 2 a 3, zahrnují: a)      […] c)       charakteristiky životního prostředí oblastí, které by mohly být významně zasaženy; d)       veškeré stávající problémy životního prostředí související s plánem nebo programem, zejména včetně těch týkajících se oblastí se zvláštním významem pro životní prostředí, jako jsou oblasti stanovené podle […] [směrnice o stanovištích nebo směrnice na ochranu ptáků]; e)       cíle ochrany životního prostředí stanovené na mezinárodni úrovni, na úrovni Společenství nebo členského státu související s plánem nebo programem a způsob, jak byly tyto cíle a úvahy o životním prostředí vzaty v úvahu během jeho přípravy; f)       možné významné vlivy […] na životní prostředí, včetně vlivů na otázky, jako jsou biologická rozmanitost, obyvatelstvo, lidské zdraví, fauna, flóra, půda, voda, ovzduší, klimatické faktory, hmotné statky, kulturní dědictví včetně architektonického a archeologického dědictví, krajina a vzájemný vztah mezi výše uvedenými faktory; g)       […] h)       shrnutí důvodů pro výběr projednávaných řešení a popis, jak bylo posuzování provedeno, včetně případných potíží (jako jsou technické nedostatky nebo nedostatečné know-how) při shromažďování požadovaných informací; i)       popis plánovaných opatření týkajících se monitorování v souladu s článkem 10; j) […]“ B.      Irské právo 27.      Podle Section 4 zákona Planning and Development Act 2000 a článku 28 European Communities (Birds and Natural Habitats) Regulations 2011 je možné zakázat zemědělské aktivity, pokud mohou ohrozit chráněné oblasti podle směrnice o stanovištích nebo směrnice o ochraně ptáků. 28.      Používání statkových hnojiv v množství dusíku přesahujícím 170 kg/ha za rok je upraveno zejména v čl. 35 odst. 1 European Union (Good Agricultural Practice for Protection of Waters) Regulations 2022 (S. I. bod 113 z roku 2022) ve znění pozměněném S. I. bod 393 z roku 2022 (dále jen „Regulations 2022“): „Používání statkových hnojiv na plochách zemědělského podniku v libovolném roce, které překračuje množství uvedené v čl. 20 odst. 1, není považováno za porušení uvedeného pododstavce, jsou-li splněny všechny následující podmínky: a)      Majitel zemědělského podniku podal pro dotčený rok žádost o povolení odchylky od požadavků uvedeného pododstavce k ministru zemědělství, výživy a záležitostí moře; b)      žádost podle písmene a) byla v podobě stanovené ministrem vyplněna řádně a ve stanovené lhůtě; c)      k žádosti podle písmene a) bylo přiloženo písemné prohlášení majitele, že splňuje všechny podmínky uvedené v příloze 5, a  d) majitel splňuje všechny podmínky uvedené v příloze 5 ve vztahu k zemědělskému podniku.“ 29.      Příloha 5 Regulations 2022 omezuje mj. množství dusíku na 250 kg. 30.      Nesplňuje-li žádost požadavky, ministr ji podle čl. 35 odst. 2 Regulations 2022 zamítne. Odstavec 3 stanoví, že zemědělský podnik neobdrží na následující rok povolení, pokud se zjistí, že v probíhajícím roce nesplňuje požadavky stanovené v článcích 6 až 9 rozhodnutí Komise. III. Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce 31.      V žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce je skutkový stav popsán následovně. 32.      Irsko podle čl. 5 odst. 2 směrnice o dusičnanech uplatňuje pro celé své území akční program pro dusičnany. 33.      V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou uvedena rozhodnutí Komise od roku 2007, které Irsku umožňují, aby v rámci svých akčních programů pro dusičnany povolovalo zemědělským podnikům za určitých podmínek používat statková hnojiva s obsahem dusíku až 250 kg/ha za rok(9). Rozhodnutí, které bylo k datu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poslední, a příslušný akční program pro dusičnany na roky 2022 až 2025 jsou předmětem věcí v původním řízení. 34.      V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou rovněž citovány zprávy irské Environmental Protection Agency (Agentura na ochranu životního prostředí, dále jen „EPA“), podle kterých již téměř polovina irských řek a jezer není v uspokojivém stavu, což je zapříčiněno nadměrným obsahem fosforu a dusíku(10). 35.      Minister for Housing, Local Government and Heritage podrobil předmětný akční program pro dusičnany posouzení vlivů na životní prostředí ve vztahu k lokalitám sítě Natura 2000. Nebylo však provedeno úplné posouzení vlivů zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany, na životní prostředí, které měly být na základě odchylky pro používání dusíku posouzeny. Posouzení se zaměřila pouze na stanovená ochranná opatření. Ze zdrojů (zejména ze zpráv EPA a z „Natura Impact Statement“ [vědecké stanovisko k vlivům na lokality sítě Natura 2000, které stanoví irské právo] pro plány povodí podle rámcové směrnice pro vodu pro irské vody v letech 2022 až 2027) však jednoznačně vyplývá, že by posouzení doložilo významné nepříznivé vlivy dotčených zemědělských činností na životní prostředí i na evropské lokality ve smyslu směrnice o stanovištích. 36.      Podle uvedeného stanoviska „Natura Impact Statement“ pro plán povodí týkající se irských vod je rozhodující, aby u všech odchylek pro jednotlivé zemědělské podniky, které vyplývají z akčního programu pro dusičnany, byl posouzen jejich vliv na životní prostředí a aby přitom byly spolehlivě zohledněny rovněž nepříznivé kumulativní důsledky. Z více než 130 000 zemědělských podniků v Irsku podává každý rok zhruba 6 500 zemědělců žádost o uplatnění odchylky. Převážnou většinu těchto žadatelů tvoří zemědělci produkující mléko. Jednotlivé odchylky nejsou zveřejňovány, zveřejňují se pouze souhrnné údaje o umístění dotčených zemědělských podniků podle místních volebních obvodů. V praxi nebylo u žádného z těchto rozhodnutí provedeno posouzení vlivů na životní prostředí a neexistuje žádný praktický systém, jak jej provést. Vnitrostátní ustanovení provádějící směrnici o stanovištích nejsou v tomto ohledu v praxi uplatňována. 37.      Minister for Housing, Local Government and Heritage navíc podrobil akční program pro dusičnany procesu SEA, avšak náhradní řešení nebyla posouzena tak detailně jako program samotný. Akční program pro dusičnany rovněž nebyl posouzen podle článku 4 rámcové směrnice o vodě a ani nebyly v plném rozsahu posouzeny dotčené zemědělské činnosti. 38.      Do zprávy o vlivech na životní prostředí v rámci procesu SEA nebyly zahrnuty úplné podrobnosti o monitorování. Zpráva o vlivech na životní prostředí neobsahovala popis plánovaných monitorovacích opatření podle článku 10 směrnice SEA, který by byl dostatečně podrobný, aby prokázal dodržení článku 10. Zejména neobsahoval podrobnosti o tom, jak bude toto monitorování probíhat, kdy bude prováděno, jak bude použito a jaká bude reakce na případně zjištěné nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí. 39.      V procesu SEA byly posuzovány hospodářské důsledky pro hmotné statky, které byly považovány za přednostní v porovnání s možnostmi šetrnějšími k životnímu prostředí. V rámci tohoto posouzení byly mimo jiné zohledněny a zahrnuty obecnější hospodářské zájmy, jako je hodnota hmotných statků, široké sociální dopady zemědělských činností, dopad plánu nebo projektu na odvětví zemědělství a na produkci a příjem zemědělců, udržitelnost odvětví zemědělství v Irsku, potravinový dodavatelský řetězec a zaměstnávání značné části obyvatelstva. 40.      Minister for Housing, Local Government and Heritage schválil dne 9. března 2022 Pátý akční program pro dusičnany na roky 2022 až 2025 a podepsal Good Agricultural Practice Regulations (S. I. bod 113). Dne 29. dubna 2022 Komise prodloužila odchylku, která byla Irsku dříve povolena podle bodu 2 přílohy III směrnice o dusičnanech. Minister v návaznosti na to doplnil dne 28. července 2022 akční program o příslušná ustanovení (s. I, bod 393). 41.      Organizace An Taisce podala dne 31. května 2022 k High Court (Vrchní soud) žalobu, kterou se domáhala soudního přezkumu akčního programu. V rámci tohoto řízení předložil High Court (Vrchní soud) Soudnímu dvoru dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které byly Soudním dvorem zaregistrovány jako věci C‑531/24 a C‑895/24 a dne 11. listopadu 2025 spojeny. 42.      Otázky ve věci C‑531/24 zní: „1)       Mají čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě nebo čl. 3 odst. 1 směrnice SEA ve spojení s čl. 3 odst. 3 SEU nebo článkem 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článkem 37 Listiny základních práv takový účinek, že akční program podle článku 5 směrnice o dusičnanech, který je posuzován podle těchto směrnic nebo s odkazem na ně, musí být posouzen z hlediska environmentálního vlivu zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany a které budou prováděny na základě odchylek povolených v návaznosti na plán, a to buď obecně, nebo v rozsahu, v němž k takovým vlivům nepřímo přispívá absence přísnějších ochranných opatření v plánu, na rozdíl od posouzení pouze podle ochranných opatření, která jsou v plánu výslovně uvedena? 2)       Pokud je odpověď na první otázku obecně záporná: Mají uvedená ustanovení takový účinek v případě, že ustanovení vnitrostátního práva dotčeného členského státu o posuzování jednotlivých odchylek povolených v návaznosti na akční program podle článku 5 směrnice o dusičnanech nejsou v této souvislosti v praxi používána, takže v praxi není prováděno posuzování jednotlivých odchylek povolených v návaznosti na plán podle směrnice o stanovištích, pokud jde o vliv zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany a které budou prováděny na základě takových odchylek, na evropské lokality? 3)       Mají čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích nebo čl. 3 odst. 1 nebo čl. 5 odst. 1 nebo čl. 11 odst. 2 směrnice SEA ve spojení s čl. 3 odst. 3 SEU nebo článkem 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článkem 37 Listiny základních práv takový účinek, že posouzení plánu nebo programu, na který se vztahují tyto články a který může mít environmentální vliv na vodní útvar, musí zahrnovat posouzení s ohledem na článek 4 rámcové směrnice o vodě, a to buď samostatně, nebo společně s dalšími závaznými opatřeními přijatými členským státem, která jsou dostatečně přísná, aby do dne stanoveného rámcovou směrnicí o vodě zajistila, že plán či program nezpůsobí zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo neohrozí dosažení dobrého stavu povrchových vod nebo dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod, a pokud tomu tak je, vyžadují tato ustanovení nebo některé z nich, aby v takovém posouzení bylo výslovně nebo jasně zjistitelným způsobem uvedeno, zda po přijetí plánu nebo programu budou splněny příslušné environmentální cíle rámcové směrnice o vodě, a to buď obecně, nebo v konkrétním případě, kdy došlo k navrhovanému přijetí základního opatření, které je vymezeno v čl. 11 odst. 3 rámcové směrnice o vodě, a zejména akčního programu pro dusičnany podle článku 5 směrnice o dusičnanech (jak je uvedeno v příloze VI části A bodě ix) rámcové směrnice o vodě, na který je odkazováno v čl. 11 odst. 3 písm. a) této směrnice)? 4)       V případě, že odpověď na třetí otázku zní tak, že toto posouzení plánu nebo programu, na který se vztahuje čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích nebo čl. 3 odst. 1 směrnice SEA a který může mít environmentální vliv na vodní útvar, musí zahrnovat posouzení s ohledem na článek 4 rámcové směrnice o vodě a odpověď na první nebo druhou otázku zní tak, že posouzení pro účely směrnice SEA z hlediska souladu s rámcovou směrnicí o vodě musí zahrnovat posouzení environmentálních vlivů zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany a které budou prováděny na základě odchylek povolených v návaznosti na plán, nebo zejména neuvedení přísnějších ustanovení v plánu, má čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě (a konkrétně právní zásada, v jejímž důsledku jsou členské státy povinny, nebyla-li povolena odchylka, do dne stanoveného směrnicí odmítnout povolení pro konkrétní projekt, pokud by mohl způsobit zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo pokud ohrožuje dosažení dobrého stavu povrchových vod nebo dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod) ve spojení s čl. 3 odst. 3 SEU nebo článkem 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článkem 37 Listiny základních práv takový účinek, že členské státy musí rovněž odmítnout přijetí plánu, pokud zvláštní ochrana, kterou plán poskytuje buď sám o sobě, nebo společně s jinými závaznými opatřeními přijatými členským státem, není dostatečně přísná, aby do dne stanoveného rámcovou směrnicí o vodě zajistila, že zemědělské činnosti, při nichž se uvolňují dusičnany a které budou prováděny na základě odchylek povolených v návaznosti na plán, nezpůsobí zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo neohrozí dosažení dobrého stavu povrchových vod nebo dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod, a to buď obecně, nebo v konkrétním případě, kdy došlo k navrhovanému přijetí základního opatření, které je vymezeno v čl. 11 odst. 3 rámcové směrnice o vodě, a zejména akčního programu pro dusičnany podle článku 5 směrnice o dusičnanech (jak je uvedeno v příloze VI části A bodě ix) rámcové směrnice o vodě, na který je odkazováno v čl. 11 odst. 3 písm. a) této směrnice)? 5)       Pokud je odpověď na třetí nebo čtvrtou otázku obecně záporná: Mají uvedená ustanovení uvedený účinek v případě, že ustanovení vnitrostátního práva dotčeného členského státu o posuzování jednotlivých odchylek povolených v návaznosti na akční program podle článku 5 směrnice o dusičnanech nejsou v této souvislosti v praxi používána, takže v praxi není prováděno posuzování jednotlivých odchylek v návaznosti na plán podle směrnice o stanovištích (ať už s ohledem na článek 4 rámcové směrnice o vodě nebo jinak), pokud jde o vliv zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany a které budou prováděny na základě takových odchylek, na vodní útvary v členském státě? 6)       Má článek 4 rámcové směrnice o vodě ve spojení s čl. 3 odst. 3 SEU nebo článkem 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článkem 37 Listiny základních práv takový účinek, že plán nebo program, zejména akční program pro dusičnany podle směrnice o dusičnanech, který může ovlivnit stav jakéhokoli relevantního vodního útvaru v členském státě, nemůže být přijat příslušným orgánem členského státu, pokud není příslušný orgán povinen se přesvědčit zaprvé o tom, že přijetí plánu nebo programu nemůže způsobit zhoršení stavu jakéhokoli útvaru povrchové vody, který byl nebo měl být daným členským státem zařazen jako „typ“ útvaru povrchové vody, ani nemůže ohrozit dosažení dobrého stavu povrchových vod nebo dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takového útvaru povrchové vody, a zadruhé o tom, že přijetí plánu nebo programu je slučitelné s opatřeními prováděnými v souladu s programem podle rámcové směrnice o vodě stanoveným na základě článku 11 této směrnice pro dotčenou oblast povodí? 7)       Mají čl. 5 odst. 1 a příloha I bod i) směrnice SEA ve spojení s čl. 3 odst. 3 SEU nebo článkem 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článkem 37 Listiny základních práv takový účinek, že zpráva o vlivech na životní prostředí musí sama o sobě obsahovat dostatečně podrobný popis plánovaných opatření týkajících se monitorování v souladu s článkem 10 směrnice SEA, aby bylo možné prokázat, že článek 10 bude dodržen, včetně podrobností o tom, jak bude toto monitorování probíhat, kdy bude prováděno nebo jak bude využíváno a jak budou řešeny všechny zjištěné nepředpokládané nepříznivé vlivy na životní prostředí? 8)       Vylučuje pojem ‚hmotné statky‘ uvedený v písm. f) přílohy I směrnice SEA hodnotu těchto statků nebo, zejména v případě posuzování akčního programu podle článku 5 směrnice o dusičnanech, vylučuje tento pojem široké sociální dopady zemědělských činností, dopad plánu nebo projektu na odvětví zemědělství a na produkci a příjmy zemědělců, udržitelnost odvětví zemědělství v dotčeném členském státě, potravinový dodavatelský řetězec a zaměstnávání značné části obyvatelstva, a pokud tomu tak je, má směrnice SEA takový účinek, že zohlednění těchto skutečností je při posuzování vlivů plánu nezákonné? 9)       Pokud z některých odpovědí na první až osmou otázku vyplývá, že přijetím akčního programu pro dusičnany došlo k porušení směrnice o stanovištích, rámcové směrnice o vodě nebo směrnice SEA, je rozhodnutí Komise 2022/696 mimo jiné s ohledem na čl. 3 odst. 3 SEU nebo článek 11 nebo čl. 191 odst. 2 SFEU nebo článek 37 Listiny základních práv neplatné?“ 43.      Dvě dodatečné otázky ve věci C‑895/24 zní: „1)       Má čl. 5 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 1 písm. b) ve spojení s písm. f) přílohy I směrnice SEA takový účinek, že hmotné statky nelze pro účely posouzení podle čl. 3 odst. 1 této směrnice považovat za faktor, který fakticky převažuje nad jinými faktory, včetně jiných vlivů na životní prostředí, nebo že jakožto upřednostňovaný výsledek tohoto posouzení musí být vybrána možnost s nejméně nepříznivými vlivy na životní prostředí? 2)       Má čl. 5 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 1 písm. b) ve spojení s písm. h) přílohy I směrnice SEA takový účinek, že pro účely posouzení podle čl. 3 odst. 1 této směrnice musí být náhradní řešení určena, popsána a posouzena srovnatelným způsobem?“ 44.      V obou věcech předložily písemná vyjádření An Taisce – The National Trust for Ireland, Irish Creamery Milk Suppliers Association (ICMSA), Irsko, jakož i Evropská komise, ve věci C‑531/24 se kromě toho písemně vyjádřil Feirmeoirí Aontuithe na hÉireann Iontaobaithe Teoranta jako Trustee for the Irish Farmers’ Association (IFA) a ve věci C‑895/24 Německo. 45.      Dne 11. prosince 2025 se u Soudního dvora konalo jednání v obou věcech, kterého se zúčastnily An Taisce, IFA, ICMSA, Irsko a Komise. IV.    Právní analýza 46.      Cílem směrnice o dusičnanech je zavést opatření nezbytná k zajištění ochrany vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů(11). Jak vyplývá z čl. 5 odst. 1 směrnice o dusičnanech jsou členské státy za účelem dosažení těchto cílů povinny vypracovat a zavést akční programy týkající se vymezených ohrožených oblastí(12). Podle čl. 3 odst. 5 však mohou, jako Irsko, používat takové programy na celém území. 47.      Podle čl. 5 odst. 4 písm. a) a b) musí tyto akční programy obsahovat určitá závazná opatření uvedená v přílohách II a III této směrnice(13). V projednávané věci byla většina těchto opatření přijata dne 9. března 2022. Tato opatření nejsou předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a – podle všeho – sporu v původním řízení. Splnění těchto požadavků a případnému posouzení vlivů na životní prostředí, které by v této souvislosti mohlo být nezbytné, se proto nebudu věnovat. 48.      Podle bodu 2 přílohy III směrnice o dusičnanech však musí akční program zejména zajistit, aby zemědělci na jeden hektar za rok použili pouze takové množství statkových hnojiv, které obsahuje nejvýše 170 kg dusíku. Členské státy však mohou podle přílohy III bodu 2 písm. b) stanovit vyšší množství, pokud neohrozí dosažení cílů směrnice. Irsko proto v Pátém akčním programu pro dusičnany, stejně jako v předchozích programech, zemědělským podnikům umožňuje, aby za určitých podmínek používaly dusičnany v množství až 250 kg/ha za rok. Pouze tato úprava, která byla přijata až 28. července 2022, je předmětem projednávaných žádostí o předběžné rozhodnutí. 49.      Slučitelnost takové odchylky s cíli směrnice musí členské státy podle přílohy III bodu 2 písm. b) směrnice o dusičnanech zdůvodnit Komisi. Komise toto zdůvodnění přezkoumá a rozhodne o povolení zvýšeného množství dusičnanů. 50.      Směrnice o dusičnanech kromě tohoto požadavku nestanoví žádné jiné posouzení vlivů zvýšeného množství dusíku na životní prostředí. Obě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však mají vyjasnit, zda a v jakém rozsahu je takové posouzení nezbytné na základě směrnice o stanovištích, rámcové směrnice o vodě a směrnice SEA. 51.      Rámcová směrnice o vodě členským státům skutečně ukládá, aby posoudily vliv zvýšeného používání dusíku na vody (k tomu bod A). Ačkoliv je v této souvislosti nezbytné posoudit rovněž vlivy na podzemní vodu(14), omezím svůj výklad na povrchové vody, protože otázky, které předložil High Court (Vrchní soud), se zaměřují pouze na ně. 52.      Povinnost provést posouzení, kterou stanoví rámcová směrnice o vodě, zahrnuje rovněž nepříznivý vliv na lokality sítě Natura 2000, avšak podmínky tohoto posouzení vyplývají ze směrnice o stanovištích (k tomu bod B). Další požadavky na posouzení vlivů na životní prostředí a účast veřejnosti vyplývají ze směrnice SEA (k tomu bod C). Nakonec je zapotřebí analyzovat, zda porušení unijního práva v souvislosti s povolením použití zvýšených množství dusíku, která případně budou zjištěna při posouzení dalších otázek, zpochybňují platnost rozhodnutí Komise o tomto povolení (k tomu bod D). Kromě toho je zapotřebí zabývat se otázkou, zda předkládající soud může zachovat účinky akčního programu, pokud by konstatoval, že Irsko při jeho přijetí zcela nebo přinejmenším zčásti porušilo uvedená ustanovení (k tomu bod E). A.      Posouzení podle rámcové směrnice o vodě 53.      Je pravda, že všech šest prvních otázek ve věci C‑531/24 zmiňuje rámcovou směrnici o vodě, avšak zejména předmětem třetí, čtvrté, páté a šesté otázky je vyjasnit, zda Irsko mohlo akční program přijmout, a především povolit používání zvýšeného množství dusíku z hlediska rámcové směrnice o vodě. 54.      Čtvrtou otázkou se High Court (Vrchní soud) táže, zda čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě brání přijetí akčního programu, pokud stanovená ochranná opatření nepostačují k dosažení dobrého stavu povrchových vod podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bod ii). 55.      Tato otázka je však hypotetická a proto nepřípustná. Je pravda, že existují důvody se domnívat, že posouzení stanovených ochranných opatření by vedlo k závěru, že akční program porušuje povinnost zlepšení stavu vod podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) rámcové směrnice o vodě(15). Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a zejména úvah High Court (Vrchní soud) týkajících se třetí otázky ale nebylo provedeno významné posouzení účinků akčního programu na cíle článku 4 a zcela jistě nebylo v tomto ohledu provedeno žádné explicitní hodnocení(16). V důsledku toho je i pátá otázka částečně hypotetická v rozsahu, v němž navazuje na čtvrtou otázku. 56.      Přípustná je naopak třetí a šestá otázka, jejichž podstatou je, zda musí být povolení používat zvýšené množství dusíku zkoumáno v tom smyslu, zda je slučitelné s cíli článku 4 rámcové směrnice o vodě, jakož i pátá otázka v rozsahu, v němž navazuje na třetí otázku. 57.      Následně proto nejprve objasním roli akčního programu podle směrnice o dusičnanech při provádění rámcové směrnice o vodě a poté se budu zabývat z toho plynoucími povinnostmi posouzení ohledně povolení používat vyšší množství dusíku. Závěrem se budu věnovat významu schválení tohoto povolení ze strany Komise. 1.      Akční program podle směrnice o dusičnanech v normativním systému rámcové směrnice o vodě 58.      Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) je cílem rámcové směrnice o vodě stanovit rámec pro ochranu mimo jiné vnitrozemských povrchových vod. Účelem tohoto rámce je zabránit dalšímu zhoršování, ale i zlepšit stav vodních ekosystémů a suchozemských ekosystémů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech(17). 59.      Článek 4 odst. 1 písm. a) rámcové směrnice o vodě proto obsahuje dvě samostatné, byť úzce spojené povinnosti. Zaprvé podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) provedou členské státy potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod (zákaz zhoršení stavu). Zadruhé členské státy podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod s cílem dosáhnout dobrého stavu nejpozději na konci roku 2015 (povinnost zajistit zlepšení)(18). Článek 4 odst. 4 ale členským státům umožňuje, aby lhůty v čl. 4 odst. 1 odsunuly až do roku 2027. 60.      Podmínkou dobrého ekologického stavu povrchových vod ve smyslu článku 4 rámcové směrnice o vodě podle sdělení irské EPA je, aby povrchové vody vykazovaly méně než 8 mg/l NO3(19). Přípustná hodnota, ze které vychází směrnice o dusičnanech, naproti tomu činí 50 mg/l NO3, a je tedy podstatně vyšší. Podle přílohy I oddílu A bodu 1 ve spojení s již zrušenou směrnicí 75/440(20) se přitom jedná o přípustnou hodnotu pro vody, z nichž je odebírána pitná voda, pro kterou podle směrnice o pitné vodě platí stejná přípustná hodnota(21). Tento rozdíl ukazuje, že určitá přírodní stanoviště a určité druhy jsou podstatně citlivější na dusičnany než člověk(22). 61.      Ačkoliv tedy směrnice o dusičnanech stanoví podstatně vyšší mezní hodnotu pro dusičnany, než která je případně požadována na základě rámcové směrnice o vodě, mají akční programy podle směrnice o dusičnanech relevanci v rámci rámcové směrnice o vodě. Podle čl. 11 odst. 1 totiž musí každý členský stát vypracovat program opatření k dosažení cílů podle článku 4 rámcové směrnice o vodě. Podle čl. 11 odst. 2 a odst. 3 písm. a) a článku 10 rámcové směrnice o vodě ve spojení s její přílohou VI částí A bodem ix patří provádění směrnice o dusičnanech mezi „základní opatření“, která musí být zahrnuta v programech opatření. Akční programy jsou proto součástí tohoto programu opatření. 2.      Posouzení akčních programů podle směrnice o dusičnanech v rámci rámcové směrnice o vodě 62.      Vzhledem k tomu, že akční program podle směrnice o dusičnanech je součástí programu opatření podle rámcové směrnice o vodě, je třeba posoudit, zda jsou opatření akčního programu a zejména používání dusičnanů v zemědělství, které je podle tohoto programu povoleno, slučitelná s cíli článku 4 rámcové směrnice o vodě. Zejména povinnost zamezit zhoršení stavu, kterou stanoví čl. 4 odst. 1 písm. a), zůstává podle ustálené judikatury závazná v každé fázi provádění směrnice a uplatní se na „každý typ“ a stav útvaru povrchové vody(23), jak správně zdůrazňuje Komise. Pro povinnost zlepšení stavu nemůže platit nic jiného. 63.      Nejedná se však o izolované posouzení akčního programu nebo povolení zvýšeného množství dusičnanů, jak správně poukazují ICMSA a Irsko. Naopak musí být posuzovány jako součásti programu opatření v souhrnu. Účinky akčního programu a zejména účinky povolení na cíle podle článku 4 rámcové směrnice o vodě však musí být do tohoto posouzení zahrnuty v plném rozsahu. Musí být proto zjevné, jaké účinky jsou důsledkem povolení zvýšeného množství dusíku a jak posouzení k tomuto výsledku dospělo. 64.      Nezbytnost zahrnout používání dusičnanů v zemědělství navíc vyplývá rovněž z informací, které členské státy zjišťují podle článků 5 a 8, jakož i podle příloh II, V a VIII rámcové směrnice o vodě a které musí podle čl. 11 odst. 1 a 5 zohlednit při vypracování programu opatření. 65.      Článek 11 odst. 1 rámcové směrnice o vodě výslovně stanoví, že program opatření bude vypracován s ohledem na výsledky analýz požadovaných podle článku 5. Tyto analýzy podle přílohy II bodu 1.4 zahrnují mimo jiné významné difúzní zdroje znečištění ze zemědělských zařízení a činností. Příloha II bod 1.4 přitom výslovně odkazuje na informace získávané podle směrnice o dusičnanech, tedy zejména na informace o podílech dusíku a o látkách uvedených v příloze VIII rámcové směrnice o vodě, kde jsou dusičnany ještě(24) v bodě 11 uvedeny jako látky přispívající k eutrofizaci. 66.      Pro vodní útvary určené z hlediska splnění cílů environmentální kvality jako rizikové musí členské státy podle přílohy II bodu 1.5 třetího pododstavce rámcové směrnice o vodě v odpovídajících případech optimalizovat návrh programů opatření požadovaných článkem 11. 67.      Článek 11 odst. 5 rámcové směrnice o vodě kromě toho požaduje, aby program opatření byl upraven, pokud monitorování naznačuje, že cílů podle článku 4 nebude pravděpodobně dosaženo. Členský stát musí v tom případě zejména vyšetřit příčiny možného nesplnění, příslušně ověřit a přezkoumat odpovídající povolení a oprávnění a přijmout potřebná dodatečná opatření. Podrobnosti tohoto monitorování upravuje článek 8 a příloha V. Bod 1.3.3 přílohy V zejména upravuje způsoby monitorování, kterým mají být zjištěny příčiny nedosažení environmentálních cílů, aby na tomto základě byl vypracován program opatření podle článku 11. 68.      V rámci akčního programu podle směrnice o dusičnanech proto může členský stát povolit používání většího množství dusičnanů pouze poté, co zejména na základě článků 5 a 8 rámcové směrnice o vodě přezkoumal a zjistil, že jím nejsou porušovány cíle podle jejího článku 4. 69.      Lze si představit, že posuzování povolení zvýšeného množství dusičnanů bude minimalizováno tím, že bude vytvořen účinný systém k zajištění cílů podle článku 4 rámcové směrnice o vodě v souvislosti s využitím tohoto povolení jednotlivými zemědělskými podniky. Tento systém by zásadně musel zajistit, že tyto podniky budou společně používat pouze tolik dusičnanů, aby při zohlednění všech ostatních podílů dusičnanů nedošlo ke zhoršení stavu povrchových vod a nebylo zamezeno dosažení dobrého stavu. Pátá otázka ve věci C‑531/24 však spočívá na zjištění, že takový systém neexistuje. Z toho vyplývá, že podmínkou povolení bylo úplné posouzení. 70.      Jestliže členský stát zjistí, že zvýšené používání dusičnanů není slučitelné se zákazem zhoršení stavu nebo s povinností zlepšení stavu podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě, pak to ještě nutně neznamená, že by toto používání nebylo přípustné. Bylo by možné jej povolit, pokud by se na něj vztahovala některá z výjimek stanovených rovněž v článku 4(25). 71.      Tvrzení Irska, že cílů podle článku 4 rámcové směrnice o vodě není možné dosáhnout pouze akčním programem, tomuto závěru nebrání. Je zřejmé, že pro dosažení cílů podle článku 4 jsou nezbytné i další části programu opatření. Lze si rovněž představit, že v případě příliš vysokého podílu dusičnanů v rámci programu opatření budou sníženy podíly z jiných zdrojů. Členský stát však musí při celkovém posouzení programu opatření zajistit, že na základě všech přijatých opatření bude použito pouze tolik dusičnanů, aby byly dodrženy cíle stanovené v článku 4. To předpokládá, že jsou identifikovány a zohledněny účinky povolení zvýšeného použití dusičnanů v rámci akčního programu podle směrnice o dusičnanech. 3.      Povolení odchylky Komisí 72.      Je pravda, že Komise prováděcím nařízením (EU) 2022/696 schválila povolení k použití zvýšeného množství dusičnanů a v bodě 17 odůvodnění měla s ohledem na stanovené podmínky za to, že tato odchylka je v souladu s cíli rámcové směrnice o vodě. To však nic nemění na posuzovací povinnosti členského státu a nutně nevede k souladu schválených opatření s rámcovou směrnicí o vodě. 73.      Rámcová směrnice o vodě neobsahuje nic, co by naznačovalo, že by Komise mohla schválit odchylku od jejích cílů. Možnosti odchylky jsou naopak taxativně upraveny v článku 4 a spadají do odpovědnosti členských států. Komise může pouze kontrolovat dodržování těchto ustanovení, a případně zahájit řízení o nesplnění povinnosti. 74.      Rovněž směrnici o dusičnanech a zejména v ní stanovená možnost povolení zvýšených množství dusičnanů nelze chápat jako výjimku z cílů podle článku 4 rámcové směrnice o vodě. Lze si sice představit výklad směrnice o dusičnanech jako lex specialis k rámcové směrnici o vodě, ale posledně uvedená směrnice podle svého čl. 1 písm. c) usiluje o zvýšenou ochranu a zlepšení vodního prostředí. Podle čl. 4 odst. 2 se navíc uplatní vždy nejpřísnější cíl. Výrazem toho je i skutečnost, že dobrý stav povrchových vod předpokládá podle irské EPA podstatně nižší limitní hodnotu dusičnanů, než jakou stanoví směrnice o dusičnanech(26). Tohoto ambiciózního cíle rámcové směrnice o vodě by nebylo možné dosáhnout, kdyby v určitých oblastech vodní politiky i nadále platily starší, méně ambiciózní cíle. 75.      Rámcová směrnice o vodě proto jako lex posterior obsahuje přísnější požadavky, kterým musí dostát rovněž opatření přijatá na základě starší směrnice o dusičnanech. 76.      V tomto ohledu lze ponechat stranou, zda kontrolní pravomoci Komise podle přílohy III bodu 2 písm. b) směrnice o dusičnanech zahrnují přísnější požadavky podle rámcové směrnice o vodě nebo jsou omezeny na požadavky směrnice o dusičnanech. Tato kontrola se totiž omezuje na přezkum odůvodnění členského státu. Přímo v členském státě naproti tomu Komise nemá vlastní vyšetřovací pravomoci nebo nástroje k posouzení souladu s rámcovou směrnicí o vodě. Posuzuje-li Komise dodržování cílů rámcové směrnice o vodě tímto postupem, musí proto členský stát toto dodržování doložit v odůvodnění, a tedy nejprve sám provést posouzení. 77.      Z tohoto důvodu obsahuje bod 17 odůvodnění prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696 pouze posouzení povolení použití vyššího množství dusíku ze strany Komise. Prováděcí rozhodnutí však nemůže závazně konstatovat, že toto povolení je v souladu s rámcovou směrnicí o vodě. 4.      Dílčí závěry 78.      Je tedy třeba konstatovat, že členský stát může v rámci akčního programu podle článku 5 směrnice o dusičnanech povolit používání zvýšeného množství dusíku pouze poté, co zejména na základě článků 5 a 8 rámcové směrnice o vodě posoudil a zjistil, že tím nejsou porušovány cíle podle jejího článku 4. Toto posouzení však není nezbytné, je-li zajištěno, že je kontrolováno využití této možnosti jednotlivými zemědělskými podniky. Jestliže z tohoto posouzení vyplyne, že zvýšené používání není slučitelné se zákazem zhoršení stavu nebo s povinností zlepšení stavu vod podle čl. 4 odst. 1, pak by cíle podle článku 4 byly zajištěny pouze tehdy, kdyby bylo možné použít některou z výjimek rovněž upravených v tomto ustanovení. B.      Posouzení vlivů na lokality sítě Natura 2000 79.      Cíle podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě však nejsou vyčerpány zákazem zhoršení stavu a povinností zlepšení stavu vod podle písm. a). Jak zdůrazňuje Komise, členské státy naopak musí podle čl. 4 odst. 1 písm. c) ve stejném časovém období, tedy nejpozději do roku 2027(27), dosáhnout souladu se všemi normami a cíli i pro chráněné oblasti. Podle článku 6 a přílohy IV bodě 1 písm. v) to platí zejména pro lokality sítě Natura 2000, je-li zachování nebo zlepšení stavu vod pro chráněnou oblast důležitým faktorem(28). 80.      V tom spočívá další cíl, který mají dosáhnout programy opatření podle článku 11 rámcové směrnice o vodě, a tedy rovněž akční programy podle směrnice o dusičnanech(29). Členské státy proto musí před vypracováním akčního programu posoudit rovněž jeho důsledky pro lokality sítě Natura 2000. 81.      Kritéria tohoto posouzení vyplývají z čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Nejprve je proto nezbytné posoudit, zda povolení zvýšeného používání dusíku v akčním programu podle směrnice o dusičnanech podléhá posouzení podle tohoto ustanovení. Následně je třeba upřesnit předmět tohoto posouzení. Proto se první dvě předběžné otázky ve věci C‑531/24 týkají posouzení důsledků povolení podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Soud se táže, zda lze toto posouzení omezit na ochranná opatření přijatá v akčním programu nebo zda musí naopak zahrnovat vlivy zemědělských činností, při nichž se uvolňují dusičnany a které jsou na základě tohoto programu povoleny. Je-li zásadně možné omezit toto posouzení na stanovená ochranná opatření, pak se předkládající soud dále táže, zda bude tento výsledek jiný, pokud uvedené zemědělské činnosti nejsou podrobeny ani posouzení vlivů na úrovni jednotlivých zemědělských podniků. 82.      Vzhledem k tomu, že účastníci vedou spor o tom, zda akční program musí vůbec být podroben posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, budu se nejprve věnovat této otázce (k tomu bod 1) a následně předmětu tohoto posouzení (k tomu bod 2). 1.      Povinnost provést posouzení důsledků pro lokalitu 83.      Podle čl. 6 odst. 3 druhé věty schválí příslušné orgány příslušného státu plán nebo projekt s přihlédnutím k výsledkům hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou výjimky upravené v čl. 6 odst. 4 teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality sítě Natura 2000. K tomuto účelu čl. 6 odst. 3 první věta stanoví, že jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou chráněnou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení svých důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. 84.      Povolení zvýšeného používání dusíku v akčním programu podle směrnice o dusičnanech přímo nesouvisí s lokalitami sítě Natura 2000 nebo není pro péči o ně nezbytný. 85.      Povolení ale nepředstavuje schválení projektu ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Poskytuje pouze velkému počtu zemědělských podniků možnost používat zvýšené množství dusíku. Za projekt by bylo možné považovat nanejvýš využití této možnost jednotlivými zemědělskými podniky(30). 86.      Povolení v rámci akčního programu by však mohlo představovat plán ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. 87.      Vzhledem k tomu, že směrnice pojem „plán“ nedefinuje, je sice nasnadě pomýšlet na specifické nástroje vnitrostátního práva, avšak směrnice na ně neodkazuje, takže se i zde jedná o pojem unijního práva, který musí být vykládán autonomně(31). 88.      Různá jazyková znění čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích teoreticky umožňují přiřadit pojmu „plán“ více či méně různé významy. Ve francouzštině tak lze označit i rovnou plochu a často jsou tím myšlena speciální grafická vyobrazení. 89.      Na základě normativní souvislosti je však třeba pojem „plán“ chápat v souladu s abstraktnějším významem slova v tom smyslu, že stanoví určité cíle a popisuje, jak jich má být dosaženo. Tento výklad v zásadě umožňuje posouzení důsledků plánu pro lokalitu sítě Natura 2000 ve smyslu čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích z hlediska cílů její ochrany a jeho schválení orgánem podle čl. 6 odst. 3 druhé věty. 90.      Je pravda, že pojem „plán“ má v tomto chápání velmi široký význam, avšak právě proto umožňuje splnit cíl čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Toto ustanovení totiž má účinně předcházet nepříznivým vlivům plánů nebo projektů na lokality sítě Natura 2000(32). Tohoto cíle by nebylo dosaženo, kdyby byl pojem „plán“ (nebo i pojem „projekt“) vykládán tak, že není třeba posuzovat určité nepříznivé vlivy spadající do lidské odpovědnosti. Výrazem tohoto cíle je i skutečnost, že většina původních jazykových znění ustanovení zahrnuje „jakýkoli“(33) plán nebo projekt. Naproti tomu jasné rozlišení pojmů „plán“ a „projekt“ není přinejmenším pro účely čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích nezbytné, protože s oběma pojmy jsou spojeny stejné právní důsledky. 91.      Z toho vyplývá, že obecné povolení používání zvýšeného množství dusíku zemědělskými podniky představuje plán ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, protože jako cíl stanoví umožnění takové praxe a jako prostředek k dosažení tohoto cíle stanoví konkrétní povolení. 92.      Široké chápání pojmu „plán“ ale neznamená, že posouzení důsledků pro lokalitu musí být nutně podrobena všechna opatření, která obsahují cíle a způsob, jak jich dosáhnout. Omezení povinnosti posouzení vyplývají naopak z nezbytnosti dostatečně určitelného ohrožení lokality, jakož i z toho, že posouzení důsledků pro lokalitu musí být přiměřené. 93.      Zaprvé čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích požaduje posouzení vlivů na lokalitu pouze tehdy, pokud opatření bude mít pravděpodobně na lokalitu sítě Natura 2000 významný vliv, což Soudní dvůr chápe jako pravděpodobnost nebo nebezpečí takového vlivu(34). S přihlédnutím zejména k zásadě obezřetnosti taková pravděpodobnost nebo takové riziko existuje, pokud na základě objektivních skutečností nelze vyloučit, že uvedený plán nebo projekt významně ovlivní cíle ochrany dotyčné lokality(35). Toto posouzení musí být provedeno zejména ve světle zvláštních vlastností a podmínek životního prostředí lokality dotčené akčním plánem(36). Soudní dvůr souladu s tím požadoval, aby určité územní plány podle práva Spojeného království byly podrobeny posouzení, protože mohly významně ovlivnit schválení projektů, a tedy dotčených chráněných oblastí(37). 94.      Nadměrné ukládání dusíku v důsledku hnojení zemědělských ploch může mít významný vliv na lokality sítě Natura 2000(38). Rozhodující jsou v této souvislosti zejména přírodovědecké limity znečištění pro různé typy přírodních stanovišť, takzvané „critical loads“(39). Komise uvádí například rašeliniště a mokřadní stanoviště a také perlorodku říční (Margaritifera margaritifera), které již při hodnotách výrazně nižších, než je limit stanovený ve směrnici o dusičnanech (50 mg/l), reagují na dusičnany velmi citlivě. Mohou-li zemědělské podniky používat na svých pozemcích v rámci lokalit sítě Natura 2000 nebo v jejich blízkosti zvýšené množství dusíku, existuje tedy pravděpodobnost nebo nebezpečí významného vlivu na takové lokality. 95.      Zadruhé lze posouzení důsledků pro lokalitu smysluplně provést pouze tehdy, je-li hrozící významný vliv na lokality sítě Natura 2000 již dostatečně určitelný. U opatření, která sice představují abstraktní nebezpečí nepříznivých vlivů na chráněné oblasti, dosud však neumožňují identifikovat konkrétní vlivy na jednotlivé lokality, nelze posoudit jejich slučitelnost s cíli ochrany lokalit sítě Natura 2000. Soudní dvůr proto v řízení proti Itálii rozhodl, že plány je třeba odlišit od pouhých předběžných správních úvah a musí vykazovat takový stupeň přesnosti, že posouzení jejich důsledků je nezbytné(40). 96.      Povolení používat zvýšená množství dusíku ještě nutně neznamená, že nadměrné ukládání dusíku bude mít nepříznivý účinek na určité lokality sítě Natura 2000. Nebezpečí takového vlivu lze konstatovat až tehdy, když je známo, které zemědělské podniky využívají možnosti, kterou jim povolení poskytuje. 97.      To ovšem neznamená, že by nebylo možné posoudit důsledky tohoto povolení pro lokalitu. Naopak by se dalo předpokládat, že možnost, kterou povolení poskytuje, plně využijí všechny zemědělské podniky, a na tomto základě posoudit, zda to má nepříznivý účinek na lokality sítě Natura 2000. 98.      Takové posouzení by sice bylo možné, nicméně je velmi nákladné, a proto je zatřetí relevantní omezení, podle kterého má být hodnocení důsledků „přiměřené“. Je pravda, že tuto kvalifikaci hodnocení neobsahují všechna původní jazyková znění čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích(41), ve všech je ale přinejmenším zmíněna v desátém bodě odůvodnění. 99.      Nebylo by přiměřené, kdyby v povolovacím řízení probíhajícím v několika etapách byly určité otázky posuzovány opakovaně, ačkoliv nebezpečí nebo pravděpodobnost významného vlivu v jednotlivých etapách zůstává stejná(42). Avšak přiměřené rovněž je, aby posouzení bylo provedeno co nejdříve a možné vlivy tak bylo možné zohlednit v plném rozsahu(43). Zejména je třeba zabránit tomu, aby v raných fázích plánování byla přijata rozhodnutí, která povedou k tomu, že projekty budou mít při provádění nepříznivé důsledky pro životní prostředí, avšak později je již nebude možné změnit(44). 100. Na první pohled se v projednávané věci nejeví jako přiměřené předpokládat, že možnost používat zvýšená množství dusíku využijí všechny zemědělské podniky, a na tomto základě provést posouzení důsledků pro lokalitu. Takové posouzení by bylo velmi nákladné a vzhledem k dosavadním zkušenostem s využíváním povolení by ani nebylo nezbytné. Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce totiž odchylku skutečně využívá „pouze“ zhruba 6 500 z více než 130 000 zemědělských podniků. 101. Pouhá možnost používat zvýšená množství ještě nepředstavuje rozhodnutí, které by při pozdějším posouzení důsledků pro lokalitu nebylo možné zpochybnit. Dostačující by naopak bylo, kdyby pouze ty podniky, které chtějí používat více dusíku, podléhaly předběžnému posouzení v tom smyslu, zda je v důsledku tohoto používání pravděpodobné nebo hrozí nebezpečí, že budou významně ovlivněny lokality sítě Natura 2000. V případě, že by to zejména s ohledem na geografické zvláštnosti a cíle ochrany případně dotčených lokalit sítě Natura 2000 nebylo možné vyloučit, pak by bylo zapotřebí kompletní posouzení, které by mohlo vést k tomu, že by příslušné orgány musely využívání odchylky odmítnout. 102. Z důvodu kumulativního účinku používání dusíku(45) je však nezbytné posoudit společně ty podniky, u nichž může uvolňování dusíku vést k jeho ukládání v konkrétní lokalitě sítě Natura 2000. V opačném případě by hrozilo nebezpečí, že podniky, které budou posuzovány nejdříve, vyčerpají přijatelné množství dusíku a později posuzované podniky již nebudou moci této možnosti využít. Navíc by se v případě posouzení prováděných souběžně, avšak odděleně, mohlo stát, že bude povoleno příliš mnoho dusíku. 103. Je možné, že Irsko při prvním povolení zvýšených množství dusíku mohlo s ohledem na své provedení směrnice o stanovištích vycházet z toho, že se takové posouzení jednotlivých podniků bude provádět. Zkušenosti s dřívějšími akčními programy však již tuto domněnku zakazují. Podle informací v žádosti o předběžné rozhodnutí totiž použití zvýšeného množství dusíku jednotlivými zemědělskými podniky dosud nikdy nebylo podrobeno posouzení podle čl. 6 odst. 3. Ani pátý irský akční program neobsahuje nic, co by naznačovalo, že toto ustanovení, resp. jeho provedení v irském právu musí být při používání zvýšeného množství dusíku zohledněno. Irsko v souvislosti s tím během jednání připustilo, že posouzení na úrovni podniků nejsou dosud prováděna, a oznámilo, že příslušné orgány pracují na tom, aby v budoucnu zajistily dodržování čl. 6 odst. 3. 104. Dokud však irské orgány nepřijmou příslušná opatření, budou zemědělské podniky na základě povolení v akčním programu používat zvýšená množství dusíku. A s ohledem na neexistující individuální nebo skupinové posuzování existují i nadále důvodné vědecké pochybnosti, že při zvýšeném používání není vyloučen vliv na lokality sítě Natura 2000 v důsledku ukládání dusíku. 105. Z toho vyplývá, že režim, který toto používání umožňuje, nesmí být schválen bez posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. 106. Irsko sice správně připomíná, že jsem již konstatovala, že ze směrnice o dusičnanech nevyplývá, že akční program má nutně vliv na schvalování projektů, které mohou mít významný dopad na chráněné oblasti(46). Tato úvaha se však zjevně také zakládala ještě na domněnce, která byla v projednávané věci žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyvrácena, že příslušné vnitrostátní orgány posuzují konkrétní opatření zahrnutá v akčním programu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích jednotlivě. 107. Navíc se akční program, který pouze provádí požadavky směrnice o dusičnanech, například tím, že stanoví nejvyšší množství používaného dusíku, které je uvedeno ve směrnici, odlišuje od odchylky, která povoluje zvýšená množství dusíku. Prvně uvedené představuje zákonné omezení nepříznivých vlivů na životní prostředí. Posledně uvedené umožňuje opatření, která mají větší nepříznivé vlivy na životní prostředí, než je stanoveno zákonem. 108. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že i pro použití dusíku v rámci nejvyššího množství stanoveného směrnicí o dusičnanech může být v konkrétním případě nezbytné provést posouzení vlivů na životní prostředí. Toto nejvyšší množství totiž nebylo stanoveno s ohledem na podstatně nižší limity znečištění přírodních stanovišť a typů vyskytujících se v chráněných oblastech(47). Jsou-li tyto limity překročeny, hrozí nebezpečí významného vlivu na lokality sítě Natura 2000. 2.      Předmět posouzení důsledků pro lokalitu 109. Podle čl. 6 odst. 3 druhé věty směrnice o stanovištích mohou příslušné orgány příslušného státu schválit plán, v projednávané věci akční program, teprve když se s přihlédnutím k výsledkům hodnocení důsledků pro lokalitu ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality sítě Natura 2000. Podle ustálené judikatury platí, že tak mohou učinit pouze tehdy, pokud z vědeckého hlediska nepřetrvává žádná odůvodněná pochybnost o tom, že takový nepříznivý účinek nenastane(48). 110. Toto posouzení proto nesmí být nedostatečné a musí obsahovat úplná, přesná a konečná zjištění a závěry, na jejichž základě bude odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost o účincích plánů a projektů plánovaných v dané chráněné lokalitě(49). Musí s ohledem na nejlepší vědecké poznatky v této oblasti identifikovat veškerá hlediska plánu nebo projektu, které mohou mít jako takové nebo ve spojení s jinými plány nebo projekty významný vliv na cíle ochrany dotčených oblastí(50). 111. Nezbytnost posouzení důsledků akčního programu pro lokalitu spočívá na existenci důvodných vědeckých pochybností o tom, že nebude mít z důvodu zvýšeného používání dusíku nepříznivý účinek na lokality sítě Natura 2000 v důsledku ukládání dusíku(51). 112. Cílem posouzení důsledků pro lokalitu musí být tedy odstranění těchto pochybností. Je tedy nezbytné při něm posoudit, zda zvýšené používání dusičnanů bude mít nepříznivý účinek na cíle ochrany lokalit sítě Natura 2000 v důsledku ukládání dusičnanů. 3.      Dílčí závěry 113. S ohledem na směrnici o stanovištích je nezbytné odpovědět na první dvě otázky ve věci C‑531/24 tak, že akční program podle článku 5 směrnice o dusičnanech, kterým je všem zemědělským podnikům členského státu povoleno za určitých podmínek používat zvýšená množství dusičnanů, musí být v rámci vypracování programu opatření podle článku 11 rámcové směrnice o vodě a podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích posouzen v tom smyslu, zda je vyloučena jakákoli důvodná vědecká pochybnost o tom, že ukládání dusíku v důsledku toto používání nebude mít nepříznivý vliv na lokality sítě Natura 2000 jako celek. Toto posouzení však není nezbytné, je-li zajištěno, že je využívání této možnosti posuzováno jednotlivými podniky podle čl. 6 odst. 3. C.      Strategické posuzování vlivů na životní prostředí 114. První až čtvrtá otázka, jakož i sedmá a osmá otázka ve věci C‑531/24 a obě otázky ve věci C‑895/24 se týkají použití směrnice SEA. První čtyři otázky ve věci C‑531/24 překračují rámec již diskutovaných problémů a jejich cílem je, zda povolení zvýšeného používání dusíku v rámci akčního programu mělo být předmětem strategického posuzování vlivů na životní prostředí, které zahrnovalo zejména účinky na lokality sítě Natura 2000 a na cíle článku 4 rámcové směrnice o vodě (k tomu bod 1). Sedmou otázkou ve věci C‑531/24 se High Court (Vrchní soud) táže, jak má nakládat s opatřeními na monitorování účinků na životní prostředí (k tomu bod 2). Osmá otázka ve věci C‑531/24 a první otázka ve věci C‑895/24 se týkají nakládání s hmotnými statky (k tomu bod 3). Předmětem druhé otázky věci C‑895/24 je posouzení náhradních řešení (k tomu bod 4). 1.      První až čtvrtá otázka věci C‑531/24 115. K odpovědi na první až čtvrtou otázku ve věci C‑531/24 je zapotřebí nejprve objasnit, proč povolení používat zvýšené množství dusíku vyžaduje strategické posouzení vlivů na životní prostředí, a poukázat na to, že při tomto posouzení je nezbytné zabývat se rovněž účinky na cíle článku 4 rámcové směrnice o vodě a na lokality sítě Natura 2000. 116. Povolení spadá do definice plánů a programů v čl. 2 písm. a) směrnice SEA, protože jej irská vláda schválila legislativním procesem a muselo být vypracováno na základě směrnice o dusičnanech. 117. Povolení je součástí akčního programu podle směrnice o dusičnanech, který musí být jako celek podroben strategickému posouzení vlivů na životní prostředí podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA, protože stanoví rámec pro záměry podle směrnice SEA(52). Zejména pro povolení vyplývá povinnost provést posouzení rovněž z čl. 3 odst. 2 písm. b), protože povolení – jak již bylo objasněno(53) – mělo být přinejmenším v projednávané věci(54) podrobeno posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích z hlediska jeho možných účinků na lokality sítě Natura 2000. 118. Ve zprávě o vlivech na životní prostředí v rámci strategického posouzení vlivů se podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA určí, popíšou a posoudí zejména možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánu nebo programu. Ty podle přílohy I písm. d) zahrnují veškeré stávající problémy životního prostředí související s plánem nebo programem. V této souvislosti musí být zohledněny zejména problémy týkající se oblastí se zvláštním významem pro životní prostředí, jako jsou lokality sítě Natura 2000 stanovené podle směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně stanovišť. Podle písmene e) musí být také popsány stanovené cíle ochrany životního prostředí související s plánem nebo programem a způsob, jak byly tyto cíle a úvahy o životním prostředí vzaty do úvahy během jeho přípravy. Podle písmene f) zahrnují informace, které mají být poskytnuty, možné významné vlivy na životní prostředí, včetně vlivů na otázky jako jsou zejména biologická rozmanitost, fauna, flóra a voda. 119. Předmětem zprávy o vlivech na životní prostředí proto musely být již popsané obsahy posouzení souladu s cíli článku 4 rámcové směrnice o vodě(55) a posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích(56). Jestliže tato posouzení chyběla, nebyla zpráva o vlivech na životní prostředí úplná. 120. Tato zpráva se měla stát základem účasti veřejnosti podle článku 6 směrnice SEA a podle článku 8 měla být zpráva a vyjádření vzata v úvahu při schválení odchylky. Rovněž tyto kroky by byly nevyhovující, pokud byla zpráva o vlivech na životní prostředí neúplná. 121. Souhrnně je nutno konstatovat, že povolení zvýšeného používání dusíku zemědělskými podniky v rámci akčního programu podle směrnice o dusičnanech vyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí, ve kterém se určí, popíšou a vyhodnotí účinky tohoto povolení na cíle článku 4 rámcové směrnice o vodě a na lokality sítě Natura 2000. 2.      Sedmá otázka ve věci C‑531/24 – monitorovací opatření ve zprávě o vlivech na životní prostředí 122. Článek 10 odst. 1 směrnice SEA stanoví, že členské státy monitorují významné vlivy plánů a programů na životní prostředí, aby mimo jiné včas zjistily nepředpokládané negativní dopady a byly schopny učinit vhodná nápravná opatření. Sedmou otázkou věci C‑531/24 se High Court (Vrchní soud) táže, zda zpráva o vlivech na životní prostředí musí obsahovat podrobný popis plánovaných opatření týkajících se monitorování, aby bylo možné prokázat, že bude dodržen článek 10 (k tomu bod a), včetně podrobností o tom, jak bude toto monitorování probíhat, kdy bude prováděno nebo jak bude využíváno (k tomu bod b) a jak budou řešeny všechny zjištěné nepředpokládané nepříznivé vlivy na životní prostředí (k tomu bod c). a)      Popis monitorovacích opatření, která splňují požadavky článku 10 směrnice SEA 123. Podle čl. 5 odst. 1 druhé věty směrnice SEA je v příloze I uvedeno, které informace musí být předloženy ve zprávě o vlivech na životní prostředí. Podle přílohy I písm. i) tyto informace zahrnují popis plánovaných opatření týkajících se monitorování v souladu s článkem 10. 124. Vzhledem k tomu, že příloha I písm. i) směrnice SEA požaduje pouze popis plánovaných monitorovacích opatření, bylo by možné mít za to, že zpráva o vlivech na životní prostředí nemusí obsahovat žádné informace k tomuto aspektu, pokud (ještě) žádná opatření nejsou plánována. 125. Irsko ovšem správně zdůrazňuje, že informace uvedené v příloze I směrnice SEA musí být předloženy v souladu s čl. 5 odst. 2 a 3. Podle čl. 5 odst. 2 obsahuje zpráva o vlivech na životní prostředí informace, které lze rozumně požadovat. Přitom je třeba přihlédnout ke stávajícím znalostem a metodám posuzování, obsahu a úrovni podrobnosti plánu nebo programu, jeho fázi v procesu rozhodování a k rozsahu, ve kterém lze některé aspekty vhodněji posuzovat na různých úrovních, aby se zabránilo opakovanému posuzování. 126. Je pravda, že je proto třeba souhlasit s Irskem, že členské státy mají určitý prostor pro uvážení ohledně toho, jaké informace o monitorovacích opatřeních ve zprávě o vlivech na životní prostředí uvedou. 127. Článek 5 odst. 2 směrnice SEA však zároveň stanoví meze tohoto prostoru pro uvážení, na jejichž dodržování dohlíží vnitrostátní soudy(57). Zpráva totiž nemusí obsahovat více informací než kolik lze rozumně požadovat, nesmí ale ani obsahovat méně informací. 128. Nicméně lze (a je třeba) rozumně požadovat, aby zpráva o vlivech na životní prostředí byla předložena až poté, co příslušné orgány naplánovaly nezbytná opatření k dodržení článku 10 směrnice SEA. Článek 9 odst. 1 písm. c) totiž stanoví, že při přijímání plánu nebo programu budou přijata opatření týkající se monitorování podle článku 10. Příloha I písm. i) se proto zakládá na předpokladu, že taková opatření jsou plánována a stanoví uvedení těchto informací, i když se přísně vzato nejedná o určení, popis a posouzení vlivů na životní prostředí. 129. V případě projednávaného akčního programu a povolení používat zvýšená množství dusíku jde navíc o to, že Irsko ho přijalo nikoliv poprvé, nýbrž již popáté. Vhodná monitorovací opatření tak vlastně již měla existovat. Není zjevné, proč nemohlo být další provádění těchto opatření popsáno ve zprávě o vlivech na životní prostředí. 130. Navíc by měla existovat i monitorovací opatření podle článku 8 a přílohy V rámcové směrnice o vodě, která by podle čl. 10 odst. 2 směrnice SEA bylo možné využít při monitorování vlivů opatření dotčených v projednávané věci. Pokud to bylo zamýšleno, mělo Irsko na tato opatření odkázat. 131. Z toho vyplývá, že zpráva o vlivech na životní prostředí musí podle článku 5 a přílohy I písm. i), jakož i podle článku 10 směrnice SEA obsahovat opatření k monitorování významných vlivů provádění akčního programu a zejména povolení používat zvýšená množství dusíku. b)      Přesnost informací o monitorovacích opatřeních  132. High Court (Vrchní soud) se rovněž táže, v jakém rozsahu musí tento popis zahrnovat způsob monitorování. 133. Popis plánovaných monitorovacích opatření ve zprávě o vlivech na životní prostředí má umožnit, aby o těchto opatřeních mohla být vedena diskuse v rámci účasti veřejnosti podle článků 6 a 7 směrnice SEA. Informace v uvedené zprávě proto musí být natolik podrobné, aby veřejnost mohla posoudit, zda plánovaná opatření jsou dostatečná, aby vyhověla požadavkům článku 10. 134. Článek 10 směrnice SEA požaduje, aby byly monitorovány všechny významné vlivy plánů a programů na životní prostředí, tedy všechny vlivy, které již byly určeny, popsány a posouzeny v rámci posouzení vlivů na životní prostředí. 135. V původní věci se jeví jako zřejmé, že monitorovány musí být zejména vlivy používání zvýšeného množství dusíku zemědělskými podniky na obsah dusičnanů v povrchových vodách a v lokalitách sítě Natura 2000. 136. Nezbytnost monitorování lokalit sítě Natura 2000 navíc nezávisí na tom, zda lze u obecného povolení používání dusíku v rámci akčního programu upustit od posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, protože je zaručeno, že používání dusíku bude kontrolováno na úrovni jednotlivých podniků(58). Okolnost, že je vhodnější provádět toto posouzení na úrovni podniků, totiž neopravňuje upustit od použití článku 10 směrnice SEA. Monitorování, které toto ustanovení vyžaduje, představuje naopak důležitou kontrolu, zda posuzování na úrovni podniků vedla ke správným závěrům. 137. Z toho vyplývá, že monitorovací opatření musí být ve zprávě o vlivech na životní prostředí popsána tak přesně, aby bylo možné posoudit dodržování článku 10 směrnice SEA, což u povolení používání zvýšených množství dusíku zemědělskými podniky zahrnuje vlivy na množství dusičnanů v povrchových vodách a lokalitách sítě Natura 2000. c)      Reakce na nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí 138. Nakonec se High Court (Vrchní soud) táže, zda musí být ve zprávě o vlivech na životní prostředí rovněž popsáno, jak budou řešeny všechny zjištěné nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí. 139. V tomto ohledu je nezbytné souhlasit s Komisí, že směrnice SEA k tomu neobsahuje žádné požadavky. Cílem článku 10 pouze je umožnit členským státům, aby přijaly vhodná nápravná opatření. 140. Naproti tomu skutečnost, zda členské státy taková nápravná opatření přijmout musí, může vyplynout z jiných ustanovení. Jak již bylo uvedeno, podle čl. 11 odst. 5 rámcové směrnice o vodě musí členské státy upravit program opatření, pokud monitorování naznačuje, že cílů podle článku 4 nebude pravděpodobně dosaženo(59). Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích kromě toho ukládá členským státům povinnost vyloučit poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů v lokalitách sítě Natura 2000. 141. Avšak o tom, jaká opatření musí být přijata, pokud nastanou nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí, lze rozhodnout pouze z hlediska těchto vlivů. Do úvahy budou často přicházet různá opatření, takže příslušné orgány členský států mají při jejich výběru prostor pro uvážení. 142. To je možné i tehdy, když se v povrchových vodách nebo v lokalitách sítě Natura 2000 vyskytne vyšší množství dusičnanů, než se očekávalo. Snížení podílu dusičnanů lze totiž případně dosáhnout i tak, že členský stát sníží uvolňování dusičnanů z jiných zdrojů než zemědělství. 143. V rámci posouzení vlivů na životní prostředí proto není nezbytné stanovit způsob, jakým bude reagováno na nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí. 3.      Osmá otázka ve věci C‑531/24 a první otázka ve věci C‑895/24 – hmotné statky 144. Osmá otázka ve věci C‑531/24 a první otázka ve věci C‑895/24 se týkají zohlednění „hmotných statků“ v rámci posouzení vlivů na životní prostředí. Důvodem této otázky je skutečnost, že v posouzení vlivů na životní prostředí bylo přihlédnuto k hospodářskému významu zemědělství a na tomto základě upřednostněno povolení používat zvýšená množství dusíků před ekologičtějšími možnostmi. Organizace An Taisce pochybuje, že je to slučitelné se směrnicí SEA. 145. Výchozí bod názoru organizace An Taisce je správný. Článek 5 a příloha I písm. f) směrnice SEA sice stanoví, že ve zprávě o vlivu na životní prostředí budou určeny, popsány a posouzeny vlivy na hmotné statky. Podle úvodu přílohy I písm. f) jsou tím však míněny vlivy na životní prostředí, které se týkají hmotných statků. V souvislosti se směrnicí o posuzování vlivů Soudní dvůr zdůraznil, že mohou být posouzeny pouze takové vlivy na hmotné statky, které svou povahou mohou mít důsledky pro životní prostředí. Vlivy na hodnotu hmotného majetku naproti tomu nejsou při uplatnění směrnice o posuzování vlivů relevantní(60). 146. Pokud jde o povolení používat zvýšená množství dusíku, bylo by tedy možné pomýšlet například na to, že jestliže v důsledku této praxe dojde k eutrofizaci vod, bude to mít nepříznivé důsledky pro rybolov. Lze si rovněž představit, že jako vlivy na životní prostředí budou zohledněna případná zvýšení výnosů z důvodu hnojení. 147. Skutečnost, že zemědělské podniky musí používat statková hnojiva s obsahem dusíku, protože vznikají při chovu zvířat(61), takže přísnější omezení jejich používání by vyžadovalo snížení počtu hospodářských zvířat, naproti tomu nepředstavuje vliv plynoucí z povolení na životní prostředí, nýbrž hospodářský důsledek případného omezení. 148. Z toho však vyplývá pouze to, že tato úvaha nemusí být podle článku 5 a přílohy I písm. f) směrnice SEA určena, popsána a posouzena ve zprávě o vlivech na životní prostředí. 149. Tato ustanovení však nezakazují, aby v rámci posouzení vlivů na životní prostředí byly zohledněny úvahy týkající se hospodářského významu zemědělství. Naopak, patří-li takové úvahy mezi důvody toho, že byla určitá opatření upřednostněna před jinými, je nezbytné se k tomu v rámci výběru náhradních řešení vyjádřit. 150. Podle čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice SEA musí být totiž veřejnosti a zúčastněným orgánům při přijímání plánu nebo programu zpřístupněno prohlášení shrnující zejména důvody pro výběr přijatého plánu nebo programu s ohledem na další projednávaná rozumná řešení. 151. Pojem „hmotné statky“ uvedený v příloze I písm. f) směrnice SEA zahrnuje tedy pouze hmotné statky, na které dopadají vlivy plánu nebo programu na životní prostředí. Sociální dopady zemědělských činností, dopady plánu nebo projektu na odvětví zemědělství a na produkci a příjmy zemědělců, udržitelnost odvětví zemědělství v dotčeném státě, potravinový dodavatelský řetězec a zaměstnávání značné části obyvatelstva však lze zohlednit při posuzování vlivů na životní prostředí, aby byl odůvodněn výběr mezi různými řešeními v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice. 4.      Druhá otázka ve věci C‑895/24 – posouzení náhradních řešení ve zprávě o vlivech na životní prostředí 152. Druhá otázka ve věci C‑895/24 má vyjasnit, zda má čl. 5 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 1 písm. b) ve spojení s písm. h) přílohy I směrnice SEA takový účinek, že pro účely posouzení podle čl. 3 odst. 1 této směrnice musí být náhradní řešení určena, popsána a posouzena srovnatelným způsobem. 153. V odpovědi na tuto otázku se do velké míry vrátím ke svým úvahám ve stanovisku k věci Friends of the Irish Environment (Projet Ireland 2040)(62), kterými se Soudní dvůr ve svém rozsudku v této věci(63) nezabýval. 154. Podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA se ve zprávě o vlivech na životní prostředí určí, popíšou a posoudí možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánu nebo programu a rozumná náhradní řešení s přihlédnutím k cílům a zeměpisné oblasti působnosti plánu nebo programu. 155. Rozumná náhradní řešení proto musí být předmětem zprávy o vlivech na životní prostředí. Toto ustanovení bychom však mohli chápat tak, že pravděpodobné významné vlivy na životní prostředí musí být určeny, popsány a posouzeny pouze ve vztahu k upřednostňované možnosti. Hovoří pro to i skutečnost, že ostatní ustanovení směrnice SEA upravují posouzení vlivů dotčeného plánu nebo programu – a nikoli posouzení rozumných náhradních řešení – na životní prostředí. 156. Přinejmenším podle nizozemského znění čl. 5 odst. 1 směrnice SEA však musí být určeny, popsány a posouzeny také významné vlivy náhradních řešení na životní prostředí. V každém případě může posouzení náhradních řešení uvedené ve všech jazykových verzích zahrnovat i jejich dopady na životní prostředí, což by předpokládalo jejich určení a popis. 157. Takové zohlednění vlivů náhradních řešení na životní prostředí je v souladu s cílem směrnice SEA. Podle čtvrtého bodu odůvodnění a článku 1 má totiž směrnice prostřednictvím posuzování vlivů na životní prostředí přispět k zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí plánů a programů. Posouzení náhradních řešení bez zohlednění jejich vlivu na životní prostředí by bylo v rozporu s tímto cílem. 158. Při výběru mezi různými náhradními řešeními jsou obzvláště důležitá hlediska ochrany životního prostředí. Směrnice SEA byla totiž přijata, protože se v rámci schvalování projektů podle směrnice o posuzování vlivů často ukazovalo, že již existovaly požadavky, které vylučovaly určité možnosti, přestože měly méně nepříznivé vlivy na životní prostředí(64). Posuzování vlivů na životní prostředí proto musí zajistit, aby takové požadavky byly přijaty pouze v případě, že jsou přinejmenším známa náhradní řešení šetrnější k životnímu prostředí. 159. V důsledku toho musí být ve zprávě o vlivech na životní prostředí určen, popsán a posouzen také dopad rozumných náhradních řešení na životní prostředí. Za tímto účelem čl. 5 odst. 1 směrnice SEA uvádí jako referenční body cíle a zeměpisnou oblasti působnosti plánu nebo programu. Náhradní řešení, která nemohou dosáhnout těchto cílů nebo přesahují zeměpisnou oblasti působnosti, nejsou zpravidla přiměřená a nevyžadují další posouzení. 160. Příslušné orgány však nesmí nadměrně omezovat rozsah posouzení tím, že by vyloučily potenciálně rozumná náhradní řešení již tím, že vymezí cíle nebo zeměpisné oblasti působnosti. 161. Tato myšlenka je rovněž uvedena v čl. 5 odst. 2 směrnice SEA. Podle tohoto ustanovení má být přihlédnuto k fázi plánu nebo programu v procesu rozhodování a k rozsahu, v němž lze některé aspekty vhodněji posuzovat na různých úrovních, aby se zabránilo opakovanému posuzování. Například plán na výstavbu dálnice může vyvolat otázku, zda je třeba prozkoumat železniční spojení jako rozumné náhradní řešení. Takové zkoumání je však zbytečné, pokud zásadní rozhodnutí ve prospěch projektu výstavby silnice vyplývá z nadřazeného plánu, v němž již byla porovnána obě řešení. 162. Pokud jde o informace o určení rozumných náhradních řešení, příloha I písm. h) směrnice SEA stanoví, že informace, které mají být uvedeny ve zprávě o životním prostředí, musí obsahovat pouze shrnutí důvodů pro výběr projednávaných řešení. Toto shrnutí musí ukázat, proč jsou posuzovaná řešení považována za rozumná, zatímco jiná řešení nikoli, tj. jak byla rozumná řešení určena. 163. Tento pojem shrnutí se však netýká popisu a posouzení rozumných náhradních řešení. Nelze jej proto použít k omezení rozsahu těchto informací. Článek 5 odst. 2 směrnice SEA spíše stanoví informace, které lze rozumně požadovat s přihlédnutím ke stávajícím znalostem a metodám posuzování, obsahu a úrovni podrobnosti plánu nebo programu, jakož i dalším hlediskům uvedeným v bodě 161. 164. Jedno z nejdůležitějších kritérií pro obsah zprávy o vlivech na životní prostředí však není výslovně uvedeno: Popis vlivů na životní prostředí musí zejména ukázat, že přijatý plán nebo program je slučitelný s použitelnými materiálními požadavky práva životního prostředí(65). Dopady na životní prostředí, které porušují předpisy o životním prostředí, by tedy byly v každém případě významné(66). 165. Oproti obavám Irska to neznamená, že musí být posuzována slučitelnost všech řešení se všemi myslitelnými environmentálními požadavky. Výchozím bodem je spíše posouzení souladu nakonec přijatého náhradního řešení s těmito požadavky. 166. V projednávané věci je v tomto ohledu třeba se tázat na to, zda je povolení zvýšených množství dusíku v souladu se směrnicí o dusičnanech, rámcovou směrnicí o vodě a směrnicí o stanovištích. Avšak v případě, že by se povolení mělo zakládat na výjimce podle čl. 4 odst. 7 rámcové směrnice o vodě nebo čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, bylo by při výběru mezi různými řešeními nezbytné použít kritéria stanovená v těchto předpisech. K článku 6 odst. 4 směrnice o stanovištích Soudní dvůr již rozhodl, že nepříznivý vliv z hlediska celistvosti lokalit sítě Natura 2000 lze připustit pouze tehdy, pokud mimo jiné neexistuje žádné náhradní řešení spojené s menšími obtížemi z hlediska celistvosti dotčené lokality(67). 167. Na druhou stranu samotná směrnice SEA neobsahuje žádná podstatná kritéria pro výběr náhradních řešení(68). Neukládá tedy příslušným orgánům, aby zvolily možnost, která má nejmenší dopad na životní prostředí. Jak již bylo řečeno(69), cílem posouzení vlivů na životní prostředí pouze je, aby volba byla učiněna s přihlédnutím k možným významným vlivům na životní prostředí. 168. V rozsahu, v němž volba mezi různými řešeními nezávisí na materiálních požadavcích jiných předpisů, jsou tedy při určování informací, které lze rozumně vyžadovat, kromě údajů podle čl. 5 odst. 2 směrnice SEA důležitá zejména dvě další hlediska. Zaprvé tyto informace musí umožnit porovnání upřednostňované možnosti s náhradními řešeními s ohledem na argumenty nezbytné pro rozhodnutí. A zadruhé informace musí umožnit zohlednit při tomto srovnání příslušné environmentální aspekty. 169. Pokud je například volba mezi řešeními založena především na hospodářských úvahách, musí být hospodářské výhody a nevýhody všech rozumných řešení určeny a popsány alespoň v tom rozsahu, aby bylo zřejmé, jak spolu různé možnosti souvisejí. Musí však být také jasné, zda tyto hospodářské výhody nejsou spojeny s nepříznivými dopady na životní prostředí, kterým by se zabránilo při použití jiných možností. V opačném případě by tato environmentální aspekty nemohly být při výběru mezi posuzovanými řešeními dostatečně zohledněny. 170. Tyto požadavky nebrání tomu, aby posouzení vlivu upřednostňované možnosti na životní prostředí bylo podrobnější než posouzení vlivu ostatních posuzovaných řešení na životní prostředí – i ohledně hospodářských dopadů. To lze očekávat zejména tehdy, pokud výhody upřednostňované možnosti poměrně jasně převažují nad posuzovanými náhradními řešeními, a to i s ohledem na dopady na životní prostředí. V tomto případě by podrobné informace o posuzovaných náhradních řešeních neměly žádnou vlastní funkci, avšak informace o dopadech upřednostňované možnosti na životní prostředí jsou důležité pro následnou realizaci plánu nebo programu. 171. Pokud však mají výhody a nevýhody různých možností podobnou váhu, je obtížnější zdůvodnit rozhodnutí o výběru. V takovém případě může být nezbytné poskytnout podrobnější informace o rozumných náhradních řešeních ve zprávě o vlivech na životní prostředí, i když to vyžaduje značné úsilí. To platí zvláště tehdy, pokud je posouzení náhradních řešení současně hmotněprávní povahy, protože například slouží použití ustanovení o výjimce, jako je např. čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích nebo čl. 4 odst. 7 rámcové směrnice o vodě. 172. Na druhou otázku věci C‑895/24 je tedy nutno odpovědět tak, že zpráva o vlivech na životní prostředí musí v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice SEA obsahovat informace o rozumných náhradních řešeních k přijatému plánu nebo programu, které jsou nezbytné: –        k určení, zda byly dodrženy požadavky na posuzování náhradních řešení stanovené v jiných předpisech, a –        k pochopení zohlednění vlivů na životní prostředí při rozhodování o přijatém plánu nebo programu v porovnání s posuzovanými náhradními řešeními. D.      Devátá otázka ve věci C‑531/24 – dopady na povolení ze strany Komise používat zvýšená množství dusičnanů 173. Devátou otázkou ve věci C‑531/24 se High Court (Vrchní soud) táže, zda případná porušení směrnice o stanovištích, rámcové směrnice o vodě nebo směrnice SEA zjištěná v souvislosti s ostatními otázkami mají za následek neplatnost prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2022/696. 174. Během jednání však mezi účastníky panovala shoda na názoru, že tato otázka je nyní předčasná. V současné době sice existuje možnost, že došlo k uvedeným porušením unijního práva, dosud však tato porušení nebyla zjištěna. Předkládající soud naopak ještě musí ve světle odpovědí Soudního dvora na ostatní předběžné otázky a na základě dalších tvrzení účastníků řízení zkoumat, zda Irsko uvedené směrnice skutečně porušilo. 175. Je pravda, že Irsko během jednání připustilo, že v rozporu s čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích dosud nebylo provedeno posouzení používání zvýšených množství dusíku jednotlivými zemědělskými podniky. Současně ale tento členský stát důrazně popřel, že povolení těchto zvýšených množství musí být posuzováno v souvislosti s akčním programem. 176. Z toho vyplývá, že zjištění nezbytná k odpovědi na devátou otázku ve věci C‑531/24 dosud nejsou k dispozici. 177. Tato otázka je proto v současnosti hypotetická a tedy nepřípustná. 178. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že organizace An Taisce mohla případné pochybnosti o zákonnosti prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696 uplatnit cestou návrhu na vnitřní přezkum podle článku 10 Aarhuského nařízení(70). E.      Zachování účinků 179. Pro případ, že předkládající soud dospěje k závěru, že Irsko při přijetí akčního plánu zcela nebo zčásti porušilo ustanovení posuzovaná v projednávané věci, někteří účastníci navrhují, aby zůstaly zachovány jeho účinky. 180. V zásadě by nedostatky různých posouzení vlivů na životní prostředí mohly vést k tomu, že účinky rozhodnutí přijatého na jejich základě musí pozastaveny nebo že rozhodnutí musí být zcela zrušeno. Podle zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU jsou členské státy povinny odstranit důsledky porušení unijního práva(71). Soudní dvůr to výslovně konstatoval v případě neexistence požadovaného strategického posouzení vlivů na životní prostředí(72) a v případě nedostatků takového posouzení to implicitně předpokládal(73). 181. Rovněž lze považovat za vyloučenou možnost vyhnout se tomuto právnímu důsledku s odůvodněním, že uvedené chyby prokazatelně nemohly změnit výsledek rozhodovacího procesu(74). Podle dostupných informací totiž není pravděpodobné, že by povolení používat zvýšená množství dusíku bylo přípustné bez použití čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích a přinejmenším jedné z výjimek článku 4 rámcové směrnice o vodě. Převažující zájmy, které jsou k tomu nezbytné, ale nelze předpokládat u každého zemědělského podniku v Irsku, který se chce dovolávat tohoto povolení. 182. Vzhledem k tomu, že pozastavení platnosti vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, nebo jeho zrušení může mít nepříznivé dopady, připustil však Soudní dvůr výjimky z pravidla, že vnitrostátní opatření přijatá v rozporu s unijním právem musí být zrušena, což připomíná i Komise. Nejprve k tomu stanovil čtyři podmínky(75), které pak následně v rozsudku A a další (Větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) – správně – redukoval na klíčové prvky: Zachování účinků musí být zaprvé nezbytné k tomu, aby byl zajištěn naléhavý zájem, a sice pokračující provádění aktu unijního práva, jehož cílem je ochrana životního prostředí(76) nebo zamezení významného ohrožení zásobování energií členského státu(77). Nesmí proto zadruhé trvat déle, než je nezbytné k nápravě nedostatků posouzení vlivů na životní prostředí jeho dodatečným provedením(78). 183. Podle těchto kritérií by existovaly dobré důvody k zachování účinků akčního plánu. Jeho zrušení by vytvořilo právní vakuum, které by bylo neslučitelné s povinností Irska přijmout opatření k provedení směrnice o dusičnanech(79). Všechna omezení týkající se používání dusičnanů zemědělskými podniky vypracovaná v akčním plánu by na neurčito bez náhrady odpadla. Tím by mohlo dojít k ohrožení rovněž cílů rámcové směrnice o vodě a směrnice o stanovištích. 184. Úvahy v tomto stanovisku se však netýkají akčního plánu jako celku, nýbrž pouze povolení používat zvýšená množství dusíku. Toto povolení je možné oddělit od zbytku akčního plánu, což vyplývá i z toho, že bylo schváleno až několik měsíců po ostatních opatřeních. Pokud by bylo zrušeno, platila by dál ostatní omezení používání dusičnanů a nejvyšší množství dusíku 170 kg/ha a rok(80) by bylo obnoveno. 185. Tomuto závěru by podle všechno bránily pouze hospodářské nevýhody pro zemědělské podniky, které tuto odchylku využívají k tomu, aby používaly zvýšená množství dusíku. Tyto podniky by buď musely snížit stav dobytka nebo nalézt jiné odběratele statkových hnojiv, která mohly používat na dosud využívaných plochách. Není sice jisté, že tento zájem má takovou váhu, jakou má již uznaný zájem zásobování členského státu energií(81), v konečném důsledku je to však vnitrostátní soud, který musí posoudit otázku, zda to postačuje pro dočasné zachování účinků povolení. V.      Závěry 186. Navrhuji proto Soudnímu dvoru, aby na otázky položené obou žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce odpověděl následovně: „1)      Členský stát může v rámci akčního programu vypracovaného podle článku 5 směrnice 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů povolit používání zvýšeného množství dusíku v zemědělství pouze poté, co zejména na základě článků 5 a 8 směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky posoudil a zjistil, že tím nejsou porušovány cíle článku 4 této směrnice. Toto posouzení však není nezbytné, je-li zajištěno, že je kontrolováno využití této možnosti jednotlivými zemědělskými podniky. Jestliže by z tohoto posouzení vyplyne, že zvýšené používání není slučitelné se zákazem zhoršení stavu nebo s povinností zlepšení stavu vod podle čl. 4 odst. 1, pak by cíle podle článku 4 byly zajištěny pouze tehdy, kdyby bylo možné použít některou z výjimek rovněž upravených v tomto ustanovení. 2)      Akční program podle článku 5 směrnice 91/676, kterým je všem zemědělským podnikům členského státu povoleno za určitých podmínek používat zvýšená množství dusičnanů, musí být v rámci vypracování programu opatření podle článku 11 směrnice 2000/60 a podle čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin posouzen v tom smyslu, zda je vyloučena každá důvodná vědecká pochybnost o tom, že ukládání dusíku v důsledku tohoto používání nebude mít nepříznivý vliv na celistvost lokalit sítě Natura 2000. Toto posouzení však není zapotřebí, je-li zajištěno, že je využívání této možnosti posuzováno jednotlivými podniky podle čl. 6 odst. 3. 3)       Povolení zvýšeného používání dusíku zemědělskými podniky v rámci akčního programu podle směrnice 91/676 vyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, ve kterém se určí, popíšou a vyhodnotí účinky tohoto povolení na cíle článku 4 směrnice 2000/60 a na lokality sítě Natura 2000. 4)       Zpráva o vlivech na životní prostředí musí podle článku 5 a přílohy I písm. i), jakož i podle článku 10 směrnice 2001/42 obsahovat opatření k monitorování významných vlivů provádění akčního programu a zejména povolení používat zvýšená množství dusíku. Monitorovací opatření musí být ve zprávě o vlivech na životní prostředí popsána tak přesně, aby bylo možné posoudit dodržování článku 10 této směrnice, což u povolení používání zvýšených množství dusíku zemědělskými podniky zahrnuje vlivy na množství dusičnanů v povrchových vodách a lokalitách sítě Natura 2000. V rámci posouzení vlivů na životní prostředí není nezbytné stanovit způsob, jakým bude reagováno na nepředvídané nepříznivé vlivy na životní prostředí. 5)       Pojem ‚hmotné statky‘ uvedený v příloze I písm. f) směrnice 2001/42 zahrnuje pouze hmotné statky, na které dopadají vlivy plánu nebo programu na životní prostředí. Sociální dopady zemědělských činností, dopady plánu nebo projektu na odvětví zemědělství a na produkci a příjmy zemědělců, udržitelnost odvětví zemědělství v dotčeném státě, potravinový dodavatelský řetězec a zaměstnávání značné části obyvatelstva však lze zohlednit při posuzování vlivů na životní prostředí, aby byl odůvodněn výběr mezi různými řešeními v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice. 6)       V souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2001/42 musí zpráva o vlivech na životní prostředí obsahovat informace o rozumných náhradních řešeních k přijatému plánu nebo programu, které jsou nezbytné: –        k určení, zda byly dodrženy požadavky na posuzování náhradních řešení stanovené v jiných předpisech, a –        k pochopení zohlednění vlivů na životní prostředí při rozhodování o přijatém plánu nebo programu v porovnání s posuzovanými náhradními řešeními.“ 1      Původní jazyk: němčina. 2      Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst 1991, L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 68) ve znění pozměněném nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 (Úř. věst. 2008, L 311, s. 1). 3      Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) ve znění pozměněném směrnicí Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013, kterou se v důsledku přistoupení Chorvatské republiky upravují některé směrnice v oblasti životního prostředí (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193). 4      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275), ve znění pozměněném směrnicí Komise 2014/101/EU ze dne 30. října 2014 (Úř. věst. 2014, L 311, s. 32). 5      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. 2001, L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157, oprava C 271, 14. 7. 2022, s. 20). 6      Prováděcí rozhodnutí komise (EU) 2022/696 ze dne 29. dubna 2022, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice Rady 91/676/EHS (Úř. věst. 2022, L 129, s. 37). 7      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), naposledy pozměněná směrnicí 2014/52/EU (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1). 8–      Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), ve znění směrnice Rady 2013/17/ES ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193). 9      Rozhodnutí Komise 2007/697/ES ze dne 22. října 2007, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice 91/676/EHS (Úř. věst. 2007, L 284, s. 27), rozhodnutí Komise 2011/127/EU ze dne 24. února 2011 o změně rozhodnutí 2007/697/ES, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice 91/676/EHS (Úř. věst. 2011, L 51, s. 19), prováděcí rozhodnutí Komise 2014/112/EU ze dne 27. února 2014, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice 91/676/EHS (Úř. věst. 2014, L 61, S. 7), prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/209 ze dne 8. února 2018, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice 91/676/EHS (Úř. věst. 2018, L 39, s. 5) a sporné prováděcí rozhodnutí.       Časová posloupnost rozhodnutí nasvědčuje tomu, že Irsko v důsledku rozsudku ze dne 11. března 2004, Komise v. Irsko (C‑396/01, EU:C:2004:136), kterým bylo určeno nedostatečné provádění směrnice o dusičnanech, podalo žádost o povolení odchylky. 10      Water Quality Monitoring Report on Nitrogen and Phosphorus Concentrations in Irish Waters 2020  (zpráva o monitorování kvality vody ve vztahu ke koncentracím dusíku a fosforu v irských vodách z roku 2020) a Water Quality 2020 Indicators Report (zpráva o indikátorech kvality vody z roku 2020). 11      Rozsudky ze dne 2. října 2003, Komise v. Nizozemsko (C‑322/00, EU:C:2003:532, bod 41), a ze dne 4. září 2014, Komise v. Francie (C‑237/12, EU:C:2014:2152, bod 25). 12      Viz rozsudek ze dne 4. září 2014, Komise v. Francie (C‑237/12, EU:C:2014:2152, bod 26). 13      Viz rozsudek ze dne 4. září 2014, Komise v. Francie (C‑237/12, EU:C:2014:2152, bod 28). 14      Viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2025, Komise v. Irsko (Rámcová směrnice v oblasti vodní politiky) (C‑204/24, EU:C:2025:912). 15      Viz například body 46 a 47 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. 16      Bod 67 a 96 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. 17      Rozsudky ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland (C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 36), ze dne 28. května 2020, Land Nordrhein-Westfalen (C‑535/18, EU:C:2020:391, bod 67), a ze dne 24. června 2021, Komise v. Španělsko (Zhoršení stavu přírodní oblasti Doñana) (C‑559/19, EU:C:2021:512, bod 36). 18      Rozsudky ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland (C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 39), a ze dne 28. května 2020, Land Nordrhein-Westfalen (C‑535/18, EU:C:2020:391, bod 68). 19      Water Quality in Ireland 2019–2024 (2025), s. 22 a 33. 20      Směrnice Rady ze dne 16. června 1975 o požadované jakosti povrchových vod určených v členských státech k odběru pitné vody (Úř. věst. 1975, L 194, s. 26; Zvl. vyd. 15/01, s. 17). 21      Dnes čl. 4 odst. 1 a příloha I část B směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. 2020, L 455, s. 1). 22      Viz rovněž bod 94 níže. 23      Rozsudky ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland (C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 50), a ze dne 25. dubna 2024, Sweetman (C‑301/22, EU:C:2024:347, bod 54). 24      Parlament a Rada se nedávno dohodly na vyškrtnutí bodu 11 přílohy VIII rámcové směrnice o vodě (dokument Rady č. 13706/25 ze dne 8. října 2025, s. 121). 25      Takto pro schvalování infrastrukturních projektů rozsudky ze dne 1. července 2015, Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland (C‑461/13, EU:C:2015:433, bod 50), a ze dne 28. května 2020, Land Nordrhein-Westfalen (C535/18, EU:C:2020:391, bod 74). 26      Viz bod 60 výše. 27      Viz bod 59 výše. 28      Rozsudek ze dne 24. června 2021, Komise v. Španělsko (Zhoršení stavu přírodní oblasti Doñana) (C‑559/19, EU:C:2021:512, bod 132). 29      V tomto smyslu rozsudek ze dne 24. června 2021, Komise v. Španělsko (Zhoršení stavu přírodní oblasti Doñana) (C‑559/19, EU:C:2021:512, bod 134). 30      Viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882, body 69 až 72). 31      Viz rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro (327/82, EU:C:1984:11, bod 11), ze dne 11. července 2006, Chacón Navas (C‑13/05, EU:C:2006:456, bod 40), a ze dne 8. dubna 2025, Úřad evropského veřejného žalobce (Soudní přezkum procesních úkonů) (C‑292/23, EU:C:2025:255, bod 51). 32      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 58); ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 118), a ze dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882, bod 100). 33      Španělsky: „cualquier“, dánsky „alle“, řecky: „κάθε“, anglicky: „any“, francouzsky „tout“, italsky „qualsiasi“ a nizozemsky: „elk“. Pouze německé a portugalské znění neobsahuje žádné neurčité zájmeno. 34      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, body 41 a 43); ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 111), a ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 119). 35      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 44); ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 134), a ze dne 9. září 2020, Friends of the Irish Environment (C‑254/19, EU:C:2020:680, bod 51). 36      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 48); ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 134), a ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 112). 37      Rozsudek ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království (C‑6/04, EU:C:2005:626, bod 55). 38      Viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882, body 69 až 72), jakož i moje stanovisko v těchto věcech (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:622, body 58 až 64). 39      K tomu moje stanovisko ve spojených věcech Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:622, body 62 až 64 a zde citovaná judikatura). 40      Rozsudek ze dne 4. října 2007, Komise v. Itálie (Programové dohody a práce v obci Altamura) (C‑179/06, EU:C:2007:578, bod 41). Viz rovněž rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 143). 41      Španělsky: „adecuada“, řecky „δεόντως“, anglicky: „appropriate“, francouzsky: „appropriée“, italsky: „opportuna“, nizozemsky: „passende“ a portugalsky: „adequada“. Tento výraz v dánském a německém znění čl. 6 odst. 3 chybí. 42      Viz rovněž čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 směrnice SEA, jakož i rozsudky ze dne 22. září 2011, Valčiukienė a další (C‑295/10, EU:C:2011:608, bod 62); ze dne 10. září 2015, Dimos Kropias Attikis (C‑473/14, EU:C:2015:582, bod 58), a ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 152). 43      Viz čl. 6 odst. 2 směrnice SEA, čl. 6 odst. 2 a 4 směrnice o posuzování vlivů a čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (Úř. věst. 2003, L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466), jakož i moje stanovisko ve spojených věcech Comune di Corridonia a další (C‑196/16 a C‑197/16, EU:C:2017:249, bod 26). Viz rovněž rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 143). 44      Viz ke směrnici SEA rozsudek ze dne 9. března 2023, An Bord Pleanála a další (Oblast St Teresa’s Gardens) (C‑9/22, EU:C:2023:176, body 57 a 58), a moje stanovisko ve spojených věcech Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie (C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:120, bod 32), jakož i ve věcech CFE a Terre wallonne (C‑43/18 a C‑321/18, EU:C:2019:56, bod 84). 45      Viz moje stanovisko ve spojených věcech Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:622, body 41 až 44). 46      Moje stanovisko ve spojených věcech Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie (C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:120, bod 92). 47      Viz bod 94 výše. 48      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 59); ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 120), a ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy (C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 38). 49      Rozsudky ze dne 24. listopadu 2011, Komise v. Španělsko (C‑404/09, EU:C:2011:768, bod 100); ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 139); dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další (C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882, bod 98), a ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy (C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 39). 50      Rozsudky ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging (C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 54); ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 113), a ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy (C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 38). 51      Viz bod 94 výše. 52      Rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie (C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 54). 53      Viz body 86 až 105 výše. 54      Viz body 103 až 104 výše, k přiměřenosti posouzení na úrovní povolení. 55      Viz body 62 až 70 výše. 56      Viz body 109 až 112 výše. 57      Viz rozsudky ze dne 16. září 1999, WWF a další (C‑435/97, EU:C:1999:418, bod 71), a ze dne 28. února 2008, Abraham další (C‑2/07, EU:C:2008:133, body 38 a 39). 58      Viz body 100 až 104 výše. 59      Viz bod 67 výše. 60      Rozsudek ze dne 14. března 2013, Leth (C‑420/11, EU:C:2013:166, body 25 a 30). 61–      Pro ilustraci rozsudek ze dne 3. října 2013, Brady (C‑113/12, EU:C:2013:627). 62      Věc C‑727/22, EU:C:2024:266, body 43 až 67. 63      Rozsudek ze dne 4. října 2024 (C‑727/22, EU:C:2024:825). 64      Rozsudek ze dne 9. března 2023, An Bord Pleanála a další (Oblast St Teresa’s Gardens) (C‑9/22, EU:C:2023:176, body 57 a 58), jakož i moje stanovisko ve spojených věcech Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie (C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:120, bod 32), a zde citovaná judikatura. 65      V tomto smyslu viz ke směrnici o posuzování vlivů rozsudky ze dne 28. května 2020, Land Nordrhein-Westfalen (C‑535/18, EU:C:2020:391, bod 81), a ze dne 24. února 2022, Namur-Est Environnement (C‑463/20, EU:C:2022:121, bod 52). 66      Viz moje stanoviska ve věcech Mellor (C‑75/08, EU:C:2009:32, body 54 a 55), jakož i Namur-Est Environnement (C‑463/20, EU:C:2021:868, bod 45) a v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. března 2023, Sdruženie „Za Zemjata – dostap do pravosadie“ a další (C‑375/21, EU:C:2023:173, bod 50). 67      Rozsudek ze dne 16. července 2020, WWF Italia Onlus a další (C‑411/19, EU:C:2020:580, bod 43). 68      Viz ke směrnici o posuzování vlivů rozsudek ze dne 14. března 2013, Leth (C‑420/11, EU:C:2013:166, bod 46). 69      Viz bod 157 výše. 70–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1767 ze dne 6. října 2021 (Úř. věst. 2021, L 356, s. 1). Takový návrh podala An Taisce proti prováděcímu rozhodnutí Komise (EU) 2026/67 ze dne 22. prosince 2025 o změně prováděcího rozhodnutí (EU) 2022/696, kterým se povoluje odchylka požadovaná Irskem podle směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (C/2025/9263) (IR/2026/359859). 71      Rozsudky ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne(C‑41/11, EU:C:2012:103, bod 43), a ze dne 25. června 2020, A a další (Větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 83). 72      Rozsudek ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne (C‑41/11, EU:C:2012:103, body 43 a 44) 73      Rozsudek dne 28. července 2016, Association France Nature Environnement (C‑379/15, EU:C:2016:603, body 25 až 27 a 30 a násl.). 74      Takto k posuzování vlivů na životní prostředí podle směrnice o posuzování vlivů rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Gemeinde Altrip a další (C‑72/12, EU:C:2013:712, body 53 a 54). 75      Rozsudky dne 28. července 2016, Association France Nature Environnement (C‑379/15, EU:C:2016:603, body 43), a ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne(C‑41/11, EU:C:2012:103, bod 63). 76      Rozsudek ze dne 25. června 2020, A a další (Větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 90). 77      Rozsudky ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 179), a ze dne 25. června 2020, A a další (větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 92). 78      Rozsudek ze dne 25. června 2020, A a další (Větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 94). 79      Rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie (C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 56). 80      Článek 20 irského European Union (Good Agricultural Practice for Protection of Waters) Regulations 2022. 81      Rozsudky ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 179), a ze dne 25. června 2020, A a další (větrné elektrárny v Aalteru a Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 92).