null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
TAMARY ĆAPETA
přednesené dne 26. února 2026(1)
Věc C‑120/25
Verband Wirtschaft im Wettbewerb, Verein für Lauterkeit in Handel und Industrie e.V.
proti
PAYBACK GmbH
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]
„ Řízení o předběžné otázce – Energie – Označování energetické účinnosti štítky – Nařízení (EU) 2017/1369 – Článek 2 bod 13 – Pojem ‚obchodník‘ – Článek 6 první pododstavec písm. a) – Povinnost uvádět ve vizuálních reklamách či propagačních technických materiálech třídu energetické účinnosti výrobku a rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku – Provozovatel bonusového programu – On-line newsletter inzerující možnost vyhrát televizní přijímač jako cenu ve výherní soutěži – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 – Článek 4 písm. d)“
I. Úvod
1. Přísloví „není všechno zlato, co se třpytí“ dokládá, že zdání leckdy klame. Věc, která se při povrchním pohledu jeví atraktivní nebo užitečná, může mít ve skutečnosti naprosto odlišné vlastnosti.
2. To platí zejména v situacích, kdy je určité osobě nabízen výrobek zdarma, například v rámci výherní soutěže, aniž je taková osoba informována o vlastnostech dotčeného výrobku, a tedy o možných dopadech jeho budoucího používání.
3. V projednávané věci je Soudní dvůr v podstatě žádán o určení, do jaké míry musí být jednotlivci informováni o vlastnostech určitého výrobku, aby mohli učinit informované rozhodnutí.
II. Skutkové okolnosti v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem
4. Společnost PAYBACK, žalovaná v původním řízení, je provozovatelem bonusového programu, do něhož je zapojena řada partnerských subjektů. Uvedená společnost usiluje o to, aby si udržela stávající věrné zákazníky a přilákala nové zákazníky, a to nabízením tzv. „PAYBACK bodů“ uživatelům bonusového programu, kteří nakupují u některého z maloobchodních partnerů uvedené společnosti. Jakmile uživatelé získají určitý počet těchto bodů, mohou se rozhodnout, zda si je nechají proplatit, nebo zda je využijí k nákupům u společností, které jsou partnerskými subjekty zapojenými do dotčeného programu.
5. Dne 1. února 2022 inzerovala společnost PAYBACK ve svém on-line newsletteru výherní soutěž s textem „Täglich ein neuer Gewinn, z. B. 2 x Samsung QLED 4K TV Q80A, 75 Zoll“ („Každý den nová výhra, např. 2 x Samsung QLED 4K TV Q80A, 75 palců“), s připojeným vyobrazením uvedeného televizního přijímače a tabulkového seznamu cen, které lze vyhrát.
6. Neuvedla však žádnou informaci o třídě energetické účinnosti daného výrobku, a to ani u vyobrazení televizního přijímače, ani v seznamu cen, které lze vyhrát.
7. Dopisem ze dne 7. února 2022 Verband Wirschaft im Wettbewerb, Verein für Lauterkeit in Handel und Industrie – sdružení, jehož posláním je prosazování zájmů jeho členů a zajišťování poctivé hospodářské soutěže prostřednictvím právního výzkumu, vzdělávání veřejnosti a vymáhání právních předpisů o potírání nekalé soutěže a které je žalobcem v původním řízení (dále jen „sdružení“) – zaslalo žalované v původním řízení bezúspěšně upozornění, ve kterém ji informovalo, že opomněla uvést dotčené informace týkající se televizního přijímače ve své reklamě.
8. Sdružení poté podalo proti žalované v původním řízení žalobu k Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo), kterou se domáhalo uložení povinnosti zdržet se jakékoli reklamy na dotčený televizní přijímač, v níž nejsou uváděny relevantní informace o třídě energetické účinnosti tohoto přijímače.
9. Sdružení tvrdilo, že společnost PAYBACK jakožto obchodnice s inzerovaným výrobkem ve smyslu čl. 2 bodu 13 (EU) 2017/1369(2) nesplnila svou povinnost uvádět ve vizuální reklamě třídu energetické účinnosti výrobku a rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku výrobku, jak požaduje čl. 6 první pododstavec písm. a) tohoto nařízení(3) ve spojení s čl. 4 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013(4).
10. Společně ukládají uvedená ustanovení obchodníkům povinnost poskytovat zákazníkům informace o třídě energetické účinnosti elektronických displejů, včetně televizních přijímačů(5), ve vizuálních reklamách nebo v propagačních technických materiálech uvedených výrobků.
11. S odkazem na uvedená ustanovení sdružení tvrdí, že se společnost PAYBACK tím, že neposkytla relevantní informace o třídě energetické účinnosti televizního přijímače inzerovaného v rámci své výherní soutěže, dopustila porušení své povinnosti vyplývající z nařízení 2017/1369 ve spojení s čl. 4 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013. Na základě uvedeného tvrzení podal žalobce v původním řízení žalobu na zdržení se protiprávního jednání a náhradu nákladů spojených se zasláním zmíněného upozornění.
12. Společnost PAYBACK naproti tomu argumentovala tím, že ve vztahu k inzerovaným výrobkům není „obchodníkem“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369(6), a tudíž se na ni nevztahují požadavky stanovené ve výše uvedených ustanoveních.
13. Rozsudkem pro zmeškání vydaným dne 5. září 2022 Landgericht München I (Zemský soud v Mnichově I) rozhodl ve prospěch žalobce a žalované uložil, aby se zdržela vizuální reklamy, resp. jejího zadávání ve vztahu ke konkrétnímu modelu elektronického displeje, pokud v takové reklamě není uváděna třída energetické účinnosti a odpovídající rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku.
14. Společnost PAYBACK podala proti uvedenému rozhodnutí odpor, který Landgericht München I (Zemský soud v Mnichově I) zamítl svým konečným rozhodnutím ze dne 23. ledna 2023.
15. Tatáž společnost následně podala odvolání ve věci samé k Oberlandesgericht München (Vrchní zemský soud v Mnichově, Německo; dále jen „odvolací soud“).
16. Rozsudkem ze dne 14. března 2024 odvolací soud odvolání vyhověl, zrušil rozsudek pro zmeškání a žalobu zamítl. Uvedený soud rozhodl, že žaloba je přípustná, avšak neopodstatněná, a žalobu na zdržení se protiprávního jednání podanou žalobcem zamítl.
17. Podle odvolacího soudu nelze společnost PAYBACK považovat za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, a uvedená společnost tak nepodléhá požadavkům na označování energetické účinnosti štítky stanoveným v dotčeném nařízení. Tento soud konstatoval, že zákazník nepotřebuje informace o energetické účinnosti výrobků spojených se spotřebou energie, které jsou nabízeny v rámci výherní soutěže, aby mohl učinit informované rozhodnutí o obchodní transakci, neboť zákazníci si nevybírají výrobek, ale pouze se rozhodují o tom, zda se zúčastní samotné výherní soutěže, za což není požadována žádná úplata.
18. V návaznosti na uvedený rozsudek podalo sdružení opravný prostředek Revision k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je předkládajícím soudem, v němž se domáhá obnovení rozsudku pro zmeškání.
19. Společnost PAYBACK trvá na zamítnutí podaného opravného prostředku Revision.
20. Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda odvolací soud rozhodl správně, když žalobu na zdržení se protiprávního jednání podanou žalobcem zamítl z toho důvodu, že žalovaná v původním řízení jakožto pořadatelka dotčené výherní soutěže nebyla, pokud jde o výrobky nabízené jako ceny, které lze v této soutěži vyhrát, „obchodníkem“ pro účely požadavků na označování energetické účinnosti štítky podle nařízení 2017/1369, a nebyla tedy povinna poskytovat jednotlivcům informace o energetické účinnosti dotčeného výrobku.
21. Výsledek řízení o opravném prostředku Revision podaném k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) tak závisí na výkladu pojmu „obchodník“, přesněji na tom, zda lze společnost PAYBACK považovat za obchodníka pro účely požadavků na označování energetické účinnosti štítky zakotvených v čl. 6 prvním pododstavci písm. a) nařízení 2017/1369 a čl. 4 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013.
22. Ve světle uvedených úvah se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být osoba, která nabízí televizní přijímač jako cenu, kterou lze vyhrát v on-line soutěži, v této souvislosti považována za ‚obchodníka‘ ve smyslu čl. 2 bodu 13 [nařízení 2017/1369], a je proto povinna splnit požadavky vyplývající z čl. 6 [prvního pododstavce písm. a)] [nařízení 2017/1369] ve spojení s čl. 4 písm. d) [nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013]?“
23. Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru sdružení, společnost PAYBACK a Evropská komise.
24. Soudní dvůr měl za to, že má k dispozici dostatečné informace, a v souladu s čl. 76 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodl, že bude rozhodnuto bez jednání.
III. Analýza
25. V roce 1992 přijala Unie právní úpravu požadující označování řady spotřebičů pro domácnost energetickými štítky, a to s cílem pomáhat jednotlivcům s rozpoznáváním energeticky účinných výrobků a snižovat dopad méně energeticky účinných výrobků na životní prostředí(7). Uvedené požadavky se tehdy ještě nevztahovaly na televizní přijímače.
26. Oblast působnosti rámce pro označování energetickými štítky, který je v současné době upraven nařízením 2017/1369, se však od té doby vyvinula a rozšířila tak, že zahrnuje mnohem širší škálu výrobků(8).
27. Na základě posouzení nákladů a přínosů požadavků na označování energetickými štítky byla jako upřednostňovaná alternativa zvolena možnost zavést systém označování energetické účinnosti štítky u elektronických displejů, včetně televizních přijímačů, monitorů a informačních displejů, neboť vede k největším úsporám(9).
28. Nařízení 2017/1369 v bodě 10 odůvodnění zmiňuje nutnost zavést povinný normalizovaný štítek pro všechny výrobky spojené se spotřebou energie jako účinný způsob, jak zákazníkům poskytnout informace o energetické účinnosti uvedených výrobků(10). Dále uvádí, že pro různé skupiny výrobků by měl být zaveden jednotný štítek(11).
29. Jak již bylo uvedeno, čl. 6 první pododstavec písm. a) uvedeného nařízení ukládá dodavatelům a obchodníkům povinnost uvádět ve vizuálních reklamách či propagačních technických materiálech třídu energetické účinnosti výrobku v souladu s příslušným aktem v přenesené pravomoci.
30. Článek 16 nařízení 2017/1369 tedy svěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci k doplnění uvedeného nařízení, a to s cílem upřesnit způsob, jakým má být ve vizuálních reklamách a propagačních materiálech technického charakteru zobrazena energetická třída a rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku pro různé skupiny výrobků.
31. Pokud jde tedy o označování takových elektronických displejů, jako jsou televizní přijímače, energetickými štítky, přijala Komise nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013, které zavádí pro zmíněnou skupinu výrobků normalizovaný energetický štítek.
32. Článek 4 písm. d) uvedeného nařízení, jak je zmíněno výše, dále upřesňuje povinnost obchodníků, pokud jde o označování energetické účinnosti štítky u elektronických displejů, když stanoví, že obchodníci musí zajistit, aby veškerá vizuální reklama na konkrétní model uvedeného typu výrobku obsahovala informace o třídě energetické účinnosti a rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku.
33. Právě v kontextu této povinnosti vyvstává předběžná otázka vznesená v projednávané věci.
34. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda žalovaná v původním řízení jakožto pořadatelka on-line výherní soutěže musí být považována za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, pokud jde o televizní přijímač nabízený jako cena, kterou lze v této soutěži vyhrát, a dopustila se tudíž porušení své informační povinnosti zakotvené v článku 6 tohoto nařízení, když neuvedla odkaz na třídu energetické účinnosti dotčeného televizního přijímače ani na rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku.
35. Podle ustálené judikatury Soudního dvora spočívá standardní metoda výkladu ustanovení unijního práva v provedení analýzy znění a kontextu dotčené právní úpravy, jakož i v provedení její teleologické analýzy(12).
36. Na tomto základě nyní přikročím k analýze předběžné otázky, která bude sestávat ze tří částí.
37. Nejprve se budu zabývat přesným zněním čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 a definicí pojmu „obchodník“, která je v něm obsažena, abych určila, zda se požadavky na označování energetickými štítky mají vztahovat i na osoby, které nabízejí výrobky v rámci výherních soutěží. Následně přikročím k posouzení širších politických cílů sledovaných požadavky na označování energetickými štítky, abych objasnila zamýšlený rozsah pojmu „obchodník“. Nakonec se budu věnovat definici pojmu „obchodník“ v úplném kontextu nařízení 2017/1369, přičemž posoudím jeho vztah k ostatním ustanovením obsaženým v dotčeném nařízení.
A. Doslovný výklad pojmu „obchodník“
1. Obecné poznámky k definici
38. V této fázi je vhodné poznamenat, že mezi jednotlivými jazykovými zněními čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 existují podle všeho určité rozdíly. Především existují rozdíly mezi německým jazykovým zněním na jedné straně – přičemž němčina je jednacím jazykem původního řízení – a jinými jazykovými zněními na druhé straně.
39. Podle německého jazykového znění čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 se „obchodníkem“ („händler“) rozumí osoba, která v rámci obchodní činnosti („im Rahmen einer Geschäftstätigkeit“) za úplatu nebo bezplatně („entgeltlich oder unentgeltlich“) nabízí („anbietet“) nebo předvádí („ausstellt“) výrobek ke koupi, pronájmu či koupi na splátky („zum Kauf, zur Miete oder zum Ratenkauf“)(13).
40. Podle německého jazykového znění tak podle všeho platí, že předvádění výrobku je spjato s účelem koupě, pronájmu či koupě na splátky. Takový výklad pojmu „obchodník“ patrně vylučuje z působnosti uvedené definice osoby, které předvádějí výrobky z jiných důvodů než za přímou úplatu.
41. Naproti tomu jiná jazyková znění, například chorvatské(14), francouzské(15), irské(16), italské(17) a slovinské(18) jazykové znění, jsou formulována způsobem srovnatelným s anglickým jazykovým zněním(19) a definují „obchodníka“ jako osobu, která nabízí výrobek za účelem koupě, pronájmu, koupě na splátky nebo předvádí výrobek v rámci obchodní činnosti, a to za úplatu, či nikoli.
42. Na jedné straně by německé jazykové znění čl. 2 bodu 13 mohlo být chápáno tak, že podmínkou kvalifikace určité osoby jako obchodníka je, že uvedená osoba i) předvádí výrobky v rámci obchodní činnosti a ii) činí tak za účelem koupě, pronájmu či koupě na splátky, přičemž obě podmínky jsou kumulativní. Na druhé straně z jiných výše uvedených jazykových znění vyplývá, že již samotná činnost spočívající v předvádění výrobku v rámci obchodní činnosti je podle všeho dostačující pro kvalifikaci dané osoby jako obchodníka.
43. Podle článku 1 nařízení Rady č. 1(20), jsou všechny úřední jazyky Unie, které vyjmenovává toto ustanovení, jazyky, ve kterých jsou sepsána závazná znění aktů, takže všem jazykovým verzím unijního aktu musí být v zásadě přiznána stejná hodnota.
44. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je tak v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi určitého ustanovení nutno vykládat dotčené ustanovení podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí(21).
45. Určení, zda činnost spočívající v předvádění výrobků ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 musí být vykládána v tom smyslu, že je spjata s účelem koupě, pronájmu či koupě na splátky – aby byly vyloučeny takové reklamy, jako je reklama dotčená v projednávané věci – nebo zda musí být chápána tak, že je na uvedeném účelu nezávislá – takže definici pojmu „obchodník“ je možno vykládat v tom smyslu, že zahrnuje takové reklamy, jako je reklama dotčená v projednávané věci – tudíž vyžaduje posouzení zastřešujících cílů nařízení 2017/1369.
46. Než však přistoupím k analýze cílů uvedeného nařízení, vyjádřím se stručně k některým argumentům předloženým Komisí, žalovanou v původním řízení a sdružením, které se týkají znění čl. 2 bodu 13 uvedeného nařízení.
2. Zvláštní poznámky týkající se požadavku úplaty
47. Právě z německého znění čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 vycházejí společnost PAYBACK i Komise, když tvrdí, že pořadatele výherní soutěže nelze považovat za obchodníka ve smyslu uvedeného nařízení.
48. Mimo jiné tvrdí, že jelikož se společnost PAYBACK nepodílí na koupi, pronájmu ani koupi na splátky dotčeného výrobku, neboť neuvádí ceny jednotlivých výrobků ani nepobízí zákazníka k jejich koupi, nespadá žalovaná v původním řízení pod definici pojmu „obchodník“ v čl. 2 bodě 13 nařízení 2017/1369, přestože výrobek předvádí v rámci své obchodní činnosti.
49. Takový výklad pojmu „obchodník“ je sice na první pohled v souladu s německým zněním dotčené definice, nicméně v konečném důsledku by měl v podstatě za následek to, že by formulace „ať už za úplatu, nebo bezplatně“, společná všem jazykovým zněním, pozbyla smyslu.
50. Ve světle této úvahy sdružení tvrdí, že pojem „obchodník“ nezahrnuje výlučně podniky, které nabízejí zboží ke koupi, ale i ty, které poskytují výrobky bezplatně, například nabízením výrobků jako cen v rámci výherních soutěží. V takovém případě by žalovaná v původním řízení obchodníkem ve smyslu nařízení 2017/1369 byla.
51. Z dodatečného upřesnění „ať už za úplatu, nebo bezplatně“ totiž vyplývá, že neexistence úplaty je irelevantní a zboží nemusí být předváděno pouze v souvislosti s koupí, pronájmem či koupí na splátky. To je další argument na podporu takového výkladu pojmu „obchodník“, který zahrnuje i osoby, jež předvádějí výrobky v rámci obchodní činnosti bez ohledu na protiplnění, jak vyplývá z anglického i z dalších jazykových znění.
52. Takový výklad by měl navíc rovněž oporu v definici „zákazníka“ uvedené v nařízení 2017/1369. Podle čl. 2 bodu 16 uvedeného nařízení se „zákazníkem“ rozumí „osoba, která pro vlastní potřebu zakoupí, pronajme nebo obdrží výrobek, bez ohledu na to, zda jedná za účelem, který spadá do její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti“(22).
53. Použití výrazu „obdrží“ v rámci uvedené definice předpokládá, že pod definici pojmu „zákazník“ mohou spadat i osoby, které obdrží výrobky bezplatně, ať již jako dar nebo jako výhru v soutěži.
54. S ohledem na výše uvedené mne výslovné znění uvedených ustanovení vede k prvotnímu závěru, že takový pořadatel výherní soutěže, jako je žalovaná v původním řízení, který předvádí výrobek v rámci obchodní činnosti, bez ohledu na to, zda je očekáváno nějaké protiplnění, by měl být považován za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, a tudíž podléhat požadavkům na označování energetickými štítky stanoveným v uvedeném nařízení ve spojení s nařízením v přenesené pravomoci 2019/2013.
55. V souladu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora je však při výkladu ustanovení unijního práva nutno vzít dále v úvahu i cíle právní úpravy, jejíž je součástí, a kontext, do kterého zapadá.
B. Cíle nařízení 2017/1369
56. Z hlediska gramatického výkladu je v projednávané věci prostor pro vícero výkladů působnosti požadavků na označování energetickými štítky; současně je ovšem nutné pochopit důvody, které unijního normotvůrce vedly k tomu, že uvedené požadavky vůbec zavedl, a to pro účely určení, zda žalovaná v původním řízení skutečně měla povinnost takové štítky vystavit.
57. Z bodů 2 a 10 odůvodnění nařízení 2017/1369 vyplývá, že hlavními cíli uvedeného nařízení je zaprvé umožnit zákazníkům činit informovaná rozhodnutí založená na spotřebě energie výrobků spojených se spotřebou energie(23) a zadruhé podněcovat inovace motivováním výrobců k výrobě energeticky účinnějších výrobků.
58. Oba uvedené cíle spadají do třetího cíle a rámce širších cílů politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí a změny klimatu a jsou klíčovým prvkem rámce politiky Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Zlepšování účinnosti výrobků spojených se spotřebou energie díky informované volbě zákazníků a vyvíjení energeticky účinnějších výrobků se zaměřuje na zlepšení environmentálních vlastností výrobků spojených se spotřebou energie(24).
59. Pro účely projednávané věci se budu nyní zabývat každým z těchto tří cílů ve vztahu k předběžné otázce položené předkládajícím soudem.
1. Informovaná volba zákazníka
60. Jak je zmíněno výše, cílem nařízení 2017/1369 je zajistit, aby zákazníci dostávali přesné, věcné a srovnatelné informace o přesné spotřebě energie výrobků spojených se spotřebou energie, aby měli snazší výběr upřednostňující výrobky s nižší spotřebou energie během používání, a to díky tomu, že budou moci „předvídat přímý dopad jejich volby na jejich účty za energii“(25).
61. Bylo prokázáno, že i v případě zvýšení kupní ceny energeticky účinnějších výrobků má koupě takových výrobků pro zákazníky hospodářský přínos(26). Unijní normotvůrce tak předvídal ochotu zákazníků přinést krátkodobé hospodářské oběti tím, že se rozhodnou pro výrobky, které mohou být dražší při nákupu, ale přinesou významné úspory energie a nákladů během svého životního cyklu(27).
62. Pro potřeby podrobnějšího rozvedení tohoto bodu je možná užitečné zmínit se o studii z roku 2014 o dopadu energetických štítků, z níž vyplynulo, že zákazníci jsou ochotni snést krátkodobé hospodářské oběti tím, že si zvolí výrobky, které mohou být dražší v okamžiku koupě, ale přinesou značné úspory energie a nákladů během svého životního cyklu. Z uvedené studie, kterou Komise citovala ve své důvodové zprávě k nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013, vyplynulo, že většina respondentů přihlížela při výběru v rámci experimentu k energetickým štítkům a za energeticky účinnější výrobek byla ochotna si připlatit(28).
63. Podobně většina respondentů v dokumentu Komise týkajícím se posouzení dopadů energetických štítků na spotřebiče pro domácnost uvedla, že informace o energetické účinnosti poskytované prostřednictvím energetických štítků jsou pro ně při činění rozhodnutí „velmi nebo mimořádně důležité“(29).
64. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že zákazníci nejen očekávají spolehlivé informace o energetické náročnosti výrobku, ale současně přikládají takovým informacím značnou váhu při rozhodování o tom, zda si určitý výrobek pořídí nebo jej budou používat. Z toho lze též obdobně dovodit, že zákazníci mohou být odrazováni od přijímání méně účinných výrobků spojených se spotřebou energie, s nimiž budou patrně spojeny vyšší provozní náklady.
65. S ohledem na výše uvedené je energetická účinnost výrobku spojeného se spotřebou energie významným faktorem ovlivňujícím rozhodnutí jednotlivce zúčastnit se výherní soutěže, v níž je uvedený výrobek nabízen jako cena, jelikož energetická neúčinnost uvedeného výrobku může spotřebitele od účasti odradit.
66. Je však nutno „informovanou volbu zákazníka“ vykládat tak, že se vztahuje pouze na koupi zboží, nebo je nutno uvedený pojem chápat tak, že zahrnuje i rozhodnutí zákazníka zúčastnit se výherní soutěže?
67. Společnost PAYBACK a Komise tvrdí, že účelem označování energetickými štítky je usnadnit informované srovnávání konkurenčních výrobků, a pořadatele soutěže tudíž nelze kvalifikovat jako „obchodníka“, neboť účastníkům není nabízena volba mezi různými modely téhož výrobku, ale pouze možnost zapojit se do výherní soutěže o konkrétní nabízené ceny.
68. Tento argument sice není zcela neopodstatněný, nicméně takový restriktivní výklad uvedeného cíle podle všeho ohrožuje širší cíle požadavků na označování energetickými štítky, a sice cíle v oblasti ochrany životního prostředí.
69. Jak jsem již uvedla výše, účelem požadavků na označování energetickými štítky je umožnit zákazníkům předvídat environmentální a hospodářský dopad jejich volby, pokud jde o potenciální budoucí používání výrobku spojeného se spotřebou energie.
70. Pojem „volba“ sice není v nařízení 2017/1369 definován, nicméně zastřešující cíl uvedeného nařízení – tedy podpora širších politických cílů Evropské unie, jimiž je dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele a životního prostředí, jak jsou zakotveny v čl. 169 odst. 1 a čl. 191 odst. 2 SFEU – odůvodňuje extenzivní výklad uvedeného pojmu, aby byla zajištěna plná účinnost požadavků na označování energetickými štítky.
71. S přihlédnutím k výše uvedenému by cíl nařízení 2017/1369, kterým je umožnit zákazníkům „informovanou volbu“, neměl být chápán tak, že se vztahuje pouze na situace, kdy se jedná o koupi, ale, jak tvrdí sdružení, na všechny situace, kdy jsou výrobky spojené se spotřebou energie nabízeny, ať již za úplatu, nebo jako cena, kterou je možno vyhrát v soutěži.
72. S ohledem na výše uvedené mám za to, že cíl umožnit zákazníkům činit rozhodnutí s vědomím všech faktorů týkajících se energie a úspor nákladů ve vztahu k výrobkům spojeným se spotřebou energie, a to s cílem zvyšovat úspory energie a snižovat účty za energii – není omezen na rozhodování zahrnující platbu, ale zahrnuje jakoukoli volbu zákazníka, v níž lze zohledňovat informace o energetické účinnosti, bez ohledu na kontext, v němž je výrobek nabízen či pořizován.
2. Podpora inovací
73. Kromě přínosů v oblasti ochrany životního prostředí a hospodářských výhod pro zákazníky slouží požadavky na označování energetickými štítky na úrovni Unie též podpoře a podněcování inovací a investic do energeticky účinnějších výrobků(30).
74. Požadavky na označování energetickými štítky zajišťují informovanost zákazníků o možných hospodářských přínosech výběru energeticky účinnějších výrobků, čímž je odrazují od výběru méně účinných výrobků, a tím pobízejí výrobce k tomu, aby vyvíjeli a vyráběli energeticky nejúčinnější výrobky, a získali tak konkurenční výhodu(31).
75. Čím ambicióznější jsou požadavky na označování energetickými štítky ve vztahu k výrobkům spojeným se spotřebou energie, tím větší mají podniky možnost sebe i své výrobky pozitivně odlišit od výrobků konkurenčních subjektů, a tím větší je tudíž také inovační impuls(32).
76. Cílem požadavků na označování energetickými štítky je tedy odměňovat nejvýkonnější výrobky prostřednictvím povinného hodnocení, a to nabízením výhody „prvního tahu“ podnikům, které nabízejí energeticky účinnější výrobky(33).
77. Kromě toho bod 34 odůvodnění nařízení 2017/1369 zmocňuje členské státy k vytváření pobídek k výrobě a používání zmíněných výrobků. Jakou povahu budou takové pobídky mít, to záleží na uvážení členských států.
78. Ve světle uvedených úvah by podle mého názoru vyloučení jakékoli osoby, která předvádí výrobek spojený se spotřebou energie z jiných důvodů než za přímou úplatu – ale činí tak v rámci obchodní činnosti – z působnosti povinnosti označování energetickými štítky podle nařízení 2017/1369 ohrozilo cíl spočívající v podpoře inovací. Takové vyloučení by tak oslabilo fungování mechanismu, který odměňuje jak energeticky nejúčinnější výrobky, tak výrobce, kteří je vyrábějí, a obchodníky, kteří je nabízejí.
3. Podpora ochrany klimatu a životního prostředí
79. Označování energetické účinnosti štítky nejen posiluje ochranu spotřebitelů a podněcuje odvětví k vývoji a výrobě energeticky účinnějších výrobků, ale rovněž významně přispívá k dosažení cílů Evropské unie v oblasti energetické účinnosti pro roky 2020 a 2030, jakož i jejích cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu(34).
80. Podporou odběru a výroby energeticky účinnějších výrobků usiluje nařízení 2017/1369 o další využívání potenciálu energetické účinnosti pro účely snižování poptávky po energii a s tím spjatého snižování energetické závislosti Evropské unie jako celku(35).
81. Cílem požadavků na označování energetickými štítky stanovených v nařízení 2017/1369 je tudíž usnadnit dosažení ambiciózních cílů politiky v oblasti životního prostředí, jimiž je snížení spotřeby energie a emisí skleníkových plynů v Evropské unii(36).
82. Požadavky na označování energetickými štítky jsou odůvodněny nezpochybnitelnou skutečností, že výrobky spojené se spotřebou energie mohou mít negativní dopad na životní prostředí v závislosti na tom, jak jsou vyráběny, používány a likvidovány(37).
83. Úspěch či neúspěch při dosahování širších cílů v oblasti ochrany životního prostředí sledovaných nařízením 2017/1369, zejména zlepšování účinnosti výrobků spojených se spotřebou energie prostřednictvím informované volby zákazníka, jsou tak ze své podstaty závislé na účinnosti uvedeného nařízení při odrazování zákazníků od používání méně energeticky účinných výrobků. To následně podněcuje podniky k tomu, aby upřednostňovaly výrobu energeticky účinnějších výrobků, a tím snižovaly používání a dostupnost méně energeticky účinných výrobků na trhu a omezovaly dopad uvedených výrobků na životní prostředí.
84. Za tímto účelem musí být „informovaná volba zákazníka“ chápána jako schopnost zákazníka posoudit environmentální i hospodářské důsledky budoucího používání výrobku spojeného se spotřebou energie a s tímto vědomím jednat ve všech situacích, kdy jsou mu výrobky spojené se spotřebou energie nabízeny, ať už za úplatu, nebo bezplatně, včetně výrobků nabízených jako cena, kterou lze vyhrát v soutěži.
85. Mám tedy za to, že restriktivní výklad pojmu „obchodník“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 – omezením působnosti povinnosti označování energetickými štítky na osoby, které předvádějí výrobek pouze tehdy, je-li nabízen za úplatu – by oslabil účinnost uvedeného nařízení při dosahování širších cílů ochrany životního prostředí, které sleduje. Takový restriktivní výklad by vedl k tomu, že by zákazníci přišli ve vztahu k výrobkům spojeným se spotřebou energie nabízeným z jiných důvodů, než za přímou úplatu, ať už bezplatně, nebo v podobě ceny, kterou je možno vyhrát v soutěži (jako je tomu v projednávané věci), o možnost činit informovaná rozhodnutí, která budou šetrná k životnímu prostředí a povedou k úspoře energie.
86. S ohledem na výše uvedené teze mne má analýza zastřešujícího účelu požadavků na označování energetickými štítky vede k závěru, že definici pojmu „obchodník“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369 je nutno vykládat v tom smyslu, že zahrnuje i osoby, které inzerují výrobky spojené se spotřebou energie v rámci obchodní činnosti z jiných důvodů než za přímou úplatu, například v rámci výherní soutěže.
87. V návaznosti na výše uvedené teze nyní využiji svou níže předestřenou analýzu celkové systematiky rámce pro označování energetickými štítky k ověření legitimity takového výkladu.
C. Celková systematika
88. Bez ohledu na předchozí závěr existuje ještě řada aspektů povinnosti označování energetickými štítky, které si zaslouží hlubší analýzu a pomohou více objasnit skutečné záměry unijního normotvůrce.
89. Připomínám, že společnost PAYBACK je nutno považovat za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení č. 2017/1369, pokud lze tvrdit, že dotčený televizní přijímač předváděla zákazníkovi v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně.
1. K pojmu „zákazník“
90. Jak je uvedeno výše, z bodu 10 odůvodnění nařízení 2017/1369 vyplývá, že hlavním účelem energetických štítků je poskytování přesných, věcných a srovnatelných informací zákazníkům o specifické spotřebě energie výrobků spojených se spotřebou energie, což napomáhá tomu, aby zákazníci při výběru dávali přednost výrobkům s nižší spotřebou energie.
91. Pojem „zákazník“ sice může obecně vyvolávat dojem existence transakčního vztahu s obchodníkem, od něhož zákazník výrobek kupuje, zákazník v rámci nařízení 2017/1369 je však pro účely jeho čl. 2 bodu 16 konkrétně definován jako osoba, která zakoupí, pronajme nebo obdrží výrobek.
92. Použití slova „obdrží“ v uvedené definici naznačuje, že unijní normotvůrce neměl v úmyslu omezit rozsah pojmu „zákazník“ pouze na osoby, které obdrží výrobek za úplatu (to znamená uvedené zboží zakoupí), ale že chtěl do rámce uvedené definice zahrnout i osoby, které obdrží výrobky od obchodníků bezplatně.
93. Na důkaz zmíněného legislativního záměru, z něhož uvedené konkrétní znění vychází, je rovněž možné uvést srovnání s formulací použitou unijním normotvůrcem ve směrnici 2010/30, která byla nařízením 2017/1369 nahrazena.
94. Z bodu 14 odůvodnění směrnice 2010/30 vyplývalo, že cílem požadavků na označování energetickými štítky, které v ní byly stanoveny, je přimět zákazníky „ke koupi [energeticky] účinnějších výrobků“(38).
95. Článek 10 uvedené směrnice, který upravoval přijímání aktů v přenesené pravomoci, dále stanovil, že informace uvedené na energetických štítcích konkrétních výrobků „umožní konečným uživatelům, aby se při koupi výrobku na základě větší informovanosti lépe rozhodli“(39).
96. Výslovný odkaz na rozhodování „při koupi“ v uvedené směrnici omezil rozsah povinností označovat výrobky energetickými štítky na čistě transakční situace zahrnující úplatu.
97. Zcela opačně se podle aktuálně platné právní úpravy a v souladu s čl. 2 bodem 16 nařízení 2017/1369 „zákazníkem“ rozumí fyzická nebo právnická osoba, která pro vlastní potřebu zakoupí, pronajme nebo obdrží výrobek.
98. Podobně lze, pokud jde o akty v přenesené pravomoci, poukázat na čl. 16 odst. 3 písm. b) uvedeného nařízení, který taktéž odkazuje na „zákazníka, aniž zmiňuje „koupi“ jako takovou.
99. Tento viditelný rozdíl ve formulaci použité v nařízení 2017/1369 ve srovnání s formulací použitou v právním předchůdci zmíněného nařízení svědčí podle mého názoru o nepochybné snaze rozšířit působnost požadavků na označování energetickými štítky i na jednotlivce, kterým jsou výrobky spojené se spotřebou energie nabízeny jinak než za úplatu.
100. S ohledem na skutečnost, že hlavní úplatné smlouvy, tj. smlouvy o koupi a pronájmu, jsou již v nařízení 2017/1369 zmíněny, a jelikož není stanoveno žádné jiné výslovné omezení, mám za to, že použití výrazu „obdrží“ v čl. 2 bodu 16 tohoto nařízení odpovídá výkladu, podle kterého definice „zákazníka“ zahrnuje i jednotlivce, kteří obdrží výrobek bezplatně.
2. K pojmu „obchodní činnost“
101. Jak je uvedeno výše, předvádění výrobku spojeného se spotřebou energie zákazníkovi není samo o sobě dostačující ke vzniku povinnosti obchodníka označovat výrobky energetickými štítky; toto „předvádění“ musí obchodník současně provádět „v rámci své obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně“.
102. Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vznáší předkládající soud relevantní otázku, zda je „jakákoli obchodní činnost“ dostatečná k tomu, aby byla určitá osoba považována za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369.
103. Ve svých písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru společnost PAYBACK i Komise opakují, že televizní přijímač nabízený jako cena ve výherní soutěži nebyl inzerován ke koupi, pronájmu či koupi na splátky, ani společnost PAYBACK neuváděla, že je k dispozici ke koupi u některého z partnerských subjektů zapojených do dotčeného programu; tvrdí proto, že mezi obchodní činností žalované, která bonusový program pořádá, a předváděním dotčeného televizního přijímače neexistuje taková souvislost, která by byla dostatečná k tomu, aby se mohla uplatnit definice „obchodníka“.
104. Podobně společnost PAYBACK tvrdí, že pojem „obchodní činnost“ pro účely definování „obchodníka“ nelze chápat tak, že se vztahuje na „jakoukoli obchodní činnost“, neboť takový výklad by přehlížel výslovné použití formulace „ke koupi, pronájmu či koupi na splátky“ v uvedené definici.
105. Společnost PAYBACK navíc uvádí, že pokud by „jakákoli obchodní činnost“ postačovala k tomu, aby byla určitá osoba považována za „obchodníka“, a tudíž se na ni vztahovaly požadavky na označování energetickými štítky, nebyli by dotčeni jen pořadatelé výherních soutěží. Pokud by byl takový výklad správný, bylo by podle jejího názoru nepřiměřeným důsledkem takového výkladu to, že by se všechny sdělovací prostředky – jako například noviny, časopisy nebo televizní kanály – které v reportáži zmíní určitý konkrétní výrobek spojený se spotřebou energie, ocitly v postavení subjektu vázaného povinností plnit požadavky na označování energetickými štítky.
106. Připomínám, že společnost PAYBACK je provozovatelem bonusového programu, kterého se účastní řada partnerských subjektů a jehož cílem je přilákat zákazníky a udržet si je právě ve prospěch korporací, které jsou účastníky onoho programu; lze tedy říci, že právě to představuje obchodní činnost žalované.
107. Zaprvé pochybuji o věrohodnosti tvrzení, že neexistuje dostatečná souvislost mezi obchodními praktikami společnosti PAYBACK a jí provozovanou reklamou na dotčený výrobek.
108. Jak společnost PAYBACK potvrzuje ve svém písemném vyjádření, hlavním cílem její obchodní činnosti je „přilákat a udržet si zákazníky“. Stejně tak je cílem pořádání dotčené výherní soutěže zvyšování atraktivity jejího bonusového programu pro nové i stávající zákazníky. Účelem pořádání uvedené výherní soutěže je tedy podpora a propagace její obchodní činnosti. S výhradou konečného ověření předkládajícím soudem lze tedy podle všeho říci, že předvádění televizního přijímače a obchodní činnost žalované v původním řízení jsou neoddělitelně spjaty.
109. Zadruhé „obchodní činnost“ není v nařízení 2017/1369 výslovně definována. Uvedené nařízení a nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013 nicméně představují pravidla unijního práva upravující konkrétní aspekty nekalých obchodních praktik(40) ve smyslu čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES(41). Z uvedené směrnice lze tudíž vyvodit určitá vodítka pro účely definování „obchodní činnosti“ ve smyslu nařízení 2017/1369.
110. Pojem „obchodní činnost“ sice není ve směrnici 2005/29 definován přímo, nicméně čl. 2 písm. d) uvedené směrnice vymezuje „obchodní praktiky“ pomocí zvlášť široké formulace; praktiky, na které se dotčená směrnice vztahuje, musí být obchodní povahy, to znamená, že musí vycházet ze strany obchodníka(42), a musí přímo souviset s propagací, prodejem nebo dodáním jejich produktů spotřebiteli(43).
111. Použití slov „nebo dodáním“ v uvedené definici zahrnuje podle všeho i dodání produktů jinak než za úplatu. Takový výklad zmíněné definice má oporu i ve skutečnosti, že je „dodání“ v rámci uvedené definice odděleno, a tudíž odlišeno od činnosti spočívající v prodeji produktu. Nabízení zboží zákazníkovi v podobě ceny, kterou lze vyhrát v soutěži, lze patrně rozumně považovat za dodání takového zboží zákazníkovi, a spadá tedy do rámce definice obchodních praktik obsažené ve směrnici 2005/29.
112. Uplatnění takového širokého pojetí obchodních praktik na pojem „obchodník“ uvedený v čl. 2 bodě 13 nařízení 2017/1369 by bylo v souladu s výslovným zněním uvedeného ustanovení („ať už za úplatu, nebo bezplatně“) i s definicí zákazníka („fyzická nebo právnická osoba, která […] obdrží výrobek“), přičemž z obojího vyplývá, že neexistence úplaty není pro výklad pojmu „obchodník“ pro účely nařízení 2017/1369 relevantní.
113. Výklad obchodní činnosti ve světle definice obchodních praktik obsažené v čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 navíc mírní i obavy žalované v původním řízení, a sice že by byl požadavky na označování energetickými štítky vázán každý sdělovací prostředek, který v reportáži zmíní výrobek spojený se spotřebou energie. Tak by tomu nebylo, neboť výrobek by sice byl zmiňován v průběhu obchodní činnosti, nicméně nebylo by možno tvrdit, že tato zmínka přímo souvisí s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku; to znamená, že sdělovací prostředky jsou z působnosti požadavků na označování energetickými štítky, jež jsou stanoveny v nařízení 2017/1369(44), vyloučeny.
114. Při zohlednění výše uvedených tezí a jejich uplatnění na projednávanou věc lze tvrdit, že předvádění televizního přijímače žalovanou jako ceny, kterou lze vyhrát v soutěži, je prováděno v rámci její obchodní činnosti a přímo souvisí s dodáním uvedeného výrobku zákazníkovi, který jej vyhraje.
3. K pojmům „předvádění“ a „vizuální reklama“
115. Předkládající soud se ve svém předkládacím rozhodnutí dále táže, zda lze tvrdit, že žalovaná v původním řízení „předváděla“ televizní přijímač ve smyslu definice uvedené v čl. 2 bodě 13 nařízení 2017/1369 tím, že do své reklamy vložila jeho vyobrazení a popsala jej v seznamu cen, které lze vyhrát.
116. V tomto ohledu měl odvolací soud na základě bodu 20 odůvodnění nařízení 2017/1369, který se týká výrobků „vystavených v prodejnách“, za to, že „předvádění“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 uvedeného nařízení je nutno chápat tak, že se týká pouze fyzické prezentace výrobků, a z jeho působnosti jsou tak vyloučeny takové on-line vizuální reklamy, jako je reklama dotčená v projednávané věci.
117. Uvedený výklad je však podle všeho v rozporu s výslovným zněním řady dalších ustanovení nařízení 2017/1369, zejména s jeho čl. 5 odst. 1 písm. a), který vyžaduje, aby obchodníci vystavili štítky energetické účinnosti „viditelným způsobem […] a to i při internetovém prodeji na dálku“.
118. Dále článek 11 uvedeného nařízení odkazuje na zavedení homogenní změněné stupnice energetické účinnosti, aby mohly být „štítky se změněnou stupnicí vystaveny v obchodech i na internetu“(45). Stejně tak bod 21 odůvodnění uvedeného nařízení výslovně zmiňuje nahrazení dosavadních štítků „vystavených u výrobků, a to i na internetu“(46).
119. Uvedená ustanovení předpokládají možnost „vystavování on-line“, což znamená, že pojem „předvádění výrobku“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 není nutně omezen na fyzickou prezentaci výrobků, ale měl by být chápán jako jakýkoli druh prezentace výrobku, včetně takových on-line vizuálních reklam propagujících výherní soutěž, jako je reklama dotčená ve věci v původním řízení.
120. Komise konečně tvrdí, že i kdyby žalovaná v původním řízení spadala pod definici „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, nebyla by povinna vystavovat štítek energetické účinnosti, neboť takový požadavek se týká pouze „vizuální reklamy“ a vztahuje se na něj omezení stanovené v čl. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013, který stanoví, že štítkem energetické účinnosti musí být označeny pouze výrobky nabízené „v místech prodeje“. Vzhledem k tomu, že společnost PAYBACK nemá v úmyslu dotčený výrobek prodávat, ale nabízet jej jako cenu, kterou je možno vyhrát v soutěži, tato povinnost se neuplatní.
121. Ačkoli Komise tvrdí opak, není pochyb o tom, že reklama na televizní přijímač v newsletteru žalované představuje „vizuální reklamu“ ve smyslu čl. 4 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013, přičemž zmíněné ustanovení, jak je uvedeno výše, vyžaduje, aby obchodníci zajistili, aby jakákoli vizuální reklama na konkrétní model elektronického displeje, jako je televizní přijímač, obsahovala relevantní informace o třídě energetické účinnosti uvedeného výrobku. Vzhledem k výše uvedenému se tedy v projednávané věci použije čl. 4 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci, nikoli čl. 4 písm. a) zmíněného nařízení.
D. Závěrečné poznámky
122. Navzdory údajné nejednoznačnosti rozsahu povinností týkajících se označování štítky energetické účinnosti, kterými jsou vázáni obchodníci bezplatně nabízející výrobky spojené se spotřebou energie, jako například v rámci výherní soutěže, je nutno připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud lze ustanovení unijního práva vykládat několika způsoby, je třeba upřednostnit takový výklad, kterým se zachová jeho užitečný účinek(47).
123. Na základě své hermeneutické analýzy znění čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, jakož i širšího kontextu, v němž uvedené ustanovení působí, a cílů, které sleduje, docházím k závěru, že omezení působnosti požadavků na označování energetickými štítky stanovených v dotčeném nařízení tak, aby se vztahovaly pouze na „obchodníky“, kteří nabízejí výrobky za přímou úplatu, by oslabilo přínos uvedených požadavků, které prokazatelně přinášejí přidanou hodnotu ve smyslu navádění zákazníků směrem k energeticky účinnějším výrobkům(48).
124. S ohledem na svou výše uvedenou analýzu mám za to, že pořadatel výherní soutěže, jako je žalovaná v původním řízení, který předvádí výrobek v průběhu obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně, musí být považován za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení 2017/1369, a podléhá tedy požadavkům na označování energetickými štítky zakotveným v uvedeném nařízení ve spojení s nařízením v přenesené pravomoci 2019/2013.
IV. Závěry
125. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) odpověděl následovně:
„Článek 2 bod 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU,
musí být vykládán v tom smyslu, že pořadatel soutěže nabízející televizní přijímač jako cenu, kterou lze vyhrát v on-line výherní soutěži, musí být považován za ‚obchodníka‘, a je tedy vázán povinností plnit požadavky stanovené v čl. 6 prvním pododstavci písm. a) uvedeného nařízení ve spojení s čl. 4 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o označování elektronických displejů energetickými štítky, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2010, tedy uvádět v obchodních sděleních třídu energetické účinnosti dotčeného výrobku a rozpětí tříd energetické účinnosti dostupné na štítku.“
1– Původní jazyk: angličtina.
2– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. 2017, L 198, s. 1).
3 Pokud jde o přesné znění uvedeného ustanovení, viz bod 29 tohoto stanoviska.
4– Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o označování elektronických displejů energetickými štítky, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2010 (Úř. věst. 2019, L 315, s. 1). Článek 4 písm. d) uvedeného nařízení vyžaduje, aby obchodníci zajistili, aby „jakákoli vizuální reklama na konkrétní model elektronického displeje, včetně reklamy na internetu, obsahovala třídu energetické účinnosti a rozpětí tříd energetické účinnosti uvedené na štítku v souladu s přílohou VII“.
5– V tomto smyslu viz čl. 1 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013.
6– Uvedené ustanovení stanoví, že „obchodníkem“ se rozumí „maloobchodník či jiná fyzická nebo právnická osoba, která v rámci své obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně, nabízí ke koupi, pronájmu či koupi na splátky nebo předvádí výrobky zákazníkům nebo osobám provádějícím instalaci“.
7– V tomto smyslu viz směrnice Rady 92/75/EHS ze dne 22. září 1992 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. 1992, L 297, s. 16; Zvl. vyd. 13/11, s. 216). Seznam spotřebičů pro domácnost obsažený v uvedené směrnici zahrnoval chladničky, mrazničky a jejich kombinace, pračky, sušičky a jejich kombinace, myčky nádobí, elektrické trouby, ohřívače vody a zásobníky teplé vody, zdroje světla a klimatizační zařízení. Bližší informace jsou k dispozici v oddílu o označování energetickými štítky na internetových stránkách Komise, https://energy-efficient-products.ec.europa.eu/ecodesign-and-energy-label/understanding-energy-label/history-energy-labelling-eu_en.
8– Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (Úř. věst. 2010, L 153, s. 1) rozšířila působnost požadavků na označování energetickými štítky ze spotřebičů pro domácnost na všechny výrobky spojené se spotřebou energie, to znamená na zboží ovlivňující spotřebu energie během jeho používání.
9– Důvodová zpráva k návrhu nařízení v přenesené pravomoci (EU) ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o označování elektronických displejů energetickými štítky, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2010 (C(2019)1796 final; dále jen „důvodová zpráva k nařízení v přenesené pravomoci 2019/2013“). Viz zejména oddíl 2.2, nadepsaný „Posouzení dopadů“.
10– Článek 2 bod 1 nařízení 2017/1369 stanoví, že „výrobkem spojeným se spotřebou energie“ se rozumí „zboží či systém, které mají během používání dopad na spotřebu energie“ a které jsou uváděny na trh.
11– Článek 2 bod 2 nařízení 2017/1369 stanoví, že „skupinou výrobků“ se rozumí „skupina výrobků, které mají stejnou hlavní funkci“.
12– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Alace a Canpelli (C‑758/24 a C‑759/24, EU:C:2025:591, bod 91 a citovaná judikatura).
13– Celá formulace v německém jazykovém znění zní následovně: „ ‚Händler‘ bezeichnet einen Einzelhändler oder eine andere natürliche oder juristische Person, die im Rahmen einer Geschäftstätigkeit entgeltlich oder unentgeltlich Produkte an bzw. für Kunden oder Errichter zum Kauf, zur Miete oder zum Ratenkauf anbietet oder ausstellt“.
14– Chorvatské jazykové znění: „ ‚trgovac‘ znači prodavač na malo ili druga fizička ili pravna osoba koja nudi na prodaju, iznajmljivanje, kupnju uz obročnu otplatu ili izlaže proizvode kupcima ili monterima u okviru trgovačke djelatnosti, bilo s plaćanjem ili bez plaćanja“.
15– Francouzské jazykové znění: „ ‚revendeur‘: un détaillant ou une autre personne physique ou morale qui vend, loue, offre en location-vente ou expose des produits à l‘intention des clients ou des installateurs dans le cadre d'une activité commerciale, à titre onéreux ou gratuit“.
16– Irské jazykové znění: „ciallaíonn ‚déileálaí‘ miondíoltóir nó duine nádúrtha nó dlítheanach eile a dhéanann táirgí a dhíol le custaiméirí nó le suiteálaithe, nó a fhruiliú, a thairiscint i gcomhair fruilcheannaigh nó a chur ar taispeáint do chustaiméirí nó do shuiteálaithe, le linn gníomhaíocht tráchtála, bíodh siad ar íocaíocht nó ná bíodh“.
17– Italské jazykové znění: „ ‚distributore‘, il dettagliante o altra persona fisica o giuridica che offre in vendita, noleggio, oppure locazione-vendita o espone prodotti ai clienti o installatori nel corso di un’attività commerciale, a titolo oneroso o meno“.
18– Slovinské jazykové znění: „ ‚trgovec‘ pomeni prodajalca na drobno ali drugo fizično ali pravno osebo, ki izdelke strankam ponuja naprodaj, v najem ali v nakup s pridržanim lastništvom ali jih razstavlja, ali monterje, ki izvajajo gospodarsko dejavnost, bodisi odplačno ali neodplačno“.
19 Anglické jazykové znění: „ ‚dealer‘ means a retailer or other natural or legal person who offers for sale, hire, or hire purchase, or displays products to customers or installers in the course of a commercial activity, whether or not in return for payment“.
20– Nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3), ve znění nařízení Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 1).
21– Ex multis viz rozsudek ze dne 20. února 2018, Belgie v. Komise (C‑16/16 P, EU:C:2018:79, body 48 a 49 a citovaná judikatura).
22 – Kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska.
23– V tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2023, Verband Wirtschaft im Wettbewerb (C‑761/22, EU:C:2023:756, bod 45).
24– Viz body 1 a 8 odůvodnění nařízení 2017/1369.
25– Bod 10 odůvodnění nařízení 2017/1369.
26– Viz pracovní dokument útvarů Komise – Posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro označování energetické účinnosti štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU [SWD/2015/0139 final – 2015/0149 (COD); dále jen „posouzení dopadů k nařízení 2017/1369“]. Viz zejména oddíl 4.2.2, nadepsaný „Úspěchy legislativního rámce“.
27– Důvodová zpráva k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro označování energetické účinnosti štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU [COM(2015) 341 final – 2015/0149 (COD); dále jen „důvodová zpráva k nařízení 2017/1369“]. Viz zejména oddíl 3.5, nadepsaný „Účelnost a zjednodušování právních předpisů“.
28– London Economics a IPSOS, „Study on the impact of the energy label – and potential changes to it – on consumer understanding and on purchase decisions (Studie o dopadu energetických štítků – a jejich potenciálních změn – na porozumění spotřebitelů a rozhodování při nákupech), ENER/C3/2013-428 – Interim report“, 2014.
29– CentERdata, van Giesen, R. and Elsen, M., „Study on consumer understanding of draft energy labels for household washing machines, household washer-dryers and household dishwashers“ (Studie o dopadu návrhů energetických štítků praček pro domácnost, praček se sušičkou pro domácnost a myček nádobí pro domácnost na srozumitelnost pro spotřebitele), č. FWC ENER/C3/2015-631/04 na základě rámcové smlouvy č. ENER/C3/2015-631.
30– Bod 2 odůvodnění nařízení 2017/1369.
31– Bod 8 odůvodnění nařízení 2017/1369.
32– Důvodová zpráva k nařízení 2017/1369, oddíl 3.1 nadepsaný „Hodnocení stávajících právních předpisů ex post“.
33– Posouzení dopadů k nařízení 2017/1369, oddíl 4.2.2 nadepsaný „Dosažené výsledky legislativního rámce“.
34– Bod 8 odůvodnění nařízení 2017/1369.
35– Posouzení dopadů k nařízení 2017/1369, oddíl 4.1.3 nadepsaný „Vztah k jiným politikám týkajícím se energetické účinnosti a klimatu“.
36– Jak je uvedeno v důvodové zprávě k nařízení 2017/1369, v roce 2014 stanovila Evropská rada cíle dosáhnout do roku 2030 alespoň 27 % zvýšení energetické účinnosti a 40% snížení emisí skleníkových plynů. Viz též nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. 2018, L 328, s. 1).
37– Posouzení dopadů k nařízení 2017/1369, oddíl 4.1.1 nadepsaný „Základní problém“.
38– Kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska. Je vhodné připomenout, že směrnice 2010/30 hovořila o „konečných uživatelích“, nikoli o „zákaznících“.
39– Viz zejména čl. 10 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2010/30, kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska.
40– Obdobně viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Dyson (C‑632/16, EU:C:2018:599, bod 33).
41– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („Směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).
42– Je vhodné podotknout, že žalovaná v původním řízení podle všeho spadá pod pojem „obchodník“ pro účely definice „obchodních praktik“. Obchodník je v čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 definován široce jako „fyzická nebo právnická osoba, jež […] jedná za účelem, který lze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení“.
43– Rozsudek ze dne 25. července 2018, Dyson (C‑632/16, EU:C:2018:599, bod 30).
44– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. října 2013, RLvS (C‑391/12, EU:C:2013:669, bod 37).
45– Článek 11 odst. 4 nařízení 2017/1369, kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska.
46– Kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska.
47– Rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Tradeinn Retail Services (C‑76/24, EU:C:2025:593, bod 43 a citovaná judikatura).
48– Pracovní dokument útvarů Komise – Posouzení dopadů, Průvodní dokument k návrhu nařízení Komise, kterým se stanoví požadavky na ekodesign elektronických displejů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, mění nařízení Komise (ES) č. 1275/2008 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 642/2009, a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) .../..., kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektronických displejů, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2010 (SWD(2019)0354 final). Viz zejména oddíl 1.5, nadepsaný „Potřeba jednat“.