null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 12. února 2026(1)
Spojené věci C-722/24 a C-756/24
SIA „Elektro bizness”
za účasti:
Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija (C-722/24)
a
Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija
za účasti:
SIA „Jelgavas autobusu parks” (C-756/24)
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) [nejvyšší soud, Lotyšsko])
„ Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Vnitřní trh s elektřinou – Směrnice (EU) 2019/944 – Článek 2 bod 41 – Pojem přímého vedení – Možnost výběru pro zákazníky – Úplné oddělení od soustavy – Připojení zákazníka ke stávajícímu vedení – Připojení většího počtu zákazníků“
Obsah
I. Úvod
II. Právní rámec
A. Unijní právo
B. Lotyšské právo
III. Spory v původním řízení a předběžné otázky
A. Věc C-722/24, Elektro bizness
B. Věc C-756/24, Jelgavas autobusu parks
IV. Právní analýza
A. Přímé vedení jako alternativní forma dodávek energie? (Otázka 2 ve věci C-722/24 a otázky 1 a 3 ve věci C-756/24)
1. K vymezení případů 1 a 2 podle čl. 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou
2. Pojetí přímého vedení podle čl. 2 bodu 41 případu 2 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou jako alternativy k soustavě
a) Znění definice podle článku 2 bodu 41 případu 2
b) Legislativní historie čl. 2 bodu 41
c) Srovnání se směrnicí o vnitřním trhu s plynem
d) Systematika směrnice o vnitřním trhu s elektřinou
e) Cíle směrnice
1) Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou
2) Cíl ekologické transformace
3) Konflikt s cílem zajištění dostupných cen energie
3. Dílčí závěry
B. Úplné oddělení od soustavy (otázka 2 ve věci C-756/24)
C. K otázce připojení více zákazníků k jednomu a témuž elektrickému vedení (otázka 2 ve věci C-722/24)
D. K pojmu „výrobní místo“ (otázka 1 ve věci C-722/24)
E. K otázce kritéria izolovaného zákazníka a izolovaného výrobního místa (otázky 1 a 2 ve věci C-722/24 a otázka 3 ve věci C-756/24)
V. Závěry
I. Úvod
1. Je přímé vedení, jehož prostřednictvím zákazník odebírá elektřinu od výrobce bez zprostředkování soustavou (a tedy bez placení souvisejících nákladů), vyhrazeno pouze pro zákazníky, kteří nemohou být z technických nebo ekonomických důvodů připojeni k distribuční soustavě? Nebo mají členské státy možnost povolit přímé vedení i v jiných případech (například jako podporu průmyslových areálů nebo decentralizované výroby a dodávek „zelené“ energie)?
2. Toto je ve svém jádru otázka, na níž je založena tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (nejvyšší soud, Lotyšsko).
3. Přímé vedení je uznávanou součástí vnitřního trhu s elektřinou počínaje směrnicí 96/92/ES(2). V aktuálně platné směrnici (EU) 2019/944 (dále jen „směrnice o vnitřním trhu s elektřinou“)(3) je regulováno tak, aby bylo možné dosáhnout rovnováhy mezi bezpečností dodávek pro všechny zákazníky a spravedlivým rozdělením nákladů na distribuční soustavu na jedné straně a podporou průmyslu a diverzifikace výroby energie na straně druhé.
4. Obě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal Augstākā tiesa (Senāts) (nejvyšší soud [senát]) dávají nyní Soudnímu dvoru možnost upřesnit podmínky příslušné náhrady.
5. Obě elektrická vedení, která jsou předmětem původního řízení, mají sloužit jako spojení mezi zařízením pro výrobu elektřiny a zákazníkem. Obě plánovaná vedení však mají určitá specifika: Ve věci C-722/24 má být zákazník připojen prostřednictvím elektrického vedení, které je předmětem sporu, ke stávajícímu elektrickému vedení, které je připojeno k distribuční soustavě a prostřednictvím kterého jsou již zásobováni další zákazníci. V případě C-756/24 je zákazník k distribuční soustavě již připojen a přeje si toto připojení zachovat i v budoucnu jako záložní připojení vedle elektrického vedení, které je předmětem sporu.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
6. Článek 2 („Definice“) bod 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou obsahuje definici pojmu přímé vedení. Pro účely této směrnice se rozumí:
„‚přímým vedením‘ elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem, nebo elektrické vedení spojující výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo zákazníky;“
7. Článek 7 téže směrnice, nadepsaný „Přímá vedení“, stanoví:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní:
a) všem výrobcům a podnikům dodávajícím elektřinu(4) usazeným na jejich území zásobovat své vlastní prostory, dceřiné společnosti a zákazníky prostřednictvím přímých vedení, aniž by se na ně vztahovaly nepřiměřené administrativní postupy nebo náklady;
b) všem zákazníkům na jejich území, aby byli, ať už individuálně nebo společně, výrobci a podniky dodávajícími elektřinu zásobováni prostřednictvím přímých vedení.
2. Členské státy stanoví kritéria pro povolení výstavby přímých vedení na svém území. Tato kritéria musí být objektivní a nediskriminační.“
3. Možnost dodávek elektřiny prostřednictvím přímých vedení podle odstavce 1 tohoto článku nemá vliv na možnost uzavírat smlouvy o dodávkách elektřiny podle článku 6.
4. Členské státy mohou podmínit vydání povolení k výstavbě přímého vedení buď odmítnutím přístupu do soustavy na základě článku 6, je-li to vhodné, nebo zahájením postupu řešení sporů podle článku 60.
5. Členské státy mohou odmítnout povolit výstavbu přímého vedení, pokud by udělení tohoto povolení bránilo uplatňování ustanovení o povinnostech veřejné služby podle článku 9. Toto odmítnutí musí být řádně odůvodněno.
B. Lotyšské právo
8. V čl. 1 bodě 29 Elektroenerģijas tirgus likums ze dne 5. května 2005 (dále jen „zákon o trhu s elektřinou“) je přímé vedení definováno jako
„elektrické vedení spojující izolované výrobní místo elektřiny s izolovaným zákazníkem nebo elektrické vedení spojující izolovaného výrobce elektřiny a obchodníka přímo zásobujícího zařízení v jeho vlastnictví nebo držení, spojené podniky a jeho vlastní zákazníky;“
9. Článek 25 („Výstavba vedení“) odst. 2 a odst. 3 bod 1 zákona o trhu s elektřinou zní:
„2. Provozovatel distribuční soustavy má právo zavést distribuční soustavu na území, na které se vztahuje jeho licence.
3. Jiná osoba než provozovatel distribuční soustavy je oprávněna zavést distribuční vedení na území, na které se vztahuje licence provozovatele distribuční soustavy, pokud je budované vedení:
bod 1) přímým vedením;“
10. Článek 26 („Přímé vedení“) zákona o trhu s elektřinou stanoví:
„1. Výrobce má právo dodávat elektřinu zákazníkům nebo do vlastních zařízení prostřednictvím připojení přímého vedení.
2. Povolení k zavedení připojení přímého vedení vydává regulační orgán. Regulační orgán stanoví objektivní a jednotná kritéria, na jejichž základě je vydáváno povolení k zavedení připojení přímého vedení.“
III. Spory v původním řízení a předběžné otázky
A. Věc C-722/24, Elektro bizness
11. Společnost Elektro bizness provozuje kogenerační elektrárnu. Kromě této elektrárny vlastní také na tuto elektrárnu napojené podzemní kabelové vedení (dále jen „stávající vedení“) o délce 7,6 kilometru, kterým se přepravuje 20 kilovoltů elektřiny. Stávající vedení vlastnila společnost Elektro bizness již předtím, než v roce 2005 vstoupil v platnost zákon o trhu s elektřinou. Společnost Elektro bizness přepravuje tímto vedením elektřinu do soustavy akciové společnosti Sadales tīkls. Stávající vedení využívá také k zásobování šesti průmyslových zákazníků elektřinou bez zprostředkování soustavou Sadales tīkls.
12. V roce 2021 podala společnost Elektro bizness žádost u Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija, Komise pro regulaci veřejných služeb (dále jen „regulační orgán“) o vydání povolení k výstavbě přímého vedení. Plánované vedení mělo připojit zařízení zákazníka ke stávajícímu vedení na vzdálenost přibližně 400 metrů a umožnit společnosti Elektro bizness dodávat tomuto zákazníkovi elektřinu bez zprostředkování soustavou Sadales tīkls.
13. Regulační orgán společnosti Elektro bizness rozhodnutím č. 65 ze dne 10. června 2021 zřízení přímého vedení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že plánované elektrické vedení není přímým vedením. Vzhledem k tomu, že stávající vedení nelze považovat za součást „výrobního místa elektřiny“, plánované vedení nespojuje podle jeho tvrzení zákazníka s izolovaným výrobním místem.
14. Společnost Elektro bizness následně podala žalobu k Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko), který ji zamítl. Souhlasil s názorem regulačního orgánu, že stávající vedení nelze považovat za součást výrobního místa, protože neslouží k výrobě, nýbrž k přenosu vyrobené elektřiny. Zákazník by tudíž nebyl připojen přímo k zařízení pro výrobu elektřiny.
15. Společnost Elektro bizness se proti tomuto rozhodnutí odvolala k Augstākā tiesa (Senāts) (nejvyšší soud [senát]) s tím, že stávající vedení je nedílnou součástí provozu zařízení pro výrobu elektřiny, a proto by mělo být považováno za součást výrobního místa. Účelem výstavby přímého vedení je kromě toho poskytnout výrobci elektřiny možnost dodávat vyrobenou energii zákazníkovi přímo, bez zprostředkování soustavou.
16. Za těchto podmínek Augstākās tiesas (Senāts) (nejvyšší soud [senát]) přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:
„Ve smyslu čl. 2 bodu 41 [směrnice o vnitřním trhu s elektřinou]:
1. Musí být pojem „izolované výrobní místo“ použitý v tomto ustanovení vykládán takovým způsobem, že zahrnuje rovněž elektrické vedení, které je ve vlastnictví výrobce, je připojeno k zařízení pro výrobu elektřiny, je určeno k přenosu vyrobené elektřiny a sahá za hranice místa (poštovní adresy) zařízení pro výrobu elektřiny?
2. Zahrnuje definice „přímého vedení“ uvedená v tomto ustanovení elektrické vedení, které zákazníka spojuje s výrobním místem (kogenerační elektrárnou) připojením k již vybudovanému elektrickému vedení ve vlastnictví výrobce, které je určeno k přenosu elektřiny, pokud je v důsledku toho zajištěno zásobování elektřinou od výrobce k zákazníkovi bez zprostředkování soustavou provozovatele distribuční soustavy? Je pro odpověď na tuto otázku důležitá okolnost, že již vybudované elektrické vedení, které je ve vlastnictví výrobce a je určeno k přenosu elektřiny a k němuž by bylo navrhované vedení pro připojení nového zákazníka nataženo, se již používá k dodávání elektřiny dalším zákazníkům?“
B. Věc C-756/24, Jelgavas autobusu parks
17. Společnost Jelgavas autobusu parks působí v oblasti místní veřejné dopravy. Měla v úmyslu používat městské autobusy na vodíkový pohon a za tímto účelem provozovat vodíkovou elektrárnu.
18. V březnu 2021 společnost Jelgavas autobusu parks požádala regulační orgán o povolení vybudovat 6,5 km dlouhé elektrické vedení, které propojí její vodíkovou elektrárnu s elektrárnou na biomasu provozovanou společností SIA Gren Latvija. Společnost Jelgavas autobusu parks by chtěla nakupovat elektřinu přímo od společnosti Gren Latvija, mimo jiné proto, aby snížila náklady spojené s navýšením připojovací kapacity. Po vybudování plánovaného elektrického vedení si chce společnost Jelgavas autobusu parks ponechat své stávající připojení na soustavu provozovatele Sadales tīkls pouze jako záložní. Uvádí, že v době, kdy bude odebírat elektřinu prostřednictvím přímého vedení, nebude ji odebírat ze soustavy.
19. Regulační orgán tuto žádost zamítl rozhodnutím č. 123 ze dne 4. listopadu 2021. Podle jeho názoru nebylo možné udělit povolení k výstavbě „přímého vedení“, protože společnost Jelgavas autobusu parks nelze považovat za „izolovaného zákazníka“. Provozovatel soustavy může totiž zajistit, že Jelgavas autobusu parks bude zásobována za přiměřených nákladů i v případě navýšení kapacity. Výstavba přímého vedení je však podle jeho tvrzení povolena pouze v případě, že je technicky a ekonomicky odůvodněná. Společnost Jelgavas autobusu parks se proti tomuto zamítnutí odvolala k Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud).
20. Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud) žalobě vyhověl. Z právního rámce podle jeho názoru nevyplývá, že účelem výstavby přímých vedení je zajištění dodávek elektřiny pouze takovým zákazníkům, kteří nemají žádné nebo jen omezené možnosti odebírat potřebnou elektřinu ze soustavy. Je sice pravda, že přímé vedení předpokládá oddělení od sítě, společnost Jelgavas autobusu parks však vydala prohlášení, podle něhož bude po dobu využívání přímého vedení zajištěno její oddělení od sítě Sadales tīkls. Proto je podle jeho názoru oddělení dostatečné.
21. Regulační orgán podal proti tomuto rozhodnutí kasační opravný prostředek k Augstākā tiesa (Senāts) (nejvyšší soud [senát]). Tento soud proto řízení přerušil a předložil Soudnímu dvoru dvě následující otázky:
„1) Musí být článek 7 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou vykládán v tom smyslu, že ‚přímé vedení‘ je alternativní formou dodávek elektřiny, pokud o to zákazník požádá, nebo má být směrnice vykládána v tom smyslu, že přímé vedení je povoleno pouze za výjimečných okolností?
2) Musí být čl. 2 bod 41 [směrnice o vnitřním trhu s elektřinou] vykládán v tom smyslu, že za ‚přímé vedení‘ může být považováno elektrické vedení, jehož prostřednictvím je plánováno propojit výrobce elektřiny připojeného k distribuční soustavě se zákazníkem připojeným k distribuční soustavě, pokud má být tento zákazník i po vybudování navrhovaného elektrického vedení připojen k distribuční soustavě prostřednictvím záložního připojení, ale má být od distribuční soustavy oddělen po dobu, kdy je mu prostřednictvím tohoto přímého vedení dodávána elektřina od jejího výrobce?
3) Musí se pod pojmem ‚izolovaný zákazník‘ v čl. 2 bodě 41 [směrnice o vnitřním trhu s elektřinou] chápat výhradně zákazník, který není připojen k distribuční soustavě a kterému provozovatel distribuční soustavy nemůže zajistit nezbytnou kapacitu vybudováním připojení za přiměřených nákladů?“
22. Rozhodnutím ze dne 6. prosince 2024 předseda Soudního dvora obě věci, C-722/24, Elektro bizness, a C-756/24, Jelgavas autobusu parks, pro účely písemného a ústního řízení a konečného rozsudku spojil.
23. Regulační orgán a Evropská komise vydaly k oběma věcem svá písemná stanoviska. Italská vláda vydala písemné stanovisko ve věci C-722/24, Elektro bizness, rakouská vláda ve věci C-756/24, Jelgavas autobusu parks. Soudní dvůr podle čl. 76 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že se nebude konat ústní část řízení.
IV. Právní analýza
24. Uvedených pět předběžných otázek se ve svém jádru týká dvou okruhů otázek, jejichž analýza vyžaduje výklad pojmu přímé vedení.
25. V tomto ohledu je třeba nejprve přezkoumat, zda je přímé vedení alternativní formou dodávek energie, nebo zda může být vybudováno pouze v případě, že zákazník nemůže být z technických nebo ekonomických důvodů připojen k soustavě (A.) (otázka 2 ve věci C-722/24 a otázky 1 a 3 ve věci C-756/24). Pokud by platila druhá z uvedených možností, nebylo by již třeba zabývat se další otázkou, zda vedle přímého vedení může nadále existovat i záložní připojení k soustavě (B.) (otázka 2 ve věci C-756/24).
26. Předkládající soud se kromě toho táže, zda prostřednictvím přímého vedení může být připojen pouze jeden izolovaný zákazník, nebo i více zákazníků a jak je třeba chápat pojem „izolovaného výrobního místa“ (otázky 1 a 2 ve věci C-722/24 a otázka 3 ve věci C-756/24) (C. až E.).
A. Přímé vedení jako alternativní forma dodávek energie? (Otázka 2 ve věci C-722/24 a otázky 1 a 3 ve věci C-756/24)
27. V první části své druhé otázky položené ve věci C-722/24 se předkládající soud ptá, zda rozhodujícím kritériem přímého vedení ve smyslu definice uvedené v čl. 2 bodě 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou je to, že zásobování elektřinou od výrobce k zákazníkovi je zajištěno bez zprostředkování soustavou provozovatele distribuční soustavy. Taková definice přímého vedení by vycházela ze skutečného způsobu zásobování a platila by nezávisle na tom, zda zákazník je nebo může být připojen k soustavě.
28. Objasnění této otázky je rovněž nezbytným předpokladem odpovědi na otázku, zda zásobování prostřednictvím přímého vedení představuje alternativní formu zásobování elektřinou, nebo zda je vyhrazeno pro výjimečné případy, kdy je zajištění jiné formy dodávek z technických nebo ekonomických důvodů nemožné (otázky 1 a 3 ve věci C-756/24). Pokud by mělo jít o to, že nesmí existovat možnost připojení, stávající zákazníci, kteří jsou k soustavě již připojeni, nebo noví zákazníci, kteří mají možnost připojení, by si zásobování prostřednictvím přímého vedení nemohli zvolit.
29. Článek 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou definuje dva případy přímého vedení. Jedná se buď o „elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem“ (případ 1), nebo o „elektrické vedení spojující výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo zákazníky“.
30. Nejprve vysvětlím, jak je třeba tyto dva případy od sebe odlišit a proč je pro sporná elektrická vedení relevantní druhý z nich (1.). Tato analýza již vychází z předpokladu, že přímé vedení je pojímáno jako alternativa k zásobování elektřinou prostřednictvím soustavy (2.).
1. K vymezení případů 1 a 2 podle čl. 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou
31. Formulace položených otázek vyvolává dojem, že předkládající soud chce vědět, zda sporná elektrická vedení splňují podmínky prvního případu, tj. zda je lze kvalifikovat jako elektrická vedení „spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem“.(5)
32. Nicméně okolnosti sporu v původním řízení, jak tvrdí Rakousko ve věci C-756/24, vyvolávají otázku, zda by sporná elektrická vedení neměla být kvalifikována spíše jako druhý případ, tj. jako elektrická vedení „spojující výrobce elektřiny s […], který přímo zásobuje […] zákazníky“. Elektrické vedení, které je předmětem sporu ve věci C-722/24, má v tomto smyslu spojovat společnost Elektro bizness s jejím novým zákazníkem prostřednictvím stávajícího elektrického vedení, kterým již zásobuje šest dalších zákazníků bez zprostředkování soustavou. Elektrické vedení, které je předmětem sporu ve věci C-756/24, je sice k soustavě již připojeno, ale s elektrárnou na biomasu společnosti Gren Latvija spojuje společnost Jelgavas autobusu parks za účelem přímého zásobování.
33. Rakousko zastává v tomto ohledu názor, že případ 1 podle článku 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou („elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem“) se vztahuje pouze na tzv. „energeticky izolované lokality“. V tomto případě je výrobní místo, které není připojeno k soustavě, spojeno se zákazníkem, který rovněž není připojen k soustavě, prostřednictvím „přímého vedení“, takže obě tato zařízení jsou izolována od ostatních elektrických vedení a připojení k soustavě. Oproti tomu případ 2 je třeba chápat šířeji: podle Rakouska zahrnuje všechny případy, kdy elektrické vedení spojuje výrobce nebo dodavatele přímo s jeho vlastními prostory, dceřinou společností nebo zákazníkem. Spojka „a“, která je v případě 2 podle čl. 2 bodě 41 použita dvakrát, má být podle Rakouska chápána jako „nebo“.
34. Tento názor je přesvědčivý.
35. Je pravda, že formulace případu 2, podle níž dotčené elektrické vedení spojuje „výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo zákazníky“,(6) je [v německém znění, kde je místo předložky „s“ a spojky „nebo“ použito spojky „a“] nejednoznačná. Formulace použitá ve většině jazykových verzí(7) na první pohled totiž naznačuje, že výrobce a podnik dodávající elektřinu musí být spojeni přímým vedením a že podnik dodávající elektřinu by pak své vlastní prostory, své dceřiné společnosti a své zákazníky připojil prostřednictvím jiného elektrického vedení. Tento dojem vzniká použitím spojky „a“ místo spojky „nebo“.
36. Proti tomuto chápání však svědčí gramatická úvaha. Použití množného čísla ([v německé verzi „ihre Betriebsstätte“, „ihre Tochterunternehmen“, „ihre Kunden“ – ] jejich „prostory“, jejich „dceřiné společnosti“, jejich „zákazníky“)(8) jasně ukazuje, že se jedná o prostory, dceřiné společnosti a zákazníky výrobců i dodavatelů. Na základě toho lze proto logicky soudit, že jak první „a“ („výrobce elektřiny a podnik dodávající elektřinu“) [v českém znění: „výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu“], tak druhé „a“ („jejich prostory, jejich dceřiné společnosti a jejich zákazníky“) [v českém znění: „své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo zákazníky“] se má v této větě chápat jako „nebo“. Neboť to, že v tomto druhém případě je třeba chápat spojku „a“ ve smyslu „nebo“ („jejich vlastní prostory, jejich dceřiné společnosti [nebo] jejich zákazníky“), je zcela zřejmé, protože ne všichni výrobci nebo podniky dodávající elektřinu musejí mít nutně (další) vlastní prostory i dceřiné společnosti a zákazníky.(9)
37. Tento názor podporuje i systematická úvaha. Článek 7 odst. 1 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, který specifikuje právo na zřízení přímého vedení, ve svém písmenu a) stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní „všem výrobcům a podnikům dodávajícím elektřinu […] zásobovat své vlastní prostory, dceřiné společnosti a zákazníky prostřednictvím přímých vedení […]“. Také z tohoto ustanovení je zřejmé, že právo zásobovat své vlastní prostory, dceřiné společnosti a (ve smyslu „nebo“) zákazníky prostřednictvím přímého vedení by měli mít jak výrobci, tak podniky dodávající elektřinu.
38. A ve prospěch tohoto chápání případu 2 podle čl. 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, tzn. že své vlastní prostory, dceřiné společnosti a především zákazníky mohou prostřednictvím přímého vedení zásobovat jak výrobci, tak podniky dodávající elektřinu, hovoří v neposlední řadě i teleologická úvaha. Je tomu tak proto, jak vysvětlím níže v bodech 61 a dále, že nástroj přímého vedení má přispět k liberalizaci vnitřního trhu s elektřinou a s ohledem na jeho ekologickou transformaci nabídnout větší flexibilitu jako alternativu k samotným dodávkám z distribuční soustavy. V souladu s tím je pak to, že tento nástroj může používat nejen výrobce ve spojení s podnikem dodávajícím elektřinu, ale i tento výrobce sám.
39. Elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem (případ 1) je vždy také elektrickým vedením, které spojuje výrobce a zákazníka (jedna z konstelací případu 2). To znamená, že přímé vedení podle případu 1 je vždy nutně také přímým vedením podle případu 2, tzn. že případ 1 je dílčím případem případu 2.
40. Zdá se, že ve srovnání s případem 2 klade případ 1 vyšší požadavky, protože předpokládá „izolované výrobní místo“ a „izolovaného zákazníka“. Tímto předpokladem však nejsou dotčena práva výrobců, podniků dodávajících elektřinu a zákazníků, která jsou zaručena v článku 7 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, projeví se to ale nejspíš pouze nepřímo v rámci čl. 7 odst. 4, podle kterého členské státy mohou podmínit vydání povolení k výstavbě přímého vedení odmítnutím přístupu do soustavy.
41. Abych mohla dát předkládajícímu soudu odpovědi, které jsou relevantní pro rozhodnutí sporů v obou původních řízeních, přikročím proto nyní k posouzení elektrického vedení plánovaného společností Elektro bizness (věc C-722/24) i plánovaného elektrického vedení pro připojení společnosti Jelgavas autobusu parks (věc C-756/24) na základě kritérií - šířeji vymezeného - případu 2 podle čl. 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou.
2. Pojetí přímého vedení podle čl. 2 bodu 41 případu 2 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou jako alternativy k soustavě
42. Otázka tedy nyní zní: Je přímé vedení ve svém širším vymezení dle případu 2, tj. jako „elektrické vedení spojující výrobce elektřiny s ([v německém znění ‚a‘] ve smyslu ‚nebo‘) podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje své vlastní prostory, dceřiné společnosti nebo ([v německém znění ‚a‘] ve smyslu ‚nebo‘) zákazníky, chápáno jako alternativa k soustavě? Odpověď na tuto otázku vyplývá z příslušného znění (a), legislativní historie (b), kontextu (c), systematiky (d) a cílů (e) směrnice o vnitřním trhu s elektřinou.
a) Znění definice podle článku 2 bodu 41 případu 2
43. V definici pojmu „přímé vedení“ podle článku 2 bodu 41 případu 2 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou se uvádí, že zákazníkovi musí být energie dodávána bez zprostředkování soustavou. Je tomu tak proto, že přímé vedení je elektrické vedení určené k přímému zásobování („přímo zásobuje“). Podle obecného významu tohoto slova je přímé zásobování zásobováním „nezprostředkovaným“, „probíhajícím bez oklik“. Z tohoto důvodu je nasnadě chápat slova „přímo zásobuje“ ve smyslu zásobování bez zprostředkování soustavou.
44. Ze samotného znění naopak nelze vyvozovat nějakou užší definici pojmu v tom smyslu, že by stávající nebo možné připojení k soustavě bylo s přímým vedením neslučitelné. Z hlediska této definice nezáleží na tom, zda připojení k soustavě již existuje nebo zda by takové připojení bylo možné.
45. Skutečnost, že zákonodárce při definici pojmu nevycházel ze situace z hlediska připojení, ale ze situace z hlediska zásobování, svědčí rovněž o tom, že rozhodujícím kritériem přímého vedení je pouze způsob zásobování.
b) Legislativní historie čl. 2 bodu 41
46. Pokud se mezi sebou významově liší nějaké starší a novější znění určitého ustanovení práva EU, lze předpokládat, že autoři novějšího ustanovení se chtěli od předchozí normy odchýlit.(10) V čl. 2 bodě 12 první směrnice o vnitřním trhu s elektřinou (směrnice 96/92/ES) bylo přímé vedení definováno jako „elektrické vedení doplňující propojenou síť“. Podstatným znakem přímého vedení proto byla jeho komplementarita vůči síti. To však může znamenat dvojí: přímé vedení může být jak vedením, které je doplněním sítě v obecném smyslu (k zásobování energeticky izolovaných lokalit, u nichž nejsou zákazníci připojeni k síti), tak vedením, které je doplňujícím připojením k síti pro jednoho konkrétního zákazníka.
47. Ustanovením čl. 2 bodu 15 směrnice 2003/54/ES,(11) kterou byla směrnice 96/92 zrušena, byla zavedena nová definice přímého vedení, která je v podstatě(12) obsahově shodná se současným zněním ustanovení směrnice (EU) 2019/944.
48. Skutečnost, že z nynější definice byla vypuštěna komplementarita sítě a přímého vedení, by mohla být vykládána jako známka toho, že zákonodárce usiloval o užší vymezení, podle kterého by přímé vedení pro určitého zákazníka mohlo existovat pouze místo sítě, ale nikoli vedle ní.
49. Takový závěr je však nepřesvědčivý. Směrnice 2003/54 zavedla výrazně obsáhlejší definici přímého vedení. Zákonodárce se proto snažil zohlednit různé konstelace, v nichž by bylo možné přímé vedení použít. Z legislativní historie tohoto nástroje proto nelze vyvozovat, že by se pojem přímého vedení vztahoval pouze na konstelace, kdy neexistuje žádný přístup k síti.
c) Srovnání se směrnicí o vnitřním trhu s plynem
50. Zúžené chápání tohoto pojmu nevyplývá ani ze srovnání se směrnicí (EU) 2024/1788 (dále jen „směrnice o vnitřním trhu s plynem“),(13) která také obsahuje definici přímého vedení (v některých jazykových zněních „přímé potrubní vedení“). Toto znění je podobné znění směrnice 96/92/ES a přímé vedení definuje jako „potrubí pro přepravu zemního plynu doplňující propojenou soustavu“.
51. To však neznamená, že by zákonodárce chtěl definovat přímé vedení na vnitřním trhu s elektřinou jinak, tj. úžeji. Jak vyplývá z bodu 18 odůvodnění směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, regulační přístupy obou směrnic jsou vzhledem k řadě rozdílů, jimiž se liší dodávky elektřiny a plynu, například pokud jde o skladovatelnost, infrastrukturu, výrobní struktury a faktory, které mají vliv na stabilitu sítě, natolik odlišné, že z rozdílnosti jejich formulací nelze vyvozovat žádné závěry.
d) Systematika směrnice o vnitřním trhu s elektřinou
52. Podle Komise se mimo jiné na základě systematické úvahy ukazuje, že v případě, kdy existuje připojení k síti nebo je dostupné za přiměřené ceny, zákazník nemá právo zvolit si připojení k přímému vedení. To podle jejího názoru představuje totiž pouze výjimku za účelem přednostního zásobování prostřednictvím soustav. Vzhledem k této výjimečnosti lze za přímá vedení považovat elektrická vedení pouze v případě, kdy se k soustavě nelze připojit.
53. Názor, že přímá vedení jsou v rámci systematiky směrnice o vnitřním trhu s elektřinou výjimkou, však není přesvědčivý.
54. Pokud se definice podle článku 2 bodu 41 vykládá ve spojení s ostatními ustanoveními této směrnice, vzniká spíše opačný obraz. Článek 7 odst. 1 ukládá členským státům povinnost přijmout „nezbytná opatření“, která umožní „všem zákazníkům“ na jejich území, aby byli, ať už individuálně nebo společně, výrobci a podniky dodávajícími elektřinu […] zásobováni prostřednictvím přímých vedení“(14). Podle článku 4 mají navíc členské státy zajistit, aby „všichni zákazníci mohli svobodně nakupovat elektřinu od dodavatele dle vlastního výběru“.(15) Tato ustanovení tedy nijak nesvědčí o tom, že by se vztahovala pouze na zásobování elektřinou prostřednictvím soustav.
55. V této souvislosti se domnívám, že je třeba rozlišovat mezi podmínkami, za jakých lze určité elektrické vedení kvalifikovat jako přímé vedení, a podmínkami, za jakých lze takové vedení povolit. Toto rozlišení předpokládá také článek 7 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou.
56. Ustanovení čl. 7 odst. 1 stanoví základní právo zákazníků na dodávky prostřednictvím přímého vedení a tomu odpovídající právo výrobců a podniků dodávajících elektřinu zásobovat své zákazníky prostřednictvím přímého vedení. Na druhé straně další odstavce článku 7 stanoví, že členské státy mohou podmínit vydání povolení přímých vedení splněním objektivních a nediskriminačních kritérií. Pokud by však za přímé vedení bylo možné považovat elektrické vedení pouze v případě, že elektřinu není možné dodávat jinak než prostřednictvím přímého vedení, pak by odstavce 2 až 5 článku 7 měly jen velmi omezenou oblast působnosti. V praxi by to totiž znamenalo, že členské státy mohou stanovit pouze kritéria pro případy, kdy zákazníci nemohou být připojeni vůbec - ani prostřednictvím přímého vedení, ani prostřednictvím soustavy.
57. Při úzkém chápání pojmu „přímé vedení“ by zejména čl. 7 odst. 4 neměl žádnou oblast působnosti. Podle tohoto ustanovení mohou členské státy omezit vydávání povolení k výstavbě přímého vedení na případy, kdy je uživatelům sítě odepřen přístup do soustavy na základě čl. 6 odst. 2, protože provozovatelé přenosové a distribuční soustavy nemají potřebnou kapacitu, nebo kdy byl v této souvislosti zahájen postup řešení sporů.
58. Totéž platí i pro čl. 7 odst. 5. Členské státy mohou zamítnout povolení výstavby přímého vedení, pokud by vydání takového povolení bránilo uplatňování ustanovení o povinnostech veřejné služby podle článku 9. Toto ustanovení se pravděpodobně týká zejména konstelací, v nichž by přímé vedení umožnilo hospodářskému subjektu neoprávněně se vyhnout placení síťových poplatků. Ve prospěch této domněnky svědčí i to, že členské státy se podle čl. 9 odst. 5 mohou rozhodnout neuplatňovat článek 7, pokud by jeho uplatnění právně nebo fakticky bránilo plnění povinností uložených elektroenergetickým podnikům z důvodů obecného hospodářského zájmu.
59. Závěr, že přímé vedení je alternativou k dodávkám elektřiny prostřednictvím soustavy, není v rozporu ani s rozsudkem ve věci ENGIE Deutschland GmbH. Soudní dvůr v tomto rozsudku sice zdůraznil zásadní úlohu, kterou provozovatelům soustav přisuzuje směrnice o vnitřním trhu s elektřinou při dokončování integrace vnitrostátních trhů.(16) Toto rozhodnutí se však týkalo případu, kdy vnitrostátní zákonodárce vytvořil novou kategorii, která v této směrnici nebyla stanovena a která mohla narušit její systematiku.(17) V projednávané věci je však přímé vedení kategorií, kterou tato směrnice sama stanoví.
60. Systematická úvaha proto podle mého názoru hovoří ve prospěch širokého chápání pojmu „přímé vedení“, podle něhož je směrodatné pouze to, že neexistuje žádné zprostředkování soustavou.
e) Cíle směrnice
61. Tentýž závěr vyplývá i z celkového posouzení cílů, které směrnice o vnitřním trhu s elektřinou sleduje.(18)
1) Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou
62. Pro široké chápání pojmu „přímé vedení“ svědčí v první řadě skutečnost, že cílem směrnice o vnitřním trhu s elektřinou je úplná liberalizace vnitřního trhu s elektřinou.(19)
63. Před liberalizací měly podniky dodávající elektřinu v mnoha členských státech monopol. Směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, počínajíc přijetím směrnice 96/92,(20) postupně otevřely společný trh s dodávkami elektřiny. Tímto způsobem mají být nejen zajištěny konkurenceschopné ceny, vysoké standardy dodávek energie a stabilita sítě, ale také naplňovány cíle v oblasti udržitelnosti. Výslovně je to uvedeno ve druhém bodě odůvodnění aktuálně platné směrnice 2019/944.(21)
64. Přímá vedení jsou základním stavebním kamenem plně otevřeného vnitřního trhu s elektřinou. Pokud budou požadavky na elektrická vedení kvalifikovaná jako přímá vedení nižší, může být prostřednictvím přímých vedení zásobováno více zákazníků. Široké chápání pojmu „přímé vedení“ tak podporuje rozsáhlejší liberalizaci a integraci tohoto trhu.
65. Podle bodu 35 odůvodnění směrnice 96/92/ES „by mělo být upraveno povolování, výstavba a využívání přímých vedení“. Nynější znění směrnice sice již ve svých bodech odůvodnění žádný takový výslovný odkaz na význam přímých vedení pro cíl úplné liberalizace neobsahuje,
66. Důležitost úlohy přímých vedení z hlediska dodávek energie je však i bez výslovné zmínky v bodech odůvodnění jasně patrná z čl. 7 odst. 1 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou. Členské státy přijmou podle tohoto článku nezbytná opatření, která umožní, aby všichni výrobci a podniky dodávající elektřinu mohli zásobovat mj. své zákazníky prostřednictvím přímých vedení a aby prostřednictvím přímého vedení mohli být zásobováni všichni zákazníci. Následující odstavce článku 7 dávají sice členským státům možnost omezit za zvláštních okolností vydávání povolení přímých vedení, to však jen potvrzuje, že pojem „přímé vedení“ podle čl. 2 bodu 41 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou je třeba chápat široce a že zřizování přímých vedení mohou členské státy nanejvýš pouze omezit.
2) Cíl ekologické transformace
67. Směrnice o vnitřním trhu s elektřinou má navíc podle svého čl. 1 odst. 2 za cíl s využitím výhod integrovaného trhu zajistit plynulý přechod k udržitelnému nízkouhlíkovému energetickému systému. Udržitelnost je jako jeden z cílů, které tato směrnice sleduje, zmíněna mimo jiné i ve druhém bodě odůvodnění.
68. Přímá vedení sice neslouží jen pro dodávky energie z obnovitelných zdrojů, mohou nicméně cíl udržitelnosti podpořit.
69. Přímá vedení dávají totiž zákazníkům možnost využívat výhradně „zelenou“ elektřinu, aniž by museli využívat okliku přes veřejnou síť, kde elektřina v současné době nepochází výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Dobrým příkladem je případ společnosti Jelgavas autobusu parks ve věci C-756/24, která chce díky přímému vedení získávat elektřinu z elektrárny na biomasu.
3) Konflikt s cílem zajištění dostupných cen energie
70. Podle čl. 1 odst. 2 má však směrnice o vnitřním trhu s elektřinou také za cíl s využitím výhod integrovaného trhu zajistit dostupné, transparentní ceny energie a náklady pro spotřebitele, vysokou míru bezpečnosti dodávek.
71. Podle Komise musí být pojem „přímé vedení“ vykládán úzce, protože platby za elektřinu dodávanou prostřednictvím přímého vedení nepřispívají k úhradě nákladů na elektroenergetickou síť jako celek, zatímco zákazníci zásobovaní prostřednictvím této sítě musejí platit obecné síťové poplatky. Komise tak poukazuje na oprávněnou obavu, že by mohlo dojít ke zvýšení cen energie, zejména pro domácnosti a malé podniky, pokud by zákazníci (zejména velcí průmysloví odběratelé) mohli být zásobováni prostřednictvím přímého vedení také v případě, kdy jsou nebo mohou být připojeni k síti. Důvodem je to, že domácnosti a malé podniky odebírají méně elektřiny, což znamená, že výstavba přímého vedení pro tyto zákazníky by se výrobcům a podnikům dodávajícím elektřinu pravděpodobně nevyplatila. Budou-li velcí zákazníci v oblasti energie síť opouštět a odebírat elektřinu prostřednictvím přímého vedení - bez síťových poplatků -, zvýší se tím zároveň náklady na údržbu a provoz sítě pro zbývající odběratele.
72. I když obavy Komise sdílím, nevidím důvod, proč z toho vyvozovat, že zákonodárce chtěl tento problém řešit stanovením úzké definice přímého vedení.
73. Jak jsem vysvětlila již v bodech 55 a násl., skutečnost, že je určité elektrické vedení klasifikováno jako přímé, nemusí nutně znamenat, že musí být povoleno. Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 5 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou dávají členským státům spíše možnost zamítnout povolení výstavby přímého vedení, pokud uplatní objektivní a nediskriminační kritéria a zohlední podmínky uvedené v čl. 7 odst. 1. Potenciální negativní dopady na ceny energie pro domácnosti a malé koncové zákazníky lze zohlednit při rozhodování o vydání povolení v rámci diskreční pravomoci členských států (jak bylo již objasněno v bodě 58, zvláště pak s ohledem na čl. 7 odst. 5 a čl. 9 odst. 5).(22) Podle. bodu 58 odůvodnění směrnice o vnitřním trhu s elektřinou by navíc členské státy měly obecně přijmout nezbytná opatření k ochraně zranitelných zákazníků a zákazníků trpících energetickou chudobou.
74. Přezkoumání toho, zda je zamítnutí povolení výstavby sporných elektrických vedení, o něž se jedná v projednávané věci, založeno na obavě z konkrétních negativních dopadů a zda se zakládá na objektivních a nediskriminačních kritériích, přísluší předkládajícímu soudu.(23)
3. Dílčí závěry
75. Na základě předcházejících úvah jsem dospěla k závěru, že z hlediska platné definice přímého vedení nezáleží na tom, zda připojení k soustavě již existuje nebo zda by takové připojení bylo technicky možné či ekonomicky proveditelné. Z hlediska definice přímého vedení záleží pouze na tom, zda je zákazník výrobcem(24) zásobován bez zprostředkování soustavou.
B. Úplné oddělení od soustavy (otázka 2 ve věci C-756/24)
76. Svou druhou otázkou ve věci C-756/24 se předkládající soud ptá, zda může být zákazník, který byl již dříve připojen k soustavě, spojen s výrobcem elektřiny prostřednictvím přímého vedení, i když si chce po výstavbě plánovaného vedení ponechat své stávající připojení k soustavě jako připojení záložní.
77. Pokud je, jak bylo vysvětleno výše, rozhodujícím kritériem přímého vedení to, že zákazník je zásobován výrobcem bez zprostředkování soustavou, nemůže záležet na tom, zda má záložní připojení k síti nebo zda toto připojení používá souběžně s přímým vedením.
78. Správnost tohoto názoru potvrzuje článek 4 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, který zaručuje zákazníkovi svobodný výběr dodavatele. Podle tohoto článku by členské státy měly zajistit, aby zákazníci měli možnost uzavřít současně více než jednu smlouvu o dodávkách elektřiny. V čl. 7 odst. 3 je dále upřesněno, že se může jednat i o souběh přímého vedení a připojení k soustavě.
79. Jak zdůrazňuje Rakousko, (kontrolovaná) možnost odebírat elektřinu střídavě prostřednictvím přímého vedení a ze soustavy je obzvláště důležitá vzhledem k aktivní roli, kterou by nyní měli hrát zákazníci jako decentralizované subjekty při využívání obnovitelných zdrojů energie, které často doplňují dodávky ze soustavy.(25)
80. Není proto nutné zákazníka od soustavy úplně oddělit či odpojit(26), aby mohl být zásobován prostřednictvím přímého vedení.
C. K otázce připojení více zákazníků k jednomu a témuž elektrickému vedení (otázka 2 ve věci C-722/24)
81. V druhé části své druhé otázky ve věci C-722/24 se předkládající soud ptá, zda může být prostřednictvím téhož přímého vedení připojeno více zákazníků, nebo zda může být přímé vedení využíváno pouze k zásobování jednoho zákazníka.
82. Domnívám se, že jako přímé vedení může být klasifikováno i elektrické vedení, k němuž je připojeno více zákazníků. Na rozdíl od článku 2 bodu 41 případu 1 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou totiž zákonodárce neomezil případ 2 na izolovaného zákazníka. Odlišná formulace obou těchto případů jasně ukazuje, že v případě 2 nejsou na zákazníka kladeny žádné další požadavky.
83. Pro výklad, podle něhož může být prostřednictvím přímého vedení zásobováno více zákazníků, svědčí navíc i cíl směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, který je uveden v bodě 79 a který spočívá v tom, že zákazníkům je přisouzena decentralizovaná a doplňková úloha při ekologické transformaci trhu s elektřinou.
84. Skutečnost, že ke stávajícímu vedení, ke kterému chce společnost Elektro bizness připojit svého zákazníka, jsou již připojeni další zákazníci a že prostřednictvím tohoto vedení je navíc i přepravována elektřina do soustavy, nebrání tomu, aby spojení mezi společností Elektro bizness a dotčeným zákazníkem bylo klasifikováno jako přímé vedení. V tomto ohledu postačí, aby společnost Elektro bizness dodávala elektřinu (i) tomuto zákazníkovi (rovněž) přímo (tj. bez zprostředkování soustavou) a aby technická opatření zabránila nekontrolovanému toku elektřiny z distribuční soustavy k tomuto zákazníkovi.
D. K pojmu „výrobní místo“ (otázka 1 ve věci C-722/24)
85. Svou první otázkou ve věci C-722/24 se předkládající soud dále ptá, zda elektrické vedení, které je ve vlastnictví výrobce, je připojeno k elektrárně, slouží k přenosu vyrobené elektřiny a sahá za hranice místa zařízení pro výrobu elektřiny(27), spadá pod pojem izolovaného výrobního místa ve smyslu čl. 2 bodu 41 případu 1 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou. Je třeba poznamenat, že na rozdíl od toho, co vyplývá například z formulace položené předběžné otázky, předkládající soud neomezuje svou otázku týkající se „přenosu vyrobené elektřiny“ na „přenos“ elektřiny ve smyslu čl. 2 bodu 34 této směrnice, nýbrž odkazuje netechnicky na všechny formy přepravy energie.
86. Vedlejší je také okolnost, zda elektrické vedení patří k jednomu izolovanému výrobnímu místu (případ 1), nebo je považována za součást místa výrobce (případ 2). Jak jsem již uvedla v bodě 39, rozdíl mezi oběma případy, které upravuje čl. 2 bod 41, je v tomto ohledu irelevantní.
87. Předkládajícímu soudu nejde také v zásadě o to, aby zjistil, pod který případ nejednoznačně formulovaného čl. 2 bodu 41 má spadat elektrické vedení, které je předmětem sporu ve věci C-722/24. Jeho cílem je spíše získat odpověď na obecnou otázku, zda lze elektrické vedení, které spojuje zákazníka nikoli s místem výrobce, nýbrž se stávajícím vedením, které k tomuto místu vede, klasifikovat jako přímé vedení.
88. Podle mého názoru není přitom rozhodující prostorové vymezení místa výrobce, nýbrž funkční spojení mezi zákazníkem a výrobcem prostřednictvím přímého vedení. Elektrické vedení je jinak řečeno přímým vedením tehdy, když slouží přímému zásobování zákazníka výrobcem, ať už na základě spojení zákazníka k místu výrobce, nebo k vedení připojenému k tomuto objektu, pokud součástí připojení není obecná elektroenergetická síť.
E. K otázce kritéria izolovaného zákazníka a izolovaného výrobního místa (otázky 1 a 2 ve věci C-722/24 a otázka 3 ve věci C-756/24)
89. Jak jsem vysvětlila v bodě 39, obě elektrická vedení, jejichž povolení je předmětem sporu v obou původních řízeních, nepochybně spadají do působnosti čl. 2 bodu 41 případu 2 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou.
90. Obě tato sporná vedení však zároveň nespadají pod případ 1 tohoto ustanovení, protože v obou sporech v původním řízení již existuje připojení k soustavě.
91. Různé jazykové verze směrnice o vnitřním trhu s elektřinou nejsou sice zcela totožné, pokud jde o umístění výrobního místa a zákazníka podle čl. 2 bodu 41 případu 1, většina z nich však vychází z předpokladu, že jsou od sebe svou polohou navzájem odděleni a vzdáleni. V některých jazykových verzích, mj. lotyšské, anglické a francouzské,(28) se používají výrazy „izolēts lietotājs“, „isolated customer“ či „client isolé“, které zdůrazňují izolovanost, oddělenost či odloučenost umístění zákazníka nebo výrobního místa. V jiných jazykových verzích, například v estonské, finské a polské, je užito podobného výrazu separátní („eraldiasetseva tarbijaga“, „erilliseen asiakkaaseen“ či „wydzielonym odbiorcą“). Výrazy „einzelner Kunde“ či „enskild kund“, které jsou použity v německé a švédské jazykové verzi, lze rovněž chápat jako samostatné či izolované.
92. Z tohoto celkového přehledu je tedy zřejmé, že čl. 2 bod 41 případ 1 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou se vztahuje, jak tvrdí Rakousko, na situaci tzv. energeticky izolovaných lokalit, které nejsou připojeny k distribuční soustavě. S výhradou posouzení předkládajícím soudem tedy elektrická vedení, která jsou předmětem sporu v obou původních řízeních, nespadají do oblasti působnosti tohoto případu.
V. Závěry
93. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Augstākā tiesa (Senāts) (nejvyšší soud [senát], Lotyšsko) následovně:
Ustanovení čl. 2 bodu 41 ve spojení s článkem 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU musí být vykládána v tomto smyslu, že:
– elektrické vedení lze považovat za přímé vedení tehdy, když slouží přímému zásobování zákazníka;
– z hlediska definice přímého vedení záleží pouze na tom, zda je zákazník výrobcem nebo podnikem dodávajícím elektřinu zásobován bez zprostředkování soustavou;
– přímým vedením může být elektrické vedení, jehož prostřednictvím má být spojen výrobce spojený s distribuční soustavou se zákazníkem připojeným k distribuční soustavě, pokud je tento zákazník zásobován tímto výrobcem elektřinou přímo, bez zprostředkování soustavou;
– definice přímého vedení může zahrnovat i elektrické vedení používané k dodávání elektřiny více zákazníkům.
1– Původní jazyk: němčina.
2– Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (Úř. věst. 1997, L 27, s. 20).
3– Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).
4– Poznámka pod čarou se netýká českého znění stanoviska.
5- Ve věci C-722/24 se obě položené otázky týkají výkladu pojmu „izolované výrobní místo“ či „výrobní místo“, který se objevuje pouze v prvním případě. Třetí otázka položená ve věci C-756/24 se týká výkladu pojmu „izolovaný zákazník“, který je rovněž použit pouze v prvním případě.
6– Kurziva doplněna.
7- V českém znění se například na druhém místě nachází spojka „nebo“ („oder“).
8– Kurziva doplněna.
9– Lotyšský zákon o trhu s elektřinou se v tomto bodě od znění směrnice odchyluje, jelikož v čl. 1 bodě 29 definuje druhý případ jako elektrické vedení „spojující izolovaného výrobce elektřiny a obchodníka přímo zásobujícího zařízení v jeho vlastnictví nebo držení, spojené podniky a jeho vlastní zákazníky“. Toto ustanovení by nicméně mělo být možné vykládat v souladu se směrnicí tak, že do svých zařízení a svým spojeným podnikům a zákazníkům může elektřinu přímo dodávat i výrobce. Vyplývá to zejména z článku 26 zákona o trhu s elektřinou, podle kterého „[má] výrobce […] právo dodávat elektřinu zákazníkům nebo do vlastních zařízení prostřednictvím připojení přímého vedení“.
10– Stejně i rozsudek ze dne 1. června 1961, Gabriel Simon proti Soudnímu dvoru Evropských společenství (15/60, EU:C:1961:11, s. 261). Viz rovněž stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Quelle (C-404/06, EU:C:2007:682, bod 58).
11– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 37).
12– Podle čl. 2 bodu 15 směrnice 2003/54 bylo přímé vedení „elektrické vedení spojující izolované výrobní místo s izolovaným zákazníkem, nebo elektrické vedení spojující výrobce elektřiny s podnikem dodávajícím elektřinu, který přímo zásobuje svá vlastní zařízení, dceřiné společnosti nebo oprávněné zákazníky“.
13– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem a o změně směrnice (EU) 2023/1791 a zrušení směrnice 2009/73/ES (Úř. věst. L, 2024/1788).
14– Kurziva doplněna.
15– Kurziva doplněna.
16– Rozsudek Komise ze dne 28. listopadu 2024, ENGIE Deutschland GmbH (C-293/23, EU:C:2024:992, bod 77).
17– Vytvořením kategorie „zařízení pro vlastní spotřebu“, jež v této směrnici není stanovena, německý zákonodárce zároveň vymezil pojem „distribuční soustava“ úžeji, než stanoví směrnice. Provozovatelé zařízení pro vlastní spotřebu nepodléhali povinnostem provozovatelů distribučních soustav, a hrozilo tudíž riziko obcházení ustanovení směrnice.
18– Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že v případě různých možných výkladů unijních právních předpisů je třeba upřednostnit výklad, který zajistí, že si ustanovení zachová svůj užitečný účinek; viz rozsudky ze dne 22. září 1988, Land de Sarre a další (187/87, EU:C:1988:439, bod 19), a ze dne 24. února 2000, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (C-434/97, EU:C:2000:98, bod 21).
19– Viz rovněž moje stanovisko ve věci Sabatauskas a další (C-239/07, EU:C:2008:344, bod 22).
20– Do té doby platila výše uvedená směrnice 2003/54 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 55).
21– Podle tohoto bodu je účelem vnitřního trhu s elektřinou „organizovat konkurenční trhy s elektřinou přes hranice států, a tím poskytnout skutečnou možnost výběru všem konečným zákazníkům v Unii, ať již občanům nebo podnikům, dále nové obchodní příležitosti, konkurenční ceny, účinné investiční signály a vyšší standardy služeb a přispět k bezpečnosti dodávek a k udržitelnosti“. Viz také bod 4 odůvodnění směrnice 96/92 a 3. a 5. bod odůvodnění směrnice 2009/72.
22– Viz již moje stanovisko ve věci Sabatauskas a další (C-239/07, EU:C:2008:344, bod 43). Viz také rozsudek ze dne 9. října 2008, Sabatauskas a další (C-239/07, EU:C:2008:551, bod 48), a rovněž stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzella ve věci Elektrorazpredelenie Yug (C-31/18, EU:C:2019:421, bod 43).
23– Rozsudek ze dne 9. října 2008, Sabatauskas a další (C-239/07, EU:C:2008:551, bod 48); stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzella ve věci Elektrorazpredelenie Yug (C-31/18, EU:C:2019:421, bod 43).
24– Totéž platí i pro ostatní konstelace, které zahrnuje čl. 2 bod 41.
25– Viz např. článek 15 („Aktivní zákazníci“) nebo článek 16 („Občanská energetická společenství“), jakož i body 42 až 47 směrnice o vnitřním trhu s elektřinou.
26– Společnost Jelgavas autobusu parks předložila regulačnímu orgánu prohlášení, že po dobu připojení k plánovanému přímému vedení bude zajištěno odpojení od soustavy.
27– Podle předkládajícího soudu je toto místo definováno poštovní adresou.
28– Totéž platí pro italský výraz („cliente isolato“), dánský („isoleret kunde“) a portugalský („cliente isolado“).