null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
RIMVYDASE NORKUSE
přednesené dne 11. června 2026(1)
Věc C‑312/25 P
EN
proti
Soudnímu dvoru Evropské unie
„ Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Služební řád úředníků Evropské unie – Dávky sociálního zabezpečení – Článek 72 – Společný systém nemocenského pojištění (JSIS) Evropské unie – Pojištění pro případ ,nemoci‘ – Náhrada výdajů na lékařsky asistovanou reprodukci, ať už v souvislosti s onemocněním, nebo mimo kontext onemocnění – Výplatní páska – Účast úředníka v JSIS – Nezměněná sazba příspěvku – Námitka protiprávnosti – Přípustnost – Pravidla týkající se aktivní legitimace – Existence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení úředníka“
I. Úvod
1. Svým kasačním opravným prostředkem se EN (dále jen „navrhovatel“) domáhá, aby Soudní dvůr zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 13. února 2025, EN v. Soudní dvůr Evropské unie(2) (dále jen „napadené usnesení“). V tomto usnesení Tribunál prohlásil za nepřípustnou z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu navrhovatele podanou na základě článku 270 SFEU, jejímž předmětem bylo zrušení jeho výplatní pásky za prosinec 2023 a všech následujících měsíčních výplatních pásek v rozsahu, v němž se týkají jeho příspěvku do Společného systému nemocenského pojištění (JSIS) Evropské unie.
2. Úředníci unijních orgánů jsou v rámci systému JSIS pojištěni pro případ „nemoci“ a jsou povinni za toto pojištění platit příspěvek. V roce 2023 byl systém JSIS rozšířen tak, aby pokrýval část nákladů na lékařsky asistovanou reprodukci, a to jak v případě, že souvisí s nějakým onemocněním, tak i mimo tento kontext(3). Navrhovatel se domnívá, že jelikož systém JSIS pojišťuje své účastníky pro případ „nemoci“, je povinnost platit příspěvek do tohoto systému za účelem financování elektivních léčebných zákroků nebo procedur, které nesouvisejí s žádným onemocněním, v rozporu mimo jiné se Služebním řádem úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“)(4). Proto mimo jiné tvrdí, že jeho výplatní páska za prosinec 2023 představuje akt nepříznivě zasahující jak do jeho finančních zájmů, tak jeho nemajetkových zájmů, neboť z ní vyplývá jeho povinnost platit příspěvky do systému JSIS, a tedy přispívat k nezákonným úhradám.
3. Tribunál dospěl mimo jiné k závěru, že žaloba navrhovatele nebyla namířena proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jeho finančních a nemajetkových zájmů, neboť sazba jeho příspěvku do systému JSIS zůstala nezměněna i přes novelu z roku 2023, která rozšířila rozsah pojistného krytí v rámci tohoto systému. Kromě toho tato novela rozlišila mezi pravidly pro úhradu léčebných nákladů a pravidly, která stanoví výši příspěvku úředníků do systému JSIS. Tribunál rovněž dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal, že by rozšířený rozsah pojistného krytí ohrozil finanční rovnováhu systému JSIS.
4. Tento kasační opravný prostředek nastoluje novou právní otázku týkající se aktivní legitimace v případech týkajících se veřejné služby, a konkrétně existence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení úředníka, a to v kontextu změny pravidel pro úhradu léčebných nákladů v rámci systému JSIS, když sazba příspěvku úředníka do tohoto systému zůstává nezměněna, a tudíž se v jeho výplatní pásce neodráží.
II. Právní rámec
5. Článek 72 odst. 1 služebního řádu, který spadá pod kapitolu 2 hlavy V, nadepsanou „Dávky sociálního zabezpečení“, stanoví:
„Úředník [...] [je] pojištěn[...] pro případ nemoci až do výše 80 % vzniklých nákladů a na základě pravidel vypracovaných společnou dohodou mezi orgány oprávněnými ke jmenování v rámci příslušných orgánů po projednání s výborem pro služební řád. [...]
[...]
Orgány oprávněnými ke jmenování v rámci příslušných orgánů mohou na základě pravidel uvedených v prvním pododstavci svěřit jednomu orgánu ze svého středu pravomoc stanovit pravidla upravující náhradu výdajů [...]
Jednu třetinu příspěvku nezbytného k zajištění tohoto krytí hradí úředník, ale jeho účast nesmí přesáhnout 2 % jeho základního platu.“
6. Pro účely vymezení podmínek pro použití článku 72 služebního řádu přijaly orgány Společná pravidla týkající se nemocenského pojištění úředníků Evropských společenství (dále jen „společná pravidla“)(5).
7. Článek 1 společných pravidel stanoví:
„Na základě článku 72 služebního řádu se tímto zřizuje společný systém nemocenského pojištění orgánů Evropských společenství (JSIS). V rámci limitů a za podmínek stanovených v těchto pravidlech a v souladu s obecnými prováděcími předpisy přijatými na základě článku 52 těchto pravidel zaručuje [JSIS] osobám, na které se vztahuje, náhradu výdajů vzniklých v důsledku nemoci, úrazu nebo hospitalizace a výplatu příspěvku na pohřebné.
Příjemci jsou účastníci [JSIS] a osoby zahrnuté do jejich pojištění.
[...]“
8. Článek 2 společných pravidel, nadepsaný „Účast“, stanoví:
„1. Účastníky [JSIS] jsou:
– stálí úředníci,
[...]“
9. Článek 3 společných pravidel, nadepsaný „Příspěvky“, stanoví:
„1. Výše příspěvku do [JSIS] činí 5,1 % základního platu [...], přičemž jednu třetinu hradí účastníci a dvě třetiny hradí příslušné orgány nebo agentury.
[...]“
10. Článek 52 odst. 1 společných pravidel stanoví:
„Podle čl. 72 odst. 1 třetího pododstavce služebního řádu zmocní orgány [Evropskou] komisi, aby prostřednictvím obecných prováděcích předpisů stanovila pravidla pro úhradu nákladů s cílem chránit finanční rovnováhu [JSIS] a dodržovat zásadu sociálního zabezpečení, z níž vychází čl. 72 odst. 1 první pododstavec služebního řádu.“
11. Dne 2. července 2007 přijala Komise rozhodnutí C(2007) 3195 , kterým se stanoví obecná prováděcí opatření pro úhradu léčebných nákladů (dále jen „obecná prováděcí opatření“). Kapitola 7 hlavy II obecných prováděcích opatření byla nazvána „Těhotenství, hospitalizace a neplodnost“ a v bodě 3 mimo jiné stanovila úhradu některých nákladů na léčbu a služby související s neplodností, která je spojena s patologickým stavem účastníka systému JSIS nebo jeho manžela či manželky či partnera či partnerky, a to za určitých stanovených podmínek.
12. Dne 17. listopadu 2023 přijala Komise rozhodnutí 7673. Článek 1 tohoto rozhodnutí stanoví:
„Příloha [obecných prováděcích opatření] se mění takto:
a) V hlavě II kapitole 7 se nadpis nahrazuje tímto zněním:
‚Kapitola 7 – Těhotenství, hospitalizace a léčba neplodnosti (včetně [lékařsky asistované] reprodukce)‘.
b) V hlavě II kapitole 7 se bod 3 nahrazuje tímto zněním:
‚3. Hrazená léčba a služby související s léčbou neplodnosti (včetně [lékařsky asistované] reprodukce)
Léčebné zákroky a služby v oblasti plodnosti a lékařsky asistované reprodukce, ať už souvisejí s onemocněním, nebo nikoli, mohou být hrazeny za podmínek stanovených v tomto oddíle, a to za předpokladu, že nesouvisí s dobrovolným zákrokem ke sterilizaci, který v minulosti mohl podstoupit kterýkoli z budoucích rodičů.
[...][‘]
[...]“
III. Skutečnosti předcházející sporu a řízení před Tribunálem
13. Navrhovatel, EN, je úředníkem Soudního dvora Evropské unie (dále jen „odpůrce“).
14. Dne 26. února 2024 podal navrhovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, v níž požadoval zrušení své výplatní pásky za prosinec 2023 a všech následujících měsíčních výplatních pásek v části, která se týká jeho příspěvku do systému JSIS. Na podporu této stížnosti vznesl navrhovatel námitku protiprávnosti rozhodnutí 7673, konkrétně jeho čl. 1 písm. b), a v rozsahu nezbytném také čl. 72 odst. 1 čtvrtého pododstavce služebního řádu a čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce společných pravidel.
15. Ve své stížnosti navrhovatel tvrdil, že čl. 1 písm. b) rozhodnutí 7673, který stanoví náhradu některých nákladů i v případě, že neexistuje patologický stav, porušuje čl. 72 odst. 1 služebního řádu a nepříznivě se dotýká jeho finančních a nemajetkových zájmů. Navrhovatel uvedl, že v souladu s čl. 72 odst. 1 služebního řádu je systém JSIS a příspěvky, z nichž je financován, určen k zajištění pojistného krytí pro případ „nemoci“. Podpůrně navrhovatel namítal, že čl. 1 písm. b) rozhodnutí 7673 vede k nerovnému zacházení, není dostatečně odůvodněn, představuje zjevné pochybení a porušuje článek 1, článek 2, čl. 3 odst. 2 písm. b) a článek 24 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Navrhovatel navíc tvrdil, že Komise překročila své pravomoci.
16. Dne 19. dubna 2024 dospěl výbor Soudního dvora pověřený vyřizováním stížností k závěru, že stížnost nebyla namířena proti aktu, který by nepříznivě zasahoval do právního postavení navrhovatele, a proto jeho stížnost odmítl jako nepřípustnou.
17. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. července 2024 podal navrhovatel žalobu na neplatnost dotčených výplatních pásek a rozhodnutí výboru Soudního dvora pověřeného vyřizováním stížností, jímž byla jeho stížnost odmítnuta.
18. Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. září 2024 vznesl odpůrce námitku nepřípustnosti na základě dvou důvodů. Odpůrce namítal, že neexistuje žádný akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatele ve smyslu čl. 90 odst. 2 a článku 91 služebního řádu, a dále že navrhovatel nemá na řízení právní zájem.
19. V napadeném usnesení Tribunál odmítl žalobu podanou navrhovatelem na základě prvního důvodu námitky nepřípustnosti vznesené odpůrcem. Tribunál tedy rozhodl, že žaloba navrhovatele nebyla podána proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení.
20. Dne 30. dubna 2025 podal navrhovatel u kanceláře Soudního dvora projednávaný kasační opravný prostředek.
IV. Návrhová žádání
21. Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:
– napadené usnesení zrušil;
– uložil Soudnímu dvoru Evropské unie náhradu nákladů řízení.
22. Odpůrce navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný;
– uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.
23. Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel jediný důvod kasačního opravného prostředku. Tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že jeho výplatní páska za prosinec 2023 nepříznivě nezasahuje do jeho právního postavení(6).
24. Jediný důvod kasačního opravného prostředku se skládá z několika argumentů. S ohledem na žádost Soudního dvora se ve svém stanovisku v této věci omezím převážně na hlavní argument jediného důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného navrhovatelem, který se týká bodů 31 až 35, 38 a 41 napadeného usnesení. Pro úplnost se krátce vyjádřím k argumentům, které navrhovatel vznesl ohledně bodu 42 napadeného usnesení.
V. Posouzení
A. Argumenty účastníků řízení
25. Navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že nemá aktivní legitimaci k podání žaloby proti výplatní pásce za prosinec 2023. Podle navrhovatele zní „ústřední teze Tribunálu“ v napadeném usnesení(7) takto: vzhledem k tomu, že sazba jeho příspěvku do systému JSIS zůstala nezměněna a jeho výplatní páska za prosinec 2023 nevykazovala žádné zjevné změny, nepředstavuje tato výplatní páska akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.
26. Navrhovatel mimo jiné tvrdí, že existence judikatury, podle níž má úředník zájem na podání žaloby v případě, že opatření jasně vyplývá z obsahu výplatní pásky(8), nemůže odůvodnit – na základě úvahy a contrario – závěr, že nemá aktivní legitimaci k napadení protiprávní povinnosti platit příspěvek, pokud se jeho výše nezměnila.
27. Navrhovatel se domnívá, že z bodu 41 napadeného usnesení vyplývá, že dokud se sazba příspěvku do systému JSIS nezmění, může Komise přijmout jakékoli rozhodnutí ohledně rozsahu výdajů způsobilých k úhradě, včetně rozhodnutí o úhradě výdajů na elektivní zákroky, aniž by hrozilo riziko podání žaloby ze strany účastníků systému. Podle navrhovatele je ústřední teze Tribunálu v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora(9), neboť upřednostňuje formu před obsahem a má za následek částečné odklonění příspěvků určených na nemocenské pojištění na elektivní zákroky.
28. Navrhovatel tvrdí, že na rozdíl od závěru Tribunálu v bodě 42 napadeného usnesení se pro dokázání aktivní legitimace v projednávané věci od něj nevyžaduje, aby prokázal, že rozhodnutí 7673 ohrožuje finanční rovnováhu JSIS, ani že by toto rozhodnutí mohlo mít dopad na budoucí příspěvky či na úhradu jiných léčebných nákladů. Stačí, že je povinen financovat protiprávní úhradu nákladů ze svých příspěvků. V každém případě bude mít rozšíření krytí v rámci systému JSIS na elektivní lékařské zákroky nevyhnutelně negativní dopad na rozpočet vyčleněný na výdaje spojené s nemocí.
29. Odpůrce tvrdí, že Tribunál správně rozhodl, že nedošlo k žádnému aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení navrhovatele, jelikož sazba příspěvku do systému JSIS zůstala po vstupu rozhodnutí 7673 v platnost nezměněna. Toto rozhodnutí nemělo pro navrhovatele žádné finanční důsledky, které by se projevily v jeho výplatní pásce. Podle odpůrce se rozhodnutí 7673 netýká sazby příspěvku do systému JSIS, nýbrž mění obecná prováděcí opatření, která stanoví obecná prováděcí ustanovení pro úhradu léčebných nákladů. Rozhodnutí 7673 tedy nevytvořilo závazné právní účinky, které by mohly přímo a bezprostředně zasáhnout do zájmů navrhovatele tím, že by podstatným způsobem měnilo jeho právní postavení, které by se projevilo v jeho výplatní pásce.
B. Analýza
30. V souladu s článkem 270 SFEU musí unijní úředník předložit spor mezi ním a Unií Soudnímu dvoru Evropské unie ve lhůtách a za podmínek stanovených ve služebním řádu. Pokud jde o pravidla týkající se aktivní legitimace, čl. 90 odst. 2 služebního řádu stanoví, že každá osoba, na kterou se vztahuje služební řád, se může obrátit na orgán oprávněný ke jmenování se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká. Článek 91 odst. 1 služebního řádu stanoví, že Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat ve všech sporech mezi Unií a každou osobou, na kterou se vztahuje tento služební řád, týkajících se zákonnosti opatření, jež se této osoby nepříznivě dotýkají ve smyslu čl. 90 odst. 2. Podle judikatury Soudního dvora do právního postavení nepříznivě zasahují ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu pouze akty nebo opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení(10).
31. Pojem „opatření, které se [osoby] nepříznivě dotýká“ ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu totiž musí být vykládán široce a musí být chápán jako jakýkoli akt, který může přímo zasáhnout do určité právní situace. Pro určení, zda má určitý akt takové účinky, je třeba vycházet z podstaty tohoto aktu a posoudit uvedené účinky podle takových objektivních kritérií, jako je obsah tohoto aktu, případně s přihlédnutím k souvislostem přijetí tohoto aktu, jakož i pravomocem orgánu, jenž je jeho autorem(11).
32. Téměř žádný, či vůbec žádný důraz se neklade na povinnost prokázat, že opatření podstatným způsobem mění právní postavení úředníka v případě, že tento úředník prokáže zájem na podání žaloby. V tomto ohledu je v případě změny právního postavení úředníka závažnost či rozsah této změny irelevantní. Právní zásada de minimis non curat lex se v tomto kontextu neuplatňuje, a v tomto ohledu je důkazní břemeno týkající se aktivní legitimace nízké.
33. Pokud jde konkrétně o výplatní pásky, podle judikatury Soudního dvora může výplatní páska představovat opatření, které se úředníka nepříznivě dotýká ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a proto může být předmětem stížnosti a případně i žaloby(12). Individuální i obecná opatření, která se úředníka nepříznivě dotýkají, se mohou poprvé projevit až v jeho výplatní pásce po zavedení těchto opatření.
34. Pokud jde o obecná opatření, úředníci často napadají výplatní pásku za konkrétní měsíc a incidenčně vznesou námitku protiprávnosti podle článku 277 SFEU ve vztahu k těmto opatřením, aby mimo jiné zajistili dodržení lhůt pro podání stížnosti a zahájení soudního řízení(13) (14). V takových případech nejde o to, zda je výplatní páska jako taková v souladu s právními předpisy, ale zda je v souladu s právními předpisy v tom smyslu, že na jednotlivce uplatňuje obecně závazné opatření(15). Aby byla taková žaloba přípustná, sporná výplatní páska musí tudíž odrážet rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování uplatnit na úředníka(16) toto obecné opatření poprvé(17).
35. Podle článku 277 SFEU platí, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu. Článek 277 SFEU je výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníku řízení právo incidenčně napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které je mu určeno, platnost aktů s obecnou působností, které tvoří právní základ tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby, musí být akt, jehož protiprávnost je namítána, přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby. V souvislosti se žalobami na neplatnost podanými proti individuálním rozhodnutím tak Soudní dvůr připustil, že předmětem námitky protiprávnosti mohou právoplatně být ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní spojitost s takovýmito rozhodnutími(18).
36. Vzhledem k tomu, že námitka protiprávnosti podle článku 277 SFEU má však pouze incidenční povahu, má zjištění, že příslušná žaloba je nepřípustná – v projednávaném případě žaloba podaná na základě čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu – za následek nepřípustnost i této námitky protiprávnosti(19). O přípustnosti žaloby podané na základě služebního řádu tedy nerozhoduje opodstatněnost námitky protiprávnosti.
37. V rámci žaloby, jejímž předmětem je mimo jiné zrušení výplatní pásky za prosinec 2023, vznesl navrhovatel námitku protiprávnosti rozhodnutí 7673, konkrétně jeho čl. 1 písm. b), a v rozsahu nezbytném také čl. 72 odst. 1 čtvrtého pododstavce služebního řádu a čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce společných pravidel(20).
38. Nyní se budu zabývat přípustností žaloby navrhovatele podle čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu.
39. Z bodů 31 až 35, 38 a 41 napadeného usnesení a z jimi citované judikatury(21) jasně vyplývá, že Tribunál dospěl k závěru, že navrhovatel nemá aktivní legitimaci mimo jiné z důvodu neexistence aktu, který by se ho nepříznivě dotýkal, jelikož rozhodnutí 7673 nevedlo k žádné změně sazby jeho příspěvku do systému JSIS, která by se promítla do jeho výplatní pásky za prosinec 2023. V rámci svého posouzení odkázal Tribunál na judikaturu, v níž tento soud rozhodl, že úředník je oprávněn napadnout svou první výplatní pásku po vstupu v platnost aktu s obecnou působností, který mění peněžní nároky určité abstraktně definované kategorie úředníků, pokud tato výplatní páska odráží provedení tohoto aktu. Podle této judikatury je dotčená výplatní páska nutně odrazem – ve vztahu ke svému adresátovi – přijetí individuálního administrativního rozhodnutí s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy dotyčného úředníka(22).
40. Je třeba hned na úvod zdůraznit, že Tribunál se neopíral o judikaturu citovanou v bodech 32 a 33 napadeného usnesení k tomu, aby automaticky vyloučil možnost existence aktu nebo opatření, které se nepříznivě dotýkají finančních zájmů úředníka(23), a to ani v případě, že dotčená výplatní páska jeho existenci poprvé jasně neuvádí. S odkazem na tuto judikaturu Tribunál pouze připomněl „klasický scénář“, na němž může být aktivní legitimace založena, a sice situaci, kdy se dopady aktu s obecnou působností odráží ve výplatní pásce úředníka(24). Z bodů 34 a 35 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál dospěl k závěru, že v projednávaném případě tento faktický scénář nenastal.
41. Navíc na rozdíl od argumentu navrhovatele uvedeného v bodech 25 až 27 tohoto stanoviska, Tribunál nezaložil své posouzení nedostatku aktivní legitimace pouze na skutečnosti, že sazba příspěvku (navrhovatele) do systému JSIS se po vstupu rozhodnutí 7673 v platnost nezměnila(25).
42. Je třeba zdůraznit, že ačkoli se Tribunál touto otázkou podrobněji nezabýval, v bodě 41 napadeného usnesení přesvědčivě vysvětlil právní důvody, proč skutečnost, že po přijetí rozhodnutí 7673 nedošlo ke změně sazby příspěvku do systému JSIS, měla v projednávaném případě a pro rozhodnutí uvedeného soudu o nedostatku aktivní legitimace zvláštní význam.
43. Tribunál přičítal skutečnost, že po přijetí rozhodnutí 7673 nedošlo ke změně sazby příspěvku do systému JSIS, právním předpisům, na nichž je systém JSIS založen, a zejména rozlišení mezi, na jedné straně, pravidly stanovenými v čl. 72 odst. 1 čtvrtém pododstavci služebního řádu a v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci Společných pravidel týkajících se sazby příspěvku do JSIS(26), a na druhé straně pravidly týkajícími se vymezení výdajů způsobilých k úhradě v rámci JSIS. Z rozlišení, které Tribunál učinil ohledně těchto různých pravidel(27), jasně vyplývá, že tento soud zohlednil mimo jiné jak obsah rozhodnutí 7673, tak právní kontext, v němž bylo přijato(28).
44. Z bodu 41 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál dospěl k závěru, že mezi sazbou příspěvku úředníka do systému JSIS a rozsahem náhrad podle obecných prováděcích opatření neexistuje přímá právní souvislost(29). V tomto ohledu je nesporné, že sazba příspěvku, kterou navrhovatel hradil do JSIS, zůstala po přijetí rozhodnutí 7673 nezměněna. Současná sazba příspěvku do systému JSIS je stanovena na 5,1 % základního platu úředníka, přičemž jednu třetinu (1,7 %) hradí úředník. Ačkoli sazba příspěvku podle čl. 72 odst. 1 čtvrtého pododstavce služebního řádu, kterou hradí úředník, nesmí přesáhnout 2 %, byla společnými pravidly, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2005, stanovena na 1,7 % a od té doby se nezměnila.
45. Kromě toho by v souladu s právním kontextem, v němž projednávaný případ nastal, změna sazby příspěvků úředníků do systému JSIS nad současnou úroveň 1,7 % až do maximální výše 2 % vyžadovala novelizaci společných pravidel, zatímco změna sazby příspěvků úředníků do tohoto systému nad úroveň 2 % by vyžadovala novelizaci služebního řádu. Takové změny nelze zavést pouhou úpravou pravidel pro úhradu nákladů v rámci obecných prováděcích opatření, jak tomu bylo v případě rozhodnutí 7673. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná přímá právní souvislost mezi výší příspěvku úředníka do systému JSIS a rozsahem nároku na úhradu léčebných nákladů podle obecných prováděcích opatření, domnívám se, že Tribunál správně rozhodl, že navrhovatel neprokázal existenci aktu, který by se ho nepříznivě dotýkal.
46. Zjednodušeně řečeno, rozhodnutí 7673 nemohlo přímo a bezprostředně zasáhnout do zájmů navrhovatele tím, že by podstatným způsobem měnilo jeho právní postavení. Aby k takové změně došlo, musela by být přijata další opatření, jimiž by se pozměnila společná pravidla nebo služební řád.
47. Dopady rozhodnutí 7673 na právní postavení navrhovatele, ať už finanční či nemajetkové, jsou tedy příliš vzdálené nebo nepřímé na to, aby naplňovaly podmínky pro aktivní legitimaci stanovené v čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2 služebního řádu. Domnívám se proto, že Tribunál se v bodech 31 až 35, 38 a 41 napadeného usnesení nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že rozhodnutí 7673 nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatele.
48. Rovněž se domnívám, že Tribunál v bodě 42 napadeného usnesení správně odmítl tvrzení(30) navrhovatele, že má aktivní legitimaci z důvodu údajného negativního dopadu, který by v budoucnu měla pro systém JSIS úhrada předmětné lékařské péče v projednávané věci, neboť na podporu tohoto tvrzení nepředložil žádné důkazy, nýbrž se opíral pouze o domněnky či hypotetické důsledky. Podle mého názoru nemůže navrhovatel bez jakéhokoli důkazu pouze tvrdit, že rozšíření pojistného krytí na tuto léčbu nutně vede k zatížení rozpočtu vyčleněného na léčbu nemocí.
49. Pro úplnost bych ještě dodal, že Komise v bodě 6 odůvodnění rozhodnutí 7673 uvedla, že omezený počet příjemců úhrady nákladů na lékařsky asistovanou reprodukci mimo kontext onemocnění neohrozí finanční rovnováhu rozpočtu JSIS. Komise navíc v bodě 5 odůvodnění uvedeného rozhodnutí poukázala na administrativní úspory, kterých by bylo možné dosáhnout zahrnutím těchto úhrad do systému JSIS(31). Z těchto bodů odůvodnění jasně vyplývá, že Komise při rozšíření pojistného krytí v rámci systému JSIS na lékařsky asistovanou reprodukci mimo kontext onemocnění(32) zaujala velmi opatrný a uvážlivý přístup a zdůrazňuje omezené, případně žádné skutečné náklady spojené s takovou úhradou. Navíc na rozdíl od tvrzení navrhovatele neexistuje sebemenší náznak toho, že by se v budoucnu krytí v rámci systému JSIS rozšířilo například na „elektivní kosmetickou chirurgii“ nebo že by byly hrazeny náklady spojené s lékařsky asistovanou reprodukcí mimo kontext onemocnění na úkor úhrady jiných nákladů na zdravotní péči. Neexistují tedy žádné důkazy o tom, že by rozhodnutí 7673 mohlo sloužit jako jakýsi precedent pro taková rozšíření.
50. Navíc i když nelze vyloučit, že celkový nárůst léčebných nákladů hrazených v rámci systému JSIS by mohl v budoucnu vést ke změně pravidel týkajících se sazby příspěvků do tohoto systému, tato možnost nemá žádný přímý ani bezprostřední význam a v současné době nezakládá pro navrhovatele aktivní legitimaci podle čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu k napadení rozhodnutí 7673(33). Kromě toho tím, že se navrhovatel opírá o údajný budoucí dopad úhrady nákladů spojených s lékařsky asistovanou reprodukcí mimo kontext onemocnění na systém JSIS, implicitně uznává, že jeho zájmy nejsou přímo a bezprostředně dotčeny.
51. Navrhovatel rovněž tvrdí(34), co se týče bodu 42 napadeného usnesení, že jelikož je povinen financovat protiprávní úhradu nákladů, nemusí pro prokázání aktivní legitimace dokazovat, že je ohrožena(35) finanční rovnováha JSIS.
52. Je třeba zdůraznit, že navrhovatel ve všech svých podáních zpochybňuje skutečnost, že z napadeného usnesení vyplývá, že pokud se nezvýší sazba jeho příspěvku do systému JSIS, nemůže napadnout protiprávní povinnost platit tento příspěvek(36). Toto obecné tvrzení, stejně jako konkrétnější argument vznesený v souvislosti s bodem 42 napadeného usnesení, zjevně zaměňuje věcnou stránku žaloby s její přípustností. V napadeném usnesení Tribunál zkoumal přípustnost žaloby navrhovatele v návaznosti na námitku nepřípustnosti vznesenou Soudním dvorem. V takových případech se k meritu věci, a tedy v projednávaném případě k otázce legality rozhodnutí 7673, přistupuje pouze tehdy, je-li daná žaloba shledána přípustnou(37).
53. Pokud se nepodaří překonat počáteční překážku v podobě přípustnosti, stává se v zásadě zkoumání žaloby ve věci samé nadbytečným. Skutečnost, že se takové zkoumání neprovádí, není nežádoucím vedlejším důsledkem pravidel týkajících se aktivní legitimace ani odepřením účinné soudní ochrany, nýbrž výsledkem vědomého rozhodnutí unijního normotvůrce(38) zajistit dostatečnou blízkost mezi účastníkem řízení a předmětem sporu, čímž se zabrání soudním sporům, které nemají žádný zjevný užitek pro ochranu práv a zájmů účastníka řízení. Kdybychom z pravidel týkajících se aktivní legitimace, za která se navrhovatel(39) zasazuje, vyvodili jejich logické závěry, mohlo by to potenciálně otevřít cestu k podávání žalob ve veřejném zájmu nebo k actio popularis ze strany každého unijního úředníka, který přispívá do unijního rozpočtu placením daně z příjmů nebo sociálního pojištění(40) a který chce zpochybnit legalitu rozpočtových výdajů Unie. Články 90 a 91 služebního řádu a související judikatura takovou možnost jednoznačně vylučují. Navíc se domnívám, třebaže nesouhlasím s tvrzením navrhovatele, že uvedená pravidla týkající se aktivní legitimace omezují právo na účinnou soudní ochranu zaručené článkem 47 Listiny(41), že jsou v souladu s čl. 52 odst. 1 této Listiny, jelikož jsou stanovena zákonem(42), a že respektují podstatu tohoto práva(43) i zásadu proporcionality.
VI. Závěry
54. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že argumenty navrhovatele týkající se bodů 31 až 35, 38, 41 a 42 usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 13. února 2025, EN v. Soudní dvůr Evropské unie (T‑366/24, EU:T:2025:164), je třeba odmítnout jako neopodstatněné.
1– Původní jazyk: angličtina.
2– T‑366/24, EU:T:2025:164.
3– Rozhodnutí Komise C(2023) 7673 final ze dne 17. listopadu 2023, kterým se mění rozhodnutí C(2007) 3195, kterým se stanoví obecná prováděcí opatření pro úhradu léčebných nákladů (dále jen „rozhodnutí 7673“).
4– Podle navrhovatele zaručuje rozhodnutí 7673 „každé plodné a zdravé osobě právo na to, aby systém JSIS hradil náklady na odběr a dlouhodobé uchovávání jejích gamet za účelem budoucí lékařsky asistované reprodukce“.
5– Společná pravidla, která byla jménem Soudního dvora Evropské unie podepsána jeho předsedou a vedoucím soudní kanceláře dne 24. listopadu 2005, vstoupila v platnost dne 1. prosince 2005.
6– V bodech 17 až 25 napadeného usnesení Tribunál mimo jiné konstatoval, že předmětem řízení před ním může být pouze výplatní páska navrhovatele za prosinec 2023. Tribunál navíc rozhodl, že následné výplatní pásky navrhovatele představovaly pouze potvrzující akty, a nemohly proto být předmětem žaloby na neplatnost. Tribunál rovněž rozhodl, že rozhodnutí výboru Soudního dvora pověřeného vyřizováním stížností ze dne 19. dubna 2024, jímž byla stížnost navrhovatele odmítnuta, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. V projednávaném kasačním opravném prostředku navrhovatel napadá rozhodnutí Tribunálu o nepřípustnosti jeho žaloby týkající se výplatních pásek za období po prosinci 2023. Uznává však závěr Tribunálu v bodech 18 až 20, 23 a 24 napadeného usnesení, že rozhodnutí uvedeného soudu o nepřípustnosti těchto výplatních pásek nemá vliv na jeho práva a zájmy. Kasační opravný prostředek navrhovatele se tedy týká bodů 28 až 51 napadeného usnesení a vztahuje se výhradně k rozhodnutí Tribunálu ohledně jeho výplatní pásky za prosinec 2023.
7– Viz body 31 až 35 a 38 napadeného usnesení.
8– Viz judikatura citovaná v bodě 32 napadeného usnesení.
9– Rozsudky ze dne 15. prosince 2022, Picard v. Komise (C‑366/21 P, EU:C:2022:984, bod 96 a citovaná judikatura), a ze dne 12. prosince 2024, DD v. FRA (C‑130/22 P, EU:C:2024:1018, bod 73 a citovaná judikatura).
10– Rozsudek ze dne 27. listopadu 2025, Heßler v. Komise (C‑137/24 P, EU:C:2025:918, body 30 a 31 a citovaná judikatura). Opatření je kvalifikováno jako „akt nepříznivě zasahující do právního postavení“ úředníka nejen tehdy, když porušuje nebo ovlivňuje subjektivní právo, které mu bylo přiznáno, ale obecně pokud podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ, C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 49). V uvedeném rozsudku Soudní dvůr dospěl k závěru, že rozhodnutí o zbavení unijního úředníka trestněprávní imunity v rámci vnitrostátního trestního řízení je „aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení“ pro účely služebního řádu. Soudní dvůr rozhodl, že otázka, zda dané opatření přiznává dotčeným osobám subjektivní právo, není pro tuto kvalifikaci relevantní.
11– Rozsudek ze dne 12. prosince 2024, DD v. FRA (C‑130/22 P, EU:C:2024:1018, bod 73 a citovaná judikatura).
12– Rozsudky ze dne 25. května 2000, Kögler v. Soudní dvůr (C‑82/98 P, EU:C:2000:282, bod 47 a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament (262/80, EU:C:1984:18, bod 4).
13– Viz čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 3 služebního řádu. Viz rovněž rozsudek ze dne 23. dubna 2008, Pickering v. Komise (F‑103/05, EU:F:2008:45, body 75 a 76).
14– V rozsudku ze dne 18. dubna 2024 ve věci Dumitrescu a další v. Komise a Soudní dvůr (C‑567/22 P až C‑570/22 P, EU:C:2024:336) zrušil Soudní dvůr na základě námitky protiprávnosti rozhodnutí unijních orgánů, jimiž byl některým úředníkům přiznán nárok na paušální náhradu odpovídající nákladům na cestu podle čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce přílohy VII služebního řádu. Soudní dvůr rovněž zrušil jejich výplatní pásky za červen a červenec 2014, jelikož se v nich daná rozhodnutí promítla poprvé. Pro upřesnění viz rozsudek ze dne 15. června 2022, Dumitrescu a Schwarz v. Komise (T‑531/16, EU:T:2022:362, body 8, 21 a 25).
15– Rozsudek ze dne 12. prosince 2019, Tàpias v. Rada (T‑527/16, EU:T:2019:856, body 35 a 36 a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne 23. dubna 2008, Pickering v. Komise (F‑103/05, EU:F:2008:45, body 72 až 76).
16– Rozsudek ze dne 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament (262/80, EU:C:1984:18, bod 4).
17– Rozsudek ze dne 12. prosince 2019, Tàpias v. Rada (T‑527/16, EU:T:2019:856, body 37, 38 a 51 až 53 a citovaná judikatura).
18– Rozsudek ze dne 27. dubna 2023, HC v. Komise (C‑102/22 P, EU:C:2023:351, body 63 až 66 a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva (C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 19 a citovaná judikatura). V kontextu výplatních pásek viz rozsudek ze dne 4. října 2018, Tataram v. Komise (T‑546/16, EU:T:2018:644, bod 49). Tento soud odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost výplatní pásky úředníka mimo jiné z toho důvodu, že námitka protiprávnosti byla vznesena ve vztahu k aktu, který neměl žádný vliv na řešení sporu a neměl s ním žádnou přímou právní souvislost.
19– Rozsudek ze dne 12. prosince 2019, Tàpias v. Rada (T‑527/16, EU:T:2019:856, bod 50 a citovaná judikatura). Obdobně viz rozsudek ze dne 5. března 2020, Credito Fondiario v. SRB (C‑69/19 P, EU:C:2020:178, bod 64 a citovaná judikatura), a usnesení ze dne 28. června 1993, Donatab a další v. Komise (C‑64/93, EU:C:1993:266, body 19 a 20 a citovaná judikatura).
20– V replice v rámci tohoto řízení o kasačním opravném prostředku navrhovatel tvrdil, že odpůrce a Tribunál nesprávně vyložili skutkovou podstatu jeho žaloby. Zdůraznil, že jeho námitka protiprávnosti se nevztahuje pouze na rozhodnutí 7673, ale na vzájemném spojení tohoto rozhodnutí, čl. 72 odst. 1 čtvrtého pododstavce služebního řádu a čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce společných pravidel. Je však třeba zdůraznit, že ve svých podáních před Tribunálem navrhovatel tvrdil, že údajná protiprávnost vyplývá výlučně z rozhodnutí 7673, a nikoli ze služebního řádu či společných pravidel. V této souvislosti navrhovatel uvedl, že námitku protiprávnosti rozšířil i na tato opatření pouze „pro jistotu“. V bodě 49 napadeného usnesení Tribunál dospěl k závěru, že i kdyby bylo rozšíření námitky protiprávnosti na čl. 72 odst. 1 čtvrtý pododstavec služebního řádu a čl. 3 odst. 1 první pododstavec společných pravidel přípustné, nemělo by toto rozšíření vliv na rozhodnutí tohoto soudu uvedené v bodech 34, 35 a 41 napadeného usnesení.
21– Usnesení ze dne 26. září 2022, OO v. EIB (T‑134/22, EU:T:2022:616, bod 20 a citovaná judikatura), rozsudky ze dne 12. prosince 2019, Tàpias v. Rada (T‑527/16, EU:T:2019:856, bod 37), a ze dne 28. června 2006, Grünheid v. Komise (F‑101/05, EU:F:2006:58, bod 43).
22– Viz zejména rozsudek ze dne 12. prosince 2019, Tàpias v. Rada (T‑527/16, EU:T:2019:856, bod 37 a citovaná judikatura).
23– Z bodů 36 a 37 napadeného usnesení jasně vyplývá, že závěr Tribunálu ohledně majetkových zájmů navrhovatele se obdobně vztahuje i na jeho nemajetkové zájmy. V kasačním opravném prostředku sice navrhovatel považuje závěr Tribunálu v těchto bodech za nesprávný, avšak samotnou skutečnost, že tento soud zacházel s oběma druhy zájmů podobným způsobem, nijak nezpochybňuje.
24– Nelze vyloučit existenci aktu, který se jednotlivce nepříznivě dotýká, pouze proto, že judikatura citovaná v bodech 32 a 33 napadeného usnesení není na daný skutkový stav použitelná. V této souvislosti viz tvrzení navrhovatele v bodě 26 tohoto stanoviska. Je třeba připomenout, že rozhodujícím kritériem pro posouzení aktivní legitimace ve věcech týkajících se zaměstnanců je to, zda napadený akt či opatření má závazné právní účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy jednotlivce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
25– A na skutečnosti, že výplatní páska navrhovatele tudíž nevykazovala žádnou zjevnou změnu.
26– „…což může mít vliv na rozpis částek uvedených ve výplatní pásce“, viz bod 41 napadeného usnesení.
27– Na která se rovněž odkazuje v bodě 34 napadeného usnesení.
28– Kdyby Tribunál založil své odůvodnění ohledně nedostatku aktivní legitimace výhradně na skutečnosti, že nedošlo k žádné zjevné změně sazby příspěvku, která by se následně projevila ve výplatní pásce navrhovatele, opomenul by podle mého názoru zohlednit možnost, že jeho finanční a nemajetkové zájmy mohly být přímo a bezprostředně dotčeny jiným způsobem v důsledku jeho účasti v systému JSIS. V případě, jako je tento, není pro otázku aktivní legitimace rozhodující pouze skutečnost, že se sazba příspěvku, který úředník hradí do systému JSIS, nezměnila, ale především to, proč se nezměnila. Touto otázkou, která se týká právního kontextu, v němž bylo přijato rozhodnutí 7673, se Tribunál zabýval v bodě 41 napadeného usnesení.
29– Viz rovněž bod 40 napadeného usnesení.
30– Viz bod 28 tohoto stanoviska.
31– V tomto bodě odůvodnění se uvádí, že „stávající pravidla je třeba zjednodušit tím, že se v odůvodněných případech zruší požadavek na existenci onemocnění jako podmínky pro přístup k [lékařsky asistované] reprodukci, a to s cílem omezit související administrativní obtíže a stížnosti týkající se úhrady nákladů. [...]“
32– S ohledem na „společenské trendy, které podporují široký přístup k rodičovství“; viz bod 3 odůvodnění rozhodnutí 7673.
33– K tomu by s největší pravděpodobností došlo v rámci celkového posouzení finanční životaschopnosti JSIS.
34– Viz bod 28 tohoto stanoviska.
35– Nebo že se to v budoucnu projeví na sazbě příspěvku či úhradě léčebných nákladů.
36– Viz zejména bod 18 kasačního opravného prostředku.
37– Ledaže se otázka přípustnosti žaloby projednává společně s věcí samou. Unijní soudy jsou rovněž oprávněny posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby ve věci samé, aniž by nejprve rozhodly o její přípustnosti. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer (C‑23/00 P, EU:C:2002:118, body 51 a 52). V projednávaném případě Tribunál žádný z těchto procesních kroků neučinil.
38– Přijetím pravidel týkajících se aktivní legitimace v řízeních, jichž se účastní unijní úředníci podle služebního řádu.
39– Navrhovatel v podstatě prosazuje pravidla týkající se aktivní legitimace, která by mu umožnila podat žalobu za účelem ověření legality každého jednotlivého aspektu způsobu, jakým jsou jeho příspěvky do systému JSIS čerpány.
40– Tato částka je uvedena v jeho výplatních páskách.
41– Je třeba zdůraznit, že navrhovatel nezpochybňuje samotná pravidla o přípustnosti stanovená ve služebním řádu, nýbrž jejich uplatnění v projednávaném případě.
42– Tím se zajistí právní jistota a rovnost před zákonem.
43– Vzhledem k jejich široké působnosti.