null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
DEANA SPIELMANNA
přednesené dne 4. června 2026(1)
Věc C-179/25 P
Marina Tauber
proti
Radě Evropské unie
„ Kasační opravný prostředek – Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavsko – Zmrazení finančních prostředků – Zákaz vstupu na území Evropské unie a průjezdu přes ně – Zařazení a ponechání navrhovatelky na seznamu dotčených osob – Fyzické osoby odpovědné za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují svrchovanost a nezávislost Moldavské republiky, jakož i demokracii, právní stát, stabilitu a bezpečnost v Moldavsku – Kritérium týkající se plánování, řízení a podporování násilných demonstrací – Pojem ‚násilné úmysly‘ – Důkazní hodnota novinových článků – Svoboda projevu – Článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“
Úvod
1. Svým kasačním opravným prostředkem se Marina Tauber (dále jen „navrhovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 18. prosince 2024, Tauber v. Rada (T-493/23, EU:T:2024:913, dále jen „napadený rozsudek“).
2. Tribunál svým rozsudkem zamítl žalobu navrhovatelky, založenou na článku 263 SFEU a znějící na neplatnost rozhodnutí (SZBP) 2023/1047(2) a prováděcího nařízení (EU) 2023/1045(3) (dále jen společně „sporné původní akty“) a rozhodnutí (SZBP) 2024/1242(4) a prováděcího nařízení (EU) 2024/1243(5) (dále společně jen „sporné akty o ponechání na seznamech“) v rozsahu, v němž se jí tyto akty (dále společně jen „sporné akty“) týkají. Na základě uvedených aktů Rada Evropské unie uložila navrhovatelce zákaz vstupu na území členských států nebo průjezdu přes ně a zmrazila veškeré její finanční prostředky a hospodářské zdroje na tomto území.
3. Tribunál rovněž zamítl žalobu navrhovatelky v rozsahu, v němž se na základě článku 268 SFEU domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí údajně vznikla v důsledku přijetí sporných původních aktů.
4. Projednávaný kasační opravný prostředek, který spadá do rámce omezujících opatření přijatých Radou na žádost Moldavské republiky, kandidátské země na přistoupení k Evropské unii, poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyjádřit se zejména k výkladu, který Tribunál poskytl ohledně kritéria pro zařazení na seznam stanoveného v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě ii) rozhodnutí (SZBP) 2023/891(6), které se týká plánování, řízení a podporování násilných demonstrací [dále jen „kritérium ii)“].
Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu
5. Skutkový a právní kontext sporu je uveden v bodech 2 až 13 napadeného rozsudku. Pro účely tohoto stanoviska lze uvedené skutečnosti shrnout uvedením následujících skutečností.
6. Navrhovatelka je politička moldavské státní příslušnosti. Od března 2019 je členkou parlamentu Moldavské republiky a byla místopředsedkyní moldavské politické strany ȘOR až do jejího rozpuštění dne 19. června 2023.
7. Dne 28. dubna 2023 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2023/891 a na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) 2023/888 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku(7).
8. Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2023/891 stanoví:
„Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zabránily ve vstupu na svá území nebo průjezdu přes ně:
a) fyzickým osobám, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují svrchovanost a nezávislost Moldavské republiky nebo demokracii, právní stát, stabilitu či bezpečnost v Moldavské republice, nebo fyzickým osobám, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí, kterýmkoliv z těchto způsobů:
i) bráněním demokratickému politickému procesu nebo jeho narušováním, mimo jiné bráněním konání voleb či jejich vážným narušováním nebo pokusy o destabilizaci či svržení ústavního pořádku;
ii) plánováním, řízením nebo podporováním násilných demonstrací nebo jiných násilných činů nebo přímým či nepřímým zapojením do nich či jejich usnadňováním, nebo
iii) pácháním závažných finančních deliktů ve vztahu k veřejným financím a nedovoleným vývozem kapitálu[...]
[...].“
9. Článek 2 odst. 1 písm. a) uvedeného rozhodnutí stanoví, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým osobám, subjektům nebo orgánům, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují svrchovanost a nezávislost Moldavské republiky nebo demokracii, právní stát, stabilitu či bezpečnost v Moldavské republice, nebo fyzickým osobám, subjektům nebo orgánům, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí jedním ze tří způsobů uvedených v předchozím bodě tohoto stanoviska, nebo které jsou těmito osobami, subjekty nebo orgány vlastněny, drženy či ovládány.
10. Spornými původními akty byla navrhovatelka zařazena na seznamy osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, které jsou uvedeny v příloze rozhodnutí 2023/891 a v příloze I nařízení 2023/888, a to z následujících důvodů:
„Marina Tauber[...] je místopředsedkyně strany Šor a poslankyně parlamentu Moldavské republiky. Byla obviněna ve věci bankovního podvodu (případ „Bank Fraud“) a je vyšetřována v Moldavské republice v souvislosti se dvěma trestními případy týkajícími se nezákonného financování od zločinecké organizované skupiny a zfalšování zprávy o finančním řízení strany Šor.
Dne 20. prosince 2022 provedli státní zástupci několik prohlídek v souvislosti s případem nezákonného financování strany Ilana Šora. Orgány Moldavské republiky poté identifikovaly finanční prostředky, které měly být podle státních zástupců použity na pořádání protivládních demonstrací a na odměňování účastníků těchto demonstrací.
V roce 2023 byly po demonstracích organizovaných Lidovým hnutím, jehož součástí je strana Šor, zabaveny nože, hořlavé látky a dýky. Bylo zaznamenáno násilí a střety mezi policií a demonstranty, přičemž bylo zadrženo 54 osob, včetně nezletilých. Podle Generálního policejního inspektorátu Moldavské republiky patřila Marina Tauber k hlavním organizátorům demonstrací strany ȘOR a Lidového hnutí.
Podle protikorupčního státního zastupitelství Moldavské republiky využívala Marina Tauber[...] zvláštní komunikační nástroje k tomu, aby dávala předsedům a místopředsedům místních kanceláří strany Šor v zemi přímé pokyny, jak přivést lidi na demonstrace, organizovat dopravu a získat peníze na finanční odměny těchto lidí.
Vzhledem k řízení a plánování násilných demonstrací a jeho závažným finančním deliktům ve vztahu k veřejným financím a nedovolenému vývozu kapitálu je Marina Tauber[...] odpovědná za činnosti, jež narušují a ohrožují svrchovanost a nezávislost Moldavské republiky a demokracii, právní stát, stabilitu a bezpečnost v Moldavské republice.“
11. Dne 14. června 2023 Rada předala navrhovatelce na její žádost dokument WK 6382/2023 REV 1 obsahující důkazy, které se jí týkají (dále jen „dokument WK 6382/2023“).
12. Opatření přijatá vůči navrhovatelce ve sporných původních aktech byla prodloužena spornými akty o ponechání na seznamech do 29. dubna 2025 na základě stejných důkazů, jaké jsou obsaženy v dokumentu WK 6382/2023.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
13. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. srpna 2023 podala navrhovatelka žalobu znějící jednak na zrušení sporných původních aktů v rozsahu, v němž se jí týkají, a jednak na náhradu nemajetkové újmy, která jí údajně vznikla v důsledku přijetí těchto aktů. Kromě toho navrhovatelka dne 5. července 2024 předložila návrh na úpravu žaloby, kterým změnila svá návrhová žádání tak, že je doplnila o návrh na zrušení sporných aktů o ponechání na seznamech. Rozhodnutím ze dne 11. prosince 2023 bylo Evropské komisi povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.
14. Tribunál žalobu napadeným rozsudkem v plném rozsahu zamítl.
15. Pokud šlo o návrhová žádání znějící na zrušení, která jsou jako jediná relevantní v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku, Tribunál uvedl, že kritéria uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) a v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2023/891 mají alternativní povahu. Zkoumal tedy pouze žalobní důvody a argumenty, kterými navrhovatelka zpochybnila legalitu sporných aktů v rozsahu, v němž byly založeny na výtce, podle které řídila a plánovala násilné demonstrace v Moldavské republice ve smyslu kritéria stanoveného v bodě ii) těchto ustanovení. Naproti tomu se nevyjádřil k těm, které zpochybňovali legalitu týchž aktů v rozsahu, v němž byly založeny na výtce, podle které je navrhovatelka odpovědná za závažné finanční delikty ve vztahu k veřejným financím a nedovolený vývoz kapitálu ve smyslu bodu iii) uvedených ustanovení.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
16. Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 3. března 2025 podala navrhovatelka proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek. Navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– vydal sám konečné rozhodnutí ve věci a zrušil sporné akty v rozsahu, v němž se jí týkají,
– podpůrně, vrátil věc Tribunálu, aby znovu rozhodl o její žalobě podané na základě článku 263 SFEU,
– v každém případě vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o její žalobě podané na základě článku 268 SFEU, a
– uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených v řízeních před Soudním dvorem i před Tribunálem.
17. Rada a Komise navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
18. Řeči navrhovatelky, Rady a Komise a jejich odpovědi na otázky Soudního dvora byly vyslechnuty na jednání konaném dne 11. března 2026.
Analýza
19. Navrhovatelka na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje tři důvody. První důvod vychází v podstatě z nesprávných právních posouzení při přezkumu námitky protiprávnosti směřující proti rozhodnutí 2023/891 a nařízení 2023/888, jakož i z neexistence právního základu a ze zneužití pravomoci. Druhý se týká posouzení důkazů pro účely použití kritéria ii). Třetí se týká přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení základních práv Tribunálem.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávných právních posouzení při přezkumu námitky protiprávnosti rozhodnutí 2023/891 a nařízení 2023/888
20. První důvod se dělí na dvě části. V nich navrhovatelka v podstatě Tribunálu především vytýká, že se nepokusil zjistit skutečný cíl dotčených omezujících opatření, který podle ní nespočíval v tom, co uvedla Rada, ale v podpoře moldavské vlády proti určitým vnitrostátním opozičním silám. Tvrdí, že Tribunál nevykonal požadovaný přezkum volby právního základu, který předpokládá ověření skutečných cílů dotčených aktů, a že sporný režim omezujících opatření se ve skutečnosti vztahuje na vedoucí představitele opozičních stran, čímž představuje přímý zásah do vnitrostátního demokratického politického procesu třetího státu. V tomto ohledu navrhovatelka Tribunálu vytýká, že Radě přiznal nepřiměřenou diskreční pravomoc k tomu, aby sama určila, zda jsou její kroky v souladu s články 2, 8 a 21 SEU, a dále nesprávně vyloučil existenci zneužití pravomoci.
21. Rada, podporovaná Komisí, s touto argumentací nesouhlasí.
22. Předtím, než se budu zabývat nesprávnými právními posouzeními, která tento důvod Tribunálu vytýká, je třeba zkoumat dvě výtky formulované v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, které se samy o sobě takových nesprávných právních posouzení netýkají. Navrhovatelka Tribunálu zejména vytýká, že zkreslil „skutkový rámec“. Připomínám, že podle ustálené judikatury musí takové zkreslení zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy. Kromě toho musí navrhovatel přesně označit skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která Tribunál při jeho posouzení vedla k tomuto zkreslení(8). V projednávané věci však navrhovatelka údajně zkreslené skutečnosti přesně neoznačuje. Mám tedy za to, že tato výtka musí být odmítnuta jako nepřípustná.
23. Navrhovatelka dále tvrdí, že se Tribunál dopustil „procesního pochybení“ tím, že v bodě 175 napadeného rozsudku odmítl rozhodnout o návrzích na organizační procesní opatření, kterých se před ním navrhovatelka domáhala. Z ustálené judikatury však vyplývá, že pouze Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Posouzení, zda jsou jemu předložené důkazy dostatečné, náleží pouze jemu a nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, s výjimkou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu nebo případu, kdy z dokumentů založených do spisu vyplývá věcná nesprávnost jeho zjištění(9), čemuž tak v projednávané věci patrně není. Mám tedy za to, že tato výtka musí být rovněž odmítnuta jako nepřípustná.
24. Nyní se budu zabývat nesprávným právním posouzením vytýkaným Tribunálu v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku. Úvodem považuji za nezbytné upřesnit jeho přesný rozsah. Navrhovatelka totiž nezpochybňuje, že cíl spočívající v upevňování a podpoře demokracie, jakož i právního státu ve třetím státě, který je kandidátem na přistoupení k Unii, spadá pod cíle společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) ve smyslu čl. 21 odst. 2 písm. b) SEU ani že Rada může v zásadě přijmout omezující opatření určená k předcházení plánování násilných demonstrací za účelem sledování tohoto cíle. Její argumentace tedy nezpochybňuje ani pravomoc Rady přijmout sporné akty, ani legalitu kritéria ii) jako takového. Týká se konkrétně cíle, který byl údajně skutečně sledován uplatněním dotčených opatření za okolností projednávané věci.
25. Z toho vyplývá, že obě části prvního důvodu kasačního opravného prostředku se opírají o stejnou kritiku. Podle navrhovatelky Rada použila mechanismus stanovený rozhodnutím 2023/891 k oslabení některých opozičních sil ve prospěch moldavské vlády a Tribunál opomenul toto použití podrobit kritice. Takto chápaná argumentace vycházející z porušení článků 2, 8 a 21 SEU se za okolností projednávané věci váže k výtce týkající se zneužití pravomoci. Obě části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba posoudit společně z tohoto hlediska.
26. V tomto ohledu připomínám, podobně jako Tribunál v bodě 64 napadeného rozsudku, že z ustálené judikatury vyplývá, že akt je stižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou cíle, pro které byla daná pravomoc svěřena, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvami pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu(10).
27. V projednávané věci Tribunál v bodech 50 až 57 napadeného rozsudku v souladu s požadavky judikatury týkající se omezujících opatření přezkoumal, zda cíl, o který usilovala Rada, jak vyplývá z obsahu a účelu dotčených aktů, spadá do oblasti SZBP, a zejména zda se jedná o jeden z cílů uvedených v čl. 21 odst. 2 SEU(11). V této souvislosti uvedl, že rozhodnutí 2023/891 se vztahuje na osoby odpovědné za činnosti, jež narušují nebo ohrožují svrchovanost, nezávislost, demokracii, právní stát, stabilitu nebo bezpečnost Moldavské republiky. Rovněž zasadil tato opatření do kontextu podpory, kterou Unie poskytuje třetí zemi, která je kandidátem na přistoupení a která je podle posouzení Rady konfrontována s destabilizačními činnostmi vyžadujícími okamžitou reakci. Tribunál tedy mohl mít za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že sporné akty s ohledem na svůj účel a obsah přímo souvisejí s cílem upevnit a podporovat demokracii a právní stát ve smyslu čl. 21 odst. 2 písm. b) SEU.
28. Kromě toho Tribunál v bodě 65 napadeného rozsudku v rámci svého svrchovaného posouzení skutkového stavu konstatoval, že navrhovatelka nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že Rada sledovala skrytý cíl odlišný od cíle vyplývajícího z rozhodnutí 2023/891.
29. Tribunál dále v témže bodě uvedl, že pouhá skutečnost, že Rada vyhověla žádosti o podporu vznesené moldavskou vládou v souvislosti s činnostmi, které mohly destabilizovat Moldavskou republiku, nemůže sama o sobě představovat náznak zneužití pravomoci. Rovněž uvedl, že kritérium ii) je formulováno obecně a může se vztahovat na jiné kategorie osob než pouze opoziční politiky. V tomto ohledu uvádím, že znění tohoto kritéria se týká jednání, a sice přímého či nepřímého řízení nebo plánování násilných demonstrací, a nikoli příslušnosti k opoziční politické straně.
30. Za těchto okolností a při neexistenci objektivních, relevantních a shodujících se indicií o zneužití pravomoci se domnívám, že Tribunál mohl mít za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že sporné akty měly v oblasti SZBP relevantní právní základ a sledovaly cíl odpovídající veřejnému zájmu, spočívající v upevnění a podpoře demokracie a právního státu ve třetí zemi.
31. Na podporu své argumentace se navrhovatelka sice dovolává rozsudku Komise v. Spojené království(12), jakož i jím zavedeným rozlišováním mezi zjevným předmětem aktu a cílem, který tento akt skutečně sleduje. Tato judikatura však podle mého názoru není na projednávaný spor přenositelná. Ve výše uvedené věci se Soudní dvůr zabýval vnitrostátním opatřením omezujícím obchod, jehož údajné zdravotní odůvodnění bylo v přímém v rozporu s okolnostmi jeho přijetí, jeho hospodářským kontextem a jeho účinky. V projednávané věci se jedná o akty SZBP zavádějící omezující opatření, jejichž právní základ musí být posuzován s ohledem na objektivní skutečnosti, které mohou být předmětem soudní kontroly, mezi něž patří účel a obsah těchto aktů(13).
32. Přezkum právního základu tak umožňuje ověřit pravomoc autora aktu a řádnost postupu pro jeho přijetí. Z tohoto hlediska nespočívá ve zkoumání existence skrytého politického záměru. Posledně uvedená otázka spadala pod výtku vycházející ze zneužití pravomoci, kterou Tribunál přezkoumal. Jak přitom bylo konstatováno v bodech 27 a 30 tohoto stanoviska, Tribunál se podle mého názoru nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že takové zneužití nebylo prokázáno.
33. S ohledem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že navrhovatelka nezpochybňuje, že Rada mohla přijmout omezující opatření na podporu demokracie a právního státu v Moldavské republice, mám za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když při neexistenci zneužití pravomoci odmítl argumentaci vycházející z porušení článků 2 a 8 SEU, jakož i čl. 21 odst. 1 SEU. V důsledku toho navrhuji, aby Soudní dvůr první důvod kasačního opravného prostředku zamítl.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při zohlednění důkazů a při použití kritéria ii)
34. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který se dělí na čtyři části, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se při svém posouzení důkazů použitých k odůvodnění jejího zařazení na sporný seznam na základě kritéria ii), které se v podstatě týká pořádání násilných demonstrací, dopustil několika nesprávných právních posouzení a zkreslení.
35. V rámci první části zpochybňuje použitý způsob dokazování z důvodu, že Tribunál tím, že vycházel z novinových článků, nepoužil nejspolehlivější důkazní metodu. Ve druhé části zpochybňuje posouzení těchto důkazů za účelem konstatování, že kritérium ii) bylo splněno, zejména pokud jde o násilný úmysl dotčených demonstrací. V rámci třetí části vytýká Tribunálu, že nesprávně posoudil souvislost mezi jejím jednáním a cílem omezujících opatření, když rozhodl, že je odpovědná za činnosti, které v zájmu Ruské federace ohrožují svrchovanost a právní stát v Moldavské republice. Konečně ve čtvrté části tvrdí, že Tribunál nevyvodil důsledky z rozpuštění její strany, ačkoli tato okolnost podle ní vylučovala, že by mohla nadále splňovat kritérium ii).
36. Rada, podporovaná Komisí, tuto argumentaci zpochybňuje. Pokud jde konkrétně o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, má za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když kvalifikoval skutečnosti vytýkané navrhovatelce jako prokazující, že navrhovatelka plánuje, řídí, podporuje „násilné demonstrace“ nebo „jiné násilné činy“ či je do nich zapojena nebo je usnadňuje ve smyslu kritéria ii). Rada dodává, že analýza důkazů provedená Tribunálem právně dostačujícím způsobem prokázala, že navrhovatelka byla vedena násilnými úmysly, podněcovala k násilí nebo jiným způsobem popírala základy demokratické společnosti.
K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
37. Pokud jde o první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodů 103 až 109 napadeného rozsudku, navrhovatelka vznáší v podstatě dvě výtky. Tvrdí, že Tribunál měl Radě vytknout, že nevycházela z oficiálních zdrojů, ačkoli takové zdroje bylo podle jejího názoru možné v Moldavské republice získat. Dále namítá, že Tribunál porušil zásadu, podle níž jsou unijní orgány povinny, je-li k dispozici několik metod dokazování, použít tu nejspolehlivější.
38. Úvodem bych upřesnil, že v rámci kasačního opravného prostředku spadá podle ustálené judikatury posouzení skutkového stavu a důkazů v zásadě do pravomoci Tribunálu, s výhradou případu zkreslení. Toto pravidlo však platí pouze tehdy, pokud kasační opravný prostředek ve skutečnosti směřuje k novému posouzení skutkového stavu. Naproti tomu je výtka přípustná, pokud nezpochybňuje skutková zjištění jako taková, ale kritizuje právní kvalifikaci provedenou Tribunálem na základě skutečností, které jsou považovány za prokázané(14).
39. V rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tak v rozsahu, v němž navrhovatelka vyzývá Soudní dvůr, aby zpochybnil konkrétní posouzení důkazní hodnoty písemností ve spise provedené Tribunálem, naráží její argumentace na omezení vlastní kasačnímu opravnému prostředku. Tato část je naproti tomu přípustná v rozsahu, v němž Tribunálu vytýká, že potvrdil použití nesprávného právního kritéria Radou při posuzování důkazní hodnoty předložených důkazů.
40. Co se týče merita věci, Soudní dvůr již uvedl, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů, ze které vyplývá, že jestliže byl důkaz řádně obdržen, nemůže být jeho přípustnost zpochybněna u Tribunálu, a také to, že jediným relevantním kritériem pro posouzení důkazní hodnoty řádně předložených důkazů je jejich věrohodnost(15).
41. Kromě toho, pokud jde konkrétně o přezkum omezujících opatření, účinnost soudní kontroly zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu jména na seznam osob, na něž se vztahují taková opatření, ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Za tímto účelem mu přísluší ověřit věcnou správnost tvrzených skutečností s přihlédnutím k předloženým informacím nebo důkazům a posoudit jejich důkazní hodnotu v závislosti na okolnostech projednávané věci(16).
42. S ohledem na tuto judikaturu jsou obě výtky tvořící tuto část, připomenuté v bodě 37 tohoto stanoviska, podle mého názoru založeny na stejném nesprávném předpokladu. Relevantní otázkou nebylo, zda Rada hledala důkazy, které jsou absolutně nejspolehlivější, ani zda mohla získat další oficiální důkazy. Tribunál měl pouze určit, zda skutečně předložené důkazy vykazují dostatečný stupeň přesnosti, spolehlivosti a soudržnosti na podporu důvodů pro zařazení na seznam.
43. Z toho vyplývá, že argument uvedený v bodě 35 kasačního opravného prostředku, podle kterého relevantní otázkou bylo, zda Rada mohla v Moldavské republice získat „spolehlivější“ oficiální důkazy než články v tisku, nemůže obstát. Tento argument ve skutečnosti znamená přeměnu požadavku dostatečné spolehlivosti písemností ve spise na optimální důkazní požadavek, což z judikatury Soudního dvora nevyplývá.
44. Analogie, kterou navrhovatelka hledá v rozsudcích Nizozemsko a další v. Komise(17), China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise(18), PAN Europe (Closer)(19) a HSBC Holdings a další v. Komise(20), musí být podle mého názoru odmítnuta. Tyto rozsudky byly vydány v odlišných sporech a neumožňují vyvodit v oblasti omezujících opatření existenci povinnosti, která by Radě ukládala přednostně vyhledávat oficiální důkazy nebo poznatky, které jsou abstraktně nejspolehlivější.
45. Takový požadavek by byl ostatně obtížně uplatnitelný. Spolehlivost důkazu nelze posuzovat podle předem stanovené hierarchie kategorií zdrojů. Závisí na jeho původu, obsahu, kontextu, jehož je součástí, jakož i na jeho souladu s ostatními skutečnostmi ve spise.
46. Pokud jde konkrétně o rozsudek PAN Europe (Closer)(21), odkaz na nejspolehlivější dostupné vědecké nebo technické údaje je neoddělitelný od rámce specifického pro vědecké hodnocení rizik v oblasti přípravků na ochranu rostlin a zásady předběžné opatrnosti. Takový model nemůže být jako takový použit na soudní přezkum důvodů pro zařazení na seznam v projednávané věci. Jak již totiž bylo uvedeno v předchozím bodě, v posledně uvedeném rámci není důležitá abstraktní identifikace nejlepšího možného zdroje, jak tvrdí navrhovatelka, ale existence souboru dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů podporujících učiněná konstatování(22).
47. Nesprávným neshledávám ani právní posouzení Tribunálu, podle kterého bylo na navrhovatelce, aby přesně identifikovala skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o spolehlivosti použitých novinových článků. Vzhledem k tomu, že Rada předložila podrobné důkazy, nestačí, aby navrhovatelka obecně tvrdila, že mohly být získány oficiální nebo spolehlivější důkazy. Naopak jí příslušelo konkrétně prokázat nepřesnosti, rozpory nebo opomenutí, které by mohly ovlivnit věrohodnost předložených písemností.
48. Mám tedy za to, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž ve skutečnosti směřuje ke zpochybnění konkrétního posouzení důkazní síly skutečností obsažených ve spise ze strany Tribunálu. Naproti tomu musí být zamítnuta jako neopodstatněná v rozsahu, v němž tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když potvrdil, že Rada zohlednila důkazy pocházející z neoficiálních zdrojů, a tím, že nesankcionoval nepoužití důkazní metody, kterou navrhovatelka prezentuje jako „nejspolehlivější“.
Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
49. Pokud jde o druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodů 114 až 131 napadeného rozsudku, považuji s ohledem na rozmanitost výtek formulovaných navrhovatelkou za užitečné úvodem upřesnit její rozsah. Nejprve posoudím přípustnost této části. Poté vysvětlím, do jaké míry může být pro analýzu užitečná judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) týkající se „násilných úmyslů“. Nakonec vysvětlím, proč podle mého názoru i za předpokladu, že by Tribunál mohl z písemností ve spise vyvodit existenci násilných úmyslů, takové konstatování samo o sobě nestačilo ke splnění kritéria ii).
50. Na prvním místě, s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 38 tohoto stanoviska mám za to, že je třeba v samotné argumentaci navrhovatelky jasněji rozlišovat, co spadá pod skutečnou kritiku zkreslení a co ve skutečnosti vychází z napadení právní kvalifikace provedené Tribunálem.
51. Pokud jde o výtky, kterými navrhovatelka odkazuje na úvahy rozvinuté v napadeném rozsudku ohledně důkazů č. 5, 6, 18, 20, 21 a 22(23), nedomnívám se, že by ty vycházející z údajného zkreslení mohly obstát. Navrhovatelka Tribunálu v podstatě vytýká, že na základě těchto důkazů dospěl ke konstatováním, která zpochybňuje, nebo že jim přisoudil dosah, který považuje za nepřiměřený. Taková argumentace však neukazuje na zjevně nesprávné posouzení těchto důkazů. Spíše zpochybňuje dosah, který jim Tribunál přiznal, a obecněji důsledek, který z toho vyvodil s ohledem na použitelné kritérium pro zařazení na seznam.
52. Totéž platí pro výtky vznesené proti důkazům č. 13, 14 a 17(24). Ani v tomto případě navrhovatelka neprokázala, že by Tribunál pozměnil jasný obsah těchto důkazů. Pod záminkou takové výtky ve skutečnosti zpochybňuje dosah, který jim přiznal, jakož i právní kvalifikaci, kterou z toho vyvodil. Z toho vyplývá, že i v tomto bodě takto formulovaná kritika ve skutečnosti nespadá pod zkreslení, ale pod zpochybnění posouzení a kvalifikace provedených Tribunálem.
53. Naproti tomu, i když musí být výtky týkající se zkreslení jako takové zamítnuty, nic to nemění na tom, že tato část je přípustná v rozsahu, v němž zpochybňuje právní kvalifikaci provedenou Tribunálem, a to jak pokud jde o skutkové okolnosti, které považoval za prokázané, tak pokud jde o rozsah, který přiznal pojmu „násilné úmysly“ s ohledem na kritérium ii).
54. Na druhém místě je třeba upřesnit, do jaké míry může být judikatura ESLP týkající se článku 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod(25), který zakotvuje svobodu shromažďování a sdružování, zohledněna pro účely přezkumu této části. Jedná se zejména o pojem „násilné úmysly“ při výkonu svobody projevu, na který Tribunál odkázal v napadeném rozsudku a který navrhovatelka uplatňuje na podporu této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku.
55. Domnívám se, že tato judikatura má nepochybný význam pro upřesnění pojmu „násilné úmysly“ v kontextu demonstrací a pro zabránění tomu, aby byl zaměňován s pouhou snahou vyvolat nepokoje, vzbudit rozruch nebo podněcovat nespokojenost. Jak Tribunál uvedl v bodě 78 napadeného rozsudku, ESLP dospěl k závěru, že článek 11 EÚLP nechrání demonstraci, pokud mají její organizátoři nebo účastníci násilné úmysly, podněcují k násilí nebo jinak popírají základy demokratické společnosti(26). Stejně tak bych podotkl, že ESLP upřesnil, že ani pouhé riziko nepokojů, ani pouhá možnost, že se k demonstraci připojí osoby s násilnými úmysly, samy o sobě nestačí k tomu, aby demonstrace ztratila svou ochranu(27).
56. Jsem však toho názoru, že tuto judikaturu nelze jako takovou na projednávanou věc přenést. Ve výše uvedených rozsudcích vyvstala otázka, zda dotčené činnosti stále spadají pod výkon svobody pokojného shromažďování chráněné článkem 11 EÚLP. V projednávané věci se však jedná o odlišnou otázku. Cílem je určit, zda jsou splněny podmínky kritéria ii). Je pravda, že tato judikatura může užitečně osvětlit pojem „násilné úmysly“ v kontextu demonstrací. Nemůže však sama o sobě určit použití dotčeného kritéria pro zařazení na seznam. Toto kritérium spadá do odlišného právního rámce, který může vykazovat určitý překryv se svobodou projevu, ale jehož vlastní podmínky musí být posuzovány samostatně s ohledem na zvláštní požadavky sporů týkajících se omezujících opatření.
57. V tomto ohledu musí být na třetím místě podle mého názoru výtka vycházející z nesprávného použití kritéria ii) posouzena jako taková. Domnívám se, že právě v tomto ohledu se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení. Zdůrazňuji, že navrhovatelka tuto výtku výslovně vznesla v nadpisu předcházejícím bodu 46 kasačního opravného prostředku, přičemž se dovolávala nesprávných právních posouzení týkajících se násilné povahy demonstrací. Z bodu 8 repliky, jakož i z výměny názorů na jednání rovněž vyplývá, že navrhovatelka Tribunálu vytýká, že použil toto kritérium nesprávně, jelikož neprokázal existenci násilných demonstrací.
58. Kritérium ii), jak je uvedeno v rozhodnutí 2023/891, se týká jednání objektivně spojeného s násilnými demonstracemi nebo jinými násilnými činy. Neomezuje se na subjektivní prvek týkající se úmyslu dotčené osoby. Ve skutečnosti se o něm ani slovem nezmiňuje. Kritérium, a zdůrazňuji celé kritérium, avšak nic nad jeho rámec („no less, but certainly not more“), vyžaduje materiální prvek spočívající v plánování, řízení a podpoře demonstrací či takových činů nebo zapojení do nich či jejich usnadňování(28). Tento materiální prvek musí být prokázán.
59. Je pravda, že jak vyplývá z judikatury ESLP uvedené v bodě 55 tohoto stanoviska, násilné úmysly mohou mít důležitý důkazní význam pro závěr o pokojné, nebo násilné povaze demonstrace. Mohou tedy představovat užitečnou indicii pro posouzení povahy dotčených demonstrací nebo úlohy osoby, na kterou se vztahují omezující opatření. Nemohou však nahradit materiální prvek požadovaný kritériem ii).
60. V projednávané věci přitom Tribunál, jak vyplývá z bodů 114 a 115 napadeného rozsudku, zaměřil své úvahy na otázku, zda bylo prokázáno, že navrhovatelka byla vedena „násilnými úmysly“. V tomto ohledu je pravda, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, měl Tribunál správně za to, že z některých písemností ve spise, citovaných zejména v bodech 117 až 122 napadeného rozsudku, vyplývají násilné úmysly. Tyto písemnosti, posuzované ve vzájemné souvislosti, bylo možné považovat za projev strategie konfrontace(29). Právě v tomto bodě se však podle mého názoru Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když tuto skutečnost považoval za dostatečnou k tomu, aby kritérium ii) považoval za splněné. Jinými slovy, problém spočívá v tom, že Tribunál upřednostnil subjektivní prvek před materiálním.
61. Zdá se totiž, že Tribunál zaměnil dvě odlišné roviny. První z nich, vycházející z judikatury týkající se článku 11 EÚLP, se týká vymezení rozsahu pokojných demonstrací. Jak jsem v tomto ohledu uvedl v bodě 55 tohoto stanoviska, pojem „násilný úmysl“ je relevantní a může hrát rozhodující úlohu při určení, zda dotčené činnosti stále spadají pod ochranu spojenou se svobodou pokojného shromažďování. Druhou rovinou, která je vlastní omezujícím opatřením Unie, je použití kritéria ii). V této souvislosti Tribunálu příslušelo ověřit, zda demonstrace, kterých se navrhovatelka účastnila nebo které plánovala, řídila, podporovala nebo usnadňovala, měly samy o sobě násilnou povahu ve smyslu použitelného kritéria, což neučinil.
62. Závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodě 128 napadeného rozsudku, je tudíž podle mého názoru stižen vadou spočívající v nesprávné právní kvalifikaci skutkového stavu. Tribunál zejména uvádí, že „tvrzení uvedené v odůvodnění napadených aktů, podle něhož navrhovatelka vydala pokyny k náboru [...] osob za účelem účasti na demonstracích, během nichž došlo ke spáchání násilných činů, není stiženo nesprávným posouzením“(30). Tento závěr však nemá oporu v posouzení důkazů provedeném v bodech 116 až 127 téhož rozsudku. Z tohoto posouzení totiž nevyplývá, že by během dotčených demonstrací skutečně došlo k násilným činům(31).
63. Za těchto podmínek mám za to, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je opodstatněná v rozsahu, v němž Tribunálu v podstatě vytýká, že nezohlednil přesný dosah kritéria ii).
Ke třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
64. Ve třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 132 až 141 napadeného rozsudku, navrhovatelka v podstatě zpochybňuje posouzení, na jehož základě Tribunál konstatoval, že dotčené demonstrace byly plánovány v zájmu Ruské federace a ve spolupráci s ní, byly součástí destabilizačních činností, na něž mají omezující opatření reagovat, a umožnily tak Radě, aby, aniž se dopustila nesprávného posouzení, dospěla k závěru, že navrhovatelka je odpovědná za činnosti narušující nebo ohrožující demokracii a právní stát v Moldavské republice.
65. Úvodem mám za to, že výtky vycházející ze zkreslení důkazů nemohou obstát. Z bodu 70 kasačního opravného prostředku totiž vyplývá, že navrhovatelka ve skutečnosti nezpochybňuje věcný obsah skutečností zkoumaných Tribunálem, zejména důkazy č. 21 a 22 dokumentu WK 6382/2023, ale závěr, který z nich vyvodil v bodě 140 napadeného rozsudku, podle kterého byly dotčené demonstrace plánovány v zájmu Ruské federace a s její pomocí. Její argumentace se tedy ve skutečnosti týká právní kvalifikace skutkových okolností, které Tribunál vzal v úvahu s ohledem na podmínky použití dotčených omezujících opatření. V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 38 tohoto stanoviska přitom taková otázka spadá do pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
66. Pokud jde o věc samou, nezdá se mi, že by výtky navrhovatelky mohly obstát. Navrhovatelka v podstatě vytýká Tribunálu, že přikládal nadměrný význam označení její strany za proruskou nebo prorusky orientovanou, zatímco takové charakterizování podle ní nemůže dokládat ani vůli připojit Moldavskou republiku k Ruské federaci, ani podporu protiprávních činností Ruska. Rovněž tvrdí, že pouhá existence vazeb na Ruskou federaci nestačila ke splnění kritéria pro zařazení na seznam.
67. Domnívám se, že takovou argumentaci nelze přijmout. Jak uvedla Rada ve své duplice, kvalifikace strany navrhovatelky jako proruské nepředstavuje jedinou skutečnost zohledněnou Tribunálem. Je součástí souboru konkrétních a shodujících se nepřímých důkazů, ze kterých vycházel při posouzení, zda dotčené demonstrace ohrožují nebo narušují svrchovanost a nezávislost Moldavské republiky nebo obecně demokracii, právní stát, stabilitu nebo bezpečnost v tomto státě.
68. Kromě toho tuto kvalifikaci nelze oddělit od normativního a skutkového kontextu připomenutého v rozhodnutí 2023/891. Zejména z bodů 4 a 7 jeho odůvodnění vyplývá, že dotčené činnosti byly podle Rady zasazeny do kontextu pokusů o destabilizaci spojených s Ruskou federací, jejichž cílem bylo využít energetickou závislost Moldavské republiky s cílem vyvolat nepokoje mezi obyvatelstvem a vyvinout tlak na moldavskou vládu.
69. Z toho vyplývá, že navrhovatelka nemůže důvodně tvrdit, že Tribunál vycházel z pouhých abstraktních vazeb mezi ní a Ruskou federací. V bodech 134 až 139 napadeného rozsudku Tribunál uvedl přesné vazby zasazené do politického a hospodářského kontextu vzniklého ruskou agresí proti Ukrajině, jakož i soubor důkazů směřujících k prokázání, že se Ruská federace snažila, zejména prostřednictvím výcviku některých osob v násilné činnosti, využívat demonstrace pořádané navrhovatelkou za účelem destabilizace Moldavské republiky. Ve světle tohoto souboru skutečností měl Tribunál za to, že na tyto demonstrace lze nahlížet tak, že jsou součástí takových destabilizačních činností.
70. Za těchto podmínek mám za to, že Rada a poté Tribunál mohly zasadit vytýkaná jednání do obecného kontextu, který může objasnit jejich rozsah. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítl jako neopodstatněnou.
Ke čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
71. Ve čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka zpochybňuje body 142 až 154 napadeného rozsudku, v nichž měl Tribunál, speciálně v bodech 149 a 150, za to, že rozpuštění její politické strany nevedlo k tomu, že by se dotčená omezující opatření stala bezpředmětnými, a to ani přesto, že po jejím původním zařazení na sporné seznamy nedošlo k organizování násilných demonstrací.
72. Úvodem mám za to, že výtka vycházející ze zkreslení skutkového stavu uplatněná v bodě 76 kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako nepřípustná. V rozporu s požadavky připomenutými v bodě 22 tohoto stanoviska je formulována neurčitě a neodkazuje na žádný konkrétní důkaz. Navrhovatelka ve skutečnosti nezpochybňuje zjevné zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, ale zpochybňuje právní důsledky, které Tribunál vyvodil z rozpuštění politické strany ȘOR a obecněji z tvrzeného vývoje skutkové situace.
73. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury ponechání osoby na seznamu těch, jichž se týkají omezující opatření, předpokládá ověření, zda se od prvotního zařazení nebo předchozího prověření skutková situace nezměnila tak, že již neumožňuje dospět k témuž závěru ohledně zapojení této osoby do uvedených činností(32).
74. V projednávané věci přitom rozpuštění strany ȘOR samo o sobě neznamenalo protiprávnost zachování sporných opatření. Kritérium ii) není formulováno s odkazem na členství v určité politické formaci, ale na plánování, řízení, podporu, zapojení nebo usnadňování násilných demonstrací nebo jiných násilných činů. I když se tedy vytýkané jednání fakticky odehrávalo v rámci stranického prostředí, nebylo na něm z právního hlediska nutně závislé. Zánik tohoto rámce proto sám o sobě nepostačoval k vyloučení toho, že navrhovatelka mohla nadále spadat pod dotčené kritérium.
75. Tribunál se ostatně neomezil na vyloučení relevance rozpuštění politické strany navrhovatelky, která byla prohlášena za protiústavní, v červnu 2023. V bodě 146 napadeného rozsudku rovněž zohlednil nedávné osobní chování dotyčné osoby, zejména její zapojení do plánování dotčených demonstrací, její výroky, které mohly při těchto demonstracích vyvolat potíže, jakož i její činnosti na sociálních sítích. Na základě tohoto celku měl právem za to, že Rada mohla oprávněně usoudit, že navrhovatelka mohla i nadále spadat pod kritérium ii).
76. Ani argument vycházející z neexistence nových násilných demonstrací v období bezprostředně po původním zařazení na seznam nepovažuji za přesvědčivý. Judikatura připomenutá v bodě 73 tohoto stanoviska neukládá Radě, aby při každém prověření uplatnila nové skutečnosti téže povahy, jako jsou skutečnosti, na nichž bylo založeno prvotní zařazení na seznam. Vyžaduje aktualizované prověření s cílem ověřit, zda jsou původní důvody nadále relevantní pro situaci existující k okamžiku ponechání na seznamu.
77. V tomto ohledu Tribunál v bodech 149 až 152 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že dotčené demonstrace se odehrály ve velmi nedávné minulosti, že měly vážné účinky na situaci v Moldavské republice a že tyto účinky neztratily relevanci, jelikož geopolitický kontext se nezměnil a nebylo dosaženo cílů sledovaných omezujícími opatřeními. Tribunál tak posoudil rozpuštění strany ȘOR a neexistenci nových demonstrací v rámci aktuálního prověření situace, aniž by dospěl k závěru, že tyto okolnosti samy o sobě postačují k tomu, aby původní důvody ztratily svou relevanci.
78. Z toho vyvozuji, že čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako nepřípustná v rozsahu, v němž se týká zkreslení skutkového stavu. Ve zbývající části se domnívám, že v rozsahu, v němž vychází z nesprávného právního posouzení, mohl mít Tribunál za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že se situace nezměnila takovým způsobem, že by již nebylo možné vyvodit stejný závěr, pokud jde o zapojení navrhovatelky do činností uvedených v kritériu ii). Čtvrtá část tohoto důvodu se mi proto nejeví jako opodstatněná.
79. S ohledem na výše uvedené mám za to, že druhému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět v rozsahu, v němž Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při použití kritéria ii) tím, že shledal existenci „násilných úmyslů“ dostatečnou k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že podmínka týkající se plánování, řízení, zapojení, usnadňování nebo podpory násilných demonstrací byla splněna. Ve zbývající části je třeba tento důvod částečně zamítnout a částečně odmítnout.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení porušení základních práv
80. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 164 až 167 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že dotčená omezující opatření nepředstavují nepřiměřený zásah do právního státu a její svobody vykonávat politickou činnost a jejího práva na vlastnictví, jakož i její svobody podnikání.
81. Rada a Komise tuto argumentaci zpochybňují.
82. Před posouzením opodstatněnosti tohoto důvodu je třeba posoudit jeho přípustnost. Podle ustálené judikatury musí kasační opravný prostředek přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo předmětný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný. Soudnímu dvoru přísluší, aby případně i bez návrhu ověřil, zda je tento požadavek splněn(33).
83. Mám za to, že v projednávané věci tento požadavek splněn je. Navrhovatelka jasně poukazuje na body 164 až 167 napadeného rozsudku a v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že jí dotčená omezující opatření nezpůsobují obtíže, které by byly nepřiměřené sledovaným cílům. V tomto ohledu se dovolává zejména judikatury ESLP týkající se násilných úmyslů v rámci článku 11 EÚLP a vytýká Tribunálu, že nezohlednil rozpuštění strany ȘOR.
84. Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku dostatečně jasně identifikuje jak kritizované body napadeného rozsudku, tak právní argumenty uplatněné na podporu této kritiky. Je tedy podle mého názoru přípustný.
85. Pokud jde o jeho merito, je třeba připomenout, že přezkum přiměřenosti omezujících opatření zohledňuje široký prostor pro uvážení, který má Rada v oblasti SZBP. Zahrnuje ověření, zaprvé, zda dotčená opatření sledují cíl obecného zájmu uznaný Unií, zadruhé, zda nejsou z hlediska tohoto cíle zjevně nepřiměřená, a zatřetí, zda zjevně nepřekračují rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, a zda tak dotčené osobě neukládají vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřenou zátěž(34). V tomto kontextu je třeba posoudit, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při posuzování přiměřenosti sporných aktů.
86. V projednávané věci měl Tribunál v bodech 163 až 165 napadeného rozsudku za to, že dotčená omezující opatření sledují cíl obecného zájmu spočívající v podpoře moldavských orgánů před destabilizačními činnostmi, které mohou bránit procesu přistoupení Moldavské republiky k Unii. Rovněž dospěl k závěru, že tato opatření byla přiměřená, jelikož se zaměřovala zejména na osoby, které řízením či plánování násilných demonstrací představovaly hrozbu pro demokracii a právní stát v této zemi.
87. Pokud jde o údajně nepřiměřenou povahu těchto opatření, Tribunál v bodě 167 napadeného rozsudku uvedl, že tato opatření nebrání s konečnou platností tomu, aby navrhovatelka pokračovala v opoziční politické činnosti v Moldavské republice. Jako takové jí nezakazovaly plánovat demonstrace proti vládě, pokud zůstávají pokojné a nejsou součástí destabilizačních činností vedených vnějšími aktéry, jako je Ruská federace.
88. Toto posouzení se mi nezdá být stiženo nesprávným právním posouzením. Jak již bylo uvedeno v rámci analýzy čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, sporná opatření nebyla přijata z důvodu příslušnosti navrhovatelky k opoziční politické straně, ale z důvodu jednání, o nichž se má za to, že spadají pod kritérium ii). Nezbavují ji tedy svým samotným účelem možnosti pokračovat ve výkonu dovolené politické činnosti. Nezasahují ani do podstaty jejích základních práv, zejména jejího práva na vlastnictví a svobody podnikání, jelikož jsou omezená, vratná a doprovázená zárukami, které jsou vlastní režimu omezujících opatření(35).
89. Konečně argument, že Tribunál nezohlednil změnu kontextu vyplývající z rozpuštění strany ȘOR, nemůže obstát. Tribunál tuto okolnost výslovně posoudil v bodech 142 až 150 napadeného rozsudku. Jak bylo uvedeno v bodě 77 tohoto stanoviska, Tribunál měl právem za to, že toto rozpuštění nepostačuje k tomu, aby se opatření přijatá vůči navrhovatelce stala bezpředmětnými s ohledem na svůj cíl a kontext a na vlastní chování dotyčné osoby.
90. Na základě těchto úvah navrhuji, aby Soudní dvůr třetí důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného právního posouzení přiměřenosti omezujících opatření a údajného zásahu do základních práv navrhovatelky, zamítl.
Závěr analýzy
91. Z důvodu nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu kritéria ii), navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a v důsledku toho zrušil napadený rozsudek. Jak totiž plyne z bodů 99 a 100 napadeného rozsudku, násilnost demonstrací byla před Tribunálem zpochybňována. Ten přitom neověřil, zda dotčené demonstrace skutečně vedly k činům, které by mohly být klasifikovány jako „násilné“ ve smyslu kritéria ii). Pro zamítnutím žaloby zaměřil svůj přezkum na subjektivní úmysl navrhovatelky, ačkoli takový prvek nespadá pod specifické podmínky tohoto kritéria.
K žalobě podané k Tribunálu
92. Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.
93. Mám za to, že soudní řízení vydat konečné rozhodnutí ve věci nedovoluje. Jak vyplývá z přezkumu druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál nepoužil vhodný právní test za účelem určení, zda bylo splněno kritérium ii). Použití relevantního testu přitom předpokládá přezkum skutkových okolností týkajících se existence „násilných demonstrací nebo jiných násilných činů“ ve smyslu uvedeného kritéria. Tyto skutečnosti podle mého názoru ze spisu předloženého Soudnímu dvoru dostatečně nevyplývají.
94. Jak bylo v tomto ohledu připomenuto v bodě 91 tohoto stanoviska, navrhovatelka zpochybnila právě to, že by demonstrace uváděné Radou mohly být kvalifikovány jako „násilné“ ve smyslu kritéria ii). Za těchto podmínek navrhuji, aby Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu.
K nákladům řízení
95. Vzhledem k tomu, že věc musí být podle mého názoru vrácena zpět Tribunálu, je třeba rozhodnout, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Závěry
96. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 18. prosince 2024, Tauber v. Rada (T-493/23, EU:T:2024:904), se zrušuje.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
1 Původní jazyk: francouzština.
2 Rozhodnutí Rady ze dne 30. května 2023, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2023/891 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku (Úř. věst. 2023, L 140 I, s. 9).
3 Nařízení Rady ze dne 30. května 2023, kterým se provádí nařízení (EU) 2023/888 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku (Úř. věst. 2023, L 140 I, s. 1).
4 Rozhodnutí Rady ze dne 26. dubna 2024, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2023/891 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku (Úř. věst. L, 2024/1242).
5 Prováděcí nařízení Rady ze dne 26. dubna 2024, kterým se provádí nařízení (EU) 2023/888 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku (Úř. věst. L, 2024/1243).
6 Rozhodnutí Rady ze dne 28. dubna 2023 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem destabilizujícím Moldavskou republiku (Úř. věst. 2023, L 115, s. 15).
7 Nařízení Rady ze dne 28. dubna 2023 (Úř. věst. 2023, L 114, s. 1).
8 Viz mimo jiné rozsudky ze dne 15. května 2025, Kiene a další v. Parlament a Rada (C-487/24 P, EU:C:2025:357, bod 21), a ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada (C-696/23 P, C-704/23 P, C-711/23 P, C-35/24 P a C-111/24 P, dále jen „rozsudek Pumpjanskij“, EU:C:2026:245, bod 157).
9 Viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Mamoli Robinetteria v. Komise (C-619/13 P, EU:C:2017:50, bod 117 a citovaná judikatura).
10 Viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 135), a ze dne 29. listopadu 2018, Bank Tejarat v. Rada (C‑248/17 P, EU:C:2018:967, bod 86).
11 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2015, Ezz a další v. Rada (C-220/14 P, EU:C:2015:147, bod 42 a citovaná judikatura).
12 Rozsudek ze dne 15. července 1982 (40/82, EU:C:1982:285). Uvádím, že v dané věci se Soudní dvůr za účelem uznání, že vnitrostátní opatření obsahovalo skryté omezení, opíral o „určité prokázané skutečnosti“, které vedly k závěru, že britská právní úprava skrývala protekcionistický cíl a ve skutečnosti nesměřovala k ochraně zdraví (bod 37). Spojené království zejména zakázalo dovoz vánočních krůt pocházejících z Francie s odvoláním na ochranu zdraví zvířat před newcastleskou chorobou. Soudní dvůr měl nicméně za to, že toto omezení ve skutečnosti nesleduje zdravotní cíl, ale představuje skryté omezení určené k protekcionistickým účelům. Zohlednil zejména skutečnost, že opatření bylo přijato v období před vánočními svátky s cílem omezit francouzské dovozy v důsledku tlaku vyvíjeného britskými výrobci.
13 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. března 2015, Ezz a další v. Rada (C-220/14 P, EU:C:2015:147, bod 42 a citovaná judikatura), a ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise (C-330/15 P, EU:C:2016:601, bod 37).
14 V tomto ohledu viz rozsudek Pumpjanskij (bod 162 a 324). Viz také rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 103), v němž Soudní dvůr připomíná, že „[o] zkreslení se jedná, pokud, aniž byly uplatněny nové důkazy, se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné. Je na žalobcích, aby přesně označili důkazy, jež byly zkresleny, a prokázali pochybení v posouzení, k nimž údajně došlo“.
15 Viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise (C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 65).
16 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi (C-584/10 P, C-593/10 P a C-595/10 P, EU:C:2013:518, body 119 a 124), jakož i ze dne 13. března 2025, Šuvalov v. Rada (C-271/24 P, EU:C:2025:180, bod 38).
17 Rozsudek ze dne 24. září 2019 (T-760/15 a T-636/16, EU:T:2019:669, bod 194).
18 Rozsudek ze dne 21. září 2023 (C-478/21 P, EU:C:2023:685, bod 143).
19 Rozsudek ze dne 25. dubna 2024 (C-308/22, EU:C:2024:350, body 90, 92 a 94).
20 Rozsudek ze dne 27. listopadu 2024 (T-561/21, EU:T:2024:869, body 132 a 137).
21 Rozsudek ze dne 25. dubna 2024 (C‑308/22, EU:C:2024:350).
22 Viz mimo jiné rozsudek ze dne 26. března 2026, UC v. Rada (C-455/24 P, EU:C:2026:253, bod 116 a citovaná judikatura).
23 Viz body 117 až 124 napadeného rozsudku.
24 Viz bod 130 napadeného rozsudku.
25 Podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).
26 Viz ESLP, 15. října 2015, Kudrevičius a další v. Litva [velký senát] (CE:ECHR:2015:1015JUD003755305, bod 92). Obecně k článku 11 EÚLP viz Keller, H., „Artikel 11. Versammlungs- und Vereinigungsfreiheit“, in Frowein/Peukert, Europäische MenschenRechtsKonvention. EMRK-Kommentar, N. P. Engel Verlag, Kehl, 2024, 4. vyd., s. 723 až 759.
27 Viz ESLP, 12. června 2014, Primov a další v. Rusko (CE:ECHR:2014:0612JUD001739106, body 155 a 157). Je třeba rovněž zmínit mimo jiné rozhodnutí ze dne 11. října 2001, Osmani a další v. „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ (CE:ECHR:2001:1011DEC005084199). V této věci organizovali stěžovatelé demonstrace, ačkoli si byli vědomi rizika, že se zvrhnou v nepokoje, vážné výtržnosti a střety s policií. Tyto demonstrace skutečně vyústily v útok na bezpečnostní složky ze strany skupiny vybavené kovovými tyčemi, která házela kameny, balvany, zápalné láhve a slzotvorné granáty. Stěžovatelé na sebe navíc upoutali pozornost radikálními postoji namířenými proti vládě, organizováním skupin demonstrantů, přidělováním úkolů a vydáváním pokynů účastníkům. ESLP v této souvislosti odmítl stížnosti, které k němu byly podány, jako nepřípustné.
28 Ačkoli si uvědomuji, že omezující opatření mají zajišťovací povahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C-402/05 P a C-415/05 P, EU:C:2008:461, bod 358), a nepředstavují tedy trestní sankce, může být užitečné pro čistě analytické účely nahlížet na kritérium ii) analogicky ke skutkové podstatě trestného činu. Ačkoli toto kritérium samo o sobě nemá trestněprávní povahu, jeho formulace vykazuje strukturu, která připomíná skutkovou podstatu trestného činu, což může objasnit postup, který Tribunál podle mého názoru nesprávně zvolil při použití uvedeného kritéria na projednávanou věc. Podle převládajícího názoru ve srovnávacím trestním právu je trestný čin komplexním pojmem, který zahrnuje jak jednání, tedy materiální prvek tohoto činu, tak vnitřní postoj, tedy jeho intelektuální nebo morální prvek (viz Pradel, J., Droit pénal comparé, Dalloz, Paříž, 2008, 3. vyd., s. 62 a 63, jakož i s. 90 a násl., kde je uvedena analýza způsobů, jakými různá vnitrostátní práva pojímají existenci psychologického prvku trestného činu. Viz rovněž Tulkens, F. a van de Kerchove, M., Introduction au droit pénal. Aspects juridiques et criminologiques, Wolters Kluwer, Waterloo, 2007, 8.vyd. s. 358 až 359) V případě zločinů a přečinů se morální prvek skládá ze dvou složek, a to vědomí (sciens) a úmyslu (volens), které tak tvoří trestní úmysl (viz Hennau, C. a Verhaegen, J., ve spolupráci s Spielmanna, D. a Bruyndonckxe, A., Droit pénal général, Bruylant, Brusel, 2003, 3. vyd., s. 320; viz rovněž Spielmann, D. a Spielmann, A., Droit pénal général luxembourgeois, Bruylant, Brusel, 2004, 2. vyd., s. 325).
Na rozdíl od trestního postihu však kritérium ii) neobsahuje žádný odkaz, byť implicitní, na vnitřní postoj a omezuje se na materiální prvek. Mám tedy za to, že Tribunál tím, že provedl striktně teoretickou paralelu mezi kritériem ii) a trestněprávní teorií znaků skutkové podstaty trestného činu, soustředil v projednávané věci svůj přezkum na hledání určité formy mens rea, ačkoli toto kritérium vyžadovalo nejprve charakterizaci actus reus, a sice zejména plánování, řízení nebo podporování demonstrací nebo jiných činů, které měly mít samy o sobě násilnou povahu.
29 Tribunál tak v bodech 117 až 121 napadeného rozsudku zejména na základě důkazů č. 5, 6 a 18 uvedl existenci praktiky spočívající v tom, že strana navrhovatelky vybírá a odměňuje osoby za účast na demonstracích pořádaných touto stranou. Rovněž zohlednil vlastní úlohu navrhovatelky při plánování těchto shromáždění, jakož i existenci zastíracích technik týkajících se financování a přepravy účastníků do Kišiněva (Moldavsko). K těmto důkazům se připojily poznatky vyplývající z důkazu č. 22, uvedeného v bodě 122 napadeného rozsudku, které se týkají zatčení 24 osob a zajištění finančních prostředků určených na financování demonstrací, a dále z důkazů č. 20 a 21, uvedených v bodě 123 téhož rozsudku, podle kterých byli vybráni členové polovojenských skupin, jakož i bývalí vojáci a policejní důstojníci, aby při těchto shromážděních vyvolávali sociální nepokoje.
30 Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
31 Pro úplnost analýzy uvádím, že v bodě 45 svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí, že některé demonstrace, které plánovala jako místopředsedkyně významné opoziční strany, „vedly k násilným činům“. V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem na jednání navrhovatelka upřesnila, že se toto tvrzení týká činů, které kvalifikovala jako „izolované, neplánované a sporadické“.
32 V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C-599/14 P, EU:C:2017:583, bod 46), a ze dne 13. března 2025, PKK v. Rada (C-72/23 P, EU:C:2025:182, bod 106).
33 Viz rozsudek Pumpjanskij (bod 157 a citovaná judikatura).
34 Viz rozsudek Pumpjanskij (bod 229 až 233).
35 V tomto ohledu uvádím, že Tribunál v bodě 164 napadeného rozsudku konstatoval, aniž to navrhovatelka zpochybnila, že tato neuvedla méně omezující opatření umožňující dosáhnout sledovaného cíle se stejnou účinností.