null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MACIEJE SZPUNARA
přednesené dne 4. června 2026(1)
Věc C-33/25
T vof
proti
Stichting Bloembollenkeuringsdienst
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Směrnice 98/56/ES – Působnost – Výsadba květinových cibulí infikovaných virem – Uplatňování – Peněžitá sankce – Uchování genetické rozmanitosti“
I. Úvod
1. V letech 1636 a 1637 zachvátila Nizozemské království tzv. tulipánová horečka, obecně považovaná za první ekonomickou bublinu v historii. Během tohoto období mohla cena tulipánové cibule překročit i cenu nemovitosti nebo uměleckého díla. Uvedenou bublinu podle všeho způsobil pestrokvětý tulipán, vzácná, záhadná a krásná dvojbarevná květina, která vyvolala explozivní nárůst poptávky. Teprve v roce 1928 se zjistilo, že toto zbarvení květiny ve skutečnosti způsobuje vir – a sice virus pestrokvětosti tulipánu (dále jen „virus TBV“)(2).
2. Ve věci v původním řízení bylo zjištěno, že několik šarží tulipánů bylo virem TBV nakaženo. Příslušný orgán zakázal jejich opětovnou výsadbu bez ohledu na to, zda cibule z ní vzešlé byly určeny k uvedení na trh.
3. Předkládající soud tak žádá o objasnění působnosti směrnice 98/56/ES(3). Táže se, zda se požadavky na rostlinolékařský stav a jakost stanovené uvedenou směrnicí vztahují pouze na stadium uvádění na trh, nebo i na stadium výsadby; a pokud se vztahují pouze na stadium uvádění na trh, zda členské státy mohou tyto požadavky na stadium výsadby rozšířit.
4. Lze říci, že projednávaná věc ilustruje úpadek pestrokvětých tulipánů, které se z luxusní komodity stávají nežádoucím, ba dokonce zakázaným zbožím(4).
II. Právní rámec
A. Unijní právo
5. Body 3, 8, 9 a 10 odůvodnění směrnice 98/56 znějí následovně:
„(3) vzhledem k tomu, že požadavky harmonizované na úrovni [Unie] zajistí, aby odběratel v [celé Unii] obdržel rozmnožovací materiál, který je zdravý a má dobrou jakost;
[…]
(8) vzhledem k tomu, že zajistit, aby jejich produkty splňovaly podmínky této směrnice, je v prvé řadě povinností dodavatelů rozmnožovacího materiálu;
(9) vzhledem k tomu, že příslušné orgány členských států by měly při kontrolách a inspekcích dbát na to, aby dodavatelé splňovali tyto podmínky;
(10) vzhledem k tomu, že by měla být zavedena kontrolní opatření [Unie] k zajištění jednotného uplatňování pravidel stanovených touto směrnicí ve všech členských státech“.
6. První věta jejího čl. 1 odst. 1 stanoví, že „[t]ato směrnice se vztahuje na uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh [v Unii]“.
7. Článek 2 odst. 2 a 3 stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
2. ‚dodavatelem‘ každá fyzická nebo právnická osoba, která se profesionálně zabývá uváděním na trh nebo dovozem rozmnožovacího materiálu;
3. ‚uvedením na trh‘ prodej nebo dodání dodavatelem jiné osobě. ‚Prodej‘ zahrnuje držení materiálu k dispozici nebo na skladě, jeho vystavování k prodeji a nabízení k prodeji.“
8. Článek 3 uvedené směrnice stanoví:
„1. Dodavatelé smějí uvádět rozmnožovací materiál na trh pouze tehdy, pokud splňuje požadavky této směrnice.
2. Odstavec 1 se nevztahuje pro rozmnožovací materiál určený […]
[…]
c) k uchování genetické rozmanitosti.
3. Prováděcí pravidla k odstavci 2 mohou být přijata postupem podle článku 17.“
9. Článek 5 odst. 1, 2 a 4 dotčené směrnice stanoví:
„1. […] rozmnožovací materiál při uvádění na trh [musí]
– být přinejmenším na pohled v podstatě prostý škodlivých organismů zhoršujících jakost, jejich známek či příznaků, které snižují jeho užitkovou hodnotu,
[…]
– je-li uváděn na trh s odkazem na odrůdu podle článku 9, mít uspokojující odrůdovou pravost a čistotu.
2. Rozmnožovací materiál, který není na základě viditelných známek nebo příznaků dostatečně prostý škodlivých organismů, musí být řádně ošetřen a případně odstraněn.
[…]
4. V případě květinových cibulí musí být splněny navíc tyto požadavky:
– rozmnožovací materiál musí pocházet přímo z materiálu, který byl ve stadiu před sklizní zkontrolován a shledán v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob nebo jejich známek a příznaků.“
10. Článek 7 odst. 1 a 2 téže směrnice stanoví:
„1. Dodavatelé zabývající se pěstováním rozmnožovacího materiálu musí
– odhalovat a sledovat kritické body ve svém pěstebním procesu, které ovlivňují jakost materiálu,
– uchovávat informace o sledování podle první odrážky, aby je mohly příslušné úřední subjekty přezkoumat, pokud o to požádají,
– odebírat vzorky, pokud je to nutné pro analýzu v laboratoři s patřičným vybavením a odborností;
– zajistit, aby během pěstování byly šarže rozmnožovacího materiálu odděleně rozeznatelné.
2. Objeví-li se v prostorách dodavatele zabývajícího se pěstováním rozmnožovacího materiálu škodlivý organismus uvedený v seznamu ve směrnici 77/93/EHS[(5)] nebo v opatřeních přijatých podle čl. 5 odst. 5, uvědomí o tom dodavatel příslušný úřední subjekt a provede všechna opatření, která tento subjekt stanoví.“
11. Článek 8 odst. 1 a 2 uvedené směrnice stanoví:
„1. Rozmnožovací materiál je uváděn na trh v šaržích. […]
2. Při uvádění na trh musí být rozmnožovací materiál provázen návěskou nebo jiným dokumentem vystaveným dodavatelem.“
12. Článek 12 odst. 1 stanoví:
„Členské státy vyžadují, aby dodavatelé učinili všechna nutná opatření k zaručení souladu s požadavky této směrnice. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby byl rozmnožovací materiál úředně kontrolován
– alespoň namátkovými kontrolami a
– alespoň pokud jde o uvádění na trh pro osoby, které se profesionálně věnují pěstování nebo prodeji okrasných rostlin nebo rozmnožovacího materiálu,
aby se ověřila shoda s požadavky. […]
[…]“
13. Článek 13 stanoví:
„1. Pokud se během úřední inspekce podle článku 12 […] zjistí, že rozmnožovací materiál nevyhovuje požadavkům této směrnice, příslušný úřední subjekt zajistí, aby dodavatel učinil veškerá vhodná nápravná opatření, a není-li to možné, zakáže uvádění tohoto rozmnožovacího materiálu na trh [v Unii].
2. Pokud se ukáže, že rozmnožovací materiál uvedený na trh určitým dodavatelem nevyhovuje požadavkům této směrnice, dotyčné členské státy zajistí, aby byla vůči tomuto dodavateli přijata odpovídající opatření.
3. Opatření přijatá podle odstavce 2 budou zrušena, jakmile se s dostatečnou jistotou prokáže, že rozmnožovací materiál určený dodavatelem pro uvedení na trh bude napříště vyhovovat požadavkům této směrnice.“
14. Článek 15 dotčené směrnice stanoví, že „[u]vádění na trh rozmnožovacího materiálu, který vyhovuje požadavkům této směrnice, nesmí podléhat žádným jiným omezením v souvislosti s dodavatelem, jakostí, rostlinolékařským stavem rostlin, označováním a balením, než jsou omezení stanovená v této směrnici“.
B. Nizozemské právo
15. Článek 1 Landbouwkwaliteitsbesluit 2007 (nařízení k zajištění kvality zemědělské produkce z roku 2007) provádí do nizozemského práva některé definice uvedené v článku 2 směrnice 98/56. Definice „uvádění na trh“ odpovídá té uvedené ve zmíněné směrnici.
16. Podle článku 9 nařízení „[r]ozmnožovací materiál květinových cibulí smí být uveden na trh, pokud jsou dodrženy články 3 až 9 směrnice [98/56] a předpisy přijaté v tomto nařízení nebo na jeho základě“.
III. Skutkový stav, řízení a předběžné otázky
17. T vof (dále jen „žalobkyně“) je vennootschap onder firma (veřejná obchodní společnost), která podniká v odvětví pěstování květinových cibulí. Je členkou Stichting Bloembollenkeuringsdienst (nadace provádějící dohled nad květinovými cibulemi; dále jen „nadace BKD“).
18. Na jaře 2020 nadace BKD při kontrolách na poli u žalobkyně zjistila, že pět šarží tulipánů, každá jiné odrůdy, bylo nakaženo virem TBV (dále jen „dotčené šarže“). Uvedené šarže tak byly prohlášeny za nevhodné pro výsadbu.
19. V Registratie voorjaarsgewassen 2021 (Registrace jarních kultur 2021) žalobkyně uvedla, že provedla opětovnou výsadbu dotčených šarží.
20. Dopisem ze dne 20. ledna 2021 si nadace BKD vyžádala objasnění této záležitosti. E-mailem ze dne 21. ledna 2021 žalobkyně odpověděla, že registrovala více než 400 odrůd tulipánů, u dotčených pěti šarží tak ovšem neučinila. Současně požádala o výjimečné povolení výsadby těchto šarží.
21. Dne 25. ledna 2021 nařídila nadace BKD žalobkyni, aby tři z dotčených šarží zlikvidovala, přičemž pokud tak neučiní, bude věc předložena Tuchtgerecht voor de Bloembollensector (Kárný soud pro odvětví květinových cibulí, Nizozemsko). Dále vydala výjimku pro jednorázovou podmíněnou výsadbu dvou zbývajících šarží. Nadace BKD informovala žalobkyni, že věc z důvodu předčasné výsadby a nepodání žádosti včas předloží k rozhodnutí uvedenému kárnému soudu.
22. Následujícího dne žalobkyně požádala, aby jí bylo dovoleno šarže sanovat identifikací a vyřazením těch cibulí tulipánů kontaminovaných virem TBV, které byly nadací BKD prohlášeny za nevhodné pro výsadbu. Po sklizni květinových cibulí tak žalobkyně identifikovala ty, které byly kontaminovány virem TBV, a vyřadila je ze dvou dotčených šarží; ostatní tři šarže zničila.
23. V prohlášení zahajujícím disciplinární řízení nadace BKD žalobkyni kladla za vinu, že na podzim roku 2020 vysadila nebo přinejmenším šlechtila cibule tulipánu dotčených šarží s úmyslem tyto květinové cibule sklidit nebo přinejmenším komerčně pěstovat, přičemž tyto cibule nepocházely ve smyslu článku 9 nařízení k zajištění kvality zemědělské produkce z roku 2007 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56/ES přímo z materiálu, který byl ve stádiu před sklizní zkontrolován a shledán v podstatě prostým škodlivých organismů a chorob nebo jejich známek a příznaků.
24. Dne 13. ledna 2022 Tuchtgerecht voor de Bloembollensector (Kárný soud pro odvětví květinových cibulí) konstatoval, že uvedená obvinění byla prokázaná, a uložil žalobkyni pokutu ve výši 12 500 eur.
25. Žalobkyně podala proti rozsudku kárného soudu opravný prostředek ke College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko), který je předkládajícím soudem.
26. Před uvedeným soudem žalobkyně tvrdí, že je jedinou pěstitelkou, která dotčené odrůdy, pro které existuje jen malé množství cibulí, pěstuje. Zničení cibulí by tak vedlo k zániku odrůdy. Jsou-li u takto vzácné odrůdy tulipánu zjištěny choroby, snaží se pěstitelka odhalit a vytřídit infikované květinové cibule, aby zabránila zániku této odrůdy. Z čistě ekonomického pohledu by bylo rozumnější všechny infikované květinové cibule zničit, nebo je přinejmenším znovu nevysazovat, neboť náklady na jejich identifikaci a vytřídění často převýší výnosy z nich. Žalobkyně sice dotčené šarže v roce 2020 vysadila, nicméně neuvedla je poté na trh ani neměla v úmyslu tak učinit.
27. Nadace BKD tvrdí, že výsadba šarží, které byly prohlášeny za nevhodné pro výsadbu, porušuje čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56. Podle jejího názoru zahrnuje definice „uvedení na trh“, jak je zakotvena v čl. 2 odst. 3 uvedené směrnice, „držení materiálu k dispozici“. Žalobkyně držela květinové cibule „k dispozici“ tím, že je vysadila, a tak je uvedla trh. To znamená, že se uplatní požadavky na rozmnožovací materiál stanovené v článcích 3 až 9 směrnice 98/56 (a uvedené v článku 9 nařízení k zajištění kvality zemědělské produkce z roku 2007).
28. Za těchto okolností se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být slovní spojení ‚držení materiálu k dispozici nebo na skladě‘ v čl. 2 odst. 3 směrnice 98/56[…] vykládáno v tom smyslu, že zahrnuje rovněž případ, kdy byl rozmnožovací materiál v podobě květinových cibulí vysazen, ale nebyl dosud sklizen, takže i výsadba květinových cibulí představuje jejich uvedení na trh ve smyslu tohoto ustanovení?
2) Platí výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56[…] i pro případ, že pěstitel květinových cibulí vysadí květinové cibule z důvodu uchování určité odrůdy[(6)]?
3) Může být výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56[…] využita i tehdy, pokud dosud nebyla přijata žádná prováděcí pravidla ve smyslu čl. 3 odst. 3 této směrnice?
4) Umožňuje směrnice 98/56[…] – i ve světle desátého bodu svého odůvodnění – členským státům, aby ve vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici, které odkazují na její články 3 až 9, definovaly pojem ‚uvedení na trh‘ šířeji, než jak jej definuje čl. 2 odst. 3 směrnice, takže i výsadba květinových cibulí je považována za ‚uvedení na trh‘ a porušení vnitrostátních právních předpisů lze stíhat peněžitými sankcemi?“
29. Písemná vyjádření předložily řecká a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise. Tytéž zúčastněné strany a žalobkyně se zúčastnily jednání, které se konalo dne 5. března 2026.
IV. Posouzení
A. K první a čtvrté předběžné otázce
1. Úvodní poznámky
30. Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Soudní dvůr může kromě toho zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal(7).
31. Kromě toho okolnost, že předkládající soud ve svých otázkách formálně odkázal na určitá konkrétní ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr předkládajícímu soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozhodnutí věci v původním řízení užitečné, přičemž ze všech poznatků předložených tímto soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěží ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit(8).
32. V tomto ohledu se první položená otázka vzhledem ke svému znění týká pouze toho, zda definice „uvedení na trh“ obsažená v čl. 2 odst. 3 směrnice 98/56, zejména výraz „držení materiálu k dispozici nebo na skladě“, zahrnuje i výsadbu květinových cibulí, které dosud nebyly sklizeny. V případě záporné odpovědi na uvedenou otázku předkládající soud svou čtvrtou otázkou žádá o upřesnění, zda členský stát může uvedenou definici rozšířit tak, že zahrnuje i tuto výsadbu, takže lze porušení vnitrostátního práva odkazující na články 3 až 9 směrnice 98/56 stíhat peněžitými sankcemi.
33. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, jakož i z argumentů přednesených na jednání však vyplývá, že otázka, která vyvstala v původním řízení, je širší než otázka vyplývající ze znění předběžných otázek, neboť se týká i rozsahu harmonizace uložené směrnicí 98/56, zejména jejím čl. 5 odst. 4.
34. Podle předkládajícího soudu je totiž předmětem sporu to, zda Tuchtgerecht voor de Bloembollensector (Kárný soud pro odvětví květinových cibulí) učinil správný závěr, když konstatoval, že opětovnou výsadbou šarží, které byly prohlášeny za nevhodné pro výsadbu z důvodu přítomnosti viru TBV, žalobkyně porušila čl. 3 odst. 1 směrnice 98/56 ve spojení s jejím čl. 5 odst. 4.
35. Kromě toho předkládající soud patrně upřednostňuje takový výklad pojmu „uvedení na trh“ ve smyslu v čl. 2 odst. 3 směrnice 98/56, podle kterého uvedený pojem nezahrnuje činnosti, které probíhají v (produkčním) stadiu výsadby květinových cibulí(9), kdy tyto cibule ještě nejsou výsledným produktem. Uvedený postoj sdílí i řecká vláda a Komise. Nizozemská vláda na jednání připustila, že stadium výsadby přísně vzato pod pojem „uvedení na trh“ nespadá. Trvala nicméně na tom, že směrnice 98/56 stanoví pravidla použitelná i na toto stadium.
36. Kromě toho předkládající soud tím, že zmiňuje bod 10 odůvodnění směrnice 98/56 ve své čtvrté otázce a bod 18 jejího odůvodnění v odůvodnění předkládacího rozhodnutí, žádá o objasnění stupně harmonizace vyžadované dotčenou směrnicí, jakož i pravomoci členských států přijímat právní předpisy týkající se rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin.
37. Z toho tudíž vyplývá, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 musí být vykládány v tom smyslu, že brání opětovné výsadbě materiálu, který byl ve stádiu před slizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, bez ohledu na to, zda je z výsadby vzešlý rozmnožovací materiál určen k uvedení na trh, jak je tento pojem definován v čl. 2 odst. 3 uvedené směrnice.
38. V případě záporné odpovědi na uvedenou otázku se předkládající soud svou čtvrtou otázkou v podstatě táže, zda směrnice 98/56 musí být vykládána v tom smyslu, že umožňuje, aby členské státy zakazovaly opětovnou výsadbu materiálu, který byl ve stádiu před slizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, bez ohledu na to, zda je z výsadby vzešlý rozmnožovací materiál určen k uvedení na trh.
2. K první předběžné otázce
a) Úvodní ustanovení směrnice 98/56 jsou zaměřena na „uvádění“ rozmnožovacího materiálu „na trh“
39. Směrnice 98/56 stanoví požadavky na samotný rozmnožovací materiál (hlava III), na dodavatele tohoto materiálu (hlava IV) a na uvádění rozmnožovacího materiálu na trh a jeho označování (hlava V).
40. Zmíněné požadavky se mají uplatnit v rámci vymezené oblasti působnosti. Podle čl. 1 odst. 1 směrnice 98/56 (který je součástí hlavy I, nadepsané „Oblast působnosti“) se uvedená směrnice vztahuje na uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh v Unii.
41. Pojem „uvedení na trh“ je definován v čl. 2 odst. 3 směrnice 98/56 jako „prodej nebo dodání dodavatelem jiné osobě. ‚Prodej‘ zahrnuje držení materiálu k dispozici nebo na skladě, jeho vystavování k prodeji a nabízení k prodeji“. Stejně tak podle čl. 2 odst. 2 uvedené směrnice se „dodavatelem“ rozumí „každá fyzická nebo právnická osoba, která se profesionálně zabývá uváděním na trh nebo dovozem rozmnožovacího materiálu“.
42. Kromě toho smějí dodavatelé podle čl. 3 odst. 1 směrnice 98/56 uvádět rozmnožovací materiál na trh pouze tehdy, pokud splňuje požadavky dotčené směrnice.
43. Podle mého názoru z výkladu citovaných úvodních ustanovení v jejich vzájemném spojení vyplývá, že působnost směrnice 98/56 se vztahuje pouze na uvádění rozmnožovacího materiálu na trh, nikoli na jeho pěstování.
44. Článek 5 odst. 4 směrnice 98/56 však vyžaduje, aby byl rozmnožovací materiál ve stadiu před sklizní zkontrolován, což vyvolává otázku, zda se rostlinolékařské požadavky stanovené v uvedeném ustanovení použijí i na stadium pěstování.
45. Odpověď na otázku položenou předkládajícím soudem tak vyžaduje posouzení kontextu, do něhož jsou výše uvedená ustanovení zasazena, jakož i cílů směrnice 98/56. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad(10).
b) Vývoj právní úpravy od směrnice 91/682/EHS až po směrnici 98/56
46. Pokud jde o historii vzniku směrnice 98/56, z bodů 19 až 23 jejího odůvodnění vyplývá, že jejím cílem je zjednodušit režim zavedený její předchůdkyní, směrnicí 91/682/EHS(11), a to vyjasněním otázky, na které osoby se mají v rámci uvedeného právního režimu vztahovat kontroly(12).
47. Za uvedeným účelem byla definice „dodavatele“ pozměněna tak, aby zahrnovala podstatně méně činností(13). Zatímco podle čl. 3 písm. c) směrnice 91/682 zahrnovala uvedená definice „rozmnožování, pěstování, konzervování nebo ošetřování a uvádění na trh“ (neoficiální překlad) rozmnožovacího materiálu či okrasných rostlin, definice zakotvená v čl. 2 odst. 2 směrnice 98/56 zahrnuje pouze „uvádění na trh nebo dovoz“.
48. Považuji nicméně za nezbytné rovněž podotknout, že podle čl. 1 odst. 1 se směrnice 91/682 vztahovala na uvádění na trh rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin a okrasných rostlin samotných.
49. Úplné pochopení otázky, zda byla působnost směrnice 91/682 širší než působnost směrnice 98/56, vyžaduje srovnání obecné systematiky obou směrnic.
c) Obecná systematika směrnice 91/682
50. Pokud jde o obecnou systematiku směrnice 91/682, rád bych úvodem konstatoval, že stejně jako z čl. 3 písm. c) uvedené směrnice, který se týká definice „dodavatele“, i z několika dalších ustanovení dotčené směrnice vyplývá, že požadavky, které stanovila, platily pro stadium uvádění na trh i pro stadium pěstování.
51. Zaprvé, čl. 5 odst. 1 směrnice 91/682 stanovil, že „[č]lenské státy zajistí, aby dodavatelé učinili všechna opatření nezbytná k zajištění souladu s normami stanovenými touto směrnicí na všech stupních produkce a uvádění na trh […]“ (neoficiální překlad)(14).
52. Zadruhé, článek 17 směrnice 91/682 stanovil, že „[č]lenské státy zajistí, aby rozmnožovací materiál a okrasné rostliny podléhaly úřední inspekci během produkce a uvádění na trh, a to alespoň namátkovými kontrolami, aby se ověřila shoda s požadavky a podmínkami této směrnice“ (neoficiální překlad)(15).
53. Zatřetí všechna ustanovení směrnice 91/682, která stanovila požadavky na jakost a rostlinolékařský stav rozmnožovacího materiálu, byla každopádně adresována „dodavateli“, a zahrnovala tak bez výjimky všechny činnosti zmiňované v bodě 47 tohoto stanoviska.
54. To mne přivádí k posouzení obecné systematiky směrnice 98/56.
d) Obecná systematika směrnice 98/56
55. Jak je uvedeno výše, hlava III směrnice 98/56, která obsahuje články 3 až 5, stanoví požadavky, které musí splňovat rozmnožovací materiál.
56. V tomto ohledu je čl. 3 odst. 1 směrnice 98/56 obecným ustanovením určujícím důsledek nesplnění požadavků stanovených v hlavě III, a sice že dodavatelé nemohou uvádět takový rozmnožovací materiál na trh. Ustanovení čl. 3 odst. 2 je výjimkou z pravidla zakotveného v odstavci 1 uvedeného ustanovení, když stanoví, že dodavatelé mohou uvádět na trh rozmnožovací materiál určený k účelům uvedeným pod písmeny a) až c), přestože takový materiál nesplňuje stanovené požadavky(16).
57. Články 4 a 5 směrnice 98/56 jsou základními ustanoveními, která stanoví požadavky, jež musí rozmnožovací materiál splňovat. Lze rozlišovat dva soubory požadavků relevantních pro projednávanou věc: i) požadavky týkající se veškerého materiálu, které jsou zakotveny v článku 4 a v čl. 5 odst. 1, a ii) požadavky týkající se květinových cibulí, stanovené v čl. 5 odst. 4. Vzhledem k relevanci čl. 5 odst. 4 pro projednávanou věc jej podrobím samostatnému rozboru.
58. Aniž je dotčena povinnost splňovat odpovídající podmínky stanovené v jiných unijních aktech(17), musí veškerý rozmnožovací materiál při uvádění na trh splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 98/56, přičemž první odrážka uvedeného ustanovení vyžaduje, aby byl rozmnožovací materiál alespoň na první pohled v podstatě prostý škodlivých organismů zhoršujících jakost a jejich známek či příznaků, které snižují jeho užitkovou hodnotu.
59. V tomto ohledu čl. 5 odst. 2 směrnice 98/56 stanoví, že materiál, který není na základě viditelných známek nebo příznaků dostatečně prostý škodlivých organismů, musí být řádně ošetřen a případně odstraněn.
60. V této souvislosti nizozemská vláda v podstatě vykládá čl. 5 odst. 2 směrnice 98/56 tak, že požadavky stanovené v článku 5 uvedené směrnice se použijí bez ohledu na to, zda je materiál určen k uvedení na trh.
61. S tímto názorem se neztotožňuji.
62. Zaprvé, jak o tom svědčí podobné znění použité v čl. 5 odst. 1 první odrážce a v čl. 5 odst. 2 směrnice 98/56, obě tato ustanovení se zabývají stejným požadavkem, přičemž čl. 5 odst. 2 stanoví zvláštní důsledek nesplnění požadavku zakotveného v čl. 5 odst. 1 první odrážce. Zadruhé, čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice nemůže být vykládán odděleně od jejího čl. 5 odst. 1 a čl. 3 odst. 1, podle nichž se požadavky stanovené uvedenou směrnicí vztahují pouze na rozmnožovací materiál při uvádění na trh.
63. Článek 5 odst. 2 směrnice 98/56 tak v podstatě nabízí alternativu k zákazu uvádění na trh. Je-li materiál řádně ošetřen, může být ještě uveden na trh. Uvedená možnost je nabízena pouze ve vztahu k požadavku stanovenému v čl. 5 odst. 1 první odrážce směrnice 98/56, neboť se jedná o jediný požadavek, který může být splněn ošetřením rozmnožovacího materiálu. Naproti tomu ostatní čtyři odrážky uvedeného ustanovení se týkají aspektů, které nelze úspěšně ošetřit (jako jsou poškození, nedostatečná růstová schopnost, rozměry, klíčivost či odrůdová pravost a čistota). Nesplnění posledně uvedených požadavků tak může vést jedině k zákazu uvedení takového materiálu na trh v souladu s čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice.
64. Takový výklad má oporu i v čl. 7 odst. 2 směrnice 98/56. Článek 7, který je součástí hlavy IV týkající se požadavků na dodavatele(18), ukládá dodavatelům, kteří se zabývají pěstováním rozmnožovacího materiál, určité zvláštní požadavky. Konkrétně podle tohoto odstavce 2 platí, že objeví-li se v prostorách dodavatele zabývajícího se pěstováním rozmnožovacího materiálu škodlivý organismus uvedený v seznamu v nařízení 2016/2031(19) nebo v opatřeních přijatých podle čl. 5 odst. 5 směrnice 98/56, uvědomí o tom dodavatel příslušný úřední subjekt a provede všechna opatření, která tento subjekt stanoví.
65. Článek 7 odst. 2 směrnice 98/56 tak výslovně stanoví přijetí donucovacích opatření ve stadiu pěstování, nastanou-li okolnosti tam uvedené. Mám za to, že mimo uvedený rámec nemůže k takovému vymáhání práva dojít. V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by se nadace BKD použití zmíněného ustanovení dovolávala.
66. Nyní přikročím k posouzení hlavy V směrnice 98/56, nadepsané „Uvádění rozmnožovacího materiálu na trh a jeho označování“. Uvedený nadpis by mohl vyvolat dojem, že ostatní požadavky, jako jsou například ty na rozmnožovací materiál uvedené v hlavě III, se použijí i na jiná stadia. Já se však domnívám, že tomu tak není. Ustanovení hlavy V v podstatě vyžadují, aby byl rozmnožovací materiál uváděn na trh v šaržích (čl. 8 odst. 1) s odkazem na odrůdu, pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 9, a aby byl provázen návěskou (čl. 8 odst. 2). Požadavky hlav III i V se tedy týkají aspektů, které jsou nedílnou součástí produktu(20) a uplatní se ve stadiu uvádění na trh. Jediný rozdíl spočívá v tom, že požadavky hlavy III se týkají inherentních vlastností rozmnožovacího materiálu, zatímco požadavky hlavy IV se týkají jeho vnějších atributů.
67. Konečně hlava VIII směrnice 98/56 se týká kontrolních opatření a všeobecných ustanovení, přičemž pro účely projednávané věci jsou obzvláště relevantní články 12 a 13. Zatímco článek 12 se týká kontrol za účelem ověření shody s požadavky uvedené směrnice, článek 13 se zabývá donucovacími opatřeními.
68. V tomto ohledu čl. 12 odst. 1 směrnice 98/56 stanoví, že členské státy zajistí, aby dodavatelé(21) učinili veškerá opatření nutná k zaručení souladu s požadavky uvedené směrnice. Za tímto účelem mají podle druhé odrážky uvedeného ustanovení zajistit, aby byl rozmnožovací materiál úředně kontrolován, alespoň pokud jde o uvádění na trh pro osoby, které se profesionálně věnují pěstování nebo prodeji okrasných rostlin nebo rozmnožovacího materiálu.
69. Všechny zúčastněné strany v postavení vedlejších účastníků v řízení před Soudním dvorem se zaměřily na výrazy „alespoň“ a „pokud jde o uvádění na trh“, přičemž tvrdily, že kontroly mohou být prováděny i ve stadiu pěstování. Takový výklad je sice obhajitelný, avšak jeví se mi, že je třeba zdůraznit druh uvádění, pro který jsou kontroly povinné(22).
70. Uvedený druhý výklad má oporu ve výkladu čl. 12 odst. 1 druhé odrážky směrnice 98/56 ve spojení s jejím čl. 6 odst. 2 a čl. 8 odst. 3 a 4. Podle uvedených ustanovení se na „uvádění rozmnožovacího materiálu na trh pro osoby, které se profesionálně nezabývají pěstováním nebo prodejem okrasných rostlin ani rozmnožovacího materiálu“ určité požadavky uvedené směrnice nevztahují. To znamená, že tato druhá odrážka musí být posuzována jako celek, bez soustředění se na dichotomii mezi „uváděním na trh“ a „pěstováním“.
71. Stejně tak platí, že pokud by působnost směrnice 98/56 zahrnovala i pěstování, nebyly by kontroly v uvedeném stadiu fakultativní.
72. V každém případě lze s jistotou říci, že zatímco článek 17 směrnice 91/682 vyžadoval úřední kontroly během stadia pěstování a uvádění na trh, směrnice 98/56 hovoří pouze o uvádění na trh(23).
73. Konečně čl. 13 odst. 1 směrnice 98/56 stanoví obecné důsledky nedodržení požadavků uvedené směrnice, mezi něž patří zajištění toho, aby dodavatel učinil veškerá vhodná nápravná opatření(24), a není-li to možné, uložení zákazu uvádění na trh. Článek 13 odst. 2 stanoví, že pokud dodavatel nesplní požadavky uvedené směrnice, budou vůči němu přijata odpovídající opatření, a to za podmínek stanovených v čl. 13 odst. 3 uvedené směrnice.
74. Souhrnně lze říci, směrnice 91/682 se podle všeho vztahovala na stadia pěstování i uvádění na trh. Naproti tomu směrnice 98/56 se patrně použije pouze na stadium uvádění na trh, aniž je dotčen článek 7, jenž se konkrétně použije na dodavatele, kteří se zabývají pěstováním rozmnožovacího materiálu.
75. Uvedený závěr je nicméně poněkud zpochybněn čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56(25), který vyžaduje, aby byly květinové cibule ve stadiu před sklizní zkontrolovány. Je tedy nezbytné vyjasnit rozsah tohoto konkrétního právního ustanovení.
e) Rozsah čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56
76. Z výše uvedeného vyplývá, že pouze dvě ustanovení směrnice 98/56, a sice článek 7 a čl. 5 odst. 4, podle všeho zpochybňují jinak jednoznačný závěr, podle kterého se uvedená směrnice použije výlučně na uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh.
77. Pokud jde o článek 7, jeho znění je nicméně poměrně jednoznačné. Požadavky kladené na pěstitele jsou tudíž jasně definovány. Naproti tomu čl. 5 odst. 4 není zcela jasný, a to jak pokud jde o druh materiálu, kterého se týká, tak pokud jde o právní důsledky nesplnění požadavku, který zmíněné ustanovení ukládá.
78. Je třeba připomenout, že podle posledně uvedeného ustanovení, které se vztahuje na květinové cibule, musí rozmnožovací materiál pocházet přímo z materiálu, který byl ve stadiu před sklizní zkontrolován a shledán v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob nebo jejich známek a příznaků.
79. Jak uvedla Komise na jednání, čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 odkazuje na dva druhy materiálu, a sice výchozí materiál a výsledný rozmnožovací materiál (pocházející z výchozího materiálu). Na jedné straně se kontroly ve stadiu před sklizní a rostlinolékařské podmínky stanovené v dotčeném ustanovení týkají výchozího materiálu. Na druhé straně se uvedené ustanovení použije na výsledný rozmnožovací materiál při jeho uvádění na trh.
80. V podstatě platí, že je to právě výchozí materiál, který musí být ve stadiu před sklizní zkontrolován a shledán v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob nebo jejich známek a příznaků, bez ohledu na to, zda bude takový materiál uveden na trh. Naproti tomu v souladu s obecnou systematikou směrnice 98/56, a zejména jejím čl. 5 odst. 1 platí, že z takového výchozího materiálu, který splňuje zmíněnou podmínku rostlinolékařského stavu, musí pocházet onen výsledný rozmnožovací materiál, který je určen k uvedení na trh.
81. Z toho vyplývá, že výchozí materiál, který byl kontrolován a byl shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob nebo jejich známek a příznaků, nemůže být opětovně vysazen za účelem získání rozmnožovacího materiálu, který je určen k uvedení na trh. Naproti tomu, pokud výsledný rozmnožovací materiál není určen k uvedení na trh, požadavek stanovený v čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 se na něj nevztahuje.
82. Takový výklad je v souladu zejména s výkladem čl. 7 odst. 2 směrnice 98/56 zmíněným v bodech 64 a 65 tohoto stanoviska. V tomto ohledu chápu uvedené ustanovení jako zvláštní ve vztahu k obecnému čl. 5 odst. 4 zmíněné směrnice. Na jedné straně se čl. 7 odst. 2 týká pěstovaného materiálu infikovaného škodlivým organismem uvedeným v nařízení 2016/2031, v kterémžto případě musí dodavatelé přijmout veškerá opatření stanovená příslušným úředním subjektem bez ohledu na to, zda bude takový materiál opětovně vysazen za účelem získání rozmnožovacího materiálu určeného k uvedení na trh. Na druhé straně se čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 týká mj. materiálu kontaminovaného jakýmikoli „škodlivými organismy a chorobami“, které nemusí být nutně vyjmenovány v nařízení 2016/2031. V takovém případě nejsou předvídána žádná opatření týkající se kontaminovaného výchozího materiálu, neboť uvedená norma se vztahuje nikoliv na výchozí materiál, nýbrž na výsledný rozmnožovací materiál, jak uvádím v bodě 79 výše.
83. Kromě toho výklad, který navrhuji v bodech 80 a 81 výše, neohrožuje užitečný účinek směrnice 98/56, jejímž cílem je zajistit, aby odběratelé obdrželi rozmnožovací materiál, který je zdravý a má dobrou jakost(26).
84. Směrnice 98/56 totiž obsahuje mechanismy dohledání zdroje rozmnožovacího materiálu, čímž zajišťuje, že takový materiál bude pocházet ze zdravého výchozího materiálu. Konkrétně v souladu s jejím článkem 6 platí, že dodavatelé musí být ke svým činnostem registrováni(27). Kromě toho musí podle čl. 8 odst. 1 vést záznamy o složení a původu jednotlivých šarží. Stejně tak podle čl. 8 odst. 2 platí, že při uvádění na trh musí být rozmnožovací materiál provázen návěskou nebo jiným dokumentem vystaveným tímto dodavatelem(28).
85. V tomto ohledu je nutno projednávanou věc odlišit od věci, v níž byl vydán rozsudek Bundesminister für Gesundheit(29), na který poukázala nizozemská vláda ve svém písemném vyjádření.
86. V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané v uvedené věci byl Soudní dvůr tázán, zda čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40/EU(30) ve spojení s čl. 2 bodem 40 uvedené směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost členských států zajistit, aby na trh nebyly uváděny tabákové výrobky, jejichž označování jednotkového balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, je omezena na fázi jejich dodání maloobchodním prodejcem spotřebiteli, čímž je vyloučeno dodání uvedených výrobků velkoobchodníkem tomuto maloobchodnímu prodejci.
87. Podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40 členské státy zajistí, aby na trh nebyly uváděny tabákové a související výrobky, které nejsou v souladu s touto směrnicí, včetně souvisejících prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v ní stanovených. Článek 2 bod 40 uvedené směrnice definuje pojem „uvádění na trh“ jako poskytnutí výrobků bez ohledu na místo výroby spotřebitelům, kteří se nacházejí v Unii, za úplatu či zdarma, a to i prostřednictvím prodeje na dálku(31).
88. Na základě kontextuálního a teleologického výkladu dotčených ustanovení směrnice 2014/40 Soudní dvůr konstatoval, že povinnost členských států zajistit, aby na trh nebyly uváděny tabákové výrobky, jejichž označování jednotkových balení porušuje požadavky týkající se obchodní úpravy těchto výrobků, není omezena na fázi jejich dodání maloobchodním prodejcem spotřebiteli(32).
89. Použití uvedeného rozhodnutí na projednávanou věc brání několik skutečností. Zaprvé, ve věci, v níž byl vydán rozsudek Bundesminister für Gesundheit, přispělo uplatnění požadavků směrnice 2014/40 ve fázi velkoobchodního prodeje k tomu, že bylo v konečném důsledku zabráněno poskytnutí nesouladných výrobků spotřebitelům. V tomto ohledu by bylo zbytečné zajišťovat dodržování požadavků uvedené směrnice pouze ve fázi dodávání tabákových výrobků maloobchodním prodejcem spotřebitelům, když předchozí fáze nutně vedly k uvedení na trh ve smyslu dotčené směrnice(33).
90. Naproti tomu, jak tvrdí žalobkyně v projednávané věci, výsadba rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin nutně k uvedení na trh nevede, jelikož může sledovat jiné účely, jako je například zabránění zániku určité odrůdy(34). Podle mého názoru má takové rozlišování oporu ve znění čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/40, resp. čl. 13 odst. 1 směrnice 98/56. První zmíněné ustanovení stanoví obecnější povinnost a jeho účinnost může vyžadovat zásah v jiných fázích dodavatelského řetězce. Druhé ustanovení zakotvuje konkrétnější a cílenější povinnost, která je omezena na zákaz uvádění na trh. Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 84 výše, užitečný účinek směrnice 98/56 je zajištěn mechanismy sledovatelnosti, které zavádí.
91. Zadruhé, rozmnožovací materiál okrasných rostlin a tabák jsou zásadně odlišnými produkty. Směrnice 2014/40 a směrnice 98/56 tudíž sledují odlišné cíle a zcela odlišnou logiku. Konkrétně je nutno zdůraznit, že tabákové výrobky nejsou běžným zbožím a vzhledem k obzvláště škodlivým účinkům tabáku na lidské zdraví by měl být dán ochraně zdraví v této souvislosti velký význam, zejména s cílem omezit rozšíření kuřáctví mezi mladými lidmi(35). Směrnice 2014/40 byla tedy přijata na základě na článku 114 SFEU, a vychází tak z vysoké úrovně ochrany zdraví. Uvedený aspekt hrál rozhodující úlohu v odůvodnění Soudního dvora(36). Naproti tomu směrnice 98/56 byla přijata na základě článku 43 Smlouvy o ES, týkajícího se společné zemědělské politiky(37).
92. Navrhuji tedy odpovědět na první položenou otázku tak, že čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání opětovné výsadbě materiálu, který byl ve stadiu před sklizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, za podmínky, že z něj vzešlý rozmnožovací materiál není určen k uvedení na trh, jak je tento pojem definován v čl. 2 odst. 3 dotčené směrnice.
3. Ke čtvrté předběžné otázce
93. S ohledem na mnou navrhovanou odpověď na první položenou otázku je nutno se nyní věnovat tomu, zda členské státy mohou rozšířit požadavek stanovený v čl. 5 odst. 4 směrnice 98/56 tak, aby se vztahoval i na rozmnožovací materiál, který není určen k uvedení na trh, a tak zajišťoval dodržování tohoto požadavku.
94. Odpověď na uvedenou otázku vyžaduje rozlišování stupně a oblasti harmonizace.
95. Pokud jde o stupeň harmonizace, z článku 15 směrnice 98/56, jak tvrdí Komise, vyplývá, že uvedená směrnice je opatřením maximální (či úplné) harmonizace ve vztahu k uvádění rozmnožovacího materiálu na trh, což znamená, že členské státy jsou povinny zdržet se ukládání přísnějších omezení, než jaká stanoví směrnice, pokud jde o dodavatele, jakost, rostlinolékařský stav rostlin, označování a balení(38).
96. Použitý stupeň harmonizace však neumožňuje odpovědět na otázku, zda mohou členské státy rozšířit požadavky směrnice 98/56 na stadium výsadby. To závisí na tom, zda unijní normotvůrce přijetím dotčené směrnice vyčerpal celou oblast rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin(39).
97. V tomto ohledu z mnou navrhované odpovědi na první otázku nutně vyplývá, že směrnice 98/56 nevyčerpala celou oblast rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin, neboť zavedený režim se týká pouze uvádění tohoto materiálu na trh(40).
98. Pokud tedy členské státy ve svém vnitrostátním právu stanoví požadavky na rostlinolékařský stav a jakost rozmnožovacího materiálu, který není určen k uvedení na trh, spadají takové požadavky do pravomocí, které si členské státy ponechaly a nejsou upraveny směrnicí 98/56(41).
99. Považuji však za nutné připojit ještě dvě poznámky.
100. Zaprvé, podle ustálené judikatury členský stát nemůže použít vnitrostátní ustanovení, která by mohla ohrozit dosažení cílů sledovaných směrnicí, a zbavit tak tuto směrnici jejího užitečného účinku(42). Kromě toho musí být vnitrostátní úprava v souladu s požadavky uloženými členským státům unijním právem(43).
101. Zadruhé, okolnosti projednávané věci vykazují určitou podobnost s případy, kdy vnitrostátní právní předpisy řeší situace, na něž se akt unijního práva nevztahuje, přičemž přímo a bezpodmínečně přizpůsobí řešení takových situací řešením stanoveným dotčeným unijním aktem. V tomto ohledu existuje podle ustálené judikatury Soudního dvora nepochybný zájem Unie na tom, aby se ustanovením převzatým z unijního práva dostalo jednotného výkladu. To totiž umožňuje vyhnout se budoucím výkladovým rozdílům a zajistit rovné zacházení s těmito situacemi a se situacemi, které spadají do působnosti těchto ustanovení. Existuje tedy jasný zájem na tom, aby Soudní dvůr rozhodl o předběžné otázce podané za uvedených okolností(44).
102. Podle mého názoru z uvedené judikatury vyplývá, že pokud se členské státy rozhodnou uplatnit požadavky na rostlinolékařský stav a jakost stanovené ve směrnici 98/56 ve stadiu výsadby, musí být uvedené požadavky vykládány stejným způsobem, jak jsou vykládány při použití ve stadiu uvedení na trh.
103. Navrhuji tedy odpovědět na čtvrtou položenou otázku tak, že členské státy mohou zakázat opětovnou výsadbu materiálu, který byl ve stadiu před sklizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, bez ohledu na to, zda je výsledný rozmnožovací materiál určen k uvedení na trh, pokud jsou takové právní předpisy v souladu s unijním právem.
B. Ke druhé a třetí předběžné otázce
104. Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je vhodné posoudit společně, je, zda výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 musí být vykládána v tom smyslu, že se použije rovněž na určité odrůdy květinových cibulí určené k uchování genetické rozmanitosti, přestože nebyla přijata prováděcí pravidla k použití uvedeného ustanovení postupem podle čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice.
1. K nezbytnosti odpovědi na uvedené otázky
105. Článek 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 se použije pouze na situace spadající do působnosti uvedené směrnice. Účelem zmíněného ustanovení je totiž umožnit uvádění určitých množství rozmnožovacího materiálu na trh navzdory skutečnosti, že nesplňují s tím související požadavky na rostlinolékařský stav rostlin a jakost, pokud má takové uvádění na trh přispět k uchování genetické rozmanitosti(45). Jinými slovy, dotčené výjimky se lze dovolávat pouze ve vztahu k materiálu určenému k uvedení na trh.
106. V mnou navrhované odpovědi na první otázku docházím k závěru, že výsadba květinových cibulí, které nejsou určeny k uvedení na trh, nespadá do působnosti směrnice 98/56. Pokud by se Soudní dvůr s mnou navrhovanou odpovědí ztotožnil, bylo by možné dospět k závěru, že odpověď na druhou a třetí otázku již není nutná.
107. Z předkládacího rozhodnutí však patrně nevyplývá, že by odpovědi na uvedené otázky byly požadovány pouze pro případ, že by Soudní dvůr rozhodl, že výsadba květinových cibulí do působnosti směrnice 98/56 spadá.
108. Kromě toho v mnou navrhované odpovědi na čtvrtou otázku docházím rovněž k závěru, že členské státy mohou v zásadě rozšířit požadavky stanovené ve směrnici 98/56 na stadium výsadby. Ze stejných důvodů, které vedly k uvedenému závěru, je nutno dodat, že členské státy mohou rovněž na uvedené stadium uplatnit výjimku stanovenou v jejím čl. 3 odst. 2 písm. c).
109. V důsledku výše uvedeného a ve světle judikatury zmíněné v bodě 101 výše navrhuji, aby Soudní dvůr v každém případě na druhou a třetí předběžnou otázku odpověděl.
2. Analýza
110. Pokud jde v prvé řadě o otázku, zda se výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 může vztahovat na uchování genetické rozmanitosti nejen celého druhu, ale i určité odrůdy(46), ze znění uvedeného ustanovení podle všeho nikterak nevyplývá, že by bylo takovému uplatnění bráněno. Naopak, ze samotného odkazu na výraz „uchování genetické rozmanitosti“ bez dalších upřesnění a požadavků vyplývá, že by měl být vykládán tak, že zahrnuje i uchování odrůdy.
111. Takový výklad lze, zaprvé, dovodit z kontextu, do něhož je čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 zasazen. Zájem na ochraně odrůd, jakož i na zajištění jejich pravosti a čistoty jasně vyplývá ze znění čl. 5 odst. 1 poslední odrážky a článku 9 uvedené směrnice, vykládaných ve světle bodu 11 jejího odůvodnění.
112. Zadruhé, jedním cílem směrnice 98/56 je sice zajistit, aby odběratelé obdrželi zdravý rozmnožovací materiál, který má dobrou jakost, nicméně její cíle jsou podle všeho širší než pouhé zajištění ochrany spotřebitelů. V tomto ohledu je třeba připomenout, že právním základem pro přijetí uvedené směrnice byl článek 43 SFEU týkající se společné zemědělské politiky.
113. Zatřetí, s ohledem na ohromnou škálu odrůd tulipánů, z nichž některým hrozí zánik, by takový výklad čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56, podle kterého se uvedené ustanovení vztahuje pouze na uchování genetické rozmanitosti druhů, nikoli odrůd, zbavil výjimku v něm stanovenou jejího praktického účinku.
114. Pokud jde ve druhé řadě o otázku, zda lze čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 použít, i když nebyla přijata prováděcí opatření ve smyslu jejího čl. 3 odst. 3, je nutno na prvním místě zohlednit znění posledně uvedeného ustanovení.
115. V tomto kontextu čl. 3 odst. 3 směrnice 98/56 stanoví, že prováděcí pravidla k čl. 3 odst. 2 „mohou“(47) být přijata postupem projednávání ve výborech stanoveným v článku 17 směrnice. Sloveso „mohou“ dokládá, že přijetí takových prováděcích pravidel není povinné. Unijní normotvůrce patrně ponechal otázku případného přijetí takových pravidel na uvážení Komise(48).
116. Na druhém místě je nutno připomenout, že konkrétní rozsah provedení požadovaný směrnicí je určen povahou jejích ustanovení. V tomto ohledu je čl. 3 odst. 2 směrnice 98/56 podle všeho dostatečně přesný a bezpodmínečný, aby bylo možno se jej dovolávat, aniž by bylo nutné jeho znění upřesňovat jinými ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva(49). Uvedené ustanovení totiž dodavatelům umožňuje uvádět na trh rozmnožovací materiál, který nesplňuje požadavky stanovené dotčenou směrnicí, za podmínky, že je takový materiál určen k některému z účelů vyjmenovaných pod písmeny a) až c) uvedeného ustanovení(50). Kromě toho, jak vyplývá ze samotného znění čl. 3 odst. 3 směrnice 98/56, účelem prováděcích pravidel, která jsou v něm zmiňována, je pouze zajistit správné a jednoznačné uplatňování výjimky zakotvené v jejím čl. 3 odst. 2, aniž by byla zpochybněna bezpodmínečnost dotčeného ustanovení(51).
117. Takový výklad má rovněž oporu ve srovnání znění čl. 3 odst. 3 směrnice 98/56 se zněním jiných jejích ustanovení uvedené směrnice, která vyžadují přijetí pravidel v souladu s jejím článkem 17. Tak je tomu v případě čl. 8 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 14 odst. 4 a 6 uvedené směrnice, kde se na rozdíl od čl. 3 odst. 3 způsobové sloveso vyjadřující možnost, nikoli povinnost, nepoužívá(52).
118. Řecká a nizozemská vláda nicméně tvrdí, že takový výklad je v rozporu s cíli směrnice 98/56, neboť by ohrozil soulad s požadavky, které jsou v ní stanoveny. Zejména nutnost zaručit jakost a rostlinolékařský stav rozmnožovacího materiálu by vyžadovala přinejmenším přijetí právních předpisů na unijní nebo vnitrostátní úrovni, které by upravovaly umístění materiálu, na který by se uvedená výjimka vztahovala, jakož i pravidla pro oddělení takového materiálu od jiného materiálu, na který se vztahují požadavky dotčené směrnice.
119. Pokud jde o přijetí prováděcích pravidel na úrovni Unie, stačí připomenout, že podle ustálené judikatury v případě, kdy smysl ustanovení unijního práva jednoznačně vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení, nemůže se Soudní dvůr od tohoto výkladu odchýlit(53). Opakuji tudíž své konstatování, že unijní normotvůrce patrně nepovažoval za nezbytné přijmout taková pravidla na unijní úrovni a upřednostnil v tomto ohledu poskytnutí určitého prostoru pro uvážení Komisi.
120. Pokud má nicméně členský stát za to, že za účelem správného provedení čl. 3 odst. 2 směrnice 98/56 je žádoucí přijetí prováděcích pravidel, může tak podle mého názoru učinit.
121. V této souvislosti je nutno připomenout, zaprvé, že pokud unijní akt neobsahuje žádné zvláštní ustanovení, přísluší jeho provedení v první řadě členským státům(54). V projednávané věci mám s ohledem na fakultativní povahu přijetí prováděcích pravidel na unijní úrovni za to, že taková pravidla mohou být v zásadě přijata na vnitrostátní úrovni.
122. Zadruhé připomínám, že prováděcí pravidla na unijní úrovni mají být přijata postupem projednávání ve výborech, který je v podstatě způsobem, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (čl. 291 odst. 3 SFEU). To podle mého názoru svědčí o úmyslu normotvůrce zajistit zapojení členských států za všech okolností.
123. Zatřetí, přijetí prováděcích pravidel na vnitrostátní úrovni, a z toho vyplývající neexistence jednotných postupů na unijní úrovni podle všeho neohrožují cíle směrnice 98/56, a konkrétně ani užitečný účinek výjimky podle jejího čl. 3 odst. 2 písm. c). Takový přístup může ve skutečnosti respektovat zvláštní vnitrostátní požadavky na uchování genetické rozmanitosti, jako je nutnost získat status registrovaného konzervátora, aby bylo možné dovolávat se uvedeného ustanovení, jak uvedla řecká vláda, nebo požadavky na umístění infikovaného materiálu stanovené za účelem zmírnění rizika kontaminace, jak zdůraznila nizozemská vláda(55). Přijatá prováděcí pravidla nicméně nesmí nadměrně zatěžovat dodavatele, kteří se zabývají uchováním genetické rozmanitosti.
124. Začtvrté, přijetím prováděcích pravidel za účelem provedení čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 jedná členský stát v souladu s čl. 4 odst. 3 druhým pododstavcem SEU, čl. 288 třetím pododstavcem SFEU a čl. 291 odst. 1 SFEU.
125. Naopak členský stát, který považuje prováděcí pravidla za nezbytná k provedení čl. 3 odst. 2 směrnice 98/56, aniž ovšem taková pravidla přijal, nemůže jednoduše odmítnout použití vnitrostátních ustanovení, která provádějí zmíněný článek, k tíži jednotlivce z důvodu neexistence prováděcích pravidel na unijní úrovni. Pokud by tak učinil, porušil by zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU(56).
126. S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na druhou a třetí položenou otázku tak, že výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje rovněž na určité odrůdy květinových cibulí určených k uchování genetické rozmanitosti, přestože nebyla přijata prováděcí pravidla k dotčenému ustanovení na základě čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice.
V. Závěry
127. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko) odpověděl následovně:
„1) Článek 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 směrnice Rady 98/56/ES ze dne 20. července 1998 o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh
musí být vykládány v tom smyslu, že
nebrání opětovné výsadbě materiálu, který byl ve stadiu před sklizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, za podmínky, že z něj vzešlý rozmnožovací materiál není určen k uvedení na trh, jak je tento pojem definován v čl. 2 odst. 3 dotčené směrnice.
2) Členské státy mohou zakázat opětovnou výsadbu materiálu, který byl ve stadiu před sklizní shledán materiálem, jenž není v podstatě prostý škodlivých organismů a chorob, bez ohledu na to, zda je výsledný rozmnožovací materiál určen k uvedení na trh, pokud jsou takové právní předpisy v souladu s unijním právem.
3) Článek 3 odst. 2 písm. c) a odst. 3 směrnice 98/56
musí být vykládán v tom smyslu, že
výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 98/56 se vztahuje rovněž na určité odrůdy květinových cibulí určených k uchování genetické rozmanitosti, přestože nebyla přijata prováděcí pravidla k dotčenému ustanovení na základě čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice.“
1– Původní jazyk: angličtina.
2– Schipper, C., „Broken tulips: The beautiful curse“, Amsterdam Tulip Museum, 6. prosince 2017, k dispozici na internetových stránkách https://amsterdamtulipmuseum.com/blogs/tulip-facts/broken-tulips-the-beautiful-curse. Pokud jde o podrobný popis historie tulipánů, viz Dash, M., Tulipomania: The Story of the World’s Most Coveted Flower & the Extraordinary Passions it Aroused, Three Rivers Press, New York, 2000.
3– Směrnice Rady ze dne 20. července 1998 o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh (Úř. věst. 1998, L 226, s. 16).
4– Schipper, C., poznámka pod čarou č. 2, op. cit., a Schipper, C., „How dangerous is the tulip breaking virus?“, Amsterdam Tulip Museum, 25. října 2017, k dispozici na internetových stránkách https://amsterdamtulipmuseum.com/blogs/tulip-facts/how-dangerous-is-the-tulip-breaking-virus.
5– Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1976 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do členských států (Úř. věst. 1977, L 26, s. 20), která byla zrušena a nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 ze dne 26. října 2016 o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (Úř. věst. 2016, L 317, s. 4).
6– Pojmy „kultivar“ a „odrůda“ jsou předkládajícím soudem používány zaměnitelně. V tomto stanovisku budu odkazovat pouze na „odrůdu“.
7– Rozsudky ze dne 20. března 1986, Tissier (35/85, EU:C:1986:143, bod 9), a ze dne 26. března 2026, Isergartler (C-618/24, EU:C:2026:251, bod 24 a citovaná judikatura).
8– Rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond (83/78, EU:C:1978:214, bod 26), a ze dne 26. března 2026, Isergartler (C-618/24, EU:C:2026:251, bod 25 a citovaná judikatura).
9– Pro zjednodušení budu výrazy „pěstování“ a „výsadba“ používat zaměnitelně.
10– Rozsudky ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada (C-583/11 P, EU:C:2013:625, bod 50 a citovaná judikatura), a ze dne 26. března 2026, Gonrieh (C-819/25 PPU, EU:C:2026:252, bod 47 a citovaná judikatura).
11– Směrnice Rady ze dne 19. prosince 1991 o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin a okrasných rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 376, s. 21).
12– Viz bod 22 odůvodnění směrnice 98/56.
13– Viz sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Iniciativa SLIM [COM (1996) 559 final], zpráva Komise k pilotnímu projektu SLIM, s. 7, a příloha 1D, s. 11.
14– Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.
15– Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.
16– V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 29. září 2021, Società agricola Vivai Maiorana a další v. Komise (T-116/20, EU:T:2021:632, body 104 a 106).
17– Relevantní rostlinolékařské podmínky podle nařízení 2016/2031 (viz článek 4 směrnice 98/56 a bod 10 a poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska) a požadavky vyplývající z nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (Úř. věst. 1997, L 61, s. 1) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. 1994, L 365, s. 10) (viz čl. 5 odst. 1 směrnice 98/56 ve spojení s čl. 1 odst. 1 druhou větou uvedené směrnice).
18– Jak je definován v čl. 2 odst. 2 směrnice 98/56.
19– Viz bod 10 a poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska.
20– Obdobně viz rozsudek ze dne 24. listopadu 1993, Keck a Mithouard (C-267/91 a C-268/91, EU:C:1993:905, bod 15), kde není rozlišováno mezi požadavky týkajícími se pojmenování, formy, rozměrů, váhy, složení, prezentace, označování nebo balení zboží.
21– Viz zpráva Komise Radě ze dne 23. prosince 2002 o výsledcích uplatňování článku 12 směrnice Rady 98/56/ES ze dne 20. července 1998 o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh [COM(2002) 761 final; dále jen „zpráva Komise ze dne 23. prosince 2002“], s. 2, ve které se zdůrazňuje, že výraz „dodavatel“ označuje osoby, které se profesionálně zabývají uváděním na trh nebo dovozem rozmnožovacího materiálu.
22– Ve stejném duchu viz zpráva Komise ze dne 23. prosince 2002, s. 4.
23– Viz bod 52 tohoto stanoviska.
24– Jako příklady nápravných opatření lze uvést vhodné ošetření, vhodné označování nebo neodkazování na odrůdy, nejsou-li splněny podmínky stanovené v článku 9 směrnice 98/56.
25– Směrnice 91/682 uvedené ustanovení neobsahovala.
26– Bod 3 odůvodnění směrnice 98/56.
27– Viz příloha ke zprávě Komise ze dne 23. prosince 2002, s. 8.
28– V tomto ohledu viz směrnice Komise 1999/66/ES ze dne 28. června 1999, kterou se stanoví požadavky na návěsku nebo jiný dokument vystavený dodavatelem na základě směrnice 98/56 (Úř. věst. 1999, L 164, s. 76) – na základě informací, které musí být uvedeny na návěsce, by tak mělo být možné dohledat výchozí materiál. Ve stejném duchu viz též zpráva Komise ze dne 23. prosince 2002, s. 4.
29– Rozsudek ze dne 15. května 2025 (C-717/23, EU:C:2025:351, dále jen „rozsudek Bundesminister für Gesundheit“).
30– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. 2014, L 127, s. 1).
31– Rozsudek Bundesminister für Gesundheit (bod 34).
32– Rozsudek Bundesminister für Gesundheit (bod 52).
33– Viz rozsudek Bundesminister für Gesundheit (bod 51), jakož i mé stanovisko v uvedené věci (EU:C:2025:29, bod 70).
34– Viz bod 26 tohoto stanoviska.
35– Bod 8 odůvodnění směrnice 2014/40.
36– Rozsudek Bundesminister für Gesundheit (body 49 až 51).
37– Ustanovení bylo později přečíslováno na článek 37. Nyní odpovídá článku 43 SFEU.
38– Obdobně viz rozsudek ze dne 5. dubna 1979, Ratti (148/78, EU:C:1979:110, body 26 a 27). V odborné literatuře viz Barnard, C., The Substantive Law of the EU: The Four Freedoms, 7. vydání, Oxford University Press, Oxford, 2022, s. 581, a Slot, P. J., „Harmonisation“, European Law Review, č. 21(5), 1996, s. 378 až 387, zejména s. 382 a 383.
39– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2026, Almirall (C-589/24, EU:C:2026:217, bod 41). V literatuře viz Slot, P. J. , poznámka pod čarou č. 37, op. cit., s. 388, a Weatherill, S., „Maximum versus minimum harmonization: Choosing between unity and diversity in the search for the soul of the internal market“, in Nic Shuibhne, N., a Gormley, L. W. (eds.), From Single Market to Economic Union: Essays in Memory of John A. Usher, Oxford University Press, Oxford, 2012, s. 192.
40– Obdobně viz rozsudky ze dne 5. října 1994, Centre d’insémination de la Crespelle (C-323/93, EU:C:1994:368, body 34 a 35), a ze dne 4. října 2024, AFAÏA (C-228/23, EU:C:2024:829, bod 71).
41– Obdobně viz rozsudek ze dne 19. března 2026, Almirall (C-589/24, EU:C:2026:217, bod 40 a citovaná judikatura).
42– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2019, TSN a AKT (C-609/17 a C-610/17, EU:C:2019:981, bod 51 a citovaná judikatura), jakož i mé stanovisko ve věci Almirall (C-589/24, EU:C:2025:776, bod 60 a citovaná judikatura).
43– V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. listopadu 1979, Denkavit Futtermitel (251/78, EU:C:1979:252, body 14 až 20), a ze dne 10. července 1984, Campus Oil a další (72/83, EU:C:1984:256, body 27 až 31), jakož i mé stanovisko ve věci Almirall (C-589/24, EU:C:2025:776, bod 60 a citovaná judikatura).
44– Rozsudky ze dne 18. října 1990, Dzodzi (C-297/88 a C-197/89, EU:C:1990:360, body 36 a 37), a ze dne 5. března 2026, AESTE (C-210/24, EU:C:2026:145, bod 33 a citovaná judikatura).
45– Viz bod 56 tohoto stanoviska, zejména odkaz na rozsudek ze dne 29. září 2021, Società agricola Vivai Maiorana a další v. Komise (T-116/20, EU:T:2021:632, body 104 a 106).
46– Viz bod 26 tohoto stanoviska. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně usiluje o uchování genetické rozmanitosti dotčených odrůd jako takových, tedy odrůd neinfikovaných virem TBV.
47– „Können“ v německém, „podrán“ ve španělském, „peuvent“ ve francouzském, „possono“ v italském, „można“ v polském a „podem“ v portugalském jazykovém znění.
48– A contrario viz rozsudek ze dne 16. prosince 2015, Švédsko v. Komise (T-521/14, EU:T:2015:976, body 50, 52, 53 a 70).
49– Rozsudek ze dne 16. prosince 2015, Švédsko v. Komise (T-521/14, EU:T:2015:976, bod 53).
50– K přesné povaze čl. 3 odst. 2 směrnice 98/56 viz obdobně rozsudek ze dne 19. ledna 1982, Becker (8/81, EU:C:1982:7, bod 27).
51– Obdobně viz rozsudek ze dne 19. ledna 1982, Becker (8/81, EU:C:1982:7, body 32 a 33).
52– „Devem“ v portugalském jazykovém znění čl. 8 odst. 3 směrnice 98/56. Portugalské znění zbylých dvou uvedených ustanovení, jakož i německé, španělské, italské, francouzské a polské jazykové znění všech tří zmíněných ustanovení používají výrazy vyjadřující povinnost jednat.
53– Rozsudek ze dne 29. července 2024, HDI Global a MS Amlin Insurance (C-771/22 a C-45/23, EU:C:2024:644, bod 56 a citovaná judikatura).
54– Rozsudek ze dne 23. listopadu 1995, Nutral v. Komise (C-476/93 P, EU:C:1995:401, bod 14). V odborné literatuře viz Lenaerts, K., a Van Nuffel, P., EU Constitutional Law, Oxford University Press, Oxford, 2021, s. 565.
55– Viz bod 118 tohoto stanoviska.
56– Viz rozsudek ze dne 19. ledna 1982, Becker (8/81, EU:C:1982:7, bod 33). Obdobně viz též rozsudky ze dne 5. dubna 1979, Ratti (148/78, EU:C:1979:110, bod 22), a ze dne 3. září 2014, GMAC UK (C-589/12, EU:C:2014:2131, bod 39 a citovaná judikatura).