62024CC0555 – stanovisko GA

null STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY TAMARY ĆAPETA přednesené dne 16. dubna 2026(1) Věc C‑555/24 P Magistrats européens pour la démocratie et les libertés (Medel), International Association of Judges, Association of European Administrative Judges, Stichting Rechters voor Rechters proti Radě Evropské unie „ Kasační opravný prostředek – Nástroj pro oživení a odolnost – Nařízení (EU) 2021/241 – Prováděcí rozhodnutí Rady o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska – Milníky – Právní stát – Nezávislost soudců – Žaloba na neplatnost – Sdružení zastupující soudce – Aktivní legitimace – Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU – Bezprostřední dotčení – Osobní dotčení – Sdružení jednající jménem svých členů – Sdružení jednající vlastním jménem – Účinná soudní ochrana“ Obsah I. Úvod II. Skutkový stav A. Nástroj pro oživení a odolnost B. Skutečnosti, které vedly k řízení před Tribunálem 1. Sporné rozhodnutí 2. Následný vývoj III. Řízení před Tribunálem a napadené usnesení IV. Řízení před Soudním dvorem V. Analýza A. K přípustnosti tvrzení týkajících se milníků F2G a F3G 1. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia) a) Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran b) Posouzení 1) K první podmínce bezprostředního dotčení 2) Druhá podmínka bezprostředního dotčení 2. K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení polských soudců, na které se rozhodnutí kárného kolegia nevztahovala) a) Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran b) Posouzení B. K přípustnosti tvrzení týkajících se milníku F1G 1. Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení všech polských soudců a soudců ostatních členských států a EHP) a) Všichni polští soudci b) Soudci ostatních členských států a EHP 2. Třetí důvod kasačního opravného prostředku (aktivní legitimace sdružení k podání žaloby vlastním jménem za okolností daných v projednávané věci) a) Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran b) Posouzení C. Aktivní legitimace sdružení k podání žaloby vlastním jménem 1. Argumenty vycházející z nefunkčnosti systému soudnictví v Polsku 2. Význam sdružení pro participativní demokracii 3. Argumenty vycházející z aktivní legitimace privilegovaných žalobců 4. K relevanci rozsudku KlimaSeniorinnen 5. Jaké jsou vlastní zájmy sdružení? 6. Co znamená, že je sdružení bezprostředně dotčeno, resp. že je takové sdružení osobně dotčeno? VI. Důsledky A. Aktivní legitimace sdružení jednajících jménem svých členů B. Aktivní legitimace sdružení jednajících vlastním jménem VII. K nákladům řízení VIII. Závěry I.      Úvod 1.        Za jakých podmínek může sdružení zastupující kolektivní zájmy podat žalobu přímo u unijních soudů? 2.        Právě to je ústřední otázkou řešenou v řízení o kasačním opravném prostředku v projednávané věci. 3.        Čtyři sdružení zastupující soudce podala k Tribunálu žaloby na neplatnost směřující proti rozhodnutí Rady Evropské unie, kterým se schvaluje plán pro oživení a odolnost Polské republiky; uvedené rozhodnutí stanoví milníky, které vyžadují zavedení určitých změn do soudního systému zmíněného členského státu. 4.        Tribunál uvedené žaloby odmítl s odůvodněním, že dotčená sdružení neměla na základě unijního práva aktivní legitimaci k jejich podání. II.    Skutkový stav A.      Nástroj pro oživení a odolnost 5.        Projednávaný kasační opravný prostředek se sice týká pouze otázky aktivní legitimace k podání žaloby na neplatnost, a tedy její přípustnosti, nicméně meritorně se podaná žaloba týká financování z prostředků Unie v rámci jednoho z jejích finančních nástrojů, a sice Nástroje pro oživení a odolnost (dále jen „Nástroj pro oživení a odolnost“). Pochopení a posouzení projednávané věci vyžaduje stručné vysvětlení zmíněného nástroje. 6.        Nástroj pro oživení a odolnost, zřízený nařízením (EU) 2021/241 (dále jen „nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost“)(2), je hlavním nástrojem financování programu Next Generation EU(3), který byl sjednán v návaznosti na pandemii covidu-19(4). Nástroj pro oživení a odolnost je dočasným nástrojem financování, jehož použití je omezeno na víceletý rámec období 2021–2027(5). Z Nástroje pro oživení a odolnost jsou financovány reformy a investice v členských státech do 31. prosince 2026(6). Jedním z nových aspektů dotčeného nástroje je skutečnost, že je financován z peněz, které si Evropská komise půjčuje jménem Unie na kapitálových trzích. Takto vytvořený unijní dluh má být splacen nejpozději do roku 2058 z vlastních zdrojů Unie. 7.        Výdaje v rámci Nástroje pro oživení a odolnost představují granty a půjčky(7) poskytované členským státům na základě jejich plánů pro oživení a odolnost (dále jen „plány pro oživení a odolnost“)(8). To znamená, že reformy a investice, které mají být financovány, jsou vybírány a navrhovány členskými státy na základě jejich konkrétních potřeb. Uvedené reformy a investice však musí sledovat jeden ze šesti cílů, které spadají do působnosti nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. Podle článku 3 dotčeného nařízení se jedná o: 1) zelenou transformaci, 2) digitální transformaci, 3) inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, 4) sociální a územní soudržnost, 5) zdravotnictví a hospodářskou, sociální a institucionální odolnost a 6) politiky pro příští generaci, děti a mládež, jako je vzdělávání a rozvoj dovedností. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že cíl financování poskytovaného z Nástroje pro oživení a odolnost je ambicióznější než pouhé oživení po pandemii covidu-19. 8.        Nástroj pro oživení a odolnost je navíc nástrojem založeným na výkonnosti(9), v jehož rámci jsou finanční prostředky členským státům vypláceny pouze na základě pokroku dosaženého při provádění reforem a investic v jejich plánech pro oživení a odolnost(10). Za uvedeným účelem navrhují členské státy milníky a cíle(11), jejichž splnění je podmínkou pro vyplacení finančních prostředků(12). 9.        Určité milníky, které musí být splněny, aby mohly být platby z Nástroje pro oživení a odolnost vyplaceny, se běžně označují jako „supermilníky“. Právě tři takové supermilníky, které se týkají systému soudnictví v Polsku, jsou předmětem řízení v projednávané věci. 10.      Na výdaje z Nástroje pro oživení a odolnost se tudíž uplatní režim podmíněnosti, včetně podmíněnosti dodržováním zásad právního státu, což platí i pro jiné finanční rámce Unie(13). To obecně znamená, že výplata finančních prostředků z rozpočtu Unie je vázána na splnění podmínek, které sledují politické cíle Unie nad rámec hlavního účelu takových výdajů(14). 11.      Postup upravující poskytování finanční podpory na základě nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost lze shrnout následovně. 12.      Zaprvé členský stát, který chce získat finanční podporu z Nástroje pro oživení a odolnost, předloží Komisi plán pro oživení a odolnost(15). Uvedený plán obsahuje řadu prvků, mimo jiné i vysvětlení, jak přispěje k řešení výzev identifikovaných v doporučeních Rady pro jednotlivé země (dále jen „doporučení pro jednotlivé země“) v rámci evropského semestru(16), jakož i předpokládané milníky, cíle a orientační harmonogram pro provádění reforem a investic a jejich účinné sledování(17). 13.      Zadruhé Komise v úzké spolupráci s členským státem posoudí plán pro oživení a odolnost (do dvou měsíců) v souladu s kritérii stanovenými v nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost(18) a předloží návrh prováděcího rozhodnutí Rady(19). 14.      V tomto ohledu čl. 20 odst. 2 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost stanoví: „Pokud Komise plán pro oživení a odolnost posoudí kladně, stanoví se v návrhu prováděcího rozhodnutí Rady předloženém Komisí reformy a investiční projekty, které má členský stát uskutečnit, včetně milníků, cílů a finančních příspěvků vypočtených v souladu s článkem 11(20).“ 15.      Článek 20 odst. 5 písm. e) nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost stanoví, že návrh Komise předložený Radě musí rovněž stanovit opatření nezbytná k ochraně finančních zájmů Evropské unie. 16.      Uvedené ustanovení odkazuje na článek 22 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost, který stanoví, že při provádění uvedeného nástroje přijmou členské státy jakožto příjemci finančního příspěvku nebo půjčky veškerá vhodná opatření k ochraně finančních zájmů Unie a k zajištění toho, aby využívání finančních prostředků v souvislosti s opatřeními podporovanými z uvedeného nástroje bylo v souladu s platným unijním a vnitrostátním právem. Za tímto účelem musí zajistit efektivní a účinný systém vnitřní kontroly(21). 17.      Zatřetí Rada na návrh Komise schválí prostřednictvím prováděcího rozhodnutí (do čtyř týdnů) posouzení plánu pro oživení a odolnost předloženého členským státem(22). 18.      Začtvrté po splnění příslušných milníků a cílů může dotčený členský stát podat Komisi řádně odůvodněnou žádost o vyplacení(23). 19.      Pokud Komise po obdržení stanoviska Hospodářského a finančního výboru(24) vydá kladné posouzení, přijme rozhodnutí, kterým povolí vyplacení finančních prostředků(25). Pokud naopak Komise zjistí, že milníky a cíle nebyly uspokojivě splněny, vyplacení celé výše finančního příspěvku nebo jeho části bude pozastaveno(26). 20.      Žaloba na neplatnost podaná v řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku se týká prováděcího rozhodnutí Rady, a předchází tedy opatřením, jimiž se povoluje skutečné vyplacení finančních prostředků. B.      Skutečnosti, které vedly k řízení před Tribunálem 21.      Dne 3. května 2021 předložilo Polsko Komisi svůj plán pro oživení a odolnost(27). 22.      Dne 1. června 2022 vydala Komise kladné posouzení polského plánu pro oživení a odolnost. 23.      Dne 17. června 2022 přijala Rada na základě návrhu Komise(28) prováděcí rozhodnutí o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska (dále jen „sporné rozhodnutí“)(29). 1.      Sporné rozhodnutí 24.      Uvedeným rozhodnutím určeným Polsku(30) Rada schválila plán pro oživení a odolnost navržený dotčeným členským státem, včetně příslušných milníků a cílů(31). Sporné rozhodnutí stanoví částky nevratných grantů, které budou Polsku poskytnuty(32), jakož i částky, které budou poskytnuty v podobě půjček(33). 25.      Z bodů odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že polský plán pro oživení a odolnost má mimo jiné řešit výzvy uvedené v doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru, které souvisejí s investičním prostředím, a zejména se systémem soudnictví v Polsku(34). 26.      V bodě 45 odůvodnění uvedeného rozhodnutí se uvádí, že za účelem ochrany finančních zájmů Unie „jsou stanoveny milníky pro reformu k posílení nezávislosti a nestrannosti soudů, pro reformu k nápravě situace soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia polského Nejvyššího soudu v disciplinárních řízeních a případech týkajících se imunity soudců, s cílem obnovit jejich činnost po kladném výsledku přezkumného řízení provedeného novou komorou, které bude provedeno neprodleně, a pro reformu zajišťující účinný audit a kontrolu plánu pro oživení a odolnost Polska, včetně ochrany finančních zájmů Unie“. Polsko by mělo uvedené milníky splnit před podáním první žádosti o platbu, přičemž před jejich splněním nelze žádnou platbu uskutečnit. 27.      Bod 45 odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále uvádí, že požadavkem na splnění uvedených milníků „není dotčena povinnost Polska plnit trvale své závazky vyplývající z práva Unie, zejména ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen ‚Smlouva o EU‘), jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie a která představují klíčovou součást acquis Unie“. 28.      Bod 50 odůvodnění zmíněného rozhodnutí dále upřesňuje, že: „[t]ímto rozhodnutím, kterým se schvaluje kladné posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska ze strany Komise, zejména co se týká příslušných milníků reformy soudnictví, není dotčeno jakékoli probíhající nebo budoucí řízení o nesplnění povinnosti, a obecně povinnost Polska dodržovat právo Unie, zejména rozsudky Soudního dvora Evropské unie“. 29.      Milníky týkající se systému soudnictví jsou stanoveny v příloze jako milníky F1G, F2G a F3G. Uvedená příloha vysvětluje, že „[h]lavním cílem reforem je zvýšit standard soudní ochrany a zlepšit investiční prostředí v Polsku, jakož i podpořit systém vnitřní kontroly uvedený v článku 22 [nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost] posílením záruk nezávislosti a nestrannosti soudů. Reforma povede k posílení nezávislosti a nestrannosti soudů a soudců zřízených zákonem v souladu s článkem 19 [SEU] a příslušným acquis EU. V souladu s čl. 24 odst. 3 [nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost] se jakákoli další reforma provede, aniž by tento výsledek oslabila a měla negativní dopad na níže uvedené prvky(35)“. 30.      Předmětem milníku F1G je „F1.1 Reforma posilující nezávislost a nestrannost soudů“. Je popsána následovně: „Reforma: a)       ve všech věcech týkajících se soudců, včetně kárného a zbavení soudní imunity, určuje rozsah pravomoci senátu Nejvyššího soudu, s výjimkou stávajícího kárného kolegia, který splňuje požadavky vyplývající z čl. 19 odst. 1 SEU. Tím se zajistí, aby výše uvedené případy byly posouzeny nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, přičemž diskreční pravomoc určit kárný soud příslušný v prvním stupni ve věcech týkajících se soudců obecných soudů je vymezena, b)       vyjasnit rozsah kárné odpovědnosti soudců tím, že zajistí, aby nebylo omezeno právo polských soudů předkládat Soudnímu dvoru Evropské unie žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Tato žádost není důvodem pro zahájení disciplinárního řízení proti soudci, c)       i když soudci mohou být i nadále odpovědní za profesní pochybení, včetně zjevného a hrubého porušení zákona, rozhodnout, že obsah soudních rozhodnutí není kvalifikován jako kárné provinění, d)       zajistit, aby příslušný soud mohl v rámci soudního řízení zahájit ověření, zda soudce splňuje požadavky nezávislosti, nestrannosti a ‚stanovení zákonem‘ podle článku 19 SEU, pokud v tomto ohledu vyvstanou vážné pochybnosti, a aby toto ověření nebylo kvalifikováno jako kárné provinění, e)       posílit procesní záruky a pravomoci stran v disciplinárních řízeních týkajících se soudců prostřednictvím těchto úkolů: i) zajistit, aby disciplinární řízení proti soudcům obecných soudů byla projednána v přiměřené lhůtě, ii) upřesnit předpisy o místní příslušnosti soudů, které se zabývají disciplinárními věcmi, aby bylo zajištěno, že příslušný soud může být přímo určen v souladu s legislativním aktem; a  iii) zajistit, aby jmenování obhájce v kárném řízení týkajícím se soudce bylo provedeno v přiměřené lhůtě, jakož i poskytnutí času na věcnou přípravu obhájce na výkon jeho funkcí v daném řízení. Soud současně přeruší průběh řízení v případě řádně odůvodněné nepřítomnosti obviněného soudce nebo jeho obhájce. Reforma vstoupí v platnost do konce druhého čtvrtletí roku 2022.“ 31.      Předmětem milníku F2G je „F1.2 Reforma k nápravě situace soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia Nejvyššího soudu v disciplinárních věcech a věcech týkajících se soudní imunity“. Je popsána následovně: „Reforma zajistí, aby soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia Nejvyššího soudu měli přístup k přezkumnému řízení ve svých věcech. Případy, o nichž již kárné kolegium rozhodlo, přezkoumá soud, který splňuje požadavky čl. 19 odst. 1 Smlouvy o EU, v souladu s pravidly přijatými na základě výše uvedené reformy. Legislativní akt stanoví, že první jednání soudu k rozhodnutí těchto věcí se uskuteční do tří měsíců od obdržení návrhu soudce na přezkum a že věci budou rozhodnuty do dvanácti měsíců od obdržení tohoto návrhu. Věci, které v současné době probíhají před kárným senátem, se postoupí soudu k dalšímu projednání a v souladu s pravidly stanovenými v rámci výše uvedených řízení. Reforma vstoupí v platnost do konce druhého čtvrtletí roku 2022. Obě výše uvedené reformy s datem dokončení 2. čtvrtletí 2022 musí být splněny před předložením první žádosti o platbu Komisi a musí být podmínkou pro jakoukoli platbu podle článku 24 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost.“ 32.      Předmětem milníku F3G je „F1.2 Reforma k nápravě situace soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia Nejvyššího soudu v disciplinárních věcech a věcech týkajících se soudní imunity“. Je popsána následovně: „O všech případech přezkumu zahájených v souladu s milníkem F2G se rozhoduje, s výjimkou řádně odůvodněných výjimečných okolností.“ 33.      Uvedený milník musí být dokončen do čtvrtého čtvrtletí roku 2023. 2.      Následný vývoj  34.      Dne 15. prosince 2023 předložilo Polsko žádost o vyplacení první splátky podpory poskytované ve formě grantů a půjček v rámci Nástroje pro oživení a odolnost. 35.      Dne 29. února 2024 vydala Komise kladné předběžné posouzení, v němž dospěla k závěru, že Polsko uspokojivě splnilo milníky F1G a F2G(36). Uvedené posouzení vycházelo především z ustanovení polských právních předpisů přijatých dne 9. června 2022 (dále jen „zákon ze dne 9. června 2022“)(37), krátce před přijetím sporného rozhodnutí Radou dne 17. června 2022. 36.      Dne 5. dubna 2024 přijala Komise prováděcí rozhodnutí, kterým byla povolena výplata finančních prostředků a bylo potvrzeno, že milníky F1G a F2G byly uspokojivě splněny(38). 37.      Následně Polsko dne 27. prosince 2024 požádalo o výplatu dalších splátek. Na základě kladného předběžného posouzení, v němž dospěla Komise k závěru, že Polsko uspokojivě splnilo milník F3G(39), přijala Komise dne 19. listopadu 2025 prováděcí rozhodnutí, kterým bylo vyplacení dotčených splátek povoleno(40). III. Řízení před Tribunálem a napadené usnesení 38.      V mezidobí, dne 28. srpna 2022, podalo každé ze čtyř sdružení zastupujících soudce žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž na podporu uvedených žalob bylo vzneseno pět žalobních důvodů(41). 39.      Ze soudního spisu Tribunálu vyplývá, že první sdružení, Magistrats européens pour la démocratie et les libertés (Medel), je sdružením založeným ve Francii, jehož členy jsou sdružení soudců a státních zástupců. Členství v uvedeném sdružení je sice vyhrazeno pouze uvedeným sdružením, nicméně každý jednotlivý člen členského sdružení je ipso facto považován za člena sdružení Medel. Jedním z členů sdružení Medel je polské sdružení soudců Iustitia, které sdružuje řadu polských soudců, proti nimž je vedeno kárné řízení(42). Mezi cíle sdružení Medel patří mimo jiné i hájení nezávislosti soudnictví a dodržování zásad právního státu. 40.      Druhé sdružení, International Association of Judges (IAJ), je mezinárodní organizací založenou v Rakousku, jejímiž členy jsou vnitrostátní sdružení nebo reprezentativní skupiny sdružující soudce z pěti světadílů. Členství v IAJ je sice omezeno na jedno reprezentativní sdružení za každou zemi, nicméně každý jednotlivý člen členského sdružení je ipso facto považován za člena IAJ. Jedním z členů IAJ je, podobně jako v případě sdružení Medel, polské sdružení soudců Iustitia, které sdružuje řadu polských soudců, proti nimž je vedeno kárné řízení. Hlavním cílem IAJ je chránit nezávislost soudnictví. 41.      Třetí sdružení, Association of European Administrative Judges (AEAJ), je sdružením založeným v Německu, jehož členy jsou vnitrostátní sdružení správních soudců zastupující správní soudce napříč Evropou, včetně Polska, jakož i jednotlivci, kteří jsou správními soudci pocházejícími ze zemí, které v AEAJ nemají žádného zástupce v podobě vnitrostátního sdružení. Mezi cíle AEAJ patří mimo jiné podpora prostředků nápravy, které jsou jednotlivcům k dispozici vůči orgánům veřejné moci v Evropě, a hájení svobody a spravedlnosti. 42.      Čtvrté sdružení, Rechters voor Rechters (Soudci pro soudce), je nadací založenou v Nizozemsku. Byla zřízena soudci jako sdružení podporující kolegy soudce, zejména ty, kteří byli vystaveni zásahům do své nezávislosti. Hájí zájmy polských soudců, včetně těch, proti nimž je vedeno kárné řízení. 43.      Podstata žalob podaných uvedenými sdruženími spočívá v tvrzení, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když schválila polský plán pro oživení a odolnost, neboť milníky F1G, F2G a F3G porušily unijní právo, a to v řadě aspektů. V tomto ohledu sdružení tvrdila, že milníky F2G a F3G jsou neslučitelné s judikaturou Soudního dvora(43) týkající se kárného kolegia polského Nejvyššího soudu (dále jen „kárné kolegium“), čímž zhoršují postavení polských soudců, proti nimž byly uplatněny protiprávní sankce, a dále narušují nezávislost soudnictví, zatímco milník F1G je nedostatečný k zajištění účinné soudní ochrany v Polsku, a nesplňuje tedy příslušné normy požadované unijním právem. 44.      Polsku, Maďarsku a Komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady. 45.      Usnesením ze dne 4. června 2024, Medel a další v. Rada (dále jen „napadené usnesení“)(44), Tribunál rozhodující ve velkém senátu a po projednání věci ve zrychleném řízení(45) odmítl žaloby jako nepřípustné, přičemž rozhodl, že uvedená čtyři sdružení nejsou aktivně legitimována k podání žalob na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU(46). 46.      Tribunál nejprve v bodě 40 napadeného usnesení poznamenal, že „[p]odle ustálené judikatury jsou žaloby na neplatnost podané sdruženími považovány za přípustné ve třech typech situací: zaprvé, když právní předpis výslovně přiznává profesním sdružením řadu oprávnění procesního charakteru, zadruhé, když sdružení zastupuje zájmy svých členů, kteří jsou sami aktivně legitimováni k podání žaloby, a zatřetí, když je sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jakožto sdružení zejména proto, že aktem, jehož zrušení je navrhováno, bylo dotčeno jeho postavení vyjednavače“(47). 47.      Tribunál poté posoudil přípustnost žalob podaných uvedenými čtyřmi sdruženími vlastním jménem i jménem svých členů. Tribunál měl podle všeho za to, že první a třetí situace popsané v předchozím bodě se týkají sdružení jednajících vlastním jménem, zatímco druhá situace se týká sdružení jednajících jménem svých členů. 48.      Zaprvé Tribunál rozhodl, že žaloby jsou nepřípustné v rozsahu, v němž žalobci jednali vlastním jménem. Pokud jde o první situaci, Tribunál měl za to, že neexistují žádná právní ustanovení, která by žalobcům přiznávala oprávnění procesního charakteru v rámci Nástroje pro oživení a odolnost (body 42 až 45 napadeného usnesení). Pokud jde o třetí situaci, měl Tribunál za to, že žalobci neprokázali dotčení svých vlastních zájmů jakožto sdružení, neboť mimo jiné okolnost, že žalobci byli partnery unijních orgánů v kontextu otázek týkajících se právního státu nebo že měli status pozorovatele v orgánech Rady Evropy, nebyla shledána dostatečnou (body 46 až 51 napadeného usnesení). 49.      Zadruhé Tribunál rozhodl, že žaloby jsou nepřípustné ve vztahu k druhému typu situace v rozsahu, v němž žalobci jednali jménem svých členů(48). Nejprve se zabýval podmínkou bezprostředního dotčení a ve svém posouzení rozlišil tři skupiny soudců (body 59 a 60 napadeného usnesení). 50.      Podle názoru Tribunálu měly milníky F1G, F2G a F3G povahu rozpočtové podmíněnosti, jelikož jejich splnění bylo podmínkou pro čerpání finančních prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost. Stanovením uvedených milníků Rada neměla v úmyslu nahradit pravidla týkající se hodnoty právního státu nebo účinné soudní ochrany ani povolit Polsku, aby se neřídilo rozsudky Soudního dvora (body 65 až 80 napadeného usnesení). 51.      Ve světle uvedených okolností Tribunál konstatoval, že milníky F2G a F3G se bezprostředně netýkají právního postavení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia (body 81 až 93 napadeného usnesení). Měl rovněž za to, že vzhledem k tomu, že se milníky F2G a F3G netýkají bezprostředně právního postavení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia, platí totéž i pro polské soudce, kteří takovými rozhodnutími dotčeni nejsou (bod 96 napadeného usnesení). 52.      Pokud jde o milník F1G, měl Tribunál za to, že všichni polští soudci a soudci z ostatních členských států a Evropského hospodářského prostoru (EHP) nejsou bezprostředně dotčeni. V tomto ohledu se žalobci omezují na obecná tvrzení, co by podle nich měl uvedený milník obsahovat, aniž upřesnili jakékoli konkrétní skutečnosti, které by se bezprostředně dotýkaly polských soudců. V každém případě nepředstavovala neexistence pravidel, která žalobci považovali za nezbytná, v napadeném rozhodnutí přímý zásah do práv polských soudů, který by se bezprostředně dotýkal jejich právního postavení (body 97 až 101 napadeného usnesení). 53.      Obdobně měl Tribunál za to, že i když nedostatky v právním řádu členského státu mohou mít dopad na výkon soudní moci v jiných státech, neznamená to, že sporné rozhodnutí mohlo vyvolávat bezprostřední účinky na právní postavení soudců jiných členských států a EHP. Ani riziko případného vedlejšího účinku mezi členskými státy v tom smyslu, že by se zákonodárce členského státu inspiroval reformami z jiných členských států, neprokazuje, že sporné rozhodnutí vyvolává bezprostřední účinky na postavení uvedených soudců (body 102 až 107 napadeného usnesení). 54.      Zatřetí Tribunál odmítl argumenty žalobců, které označil za výzvu ke zmírnění podmínek přípustnosti v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že žalobci nemohli tvrdit, že jsou sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeni, znamenalo by to vyloučení podmínky bezprostředního dotčení stanovené v článku 263 SFEU Tribunálem v rozporu s judikaturou Soudního dvora. Systémové nedostatky soudního systému v Polsku nemohou odůvodnit odchýlení se od uvedené podmínky. Tribunál nicméně zdůraznil, že jeho závěry nejsou dotčeny povinnosti Polska napravit porušení unijního práva zjištěná Soudním dvorem v souvislosti se zásadami právního státu, že článek 263 SFEU umožňuje členským státům a unijním orgánům podávat žaloby proti unijním aktům a přísluší Komisi v souladu s její rolí strážkyně smluv jednat tak, aby Polská republika dodržovala požadavky vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU (body 113 až 118 napadeného usnesení). IV.    Řízení před Soudním dvorem 55.      Kasačním opravným prostředkem podaným dne 14. srpna 2024 čtyři sdružení jakožto navrhovatelé žádají, aby Soudní dvůr zrušil napadené usnesení, prohlásil žaloby za přípustné a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé. Navrhují rovněž, aby Soudní dvůr uložil Radě náhradu nákladů řízení. 56.      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 4. února 2025(49) byly zamítnuty návrhy podané sdruženími RECLAIM a The Good Lobby, jakož i nadací Fundación Hay Derecho, jimiž se uvedené subjekty domáhaly vstupu do řízení v postavení vedlejšího účastníka na podporu návrhových žádání navrhovatelů. 57.      Rada v kasační odpovědi podané dne 14. listopadu 2025 navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení. 58.      Polsko v kasační odpovědi podané dne 12. listopadu 2025 navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení. 59.      Maďarsko v kasační odpovědi podané dne 14. listopadu 2025 navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl. 60.      Komise v kasační odpovědi podané dne 7. listopadu 2025 navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a navrhovatelům uložil náhradu nákladů řízení. 61.      Dne 25. února 2025 podali navrhovatelé repliku, dne 4. dubna 2025 podala Rada i Komise každá dupliku a dne 7. dubna 2025 podalo Polsko i Maďarsko každé dupliku. 62.      Dne 2. prosince 2025 se konalo jednání, na němž navrhovatelé, Rada, Polsko, Maďarsko a Komise přednesli ústní vyjádření. V.      Analýza 63.      Hlavní otázkou vznesenou v projednávaném kasačním opravném prostředku je, zda se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když odmítl žaloby na neplatnost podané čtyřmi sdruženími, které jsou navrhovateli v projednávané věci, s odůvodněním, že nemají aktivní legitimaci podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. 64.      Z judikatury Soudního dvora lze dovodit, že sdružení mohou podat žaloby na neplatnost buď jménem svých členů, nebo vlastním jménem(50). 65.      Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost objasnit rozdíly v požadavcích na aktivní legitimaci spjatých s uvedenými dvěma odlišnými procesními možnostmi, které mají sdružení k dispozici. Je nutno podotknout, že Soudní dvůr je žádán o výklad podmínek bezprostředního a osobního dotčení v situacích, kdy sdružení jednají vlastním jménem, což je otázka, která dosud nebyla v jeho judikatuře dostatečně vysvětlena. 66.      Tři důvody kasačního opravného prostředku navrhovatelů odpovídají uvedeným dvěma procesním možnostem. V rámci prvních dvou důvodů kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že různé kategorie soudců, členů uvedených sdružení, nemají aktivní legitimaci. Třetí důvod kasačního opravného prostředku se týká aktivní legitimace navrhovatelů k podání žaloby vlastním jménem. 67.      Zároveň je třeba předeslat, že jak bylo uvedeno v bodě 43 tohoto stanoviska, tvrzení týkající se milníku F1G na jedné straně a tvrzení týkající se milníků F2G a F3G na druhé straně mají odlišnou povahu. 68.      Pokud jde o milníky F2G a F3G, navrhovatelé v řízení prvním stupni v podstatě tvrdili, že povinnost zahájit přezkumné řízení proti kárným rozhodnutím vydaným kárným kolegiem je v rozporu s unijním právem, jak je vykládáno Soudním dvorem, jelikož taková rozhodnutí musí být považována za nulitní sama o sobě, aniž je nezbytné jakékoli takové řízení. 69.      Ve vztahu k milníku F1G navrhovatelé tvrdili, že nepostačuje k zajištění nezávislosti soudnictví v Polsku(51). Důvodem, proč podle navrhovatelů sporné rozhodnutí nedokázalo zajistit vnitřní kontrolní systém nezbytný k ochraně finančních zájmů Unie, což je v rozporu s čl. 20 odst. 5 písm. e) a článkem 22 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost, je tedy spíše nedostatečnost stávajících požadavků, nikoli rozpor mezi nimi. 70.      Rozdíl v povaze uvedených tvrzení je relevantní pro posouzení otázky splnění podmínky bezprostředního dotčení jakožto jedné z podmínek týkajících se aktivní legitimace, neboť uvedené posouzení vychází z účinků napadeného aktu na právní postavení žalobce. 71.      Z uvedeného důvodu je má analýza strukturována následovně. V části A se budu zabývat posouzením přípustnosti tvrzení týkajících se milníků F2G a F3G. V tomto ohledu jsou relevantními důvody kasačního opravného prostředku první důvod a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Zabývají se posouzením Tribunálu, kterým odmítl tvrzení navrhovatelů vycházející z neexistence bezprostředního dotčení dvou různých skupin polských soudců, členů uvedených sdružení. Týkají se tedy otázky aktivní legitimace navrhovatelů k podání žaloby jménem jejich členů. 72.      V části B posoudím přípustnost tvrzení týkajících se milníku F1G. V tomto ohledu jsou relevantními důvody kasačního opravného prostředku druhá část druhého důvodu a třetí důvod kasačního opravného prostředku. Na jedné straně se zabývají posouzením Tribunálu, který odmítl tvrzení navrhovatelů vycházející z neexistence bezprostředního dotčení všech polských soudců a soudců ostatních členských států a EHP, a týkají se tedy aktivní legitimace navrhovatelů k podání žaloby jménem jejich členů. Na druhé straně se rovněž zabývají posouzením Tribunálu, kterým odmítl tvrzení navrhovatelů vycházející z nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby jejich vlastním jménem. 73.      V části C se budu zabývat otázkami, na které Tribunál neodpověděl a které se týkají aktivní legitimace sdružení k podání žaloby jejich vlastním jménem pro účely vyřešení otázky aktivní legitimace v projednávané věci. A.      K přípustnosti tvrzení týkajících se milníků F2G a F3G 1.      K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia) a)      Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran 74.      V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v bodech 65 až 93 napadeného usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že milníky F2G a F3G se nedotýkají bezprostředně právního postavení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia. 75.      Uvedený důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na tři části, jimiž se budu zabývat společně. Zaprvé navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když namísto toho, aby se zaměřil na dopad milníků na jejich členy, soustředil se na jejich účel. Zadruhé navrhovatelé Tribunálu vytýkají, že nesprávně zredukoval účel uvedených milníků tak, že se jednoduše týkají rozpočtové podmíněnosti. Zatřetí navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného výkladu a použití požadavku přímé souvislosti pro účely bezprostředního dotčení. 76.      Rada, podporovaná Polskem, Maďarskem a Komisí, tvrdí, že Tribunál správně konstatoval, že milníky F2G a F3G jsou pouze rozpočtovými podmínkami, které musí členský stát splnit, a nezakládají žádnou přímou souvislost mezi požadavkem na přezkumné řízení a polskými soudci dotčenými rozhodnutími kárného kolegia. Tribunál měl tedy správně za to, že se uvedené milníky bezprostředně nedotýkají navrhovatelů jakožto zástupců zmíněných soudců. b)      Posouzení 77.      První důvod kasačního opravného prostředku vyzývá Soudní dvůr, aby určil, zda jsou polští soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia bezprostředně dotčeni milníky F2G a F3G. 78.      Jak správně podotkl Tribunál(52), podle ustálené judikatury platí, že k tomu, aby byla osoba bezprostředně dotčena unijním opatřením, musí být splněny dvě kumulativní podmínky: „napadené opatření musí zaprvé vyvolávat bezprostřední účinky na právní postavení této osoby a zadruhé adresátům pověřeným jeho provedením nesmí ponechávat žádnou posuzovací pravomoc, neboť toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy“(53). 1)      K první podmínce bezprostředního dotčení 79.      Pokud jde o první podmínku bezprostředního dotčení, uvedená podmínka vyžaduje, aby bylo právní postavení žalobce změněno z důvodu napadeného aktu. Jinými slovy, musí existovat přímá souvislost mezi dotčeným aktem a právním postavením žalobce(54). 80.      Navrhovatelé tvrdí, že Tribunál při posuzování existence takové souvislosti nesprávně nepřihlédl k dopadům milníků F2G a F3G na polské soudce, na které byly uplatněny kárné sankce, a nesprávně zohlednil pouze účel uvedených milníků. 81.      Jak Tribunál podotkl v bodě 64 napadeného usnesení(55), judikatura Soudního dvora vysvětluje, co je třeba zohlednit za účelem prokázání existence přímé souvislosti mezi napadeným aktem a právním postavením žalobce. V tomto ohledu „je třeba posoudit, zda je napadený akt zdrojem podstatné změny právního postavení dotčené fyzické nebo právnické osoby, a to s ohledem na podstatu tohoto aktu a na základě posouzení jeho účinků s ohledem na objektivní kritéria, jako je obsah uvedeného aktu, případně s přihlédnutím k souvislostem přijetí tohoto aktu, jakož i pravomocem orgánu, instituce nebo jiného subjektu, jenž je jeho autorem“(56). 82.      Pro určení účinků milníků na postavení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia jsou tedy relevantní jejich obsah, kontext a účel. 83.      Z tohoto důvodu sice mají navrhovatelé pravdu, když tvrdí, že se Soudní dvůr musí soustředit na účinky dotčeného aktu, nicméně Tribunál se nedopustil nesprávného posouzení, když zohlednil obsah, kontext a účel dotčeného aktu, jelikož se jedná o faktory, které je třeba zohlednit při určování jeho účinků na navrhovatele. 84.      S ohledem na jeho účel však Tribunál neměl za to, že existuje přímá souvislost mezi obsahem milníku F2G a právním postavením dotčených soudců. V tomto ohledu načrtl paralelu s rozsudkem Nord Stream 2, když konstatoval, že v uvedené věci: „mohl Soudní dvůr dospět k závěru, že mezi napadeným aktem, který byl směrnicí, a jeho účinky existuje přímý vztah, jelikož se na základě dotčených ustanovení na navrhovatelku vztahovaly specifické povinnosti“(57). 85.      Tribunál dále vysvětlil, že v projednávané věci nebyla Polsku uložena žádná specifická povinnost(58) a že „[i] po přijetí [sporného rozhodnutí] se […] situace soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia nadále řídila relevantními ustanoveními polského práva“(59). 86.      Podle mého názoru Tribunál nesprávně vyložil judikaturu Soudního dvora. Milník F2G ukládal Polsku specifickou povinnost zavést přezkumná řízení, stejně jako směrnice zavádí povinnost členských států dosáhnout určitého výsledku. Uvedená přezkumná řízení mají bezprostřední dopad na právní postavení dotčených soudců. 87.      Navrhovatelé tvrdí, že nutnost zahájit takové přezkumné řízení je skutečností, která mění právní postavení uvedených soudců, neboť z relevantní judikatury Soudního dvora(60) vyplývá, že takové kárné sankce musí být považovány za nulitní. Je-li jejich argument správný, což bude předmětem rozhodování ve věci samé, pak by mělo trvání na přezkumném řízení jakéhokoli druhu za účelem odstranění kárných sankcí skutečně za následek zhoršení právního postavení polských soudců, kterým byly takové sankce uloženy. 88.      Konstatování Tribunálu v bodě 89 napadeného usnesení, a sice že situace uvedených soudců se bude i nadále řídit polským právem, je irelevantní, neboť jejich právního postavení se bezprostředně dotýká samotný milník F2G, který vyžaduje zavedení přezkumného řízení. 89.      Jsou to právě zjištění Soudního dvora v rozsudku Nord Stream 2, která vedou k závěru, že navzdory skutečnosti, že milník F2G ukládá Polsku povinnost zavést přezkumné řízení a že soudci, jimž byly uloženy sankce, se na základě polského práva budou muset bránit prostřednictvím takového řízení, je samotný milník příčinou změny postavení soudců, neboť vyžaduje zavedení přezkumného řízení podobným způsobem, jakým směrnice ukládají povinnost dosáhnout výsledku. 90.      Souhlasím tudíž s navrhovateli, že Tribunál dospěl na základě judikatury Soudního dvora k nesprávným závěrům. 91.      Obdobně jsou irelevantní i argumenty Rady, podporované Polskem, Maďarskem a Komisí, podle nichž má Polsko možnost zvolit si formu a konkrétní podmínky přezkumného řízení. Relevantní je požadavek zavést přezkumné řízení, a to v jakékoli formě. Právě takový požadavek přímo souvisí s právním postavením dotčených soudců. 92.      Mám tedy za to, že se Tribunál v bodě 88 napadeného usnesení dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že první podmínka bezprostředního dotčení není splněna. 2)      Druhá podmínka bezprostředního dotčení 93.      Složitější otázka, na kterou Tribunál neodpověděl(61), se týká druhé podmínky bezprostředního dotčení, která v podstatě vyžaduje, aby při provádění napadeného aktu nebyla ponechána žádná posuzovací pravomoc, je-li takové provedení nezbytné (viz bod 78 tohoto stanoviska). 94.      Stejně jako v případě první podmínky Soudní dvůr rovněž rozhodl, že „otázka, zda akt ponechává adresátům pověřeným jeho provedením posuzovací pravomoc, musí být přezkoumána s ohledem na samotnou podstatu takového aktu“(62). 95.      Je tedy relevantní i povaha milníků, neboť určuje posuzovací pravomoc, kterou má Polsko ve vztahu k zavedení přezkumného řízení. 96.      Obecně platí, že pokud unijní akt vyžaduje přijetí prováděcích aktů, neexistuje mezi napadeným aktem a právním postavením osoby, která jej napadá, přímá souvislost, pokud má provádějící orgán možnost akt neprovést nebo změnit účinky aktu vůči osobě, která jej napadá. 97.      Z hlediska osoby, jejíž právní postavení může být napadeným aktem změněno, je tedy důležité, aby subjekt odpovědný za provedení aktu (v projednávané věci Polsko) nemohl změnit jeho účinky na osobu, která jej napadá(63). 98.      V projednávané věci milník F2G vyžaduje přijetí prováděcích aktů. Uvedené akty musí přijmout Polsko. Relevantní otázkou tedy je, zda mělo Polsko možnost přezkumné řízení nezavést. 99.      V tomto ohledu se stává relevantní povaha milníků. Rada, podporovaná Polskem, Maďarskem a Komisí, tvrdí, že Tribunál správně konstatoval, že milník F2G nezakládá právní povinnost Polska zavést přezkumné řízení. Zavedení takového řízení je spíše jen rozpočtovou podmínkou pro to, aby Polsko obdrželo platbu z Nástroje pro oživení a odolnost. Zmíněné zúčastněné strany dodávají, že kvalifikace milníků jako supermilníků nemění jejich právní povahu, neboť jejich nesplnění znamená pouze to, že nelze získat financování. 100. Navrhovatelé naopak zdůrazňují, že možnost, aby Polsko milníky neprovedlo, je čistě teoretická. 101. Podle mého názoru je na jedné straně pravda, že Polsko nemá povinnost žádat o vyplacení finančních prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost(64). V tomto smyslu by bylo možné milníky chápat pouze jako výdajovou podmíněnost, přičemž Polsko se mohlo rozhodnout finanční prostředky dostupné v rámci Nástroje pro oživení a odolnost nevyužít(65). V takovém případě by Polsko skutečně nebylo „vázáno“ požadavkem na zavedení přezkumného řízení. 102. Na druhé straně ovšem Soudní dvůr připustil, že pro účely konstatování bezprostředního dotčení lze napadený akt kvalifikovat jako akt, který neponechává žádný prostor pro uvážení, „pokud je možnost, že adresáti nevyhoví unijnímu aktu, čistě teoretická, jelikož o jejich vůli vyvodit důsledky v souladu s tímto aktem není pochyb“(66). 103. Například věc Bock v. Komise(67) se týkala žaloby na neplatnost podané německou společností proti rozhodnutí Komise, kterým bylo Německu povoleno vyloučit z unijního zacházení některé výrobky pocházející ze třetích zemí, které již ovšem byly v oběhu v členských státech (v uvedené věci se jednalo o žampiony z Číny). Komise tvrdila, že povolení udělené Německu se žalobkyně v uvedené věci přímo netýká, neboť zmíněný členský stát má i nadále možnost jej využít. Soudní dvůr konstatoval, že německé orgány již nicméně žalobkyni informovaly, že její žádost zamítnou, jakmile jim Komise povolení udělí, a že si uvedené povolení vyžádaly speciálně kvůli žádostem, které jim v uvedené době již byly předloženy. Soudní dvůr konstatoval, že žalobkyně v uvedené věci byla rozhodnutím bezprostředně dotčena. 104. Dalším známým příkladem je rozsudek Piraiki-Piraiki a další v. Komise(68), který se týkal žaloby na neplatnost podané jistými řeckými společnostmi proti rozhodnutí Komise, kterým bylo Francii povoleno přijmout ochranná opatření omezující dovoz bavlněné příze z Řecka. Komise a Francie tvrdily, že žalobkyně v uvedené věci nejsou uvedeným rozhodnutím bezprostředně dotčeny, neboť zmíněné rozhodnutí pouze dovolovalo, aby Francie zavedla režim dovozních kvót, a ponechalo tak uvedenému členskému státu prostor pro uvážení, zda takové možnosti využije, či nikoli. Samotné rozhodnutí tedy nezavádělo systém omezení dovozu; aby uvedené rozhodnutí vyvolávalo jakékoli účinky v praxi, musely být ze strany francouzských orgánů přijaty prováděcí akty. Soudní dvůr měl nicméně za to, že uvedená okolnost sama o sobě nebrání tomu, aby byly žalobkyně rozhodnutím bezprostředně dotčeny, neboť Francie uplatňovala velmi omezující režim licencí na dovoz bavlněné příze řeckého původu ještě před tím, než Komise takový postup povolila, a byla to právě Francie, kdo žádal o povolení přísnějších opatření. Za uvedených okolností byla možnost, že se Francie případně rozhodne povolení, které jí bylo uděleno rozhodnutím Komise, nevyužít, čistě teoretická, neboť nebylo možno pochybovat o úmyslu francouzských orgánů uvedené rozhodnutí uplatnit(69). 105. Tyto příklady se sice týkají obchodních věcí, nicméně ukazují, že i když je adresátovi formálně ponechána možnost napadený akt provést, nemusí mít žádnou posuzovací pravomoc, neboť taková posuzovací pravomoc je za okolností dané konkrétní věci čistě teoretická. Je zřejmé, že takový závěr vyžaduje posuzování každého jednotlivého případu zvlášť(70). 106. V projednávané věci je pro rozhodnutí o tom, zda lze posuzovací pravomoc, kterou má Polsko k dispozici, chápat jako čistě teoretickou, nezbytné zohlednit povahu postupu schvalování milníků a cílů podle nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 107. Jak jsem vysvětlila v bodech 5 až 20 tohoto stanoviska, z postupu stanoveného v nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost vyplývá, že právě Polsko navrhlo dotčené milníky Komisi, která je shledala přijatelnými a navrhla je Radě, přičemž Rada je nakonec rovněž přijala(71). Jak tedy správně zdůrazňují navrhovatelé, jelikož milníky navrhlo Polsko, neexistuje podle všeho žádný důvod, proč by je neprovedlo. 108. Důležité je, že reforma požadovaná v rámci milníku F2G již byla Polskem přijata na základě zákona ze dne 9. června 2022 ještě před přijetím sporného rozhodnutí (viz bod 35 tohoto stanoviska). Prováděcí rozhodnutí Rady ve skutečnosti potvrdilo volbu, kterou již Polsko učinilo. Pokud taková volba trpí právními vadami, jak tvrdí navrhovatelé, je patrně nezbytné umožnit, aby bylo možno její potvrzení unijními orgány napadnout před unijními soudy(72). 109. Za okolností daných v projednávané věci, a mohu-li parafrázovat vyjádření generálního advokáta O. Dutheilleta de Lamothe, tudíž považuji tvrzení, že milník F2G ponechal Polsku možnost jej neuplatnit, za nadměrný formalismus(73). 110. Konečně měl Tribunál za to, že pro posouzení bezprostředního dotčení soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia je relevantní pouze milník F2G, neboť milník F3G stanoví pouze lhůtu, během níž mají být provedena přezkumná řízení(74). 111. Ani s takovým závěrem nemohu souhlasit, neboť umožnění řešení právního postavení zmíněných soudců do konce roku 2023 na základě milníku F3G se rovněž bezprostředně dotýká jejich právního postavení. Jak tvrdili navrhovatelé, uvedený milník konkretizuje milník F2G a posiluje jeho účinky na soudce, na něž se vztahují disciplinární sankce, tudíž se jich bezprostředně dotýká. 112. Souhrnně uvádím, že se ztotožňuji s tvrzením navrhovatelů, podle kterého Tribunál ve sporném rozhodnutí nesprávně uplatnil relevantní judikaturu a nesprávně posoudil účinky milníků F2G a F3G na právní postavení polských soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia. Milníky F2G a F3G mají přímou souvislost se specifickou právní situací uvedených soudců a jsou způsobilé dotčenou situaci změnit, přičemž možnost Polska uvedené milníky neprovést je čistě teoretická. Tribunál se tedy dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že milníky F2G a F3G se uvedených soudců bezprostředně nedotýkají, a odmítl žaloby na neplatnost podané sdruženími, která uvedené soudce zastupují, pro nepřípustnost. 2.      K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení polských soudců, na které se rozhodnutí kárného kolegia nevztahovala) a)      Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran 113. V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v bodech 95 a 96 napadeného usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že milníky F2G a F3G nemění právní postavení polských soudců, kterých se netýkala rozhodnutí kárného kolegia. 114. Ve vztahu k milníkům F2G a F3G navrhovatelé tvrdí, že existuje zásadní rozdíl v účincích mezi polskými soudci dotčenými rozhodnutími kárného kolegia a polskými soudci, kteří nadále vykonávají funkci a jsou povinni v tom pokračovat vzhledem k nepřítomnosti svých kolegů. Tribunál se tak nevypořádal s jejich argumenty týkajícími se toho, jaký odrazující účinek zmíněné skutečnosti mají na uvedené soudce a jak se jim zvýší jejich pracovní vytížení. 115. Rada, podporovaná Polskem, Maďarskem a Komisí, tvrdí, že členské státy nemají povinnost milníky provést, přičemž tato teze platí stejně pro všechny kategorie soudců, takže sporné rozhodnutí nemůže mít vůči uvedeným soudcům žádné právní účinky. b)      Posouzení 116. Pokud jde o bezprostřední dotčení jiných polských soudců, než jsou soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia, milníky F2G a F3G, mohu souhlasit s názorem navrhovatelů, že Tribunál nezohlednil jejich argumenty, podle nichž jsou uvedení soudci dotčeni jiným způsobem než soudci, jichž se týká první důvod kasačního opravného prostředku. Z tohoto důvodu Tribunál neposoudil, zda existuje přímá souvislost mezi milníky F2G a F3G a druhou zmíněnou kategorií soudců. 117. Přestože se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když neodpověděl na argumenty navrhovatelů vznesené v prvním stupni, mám za to, že neexistuje přímá souvislost mezi milníky F2G a F3G a právním postavením polských soudců spadajících do druhé uvedené kategorie. Podle mého názoru navrhovatelé neprokázali, že by došlo ke vzniku odrazujících účinků, jimiž by bylo bezprostředně dotčeno právní postavení uvedených soudců. Pokud jde o případné vyšší pracovní vytížení některých polských soudců, které by, chápu-li to správně, bylo důsledkem pozastavení výkonu funkce soudců, jimž byly uloženy sankce, do skončení přezkumného řízení, nebylo takové zvýšení pracovního vytížení navrhovateli prokázáno, ani jej nelze kvalifikovat jako faktor, kterým je dotčeno právní postavení uvedených soudců(75). 118. Mám tedy za to, že Tribunál správně dospěl k závěru, že milníky F2G a F3G se nedotýkají bezprostředně polských soudců, jimž nebyly kárným kolegiem uloženy sankce. B.      K přípustnosti tvrzení týkajících se milníku F1G 119. Důvody kasačního opravného prostředku, které byly předmětem posouzení uvedeného výše, se týkaly milníků F2G a F3G. Ostatní důvody kasačního opravného prostředku se týkají milníku F1G. 120. Připomínám, že milník F1G požadoval, aby Polsko zavedlo reformy s cílem posílit nezávislost a nestrannost soudů. Navrhovatelé uplatnili v řízení v prvním stupni hmotněprávní argumentaci, podle které nebyly konkrétní reformy požadované v rámci milníku F1G k dosažení uvedeného cíle dostatečné v rozsahu nezbytném pro ochranu finančních zájmů Unie. 121. Tribunál uvedená tvrzení odmítl z důvodu neexistence bezprostředního dotčení navrhovatelů jednajících jménem svých členů, přičemž druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku směřuje právě proti uvedenému odmítnutí. Touto problematikou se budu zabývat v oddílu 1. Tribunál rovněž odmítl tvrzení týkající se nedostatečnosti milníku F1G předložená navrhovateli jejich vlastním jménem, přičemž navrhovatelé uvedené odmítnutí zpochybnili v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jehož posouzením se budu zabývat v oddílu 2. 1.      Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku (bezprostřední dotčení všech polských soudců a soudců ostatních členských států a EHP) 122. V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v bodech 97 až 107 napadeného usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když jim nepřiznal aktivní legitimaci ke zpochybnění nedostatečnosti milníku F1G jménem jejich členů. 123. Tato část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se týká samostatně navrhovatelů jednajících jménem všech polských soudců na jedné straně a soudců ostatních členských států a států EHP na straně druhé. Nejprve se budu zabývat tvrzením týkajícím se všech polských soudců. a)      Všichni polští soudci 124. Navrhovatelé tvrdí, že všichni polští soudci jsou bezprostředně dotčeni nedostatečností milníku F1G. Tribunál nesprávně konstatoval, že jejich argumenty jsou pouze obecnými tvrzeními nedostatečnosti, na jejichž základě nelze dovodit existenci bezprostředního dotčení. Spíše obsahují podrobný popis požadavků vyplývajících z judikatury Soudního dvora a nedostatků soudní ochrany. 125. V bodě 100 napadeného usnesení měl Tribunál za to, že navrhovatelé uplatnili pouze tvrzení obecné povahy a nepoukázali na žádné konkrétní aspekty vlastního znění uvedeného milníku, jimiž by byli polští soudci bezprostředně dotčeni. 126. V řízení v prvním stupni navrhovatelé tvrdili, že milník F1G se bezprostředně dotýká právního postavení polských soudců, neboť z důvodu nedostatečnosti milníku F1G k obnovení účinné soudní ochrany v Polsku budou uvedení soudci nuceni vydávat rozhodnutí za podmínek, které jsou z pracovněprávního hlediska nepřijatelné, kdy budou i nadále vystaveni nezákonnému nátlaku a omezování své nezávislosti a nestrannosti. Polští soudci by byli nuceni vykonávat funkci v situaci, kdy by existovaly pochybnosti o tom, zda mohou podávat žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, zajišťovat plný účinek unijního práva a vydávat rozhodnutí, která jsou v rozporu se zájmy vlády nebo vládnoucí politické strany(76). 127. Ačkoli taková situace skutečně mohla nastat, Soudní dvůr nemůže dospět k závěru o tom, zda a jak by uvedené nedostatky vedly ke změně individuálního právního postavení všech polských soudců, popřípadě některých z nich, kteří jsou členy navrhovatelů, což je kritérium, které se vyvinulo v rámci judikatury týkající se zjišťování bezprostředního dotčení fyzických a právnických osob (viz bod 81 tohoto stanoviska). Jinými slovy, není jasné, jak by uvedené nedostatky ovlivnily konkrétní práva a povinnosti všech polských soudců, popřípadě některých z nich. 128. Mám tedy za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když odmítl tvrzení navrhovatelů na základě skutečnosti, že polští soudci nebyli bezprostředně dotčeni nedostatečností milníku F1G. b)      Soudci ostatních členských států a EHP 129. Navrhovatelé tvrdí, že Tribunál neodůvodnil odmítnutí jejich argumentů, podle kterých je nedostatečností milníku F1G bezprostředně dotčeno právní postavení všech soudců členských států a EHP, neboť tím dochází k zasahování do jejich každodenní práce, jako je uznávání a výkon rozhodnutí polských soudů, a též z důvodu vedlejších účinků mezi právními řády. 130. Podle mého názoru sice zhoršení dodržování zásad právního státu v jednom členském státě může mít určité účinky na přeshraniční justiční spolupráci, nicméně mi není zřejmé, jak by bylo možno prokázat přímou souvislost mezi nedostatečnými opatřeními a jejich dopadem na práva a povinnosti soudců ostatních členských států a EHP. 131. Tribunál se tedy ani v tomto ohledu nedopustil nesprávného posouzení. 2.      Třetí důvod kasačního opravného prostředku (aktivní legitimace sdružení k podání žaloby vlastním jménem za okolností daných v projednávané věci) a)      Shrnutí hlavních argumentů zúčastněných stran 132. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v bodech 41 až 51 a 110 až 119 napadeného usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když jim na základě stávajících pravidel nepřiznal aktivní legitimaci k podání žaloby jejich vlastním jménem. 133. V tomto ohledu rozdělují navrhovatelé svou argumentaci do tří částí. Zaprvé tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, neboť uvedený výklad měl zohlednit nefunkčnost soudního systému v Polsku. Zadruhé navrhovatelé tvrdí, že Tribunál měl vyložit čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU při jeho uplatnění na sdružení jednající svým vlastním jménem ve světle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci KlimaSeniorinnen(77). Zatřetí měl podle navrhovatelů Tribunál nesprávně za to, že privilegovaná aktivní legitimace členských států a unijních orgánů odůvodňuje odepření aktivní legitimace navrhovatelům. 134. Rada, podporovaná Polskem, Maďarskem a Komisí, tvrdí, že Tribunál správně dospěl k závěru, že navrhovatelé nejsou aktivně legitimováni a nedostatky systému soudnictví v Polsku neodůvodňují vyloučení podmínek bezprostředního a osobního dotčení stanovených Smlouvami. Maďarsko a Komise dodávají, že tvrzení navrhovatelů týkající se neexistence účinného prostředku nápravy u polských soudů jsou nepodložená. Rozsudek ESLP ve věci KlimaSeniorinnen podle uvedených zúčastněných stran vychází z konkrétních úvah týkajících se změny klimatu a nelze jej přenášet na projednávanou věc. 135. Na jednání Rada zejména zdůraznila, že podmínky stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU jsou samy o sobě podstatným prvkem právního státu a součástí úplného systému procesních prostředků stanoveného Smlouvami, který je základem unijního systému soudní ochrany. Benevolentní přístup k aktivní legitimaci skýtá riziko v podobě vyvolání nejistoty, přičemž uznání aktivní legitimace navrhovatelů v projednávané věci by de facto vedlo k zavedení actio popularis. 136. Navrhovatelé odpověděli, že nežádají Soudní dvůr o zavedení actio popularis, ale o výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU při jeho použití na sdružení jednající vlastním jménem, a to ve světle zásady účinné soudní ochrany zakotvené v čl. 19 odst. 1 SEU a článku 47 Listiny. b)      Posouzení 137. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že jejich žaloby měly být považovány za přípustné na základě „třetího typu situace“, podle které mohou mít sdružení aktivní legitimaci sama o sobě. Podpůrně tvrdí, že uvedené „tři typy situací“, které Tribunál připomněl v bodě 40 napadeného usnesení, nejsou uzavřeným výčtem a Tribunál měl jejich žaloby připustit mimo rámec uvedených situací. 138. Jak je uvedeno v bodě 46 tohoto stanoviska, Tribunál v úvodu svého posouzení připomněl, že existuje ustálená judikatura, podle níž mohou sdružení podávat přímé žaloby ve třech typech situací. 139. Podle mého názoru, jak jsem uvedla v bodě 64 tohoto stanoviska, mohou mít sdružení aktivní legitimaci k podání žaloby buď jménem svých členů, nebo vlastním jménem. Uvedené tři situace jsou pouze popisem situací dosud uznaných judikaturou, v nichž byla sdružením přiznána aktivní legitimace k podání žaloby na neplatnost(78). Nepředstavují uzavřený výčet(79). 140. Na rozdíl od Tribunálu Soudní dvůr neodkázal na uvedené tři typy situací jako na přijímaný výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU ve vztahu ke sdružením. Na uvedené situace pouze odkázal při posuzování závěrů Tribunálu v rámci řízení o kasačním opravném prostředku(80). 141. Pokud jde o „třetí typ situace“, Tribunál v bodech 46 až 50 napadeného usnesení zkoumal, zda bylo v projednávané věci relevantní postavení navrhovatelů jako vyjednavačů a dospěl k závěru, že nikoli(81). Je pravda, že v dosavadní judikatuře unijní soudy vykládaly situaci, která opravňuje sdružení k podání žaloby vlastním jménem na základě jeho vyjednávací pozice, restriktivně. V judikatuře Soudního dvora se vlastně objevila pouze dvě rozhodnutí, v nichž byla aktivní legitimace uznána na základě vyjednávací pozice(82), přičemž výklad uvedených dvou věcí byl v pozdějších rozsudcích, v nichž nebylo postavení vyjednavače uznáno, dále zúžen(83). V tomto smyslu se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když uplatnil stávající judikaturu. 142. Tribunál však nevyložil zbývající část „třetího typu situace“, podle níž lze aktivní legitimaci přiznat sdružením v jiných situacích, v nichž hájí své vlastní zájmy, a nikoli pouze v situacích, kdy vystupují v postavení vyjednavačů(84). Neposoudil ani tvrzení, podle kterého by navrhovatelé mohli mít aktivní legitimaci mimo rámec uvedených „tří typů situací“. 143. V bodě 116 napadeného usnesení Tribunál dospěl k závěru, že navrhovatelé nemohou tvrdit, že jsou bezprostředně dotčeni, a odkázal na svá zjištění týkající se aktivní legitimace uvedených sdružení k podání žaloby jménem svých členů. Tribunál se tedy vůbec nezabýval tím, jak je třeba vykládat požadavek bezprostředního dotčení, pokud jde o aktivní legitimaci sdružení k podání žaloby jejich vlastním jménem. 144. Jsem tedy toho názoru, že Tribunál neposoudil tvrzení navrhovatelů, že požadavky bezprostředního a osobního dotčení sdružení podávajících žaloby vlastním jménem musí být vykládány ve světle zásady účinné soudní ochrany. 145. Podle mého názoru takové nedostatečné odůvodnění týkající se argumentace navrhovatelů postačuje k tomu, aby bylo třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno a aby bylo napadené usnesení zrušeno jako nedostatečně odůvodněné ve vztahu k otázce aktivní legitimace sdružení k podání žaloby vlastním jménem. 146. Za účelem vyřešení otázky aktivní legitimace v projednávané věci považuji nicméně za nezbytné poskytnout Soudnímu dvoru analýzu otázek, které napadené usnesení nezodpovědělo. C.      Aktivní legitimace sdružení k podání žaloby vlastním jménem 147. Navrhovatelé předkládají několik argumentů na podporu takového výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, podle kterého mají v projednávané věci aktivní legitimaci k podání žaloby vlastním jménem. Nejprve posoudím argumenty týkající se nefunkčního systému soudnictví v Polsku a poté se budu věnovat jiným argumentům obecnější povahy. 1.      Argumenty vycházející z nefunkčnosti systému soudnictví v Polsku 148. Navrhovatelé tvrdí, že výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU podaný Soudním dvorem vychází z předpokladu, že jsou v rámci celé Unie respektovány a dodržovány zásady právního státu a že jsou ve vnitrostátních systémech soudnictví zakotveny účinné prostředky nápravy. V Polsku již tento předpoklad podle tvrzení navrhovatelů neplatí, což odůvodňuje rozšíření podmínek týkajících se aktivní legitimace, které umožňují sdružením podávat přímé žaloby vlastním jménem. 149. V tomto ohledu je pravda, že výklad, podle kterého je Unie založena na úplném systému procesních prostředků, znamená, že osoby, které se domnívají, že byla porušena jejich práva vycházející z unijního práva, se v zásadě mohou obrátit na soud s žádostí o jejich ochranu(85). Pokud je přímý přístup k unijním soudům uzavřen, musí existovat možnosti podání žaloby k vnitrostátnímu soudu, který následně může, popřípadě musí předložit Soudnímu dvoru otázky týkající se unijního práva(86). V tomto smyslu jsou nezbytnou součástí takového mechanismu funkční soudní systémy členských států, které zaručují nezávislost soudnictví. 150. Navrhovatelé tudíž argumentují tím, že pokud jsou vnitrostátní prostředky nedostupné z důvodu systémových problémů, musí být k dispozici unijní prostředky nápravy; v opačném případě by došlo k porušení práva na účinnou soudní ochranu. 151. Pro odmítnutí uvedené argumentace svědčí dva důvody, jeden právní a druhý faktický. 152. Právní argument, který Rada rovněž předložila na jednání a který opakovaně zdůraznil Soudní dvůr, spočívá v tom, že požadavky bezprostředního a osobního dotčení stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nemohou být Soudním dvorem změněny, a to ani v zájmu účinné soudní ochrany. Pouze členské státy mohou rozhodnout o změně systému soudní ochrany stanoveného Smlouvami(87). 153. Faktický argument se týká systému soudnictví v Polsku. Existují sice vážné problémy ve fungování polského soudnictví, nicméně uvedený systém podle všeho není natolik nefunkční, aby se případy týkající se využívání finančních prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost v Polsku nemohly dostat k příslušným soudům a následně též v případě potřeby k Soudnímu dvoru(88). Tvrzení, že „úplný systém procesních prostředků“ nemůže se systémem soudnictví v Polsku počítat, je tedy excesivní(89). To ovšem neznamená, že nejsou nutná zlepšení. Reformy, včetně reforem v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, přispívají ke zlepšení nezávislosti soudnictví, přestože to podle navrhovatelů není dostatečné. Kromě toho, jak se shodly všechny zúčastněné strany v řízení v projednávané věci, Polsko je povinno provést všechny rozsudky, v nichž Soudní dvůr zjistil existenci zvláštních problémů týkajících se zásad právního státu v uvedeném členském státě, a milníky nemohly takovou povinnost ovlivnit. 154. Nedomnívám se tedy, že narušená nezávislost soudnictví v Polsku představuje pro účely projednávané věci dostatečný důvod k odůvodnění změn systému právní ochrany stanoveného Smlouvami. Uvedený argument navrhovatelů je třeba odmítnout. 155. To však neznamená, že v rámci existujícího systému soudní ochrany v Unii nemůže být aktivní legitimace sdružení jednajících vlastním jménem, včetně sdružení soudců, vykládána způsobem, který by jim umožňoval přístup k unijním soudům za účelem obrany jejich vlastních zájmů. 156. Potvrzení Soudního dvora, že Smlouvy nemohou být měněny prostřednictvím soudní praxe, neznamená, že požadavky týkající se aktivní legitimace nemohou být vykládány ve světle základních zásad, včetně zásady účinné soudní ochrany, neboť takto vykládány být vskutku musí(90) (91). V následující části tohoto stanoviska se proto budu věnovat posouzení toho, jak mohou být pojmy bezprostředního a osobního dotčení vykládány ve vztahu ke sdružením jednajícím svým vlastním jménem, s přihlédnutím k argumentaci předkládané zúčastněnými stranami. 2.      Význam sdružení pro participativní demokracii 157. Navrhovatelé zdůraznili význam sdružení, zejména sdružení soudců, pro obranu nezávislosti soudnictví a tím i ochranu nebo obnovení zásad právního státu v členských státech. 158. Význam takových sdružení, která fungují za účelem obrany nezávislosti soudnictví, je uznáván v různých evropských materiálech(92) a akademické literatuře, která zvláště zdůrazňuje úlohu sdružení v případech týkajících se reorganizace systému soudnictví v Polsku(93). 159. Uznání významu sdružení, a zejména sdružení soudců, při obraně nezávislosti soudnictví a zásad právního státu však samo o sobě není dostatečným důvodem k tomu, aby taková sdružení mohla podávat přímé žaloby k unijním soudům. 160. V rámci přístupu sdružení soudců k vnitrostátním soudům Soudní dvůr uznal význam takových sdružení a následně měl za to, že unijní právo, včetně čl. 19 odst. 1 SEU a článku 47 Listiny, neukládá členským státům povinnost zakotvit procesní prostředky umožňující sdružením soudců podávání žalob k vnitrostátním soudům(94). Totéž by mohlo být uplatněno na poskytování nových procesních prostředků sdružením soudců u unijních soudů(95). 161. Na unijní úrovni je cenná úloha sdružení uznána Smlouvami v hlavě II SEU, která obsahuje ustanovení o demokratických zásadách. Zatímco čl. 10 odst. 1 SEU stanoví, že fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii, čl. 11 odst. 1 SEU uznává i význam demokracie participativní. Stanoví, že „orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie“(96). 162. Participativní demokracie v zásadě počítá se sdruženími jako mluvčími v politických diskusích týkajících se řádné organizace nebo regulace společnosti. Zdůrazňuje jejich úlohu v demokratickém a politickém procesu. Účastníci politického procesu bojují za přijetí řešení, které považují za vhodnější. Soudy však nejsou orgány, před nimiž by měly být takové politické otázky řešeny. 163. Znamená to, že sdružení by měla mít přístup pouze k politickým procesům? 164. Mám za to, že pokud je akt přijatý jako výsledek unijního politického procesu podle názoru sdružení právně neplatný, neexistuje žádný důvod, aby takové sdružení nemělo přístup k unijním soudům za účelem obrany svých vlastních zájmů prostřednictvím právních nároků uplatňovaných ve vztahu k neplatnosti takového aktu, který se jej bezprostředně a osobně dotýká. Mohlo by se rovněž jednat o jeden ze způsobů uplatňování participativní demokracie na úrovni Unie. Je však důležité, aby argumenty uváděné u dotčených soudů nebyly politické v tom smyslu, že je určité řešení „nesprávné“, ale aby byly spíše právní v tom smyslu, že určité řešení je „v rozporu s právem“. 165. Jinými slovy, podání žaloby k unijním soudům, které obnáší ochranu kolektivních zájmů, by nemělo být pokračováním politického boje právními prostředky, neboť soudy nejsou legitimovány k politickému rozhodování. 166. Takové tvrzení, jako je to, které se týká milníku F1G v projednávané věci a podle kterého dotčený orgán určité otázky neupravil dostatečně, bude právním tvrzením pouze v případě, že právní úprava ukládá uvedenému orgánu dostatečně jasnou povinnost. Zda tomu tak je, je ovšem otázkou meritorní, nikoli otázkou přístupu k unijním soudům. 167. V projednávané věci navrhovatelé u unijních soudů podle všeho vznášejí právní argumenty, podle kterých se Rada dopustila nesplnění právních povinností podle čl. 20 odst. 5 písm. e) a článku 22 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. Pokud by Soudní dvůr dospěl k závěru, že taková právní povinnost neexistuje, zamítne žalobu ve věci samé. Není nezbytné unijní soudy „chránit“ před možnými politickými otázkami na úrovni přístupu k soudům. 168. Jinými slovy, pokud se akt, který je potenciálně právně neplatný, bezprostředně dotýká kolektivního zájmu zastupovaného sdružením, které může být individualizováno, neboť takový kolektivní zájem je vlastním zájmem takového sdružení, není žádný důvod k tomu, aby byl takovému sdružení odpírán přístup k unijním soudům. 169. Kromě toho, pokud by byl sdružením umožněn přístup k unijním soudům za účelem ochrany kolektivních zájmů, neznamenalo by to zavedení actio popularis v unijním právu, jelikož takový přístup je stále podmíněn bezprostředním a osobním dotčením sdružení, které žalobu podává. 3.      Argumenty vycházející z aktivní legitimace privilegovaných žalobců 170. Navrhovatelé kritizují bod 118 napadeného usnesení, když tvrdí, že možnost přiznání aktivní legitimace sdružením k podání žaloby jejich vlastním jménem za účelem ochrany kolektivních zájmů není vyloučena skutečností, že čl. 263 druhý pododstavec SFEU přiznává privilegovaným žalobcům možnost podat žalobu u Soudního dvora v obecném zájmu. 171. V uvedeném bodě napadeného usnesení Tribunál podle všeho dovodil, že zmírnění podmínek aktivní legitimace není nezbytné, neboť privilegovaní žalobci, tj. členské státy a unijní instituce, mají možnost podávat přímé žaloby proti unijním opatřením, kdykoli to považují za nezbytné. 172. Podle mého názoru je taková možnost ve vztahu k otázce výkladu podmínek aktivní legitimace sdružení irelevantní. 173. Zaprvé aktivní legitimace privilegovaných žalobců nemá nic společného se samostatnou otázkou týkající se podmínek, za nichž mají neprivilegovaní žalobci aktivní legitimaci na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Uvedené ustanovení nespojuje aktivní legitimaci neprivilegovaných žalobců s aktivní legitimaci jiných kategorií žalobců. 174. Zadruhé okolnosti projednávané věci dokládají, že procesní prostředek, který mají k dispozici privilegovaní žalobci, často nemůže nahradit procesní prostředek nabízený neprivilegovaným žalobcům. Neexistuje žádný důvod, proč by Rada nebo Komise napadaly své vlastní rozhodnutí u Soudního dvora. Je rovněž nepravděpodobné, že by Polsko zpochybnilo milníky, které si samo stanovilo. Ačkoli by milníky mohl napadnout Evropský parlament(97) nebo jiné členské státy podáním žaloby(98), neumenšuje to samo o sobě úlohu, kterou mohou při iniciování soudního přezkumu slučitelnosti unijních aktů se zásadami právního státu hrát kromě privilegovaných žalobců i sdružení, jak tvrdí navrhovatelé. 175. Přestože tedy odůvodnění uplatněné Tribunálem v bodě 118 napadeného usnesení bylo podle všeho do napadeného usnesení vloženo pouze pro úplnost, souhlasím s navrhovateli, že je dotčené odůvodnění nesprávné. 4.      K relevanci rozsudku KlimaSeniorinnen 176. Podle navrhovatelů vnesl rozsudek KlimaSeniorinnen nový standard ochrany procesních práv sdružení do soudních řízení, jejichž účelem je ochrana práv před hrozbami vyplývajícími z vývoje zásadního společenského významu, který se v uvedené věci týkal změny klimatu, ale který lze uplatnit i na zásady právního státu a sdružení, jako jsou navrhovatelé, která zastupují zájmy soudní moci sjednocené s cílem podpořit zásady právního státu. Tvrdí, že v důsledku čl. 52 odst. 3 Listiny je třeba zaujmout podobný přístup ve vztahu k výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. 177. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, mám za to, že je obtížné načrtnout paralely mezi rozsudkem KlimaSeniorinnen a požadavky na aktivní legitimaci podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. 178. Zaprvé se uvedený rozsudek podle všeho v zásadě omezuje na kontext změny klimatu, jak uvádí pozdější judikatura ESLP(99). 179. Zadruhé se uvedený rozsudek týkal postavení oběti ve smyslu článku 34 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), což není totéž jako podmínky aktivní legitimace podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU(100). 180. V tomto ohledu je nutno připomenout, že úloha ESLP a funkce vykonávané unijními soudy při provádění soudního přezkumu unijních aktů na základě článku 263 SFEU nejsou stejné. Zatímco úlohou ESLP je chránit individuální práva, úloha soudního přezkumu podle článku 263 SFEU je objektivní. Jejím cílem je zaručit, že unijní orgány a instituce dodržují právo, které je zavazuje, a chránit tak unijní právní řád(101). Pravidla upravující přístup k ESLP na jedné straně a k unijním soudům na straně druhé tak mohou být zcela legitimně odlišná. 181. Argumenty navrhovatelů, podle nichž je Soudní dvůr na základě čl. 52 odst. 3 Listiny povinen řídit se judikaturou ESLP týkající se aktivní legitimace sdružení, tudíž nepovažuji za přesvědčivé. Uvedená dvě řízení se liší, přičemž čl. 52 odst. 3 Listiny se v každém případě netýká přijetí postupů podle EÚLP, ale spíše dodržování alespoň smyslu a rozsahu práv zaručených EÚLP. V tomto ohledu je, jak tvrdí Rada, podporovaná Polskem, Maďarskem a Komisí, rozsudek KlimaSeniorinnen skutečně irelevantní pro určení, zda je třeba přiznat navrhovatelům aktivní legitimaci. 182. Výchozí myšlenku, která vedla ESLP k tomu, aby připustil aktivní legitimaci sdružení ve věcech týkajících se klimatu, by nicméně bylo možno zohlednit při výkladu podmínek čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU za účelem zodpovězení otázky, kdy má sdružení aktivní legitimaci k podání žaloby vlastním jménem. 183. I když je uvedený rozsudek chápán tak, že otevřel sdružením možnost přístupu k ESLP, zároveň takový přístup ztížil jednotlivcům, jak uvádí komentářová literatura(102). Podle mého výkladu ESLP rozsudkem KlimaSeniorinnen ve skutečnosti nastavil velmi přísná kritéria aktivní legitimace jednotlivců k napadení obecné právní úpravy v oblasti klimatu motivovanému skutečností, že každý jednotlivec je potenciální obětí změny klimatu, což v jiných případech postačuje k prokázání postavení oběti, a tedy aktivní legitimaci k podání stížnosti u ESLP. To by totiž de facto umožňovalo zahájit řízení u ESLP kterémukoli jednotlivci. Zmíněný přístup by ovšem nebyl sám o sobě v rozporu s logikou actio popularis, neboť takoví jednotlivci by hájili svá vlastní práva a zároveň obhajovali i obecné zájmy. Z tohoto důvodu patrně ESLP stanovil další požadavky, jejichž splnění je podmínkou přiznání postavení potenciální oběti, a sice prokázání určité úrovně a závažnosti rizika nepříznivých důsledků, což daného jednotlivce odlišuje od ostatních(103). ESLP tak svým způsobem zavedl požadavek podobný osobnímu dotčení v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, jak jej vykládá Soudní dvůr. V dalším kroku a aby zcela nezavřel přístup k ESLP, rozšířil dotčený soud přístup pro sdružení, která zastupují stejné kolektivní zájmy, a oddělil jejich právo podat stížnost od aktivní legitimace jednotlivců, jejichž práva hájí(104). 184. V tomto smyslu by mohl být důvod pro otevření přístupu sdružení k ESLP relevantní pro vypořádání se s důvody, proč umožnit přístup k unijním soudům sdružením chránícím kolektivní zájmy za situace, kdy jednotlivec k unijním soudům přístup za účelem obrany kolektivních zájmů mít nemůže, a to z důvodu vysoko nastavené laťky v podobě požadavku osobního dotčení, přestože je takový jednotlivec uvedenými kolektivními zájmy současně dotčen bezprostředně. 185. V tomto ohledu je podle mého názoru i nadále platná kritika vyjádřená generálním advokátem F. G. Jacobsem ve věci UPA(105), podle níž osobní dotčení, jak je vykládáno Soudním dvorem, vede k tomu, že čím důležitější je vyřešit potenciální protiprávnost unijního aktu (neboť újma může být větší), tím menší je šance, že subjekty dotčené takovým aktem budou mít aktivní legitimaci k jeho zpochybnění. Ačkoli Soudní dvůr jeho návrh na změnu výkladu Soudního dvora týkajícího se požadavku osobního dotčení nepřijal(106), umožnění přístupu sdružení k unijním soudům jejich vlastním jménem by mohlo vyvážit tento nelogický důsledek současného výkladu podmínek aktivní legitimace, aniž by bylo nutné dotčený výklad měnit. 5.      Jaké jsou vlastní zájmy sdružení? 186. Z výše popsané diskuse vyplývá, že mohou existovat důvody pro takový výklad podmínek přístupu sdružení k unijním soudům za účelem ochrany jejich vlastních zájmů, který je odlišný od výkladu týchž podmínek při jejich uplatňování na členy takových sdružení. 187. Je tedy nezbytné určit, jaké jsou vlastní zájmy sdružení a jak v tomto ohledu vykládat instituty bezprostředního a osobního dotčení. 188. Ve věci Carvalho(107) sdružení Sáminuorra v řízení před Soudním dvorem tvrdilo, že mu musí být přiznána aktivní legitimace, protože podalo „žalobu kolektivního subjektu, která hájí kolektivní dobro“. Nicméně vzhledem k tomu, že uvedený argument byl poprvé uplatněn až v rámci kasačního opravného prostředku, Soudní dvůr jej nemohl zohlednit. Soudní dvůr tak neodpověděl na otázku, zda je „kolektivní dobro“ tím, co se rozumí výrazem „vlastní zájem“ sdružení. 189. Sdružení v zásadě existují za účelem ochrany určitého kolektivního zájmu, tj. zájmu společného širší skupině individuálních osob(108). Existují různé druhy takového zájmu: například obchodní nebo podnikatelské zájmy (nejčastěji řešené ve věcech projednávaných před unijními soudy), zájmy různých účastníků trhu (jako jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci) popřípadě zájmy určité profese (lékaři, stavební dělníci, řidiči z povolání atd.). Vlastní zájmy uvedených sdružení odpovídají zájmům jejich členů. Sdružení, která hájí takové kolektivní zájmy, by dokonce ani nevznikla, kdyby nebylo jejich členů. 190. Sdružení mohou rovněž existovat na obranu zájmů, které považují za obecné společenské zájmy. Jako příklad lze uvést organizace zabývající se demokratickými volbami, ochranou určitých lidských práv, jako je rovnost nebo svoboda projevu, popřípadě organizace, které chrání životní prostředí či určité jeho aspekty, jako je biologická rozmanitost nebo změna klimatu. Taková sdružení by měla důvod k existenci, i kdyby neměla žádné členy. Do uvedené skupiny lze zařadit i čtyři sdružení dotčená v projednávané věci, neboť chrání společenský zájem na zajištění nezávislosti systémů soudnictví. 191. Zájmy chráněné sdruženími, která patří do uvedené skupiny, se sice týkají i jejich členů, ovšem nejsou pouhým souhrnem takových individuálních zájmů. Zastupují rovněž vlastní zájmy uvedených sdružení, přičemž tato sdružení se mohou rozhodnout sledovat tyto zájmy jiným způsobem, než jak to činí jejich členové. Uvedené zájmy jsou zároveň důvodem jejich existence a v tomto smyslu jsou jejich identitou, což nejen umožňuje odlišit jedno sdružení od druhého, ale rovněž je díky tomu možné odlišit sdružení od jeho členů. 192. Vlastní zájmy sdružení mohou být v zásadě určeny na základě jeho stanov nebo jiného zakládacího aktu, jakož i na základě činností uvedeného sdružení v minulosti, což by mohlo sloužit k prokázání skutečnosti, že takové sdružení skutečně existuje za účelem sledování určitého druhu zájmu(109). 193. Existuje judikatura, která upírá sdružení možnost hájit kolektivní zájmy jeho členů v řízení u unijních soudů v případě, že by takový přístup neměli uvedení členové sami(110). Soudní dvůr rozhodl, že sdružení, které zastupuje určitou kategorii fyzických nebo právnických osob, nemůže být „osobně dotčeno aktem, kterým jsou dotčeny obecné zájmy takové kategorie“(111). Soudní dvůr se podle všeho obával, že přiznání aktivní legitimace sdružení i v případě, kdy by ji nemohli mít jeho členové, „by se odchýlilo od systému Smlouvy“ a „mělo by za následek seskupování zájmů, které správně náleží členům určité kategorie, pod hlavičkou jediné právnické osoby“, aniž by ovšem uvedení členové byli oprávněni podávat přímé žaloby k Soudnímu dvoru vlastním jménem(112). Uvedenou judikaturu by bylo možno uplatnit na kategorii sdružení, jejichž zájmy odpovídají souhrnu zájmů jejich členů a která z uvedeného důvodu nemají své „vlastní zájmy“, které by hájila. 194. Má-li však sdružení zájem přesahující souhrn zájmů svých členů, takže lze takový zájem uznat jako vlastní zájem dotčeného sdružení, nedocházelo by k obcházení systému zavedeného Smlouvami, pokud by dotčené sdružení mělo přístup k unijním soudům v případě jednání vlastním jménem sdružení za účelem ochrany svých vlastních zájmů, i kdyby takové oprávnění nesvědčilo jeho členům. 195. Sdružení v projednávané věci chrání zájmy soudců nikoli jako profese, ale jako nezbytné součásti liberální demokratické společnosti, která vyžaduje nezávislé soudce pro zajištění právního státu. Takové zájmy jsou, nebo by měly být, zájmy každého soudce, ale jsou rovněž zájmy občanů, kteří jsou účastníky soudních řízení, nebo společností či jiných účastníků trhu, kteří chtějí hájit svá práva před soudem. V tomto smyslu vlastní zájmy čtyř navrhovatelů překračují zájmy jejich členů. Jedná se o odlišné, individuální zájmy uvedených sdružení. Jsou důvodem jejich existence; jinými slovy, jsou jejich identitou. 196. Judikaturu, která přiznává sdružením aktivní legitimaci k podání žaloby u unijních soudů vlastním jménem, chápu tak, že se týká toho druhu zájmů, který představuje „identitu“ takových sdružení. Podobně generální advokát N. Emiliou nedávno uvedl, že sdružení by měla být přiznána aktivní legitimace, pokud „může mít sporný akt významný dopad na [jeho] hlavní činnost […], jak je definována v jeho stanovách“(113). 197. Podmínky bezprostředního a osobního dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU by podle mého názoru mohly být posuzovány ve vztahu k identitě sdružení. Takové posouzení vyžaduje posuzování sdružení jako subjektu odlišného od osob, jejichž kolektivní zájmy zastupuje. 6.      Co znamená, že je sdružení bezprostředně dotčeno, resp. že je takové sdružení osobně dotčeno? 198. Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelů jednajících vlastním jménem, není zcela jasné, zda Tribunál popřel bezprostřední dotčení navrhovatelů, jejich osobní dotčení, anebo obojí(114). 199. Takové rozostření dělicí linie mezi oběma podmínkami by nemělo být akceptováno. Výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU vyžaduje, aby obě podmínky měly vzájemně odlišný význam(115). 200. Jinými slovy, Soudní dvůr by měl stanovit odlišný výklad bezprostředního a osobního dotčení sdružení jednajících vlastním jménem. 201. Kromě toho při výkladu uvedených dvou podmínek ve vztahu ke sdružením musí mít Soudní dvůr stále na paměti i účel, pro který Smlouva o FEU umožňuje jednotlivcům přímý přístup za účelem napadení unijních aktů před unijními soudy, kterým je nejen ochrana práv, jež pro ně vyplývají z unijního práva, ale též obecný zájem na zachování legality v unijním právním řádu prostřednictvím soudního přezkumu unijních aktů. Druhý uvedený účel je podle všeho právě tím důvodem, proč taková sdružení, jako jsou sdružení dotčená v projednávané věci, usilují o podávání žalob na neplatnost k unijním soudům. 202. Musím nicméně poznamenat, že článek 263 SFEU rozděluje žalobce do dvou hlavních kategorií – na privilegované žalobce (druhý pododstavec) a neprivilegované žalobce (čtvrtý pododstavec). Sdružení zjevně nejsou privilegovanými žalobci a mohou podávat žaloby pouze za podmínek stanovených ve čtvrtém pododstavci. Jak uvedl generální advokát G. Cosmas, Soudní dvůr nemůže vytvořit třetí kategorii extra legem(116). 203. Znamená to, že Soudní dvůr nemůže uznat rozdíl v povaze jednotlivců nebo společností na jedné straně a sdružení jednajících vlastním jménem na straně druhé, který by mohl odůvodnit odlišný výklad pojmů bezprostřední a osobní dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, aniž by uvedené podmínky zcela vyloučil? 204. Výklad zmíněných pojmů v judikatuře byl spjat s žalobci, kteří chrání své vlastní zájmy, obvykle s jednotlivci nebo společnostmi. Jak již ovšem bylo uvedeno, „individuální“ zájmy sdružení jsou ze své povahy kolektivní. Jak by tedy bylo možno uvedené pojmy vykládat, jsou-li použity na „kolektivní subjekt, který hájí kolektivní dobro“? 205. To, zda se napadený akt dotýká zájmu určitého sdružení bezprostředně (bezprostřední dotčení), ani individuální odlišitelnost sdružení od jiných subjektů ve vztahu k předmětu návrhu (osobní dotčení) nelze vyřešit jinak než přihlédnutím k jeho vlastnímu zájmu, který je zájmem kolektivním. 206. Ve světle výše uvedeného navrhuji, aby Soudní dvůr vyložil bezprostřední dotčení rovněž na základě dvou podmínek. 207. Zaprvé existuje požadavek přímé souvislosti. Při uplatnění na jednotlivce vyžaduje přímá souvislost, jak se vyvinula v judikatuře, prokázání skutečnosti, že napadený akt je přímým zdrojem změny právního postavení uvedeného jednotlivce. Pokud by se však uvedený obvyklý vzorec bezprostředního dotčení uplatnil na sdružení stejným způsobem, jako se uplatňuje na jednotlivce v postavení žalobců, sdružení by prakticky nikdy nemohla prokázat aktivní legitimaci, leda ve věcech, kdy by napadala opatření, jež se dotýkají právního postavení sdružení jako takových. Akty, které se dotýkají kolektivních zájmů, které sdružení hájí, by neměly dopad na jejich právní postavení. Umožnění účinné soudní ochrany sdružení za účelem ochrany jejich vlastních zájmů by tudíž vyžadovalo přizpůsobení pojmu bezprostředního dotčení zvláštní povaze sdružení jako subjektu, který chrání kolektivní zájmy. Splnění požadavku přímé souvislosti v případě sdružení by mohlo být závislé na určení toho, zda je napadený akt přímým zdrojem účinků na kolektivní zájmy, které sdružení hájí. 208. Pokud jde o druhou podmínku, pak stejně jako v případě jednotlivců nesmí napadený akt ponechávat adresátovi, který byl vyzván k jeho provedení, pokud takový prostředník existuje, žádnou posuzovací pravomoc. 209. Pokud jde o osobní dotčení příslušného sdružení, mohlo by být kritériem to, zda jej jeho hlavní zájmy a činnosti ve vztahu k napadenému aktu odlišují od jiných sdružení a od jeho členů. V tomto ohledu nezáleží na tom, že dotčené sdružení není jediným sdružením, které chrání dotčené kolektivní zájmy; postačuje, pokud je uvedené sdružení identifikovatelné prostřednictvím kolektivních zájmů, o které se v dané věci jedná. 210. Kritérium Plaumann(117) vyžaduje, aby žalobci byli individualizováni stejným způsobem jako adresát dotčeného aktu. Pokud jde o kolektivní zájem, který je podstatou jejich identity, nebyla by sdružení sama „cílem“, ať již přímým či vedlejším, na který normotvůrce nebo regulační orgán míří. Opatření, které zpochybňují, by bylo vždy použito „na základě objektivní právní nebo skutkové situace definované dotčeným aktem“, přičemž sdružení by pravděpodobně nikdy nemohlo být, jako například individuální akcionář, osobně dotčeno „na základě kritérií, která jsou členům této skupiny vlastní“(118). 211. Aby byla sdružení aktivně legitimována k jednání sama za sebe, musí být umožněna jejich individualizace na základě jejich individuálních zájmů, které jsou ve skutečnosti kolektivními zájmy a jsou dotčeny objektivně určenými situacemi. Sdružení může být například individuálně dotčeno milníky týkajícími se nezávislosti soudnictví v Polsku, pokud existuje za účelem obrany nezávislosti soudnictví v Polsku, ale nikoli pokud jeho hlavní činnosti spočívají v ochraně životního prostředí nebo dobrých životních podmínek zvířat. 212. Podle mého názoru by takový výklad bezprostředního a osobního dotčení nevedl ke změně Smluv, neboť Soudní dvůr uvedené pojmy ve vztahu ke sdružením jednajícím vlastním jménem dosud neobjasnil. Znění Smluv ponechává pro takový výklad dostatečný prostor. 213. Na tomto základě se budu v následující části tohoto stanoviska zabývat otázkou, zda je třeba mít za to, že navrhovatelé jsou za okolností projednávané věci bezprostředně a osobně dotčeni. VI.    Důsledky 214. První a třetí důvod kasačního opravného prostředku jsou opodstatněné. Bod 1 výroku napadeného usnesení je tedy nutno zrušit. 215. Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr po zrušení rozhodnutí Tribunálu vrátit věc zpět Tribunálu k rozhodnutí nebo vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. 216. V projednávané věci mám za to, že Soudní dvůr sice není v této fázi řízení schopen rozhodnout o žalobách podaných k Tribunálu meritorně, nicméně má k dispozici informace nezbytné k tomu, aby s konečnou platností rozhodl o jejich přípustnosti(119). A.      Aktivní legitimace sdružení jednajících jménem svých členů 217. Otázka, zda je sdružení aktivně legitimováno k podání žaloby na neplatnost k unijním soudům jménem svých členů, závisí na tom, zda jsou všichni jeho členové nebo někteří z nich bezprostředně a osobně dotčeni, a zda tedy mohou podat žalobu sami. 218. V projednávané věci lze tvrzení navrhovatelů v podstatě rozdělit do dvou odlišných skupin, z nichž jedna vychází z protiprávnosti milníků F2G a F3G jako odporujících účinkům, které vyplývají z rozsudků Soudního dvora týkajících se kárného kolegia, a druhá směřuje proti milníku F1G, který vychází z nedostatečnosti uvedeného milníku k obnovení nezávislosti soudnictví v Polsku. Aktivní legitimaci dotčených sdružení k uplatnění každého z výše uvedených typů tvrzení je tedy třeba posuzovat samostatně. 219. Pokud jde o návrh na zrušení milníků F2G a F3G, dospěla jsem v odpovědi na první důvod kasačního opravného prostředku k závěru, že polští soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia jsou uvedenými milníky bezprostředně dotčeni. Zbývá posoudit, zda jsou uvedení soudci dotčeni i osobně. 220. Polští soudci, kterým byly uloženy kárné sankce, jasně splňují kritérium Plaumann(120). Patří do uzavřené skupiny, která mohla být identifikována v okamžiku přijetí milníků F2G a F3G, a uvedené milníky na dotčené soudce ve skutečnosti mířily(121). 221. Vzhledem k tomu, že uvedená skupina členů je milníky F2G a F3G bezprostředně a osobně dotčena, jsou i sdružení, která je zastupují, oprávněna napadnout uvedené milníky žalobou podanou v jejich zastoupení. 222. Z vyjádření předložených v prvním stupni vyplývá, že členy tří ze čtyř sdružení (všechna kromě AEAJ(122)) jsou i polští soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia. Ačkoli AEAJ mezi svými členy takové osoby podle všeho nemá, není podle judikatury nezbytné zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců, jelikož se jedná o jednu a tutéž žalobu(123). 223. Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, dospěla jsem k závěru, že polští soudci, kteří nejsou rozhodnutími kárného kolegia dotčeni, nejsou bezprostředně dotčeni milníky F2G a F3G. Navrhovatelé tudíž nemohou prokázat aktivní legitimaci vyplývající z postavení navrhovatelů jako zástupců uvedených soudců, přičemž není nezbytné posuzovat jejich osobní dotčení ani to, zda sporné rozhodnutí představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření. 224. Pokud jde o tvrzení týkající se nedostatečnosti milníku F1G, dospěla jsem k závěru, že všichni polští soudci a soudci z ostatních členských států a EHP nejsou bezprostředně dotčeni nedostatečností uvedeného milníku. Navrhovatelé tudíž nemohou prokázat aktivní legitimaci jakožto zástupci uvedených soudců, přičemž není nezbytné posuzovat jejich osobní dotčení ani to, zda sporné rozhodnutí představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření. 225. Docházím k závěru, že navrhovatelé mají aktivní legitimaci k podání žaloby jménem svých členů ve vztahu k milníkům F2G a F3G, nikoli však ve vztahu k milníku F1G. B.      Aktivní legitimace sdružení jednajících vlastním jménem 226. Zbývá určit, zda mají navrhovatelé aktivní legitimaci k podání žaloby vlastním jménem, která by vycházela z nedostatečnosti milníku F1G. 227. Jak jsem navrhla v bodech 205 až 212 tohoto stanoviska, při posuzování otázky bezprostředního a osobního dotčení sdružení jednajících vlastním jménem by měla být zohledněna otázka, zda je napadený akt spjat s identitou uvedeného sdružení, chápanou jako jeho kolektivní zájem. 228. Hlavní činností navrhovatelů je ochrana kolektivního zájmu, pokud jde o nezávislost soudnictví a zásady právního státu, a to i v Polsku(124). 229. Konstatování bezprostředního dotčení vyžaduje, aby byl napadený akt přímým zdrojem účinků na kolektivní zájmy, které sdružení hájí, a aby adresátovi, který byl vyzván k jeho provedení, neponechával žádnou posuzovací pravomoc. 230. Pokud jde o první podmínku, milník F1G se týká posílení nezávislosti a nestrannosti polských soudů. To je přesně oním kolektivním zájmem, který je hlavní činností navrhovatelů. Uvedený milník je tudíž přímým zdrojem účinků na kolektivní zájem navrhovatelů. 231. Pokud jde o druhou podmínku bezprostředního dotčení, dospěla jsem ve vztahu k milníkům F2G a F3G k závěru, že posuzovací pravomoc, která Polsku umožňuje uvedené milníky neuplatnit, je pouze teoretická. Nevidím žádný důvod, proč by se uvedené závěry nepoužily na milník F1G. 232. Kromě toho si musím položit otázku, zda je pro rozhodnutí o splnění podmínky bezprostředního dotčení relevantní to, že primárním účelem milníků týkajících se systému soudnictví je ochrana finančních zájmů Unie, a to stanovením požadavku na zajištění dostatečné úrovně fungování nezávislého soudnictví, aby bylo zaručeno řádné využívání finančních prostředků poskytnutých prostřednictvím Nástroje pro oživení a odolnost. Jinými slovy, je relevantní, že jejich účelem není obecně obnovit nezávislost soudnictví v Polsku za účelem zajištění dodržování hodnoty právního státu a čl. 19 odst. 1 SEU v Polsku? 233. Podle mého názoru by skutečnost, že uvedené milníky jsou přijaty na ochranu finančních zájmů Unie, mohla být relevantní pro rozhodnutí, které má být přijato ve věci samé(125), není však relevantní pro prokázání bezprostředního dotčení navrhovatelů, pro které stačí nalézt přímou souvislost mezi obsahem milníků a kolektivními zájmy navrhovatelů. 234. Pokud jde o osobní dotčení, navrhovatelé splňují i tuto podmínku. Jejich hlavní zájmy odlišují uvedená sdružení, pokud jde o milník F1G, od jiných sdružení, a to včetně těch, jejichž hlavním zájmem je ochrana hodnot právního státu obecně, která se ale netýkají konkrétně Polska. 235. Jsem tedy toho názoru, že navrhovatelé jsou bezprostředně a osobně dotčeni pro účely podání žaloby proti milníku F1G z důvodu, že uvedený milník nepostačuje k obnovení nezávislosti soudnictví v Polsku. 236. Na základě výše uvedeného navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že žaloby podané navrhovateli jsou přípustné, a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé. VII. K nákladům řízení 237. Vzhledem k tomu, že podle mé analýzy je třeba vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé, je nutno v souladu s článkem 137 jednacího řádu Soudního dvora, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, rozhodnout o nákladech řízení později. VIII. Závěry 238. S ohledem na výše uvedené úvahu navrhuji, aby Soudní dvůr: –        prohlásil první a třetí důvod kasačního opravného prostředku za opodstatněné, –        zrušil usnesení ze dne 4. června 2024, Medel a další v. Rada (T‑530/22 až T‑533/22, EU:T:2024:363), –        prohlásil projednávané žaloby na neplatnost za přípustné, –        vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé, –        rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. 1      Původní jazyk: angličtina. 2      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (Úř. věst. 2021, L 57, s. 17). 3      Více informací je k dispozici na internetových stránkách Evropské komise: https://reforms-investments.ec.europa.eu/recovery-and-resilience-facility-1_en. 4      Pokud jde o přehled institucionálního a právního kontextu, viz de Witte, B., „The European Union’s COVID-19 recovery plan: The legal engineering of an economic policy shift“, Common Market Law Review, sv. 58, 2021, s. 635. 5      Je vhodné podotknout, že vzhledem k současné geopolitické situaci by mohly být v nadcházejícím víceletém rámci 2028–2034 použity i nové finanční nástroje. V tomto ohledu bylo v Radě dosaženo dohody o získání až 150 miliard eur na kapitálových trzích v rámci nástroje Bezpečnostní akce pro Evropu (SAFE) za účelem financování vyšších investic do obrany uskutečňovaných členskými státy. V tomto ohledu viz https://defence-industry-space.ec.europa.eu/eu-defence-industry/safe-security-action-europe_en. 6      Viz čl. 24 odst. 1 a bod 53 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 7      Mělo být vyplaceno až 338 miliard eur v podobě grantů a až 385,8 miliardy eur v podobě půjček. 8      Viz čl. 4 odst. 2 a bod 30 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 9      Viz např. Rubio, E. et al., „The tools for protecting the EU budget from breaches of the rule of law: the Conditionality Regulation in context“, Tematická sekce Evropského parlamentu pro rozpočtové záležitosti, Generální ředitelství pro vnitřní politiky Unie, duben 2023, s. 50; Zeitlin, J., Bokhorst, D. a Eihmanis, E., „National recovery and resilience plans“, in Fabbrini, F. a Petit, C. A. (eds), Research Handbook on Post-Pandemic EU Economic Governance and NGEU Law, Edward Elgar Publishing, Cheltenham, 2024, s. 144. 10      V tomto ohledu viz body 51 a 52 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 11      Podle čl. 2 odst. 4 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost se milníky a cíli rozumí „měření pokroku směrem k dosažení reformy nebo investice, přičemž milníky představují kvalitativní výsledky a cíle představují kvantitativní výsledky“. 12      Viz například sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, Nástroj pro oživení a odolnost: po dvou letech – Jedinečný nástroj, který je ústředním prvkem zelené a digitální transformace EU, COM(2023) 99 final, 21. února 2023. 13      Viz stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve věci Maďarsko v. Parlament a Rada (C‑156/21, EU:C:2021:974, body 96 až 115), v němž pojednává o mechanismech finanční podmíněnosti v unijním právu. Viz též mé stanovisko ve věci Parlament v. Komise (C‑225/24, EU:C:2026:88, zejména body 5 až 29). 14      Viz například Viţă, V., „Revisiting the Dominant Discourse on Conditionality in the EU: The Case of EU Spending Conditionality“, Cambridge Yearbook of European Legal Studies, sv. 19, 2017, s. 116. 15      Viz článek 18 a bod 39 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 16      Viz čl. 18 odst. 4 písm. b) a bod 32 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. Evropský semestr je součástí rámce Evropské unie pro ekonomické záležitosti. Jedná se o každoroční proces, který koordinuje hospodářské a sociální politiky Unie a v jeho rámci členské státy uvádějí do souladu své rozpočtové a hospodářské politiky s cíli a pravidly dohodnutými na úrovni Unie. 17      Viz čl. 18 odst. 4 písm. i) a p) nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 18      Viz čl. 19 odst. 3, bod 41 odůvodnění a příloha V nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 19      Viz čl. 19 odst. 1 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 20      Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska. 21      Viz čl. 22 odst. 1 a bod 54 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 22      Viz čl. 20 odst. 1 a 7 a bod 45 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 23      Viz čl. 24 odst. 2 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 24      Viz čl. 24 odst. 4 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 25      Viz čl. 24 odst. 5 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 26      Takové pozastavení může být zrušeno pouze tehdy, pokud dotčený členský stát přijal nezbytná opatření k zajištění uspokojivého splnění milníků a cílů stanovených v prováděcím rozhodnutí Rady. Viz čl. 24 odst. 6 a body 52 a 53 odůvodnění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost. 27      Podle stránky země týkající se Polska na internetových stránkách Komise, která je k dispozici na adrese: https://reforms-investments.ec.europa.eu/polands-recovery-and-resilience-plan_en, existuje vazba na polský plán pro oživení a odolnost z června 2022. Podle dokumentu Komise obsahoval polský plán pro oživení a odolnost celkem 49 reforem a 53 investičních projektů se 283 milníky a cíli. Viz pracovní dokument útvarů Komise Analýza plánu pro oživení a odolnost Polska doprovázející návrh prováděcího rozhodnutí Rady o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska, SWD(2022) 161 final, 1. června 2022, s. 61. 28      Viz COM(2022) 268 final ze dne 1. června 2022. 29      Viz dokument Rady 9728/22 ze dne 14. června 2022. Uvedené rozhodnutí bylo následně změněno prováděcím rozhodnutím Rady ze dne 8. prosince 2023, kterým nebyly změněny milníky F1G, F2G a F3G. Viz dokument Rady 15835/1/23 REV 1 ze dne 7. prosince 2023; pokud jde o přílohu, viz dokument Rady 15835/23 ADD 1 ze dne 24. listopadu 2023. Konečné verze přijaté dne 17. června 2022 a 8. prosince 2023 patrně nejsou veřejně přístupné. 30      Viz článek 4 sporného rozhodnutí. 31      Viz článek 1 sporného rozhodnutí. 32      Viz článek 2 sporného rozhodnutí. Třetí odstavec upřesňuje, že vyplacení splátek je podmíněno rozhodnutím Komise, že Polsko uspokojivě splnilo příslušné milníky a cíle určené v souvislosti s prováděním plánu pro oživení a odolnost. 33      Viz článek 3 sporného rozhodnutí. 34      Viz body 2, 9 a 19 odůvodnění sporného rozhodnutí. V tomto ohledu vydala Rada v rámci evropského semestru Polsku doporučení pro jednotlivou zemi v roce 2020, a to mimo jiné za účelem podpory investičního prostředí, zejména zachování nezávislosti soudnictví. Viz doporučení Rady ze dne 20. července 2020 k národnímu programu reforem Polska na rok 2020 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu Polska z roku 2020 (Úř. věst. 2020, C 282, s. 135), bod 4. Uvedený bod byl zopakován v následných doporučeních Rady, jako je doporučení ze dne 12. července 2022 (Úř. věst. 2022, C 334, s. 171), bod 5. 35      Viz dokument Rady 9728/22 ADD 1 ze dne 13. června 2022, oddíl 1, složka F, s. 195. Podle všeho neexistuje konečné znění přijaté dne 17. června 2022, které by bylo přístupné veřejnosti. 36      Viz Komise Kladné předběžné posouzení uspokojivého splnění milníků a cílů týkajících se první žádosti o platbu předložené Polskem dne 15. prosince 2023, které Evropská komise předložila Hospodářskému a finančnímu výboru, 29. února 2024, s. 79 až 96. 37      Uvedený zákon nabyl účinnosti dne 15. července 2022. 38      Viz prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 5. dubna 2024 o schválení výplaty první splátky nevratné podpory a první splátky úvěrové podpory pro Polsko, C(2024) 2369, 5. dubna 2024, body 27 a 28 odůvodnění. 39      Viz Komise Kladné předběžné posouzení uspokojivého splnění milníků a cílů týkajících se třetí žádosti o platbu předložené Polskem dne 27. prosince 2024, které Evropská komise předala Hospodářskému a finančnímu výboru, 29. října 2025, s. 66 až 68. Komise uvedla, že na základě informací předložených Polskem bylo zahájeno sedm přezkumných řízení, z nichž pět skončilo vydáním rozhodnutí, jedno řízení bylo zastaveno a v jednom dosud rozhodnuto nebylo v důsledku řádně odůvodněných výjimečných okolností. 40      Viz prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 19. listopadu 2025 o schválení výplaty čtvrté a páté splátky nevratné podpory a čtvrté a páté splátky úvěrové podpory Polsku, C(2025) 7998 final, 19. listopadu 2025, bod 33 odůvodnění. 41      Uvedenými návrhy se navrhovatelé domáhali zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu z důvodu, že milníky týkající se soudního systému nejsou oddělitelné od uvedeného rozhodnutí, a vznesli pět žalobních důvodů vycházejících z: 1) nezohlednění judikatury Soudního dvora a porušení článku 2 a čl. 13 odst. 2 SFEU, popřípadě nepříslušnosti, 2) porušení článku 2 SEU a čl. 19 odst. 1 SEU, vykládaných v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), 3) neúčinnosti kontroly v důsledku neexistence účinné soudní ochrany, 4) nesprávného právního posouzení / zjevně nesprávného posouzení při uplatňování čl. 19 odst. 3 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost a 5) nedostatečného odůvodnění. 42      Jedním z členů správní rady sdružení Medel je rovněž polský soudce, proti němuž je vedeno kárné řízení. 43      V tomto ohledu odkázali zejména na rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu) (C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982); ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C‑791/19, EU:C:2021:596); ze dne 6. října 2021, W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798); a ze dne 5. června 2023, Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromý život soudců) (C‑204/21, EU:C:2023:442). 44      T 530/22 až T 533/22, EU:T:2024:363. 45      Tribunál rozhodl o projednání žalob ve zrychleném řízení rozhodnutím ze dne 19. prosince 2022. 46      Rada vznesla námitku nepřípustnosti, Tribunál však usnesením ze dne 31. března 2023 rozhodl o spojení uvedené námitky s věcí samou. Viz bod 35 napadeného usnesení. 47      Poukázal přitom na své usnesení ze dne 8. května 2019 vydané ve věci Carvalho a další v. Parlament a Rada (T‑330/18, EU:T:2019:324, bod 51 a citovaná judikatura). 48      V tomto ohledu Tribunál v bodech 54 až 57 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelé mohou uplatnit aktivní legitimaci k podání žaloby ve druhé situaci bez ohledu na skutečnost, že tři z navrhovatelů jsou sdruženími zastupujícími soudce na mezinárodní úrovni, jejichž členy jsou zpravidla vnitrostátní profesní sdružení, včetně polských sdružení soudců, a že čtvrtý navrhovatel je nadací a nemá žádné členy, ale jedná jménem soudců, jejichž zájmy hájí. Na tomto základě Tribunál považoval za nezbytné posoudit aktivní legitimaci soudců, kteří jsou členy sdružení, jež jsou následně členy navrhovatelů. Vzhledem k tomu, že uvedené body napadeného usnesení nebyly v řízení před Soudním dvorem rozporovány, nebudu se jimi dále zabývat. 49      Viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 4. února 2025, Medel a další v. Rada (C‑555/24 P, EU:C:2025:73). 50      Viz například rozsudky ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise (C‑182/03 a C‑217/03, EU:C:2006:416, bod 56); ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise (C‑384/16 P, EU:C:2018:176, body 87 a 88); a ze dne 20. června 2024, Euranimi v. Komise (C‑252/23 P, EU:C:2024:538, bod 31); stanovisko generálního advokáta P. Légera ve spojených věcech Belgie a Forum 187 v. Komise (C‑182/03 a C‑217/03, EU:C:2006:89, bod 153). 51      Navrhovatelé někdy poukazují pouze na nedostatečnost milníku F1G a jindy na nedostatečnost všech tří milníků společně. Uvedené tvrzení se v podstatě týká nedostatečnosti milníků systému soudnictví v Polsku pro účely odpovídajícího obnovení nezávislosti soudnictví v uvedeném členském státě. V zájmu zjednodušení odkazuji na uvedené tvrzení jako na tvrzení týkající se milníku F1G. 52      Viz bod 62 napadeného usnesení. 53      Nedávno například rozsudek ze dne 10. února 2026, WhatsApp Ireland v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (C‑97/23 P, EU:C:2026:81, bod 94 a citovaná judikatura). 54      Viz například rozsudky ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, dále jen „rozsudek Nord Stream 2“, EU:C:2022:548, bod 105), a ze dne 10. února 2026, WhatsApp Ireland v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (C‑97/23 P, EU:C:2026:81, bod 98). 55      Tribunál v tomto ohledu odkázal na body 63 a 75 rozsudku Nord Stream 2. 56      Rozsudek ze dne 10. února 2026, WhatsApp Ireland v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (C‑97/23 P, EU:C:2026:81, bod 97). 57      Bod 86 napadeného usnesení. 58      Viz bod 87 napadeného usnesení. 59      Bod 89 napadeného usnesení. 60      Viz poznámka pod čarou 43 tohoto stanoviska. 61      Je pravděpodobné, že Tribunál nepovažoval za nezbytné posuzovat druhou podmínku bezprostředního dotčení, neboť konstatoval, že nebyla splněna první podmínka. Několik prohlášení týkajících se povahy financování z Nástroje pro oživení a odolnost nicméně naznačuje, že Tribunál byl toho názoru, že Polsko není povinno zavést přezkumné řízení. V tomto ohledu viz bod 72 napadeného usnesení, v němž Tribunál vysvětlil, že milníky jsou omezeny na proces uvolňování finančních prostředků, jakož i bod 74 uvedeného usnesení, v němž Tribunál konstatoval, že milníky mají povahu rozpočtové podmíněnosti, což znamená, že Polsko je jimi vázáno pouze v případě, že chce získat finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost. 62      Rozsudek Nord Stream 2 (bod 95). 63      Viz například rozsudek ze dne 10. února 2026, WhatsApp Ireland v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (C‑97/23 P, EU:C:2026:81, bod 101). 64      V tomto ohledu Rada a Komise tvrdily, že praxe provádění Nástroje pro oživení a odolnost je taková, že ne všechny členské státy předložily žádosti o platbu na základě uvedeného nástroje. To by však bylo možné vysvětlit různými důvody. Například se mohlo stát, že nesplnily některé milníky nebo, zejména pokud jde o půjčky spíše než granty poskytované v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, mohly být uvedeným státům nabídnuty lepší podmínky na trhu. 65      Pokud jde o možná srovnání rozpočtové podmíněnosti v Unii s nástroji používanými v jiných federálních systémech, zejména ve Spojených státech a Kanadě, viz například Viţă, V., „The Rise of Spending Conditionality in the EU: What Can EU Learn from the U. S. Conditional Spending Doctrine and Policies?“, EUI Department of Law Research Paper No 2017/16; Baraggia, A., La Condizionalità come Strumento di Governo negli Stati Compositi: Una Comparazione tra Stati Uniti, Canada e Unione Europea, G. Giappichelli Editore, Turín, 2023. 66      Viz například rozsudky ze dne 5. května 1998, Compagnie Continentale (Francie) v. Komise (C‑391/96 P, EU:C:1998:194, bod 42); a ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville vesuviane a Ente per le Ville vesuviane v. Komise (C‑445/07 P a C‑455/07 P, EU:C:2009:529, bod 46); a rozsudek Nord Stream 2, bod 44 (kurzivou zvýraznila autorka stanoviska). 67      Viz rozsudek ze dne 23. listopadu 1971 (62/70, EU:C:1971:108, body 6 až 8). 68      Viz rozsudek ze dne 17. ledna 1985 (11/82, EU:C:1985:18, body 7 až 10). 69      Pokud jde o další příklad, viz rozsudek ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise (C‑386/96 P, EU:C:1998:193, body 44 až 54). 70      Viz například rozsudky ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville vesuviane a Ente per le Ville vesuviane v. Komise (C‑445/07 P a C‑455/07 P, EU:C:2009:529, body 58 až 60), a ze dne 4. prosince 2019, PGNiG Supply & Trading v. Komise (C‑117/18 P, EU:C:2019:1042, bod 50). 71      Jak je uvedeno v literatuře, autorství plánů pro oživení a odolnost není zcela jasné. Viz například Dawson, M., „Europe’s expanding coordination space“, European Law Open, sv. 3, 2024, s. 746, zejména s. 759; Dermine, P., „The planning method: An inquiry into the constitutional ramifications of a new EU governance technique“, Common Market Law Review, sv. 61, 2024, s. 959, zejména s. 978 až 982. 72      V tomto ohledu je rovněž možné načrtnout analogii s judikaturou, která se vyvinula v rámci složených řízení, zejména s rozsudkem ze dne 18. června 2024, Komise v. SRB (C‑551/22 P, EU:C:2024:520, zejména body 83 až 88), a mým stanoviskem v uvedené věci (C‑551/22 P, EU:C:2023:846, zejména body 33 až 71), ačkoli se uvedená věc týkala pojmu „napadnutelný akt“, nikoli bezprostředního dotčení. V uvedeném rozsudku měl Soudní dvůr za to, že v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí v rámci bankovní unie odráží schválení rozhodnutí o řešení krize Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) Komisí souhlas s obsahem a formou takového rozhodnutí, takže opatření k řešení krize je s konečnou platností stanoveno rozhodnutím Komise o schválení, nikoli rozhodnutím SRB, a vyvolává tedy závazné právní účinky. 73      Viz stanovisko generálního advokáta O. Dutheilleta de Lamothe ve věci Bock v. Komise (62/70, EU:C:1971:95, 1971 ECR 911, zejména s. 915). 74      Viz bod 82 napadeného usnesení. 75      Viz například rozsudek ze dne 21. října 2021, Lípidos Santiga v. Komise (C‑402/20 P, EU:C:2021:872, bod 45). 76      V tomto ohledu viz body 63 a 64 žaloby podané sdružením Medel v prvním stupni. V části uvedené žaloby, v niž jsou specifikovány žalobní důvody, a zejména v bodech 169 a 190 žaloby, poukázali navrhovatelé na řadu nedostatků, aniž upřesnili, jaké konkrétní požadavky by měl milník F1G ukládat Polsku. 77      ESLP, 9. dubna 2024, Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a další v. Švýcarsko (CE:ECHR:2024:0409JUD005360020, dále jen „rozsudek KlimaSeniorinnen“). 78      Pokud jde o první situaci, Soudní dvůr poprvé v rozsudku ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise (191/82, EU:C:1983:259, body 28 a 29), konstatoval, že sdružení, které bylo v uvedené věci profesním sdružením, má aktivní legitimaci na základě procesních práv přiznaných sekundárním právem Unie; viz též například usnesení ze dne 8. prosince 2006, Polyelectrolyte Producers Group v. Komise a Rada (C‑368/05 P, EU:C:2006:771, bod 58). Pokud jde o druhou situaci, Soudní dvůr v řadě případů připustil aktivní legitimaci sdružení, pokud mají aktivní legitimaci členové, které zastupuje. Viz například rozsudky ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise (C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 39), a ze dne 21. září 2023, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (C‑478/21 P, EU:C:2023:685, body 80 až 86). Pokud jde o třetí situaci, první věcí, ve které Soudní dvůr uznal aktivní legitimaci sdružení z důvodu dotčení jeho vyjednávací pozice, byl rozsudek ze dne 2. února 1988, Kwekerij van der Kooy a další v. Komise (67/85, 68/85 a 70/85, EU:C:1988:38, body 21 až 24); viz též rozsudek ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, body 29 a 30). 79      Zjištění Tribunálu týkající se uvedených tří typů situací se liší, viz například konstatování, že žaloby na neplatnost podané sdruženími jsou přípustné v „přinejmenším třech typech situací“ (viz například usnesení ze dne 30. září 1997, Federolio v. Komise, T‑122/96, EU:T:1997:142, bod 61), nebo ve „třech přesně vymezených situacích“ (viz například rozsudek ze dne 15. září 2016, Molinos Río de la Plata a další v. Rada, T‑112/14 až T‑116/14 a T‑119/14, EU:T:2016:509, bod 33). V tomto ohledu viz Bruno, W., Strategic Litigation before the CJEU: A Procedural Law Approach, rigorózní práce, Lucemburská univerzita, 2026, s. 334. 80      Viz například rozsudky ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, dále jen „rozsudek UPA“, EU:C:2002:462, bod 8), a ze dne 25. března 2021, Carvalho a další v. Parlament a Rada (C‑565/19 P, dále jen „rozsudek Carvalho“, EU:C:2021:252, bod 85). 81      V bodech 42 až 45 napadeného usnesení Tribunál dospěl k závěru, že první situace není v projednávané věci relevantní. 82      Viz rozsudky ze dne 2. února 1988, Kwekerij van der Kooy a další v. Komise (67/85, 68/85 a 70/85, EU:C:1988:38, body 21 až 24), a ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, body 29 a 30). 83      Viz například rozsudky ze dne 23. května 2000, Comité d’entreprise de la Société française de production a další v. Komise (C‑106/98 P, EU:C:2000:277, bod 45); ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise (C‑319/07 P, EU:C:2009:435, body 87 a 92); a ze dne 26. září 2024, ATPN v. Komise (C‑340/23 P, EU:C:2024:806, bod 40), kde měl Soudní dvůr za to, že obě věci, v nichž uznal vyjednávací pozici sdružení, se týkaly zvláštních situací, v nichž měl žalobce jasně vymezenou pozici vyjednavače úzce související se samotným předmětem rozhodnutí, čímž se ocitl ve faktické situaci, která jej odlišila od všech ostatních osob. 84      Na jednání Komise rovněž vyjádřila názor, že dotčení vyjednávací pozice je pouze příkladem třetí situace, což znamená, že třetí situace by se mohla vyvinout a mohly by se objevit další příklady. 85      To je zřejmé již od rozsudku ze dne 23. dubna 1986, Les Verts v. Parlament (294/83, EU:C:1986:166, bod 23); z nedávné doby viz například rozsudek ze dne 14. července 2022, Itálie a Comune di Milano v. Rada (Sídlo Evropské agentury pro léčivé přípravky) (C‑59/18 a C‑182/18, EU:C:2022:567, bod 59). 86      Viz rozsudek UPA (body 40 až 42) a rozsudek ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré (C‑263/02 P, EU:C:2004:210, body 30 až 32). 87      V tomto ohledu viz rozsudek UPA (bod 44). Viz též například rozsudek ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré (C‑263/02 P, EU:C:2004:210, bod 36), a rozsudek Carvalho (body 69 a 78). 88      Podle statistik Soudního dvora předložily v roce 2022, kdy byla podána žaloba v projednávané věci k Tribunálu, polské soudy Soudnímu dvoru 39 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. V roce 2023 se počet žádostí zvýšil na 48 a vyšší počet žádostí byl i v roce 2024, kdy bylo podáno 47 žádostí. Viz Soudní statistiky Soudního dvora – 2022, s. 5; Soudní statistiky Soudního dvora – 2023, s. 11; a Soudní statistiky Soudního dvora – 2024, s. 10, k dispozici na internetových stránkách: https://curia.europa.eu/site/jcms/d2_5146/en/cour-de-justice. 89      Pokud by existovaly závažné a přetrvávající nedostatky při zajišťování nezávislosti soudnictví, odůvodňovalo by to zahájení postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU, který byl ve vztahu k Polsku ukončen dne 29. května 2024, kdy Komise vzala svůj odůvodněný návrh zpět. 90      Viz například rozsudky ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 45); ze dne 22. června 2021, Venezuela v. Rada (Dotčení třetího státu) (C‑872/19 P, EU:C:2021:507, body 48 až 50); a ze dne 4. října 2024, Komise v. Rada a Rada v. Front Polisario (C‑778/21 P a C‑798/21 P, EU:C:2024:833, bod 117). 91      Generální advokát M. Bobek vyjádřil takový postoj elegantně ve svém stanovisku ve věci SatCen v. KF (C‑14/19 P, EU:C:2020:220, bod 69), když uvedl: „Jednoduše řečeno, článek 47 Listiny neumožňuje Soudnímu dvoru přepsat Smlouvy, ale ukládá mu povinnost vykládat stávající ustanovení tak, aby mohlo být dosaženo jejich plného potenciálu poskytovat soudní ochranu komukoliv, kdo je dotčen akty institucí či orgánů Unie.“ Viz též mé stanovisko ve spojených věcech KS a KD v. Rada a další a Komise v. KS a KD (C‑29/22 P a C‑44/22 P, EU:C:2023:901, bod 100). 92      V tomto ohledu viz stanovisko č. 23 Poradního sboru evropských soudců (CCJE) k úloze sdružení soudců při podpoře nezávislosti soudnictví, 6. listopadu 2020. 93      Viz například Bojarski, L., „Civil Society Organizations for and with the Courts and Judges – Struggle for the Rule of Law and Judicial Independence: The Case of Poland 1976-2020“, German Law Journal, sv. 22, 2021, s. 1344; Grabowska-Moroz, B. a Śniadach, O., „The Role of Civil Society in Protecting Judicial Independence in Times of Rule of Law Backsliding in Poland“, Utrecht Law Review, sv. 17, 2021, s. 56. 94      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 8. května 2024, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ (Sdružení soudců) (C‑53/23, EU:C:2024:388, zejména body 43, 44, 60 a 64). 95      Musím však podotknout, že pokud by takovým sdružením bylo bráněno v tom, aby se s určitými druhy věcí obracely jak na vnitrostátní soudy, tak na unijní soudy, mohlo by to mít za následek porušení jejich práva na účinnou soudní ochranu. 96      Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska. 97      Parlament totiž podal žalobu na neplatnost proti Komisi v rámci jiného finančního rámce, byť proti rozhodnutí, kterým se konstatuje, že podmínky pro vyplacení finančních prostředků byly splněny. Viz mé stanovisko ve věci Parlament v. Komise (C‑225/24, EU:C:2026:88), která je v současné době projednávána v řízení u Soudního dvora. 98      Poznamenávám, že v projednávané věci žádný členský stát nevstoupil do řízení jako vedlejší účastník na podporu navrhovatelů. 99      V tomto ohledu viz rozsudek ESLP ze dne 30. ledna 2025, Cannavacciuolo a další v. Itálie (CE:ECHR:2025:0130JUD005156714, body 220 až 222) (v němž ESLP rozhodl, že sdružení neměla aktivní legitimaci ve věci týkající se znečištění způsobeného protiprávním vypouštěním odpadů, jelikož rozsudek KlimaSeniorinnen byl omezen na změnu klimatu a v uvedeném řízení nevyvstaly žádné zvláštní faktory). 100      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 15. července 2025, ECB a Komise v. Corneli (C‑777/22 P a C‑789/22 P, EU:C:2025:580, bod 73) (v němž měl Soudní dvůr za to, že některá rozhodnutí ESLP týkající se kritérií umožňujících dovolávat se postavení „oběti“ ve smyslu článku 34 EÚLP „nejsou relevantní“ pro účely posouzení, zda byla žalobkyně v dotčeném sporu spornými rozhodnutími bezprostředně dotčena). 101      K rozdílu mezi pojmy „ochrana subjektivních práv“ a „objektivní právní řád“, zejména v německém správním právu, viz Hohnerlein, J., „Who is afraid of actio popularis?: On Separating Rights and Remedies in the ECtHR’s Climate Judgment“, Verfassungsblog, 26. dubna 2024. 102      Viz například Letsas, G., „The European Court’s Legitimacy After KlimaSeniorinnen“, European Convention on Human Rights Law Review, sv. 5, 2024, s. 444, zejména s. 448 až 453; Rocha, A. a Fragoso Martins, P., „Standing for the environment? Locus standi of associations before the ECtHR and the CJEU“, European Human Rights Law Review, sv. 5, 2025, s. 591, zejména s. 593 a 594. Viz též Eckes, C., „Strategic Climate Litigation before National Courts: Can European Union Law Be Used As A Shield?“, German Law Journal, sv. 25, 2024, s. 1022. 103      Viz rozsudek KlimaSeniorinnen (body 486 až 488). 104      ESLP tím rovněž naznačil, že se nedomnívá, že by rozhodování o (ne)přiměřenosti právních předpisů v oblasti klimatu nemělo spadat do pravomoci soudů. Pouze změnil to, jakým způsobem mu mohou být takové otázky pokládány. Otázka, do jaké míry by soudci mohli skutečně legitimně vytvářet právo v oblasti klimatu, však nebyla uvedeným rozsudkem vyřešena, spíše naopak, vyvolala v tomto ohledu další otázky. Viz například Kingston, S., „A Story Part Told: The Role of Courts in Climate Governance“, Yearbook of International Environmental Law, sv. 35, 2025, s. 1. 105      Viz stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ve věci Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, EU:C:2002:197, bod 59). 106      Viz rozsudek UPA (zejména body 45 a 46). 107      Viz rozsudek Carvalho (bod 91). 108      Lze tvrdit, že některá sdružení hájí obecné zájmy, tedy zájmy společné celé populaci. Nedovoluji si však označovat jakékoli zájmy za obecné zájmy, neboť i některé zájmy obecně vnímané jako obecné, jako je čisté prostředí nebo zmírnění změny klimatu, nejsou vždy sdíleny všemi, zejména ne společnostmi, jejichž obchodní příležitosti by mohly být takovými cíli omezeny. Upřednostňuji tedy označení „kolektivní zájmy“ bez ohledu na počet jednotlivých subjektů, které je sdílejí. 109      V rozsudku KlimaSeniorinnen se ESLP podrobně vyjádřil k některým faktorům, které budou určující pro aktivní legitimaci sdružení v uvedeném kontextu, a sice že dotčené sdružení musí být: 1) v daném státě založeno v souladu se zákonem, nebo mít způsobilost v něm jednat, 2) být schopné prokázat, že se věnuje hájení lidských práv svých členů nebo jiných dotčených osob v daném státě, ať již pouze formou kolektivní žaloby na ochranu uvedených práv proti hrozbám vyplývajícím ze změny klimatu nebo včetně takové kolektivní žaloby, 3) být skutečně kvalifikované a reprezentativní pro jednání jménem členů nebo jiných dotčených jednotlivců v daném státě, kteří jsou vystaveni konkrétním hrozbám nebo nepříznivým účinkům změny klimatu, v rámci ochrany na základě EÚLP. Viz rozsudek KlimaSeniorinnen (bod 502). Pokud jde o uplatnění uvedených kritérií, viz rozsudek ESLP ze dne 28. října 2025, Greenpeace Nordic a další v. Norsko (CE:ECHR:2025:1028JUD003406821, body 308 až 312). 110      Viz například rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 479); ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (19/62 až 22/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499); ze dne 18. března 1975, Union syndicale-Service public européen a další v. Rada (72/74, EU:C:1975:43, bod 17); a ze dne 2. dubna 1998, Greenpeace Council a další v. Komise (C‑321/95 P, EU:C:1998:153, bod 14). 111      Rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 479); ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (19/62 až 22/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499). 112      Rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 480), a ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (480 až 19/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499). 113      Stanovisko generálního advokáta N. Emilioua ve věci Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:435, bod 120). 114      Viz bod 51 napadeného usnesení. 115      Ve věci Jégo-Quéré měl Soudní dvůr za to, že výklad osobního dotčení přijatý Tribunálem by odstranil veškerý význam uvedeného požadavku, jak je upraven v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU (tehdejším článku 230 ES). Viz rozsudek ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré (C‑263/02 P, EU:C:2004:210, bod 38). 116      Stanovisko generálního advokáta G. Cosmase ve věci Greenpeace Council a další v. Komise (C‑321/95 P, EU:C:1997:421, bod 118). 117      Jak Soudní dvůr opakovaně potvrdil, z ustálené judikatury vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, pouze tehdy, jsou-li aktem, jehož zrušení je navrhováno, zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Viz rozsudek ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, EU:C:1963:17, 1963 ECR 95, zejména s. 107), opakovaně potvrzený v řadě dalších rozhodnutí, naposledy v rozsudku ze dne 18. prosince 2025, Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:982, bod 57). 118      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 15. července 2025, ECB a Komise v. Corneli (C‑777/22 P a C‑789/22 P, EU:C:2025:580, body 75 a 76). 119      V rámci řízení před Tribunálem byla přípustnost žalob předmětem písemné výměny mezi zúčastněnými stranami, včetně námitky nepřípustnosti vznesené Radou, odpovědi žalobců na uvedenou námitku, písemných otázek položených žalobcům Tribunálem dne 16. června 2023, spisů vedlejších účastníků Polska, Maďarska a Komise, jakož i odpovědí žalobců na uvedené spisy. 120      Viz poznámka pod čarou 117 tohoto stanoviska. 121      V tomto ohledu viz například rozsudek ze dne 18. prosince 2025, Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:982, body 59 a 60). 122      Viz zejména body 44 až 48 a 53 žaloby, kterou podalo sdružení AEAJ v prvním stupni, jakož i odpovědi žalobců na otázky 3 a 4 Tribunálu položené dne 16. ledna 2023. 123      Viz například rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 31), a ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise (C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, body 36 a 37); viz též rozsudek ze dne 7. května 2009, NVV a další v. Komise (T‑151/05, EU:T:2009:144, body 45 až 48). 124      Viz body 39 až 42, 190 a 195 tohoto stanoviska. 125      Soudní dvůr potvrdil, že aby byla dodržena zásada svěření pravomocí, může být podmíněnost právního státu uložena pouze v případě, že se dostatečně bezprostředně dotýká ochrany finančních zájmů Unie. Viz rozsudky ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada (C‑156/21, EU:C:2022:97, body 144 a 145), a ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑157/21, EU:C:2022:98, body 162 a 163).