62025CC0030
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
LAILY MEDINA
přednesené dne 12. února 2026 (
1
) (
i
)
Věc C‑30/25
Auditeur du travail,
ZT,
GQ,
KH,
AN,
FU,
Evropský hospodářský a sociální výbor
proti
FR
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie)]
„Řízení o předběžné otázce – Výsady a imunity Evropské unie – Smlouva o fungování Evropské unie – Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie – Článek 10 druhý pododstavec – Funkční imunita – Člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) – Zbavení imunity – Člen, který byl zbaven imunity v rámci soudního vyšetřování a v novém funkčním období znovu jmenován členem – Nezbytnost nového zbavení imunity“
I. Úvod
1.
Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 10 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie (
2
) (dále jen „Protokol o výsadách a imunitách“) v rámci trestního vyšetřování vedeného proti členu Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV).
2.
Spor v původním řízení se týká zbavení imunity FR, člena EHSV, který je v původním řízení obžalovaným v trestním vyšetřování vedeném belgickým soudem. Vnitrostátní orgán již dosáhl toho, aby EHSV poprvé zbavil FR imunity z důvodu týchž vytýkaných skutků dříve, než byl v novém funkčním období obnoven jeho mandát.
3.
Tato věc je pro Soudní dvůr příležitostí k tomu, aby se vůbec poprvé vyjádřil k výkladu čl. 10 druhého pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách s cílem vymezit režim imunity člena EHSV.
II. Právní rámec
A.
Unijní právo
1. Smlouva o fungování Evropské unie
4.
Článek 300 SFEU stanoví:
„1. Evropskému parlamentu, Radě a Komisi jsou nápomocny Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, které plní poradní funkce.
2. Hospodářský a sociální výbor se skládá ze zástupců organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálně-hospodářské, občanské, profesní a kulturní oblasti.
[…]
4. Členové Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů nejsou vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie.
[…]“
5.
Podle čl. 303 druhého pododstavce SFEU EHSV „[p]řijme svůj jednací řád“ (
3
).
6.
Článek 343 SFEU má následující znění:
„Unie požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách. […]“
2. Protokol o výsadách a imunitách
7.
Článek 10 Protokolu o výsadách a imunitách stanoví:
„Zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, jejich poradci a techničtí experti požívají po dobu výkonu své činnosti a během cest na místo zasedání nebo při návratu z něj obvyklých výsad, imunit a výhod.
Tento článek se vztahuje rovněž na členy poradních orgánů Unie.“
8.
Článek 11 tohoto Protokolu stanoví:
„Na území všech členských států úředníci a jiní zaměstnanci Unie bez ohledu na svou státní příslušnost:
a)
jsou vyňati z pravomoci soudů pro úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, s výhradou použití ustanovení smluv jednak o pravidlech určujících odpovědnost úředníků a jiných zaměstnanců vůči Unii a jednak o příslušnosti Soudního dvora Evropské unie rozhodovat spory mezi Unií a jejich úředníky a jinými zaměstnanci. Této imunity požívají i po ukončení své funkce.
[…]“
9.
Článek 17 uvedeného Protokolu stanoví:
„Výsady, imunity a výhody jsou přiznávány úředníkům a jiným zaměstnancům Unie výhradně v zájmu Unie.
Každý orgán Unie je povinen zbavit úředníka nebo jiného zaměstnance imunity ve všech případech, kdy podle jeho názoru zrušení této imunity není v rozporu se zájmy Unie.“
3. Služební řád úředníků Evropské unie
10.
Článek 1b služebního řádu úředníků Evropské unie (
4
) stanoví:
„Není-li v tomto služebním řádu stanoveno jinak, […] Evropský hospodářský a sociální výbor se považuj[e] […] pro účely tohoto služebního řádu za orgán[…] Unie“.
11.
Článek 12a odst. 1 tohoto služebního řádu stanoví:
„Úředník se zdrží veškerých projevů psychického nebo sexuálního obtěžování.“
12.
Článek 24 první pododstavec uvedeného služebního řádu stanoví:
„Unie pomáhá všem úředníkům zejména při postupu proti jakékoli osobě, která se dopustila vyhrožování, urážky nebo pomluvy nebo jiného útoku vůči osobě nebo majetku, kterému je tato osoba nebo člen její rodiny vystavena z důvodů svého postavení nebo služebních povinností.“
B.
Mezinárodní právo
13.
Článek 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (
5
) (dále jen „Vídeňská úmluva“) stanoví:
„Diplomatický zástupce je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. […]“
14.
Článek 32 odst. 1 této úmluvy stanoví:
„Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce diplomatických zástupců a osob požívajících imunity podle článku 37.“
III. Spor v původním řízení a předběžná otázka
15.
FR byl ode dne 1. března 2004 členem EHSV. Jako takový požíval imunity na základě článku 343 SFEU a článku 10 Protokolu o výsadách a imunitách.
16.
Dne 6. prosince 2018 zahájil Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) proti FR vyšetřování, a to na základě tvrzení o jednání, které je považováno za trestné, vůči členovi EHSV a zaměstnancům sekretariátu Skupiny I.
17.
Dne 10. ledna 2020 zaslal OLAF zprávu státnímu zastupitelství (Belgie).
18.
Dne 10. června 2020, po skončení vyšetřování OLAF, zbavil EHSV obžalovaného v původním řízení funkce a požádal jej, aby upustil od kandidatury na místo ředitele EHSV, což obžalovaný učinil.
19.
Dne 4. června 2020 EHSV požádal auditeur du travail (inspektor práce, Belgie) EHSV, aby zbavil FR imunity, což bylo schváleno rozhodnutím pléna ze dne 15. července 2020.
20.
Začalo však nové funkční období a FR byl jmenován členem EHSV na nový mandát ode dne 21. září 2020 do dne 20. září 2025.
21.
Inspektor práce vydal dne 20. března 2024 příkaz k předvolání FR k předkládajícímu soudu pro spáchání skutků spočívajících v násilném činu a psychickém obtěžování na pracovišti, a to ve vztahu k AN, FU, KH, GQ a ZT. Tyto osoby spolu s EHSV představují účastníky adhezního řízení. K vytýkaným skutkům mělo dojít v období od 1. ledna 2011 do 31. července 2020.
22.
U předkládajícího soudu FR uvedl, že inspektor práce měl před tím, než vydal příkaz k jeho předvolání, po obnovení jeho mandátu člena EHSV v novém funkčním období znovu požádat o zbavení imunity obžalovaného a dosáhnout jej, a pokud tak neučinil, trestní řízení ve smyslu vnitrostátního práva nemělo být zahájeno.
23.
Obžalovaný v původním řízení na podporu svého postoje uvedl, že ve světle rozsudku ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies (
6
), který se týká působnosti imunit přiznaných členům Evropského parlamentu, je článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách použitelný per analogiam.
24.
Předkládající soud uvádí, že tato věc se liší od věci, v níž byl tento rozsudek vydán, neboť obžalovaným v původním řízení není člen Parlamentu jakožto kategorie spadající do článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách, nýbrž zástupce členského státu, jehož mandát podléhá článku 10 tohoto Protokolu.
25.
Za těchto okolností se tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tuto předběžnou otázku:
„Aby mohly evropské orgány a jejich členové plnit své úkoly a mandáty zcela nezávisle bez nežádoucích omezení a nátlaku, předpokládá článek 10 [Protokolu o výsadách a imunitách], že před jakýmkoliv stíháním před trestním soudem musí být zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, zbaveni imunity. Musí být dotyčnému evropskému orgánu předložena nová žádost o zbavení imunity, pokud byla dotčená osoba po prvním zbavení imunity a v průběhu vyšetřování, avšak před zahájením soudního řízení, jmenována za účelem výkonu nového mandátu u téhož evropského orgánu v rámci nového funkčního období?“
26.
Písemná vyjádření předložili navrhovatelé v původním řízení, tj. AN, FU, KH, GQ a ZT, inspektor práce a EHSV, obžalovaný v původním řízení, belgická vláda a Evropská komise. Soudní dvůr podle čl. 76 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že se nebude konat ústní část řízení. Účastníkům původního řízení, belgické vládě a Komisi položil nicméně otázky, na něž výše uvedení písemně odpověděli.
IV. Analýza
27.
Předkládající soud odkazuje v otázce, kterou položil Soudnímu dvoru, na článek 10 Protokolu o výsadách a imunitách. Je třeba uvést, že tento článek v prvním pododstavci stanoví, že zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, jejich poradci a techničtí experti požívají po dobu výkonu činnosti a během cest na místo zasedání nebo při návratu z něj obvyklých výsad, imunit a výhod nezbytných k výkonu jejich funkce. Druhým pododstavcem tohoto článku je tento režim rozšířen i na členy poradních orgánů Unie, jimž jsou tyto záruky přiznány za týchž podmínek a k týmž účelům.
28.
Ačkoli se znění předběžné otázky týká výkladu článku 10 Protokolu o výsadách a imunitách, z předkládacího rozhodnutí a z písemných odpovědí poskytnutých zúčastněnými vyplývá, že užitečný pro vyřešení sporu v původním řízení je pouze výklad druhého pododstavce tohoto článku.
29.
Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 10 druhý pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách pro účely trestního vyšetřování vedeného na základě vnitrostátního práva vykládán v tom smyslu, že byl-li člen orgánu nebo poradního orgánu Unie, jako je EHSV, zbaven imunity v průběhu vyšetřování, které je proti tomuto členu vedeno, a byl-li dotyčný před zahájením soudního řízení jmenován k výkonu nového mandátu v témže výboru, toto ustanovení vyžaduje, aby byla tomuto orgánu nebo tomuto poradnímu orgánu podána nová žádost o zbavení imunity.
30.
Co se zaprvé týče relevantního data pro určení práva, které je ratione temporis použitelné na spor v původním řízení, je třeba nejprve uvést, že touto otázkou má být určeno, zda musí být EHSV podána nová žádost o zbavení imunity, pokud byl dotyčný jmenován k výkonu nového mandátu. V této věci začal tento mandát dne 21. září 2020. Toto datum je tedy relevantním datem.
31.
Co se zadruhé týče pořadí, v němž má být předběžná otázka zkoumána, je zapotřebí, aby bylo před určením režimu imunity, jíž požívají členové EHSV, nejprve zjištěno, zda se jejich právní postavení blíží spíše postavení úředníků a jiných zaměstnanců Unie, nebo postavení zástupců členských států, kteří se účastní činnosti unijních orgánů.
32.
Článek 10 druhý pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách neobsahuje pro tyto účely žádné upřesnění právního postavení uvedených členů. Jak v podstatě tvrdí účastníci původního řízení a Komise, v souvislosti s imunitami členů EHSV se použije per analogiam čl. 17 druhý pododstavec tohoto Protokolu, a sice z důvodu funkční povahy imunity, jíž požívají členové EHSV. Toto posledně jmenované ustanovení se však s ohledem na své znění použije výlučně na úředníky a jiné zaměstnance Unie, jejichž režim imunity je stanoven v článku 11 uvedeného Protokolu.
33.
Jak uvedl EHSV, v tomto stadiu je třeba si položit otázku, zda se postavení členů EHSV může blížit postavení úředníků a jiných zaměstnanců Unie, což představuje nutnou podmínku, aby mohl být per analogiam použit režim imunity stanovený v článcích 11 a 17 Protokolu o výsadách a imunitách. Stanovený rozsah imunity totiž závisí na kategorii institucionálních subjektů, do níž členové EHSV patří, což znamená, že je nejprve nutné zkoumat povahu mandátu, který vykonávají, a místo, jež zaujímá EHSV v unijním institucionálním rámci.
A.
K povaze právního postavení členů EHSV
34.
Za současného stavu unijního práva je právní postavení členů EHSV upraveno články 300 až 304 SFEU. Za účelem určení povahy tohoto postavení je třeba nejprve zkoumat institucionální rozměr tohoto výboru jakožto poradního orgánu Unie, následně jeho složení a konečně nezávislost jeho členů při výkonu funkce, jakož i případnou podobnost jejich postavení a postavení úředníků a jiných zaměstnanců Unie.
1. K institucionální povaze EHSV jakožto poradního orgánu Unie
35.
Z článku 300 odst. 1 SFEU vyplývá, že EHSV byl výslovně zřízen proto, aby byl plněním poradních funkcí nápomocen Parlamentu, Radě a Komisi.
36.
Poradní povahu jeho funkcí potvrzuje i čl. 304 první pododstavec SFEU. Podle tohoto ustanovení Parlament, Rada nebo Komise konzultují EHSV v případech uvedených ve Smlouvách nebo kdykoli to tyto orgány považují za vhodné. Kromě toho může EHSV také vydat stanovisko z vlastního podnětu, což zdůrazňuje jeho úkol podílet se na formulaci politik Unie.
37.
Soudní dvůr již ostatně rozhodl, že EHSV přispívá jakožto poradní orgán Unie k institucionální rovnováze Unie (
7
). Přestože Soudní dvůr upřesnil, že úkolem EHSV je poskytovat Radě a Komisi poradenství ohledně řešení konkrétních problémů v hospodářské a sociální oblasti, a sice předkládáním stanovisek vycházejících z jeho působnosti a z zvláštních znalostí (
8
), mám za to, že tento úkol byl v současnosti rozšířen i ve prospěch Parlamentu, který může nyní konzultovat EHSV na základě článku 304 SFEU. Je-li tato konzultace výslovně stanovena ve Smlouvách, představuje povinnou součást postupu (
9
).
38.
Začlenění EHSV do institucionálního rámce Unie potvrzují ostatně i další ustanovení primárního práva. Například jediný článek Protokolu (č. 6) o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie zařazuje EHSV mezi unijní orgány. Institucionální povaha EHSV vyplývá z hospodářského a finančního rámce Unie. Podle čl. 301 třetího pododstavce SFEU náleží Radě, aby stanovila odměny členů výboru, což svědčí o tom, že finanční postavení výboru je přímo určováno tímto orgánem a je součástí obecného rozpočtového uspořádání Unie.
39.
Toto institucionální zakotvení EHSV, které vyplývá již z primárního práva, je dále potvrzeno i sekundárním právem. Článek 2 bod 67 finančního nařízení Unie (
10
) totiž pro účely svého používání označuje EHSV za „orgán Unie“. Podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení jsou veškeré příjmy a výdaje, které se pro Unii považují za nezbytné, součástí ročního rozpočtu. Výdaje na institucionální činnosti EHSV včetně mezd, platů a náhrad pro jeho členy spadají tedy do oddílu VI ročního rozpočtu Unie (
11
), což posiluje jeho postavení institucionálního subjektu vykonávajícího úkoly uznané Smlouvou.
2. Ke složení EHSV
40.
Podle čl. 301 druhého pododstavce SFEU náleží Radě, aby na návrh Komise jednomyslně přijala rozhodnutí, kterým se stanoví složení EHSV. Tato pravomoc, která je vykonávána na úrovni Unie, je první známkou toho, že složení výboru vychází z unijní institucionální logiky, nikoli z logiky národního zastoupení.
41.
Podle čl. 300 odst. 2 SFEU se EHSV skládá ze zástupců organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálně-hospodářské, občanské, profesní a kulturní oblasti (dále jen „zástupci sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti“). Struktura výboru tedy vychází z funkčního a odvětvového zastoupení hospodářských a sociálních zájmů, což odpovídá jeho poradnímu poslání: poskytovat unijním orgánům pluralitní, vysoce odborné poradenství.
42.
Ve prospěch tohoto závěru hovoří i nástroj jmenování. Podle čl. 302 odst. 1 SFEU jsou členové EHSV jmenováni na dobu pěti let, a to na základě návrhů podaných členskými státy. Podle čl. 302 odst. 2 SFEU však Rada rozhoduje po konzultaci s Komisí a může si vyžádat názor organizací, které představují jednotlivá hospodářská a sociální odvětví a občanskou společnost, jichž se týkají činnosti Unie. Konečné rozhodnutí tedy náleží unijnímu orgánu, který dohlíží na to, aby složení výboru bylo z funkčního hlediska soudržné.
43.
Vyplývá z toho, že ačkoli členské státy podávají návrhy, určení složení EHSV náleží výlučně Radě, je prováděno v institucionálním rámci Unie a řídí se cíli sledovanými Smlouvami. Úloha, která v přípravném stadiu přísluší členským státům, nepřiznává EHSV povahu národního zastoupení, nýbrž pouze zaručuje, že budou zohledněny sociálně-hospodářské podmínky jednotlivých států.
44.
Skutečnost, že členové EHSV vzešli z různých sociálně-hospodářských, občanských, profesních či kulturních prostředí, v tomto ohledu dokládá, že cílem jejich jmenování je zaručit rovnovážné zastoupení zástupců sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti v Unii (
12
). Vnitrostátní návrhy slouží pouze jako určitý ukazatel, který umožňuje rozlišit v jednotlivých členských státech subjekty způsobilé zastupovat tyto kolektivní zájmy, nikoli zájmy státní. Tuto logiku dokládá i současné složení EHSV, které bylo určeno rozhodnutím Rady (EU) 2019/853, kterým se stanoví složení Evropského hospodářského a sociálního výboru (
13
): rozdělení míst, upravené zejména po vystoupení Spojeného království, vyplývá z mezivládní dohody usilující o zajištění funkční rovnováhy zastoupených zájmů, nikoli o politické zastoupení členských států.
45.
Rozdělení míst v EHSV i postup jmenování odrážejí tedy podle mého názoru snahu zajistit pluralitní zastoupení hospodářských a sociálních zájmů, jež v Unii existují. Složení EHSV si neklade za cíl prosazovat národní zájmy členských států, nýbrž zajistit zohlednění evropských sociálně-profesních zájmů, které jsou nedílnou součástí struktury a poradních funkcí EHSV.
46.
S ohledem na výše uvedené úvahy se tedy domnívám, že tento právní rámec vycházející ze zastoupení evropských sociálně-profesních zájmů, umožňuje konstatovat, že postavení členů EHSV se vyznačuje nezávislostí na členských státech, jejíž rozsah je třeba nyní podrobit přezkumu.
3. K nezávislosti členů EHSV při výkonu funkce a k podobnosti jejich právního postavení s právním postavením úředníků a jiných zaměstnanců Unie
47.
Je třeba připomenout, že podle čl. 300 odst. 4 SFEU nejsou členové EHSV vázáni žádnými příkazy a vykonávají funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie. Taková nezávislost se podle mého názoru musí týkat nejen vztahů s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, ale i vztahu k členským státům, s cílem umožnit, aby EHSV plnil poradní funkci, kterou mu svěřují Smlouvy (
14
).
48.
Tato nezávislost vyplývá ze samotné podstaty mandátu vykonávaného členy EHSV. Tento mandát je veden cílem prosazovat dialog mezi orgány a zástupci sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti (
15
), aby se posledně jmenovaní mohli účastnit rozhodovacího procesu v Unii.
49.
ESHV tudíž zaujímá úlohu zástupce sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti v orgánech Unie; do rozhodovacího procesu vnáší sociálně-hospodářské, občanské, profesní a kulturní zájmy, jež zastupují jeho členové.
50.
Tato funkce, která je zaměřena na obecný zájem Unie, vylučuje možnost postavit členy EHSV na roveň zástupcům členských států.
51.
Tentýž závěr vyplývá ostatně i z judikatury Soudního dvora, podle níž zástupci členských států nejednají jakožto členové orgánu Unie, nýbrž jako zástupci svých vlád a vykonávají kolektivně pravomoci členských států (
16
). A naopak členové EHSV nejednají jakožto zástupci členských států: jejich akty, které spočívají v poradních stanoviscích vydaných pro orgány v případech, kdy je tato konzultace povinná nebo kdy je považována za vhodnou, jsou součástí pravomocí EHSV, nikoli pravomocí členských států (
17
).
52.
Podle článku 1b služebního řádu úředníků Evropské unie je ostatně EHSV považován pro účely tohoto služebního řádu za orgán Evropské unie, což svědčí o tom, že záměrem unijního normotvůrce je, aby se na členy EHSV používal obdobný režim jako na jiné zaměstnance Unie.
53.
Podle mého názoru z toho vyplývá, že nezávislost, kterou se vyznačuje mandát členů EHSV, umožňuje ve spojení se skutečností, že podle služebního řádu se na tyto členy vztahuje režim použitelný na úředníky a jiné zaměstnance Unie, mít za to, že právní postavení těchto členů se blíží právnímu postavení posledně jmenovaných osob, a nikoli právnímu postavení zástupců členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie.
54.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze dospět k závěru, že EHSV je poradním orgánem Unie ve smyslu primárního práva a institucionálního fungování tohoto orgánu. Vzhledem ke složení tohoto výboru, k postupu jmenování jeho členů a k obecnému zájmu Unie, jímž se řídí výkon jeho funkcí, se právní postavení členů EHSV podle všeho blíží právnímu postavení úředníků a jiných zaměstnanců Unie a nesmí být postaveno na roveň právnímu postavení zástupců členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie.
B.
K režimu imunity použitelnému na členy EHSV
55.
Podle ustálené judikatury je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle právní úpravy, jejíž je součástí (
18
).
1. Doslovný výklad
56.
Jak již bylo připomenuto výše (
19
), čl. 10 druhý pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách rozšiřuje působnost režimu imunit zástupců, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, na členy poradních orgánů Unie. Toto rozšíření není implicitní ani doplňkové: vyjadřuje vůli autorů Smluv přiznat těmto členům právní postavení srovnatelné s právním postavením zástupců států, kteří se účastní činnosti orgánů.
57.
K tomu, aby byla zjištěna konkrétní působnost takto rozšířeného režimu, je třeba uvést, že ze znění uvedeného článku vyplývá, že zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů Unie, jejich poradci a techničtí experti požívají po dobu výkonu činnosti a během cest na místo zasedání nebo při návratu z něj obvyklých výsad, imunit a výhod. Tato formulace svědčí o tom, že imunita není upravena ve smyslu osobní výhody, nýbrž ve smyslu funkční záruky určené k zajištění nezávislosti a řádného průběhu činnosti orgánů.
58.
Soudní dvůr měl již ostatně příležitost upřesnit povahu těchto „obvyklých imunit“ a dospěl přitom k závěru, že odkazují na imunity stanovené Vídeňskou úmluvou. Tyto diplomatické imunity jsou přiznávány diplomatům k zajištění účinného výkonu funkcí diplomatických a konzulárních misí ve státě pobytu, vycházejí především z funkční logiky a osoby jich požívající nemohou ze své podstaty dovolávat vůči státům, jejichž jsou zástupci (
20
). Tato základní charakteristika potvrzuje, že dotčené imunity nemají chránit zájmy jednotlivců, ale zaručit řádné fungování orgánů, v nichž tito zástupci plní úkoly.
59.
Vzhledem k tomu, že odkaz na mezinárodní právo vyplývá z výkladu čl. 10 prvního pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách, je podle všeho nezbytné, aby byl druhý pododstavec tohoto článku chápán ve světle tohoto výkladového kontextu a cílů, jež sleduje.
2. Kontextuální výklad
a) K souvislosti mezi čl. 10 druhým pododstavcem Protokolu o výsadách a imunitách a článkem 343 SFEU
60.
Podle článku 343 SFEU požívá Unie na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách. Toto ustanovení Smlouvy o FEU tedy představuje hlavní základ pro unijní režim imunity, u něhož vymezuje jak cíl, tj. umožnit plnění úkolů Unie, tak i normativní pramen, tj. Protokol.
61.
Ze znění článku 343 SFEU vyplývá, že režim imunity uznaný Unií nemá obecný účel, nýbrž sleduje funkční cíl, jímž je zajištění řádného fungování Unie při plnění jejího poslání (
21
). Již na základě tohoto cíle lze upřesnit rámec, v němž musí být vykládány imunity stanovené Protokolem o výsadách a imunitách.
62.
Článek 343 SFEU, který je právním pramenem režimu imunit Unie (
22
), odkazuje na znění Protokolu o výsadách a imunitách z roku 1965, které bylo kodifikováno v konsolidovaném znění v roce 2016 (
23
). Tento odkaz znamená, že unijní režim imunity musí nadále vycházet z tohoto konsolidovaného znění, které vyjadřuje současnou vůli autorů Smluv a zaručuje soudržnost použitelného právního rámce (
24
).
63.
Soudní dvůr již v tomto ohledu zdůraznil, že výsady a imunity uznané Protokolem o výsadách a imunitách mají pouze funkční povahu, neboť mají bránit překážkám fungování a nezávislosti Unie (
25
). Jinými slovy, tyto imunity jsou odůvodněny výlučně institucionálními požadavky kladenými na činnost Unie.
64.
Přestože článek 343 SFEU odkazuje pro účely definice rozsahu imunit na Protokol o výsadách a imunitách, tento odkaz sám o sobě neumožňuje upřesnit režim imunity použitelný na členy EHSV. Přesný rozsah tohoto režimu totiž závisí na konkrétním výkladu ustanovení tohoto Protokolu.
b) K použití článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách per analogiam
65.
Pokud jde o určení režimu imunity použitelného na členy EHSV, FR, který je v původním řízení odpůrcem, tvrdí, že článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách by měl být používán obdobně způsobu, jakým jej vykládal Soudní dvůr v rozsudku Junqueras Vies, v tom smyslu, že přiznává imunity členům Parlamentu. Takový postoj by musel vést ke zjištění, zda by bylo možné vztáhnout režim imunity, který je přiznán členům Parlamentu, mutatis mutandis i na členy poradního orgánu Unie. Předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce o tomto tvrzení pochybuje.
66.
Nejprve je však třeba připomenout, že se rozsudek Junqueras Vies netýkal zbavení parlamentní imunity, nýbrž výlučně otázky, zda osoba, na kterou byla v okamžiku vyhlášení výsledků voleb do Parlamentu uvalena vazba, požívá imunity na základě čl. 9 odst. 2 Protokolu o výsadách a imunitách počínaje tímto vyhlášením, což by muselo vést k propuštění z vazby. Problematika zbavení imunity nebyla tedy v této věci vůbec nastolena (
26
).
67.
Kromě toho se rozsudek Junqueras Vies týkal konkrétní definice pojmu „zasedání Evropského parlamentu“ ve smyslu článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách. Naproti tomu předkládající soud v této věci požaduje výklad článku 10 tohoto Protokolu, který se týká situace, kdy je zbaven imunity člen poradního orgánu. Přímé použití tohoto rozsudku na spor v původním řízení proto musí být vyloučeno. Argumenty vznesené odpůrcem by tedy neměly být chápány ve smyslu přímé dovolatelnosti tohoto rozsudku, nýbrž ve smyslu dotazu týkajícího se možnosti použít úvahy z rozsudku tak, aby byly záruky přiznané evropským poslancům per analogiam rozšířeny i na členy EHSV.
68.
Taková analogie je nicméně možná pouze pod podmínkou, že se právní postavení členů EHSV zásadně podobá právnímu postavení členů Parlamentu. Použití článku 9 uvedeného Protokolu per analogiam totiž předpokládá totožný institucionální účel a totožnou logiku ochrany, jinak by toto rozšíření ztrácelo smysl.
69.
Funkce režimu zavedeného tímto článkem 9, který přiznává imunitu evropským poslancům po dobu parlamentních zasedání, je úzce spjata s demokratickou povahou parlamentního mandátu.
70.
Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že podle čl. 10 odst. 1 SEU je fungování Unie založeno na zásadě zastupitelské demokracie (
27
). Na základě toho stanoví čl. 14 odst. 3 SEU, že poslanci jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním. Tento způsob volby je hlavním atributem jejich mandátu (
28
), jemuž propůjčuje přímou demokratickou legitimitu, která je důvodem vyšší ochrany, která je jim přiznána. Z toho vyplývá, že režim imunity zavedený článkem 9 Protokolu o výsadách a imunitách má především zajistit řádné fungování a nezávislost Parlamentu, jakož i účinnost práva být volen zaručeného v čl. 39 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) (
29
). Účel této imunity tedy úzce souvisí s volitelností a zastupitelskou povahou parlamentního mandátu.
71.
Jak jsem již uvedla výše (
30
), EHSV je naproti tomu striktně poradním orgánem, jehož členové nejsou voleni, ale jmenováni podle čl. 300 odst. 2 SFEU. Jejich mandát nemá přímou demokratickou legitimitu, nýbrž povahu zastoupení hospodářských a sociálních zájmů.
72.
Cílem EHSV tedy v tomto ohledu není vykonávat legislativní funkci ve jménu evropského lidu, ale poskytovat odborné poradenství a stanoviska v rámci rozhodovacího procesu Unie. Postavení členů EHSV se tedy v žádném podstatném znaku nepodobá postavení evropských poslanců. Tato odlišnost od posledně jmenovaných osob se týká jak způsobu jmenování, tak povahy a rozsahu funkcí členů EHSV.
73.
Znamená to, že z důvodu těchto strukturálních a funkčních rozdílů nelze režim imunity použitelný na členy EHSV analyzovat obdobně režimu, který pro evropské poslance stanoví článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách, v té podobě, jak je vykládán v rozsudku Junqueras Vies, takže v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, nelze tento režim použít.
c) K obdobnému použití čl. 17 prvního pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách ve spojení s čl. 10 druhým pododstavcem tohoto Protokolu
74.
S ohledem na skutečnost, že podle článku 343 SFEU musí být výsady a imunity přiznané v rámci Unie posuzovány ve světle požadavků souvisejících s plněním jejího poslání, mám za to, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, představuje čl. 17 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách relevantní prvek pro obdobný výklad čl. 10 druhého pododstavce tohoto Protokolu. Taková analogie je odůvodněna společným sledovaným cílem, jímž je zajistit nezávislost a řádné fungování unijních orgánů a institucí, jednají-li v rámci plnění svého poslání.
75.
Článek 17 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách totiž výslovně blíže vymezuje, že výsady, imunity a výhody jsou přiznávány úředníkům a jiným zaměstnancům výhradně v zájmu Unie.
76.
Jak bylo připomenuto výše, podle čl. 300 odst. 4 druhé věty SFEU nejsou členové poradních orgánů Unie (včetně EHSV) vázáni žádnými příkazy a vykonávají funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie. I oni tedy přispívají svým posláním ke splnění cílů Unie. Pokud proto čl. 17 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách odůvodňuje přiznání imunit úředníkům a jiným zaměstnancům Unie, vyžaduje-li to unijní zájem, podle mého názoru by tomu mělo být stejně i v případě členů EHSV. Vyvstane-li konkrétně otázka, zda mají být zbaveni imunity, je třeba ověřit, zda by toto zbavení imunity mohlo ohrozit unijní zájem nebo nezávislost nezbytnou k plnění jejich poradních úkolů.
77.
Vyplývá z toho závěr, že v souladu s logikou zakotvenou v čl. 17 prvním pododstavci Protokolu o výsadách a imunitách spadá režim imunity použitelný na členy EHSV výlučně do oblasti zájmu Unie a musí být vykládán tak, aby bylo zaručeno plnění poslání Unie stanovené v článku 343 SFEU.
3. Teleologický výklad
78.
S ohledem na zájem Unie, kterým je odůvodněno přiznání režimu imunity členům EHSV, je třeba připomenout, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je přiznání výsad a imunit mezinárodním organizacím nezbytným nástrojem jejich řádného fungování bez jednostranných zásahů ze strany jednotlivých vlád (
31
). Tento postoj svědčí o úzké vazbě mezi imunitou a institucionální autonomií.
79.
Jak uvedla Komise, v tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi režimem imunity diplomatů, kteří požívají trestněprávní imunity v přijímajícím státě, a režimem imunity mezinárodních organizací, který je striktně omezen na zajištění jejich řádného fungování a nezávislosti (
32
). Tyto imunity se od sebe zásadním způsobem liší povahou, původem i účelem.
80.
Je pravda, že pojem „obvyklé imunity“, který je uveden v čl. 10 prvním pododstavci Protokolu o výsadách a imunitách, musí být chápán jako odkaz na Vídeňskou úmluvu (
33
). Tento odkaz však nesmí být vykládán v tom smyslu, že přiznává členům poradních orgánů diplomatickou imunitu ve smyslu úplného vynětí z pravomoci soudů. Článek 31 odst. 1 první věta této Úmluvy totiž stanoví, že diplomatický zástupce je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Mezinárodní právo neumožňuje žádnou odchylku od této imunity. Mezinárodní soudní dvůr ostatně upřesnil, že jakákoli snaha vystavit diplomatického zástupce trestnímu řízení představuje závažné porušení povinností, jež na základě tohoto ustanovení náleží přijímajícímu státu (
34
).
81.
Rovněž čl. 32 odst. 1 Vídeňské úmluvy stanoví, že diplomatický zástupce může být vyňat z jurisdikce pouze zásahem vysílajícího státu. Tento nástroj, který je založen na výsadě tohoto státu, odráží cíl diplomatické imunity, jímž je zajištění účinného plnění poslání diplomatů jakožto zástupců států (
35
).
82.
Takový režim imunity vycházející z mezinárodního práva a vázaný na postavení diplomatů jakožto zástupců států nelze podle mého názoru vztáhnout na členy EHSV. Posledně jmenovaní nejednají v postavení zástupců států, nýbrž v institucionálním rámci Unie a jejich právní postavení se blíží spíše právnímu postavení úředníků a jiných zaměstnanců Unie.
83.
Článek 11 písm. a) Protokolu o výsadách a imunitách stanoví, že úředníci a jiní zaměstnanci Unie jsou vyňati z pravomoci soudů pro úkony spojené s výkonem funkce. Logika této imunity tedy souvisí s její funkcí: má chránit plnění institucionálních úkolů svěřených Unii.
84.
Potvrdil to i Soudní dvůr, který upřesnil, že režim imunity, který je přiznán mezinárodním organizacím, spadá pod funkční imunitu (
36
), neboť má zabránit vzniku překážky fungování a nezávislosti Unie. Výsady, imunity a výhody přiznané úředníkům a jiným zaměstnancům Unie Protokolem o výsadách a imunitách jsou jim přiznány výlučně v zájmu Unie (
37
), a nikoli v zájmu jednotlivců, kteří jich požívají.
85.
Tato logika se použije na členy EHSV, kteří vykonávají funkci zcela nezávisle, bez příkazů a v zájmu Unie, v souladu s čl. 300 odst. 4 SFEU. Pokud by měli autoři Smluv v úmyslu přiznat jim diplomatickou imunitu osobní povahy, čl. 10 druhý pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách by musel mít jiné znění (
38
).
86.
Ačkoli se tedy čl. 10 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách použije na členy poradních orgánů, nelze z toho vyvodit, že tito členové požívají imunity diplomatické povahy v úzkém smyslu slova. Režim jejich imunity musí naopak vycházet z funkční logiky, která je typická pro imunity mezinárodních organizací.
87.
Stejně jako účastníci původního řízení, jakož i belgická vláda a Komise mám za to, že režim imunity použitelný na členy EHSV musí umožnit zajištění řádného fungování tohoto výboru jakožto poradního orgánu, který je součástí institucionálního rámce a má zaručit, že se zástupci sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti budou účastnit rozhodovacího procesu Unie.
88.
Režim vyplývající z čl. 10 druhého pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách musí být s ohledem na výše uvedené úvahy spojován s výkonem institucionálních poradních funkcí, jimiž Smlouvy pověřují EHSV v obecném zájmu Unie. Tento režim tedy spadá do unijní funkční imunity, přiznávané výlučně v zájmu Unie. Teleologický výklad vede nicméně k závěru, že rozsah této imunity je slučitelný se základními právy zaručenými Listinou, neboť ta představují rovněž prvek vyplývající ze zájmu Unie. Funkční imunita proto nesmí být vykonávána na úkor těchto strukturálních požadavků kladených unijním právním řádem.
89.
Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že základní práva zaručená v unijním právním řádu se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, avšak nikoli mimo tyto situace (
39
). Pojem „uplatňování práva Unie“ ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny proto vyžaduje existenci souvislosti mezi aktem unijního práva a dotčeným vnitrostátním opatřením, která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou (
40
). V této věci spadá trestní řízení, které je předmětem původního řízení, do unijního práva, neboť by mohlo případně vést k použití imunit, jež členům EHSV přiznává Protokol o výsadách a imunitách. Listina je proto použitelná.
90.
Ochrana základních práv zakládá ostatně legitimní zájem, kterým lze odůvodnit omezení povinností uložených unijním právem (
41
), a to i v případě odchylek, jež jsou podle tohoto práva přípustné (
42
). Respektování základních práv je podmínkou legality unijních aktů, takže žádné opatření neslučitelné s těmito právy není v Unii přípustné (
43
). Podle mého mínění to tedy znamená, že tento legitimní zájem musí mít vždy přednost před funkční imunitou, která není ničím jiným než zárukou přiznanou členům EHSV výlučně v zájmu Unie.
91.
V tomto ohledu je nutné, aby byl článek 47 Listiny, který zaručuje právo na účinnou právní ochranu, zohledňován v případech, kdy by mohl být ohrožen výkon tohoto práva ze strany obětí. Rozšíření imunity na členy EHSV nad rámec její striktně funkční povahy by mohlo uvedené právo porušit. I když funkční imunita sleduje oprávněný veřejný zájem, není absolutní a musí být uvedena do souladu s požadavkem zabránit beztrestnosti v trestních řízeních a zajistit nezávislé a nestranné vyšetřování a rozhodování (
44
). Pokud by se měla imunita vztahovat na vytýkané skutky nespadající do zájmu Unie, vzniklo by nebezpečí beztrestnosti, která je s tímto ustanovením neslučitelná, a obětem by byl upřen účinný opravný prostředek.
92.
V každém případě platí, že obvyklá imunita s ohledem na odkaz na čl. 31 odst. 1 první větu Vídeňské úmluvy neumožňuje žádnou odchylku z trestní jurisdikce státu, zatímco imunita použitelná na členy EHSV je podle unijního práva omezena na to, co je nezbytně nutné k řádnému fungování Unie.
93.
Článkem 41 Listiny, který zavádí právo na řádnou správu a zahrnuje povinnost péče, která z tohoto práva vyplývá, jsou ostatně vázány výlučně orgány, instituce a subjekty Unie, nikoli vnitrostátní soudy. Obsah tohoto článku potvrzuje teleologický výklad režimu funkční imunity. Tato povinnost péče totiž ukládá unijní administrativě, aby v případech, kdy rozhoduje o postavení úředníka nebo jiného zaměstnance, jednala s řádnou péčí a zohledňovala přitom nejen služební zájem, ale i zájem dotčené osoby (
45
). Obdobně tomu, pokud má unijní orgán rozhodnout o zbavení člena EHSV imunity, v souladu s článkem 24 služebního řádu úředníků Evropské unie musí mít k dispozici nezbytné informace a uvést zájem Unie, jímž je odůvodněna funkční imunita, do souladu s právy možných obětí (
46
) a se zákazem jakékoli formy obtěžování nebo násilí, který je zakotven v článku 12a tohoto služebního řádu (
47
). Podle mého mínění to potvrzuje, že takové jednání, které ostatně zakazuje sám EHSV na základě článku 4 Kodexu chování členů tohoto výboru (
48
), nesmí spadat do úředních funkcí, na něž se vztahuje funkční imunita. Přestože článek 41 Listiny neupravuje pravomoc vnitrostátního soudu, vysvětluje účel režimu funkční imunity, neboť potvrzuje, že tento režim nesmí být vykládán v tom smyslu, že je v rozporu se základními požadavky řádné péče a ochrany, které jsou vlastní unijnímu právnímu řádu.
94.
Z výše uvedených úvah vyplývá, že podle čl. 10 druhého pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách a článku 343 SFEU musí být funkční imunita členů EHSV omezena výlučně na situace, v nichž je nezbytná k ochraně zájmů Unie.
4. K podmínkám dalšího zbavení imunity členů EHSV
95.
Vzhledem k režimu funkční imunity členů EHSV a s ohledem na skutečnost, že tito členové jednají v rámci poradního orgánu Unie, jak uvedli ZT a Komise, postup zbavení imunity spadá ve všech případech do pravomocí poradního orgánu, k němuž dotyčný člen patří, a nespadá do pravomocí členského státu (
49
). Podle čl. 17 druhého pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách je každý orgán Unie povinen zbavit úředníka nebo jiného zaměstnance imunity ve všech případech, kdy podle jeho názoru zrušení této imunity není v rozporu se zájmy Unie. Vzhledem k podobnosti mezi právním postavením členů EHSV a právním postavením úředníků a jiných zaměstnanců Unie mám za to, že se tento nástroj použije i na členy EHSV, což znamená, že EHSV by měl mít pravomoc zbavit své členy imunity.
96.
Unijní právo však žádnou takovou pravomoc výslovně nestanoví, takže v původním řízení došlo ke zbavení imunity na základě nezávazného aktu, a sice článku 9 Statutu členů EHSV (
50
). S ohledem na nezávislost, kterou členům EHSV propůjčuje čl. 300 odst. 4 SFEU, a s cílem zabránit tomu, aby jeho poradní funkce podléhala vnějším tlakům, mám nicméně za to, že implicitní pravomoc týkající se zbavení imunity musí být vyvozena z výkladu primárního práva.
97.
V takovém případě se domnívám, že posouzení, které bylo učiněno při prvním zbavení imunity, by nemělo být zpochybněno pouhou skutečností, že na počátku nového funkčního období došlo ke změně složení EHSV. Toto posouzení, které bylo učiněno s ohledem na zájmy Unie a s přihlédnutím k takovému objektivnímu zákazu, jako je výše uvedený zákaz dopouštět se jednání spočívajícím v obtěžování nebo násilí, by nemělo být následně ovlivněno novým složením zástupců sociálních partnerů a subjektů občanské společnosti. Podle funkčního režimu imunity použitelného na členy EHSV je totiž rozhodnutí o zbavení imunity nezávislé na vnitřním složení EHSV, které nutně prochází určitým vývojem, a spadá výlučně do oblasti ochrany zájmů Unie při plnění jejího poslání.
98.
Vyplývá z toho, že dospěl-li EHSV po prvním posouzení k závěru, že zbavení imunity neporuší zájem Unie a konkrétně že členové EHSV budou vykonávat funkce zcela nezávisle a nebudou vázáni žádnými příkazy, není přípustné, aby byl tento zájem posouzen ve vztahu k vytýkaným skutkům odlišným způsobem. Vzhledem k tomu, že na vytýkané skutky se již vztahuje první rozhodnutí EHSV, s výhradou posouzení učiněného předkládajícím soudem není nutné obrátit se znovu na EHSV s žádostí o zbavení imunity z důvodu týchž skutků.
V. Závěry
99.
S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku, kterou položil tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu), odpověděl takto:
„Článek 10 druhý pododstavec Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie ve spojení s článkem 343 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že režim funkční imunity, který stanoví, znamená, že pokud již Evropský hospodářský a sociální výbor schválil zbavení imunity jednoho ze svých členů z důvodu určitých skutků, neboť toto zbavení imunity nebylo v rozporu se zájmem Unie, není nutné, aby byla v souvislosti s těmito skutky předložena nová žádost o zbavení imunity. Je věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, zda se první rozhodnutí o zbavení imunity vydané tímto výborem skutečně vztahuje na skutky vytýkané v původním řízení.“
(
1
) – Původní jazyk: francouzština.
(
i
) – Poznámka pod čarou č. 25 tohoto znění byla po jeho prvním on-line zpřístupnění předmětem úpravy.
(
2
) – Úř. věst. 2016, C 202, s. 266.
(
3
) – Jednací řád EHSV byl přijat na plenárním zasedání dne 17. července 2002 (Úř. věst. 2002, L 268, s. 1) na základě čl. 260 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství a vstoupil v platnost dne 1. srpna 2002. Kromě toho bylo přijato znění statutu členů EHSV z roku 2012, které je použitelné na spor v původním řízení, a to na základě článku 13 SEU, článků 300, 301, 302 a 304 SFEU, ustanovení kapitoly IV Protokolu o výsadách a imunitách a jednacího řádu EHSV.
(
4
) – Nařízení (EHS) 1962/31 a (ESAE) 1962/11, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii, ve znění nařízení Rady (EU) č. 1416/2013 ze dne 17. prosince 2013 (Úř. věst. 2013, L 353, s. 24) (dále jen „služební řád úředníků Evropské unie“).
(
5
) – Uzavřena ve Vídni dne 18. dubna 1961, vstoupila v platnost dne 24. dubna 1964 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 500, s. 95).
(
6
) – C‑502/19, EU:C:2019:1115, dále jen „rozsudek Junqueras Vies“.
(
7
) – Viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Litevská republika a další v. Parlament a Rada (Balíček mobility) (C‑541/20 až C‑555/20, EU:C:2024:818, bod 904).
(
8
) – Viz rozsudek ze dne 9. července 1987, Německo a další v. Komise (281/85, 283/85 až 285/85 a 287/85, EU:C:1987:351, bod 38).
(
9
) – V době rozhodné z hlediska citované judikatury nevykonával EHSV poradní úlohu ve vztahu k Parlamentu, a proto není odkaz na tento orgán v příslušných rozsudcích uveden. Poté, co vstoupily v platnost nyní platné Smlouvy, článek 304 SFEU výslovně stanoví, že Parlament může EHSV konzultovat, což rozšiřuje rozsah poradní funkce tohoto výboru.
(
10
) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1), ve znění použitelném v okamžiku rozhodném z hlediska skutků, jež jsou vytýkány obžalovanému v původním řízení.
(
11
) – Viz například oddíl VI Přijetí (EU, Euratom) 2020/227 ročního rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2020 s konečnou platností (Úř. věst. L, 2020/227).
(
12
) – Smismans, S., Law, Legitimacy, and European Governance. Functional Participation in Social Regulation, Oxford, Oxford University Press, 2004, s. 131.
(
13
) – Úř. věst. 2019, L 139, s. 15.
(
14
) – Ačkoli jsou členové EHSV jmenováni na základě smluv jako fyzické osoby, vykonávají své funkce v zájmu skupin, které zastupují (v tomto smyslu viz Klamert, M., „Article 300“, v Kellerbauer, M., Klamert, M., Tomkin, J. (vyd.), The EU Treaties and the Charter of Fundamental Rights, Oxford, Oxford University Press, 2019, s. 1954 až 1958).
(
15
) – Bernard, N., Laval, C., Nys, A., Le Comité économique et social, Édition de l’Université de Bruxelles, Brusel, 1972, s. 109.
(
16
) – Co se týče vnějších vztahů, v tomto smyslu a per analogiam viz rozsudky ze dne 30. června 1993, Parlament v. Rada a Komise, (C‑181/91 a C‑248/91, EU:C:1993:271, bod 12), a ze dne 20. května 2008, Komise v. Rada (C‑91/05, EU:C:2008:288, bod 61).
(
17
) – Určitý akt lze v tomto ohledu přičítat orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie pouze s ohledem na obsah tohoto aktu a všechny okolnosti, za nichž byl přijat [viz rozsudek ze dne 14. července 2022, Parlament v. Rada (Sídlo Evropského orgánu pro pracovní záležitosti),C‑743/19, EU:C:2022:569, bod 29].
(
18
) – Viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck (292/82, EU:C:1983:335, bod 12), a ze dne 1. srpna 2025, Alace a Canpelli (C‑758/24 a C‑759/24, EU:C:2025:591, bod 91).
(
19
) – Viz bod 27 tohoto stanoviska.
(
20
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2021, LR Ģenerālprokuratūra (C‑3/20, EU:C:2021:969, bod 43), ve kterém se odkazuje na stanovisko generální advokátky J. Kokott v této věci (EU:C:2021:344, bod 56).
(
21
) – V tomto smyslu viz Becker, U., „Artikel 343 [Vorrechte und Befreiungen]“, v Becker, U., Hatje, A., Schoo, J., Schwarze, J. (vyd.), EU-Kommentar, op. cit., s. 3303.
(
22
) – Viz rozsudek Junqueras Vies, bod 76.
(
23
) – Úř. věst. 2016, C 202, s. 266.
(
24
) – Je třeba připomenout, že znění článku 10 tohoto Protokolu, které odpovídá znění článku 11 z roku 1965, nebylo nikdy změněno, takže není odůvodněn žádný odlišný výklad.
(
25
) – Viz v tomto smyslu usnesení ze dne 13. července 1990, Zwartveld a další (C-2/88-IMM, EU:C:1990:315, bod 19), jakož i rozsudek ze dne 30. listopadu 2021, LR Ģenerālprokuratūra, (C-3/20, EU:C:2021:969, bod 57).
(
26
) – V bodech 81 a 87 rozsudku Junqueras Vies Soudní dvůr zdůraznil, že pokud by se předkládající soud přikláněl k zachování vazby, je nutné bezodkladně požádat o zbavení této imunity.
(
27
) – V tomto smyslu viz rozsudek Junqueras Vies, bod 63.
(
28
) – V tomto smyslu viz rozsudek Junqueras Vies, body 64 a 65.
(
29
) – V tomto smyslu viz rozsudek Junqueras Vies, body 85 a 86 a citovaná judikatura.
(
30
) – Viz body 35 až 45 tohoto stanoviska.
(
31
) – Viz rozsudek ESLP ze dne 18. února 1999, Waite a Kennedy v. Německo (CE:ECHR:1999:0218JUD002608394, § 63).
(
32
) – Duxbury, A., „Intersections between Diplomatic Immunities and the Immunities of International Organizations“, v Behrens, P. (vyd.), Diplomatic Law in a New Millennium, Oxford, Oxford University Press, 2017, s. 298.
(
33
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2021, LR Ģenerālprokuratūra (C‑3/20, EU:C:2021:969, bod 43).
(
34
) – Viz rozsudek Mezinárodního soudního dvora ze dne 24. května 1980, případ diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu (Spojené státy americké v. Írán), bod 79.
(
35
) – V tomto smyslu viz také Duquet, S., EU Diplomatic Law, Oxford, Oxford University Press, 2022, s. 266.
(
36
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Slovinsko (Archivy ECB), (C‑316/19, EU:C:2020:1030, bod 103).
(
37
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ (C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 47 a citovaná judikatura).
(
38
) – V tomto smyslu viz Schmidt, C., „Le Protocole sur les privilèges et immunités des Communautés européennes. Commentaire de l’article 218 du Traité de Rome et de l’article 28, premier alinéa, du traité de fusion“, Cahiers de droit européen, č. 1 a 2, 1991, s. 67 až 100, zejména s. 80.
(
39
) – Viz rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson (C‑617/10, EU:C:2013:105, bod 19), a ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, (C‑544/23, EU:C:2025:614, bod 49).
(
40
) – Viz rozsudek ze dne 29. července 2024, protectus (C‑185/23, EU:C:2024:657, bod 42 a citovaná judikatura).
(
41
) – Viz rozsudky ze dne 12. června 2003, Schmidberger (C‑112/00, EU:C:2003:333, bod 74), a ze dne 14. října 2004, Omega (C‑36/02, EU:C:2004:614, bod 35).
(
42
) – V tomto smyslu viz negativní povinnost neporušovat základní práva chráněná unijním právním řádem, vyplývající z rozsudku ze dne 18. června 1991, ERT (C‑260/89, EU:C:1991:254, body 42 a 43).
(
43
) – Viz rozsudek ze dne 24. října 2018, XC a další (C‑234/17, EU:C:2018:853, bod 37).
(
44
) – Viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Slovinsko (Archivy ECB) (C‑316/19, EU:C:2020:1030, bod 103).
(
45
) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Planistat Europe a Charlot v. Komise (C‑363/22 P, EU:C:2024:20, bod 68 a citovaná judikatura).
(
46
) – Viz rozsudky ze dne 12. července 2011, Komise v. Q (T‑80/09 P, EU:T:2011:347, bod 66 a citovaná judikatura), a ze dne 9. dubna 2025, HF v. Parlament (T‑565/22, EU:T:2025:384, bod 47 a citovaná judikatura).
(
47
) – Evropský soud pro lidská práva v tomto ohledu konstatoval v oblasti vynětí z pravomoci státních soudů, že při neexistenci jakéhokoli výkonu funkce orgánu veřejné moci „[j]e jen stěží přípustné, aby prominutí skutků, které zakládají sexuální obtěžování […], vedlo ke zpochybnění zájmů státu“: viz rozsudek ESLP ze dne 23. března 2010, Cudak v. Litva (CE:ECHR:2010:0323JUD001586902, § 72).
(
48
) – Úř. věst. 2019, L 110, s. 77.
(
49
) – Podle Vídeňské úmluvy je vysílajícím státem na základě mezinárodního práva členský stát státního příslušníka, tj. v této věci stát, jehož státním příslušníkem je obžalovaný v původním řízení.
(
50
) – Viz poznámka pod čarou č. 3 tohoto stanoviska.