62024CC0801
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
LAILY MEDINA
přednesené dne 15. ledna 2026 (
1
)
Věc C‑801/24 P
NKO AO National Settlement Depository (NSD)
proti
Radě Evropské unie
„Kasační opravný prostředek – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Zařazení jména navrhovatele na seznamy dotčených osob, subjektů a orgánů a jeho ponechání na těchto seznamech – Článek 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Definice pojmu ‚materiální nebo finanční podpora vládě Ruské federace‘ – Svoboda podnikání – Právo na vlastnictví – Proporcionalita“
I. Úvod
1.
Toto stanovisko se týká kasačního opravného prostředku podaného NKO AO National Settlement Depository (NSD) (
2
) a znějícího na zrušení rozsudku ze dne 11. září 2024, NSD v. Rada (T‑494/22, EU:T:2024:607) (
3
). Uvedeným rozsudkem Tribunál zamítl žalobu podanou navrhovatelkou na základě článku 263 SFEU proti:
–
rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/883 ze dne 3. června 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 153, s. 92), a prováděcímu nařízení Rady (EU) 2022/878 ze dne 3. června 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 153, s. 15) (
4
);
–
rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75I, s. 134), a prováděcímu nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75I, s. 1) (
5
); a
–
rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1767 ze dne 13. září 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 104), a prováděcímu nařízení Rady (EU) 2023/1765 ze dne 13. září 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 3) (
6
),
v rozsahu, v němž bylo těmito akty zařazeno jméno navrhovatelky na seznamy připojené k uvedeným aktům. Těmito akty Rada Evropské unie zmrazila veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje navrhovatelky na území členských států.
2.
Projednávaná věc je součástí souboru kasačních opravných prostředků podaných k Soudnímu dvoru, které se týkají omezujících opatření přijatých Radou v roce 2022 v návaznosti na invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu (
7
). Poskytuje Soudnímu dvoru příležitost provést výklad kritéria pro zařazení na seznam stanoveného v čl. 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145/SZBP (
8
) ve znění rozhodnutí (SZBP) 2022/329 (
9
), jakož i v čl. 3 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 269/2014 (
10
) ve znění nařízení (EU) 2022/330 (
11
). Předmětem uvedeného kritéria, běžně nazývaného „kritérium podle písmene f)“, je zařazení mimo jiné právnických osob a subjektů, které materiálně nebo finančně podporují vládu Ruské federace, na seznam. Kromě toho bude mít Soudní dvůr příležitost objasnit, zda společnost poskytující finanční služby může namítat porušení obecné zásady proporcionality z důvodu dopadů, které mají omezující opatření Unie na její zákazníky.
II. Skutkový stav a řízení
A.
Skutečnosti předcházející sporu
3.
Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 2 až 20 napadeného rozsudku. Pro účely tohoto stanoviska lze uvedené skutečnosti shrnout odkazem na následující nezpochybněné skutečnosti.
4.
Navrhovatelka je společností založenou podle ruského práva, která je autorizovaným depozitářem poskytujícím služby archivace a úschovy cenných papírů jakožto centrální depozitář a rovněž poskytuje finanční služby, zejména jako nebankovní úvěrová instituce s licencí, která jí umožňuje poskytovat služby mezibankovního vypořádání plateb.
5.
Dne 17. března 2014 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145. Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení č. 269/2014. Oba akty se týkaly omezujících opatření vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.
6.
Dne 25. února 2022 přijala Rada s přihlédnutím k závažnosti situace na Ukrajině jednak rozhodnutí 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145, a jednak nařízení 2022/330, kterým se mění nařízení č. 269/2014, zejména za účelem změny kritérií, podle nichž se na fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány mohla vztahovat předmětná omezující opatření.
7.
Článek 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 (
12
) stanoví:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí
[...]
(f)
fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tuto vládu prospěch;
[...] nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány [...]
2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze, a to přímo ani nepřímo ani v jejich prospěch.“
8.
Podrobná pravidla tohoto zmrazení finančních prostředků jsou vymezena v následujících odstavcích článku 2 pozměněného rozhodnutí 2014/145.
9.
Nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení č. 2022/330 (
13
) ukládá přijetí opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky, a stanoví podrobná pravidla zmrazení finančních prostředků, která jsou v podstatě totožná s pravidly uvedenými v pozměněném rozhodnutí 2014/145. Článek 3 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení totiž v podstatě přebírá čl. 2 odst. 1 písm. f) uvedeného rozhodnutí.
10.
Dne 3. června 2022 přijala Rada s ohledem na pokračování útočné války Ruské federace proti Ukrajině původní akty. Jméno navrhovatelky bylo zařazeno na seznam připojený k pozměněnému rozhodnutí 2014/145 a na seznam obsažený v příloze I pozměněného nařízení č. 269/2014 (
14
) s následujícím odůvodněním:
„[Navrhovatelka] je ruská nebankovní finanční instituce a centrální depozitář cenných papírů v Rusku. Na základě tržní hodnoty kapitálových a dluhových cenných papírů, které drží v úschově, je největším depozitářem cenných papírů v Rusku a jediným depozitářem, který má přístup k mezinárodnímu finančnímu systému.
Ruská vláda a ruská centrální banka [navrhovatelku] považují za systémově významnou finanční instituci v Rusku. Hraje zásadní úlohu ve fungování ruského finančního systému a jeho napojení na mezinárodní finanční systém, čímž přímo i nepřímo umožňuje ruské vládě realizovat její činnosti, politiky a zdroje.
[Navrhovatelka] [j]e téměř v plném vlastnictví Moskevské burzy, jejímž úkolem je poskytovat úplný přístup na ruské finanční trhy. Moskevská burza je pak díky své úloze a akcionářům ve vysoké míře ovládána ruskou vládou. [Navrhovatelka] je tedy subjektem či orgánem, který materiálně či finančně podporuje vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.“
11.
Opatření přijatá vůči navrhovatelce v původních aktech, která byla použitelná do dne 15. března 2023, byla prodloužena nejprve do dne 15. září 2023 akty o ponechání na seznamech z března 2023 a poté do dne 15. března 2024 akty o ponechání na seznamech ze září 2023, aniž byly změněny důvody pro zařazení jejího jména na sporné seznamy.
B.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
12.
Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. srpna 2022 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení napadených aktů.
13.
Na podporu žaloby znějící na zrušení vznesla navrhovatelka čtyři žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění, druhý ze zjevně nesprávného posouzení, třetí z nepřiměřeného porušení základních práv navrhovatelky a čtvrtý z nedostatečnosti důkazů.
14.
Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu navrhovatelky zamítl v plném rozsahu a rozhodl, že navrhovatelka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.
15.
Zaprvé, pokud jde o žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, měl Tribunál za to, že jak původní akty, tak akty o ponechání na seznamech z března 2023 a ze září 2023 upřesňovaly kontext a právní základ, na jejichž základě byly přijaty. Shrnutí skutkových okolností, které Rada poskytla navrhovatelce, navíc představovalo dostatečně jasné a přesné odůvodnění, které navrhovatelce umožnilo pochopit důvody, proč bylo její jméno zařazeno na sporné seznamy a následně na nich ponecháno, a Tribunálu umožnilo vykonat přezkum. Pokud jde o argument navrhovatelky vycházející z toho, že Rada neuvedla důvody, proč dotčená omezující opatření znamenala zmrazení majetku jejích zákazníků, Tribunál konstatoval, že povinnost uvést odůvodnění nezakládá povinnost uvést všechny důsledky přijetí napadeného aktu pro jiné osoby, ani neukládá Radě povinnost identifikovat všechny osoby, které by mohly být nepřímo dotčeny omezujícími opatřeními vůči navrhovatelce.
16.
Zadruhé, pokud jde o žalobní důvody vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z nedostatečnosti důkazů, které Tribunál přezkoumal společně, uvedený soud dospěl k závěru, že navrhovatelka neprokázala, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že navrhovatelka je systémově významnou finanční institucí, která hraje zásadní roli ve fungování ruského finančního systému. Kromě toho se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že navrhovatelka umožnila ruské vládě realizovat její činnosti a politiky a mobilizovat zdroje. S ohledem na důležitost finančních služeb poskytovaných navrhovatelkou jak uvedené vládě, tak Centrální bance Ruské federace, jakož i vzhledem k jejímu obecnějšímu přínosu k řádnému fungování ruského finančního systému, Rada mohla oprávněně usoudit, že navrhovatelka poskytovala vládě Ruské federace materiální nebo finanční podporu významnou z kvantitativního a kvalitativního hlediska, která jí umožňovala mobilizovat finanční zdroje za účelem pokračování v činnostech destabilizace Ukrajiny. V odpovědi na konkrétní argumenty předložené navrhovatelkou Tribunál dále uvedl, že kritérium stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 nevyžaduje, aby bylo prokázáno, že vláda Ruské federace má kontrolu nad osobou, subjektem nebo orgánem, jenž jí poskytuje podporu. Uvedené ustanovení nevyžaduje ani prokázání existence vazby, která by přesahovala materiální nebo finanční podporu stanovenou na základě kritéria pro zařazení na seznam, a sice vazbu mezi navrhovatelkou a ruskou vládou.
17.
Zatřetí, pokud jde o žalobní důvod vycházející z nepřiměřeného porušení základních práv, Tribunál nejprve zkoumal argumentaci, v jejímž rámci navrhovatelka tvrdila, že omezující opatření, která vůči ní byla přijata, vedla ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů náležejících jejím zákazníkům, takže uvedená opatření porušila jejich právo na vlastnictví. V tomto ohledu Tribunál uvedl, že navrhovatelka se na podporu žaloby na neplatnost nemohla dovolávat práva na vlastnictví, jež jí nepříslušelo, neboť podle jeho judikatury se porušení subjektivního práva může v zásadě dovolávat pouze osoba, jejíž právo bylo údajně porušeno, a nikoliv třetí osoby. Zákazníci navrhovatelky měli k dispozici opravné prostředky před vnitrostátními soudy, u kterých se mohli zejména dovolat zásahu do svého práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (
15
). Kromě toho, pokud jde o argument navrhovatelky, podle kterého výjimka stanovená v pozměněném rozhodnutí 2014/145 a v pozměněném nařízení č. 269/2014 neumožnila jejím zákazníkům dosáhnout uvolnění jejich finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů z důvodu nečinnosti vnitrostátních orgánů nebo příliš omezujících podmínek stanovených uvedenými orgány, Tribunál uvedl, že tímto argumentem navrhovatelka ve skutečnosti zpochybňovala legalitu opatření přijatých vnitrostátními orgány v rámci provádění uvedené výjimky, k jejímž přezkumu jsou příslušné pouze vnitrostátní soudy. Pokud se jedná o zákazníky navrhovatelky, na které se nevztahovalo žádné omezující opatření a jejichž finanční prostředky nebo hospodářské zdroje byly zmrazeny z důvodu omezujících opatření přijatých vůči navrhovatelce, bylo na vnitrostátních orgánech, aby se ujistily, že zásah do jejich práva na vlastnictví byl v souladu s Listinou.
18.
Zadruhé, pokud jde o argumentaci, v rámci níž navrhovatelka tvrdila, že omezující opatření přijatá vůči ní zasáhla do jejích základních práv, a sice do její svobody podnikání a do jejího práva na vlastnictví, Tribunál po posouzení podmínek stanovených v článku 52 Listiny tato tvrzení odmítl. Především dospěl k závěru, že zásah do práv navrhovatelky v důsledku napadených aktů nelze považovat za nepřiměřený. Kromě toho v odpovědi na další konkrétní argumenty navrhovatelky Tribunál uvedl, že v okamžiku přijetí napadených aktů výjimky stanovené v pozměněném rozhodnutí 2014/145 a v pozměněném nařízení č. 269/2014 umožňovaly vnitrostátním orgánům povolit uvolnění finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů navrhovatelky, aby mohla provést platbu ve formě vrácení cenných papírů jejích zákazníků, které držela na svých zmrazených účtech u depozitářů cenných papírů se sídlem Unii.
III. Návrhová žádání a řízení před Soudním dvorem
19.
Kasačním opravným prostředkem podaným u Soudního dvora dne 20. listopadu 2024 navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
–
zrušil napadený rozsudek;
–
zrušil napadené akty;
–
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
20.
V kasační odpovědi podané dne 3. února 2025 Rada, podporovaná Evropskou komisí, navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení
21.
Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka tři důvody vycházející ze tří případů nesprávného právního posouzení, které se týkají zaprvé povinnosti Rady uvést odůvodnění, zadruhé výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 a zatřetí posouzení zásady proporcionality.
22.
Soudní dvůr požádal o posouzení argumentů týkajících se konkrétně výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145, které jsou v podstatě předmětem druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Soudní dvůr si dále vyžádal posouzení argumentů navrhovatelky týkajících se zásady proporcionality, které byly uplatněny v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Mé posouzení se tedy zaměří na uvedené hlavní otázky.
A.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
23.
V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145.
24.
Tento důvod kasačního opravného prostředku sestává ze dvou částí a vychází zaprvé z toho, že Tribunál nesprávně vyložil slovní spojení „materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace“ obsažené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145, a zadruhé, že Tribunál uplatnil nevhodný důkazní standard.
1. K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
25.
V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál vyložil čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 široce, neurčitě a nesprávně. V tomto ohledu předkládá dva hlavní argumenty.
26.
Zaprvé navrhovatelka tvrdí, že kritérium uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 si vyžaduje restriktivní výklad, jenž se vztahuje pouze na formy podpory, které spočívají v přímém dodání zboží nebo převodu finančních prostředků ruské vládě z finančních zdrojů dotyčné osoby nebo subjektu. V této souvislosti navrhovatelka uvádí, že pojem „materiáln[í] či finančn[í] podpor[a]“ uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 musí být vykládán soudržně s pojmem „finanční pomoc“ obsaženým v čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 833/2014 (
16
), který je podle tohoto nařízení definován jako jakékoli opatření, jímž dotčená osoba nebo subjekt vyplatí nebo se zaváže vyplatit své vlastní finanční prostředky nebo hospodářské zdroje.
27.
Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že jakožto centrální depozitář cenných papírů pouze poskytuje technické prostředky nezbytné k organizaci emisí státních dluhopisů. V žádném případě nelze mít za to, že její činnost spadá pod pojem „finanční podpora“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145. Navrhovatelka zdůrazňuje, že z napadeného rozsudku nikterak nevyplývá, že by poskytovala ruské vládě přímou finanční podporu, a sice ve formě příjmů převáděných na stát.
28.
Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.
29.
Jak vyplývá z bodu 7 tohoto stanoviska, čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 stanoví, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí „fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny nebo mají z vazby na tuto vládu prospěch“, nebo jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány.
30.
Kromě toho Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku uvedl, že kritérium materiální či finanční podpory ruské vládě obsažené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 nevyžaduje, aby dotčené osoby nebo subjekty poskytovaly podporu, která přímo či nepřímo souvisí s anexí Krymu nebo destabilizací Ukrajiny. S odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 7. dubna 2016ve věci Central Bank of Iran v. Rada (C‑266/15 P, EU:C:2016:208) (
17
) Tribunál dále uvedl, že materiální či finanční podpora ve smyslu tohoto kritéria musí být chápána jako jakákoli podpora, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytnout uvedené vládě materiální nebo finanční zdroje nebo prostředky, které jí umožní pokračovat v činnostech destabilizace Ukrajiny.
31.
Podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho právní kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí. Tak je tomu zejména v případě, kdy znění dotčeného ustanovení unijního práva výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu, což je případ, který nastal v projednávané věci, pokud jde o čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 (
18
).
32.
Pokud jde o doslovný výklad, podotýkám, že čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 neobsahuje žádnou definici výrazu „podporují“. Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být smysl a rozsah tohoto výrazu určen s ohledem na obecný kontext, ve kterém je použit, a jeho obvyklý smysl v běžném jazyce (
19
).
33.
V tomto ohledu výraz „podporují“, jak je formulován v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145, odpovídá tvaru slovesa „podporovat“ ve 3. osobě, množném čísle, čase přítomném. Toto sloveso má několik významů. Zaprvé jej lze vysvětlit jako „posílení postavení [něčeho] poskytnutím něčí pomoci“. Zadruhé jej lze vysvětlit jako „poskytování zdrojů za účelem zachování [něčeho]“ (
20
). Podobné významy lze nalézt v souvislosti se slovesem „podporovat“ v jiných jazykových zněních čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 (
21
). Vzhledem k tomu, že sloveso „podporovat“ je rozvito slovním spojením „materiálně či finančně“, lze jej nadto vykládat buď jako posílení pozice prostřednictvím materiální či finanční pomoci, nebo podpůrně jako poskytnutí materiálních či finančních zdrojů.
34.
Je třeba poznamenat, že první význam přisuzovaný slovesu „podporovat“ podle všeho podporuje výklad čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 navrhovaný Radou a Komisí, který je v souladu s výkladem použitým Tribunálem v napadeném rozsudku. Oba orgány v podstatě tvrdí, že se slovní spojení „materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace“ vztahuje na osoby nebo subjekty, které z kvalitativního nebo kvantitativního hlediska usnadňují vojenské akce ruské vlády proti Ukrajině, aniž je nutné prokázat přímý převod zdrojů této vládě. Naproti tomu druhý význam přisuzovaný slovesu „podpora“ se podle všeho více shoduje s výkladem zastávaným navrhovatelkou, podle kterého by se kritérium pro zařazení na seznam obsažené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 mělo omezovat na osoby nebo subjekty, které ruské vládě přímo poskytují finanční podporu nebo materiální zdroje na podporu činnosti zaměřené proti Ukrajině.
35.
Z toho vyplývá, že z hlediska doslovného výkladu znění čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 není samo o sobě rozhodující pro určení, zda by měl převážit výklad navrhovaný Radou a Komisí, nebo výklad prosazovaný navrhovatelkou. Odpověď na tuto otázku je tedy třeba hledat v rámci právního kontextu, jehož je čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 součástí, a s přihlédnutím k jeho hlavním cílům.
36.
Pokud jde o kontextuální výklad, chtěla bych poukázat na skutečnost, podobně jak jsem učinila ve svém stanovisku ve věci Mazepin v. Rada (C‑35/24 P, EU:C:2025:412) (
22
), že kritérium pro zařazení na seznam stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 bylo poprvé zavedeno rozhodnutím 2022/329 (
23
). Toto posledně uvedené rozhodnutí bylo přijato dne 25. února 2022, tedy den poté, co prezident Ruské federace oznámil vojenskou operaci na Ukrajině a ruské ozbrojené síly zahájily na uvedenou zemi útok (
24
). Jak správně uvádí Rada, tímto rozhodnutím byl rozšířen rozsah jednotlivých omezujících opatření přijatých proti Ruské federaci, a to rozšířením okruhu osob a subjektů, na které se tato opatření vztahují, zejména zavedením nových kritérií pro zařazení na seznam (
25
).
37.
Kromě toho je třeba uvést, že již před tím, než byla provedena změna rozhodnutím 2022/329, obsahoval čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 kritérium pro zařazení na seznam umožňující se zaměřit na právnické osoby, jež byly schopné poskytovat přímou materiální či finanční podporu činnostem ruské vlády týkajícím se anexe Krymu nebo destabilizace Ukrajiny. Tak tomu bylo konkrétně v případě čl. 2 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2014/145, jež se týkal „[právnických osob, subjektů] či [orgánů], které materiálně či finančně podporují činnosti narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“. Uvedené kritérium bylo v pozměněném rozhodnutí 2014/145 zachováno, z čehož dovozuji, že výklad čl. 2 odst. 1 písm. f) tohoto rozhodnutí v tom smyslu, že vyžaduje prokázání podpory ve formě přímého financování nebo dodávání zboží vládě Ruské federace, jak v podstatě tvrdí navrhovatelka, by byl jednoduše nadbytečný a z hlediska kontextuálního výkladu nesoudržný, neboť by vedl k tomu, že změny zavedené rozhodnutím 2022/329 do rozhodnutí 2014/145 by pozbyly významu.
38.
Navrhovatelka nicméně tvrdí, že v zájmu zachování kontextuální soudržnosti by pojem „materiáln[í] či finančn[í] podpor[a]“ uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 měl být vykládán stejným způsobem jako pojem „finanční pomoc“ uvedený v čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014. Podle definice tohoto pojmu obsažené v čl. 1 písm. o) uvedeného nařízení vyžaduje finanční pomoc, aby dotčená osoba nebo subjekt vyplatil nebo se zavázal vyplatit finanční prostředky nebo hospodářské zdroje.
39.
Jak však v podstatě zdůrazňuje Komise, čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014 na jedné straně a čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 na straně druhé mají zcela odlišnou věcnou působnost. První z těchto ustanovení se konkrétně týká technologií uvedených v příloze II nařízení č. 833/2014, v jejichž případě není poskytování financování nebo finanční pomoci osobám, subjektům nebo orgánům v Rusku sice výslovně zakázáno (
26
), ale vyžaduje předchozí povolení od stanoveného příslušného orgánu. Naproti tomu, jak již bylo vysvětleno, druhé z těchto ustanovení stanoví jedno z kritérií pro zařazení na seznam, které vede ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů dotčené osoby nebo subjektu. Vzhledem k tomu, že mezi čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014 a kritériem pro zařazení na seznam vyplývajícím z čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 zjevně neexistuje žádná věcná souvislost, nedomnívám se, že lze jeden prvek společný oběma ustanovením určit jako relevantní pro účely výkladu. Z téhož důvodu na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, nemá žádnou relevanci ani výklad pojmu „finanční pomoc“ podaný Soudním dvorem v jeho rozsudku ze dne 28. března 2017ve věci Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236).
40.
Z toho vyplývá, že kontextuální posouzení čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 podle všeho podporuje výklad zastávaný Radou a Komisí, jak je popsán v bodě 34 výše, který se v zásadě shoduje s výkladem použitým Tribunálem v napadeném rozsudku.
41.
Pokud jde o teleologický výklad, ve svém stanovisku ve věci Mazepin v. Rada jsem rovněž poukázala na skutečnost, že kritéria obsažená v čl. 2 odst. 1 pozměněného rozhodnutí 2014/145 jsou součástí právního rámce, kterým byl právně zakotven bezprecedentní soubor omezujících opatření, jejichž cílem je, jak Tribunál správně podotkl v bodě 56 napadeného rozsudku, vyvíjet maximální tlak na ruské orgány a hospodářství Ruské federace. Konečným cílem tohoto právního rámce je oslabit finanční kapacitu ruské vlády a tím ukončit vojenskou agresi, které se tato vláda dopouští na Ukrajině (
27
). Otázka, na kterou je třeba odpovědět, zní, zda lze tohoto cíle prvořadého významu dosáhnout účinněji na základě výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145, který navrhuje Rada a Komise, na jedné straně, nebo na základě výkladu prosazovaného navrhovatelkou, na straně druhé. Pro tyto účely musí být přihlédnuto k tomu, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba upřednostnit takový výklad, který zajistí užitečný účinek dotčeného ustanovení (
28
).
42.
Podle mého názoru je zřejmé, že pokud by byl čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 vykládán v tom smyslu, že zahrnuje pouze podporu ve formě přímého financování nebo přímého poskytování materiálních zdrojů ruské vládě, jak tvrdí navrhovatelka, byl by takový výklad nejen rozporný z kontextuálního hlediska, jak již bylo vysvětleno (
29
), ale také by ve značné míře omezoval užitečný účinek kritéria obsaženého v tomto ustanovení, jelikož by neumožnil maximalizovat tlak, který lze vyvíjet na ruské orgány za účelem ukončení jejich jednání a politiky na Ukrajině. Takový výklad by totiž spíše než k oslabení finanční kapacity vlády Ruské federace vedl v nejlepším případě k zachování stejné finanční kapacity, jakou měla tato vláda před přijetím čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145.
43.
Naproti tomu, pokud by měl být čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na jakoukoli podporu, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytovat ruské vládě zdroje nebo prostředky, jež jí umožní pokračovat v činnostech vedoucích k destabilizaci Ukrajiny, bez ohledu na přímou nebo nepřímou souvislost této podpory s předmětnou činností, byl by tento výklad přímo v souladu s cíli právního rámce, jehož součástí je pozměněné rozhodnutí 2014/145, a v důsledku toho by těchto cílů mohlo být rozumně dosaženo účinnějším způsobem.
44.
Navrhovatelka zpochybňuje výše uvedený závěr a tvrdí, že tento výklad, který v podstatě vyplývá z rozsudku ve věci Central Bank of Iran, přijal Soudní dvůr ve vztahu k jinému režimu individuálních omezujících opatření, přesněji ve vztahu ke kritériu pro zařazení na seznam, které bylo formulováno odlišně od kritéria uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145. Navzdory rozdílům, které existují mezi zněním kritéria posuzovaného v rozsudku ve věci Central Bank of Iran (
30
) a zněním kritéria, jež je předmětem projednávané věci, je však třeba k oběma kritériím přistupovat za použití téhož výkladového hlediska. Jak jsem ostatně uvedla ve svém stanovisku ve věci Timčenko v. Rada (C‑702/23 P, EU:C:2025:273) (
31
), ratio decidendi judikatury Soudního dvora (
32
) tkví v posílení možností ukončit činnosti, na které jsou zaměřena dotčená omezující opatření, zejména omezením materiálních a finančních prostředků, které jsou k tomuto účelu k dispozici, bez ohledu na to, zda má dotčená právnická osoba přímou či nepřímou vazbu k těmto činnostem.
45.
S ohledem na výše uvedené úvahy jsem dospěla k závěru, že ani kontextuální výklad čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 ani teleologický výklad tohoto ustanovení nevyžadují, jak tvrdí navrhovatelka, aby byla konstatována materiální a finanční podpora spočívající v přímém dodávání zboží nebo převodu finančních prostředků dotčenou osobou nebo subjektem ve prospěch vlády Ruské federace. Toto ustanovení naopak vyžaduje pouze to, aby tato osoba nebo subjekt byly schopny usnadňovat z kvantitativního nebo kvalitativního hlediska činnosti prováděné ruskou vládou na Ukrajině.
46.
Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku založil posouzení legality napadených aktů na tomto výkladu, nelze mít za to, že se dopustil nesprávného právního posouzení.
47.
Pokud jde o uplatnění čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 na navrhovatelku, je třeba zdůraznit, že centrální depozitáře cenných papírů hrají ústřední roli na kapitálovém trhu a ve finančním systému každé země, neboť provozují infrastrukturu, která umožňuje vypořádání obchodů s cennými papíry, jako jsou akcie nebo dluhopisy, na finančních trzích (
33
). Tribunál proto správně konstatoval v bodě 88 napadeného rozsudku, že takové centrální depozitáře cenných papírů, jako je navrhovatelka, jsou systémově významnými subjekty, které jsou zásadní zejména pro účinné provádění měnové politiky, důvěryhodnost programu správy veřejného dluhu, správu zajištění, jakož i bezpečnost a efektivitu trhů s cennými papíry. Kromě toho je tedy pravděpodobné, že zasahováním do činnosti těchto centrálních depozitářů cenných papírů může čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 snižovat finanční prostředky, které vláda Ruské federace získává z vydávání státních dluhopisů, a tím zvyšovat náklady na její vojenské akce a omezovat její způsobilost narušovat územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (
34
).
48.
Podle mého názoru tedy Tribunál právem v bodě 106 napadeného rozsudku konstatoval, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že s ohledem na důležitost finančních služeb poskytovaných navrhovatelkou jak ruské vládě, tak Centrální bance Ruské federace, jakož i vzhledem k jejímu širšímu přínosu k řádnému fungování ruského finančního systému, navrhovatelka poskytovala vládě Ruské federace z kvantitativního a kvalitativního hlediska významnou materiální nebo finanční podporu ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, je možné dospět k tomuto závěru, aniž je nutno zkoumat, zda ruská vláda měla v navrhovatelce jakoukoli přímou nebo nepřímou podílovou účast, neboť podle navrhovaného výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145 se jednoduše nejedná o skutečnost, která musí být splněna, aby bylo možné použít kritérium obsažené v tomto ustanovení.
49.
S ohledem na výše uvedené a vzhledem k mému vyjádření uvedenému v bodech 46 a 48 tohoto stanoviska, dle něhož se Tribunál nedopustil žádného nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 2 odst. 1 písm. f) pozměněného rozhodnutí 2014/145, jakož i při zohlednění skutečnosti, že se na navrhovatelku může vztahovat pojem „materiální či finanční podpora“ vyplývající z uvedeného ustanovení, je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.
2. K druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
50.
V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka napadá důkazní standard, který Tribunál uplatnil pro účely posouzení, zda jsou důvody uvedené v napadených aktech podložené. Navrhovatelka tvrdí, že při neexistenci výslovného právního ustanovení, a sice okolnosti, která v projednávané věci nenastala, nemůže být Rada povinna poskytnout pouze „soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů“.
51.
Komise má za to, že tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, neboť není jasné, v čem spočívá nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dle tvrzení navrhovatelky dopustit. Pokud jde o věc samou, Rada i Komise tvrdí, že Tribunál správně uplatnil ustálenou judikaturu Soudního dvora týkající se důkazního standardu použitelného v oblasti omezujících opatření.
52.
Pokud jde o přípustnost, je třeba nejprve připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že aby byl důvod kasačního opravného prostředku nebo jeho část přípustný z meritorního hlediska, musí splňovat dvě podmínky (
35
). Zaprvé musí být přesným způsobem uvedeny kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno. Zadruhé je nezbytné, aby byly dostatečně jasně a přesně uvedeny právní argumenty, kterými je konkrétně podpořen důvod kasačního opravného prostředku nebo jeho část. Pokud by některá z těchto dvou podmínek nebyla splněna, Soudní dvůr by nemohl provést přezkum legality, a v důsledku toho by dotčený důvod kasačního opravného prostředku nebo jeho příslušná část musel být prohlášen za nepřípustný (
36
).
53.
V projednávané věci však z písemných vyjádření navrhovatelky vyplývá, že v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňuje bod 50 napadeného rozsudku. Kasační opravný prostředek je tudíž v souladu s podmínkou přípustnosti, která vyžaduje přesné uvedení kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno. Pokud jde o uvedení právních argumentů, kterými je podpořen důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelka v písemných vyjádřeních rovněž upřesňuje, že nesouhlasí s důkazním standardem uplatněným Tribunálem v projednávané věci. Argumentace navrhovatelky spočívá v tom, že tento důkazní standard by měl být připuštěn pouze tehdy, je-li výslovně stanoven právní úpravou. Navzdory stručné formulaci jsou argumenty navrhovatelky dostatečně jasné a přesné, aby bylo možné pochopit jejich rozsah a podstatu.
54.
Z toho plyne, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku splňuje obě podmínky stanovené ustálenou judikaturou Soudního dvora, což umožňuje uvedenému soudu provést soudní přezkum. V důsledku toho je třeba návrh Komise, aby tato část dotčeného důvodu kasačního opravného prostředku byla prohlášena za nepřípustnou, zamítnout.
55.
Pokud jde o věc samou, Tribunál v bodě 50 napadeného rozsudku stanovil důkazní standard, který měla Rada splnit pro účely konstatování, že se omezující opatření, jež byla vůči navrhovatelce přijata a následně zachována, opírala o dostatečně pevný skutkový základ (
37
). Podle Tribunálu Rada důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou nebo subjektem, vůči nimž je namířeno opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků, a kritériem pro zařazení na seznam uplatněným na tuto osobu či subjekt.
56.
Pojem „důkazní standard“ se vztahuje na množství a druh důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti. V oblasti omezujících opatření lze individuální zařazení na seznam prokázat přímými důkazy, tj. důkazy, které samy o sobě mohou prokázat skutkové tvrzení Rady uvedené v odůvodnění (
38
), nebo nepřímými důkazy, což je také poměrně časté, jako jsou domněnky nebo tzv. soubor nepřímých důkazů (
39
). V druhém případě se posouzení Tribunálu nezakládá na izolovaném hodnocení jednotlivých důkazů předložených Radou. Toto posouzení je naopak založeno na hodnocení důkazů v souhrnu, přičemž se uznává, že i když jednotlivé důkazy nemusí mít dostatečnou váhu pro stanovení dostatečně pevného skutkového základu k prokázání odůvodnění, kumulativní účinek souboru nepřímých důkazů jako celku nicméně může splňovat požadovaný důkazní standard.
57.
V projednávané věci vychází důkazní standard stanovený Tribunálem v napadeném rozsudku, jak rovněž vyplývá z odkazů uvedených v bodě 50 tohoto rozsudku, z jeho ustálené judikatury. Tribunál tento důkazní standard důsledně uplatňuje od doby (
40
), kdy jej Soudní dvůr poprvé formuloval v rozsudku ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada (C‑605/13 P, EU:C:2015:248) (
41
). V této věci Soudní dvůr rozhodující ve velkém senátu uvedl, že zařazení osoby, vůči níž jsou namířena omezující opatření, na seznamy lze považovat za opodstatněné, pokud je založeno na souboru nepřímých důkazů, které souvisí například se situací dotyčné osoby, jejími funkcemi a vztahy v kontextu režimu, s nímž má tato osoba vazby (
42
). Soudní dvůr následně uplatnil tentýž důkazní standard ve své judikatuře (
43
), a to i zcela nedávno, pokud jde o omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině (
44
).
58.
Nelze tudíž mít za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož byl oprávněn vycházet z důkazního standardu založeného na souboru nepřímých důkazů za účelem posouzení, zda odůvodnění uvedené Radou ve vztahu k navrhovatelce spočívalo na dostatečně pevném skutkovém základě. Bez ohledu na neexistenci výslovného ustanovení v unijním právu stačí uvést, že tento standard se opírá o ustálenou judikaturu Soudního dvora. Navrhovatelka v písemných vyjádřeních nepodává zevrubné vysvětlení týkající se zvláštního pravidla nebo obecné právní zásady, které by byly v důsledku této okolnosti údajně porušeny.
59.
Druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout, a tudíž je třeba zamítnout i druhý důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.
B.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
60.
Podstatou třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky je, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení zásady proporcionality.
61.
Tento důvod kasačního opravného prostředku sestává ze dvou částí. V první části navrhovatelka kritizuje neposouzení žalobního důvodu vycházejícího z porušení základních práv navrhovatelky z hlediska práva zákazníků navrhovatelky na vlastnictví; ve druhé části zpochybňuje závěr Tribunálu, že napadené akty byly v souladu se zásadou proporcionality.
1. K první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku
62.
V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že posouzení porušení základních práv, které navrhovatelka namítá, si nevyžaduje zohlednění důsledků napadených aktů pro základní právo zákazníků navrhovatelky na vlastnictví. Podle jejího názoru Tribunál neměl analyzovat dodržení zásady proporcionality z hlediska výkonu běžného subjektivního práva, ale jako ověření dodržení základní zásady, které zahrnuje zohlednění důsledků opatření jako celku. Navrhovatelka zdůrazňuje, že jejím hlavním úkolem na unijních trzích je plnění úlohy centrálního depozitáře cenných papírů, a tudíž úlohy formálního držitele cenných papírů náležejících ruským subjektům a jednotlivcům. Uložení sankcí navrhovatelce se tedy rovná sankcionování jejích uživatelů, a sice zprostředkovatelů a konečných zákazníků ruských finančních institucí.
63.
Rada namítá nepřípustnost této části třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Tvrdí, že navrhovatelka v rámci této části zpochybňuje soulad napadených aktů s obecnou zásadou proporcionality, a nikoli posouzení této zásady provedené Tribunálem v rámci zkoumání porušení základních práv navrhovatelky. Jednalo by se tak o nový důvod, který nebyl vznesen v řízení v prvním stupni. Pokud jde o věc samou, Rada i Komise vyjádřily nesouhlas s argumenty předloženými navrhovatelkou.
64.
Zaprvé, pokud jde o přípustnost první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, připomínám, že podle ustálené judikatury Soudní dvora platí, že umožnit účastníku řízení, aby vznesl důvod a argumenty, které nevznesl v řízení před Tribunálem, poprvé až v řízení před Soudním dvorem, by znamenalo umožnit mu, aby předložil Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je ve vztahu ke kasačnímu opravnému prostředku omezená, spor v širším rozsahu, než v jakém jej projednával Tribunál. V řízení o kasačním opravném prostředku je totiž pravomoc Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednaných před prvoinstančním soudem (
45
). To však nevylučuje možnost, aby navrhovatel uvedl důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (
46
).
65.
Pokud jde o projednávanou věc, z napadeného rozsudku vyplývá (
47
), že navrhovatelka před Tribunálem vznesla žalobní důvod vycházející z nepřiměřeného porušení základních práv. V rámci tohoto žalobního důvodu navrhovatelka předložila argumentaci, v rámci níž tvrdila, že omezující opatření, která vůči ní byla přijata, vedla ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů náležejících jejím zákazníkům, takže tato opatření porušila rovněž jejich právo na vlastnictví. Tribunál tuto argumentaci přezkoumal a v bodě 129 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že se navrhovatelka nemohla na podporu žaloby na neplatnost dovolávat práva na vlastnictví, jež jí nepříslušelo. Podle judikatury se totiž porušení subjektivního práva může dovolávat pouze osoba, jejíž právo bylo údajně porušeno, a nikoliv třetí osoby. Tribunál dále vysvětlil, že zákazníci navrhovatelky měli k dispozici opravné prostředky před vnitrostátními soudy, u kterých se mohli zejména dovolat zásahu do práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny.
66.
Z toho vyplývá, že argumenty předložené navrhovatelkou v rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku se týkají posouzení, které provedl Tribunál v napadeném rozsudku, a to zejména ve vztahu k žalobnímu důvodu uplatněnému v prvním stupni, který vycházel z porušení základních práv. Mám tudíž za to, aniž předjímám odpověď Soudního dvora v projednávané věci, že dotčená první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku nepředstavuje nový soubor argumentů, které by měnily předmět sporu předloženého Soudnímu dvoru. Navrhuji proto, aby byla tato část dotčeného důvodu kasačního opravného prostředku prohlášena za přípustnou i přes námitku vznesenou Radou.
67.
Zadruhé, pokud jde o věc samou, navrhovatelka zpochybňuje relevanci judikatury citované v napadeném rozsudku, podle níž se navrhovatelka, jak bylo uvedeno výše, nemůže na podporu své žaloby na neplatnost dovolávat porušení subjektivního práva třetí osoby. Podle jejího názoru tato judikatura nevznikla v souvislosti s omezujícími opatřeními ani v souvislosti s dodržováním zásady proporcionality.
68.
Podotýkám, že Tribunál v bodě 129 napadeného rozsudku cituje na podporu svého odůvodnění dva své rozsudky vydané v oblasti hospodářské a měnové politiky na jedné straně a v oblasti antidumpingu na straně druhé (
48
). Ačkoliv žádný z těchto rozsudků nespadá do oblasti omezujících opatření, jsou v souladu s judikaturou Soudního dvora, která v podstatě stanoví, že je na účastnících řízení, kteří jsou nositeli subjektivních práv, aby je skutečně uplatňovali (
49
), nehledě na povahu řízení, které je s nimi vedeno (
50
). Tribunál se tedy nedopustil pochybení, když konstatoval, že porušení subjektivního práva se může dovolávat pouze osoba, jejíž právo bylo údajně porušeno, a nikoliv třetí osoby (
51
).
69.
Kromě toho je třeba uvést, jak Tribunál vysvětlil v bodě 152 napadeného rozsudku, že v okamžiku přijetí původních aktů stanovily rozhodnutí 2014/145 a nařízení č. 269/2014 postup pro uplatnění výjimky, v rámci něhož mohli zákazníci navrhovatelky požádat u příslušných vnitrostátních orgánů o uvolnění finančních prostředků zmrazených na základě zařazení navrhovatelky na seznam (
52
). Jak rovněž vyplývá z bodů 156 a 159 napadeného rozsudku, další změny tohoto postupu pro uplatnění výjimky byly následně zavedeny v pozměněném rozhodnutí 2014/145 a v pozměněném nařízení č. 269/2014, a to s cílem usnadnit vrácení cenných papírů, které navrhovatelka držela na svých zmrazených účtech u depozitářů se sídlem v Unii, jejím zákazníkům (
53
).
70.
Z toho plyne, že pozměněné rozhodnutí 2014/145 a pozměněné nařízení č. 269/2014 stanovily rámec, který odlišoval právní postavení navrhovatelky jakožto centrálního depozitáře cenných papírů na jedné straně od právního postavení jejích zákazníků na straně druhé. V případě zákazníků, na které se nevztahovala žádná omezující opatření a jejichž finanční prostředky nebo hospodářské zdroje byly zmrazeny z důvodu omezujících opatření přijatých vůči navrhovatelce, bylo na vnitrostátních orgánech, aby přijaly rozhodnutí o uvolnění těchto finančních prostředků nebo zdrojů. Tribunál tedy správně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že uvedený postup zahrnoval uplatňování unijního práva, byly tyto orgány povinny dodržovat Listinu v souladu s čl. 51 odst. 1 této Listiny. Uvedený soud rovněž správně zdůraznil, že v případě jakéhokoliv sporu vzniklého v důsledku uplatnění předmětných výjimek měli zákazníci navrhovatelky k dispozici opravné prostředky před vnitrostátními soudy, u kterých se mohli zejména dovolat zásahu do práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny (
54
). Nelze vyloučit, že v těchto řízeních by mohla být Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se slučitelnosti výjimek stanovených v nařízení č. 269/2014 s unijním právem (
55
).
71.
Tribunálu tudíž nelze vytýkat, že měl za to, že posouzení porušení základních práv, které namítala navrhovatelka, nevyžadovalo zohlednění důsledků napadených aktů pro základní práva zákazníků navrhovatelky na vlastnictví.
72.
První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je podle mého názoru třeba zamítnout.
2. Ke druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku
73.
Podstatou druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky je kritika způsobu, jakým Tribunál provedl posouzení podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny ve vztahu k její svobodě podnikání a jejímu právu na vlastnictví.
74.
Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.
75.
Jak je uvedeno v bodě 18 tohoto stanoviska, Tribunál v bodech 134 až 146 napadeného rozsudku odmítl tvrzení navrhovatelky, že omezující opatření, která vůči ní byla přijata, nepřiměřeně zasáhla do jejích základních práv, a sice do svobody podnikání a práva na vlastnictví. Tribunál měl konkrétně za to, že zásah vyplývající z omezujících opatření přijatých vůči navrhovatelce nelze považovat za nepřiměřený, jelikož
–
opatření byla přiměřená s ohledem na tak zásadní cíle obecného zájmu pro mezinárodní společenství, jako jsou zachování míru a mezinárodní bezpečnosti;
–
navrhovatelka se nedovolávala žádného alternativního méně omezujícího opatření a neprokázala, že Rada mohla uvažovat o přijetí méně omezujících opatření, která by byla stejně vhodná jako opatření stanovená napadenými akty;
–
ze zvážení dotčených zájmů vyplynulo, že nevýhody omezujících opatření pro navrhovatelku nebyly nepřiměřené vzhledem k prvořadé důležitosti zachování míru a mezinárodní bezpečnosti;
–
účinky omezujících opatření byly omezeny na území Unie, takže se týkaly nanejvýš jen části vlastních prostředků nebo hospodářských zdrojů náležejících navrhovatelce;
–
dotčená omezující opatření nezbavila navrhovatelku práva přijímat v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. a) rozhodnutí 2014/145 a čl. 7 odst. 2 písm. a) nařízení č. 269/2014 úroky nebo jiné výnosy ze zmrazených účtů, na kterých byly uvedené finanční prostředky a uvedené zdroje uloženy, byly-li rovněž zmrazeny veškeré takové úroky a jiné výnosy; a
–
tato opatření stanovila možnost schválit použití zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů k uspokojení základních potřeb právnických osob, subjektů nebo orgánů zařazených na sporné seznamy.
76.
Pokud jde zaprvé o argument navrhovatelky, že dotčená omezující opatření nemají dočasnou povahu, nýbrž jsou trvalá, jelikož zůstala v platnosti více než dva roky, postačí uvést, že podle článku 6 pozměněného rozhodnutí 2014/145 se napadené akty vztahovaly na navrhovatelku pouze po omezenou dobu. Tato opatření byla rovněž průběžně přezkoumávána. Kromě toho, i když navrhovatelka Tribunálu vytýká, že provedl posouzení na základě „teoretických úvah, ale nikoli z hlediska konkrétní účinnosti“, není takový argument podložen, jak podotýká Rada, konkrétními důvody.
77.
Zadruhé, pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že Tribunál při posuzování přiměřenosti napadených aktů nezohlednil dopady na její zákazníky, již jsem uvedla, že Tribunál ve skutečnosti poukázal na výjimky stanovené v pozměněném rozhodnutí 2014/145, které umožňovaly vnitrostátním orgánům od okamžiku přijetí původních aktů ukládajících vůči navrhovatelce omezující opatření, aby povolily uvolnění finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů navrhovatelky, aby mohla provést platbu ve formě vrácení cenných papírů svých zákazníků, které držela na zmrazených účtech u depozitářů cenných papírů se sídlem v Evropské unii. Mimoto, i když navrhovatelka tvrdí, že její zákazníci „neměli nic společného s konfliktem na Ukrajině“, postačí připomenout, že podle ustálené judikatury mohou omezující opatření z povahy věci způsobit újmu osobám, které nenesou žádnou odpovědnost za situaci, která vedla k přijetí těchto opatření (
56
).
78.
Pokud jde zatřetí o argument navrhovatelky, podle něhož Rada tím, že zařadila navrhovatelku na seznam v napadených aktech, ve skutečnosti zamýšlela zmrazit majetek všech ruských investorů, aniž je zařadila na seznam jednotlivě a s požadovanou úrovní identifikace, podotýkám, že se jedná o konkrétní argument vznesený poprvé až ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku. Podle ustálené judikatury již citované v bodě 64 tohoto stanoviska je třeba tento argument odmítnut jako nepřípustný.
79.
S ohledem na výše uvedené mám za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když zkoumal otázku, zda jsou napadené akty v souladu se zásadou proporcionality.
80.
Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta, a tudíž musí být zamítnut i třetí důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.
V. Závěry
81.
V návaznosti na analýzu uvedenou v tomto stanovisku navrhuji, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl, pokud jde o druhý a třetí důvod tohoto kasačního opravného prostředku.
82.
Nevyjadřuji žádné stanovisko ke zbývajícím důvodům kasačního opravného prostředku předloženého navrhovatelkou, ani k tomu, kterému účastníku řízení by měla být uložena náhrada nákladů řízení podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.
(
1
) – Původní jazyk: angličtina.
(
2
) – Dále jen „navrhovatelka“.
(
3
) – Dále jen „napadený rozsudek“.
(
4
) – Dále společně jen „původní akty“.
(
5
) – Dále společně jen „akty o ponechání na seznamech z března 2023“.
(
6
) – Dále společně jen „akty o ponechání na seznamech ze září 2023“ a společně s původními akty a s akty o ponechání na seznamech z března 2023 dále společně jen „napadené akty“.
(
7
) – Viz také rozsudky ze dne 13. března 2025, Šuvalov v. Rada (C‑271/24 P, EU:C:2025:180); ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada (C‑702/23 P, EU:C:2025:605) a Timčenko v. Rada (C‑703/23 P, EU:C:2025:608); a ze dne 16. října 2025, Timčenko v. Rada (C‑805/24 P, EU:C:2025:792).
(
8
) – Rozhodnutí Rady ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16).
(
9
) – Rozhodnutí Rady ze dne 25. února 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1).
(
10
) – Nařízení Rady ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).
(
11
) – Nařízení Rady ze dne 25. února 2022, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1).
(
12
) – Dále jen „pozměněné rozhodnutí 2014/145“.
(
13
) – Dále jen „pozměněné nařízení č. 269/2014“.
(
14
) – Dále jen „sporné seznamy“.
(
15
) – Dále jen „Listina“.
(
16
) – Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 1).
(
17
) – Dále jen „rozsudek Central Bank of Iran“. Viz zejména body 44 a 45 uvedeného rozsudku.
(
18
) – Rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Tradeinn Retail Services (C‑76/24, EU:C:2025:593, bod 25 a citovaná judikatura).
(
19
) – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 8. května 2025, Zimir (C‑662/23, EU:C:2025:326, bod 34 a citovaná judikatura).
(
20
) – Viz mimo jiné definice uvedená v Oxford English Dictionary, k dispozici na internetových stránkách: https://www.oed.com/dictionary/support_v?tl=true.
(
21
) – Viz například definice francouzského slovesa „soutenir“ uvedená ve slovníku Le Robert, k dispozici na internetových stránkách: https://dictionnaire.lerobert.com/definition/soutenir; německého slovesa „unterstützen“ uvedená ve slovníku Duden, k dispozici na internetových stránkách: https://www.duden.de/rechtschreibung/unterstuetzen_unterstuetzt; italského slovesa „supportare“ uvedená ve slovníku Treccani, k dispozici na internetových stránkách: https://www.treccani.it/vocabolario/supportare/; a španělského slovesa „apoyar“ uvedená ve slovníku Real Academia Española, k dispozici na internetových stránkách: https://dle.rae.es/apoyar.
(
22
) – Dále jen „mé stanovisko ve věci Mazepin v. Rada“, zejména body 42 až 44. Věc je stále projednávána před Soudním dvorem.
(
23
) – Viz také má stanoviska ve věcech Pumpjanskij v. Rada (C‑696/23 P, EU:C:2025:409, body 39 až 41); ve věcech Kudaverdjan v. Rada (C‑704/23 P, EU:C:2025:410, body 43 až 45); ve věcech Rašnikov v. Rada (C‑711/23 P, EU:C:2025:411, body 45 až 47); a ve věcech Khan v. Rada (C‑111/24 P, EU:C:2025:413, body 41 až 43). Tyto věci jsou stále projednávány před Soudním dvorem.
(
24
) – Viz bod 9 odůvodnění rozhodnutí 2022/329.
(
25
) – Viz bod 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329.
(
26
) – Srov. čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 833/2014, které zakazují mimo jiné poskytování určitého zboží, technologií a služeb jakékoli fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu v Rusku nebo pro použití v Rusku.
(
27
) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 123), a ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada (C‑729/18 P, EU:C:2020:499, bod 59).
(
28
) – Rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další (C‑402/07 a C‑432/07, EU:C:2009:716, bod 47 a citovaná judikatura).
(
29
) – Viz bod 37 tohoto stanoviska.
(
30
) – Viz rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39) ve znění rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 (Úř. věst. 2012, L 282, s. 58), kterým bylo stanoveno kritérium pro zařazení na seznam platné pro „další osoby, subjekty nebo orgány, které poskytují íránské vládě podporu, například finanční, logistickou či materiální pomoc, nebo osoby a subjekty, které jsou s nimi spojeny“. Viz také čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1).
(
31
) – Viz zejména bod 52 uvedeného stanoviska.
(
32
) – Viz také rozsudek ze dne 1. března 2016, National Iranian Oil Company v. Rada (C‑440/14 P, EU:C:2016:128, body 79 až 83).
(
33
) – Pokud jde o systémový význam centrálních depozitářů cenných papírů z hlediska unijního práva, viz body 2, 4, 6, 35, 48 a 69 odůvodnění, jakož i články 19 a 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. 2014, L 257, s. 1). Viz rovněž Evropská komise, „Centrální depozitáře cenných papírů (CDCP)“, k dispozici na internetových stránkách: https://finance.ec.europa.eu/capital-markets-union-and-financial-markets/financial-markets/post-trade-services/central-securities-depositories-csds_en.
(
34
) – Obdobně viz mé stanovisko ve věci Mazepin v. Rada, bod 47.
(
35
) – Viz čl. 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU, čl. 58 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora.
(
36
) – Viz mimo jiné rozsudky ze dne 13. března 2025, Šuvalov v. Rada (C‑271/24 P, EU:C:2025:180, bod 33 a citovaná judikatura), a ze dne 26. června 2025, EVH a další v. Komise (C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑467/23 P, C‑468/23 P a C‑470/23 P, EU:C:2025:478, bod 43 a citovaná judikatura).
(
37
) – Viz napadený rozsudek, bod 49. V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi (C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119).
(
38
) – V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi (C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 124).
(
39
) – Viz Filpo, F., „Evidence standards in the judicial review of restrictive measures“, ERA Forum, č. 20, 2020, s. 620 a 621.
(
40
) – Pokud jde o jeho nejnovější judikaturu, viz například rozsudky ze dne 15. května 2024, Anbouba v. Rada (T‑471/22, EU:T:2024:315, bod 54); ze dne 12. června 2024, Shammout v. Rada (T‑649/22, EU:T:2024:376, bod 64); ze dne 18. prosince 2024, Mironovič Šor v. Rada (T‑489/23, EU:T:2024:912, bod 139); a ze dne 18. prosince 2024, Tauber v. Rada (T‑493/23, EU:T:2024:913, bod 133).
(
41
) – Dále jen „rozsudek ve věci Anbouba“.
(
42
) – Viz zejména rozsudek ve věci Anbouba, body 52 a 54. Viz také stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci Anbouba v. Rada (C‑605/13 P a C‑630/13 P, EU:C:2015:2, bod 208).
(
43
) – Viz rozsudky ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise (C‑330/15 P, EU:C:2016:601, bod 82), a ze dne 21. září 2016, Komise v. Španělsko (C‑139/15 P, EU:C:2016:707, body 60 a 61).
(
44
) – Rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada (C‑702/23 P, EU:C:2025:605, bod 39).
(
45
) – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 17. října 2024, PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo v. Komise (C‑112/23 P, EU:C:2024:899, bod 67 a citovaná judikatura).
(
46
) – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise (C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 102 a citovaná judikatura).
(
47
) – Viz body 13 a 17 tohoto stanoviska.
(
48
) – Viz rozsudky ze dne 19. září 2019, Zhejiang Jndia Pipeline Industry v. Komise (T‑228/17, EU:T:2019:619), a ze dne 22. června 2022, Anglo Austrian AAB a Belegging-MaatschappijFar-East v. ECB (T‑797/19, EU:T:2022:389, bod 285).
(
49
) – Viz mimo jiné rozsudky ze dne 10. září 2015, Fliesen-Zentrum Deutschland (C‑687/13, EU:C:2015:573, bod 73), a ze dne 21. září 2023, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise (C‑478/21 P, EU:C:2023:685, bod 223 a citovaná judikatura).
(
50
) – Rozsudek ze dne 9. září 2021, Adler Real Estate a další (C‑546/18, EU:C:2021:711, bod 59). Je pravda, že posledně citovaná judikatura byla rozvinuta v souvislosti s právem účinně se hájit v řízení, a nikoli v souvislosti s jinými základními právy, jako je svoboda podnikání nebo právo na vlastnictví, které jsou dotčeny v projednávané věci. Nicméně judikatura Soudního dvora výslovně odkazuje, byť v širokém smyslu, na „subjektivní“ práva, což podle mého názoru znamená, že tato judikatura je plně použitelná ve věci týkající se údajného porušení základního práva, jako je tomu v projednávané věci.
(
51
) – Jak správně podotýká Rada, přístup, který zaujaly Soudní dvůr a Tribunál ve své judikatuře, je obdobně podporován také v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva k článku 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, zejména pokud jde o výkon práv akcionářů společností. Podle tohoto soudu nemohou být akcionáři společností v zásadě považováni za „oběti“ ve smyslu článku 34 Úmluvy, pokud jde o akty a opatření mající dopad na jejich společnosti.
(
52
) – Viz zejména čl. 2 odst. 5 rozhodnutí 2014/145 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014.
(
53
) – Viz zejména čl. 2 odst. 19 a 25 pozměněného rozhodnutí 2014/145 a čl. 6b odst. 5 a 5a pozměněného nařízení č. 269/2014.
(
54
) – Viz zejména body 131 až 133, 155 a 158 napadeného rozsudku.
(
55
) – V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 23. dubna 1986, Les Verts v. Parlament,294/83, EU:C:1986:166, bod 23).
(
56
) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 149), a ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada (C‑729/18 P, EU:C:2020:499, bod 81).