null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIOSE RANTOSE
přednesené dne 11. června 2026(1)
Věc C‑136/25 [Pemak](i)
S O
proti
G GmbH
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo)]
„ Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 2008/104/ES – Agenturní zaměstnávání – Článek 1 odst. 1 – Přidělení ‚po přechodnou dobu‘ – Článek 3 odst. 1 písm. d) – Pojem ‚uživatel‘ – Článek 5 odst. 5 – Vhodná opatření s cílem zamezit zneužívání agenturního zaměstnávaní – Zaměstnanec agentury práce přidělený podniku, který je během doby trvání jeho přidělení předmětem převodu na jiného majitele – Směrnice 2001/23/ES – Článek 1 odst. 1 – Převod podniku – Článek 3 odst. 1 – Zachování práv zaměstnanců – Výpočet maximální doby přidělení zaměstnance agentury práce stanovené použitelnými vnitrostátními právními předpisy – Nutnost považovat pro účely tohoto výpočtu převodce a nabyvatele za jednoho a téhož ‚uživatele‘ “
I. Úvod
1. Cílem směrnice 2008/104/ES(2) je zaručit ochranu zaměstnanců agentur práce, kteří jsou přiděleni uživatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali. V tomto rámci mají členské státy možnost stanovit ve vnitrostátním právu přesnou dobu trvání, po jejímž uplynutí již nelze přidělení považovat za přechodné.
2. V projednávané věci byl zaměstnanec agentury práce přidělen uživateli, když se tento uživatel stal předmětem převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23/ES(3). Dotčený členský stát stanovil maximální dobu trvání přidělení zaměstnance agentury práce na 18 měsíců. V této souvislosti vyvstává otázka, jaký vliv má převod podniku na výpočet doby trvání přidělení takového zaměstnance. A konkrétně, je třeba považovat převodce a nabyvatele pro účely tohoto výpočtu za jednoho a téhož „uživatele“? To je podstatou otázky, kterou položil Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo).
3. Zvláštnost projednávané věci spočívá v nutnosti společného použití těchto dvou směrnic za účelem určení, zda byla překročena maximální doba trvání přidělení zaměstnance agentury práce, který nepřetržitě zastával stejné pracovní místo. Pokud tomu tak je, bylo by třeba mít za to, že mezi uživatelem a tímto zaměstnancem přímo vznikl pracovní poměr.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Směrnice 2001/23
4. Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2001/23 stanoví:
„a) Tato směrnice se vztahuje na veškeré převody podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu na jiného zaměstnavatele, které vyplývají ze smluvního převodu nebo sloučení;
b) S výhradou písmene a) a následujících ustanovení tohoto článku se převodem podle této směrnice rozumí převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou.“
5. Článek 3 této směrnice v odstavci 1 prvním pododstavci stanoví:
„Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.“
2. Směrnice 2008/104
6. V bodech 10, 11, 12 a 15 odůvodnění směrnice 2008/104 je uvedeno:
„(10) V rámci Evropské unie existují značné rozdíly, pokud jde o využívání agenturního zaměstnávání a o právní postavení a pracovní podmínky zaměstnanců agentur práce.
(11) Agenturní zaměstnávání vyhovuje nejen potřebám podniků, pokud jde o pružnost, ale také potřebě zaměstnanců na sladění svého pracovního a soukromého života. Přispívá tak k vytváření pracovních míst a k účasti na trhu práce a začlenění do něj.
(12) Tato směrnice vytváří pro zaměstnance agentur práce ochranný rámec, který je nediskriminační, transparentní a přiměřený a který současně respektuje rozmanitost trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery.
[...]
(15) Obecnou formu pracovněprávního vztahu představuje pracovní smlouva na dobu neurčitou. V případě zaměstnanců, kteří mají se svojí agenturou práce smlouvu na dobu neurčitou, a vzhledem ke zvláštní ochraně vyplývající z takové smlouvy, je třeba stanovit možnost výjimek z pravidel, jež se uplatňují u uživatele.“
7. Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„Tato směrnice se vztahuje na zaměstnance, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce a kteří jsou přiděleni uživatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali.“
8. Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Cíl“, stanoví:
„Cílem této směrnice je zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání tím, že se zajistí uplatňování zásady rovného zacházení podle článku 5 na zaměstnance agentur práce a že se agentury práce uznají za zaměstnavatele, přičemž se vezme v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro využívání agenturního zaměstnávání s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.“
9. Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví v odstavci 1 následující:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[...]
b) ‚agenturou práce‘ fyzická nebo právnická osoba, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy uzavírá pracovní smlouvy nebo je v pracovněprávním vztahu se svými zaměstnanci, aby je mohla přidělit uživatelům, u nichž tito zaměstnanci po přechodnou dobu pod jejich dohledem a vedením pracují;
c) ‚zaměstnancem agentury práce‘ zaměstnanec, který má pracovní smlouvu nebo je v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, za účelem přidělení k uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval;
d) ‚uživatelem‘ fyzická nebo právnická osoba, pro niž a pod jejímž dohledem a vedením zaměstnanec agentury práce po přechodnou dobu pracuje;
e) ‚přidělením‘ doba, na níž je zaměstnanec agentury práce umístěn u uživatele, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval;
[...]“
10. Článek 5 směrnice 2008/104, nadepsaný „Zásada rovného zacházení“, v odstavci 5 stanoví:
„Členské státy přijmou vhodná opatření v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi s cílem zamezit nesprávnému používání tohoto článku a zejména zamezit opakujícím se přidělením, jejichž cílem je obejít ustanovení této směrnice. [...]“
B. Německé právo
1. AÜG
11. Ustanovení § 1 Arbeitnehmerüberlassungsgesetz (zákon o přidělování zaměstnanců) ze dne 3. února 1995(4), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „AÜG“), nadepsané „Přidělování zaměstnanců, povinnost získat povolení“, stanoví:
„(1) [...] Přidělení zaměstnanců je povoleno po přechodnou dobu na maximální dobu přidělení stanovenou v odstavci 1b. [...]
[...]
(1b) Agentura práce nesmí stejného zaměstnance agentury práce přidělit témuž uživateli na dobu delší než 18 po sobě následujících měsíců; uživatel nesmí stejného zaměstnance agentury práce nechat vykonávat pracovní činnost po dobu delší než 18 po sobě následujících měsíců. Předchozí doba přidělení stejnou nebo jinou agenturou práce k témuž uživateli se započítá v plném rozsahu, pokud časový odstup mezi jednotlivými přiděleními nečiní více než tři měsíce. Sociální partneři v dotčeném odvětví mohou v kolektivní smlouvě stanovit maximální dobu přidělení odlišnou od doby stanovené v první větě. V oblasti působnosti kolektivní smlouvy podle třetí věty lze odchylná ustanovení kolektivní smlouvy v závodu uživatele, který není vázán kolektivní smlouvou, převzít do podnikové dohody nebo kolektivní smlouvy týkající se veřejné služby. V podnikové dohodě nebo kolektivní smlouvě týkající se veřejné služby uzavřené na základě kolektivní smlouvy sjednané sociálními partnery v dotčeném odvětví lze stanovit maximální dobu přidělení odlišnou od doby stanovené v první větě. [...]“
12. Ustanovení § 9 tohoto zákona, nadepsané „Neúčinnost“, v odstavci 1 písm. b) stanoví:
„Neúčinné jsou
[...]
1b. pracovní smlouvy uzavřené mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce překračující maximální přípustnou dobu přidělení podle § 1 odst. 1b, ledaže zaměstnanec agentury práce ve lhůtě jednoho měsíce od překročení maximální přípustné doby přidělení agentuře práce nebo uživateli písemně oznámí, že trvá na pracovní smlouvě s agenturou práce, […]“
13. Ustanovení § 10 uvedeného zákona, nadepsané „Právní důsledky neúčinnosti“, stanoví v odstavci 1 první větě následující:
„Je-li smlouva mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce neúčinná podle § 9, má se za to, že mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce vznikl ke dni, který byl mezi uživatelem a agenturou práce sjednán jako začátek výkonu pracovní činnosti, pracovní poměr; stane-li se smlouva neúčinnou až poté, co byla zahájena činnost u uživatele, má se za to, že pracovní poměr mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce vznikl ke dni, kdy se smlouva stala neúčinnou. [...]“
2. BGB
14. V souladu s § 242 Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník, dále jen „BGB“), nadepsaným „Plnění v dobré víře“:
„Dlužník je povinen poskytnout plnění v souladu s požadavky dobré víry a s přihlédnutím k obchodním zvyklostem.“
15. Ustanovení § 613a BGB, nadepsané „Práva a povinnosti v případě převodu závodu“, stanoví:
„(1) Převádí-li se na základě právního aktu závod nebo jeho část na jiného majitele, přecházejí na tohoto majitele práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů existujících v době převodu. Jsou-li tato práva a povinnosti upraveny normativními ustanoveními kolektivní smlouvy nebo podnikovou dohodou, stávají se součástí obsahu pracovního poměru vzniklého mezi novým majitelem a zaměstnancem a před uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti převodu je nelze změnit v neprospěch zaměstnance. Druhá věta se nepoužije, pokud jsou práva a povinnosti nového majitele upraveny normativními ustanoveními jiné kolektivní smlouvy nebo jinou podnikovou dohodou. Před uplynutím lhůty stanovené v druhé větě lze tato práva a povinnosti změnit, pokud již kolektivní smlouva nebo podniková dohoda není účinná nebo pokud v oblasti působnosti jiné kolektivní smlouvy, na jejímž použití se nový majitel se zaměstnancem dohodli, nejsou kolektivní smlouvou vázány obě strany.
(2) Dosavadní zaměstnavatel odpovídá za závazky uvedené v odstavci 1 společně a nerozdílně s novým majitelem v rozsahu, v němž vznikly přede dnem účinnosti převodu a jsou splatné nejpozději do jednoho roku od tohoto dne. Stanou-li se však tyto závazky splatnými až po dni účinnosti převodu, odpovídá za ně dosavadní zaměstnavatel pouze v rozsahu, který odpovídá části referenčního období, které uplynulo ke dni účinnosti převodu.“
[...]“
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
16. S O byl od 16. června 2017 zaměstnán jako zaměstnanec agentury práce ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104 za účelem přípravy objednávek výrobků v logistickém oddělení podniku specializovaného na výrobu sanitárního vybavení (dále jen „výrobní podnik“). Pracovní úkoly vykonával ve výrobním závodě, kde se výrobky balí, skladují a připravují k přepravě. Výrobní podnik byl v jeho případě „uživatelem“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) této směrnice. Dne 1. července 2018 bylo toto logistické oddělení převedeno na společnost G, která patří do stejné skupiny jako výrobní podnik. S O byl i nadále až do dne 6. dubna 2022 nepřetržitě přidělen na stejné pracovní místo.
17. S O tvrdil, že mezi ním a společností G vznikl v důsledku překročení přípustné maximální doby trvání přidělení podle § 1 odst. 1b první věty AÜG a na základě § 10 odst. 1 tohoto zákona pracovní poměr, a to k 16. prosinci 2018, případně podpůrně k pozdějšímu datu, a to z toho důvodu, že výrobní podnik jako převodce a společnost G jako nabyvatele je ve smyslu uvedeného zákona nutno považovat za jednoho a téhož „uživatele“.
18. Společnost G tvrdila, že při převodu uživatele na nového majitele, včetně případu, kdy zaměstnanec agentury práce nadále pracuje na stejném pracovním místě po převodu, začne maximální doba trvání přidělení plynout znovu. Podle jejího názoru se tato maximální doba trvání přidělení musí vypočítávat ve vztahu ke konkrétnímu právnímu subjektu, a nikoli ve vztahu k podniku jako takovému.
19. S O podal proti společnosti G žalobu u Arbeitsgericht (pracovní soudu, Německo), který ji zamítl. Proti tomuto rozsudku podal odvolání k Landesarbeitsgericht (zemský pracovní soud, Německo), který jej změnil a zejména konstatoval, že mezi oběma účastníky existuje pracovní poměr ode dne 16. června 2021. Tito účastníci řízení podali proti tomuto rozsudku opravný prostředek Revision u předkládajícího soudu Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud).
20. Předkládající soud zaprvé uvádí, že podle § 1 odst. 1b první věty AÜG nesmí agentura práce stejného zaměstnance agentury práce přidělit témuž uživateli na dobu delší než 18 po sobě následujících měsíců, přičemž toto ustanovení má za cíl konkretizovat kritérium „přechodnosti“ stanovené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/104. Kromě toho uvedl, že v souladu s § 10 odst. 1 první větou tohoto zákona platí, že je-li smlouva mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce neúčinná zejména podle § 9 odst. 1 písm. bodu 1b uvedeného zákona, vzniká mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce pracovní poměr(5). V případě, že zaměstnanec agentury práce zůstává zaměstnán u uživatele v důsledku převodu podniku, tedy vyvstává otázka, zda je třeba převodce a nabyvatele považovat za jednoho a téhož „uživatele“ ve smyslu § 1 odst. 1b první věty téhož zákona, přičemž v této otázce panují v německé právní nauce rozdílné názory.
21. Podle prvního výkladu se právní kritérium „uživatel“ vztahuje na podnik, který uzavírá smlouvu o přidělení, přičemž smluvní stranou může být pouze fyzická nebo právnická osoba a nikoli podnik bez právní způsobilosti. Vzhledem k tomu, že § 1 odst. 1b první věta AÜG stanoví, že agentura práce nesmí stejného zaměstnance přidělit „témuž uživateli“ na dobu delší než 18 po sobě následujících měsíců, vyplývá z toho navíc podle německého práva požadavek formální totožnosti osob.
22. Druhý výklad spočívá v tom, že pokud to právo Unie vyžaduje, je třeba sečíst doby přidělení u převodce a nabyvatele podniku, a to s ohledem na nutně přechodnou povahu přidělení zaměstnance agentury práce a na kontinuitu tohoto přidělení v takové věci, jako je věc v původním řízení. Pokud totiž zaměstnanec agentury práce zůstává zaměstnán u uživatele v důsledku převodu tohoto podniku, jeho situace zůstává nezměněna a je třeba mít ve vztahu k němu za to, že uživatel zůstává totožný.
23. Předkládající soud zdůrazňuje, že cíl AÜG, který vyplývá z důvodové zprávy k jeho § 1 odst. 1 písm. b) první věty, umožňuje dvojí výklad pojmu „uživatel“, a to zaprvé „formální výklad“ založený na právní totožnosti osob a zadruhé „hodnotící posouzení“, podle něhož mají být převodce a nabyvatel považováni za jednoho a téhož uživatele. Článek 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104, jehož výklad je rozhodující pro to, jak je třeba chápat pojem „tentýž uživatel“, ve smyslu § 1 odst. 1b první věty tohoto zákona, by však mohl bránit formálnímu výkladu a vyžadovat použití hodnotícího posouzení.
24. V případě, že by Soudní dvůr považoval za „uživatele“ každopádně konkrétní osobu s právní způsobilostí, měla by být v tomto ohledu maximální přípustná doba trvání přidělení zaměstnance agentury práce vypočítána odděleně podle doby přidělení u převodce a u nabyvatele. Takový přístup by našel oporu v judikatuře Soudního dvora, podle níž je pracovněprávní vztah s uživatelem ze své povahy přechodný(6). Soudní dvůr mimoto rozhodl, že výraz „po přechodnou dobu“ charakterizuje nikoli pracovní místo, které má být obsazeno v rámci uživatele, nýbrž podmínky přidělení zaměstnance tomuto uživateli(7).
25. V případě, že by se maximální přípustná doba trvání přidělení měla začít počítat znovu při každém převodu podniku, mohlo by dojít k tomu, že by zaměstnanec agentury práce vykonávající práci na stejném pracovním místě, stejném pracovišti a ve stejném podniku již nebyl zaměstnán pouze přechodně. Předkládající soud uvádí, že jelikož Soudní dvůr přikládá zvláštní význam ochraně zaměstnanci agentury práce před trvalým přidělením(8), výklad směrnice 2008/104 by mohl vyžadovat výpočet založený na zaměstnání zaměstnance agentury práce ve stejném podniku. Při sečtení dob přidělení u převodce a nabyvatele podniku by bylo třeba určit, zda je tato směrnice z tohoto důvodu použitelná, nebo zda by v případě, že celková doba trvání přidělení přesahuje pouhou přechodnou povahu, bylo třeba se omezit pouze na kontrolu zneužití(9) s cílem zamezit obcházení podstaty ustanovení uvedené směrnice. V tomto ohledu se jeví, že judikatura Soudního dvora, podle níž pracovní poměr spadá do působnosti této směrnice pouze tehdy, pokud má zaměstnavatel jak v době uzavření dotčené pracovní smlouvy, tak při každém přidělení, které se skutečně uskutečnilo, v úmyslu přidělit dotčeného zaměstnance po přechodnou dobu uživateli(10), podporuje pouhou kontrolu zneužití.
26. Zadruhé v případě, že by převodce a nabyvatel nepředstavovali vždy téhož „uživatele“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104, vyvstala by otázka, zda by tomu tak bylo za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, za nichž jednak převodce a nabyvatel náleží do stejné skupiny podniků a jednak zaměstnanec agentury práce je nepřetržitě zaměstnán na stejném pracovním místě. Předkládající soud se domnívá, že judikatura Soudního dvora(11) poskytuje indicie, že v případě vnitřního převodu v rámci skupiny je třeba provést hodnotící posouzení a přijmout široký výklad pojmu „uživatel“.
27. Zatřetí v případě, že by nebylo nutné zohledňovat takové okolnosti, jako je například příslušnost ke stejné skupině podniků, se předkládající soud táže, v jakém rozsahu by bylo třeba provést kontrolu zneužití práva. Jestliže by v této souvislosti vedla opakující se přidělení téhož zaměstnance agentury práce ke stejnému uživateli k tomu, že činnost u tohoto uživatele bude překračovat dobu, kterou lze rozumně kvalifikovat jako „přechodnou“, mohla by tato situace s ohledem na všechny relevantní okolnosti, které zahrnují zejména zvláštnosti daného odvětví, nasvědčovat zneužití opakujících se přidělení ve smyslu čl. 5 odst. 5 první věty směrnice 2008/104(12). V projednávané věci vychází předkládající soud z předpokladu, že s ohledem na doby trvání přidělení S O k převodci a nabyvateli dotčeného podniku a na celkovou dobu přidělení, tj. od 16. června 2017 do 6. dubna 2022, lze toto přidělení stále považovat za přechodné, což by proto vylučovalo, že došlo ke zneužití práva.
28. Za těchto podmínek se Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba při výpočtu maximální doby přidělení stanovené vnitrostátním právem za účelem konkretizace kritéria ‚po přechodnou dobu‘ uvedeného v čl. 1 odst. 1 směrnice [2008/104] považovat převodce a nabyvatele v případě převodu podniku vždy za jednoho ‚uživatele‘ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) této směrnice?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku:
Je třeba při výpočtu maximální doby přidělení stanovené vnitrostátním právem za účelem konkretizace kritéria ‚po přechodnou dobu‘ uvedeného v čl. 1 odst. 1 směrnice [2008/104] považovat převodce a nabyvatele v případě převodu podniku za jednoho ‚uživatele‘ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice [2008/104], pokud jsou součástí stejné skupiny podniků a daný zaměstnanec agentury práce je nepřetržitě přidělen na totéž pracovní místo?
3) V případě záporné odpovědi na první dvě otázky:
Musí se v rámci kontroly, zda lze v případě opakujících se přidělení téhož zaměstnance agentury práce dobu jejich trvání ještě považovat za „přechodnou“ [ve smyslu čl. 5 odst. 5 směrnice 2008/104], zohlednit převod podniku využívajícího agenturní zaměstnávání? Je-li odpověď na tuto otázku kladná, jakým způsobem?“
29. Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily společnost G, italská vláda a Evropská komise.
IV. Analýza
A. K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
30. Společnost G tvrdí, že na základě § 1 odst. 1b třetí věty AÜG uzavřela dne 11. dubna 2018 Tarifvertrag Logistik (kolektivní smlouvu pro oblast logistiky), která stanoví použitelnost Tarifvertrags zur Leih/Zeitarbeit für die Metall- und Elektroindustrie Nordrhein-Westfalens (kolektivní smlouva spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko o agenturním zaměstnávání v metalurgickém a elektrárenském průmyslu, dále jen „TV LeiZ“). Tato posledně uvedená kolektivní smlouva stanoví odchylku od maximální doby trvání přidělení 18 měsíců stanovené v § 1 odst. 1b první větě AÜG, když prostřednictvím podnikových dohod umožňuje prodloužení maximální přípustné doby až na 48 měsíců. Tato společnost tvrdí, že spadá do působnosti TV LeiZ jakožto přidružený podnik společnosti G AG (která sama vykonává logistickou činnost, jež byla následně převedena na tuto společnost) a patří k metalurgickému průmyslu. Na základě TV LeiZ ve spojení s příslušnou podnikovou dohodou mohl být tedy S O přidělen po celkovou dobu 48 měsíců. Jelikož v projednávané věci nebyla tato doba překročena, je proto otázka, zda v případě převodu podniku mají být převodce a nabyvatel považováni za jednoho „uživatele“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104, irelevantní.
31. V této souvislosti z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost G již před předkládajícím soudem namítala, že maximální doba přidělení S O byla prodloužena na 48 měsíců na základě podnikových dohod uzavřených v souladu s TV LeiZ. Předkládající soud však v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že TV LeiZ ve znění ze dne 2. února 2017/22. května 2017 (TV LeiZ 2017) a následně ve znění ze dne 8. listopadu 2018 (TV LeiZ 2018) nebyla použitelná na pracovní poměr S O se společností G z toho důvodu, že tato společnost neprovozuje přidružený podnik metalurgického průmyslu ve smyslu této kolektivní smlouvy, a tudíž nespadá do její působnosti.
32. Připomínám, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora platí, že ke zjištění a posouzení skutkového stavu ve sporu, který mu byl předložen, jakož i k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva, je příslušný pouze předkládající soud. Soudní dvůr musí vzít v rámci rozdělení pravomocí mezi unijní a vnitrostátní soudy v úvahu skutkový a legislativní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, jak je vymezen v předkládacím rozhodnutí(13).
33. Domnívám se tedy, že je třeba odpovědět na položené předběžné otázky s ohledem na zjištění předkládajícího soudu, že v projednávané věci je maximální doba trvání přidělení S O 18 měsíců, jak stanoví § 1 odst. 1b první věta AÜG, aniž byla prostřednictvím kolektivních smluv prodloužena na 48 měsíců.
34. Za těchto podmínek je třeba žádost o rozhodnutí o předběžné otázce považovat za přípustnou.
B. K předběžným otázkám
35. Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda je třeba čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104 vykládat v tom smyslu, že pokud je zaměstnanec agentury práce přidělen uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval, a tento uživatel se stane během doby trvání tohoto přidělení předmětem převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23, je třeba převodce a nabyvatele pro účely výpočtu maximální doby přidělení tohoto zaměstnance stanovené příslušnými vnitrostátními právními předpisy považovat za jednoho a téhož „uživatele“.
36. Směrnice 2008/104 se podle jejího čl. 1 odst. 1 vztahuje na zaměstnance, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce a jsou přiděleni uživatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali.
37. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přidělování zaměstnanců agentur práce je složitým a specifickým institutem pracovního práva, jenž v sobě zahrnuje dvojí pracovní poměr, a to mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce a mezi tímto zaměstnancem a uživatelem, jakož i vztah vyplývající z dohody o dočasném přidělení mezi agenturou práce a uživatelem. Zvláštností tohoto pracovního poměru je, že v rámci přidělení zaměstnance agentury práce si agentura práce zachovává pracovní poměr s tímto zaměstnancem, ale přenáší na uživatele dohled a vedení, které v zásadě přísluší každému zaměstnavateli, a vytváří tak nový vztah podřízenosti mezi zaměstnancem agentury práce a uživatelem, přičemž uvedený zaměstnanec poskytuje smluvní plnění, které má agentura práce plnit vůči uživateli, a za tímto účelem se nachází pod vedením a dohledem tohoto uživatele(14).
38. Podle judikatury Soudního dvora také platí, že ze samotného znění čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/104 i z definic pojmů „agentura práce“, „zaměstnanec agentury práce“, „uživatel“ a „přidělení“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) a e) této směrnice vyplývá, že pracovní poměr s uživatelem má ze své povahy přechodnou povahu. Za těchto podmínek nemá výraz „po přechodnou dobu“ uvedený v čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice za cíl omezit použití agenturního zaměstnávání na pracovní místa, která nejsou trvalá nebo by měla být obsazena jako zástup, jelikož tento výraz charakterizuje nikoli pracovní místo, které má být obsazeno u uživatele, nýbrž podmínky přidělení zaměstnance tomuto uživateli. K tomu, aby pracovněprávní vztah spadal do působnosti této směrnice, musí mít zaměstnavatel jak v době uzavření dotčené pracovní smlouvy, tak při každém přidělení, které se skutečně uskutečnilo, v úmyslu přidělit dotčeného zaměstnance po přechodnou dobu uživateli(15).
39. Mimoto čl. 5 odst. 5 první věta směrnice 2008/104 ukládá členským státům povinnost přijmout vhodná opatření s cílem zamezit opakujícím se přidělením zaměstnance agentury práce, jejichž cílem je obejít ustanovení této směrnice jako celku. Členské státy musejí konkrétně zajistit, aby se agenturní zaměstnávání s týmž uživatelem nestalo pro zaměstnance agentury práce trvalým stavem. V tomto ohledu mohou členské státy ve vnitrostátním právu stanovit přesnou dobu, po jejímž uplynutí již nemůže být přidělení považováno za přechodné, zejména pokud opakující se obnovení přidělení téhož zaměstnance agentury práce trvají u téhož uživatele po delší dobu. Taková doba však musí v souladu s čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice nezbytně vykazovat přechodný charakter, a sice podle významu tohoto výrazu v běžném jazyce musí být časově omezena(16).
40. V této souvislosti z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že příslušné německé právní předpisy stanovily přesnou dobu, po jejímž uplynutí již nelze přidělení zaměstnance agentury práce považovat za přechodné. Podle § 1 odst. 1b) první věty AÜG totiž agentura práce nesmí přidělit stejného zaměstnance agentury práce stejnému uživateli po dobu delší než 18 po sobě jdoucích měsíců. Jak podotkl předkládající soud, pokud zaměstnanec agentury práce ve lhůtě jednoho měsíce od překročení maximální přípustné doby přidělení neoznámí písemně agentuře práce nebo uživateli, že trvá na pracovní smlouvě s agenturou práce, z § 9 odst. 1 bodu 1b a § 10 odst. 1 první věty tohoto zákona vyplývá, že mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce vznikl pracovní poměr.
41. Ve věci v původním řízení S O tvrdí, že tato maximální doba přidělení 18 měsíců byla překročena a z tohoto důvodu vznikl mezi ním a společností G pracovní poměr. Zvláštnost této věci spočívá v tom, že v době, kdy byl S O přidělen do logistického oddělení výrobního podniku, v němž vykonával svou činnost, bylo toto oddělení převzato společností G v rámci převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23. Podle článku 1 odst. 1 písm. b) této směrnice se „převodem“ podle této směrnice rozumí převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou. V projednávané věci je nesporné, že k takovému převodu podniku mezi výrobním podnikem a společností G došlo.
42. V tomto ohledu připomínám, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU může Soudní dvůr zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve svých otázkách neodkázal(17). Proto je pro poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu třeba vzít v úvahu také ustanovení směrnice 2001/23.
43. V projednávané věci se tento soud táže na způsob, jakým je třeba zohlednit převod podniku při výpočtu maximální přípustné doby trvání přidělení zaměstnance agentury práce. Jak zdůraznil uvedený soud, s ohledem na směrnici 2008/104 se jedná o to, jak vykládat pojem „uživatel“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) této směrnice, a to za účelem určení doby trvání přidělení, pokud v průběhu přidělení dojde k převodu podniku.
44. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora platí, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(18).
45. Pokud jde zaprvé o znění čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104, toto ustanovení vymezuje „uživatele“ jako „fyzickou nebo právnickou osobu, pro niž a pod jejímž dohledem a vedením zaměstnanec agentury práce po přechodnou dobu pracuje“. Tento uživatel se odlišuje od „agentury práce“, kterou se rozumí podle čl. 3 odst. 1 písm. b) této směrnice „fyzická nebo právnická osoba, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy uzavírá pracovní smlouvy nebo je v pracovněprávním vztahu se svými zaměstnanci, aby je mohla přidělit uživatelům, u nichž tito zaměstnanci po přechodnou dobu pod jejich dohledem a vedením pracují“.
46. Společnost G ve svém písemném vyjádření odkazuje na část německé právní nauky a tvrdí, že rozhodující prvek pro definici pojmu „zaměstnavatel“ ve smyslu AÜG spočívá ve skutečnosti, že zaměstnanec agentury práce je přidělen uživateli jako právnímu subjektu, a nikoli v okolnosti, že je práce vykonávána v rámci určitého podniku nebo na konkrétním pracovním místě. Podle tohoto formálního výkladu pojmu „uživatel“ by převod podniku ukončil přidělení tohoto zaměstnance u převádějícího podniku a vedl by k plynutí nové lhůty ve smyslu § 1 tohoto zákona, a to i v případě, že nabyvatel uvedeného zaměstnance nadále zaměstnává. Tato nová lhůta by byla odůvodněna tím, že se § 613a BGB nevztahuje na pracovní poměr mezi zaměstnancem agentury práce a uživatelem.
47. Z hlediska práva Unie mám za to, že z článku 3 směrnice 2008/104 sice jasně vyplývá, že agentura práce a uživatel musí být dvěma odlišnými právními subjekty, avšak nelze z něj vyvodit, že v případě převodu podniku je třeba odlišit různé uživatele na základě jejich vlastní právní subjektivity. Uvedený článek ani žádné jiné ustanovení této směrnice totiž neodkazuje na to, že takový případ převodu nastane. Znění čl. 3 odst. 1 písm. b) a d) uvedené směrnice proto samo o sobě neumožňuje dospět k závěru, že převádějící podnik a nabývající podnik nemohou tvořit jednoho a téhož „uživatele“.
48. Pokud jde zadruhé o kontext, jehož součástí je čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104, tedy v projednávané věci kontext převodu podniku, připomínám, že čl. 3 odst. 1 první pododstavec směrnice 2001/23 zakotvuje zásadu, podle níž jsou práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, v důsledku převodu převedeny na nabyvatele. Podle judikatury Soudního dvora je cílem této směrnice zajistit zachování práv pracovníků v případě změny vedení podniku tím, že jim umožňuje pokračovat v zaměstnání u nového zaměstnavatele za stejných podmínek, jaké byly sjednány s převodcem. Účelem uvedené směrnice je zaručit v co největším možném rozsahu pokračování pracovních smluv nebo pracovních poměrů beze změny u nabyvatele, aby bylo zabráněno tomu, že dotyční pracovníci budou mít méně příznivé postavení pouze v důsledku převodu podniku(19). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že převod podniku ve smyslu této směrnice předpokládá zejména změnu právnické nebo fyzické osoby, která je odpovědná za hospodářskou činnost převáděné jednotky, a která tak jakožto zaměstnavatel zaměstnanců této jednotky navazuje pracovní poměry s těmito zaměstnanci, případně navzdory neexistenci smluvních vztahů s těmito zaměstnanci(20).
49. Směrnice 2001/23 tedy svědčí pro výklad, že převod uživatele nepřerušuje přidělení zaměstnance agentury práce, ale naopak zajišťuje kontinuitu, a to i v případě, že mezi tímto zaměstnancem a daným podnikem neexistuje smluvní vztah. Jinými slovy, kdyby se mělo za to, že doby strávené u převádějícího a nabývajícího podniku je třeba pro účely výpočtu doby trvání přidělení zohlednit odděleně, mohlo by to ohrozit zachování práv zaměstnanců a tím narušit užitečný účinek této směrnice, jak uvedla Komise v písemném vyjádření.
50. Pokud jde konkrétně o počet odpracovaných let, Soudní dvůr rozhodl, že pro výpočet nároků finanční povahy, jako je odstupné při skončení smlouvy nebo zvýšení platu, je nabyvatel povinen zohlednit veškerá odpracovaná léta dosažená převedenými zaměstnanci, jestliže tato povinnost vyplývá z pracovního poměru mezi převodcem a těmito zaměstnanci a je v souladu s podmínkami dohodnutými v rámci tohoto vztahu(21). I když v projednávané věci porušení maximální doby trvání přidělení zaměstnance agentury práce nezakládá nárok na náhradu finanční povahy, ale vede ke vzniku pracovního poměru mezi tímto zaměstnancem a uživatelem, musí stejná logika platit i pro zákonné povinnosti související s délkou zaměstnání. Z toho vyplývá, že v případě převodu uživatele je nabyvatel povinen pro účely výpočtu maximální přípustné doby trvání přidělení zohlednit dobu trvání přidělení u převodce.
51. Zatřetí a v poslední řadě je výklad, že převodce a nabyvatele je třeba považovat pro účely výpočtu maximální přípustné doby trvání přidělení zaměstnance agentury práce za jednoho a téhož „uživatele“, podpořen cíli směrnice 2008/104. Podle judikatury Soudního dvora totiž z bodů 10 a 12 odůvodnění této směrnice vyplývá, že jelikož v rámci Unie existují značné rozdíly ve využívání agenturního zaměstnávání, v právním postavení a pracovních podmínkách zaměstnanců agentur práce, je cílem této směrnice vytvořit pro tyto zaměstnance ochranný rámec, který bude nediskriminační, transparentní a přiměřený a současně bude respektovat rozmanitost trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery. Cílem uvedené směrnice je tak podle jejího článku 2 zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání tím, že se zajistí uplatňování zásady rovného zacházení na tyto zaměstnance a agentury práce budou uznány za zaměstnavatele, přičemž se bere v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro využívání tohoto druhu zaměstnávání s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce. Kromě toho je v bodě 11 odůvodnění směrnice 2008/104 uvedeno, že má za cíl reagovat nejen na potřeby podniků týkající se flexibility, ale také na potřeby zaměstnanců při slaďování jejich pracovního a soukromého života a přispívá tak k vytváření pracovních míst a k účasti na trhu práce a začlenění do něj. Tato směrnice se tedy snaží uvést do souladu cíl pružnosti sledovaný podniky a cíl jistoty odpovídající ochraně zaměstnanců. Tento dvojí cíl odpovídá vůli unijního normotvůrce přiblížit podmínky agenturního zaměstnávání „běžným“ pracovněprávním vztahům, a to tím spíše že v bodě 15 odůvodnění uvedené směrnice tento normotvůrce výslovně upřesnil, že obecnou pracovní formou je smlouva na dobu neurčitou. Cílem této směrnice je tedy rovněž podpořit přístup zaměstnanců agentur práce k trvalému zaměstnání u uživatele(22).
52. V tomto smyslu čl. 5 odst. 5 první věta směrnice 2008/104 stanoví, že členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zamezit nesprávnému používání tohoto článku. Z tohoto ustanovení vyplývá, že členské státy musejí zajistit, aby se agenturní zaměstnávání u téhož uživatele nestalo pro zaměstnance agentury práce trvalým stavem(23).
53. Stejně jako opakující se přidělení u téhož uživatele, která mohou ohrozit „přechodný“ charakter těchto přidělení, i převody podniků mohou tento přechodný charakter zpochybnit v případě, že je zaměstnanec agentury práce přidělen uživateli, který je předmětem převodu. Ačkoli je tento zaměstnanec zaměstnán odlišnými právními subjekty, vykonává totiž před převodem i po něm stejnou pracovní činnost v rámci téhož podniku. Kdyby byl převod závodu nebo části podniku či závodu považován za skutečnost, kterou je ke dni převodu ukončeno přidělení uvedeného zaměstnance u převádějícího podniku a zahájeno nové přidělení u nabývajícího podniku, umožnilo by to obejít ustanovení směrnice 2008/104 upravující maximální dobu přidělení téhož zaměstnance, která v projednávané věci činí 18 měsíců. V případě opakujících se převodů podniků během přidělení by navíc mohl být zaměstnanec agentury práce považován za osobu trvale zajišťující personální potřeby daného subjektu.
54. Z tohoto důvodu je třeba při výpočtu doby trvání přidělení zohlednit převod uživatele, aby nedošlo k narušení užitečného účinku této směrnice, pokud jde o přechodný charakter přidělení zaměstnance agentury práce.
55. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr s uživatelem má ze své povahy přechodný charakter, je třeba tuto skutečnost zohlednit při každém převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23, aniž je nutné, aby převodce a nabyvatel patřili do stejné skupiny podniků nebo aby zaměstnanec agentury práce byl přidělen uživateli na stejném pracovním místě(24). Dále vzhledem k tomu, že v projednávané věci vnitrostátní právní předpisy stanovily maximální dobu, po kterou může být zaměstnanec agentury práce přidělen, není třeba zkoumat možnost zneužití opakujících se přidělení ve smyslu čl. 5 odst. 5 první věty směrnice 2008/104 v situaci, kdy činnost u tohoto uživatele překračuje dobu, kterou lze rozumně kvalifikovat jako „přechodnou“(25).
56. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že čl. 3 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je zaměstnanec agentury práce přidělen uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval, a tento uživatel je předmětem převodu podniku ve smyslu směrnice 2001/23, musí být převodce a nabyvatel po dobu trvání tohoto přidělení považováni pro účely výpočtu maximální doby trvání přidělení tohoto zaměstnance stanovené příslušnými vnitrostátními právními předpisy za jednoho a téhož „uživatele“.
V. Závěry
57. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo) následovně:
„Článek 3 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání
musí být vykládán v tom smyslu, že
pokud je zaměstnanec agentury práce přidělen uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval, a tento uživatel je předmětem převodu podniku ve smyslu směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, musí být převodce a nabyvatel po dobu trvání tohoto přidělení považováni pro účely výpočtu maximální doby trvání přidělení tohoto zaměstnance stanovené příslušnými vnitrostátními právními předpisy za jednoho a téhož ‚uživatele‘.“
1 Původní jazyk: francouzština.
i Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání (Úř. věst. 2008, L 327, s. 9).
3 Směrnice Rady ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 2001, L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/004, s. 98).
4 BGBl. 1995 I, s. 158.
5 A sice v případě překročení maximální přípustné doby trvání uvedené v § 1 odst. 1b AÜG, ledaže zaměstnanec agentury práce ve lhůtě jednoho měsíce od překročení maximální přípustné doby přidělení agentuře práce nebo uživateli písemně oznámí, že trvá na pracovní smlouvě s agenturou práce.
6 Předkládající soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek ze dne 14. října 2020, KG (Opakující se přidělení v rámci agenturního zaměstnání) (C‑681/18, EU:C:2020:823, bod 61).
7 Předkládající soud odkazuje na rozsudek ze dne 17. března 2022, Daimler (C‑232/20, dále jen „rozsudek Daimler“, EU:C:2022:196, bod 31).
8 Viz rozsudek Daimler (body 60 až 63 a citovaná judikatura).
9 Rozsudek Daimler (bod 61).
10 Předkládající soud odkazuje na rozsudek ze dne 22. června 2023, ALB FILS Kliniken (C‑427/21, EU:C:2023:505, bod 44).
11 Rozsudek ze dne 21. října 2010, Albron Catering (C‑242/09, EU:C:2010:625, bod 32).
12 Předkládající soud v této souvislosti cituje rozsudek Daimler (bod 60).
13 Viz rozsudek ze dne 15. ledna 2026, Verein für Konsumenteninformation (Provize inkasovaná zprostředkovatelem) (C‑45/24, EU:C:2026:2, bod 26 a citovaná judikatura).
14 Rozsudek ze dne 24. října 2024, Omnitel Comunicaciones a další (C‑441/23, EU:C:2024:916, body 56 a 57, jakož i citovaná judikatura).
15 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2023, ALB FILS Kliniken (C‑427/21, EU:C:2023:505, body 42 až 44 a citovaná judikatura).
16 Viz rozsudek Daimler (body 56 a 57, jakož i citovaná judikatura). K pojmu přidělení zaměstnance agentury práce uživateli „po přechodnou dobu“ ve smyslu směrnice 2008/104, viz Kullmann, M., „The Temporariness of Temporary Agency Work Assignments“, European Labour Law Journal, 2024, sv. 15, č. 1, s. 4 až 16.
17 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. února 2026, Aleb (C‑718/24, EU:C:2026:68, bod 67 a citovaná judikatura).
18 Rozsudek ze dne 12. února 2026, Stichting Koskea (C‑490/24, EU:C:2026:89, bod 23 a citovaná judikatura).
19 Rozsudek ze dne 24. června 2021, Obras y Servicios Públicos et Acciona Agua (C‑550/19, EU:C:2021:514, bod 102, jakož i citovaná judikatura).
20 Viz rozsudek ze dne 21. října 2010, Albron Catering (C‑242/09, EU:C:2010:625, bod 28).
21 Viz rozsudek ze dne 24. června 2021, Obras y Servicios Públicos et Acciona Agua (C‑550/19, EU:C:2021:514, bod 107, jakož i citovaná judikatura).
22 Viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Luso Temp (C‑426/20, EU:C:2022:373, body 41 až 43 a citovaná judikatura).
23 Viz bod 39 tohoto stanoviska.
24 V tomto smyslu viz judikatura citovaná v bodě 38 tohoto stanoviska. Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Tančeva ve věci Daimler (C‑232/20, EU:C:2021:727, bod 41).
25 V tomto ohledu viz rozsudek Daimler (bod 60), na který odkazuje předkládající soud.