null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIOSE RANTOSE
přednesené dne 21. května 2026(1)
Věc C‑325/25
Eneco Wind Belgium SA
proti
Région wallonne
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podala Conseil d’État (Státní rada, Belgie)]
„ Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Nařízení (EU) 2022/2577 – Rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů – Článek 3 odst. 2 – Výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury – Postup plánování a povolování – Projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu – Upřednostnění při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech – Věcná působnost upřednostnění – Způsob uznávání převažujícího veřejného zájmu – Absolutní nebo principiální upřednostnění – Větrné elektrárny – Ochrana krajiny a kulturního dědictví“
I. Úvod
1. Podle bodu 1 odůvodnění nařízení (EU) 2022/2577(2) „[ú]točná válka Ruské federace vůči Ukrajině a bezprecedentní snížení dodávek zemního plynu z Ruské federace do členských států ohrožují bezpečnost dodávek v Unii a jejích členských státech [...]“. Za těchto okolností toto nařízení, které doplnilo plán REPowerEU předložený Evropskou komisí dne 8. března 2022(3), stanovilo dočasná pravidla mimořádné povahy s cílem urychlit povolovací postup vztahující se na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Článek 3 odst. 2 uvedeného nařízení stanovil, že přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, [bude] při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech „upřednostněna“ výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury.
2. Ve věci v původním řízení Région wallonne (Valonský region, Belgie) zamítl žádost podanou společností Eneco Wind Belgium (dále jen „navrhovatelka“), která se týkala výstavby a provozu dvou větrných elektráren, z důvodu, že by tento projekt představoval zásah do krajiny a kulturního dědictví v bezprostředním okolí dané lokality. Jak je v této souvislosti třeba vykládat pojem „upřednostnění“ uvedený v čl. 3 odst. 2 téhož nařízení, pokud jde o projekt týkající se výroby energie z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „projekt OZE“), zejména s ohledem na právní zájem představovaný ochranou krajiny a kulturního dědictví? To je podstatou otázky položené Conseil d’État (Státní rada, Belgie).
3. Projednávaná věc, která má novou povahu, povede Soudní dvůr k upřesnění, v jakém rozsahu si členské státy zachovávají posuzovací pravomoc, pokud jde o povolování projektu OZE v působnosti nařízení 2022/2577.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Směrnice 92/43/EHS
4. Článek 6 směrnice 92/43/EHS(4) v odstavcích 3 a 4 stanoví:
„3. Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. […]
4. Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. [...]
[...]“
5. Článek 16 této směrnice v odst. 1 písm. c) stanoví:
„Neexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a) a b):
[...]
c) v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí.“
2. Směrnice 2000/60/ES
6. Článek 4 směrnice 2000/60/ES(5), nadepsaný „Environmentální cíle“, v odstavci 7 stanoví:
„Členské státy neporuší tuto směrnici, pokud:
– nedosažení dobrého stavu podzemních vod, dobrého ekologického stavu nebo případně dobrého ekologického potenciálu nebo neúspěch při předcházení zhoršování stavu útvaru povrchové nebo podzemní vody jsou důsledkem nových změn fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody nebo změn hladin útvarů podzemních vod, nebo
– neúspěch při zamezení zhoršování stavu útvaru povrchové vody z velmi dobrého na dobrý je důsledkem nových trvalých činností, které souvisejí s lidským rozvojem, a
jsou-li splněny všechny následující podmínky:
a) jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru;
b) důvody těchto změn nebo úprav jsou výslovně uvedeny a vysvětleny v plánu povodí požadovaném podle článku 13 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají;
c) důvody těchto změn nebo úprav vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v odstavci 1 převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj, a
d) prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.“
3. Směrnice 2009/147/ES
7. Článek 9 směrnice 2009/147/ES(6) stanoví v odst. 1 písm. a) následující:
„Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 5 až 8 z následujících důvodů:
a) – zájmu veřejného zdraví a bezpečnosti,
– v zájmu bezpečnosti leteckého provozu,
– pro předcházení závažným škodám na úrodě, dobytku, lesích, rybářství a vodním hospodářství,
– za účelem ochrany rostlin a živočichů.“
4. Směrnice (EU) 2018/2001
8. Článek 2 směrnice (EU) 2018/2001(7), nadepsaný „Definice“, v bodě 1) druhém pododstavci stanoví:
„Dále se rozumí:
1) ‚energií z obnovitelných zdrojů‘ energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, energie slunečního záření (termální a fotovoltaická), geotermální, energie okolního prostředí, energie z přílivu nebo vln a jiná energie z oceánů, energie vody, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.“
9. Článek 16f této směrnice, nadepsaný „Převažující veřejný zájem“, stanoví:
„Do 21. února 2024, dokud nebude dosaženo klimatické neutrality, členské státy zajistí, aby se plánování, výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jejich připojení k distribuční soustavě, samotná související distribuční soustava a skladovací zařízení považovaly v povolovacím postupu za projekty v převažujícím veřejném zájmu, které slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) [směrnice 92/43], čl. 4 odst. 7 směrnice [2000/60] a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice [2009/147]. V řádně odůvodněných a specifických případech mohou členské státy použití těchto ustanovení omezit na určité části svého území, na určité druhy technologií nebo na projekty určitých technických vlastností v souladu s prioritami stanovenými v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu [...]“
5. Nařízení 2022/2577 a (EU) 2024/223
10. Podle bodů 8 a 9 odůvodnění nařízení 2022/2577:
„(8) Jedno z dočasných opatření spočívá v zavedení vyvratitelné domněnky, že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem a že tyto projekty slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti pro účely příslušných právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že dané projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat. Zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně tepelných čerpadel nebo větrné energie, mají zásadní význam pro boj proti změně klimatu a znečištění, snížení cen energie, snížení závislosti Unie na fosilních palivech a zajištění bezpečnosti dodávek v Unii. Domněnka, že zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně tepelných čerpadel, představují převažující veřejný zájem a slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, by těmto projektům v případě potřeby umožnila využívat zjednodušeného posouzení v případě zvláštních odchylek stanovených v příslušných právních předpisech Unie v oblasti životního prostředí s okamžitým účinkem. Členské státy by s ohledem na svá vnitrostátní specifika měly mít možnost omezit uplatňování této domněnky na určité části svého území nebo na určité technologie či projekty. Členské státy mohou zvážit uplatňování této domněnky ve svých relevantních vnitrostátních právních předpisech v oblasti územního plánování.
(9) To odráží důležitou úlohu, kterou může energie z obnovitelných zdrojů hrát při dekarbonizaci energetického systému Unie, tím, že nabízí okamžitá řešení pro nahrazení energie z fosilních paliv a řeší vážnou situaci na trhu. Aby se odstranily překážky v povolovacím postupu a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, v postupu plánování a udělování povolení, měla by být při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech upřednostněna výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury, a to alespoň u projektů, které jsou uznány za projekty veřejného zájmu. Pokud jde o ochranu druhů, toto upřednostnění by se mělo uplatnit pouze tehdy, jsou-li přijata a v rozsahu, v němž jsou přijata vhodná opatření na ochranu druhů přispívající k zachování nebo obnově populací druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany, a v případě, že jsou pro tento účel k dispozici dostatečné finanční zdroje a území.“
11. Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v prvním a druhém pododstavci stanoví:
„Toto nařízení stanoví dočasná pravidla mimořádné povahy s cílem urychlit povolovací postup vztahující se na výrobu energie z obnovitelných zdrojů se zvláštním zaměřením na konkrétní technologie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů nebo typy projektů, které jsou schopny v krátkodobém horizontu dosáhnout urychlení tempa zavádění obnovitelných zdrojů energie v Unii.
Toto nařízení se vztahuje na všechny povolovací postupy, jež byly zahájeny v době použitelnosti tohoto nařízení, a nejsou jím dotčena vnitrostátní ustanovení, která stanoví kratší lhůty, než jsou lhůty uvedené v článcích 4, 5 a 7.“
12. Podle článku 3 uvedeného nařízení, nadepsaného „Převažující veřejný zájem“, platí, že:
„1. Plánování, výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a jejich připojení k soustavě a související soustava samotná a skladovací zařízení se považují za projekty v převažujícím veřejném zájmu, které slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice [92/43], čl. 4 odst. 7 směrnice [2000/60] a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice [2009/147]. Členské státy mohou použití těchto ustanovení omezit na určité části svého území, jakož i na určité typy technologií nebo na projekty určitých technických vlastností, v souladu s prioritami stanovenými v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu.
2. Členské státy zajistí přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, aby byla v rámci postupu plánování a povolování při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury. Pokud jde o ochranu druhů, předchozí věta se použije pouze tehdy, jsou-li přijata vhodná opatření na ochranu druhů přispívající k zachování nebo obnově populací druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany a jsou-li pro tento účel k dispozici dostatečné finanční zdroje a oblasti, a v odpovídajícím rozsahu.“
13. Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Vstup v platnost a použitelnost“, stanoví, že toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použije se po dobu 18 měsíců od vstupu v platnost(8).
14. Nařízení 2022/2577 bylo změněno nařízením (EU) 2024/223(9). Podle bodů 13 a 14 odůvodnění tohoto nařízení platí, že:
„(13) Jedním z dočasných opatření zavedených nařízením [2022/2577], které mělo pozitivní vliv a které má do budoucna značný potenciál pro urychlování, je zavedení vyvratitelné domněnky v čl. 3 odst. 1 pro účely konkrétních odchylek stanovených v příslušných právních předpisech Unie v oblasti životního prostředí, že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem a že tyto projekty slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že tyto projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat. Směrnice [2018/2001] v článku 16f stanoví vyvratitelnou domněnku, že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem a že tyto projekty slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, přičemž znění čl. 3 odst. 1 nařízení [2022/2577] je téměř totožné. Proto není nutné použitelnost čl. 3 odst. 1 nařízení [2022/2577] prodlužovat, neboť uvedená vyvratitelná domněnka bude platit na základě článku 16f směrnice [2018/2001].
(14) Čl. 3 odst. 2 nařízení [2022/2577] však požaduje, aby projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, byly upřednostněny kdykoli je v jednotlivých případech nutné poměřovat právní zájmy, pokud jsou přijata dodatečná kompenzační opatření k zajištění ochrany druhů. Obdobné ustanovení není ve směrnici [2018/2001] zahrnuto. První věta čl. 3 odst. 2 nařízení [2022/2577] má v současné naléhavé a stále nestabilní situaci v oblasti energetiky, které Unie čelí, potenciál projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů dále urychlit, protože vyžaduje, aby členské státy tyto projekty podporovaly tím, že je při postupu plánování a povolování v rámci členského státu upřednostní v případě, že je třeba poměřování s právními zájmy mimo oblast životního prostředí. Zpráva Komise[(10)] poukázala na význam první věty čl. 3 odst. 2 nařízení [2022/2577], která uznává relativní důležitost zavádění energie z obnovitelných zdrojů v současné obtížné energetické situaci, a to nad rámec specifických cílů odchylek stanovených ve směrnicích uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení [2022/2577]. Vzhledem k obzvláště závažné situaci v oblasti dodávek energie, které Unie v současné době čelí, je proto vhodné prodloužit použitelnost čl. 3 odst. 1 [2] nařízení [2022/2577], aby v souvislosti s vyvažováním právních zájmů prováděným povolovacími orgány nebo vnitrostátními soudy byla náležitě uznána zásadní úloha, kterou hrají zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v boji proti změně klimatu a znečištění, při snižování cen energie, snižování závislosti Unie na fosilních palivech a zajišťování bezpečnosti dodávek v Unii. Zároveň je vhodné zachovat environmentální záruky, aby v případě projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, byla přijata vhodná opatření na ochranu druhů podložená dostatečnými finančními zdroji.“
15. Článek 1 nařízení 2024/223, nadepsaný „Změny nařízení [2022/2577]“, stanoví:
„Nařízení [2022/2577] se mění takto:
[...]
2) v článku 3 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
‚Členské státy zajistí u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, aby byla v rámci postupu plánování a povolování při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury.
Pokud jde o ochranu druhů, předchozí pododstavec se použije pouze tehdy, jsou-li přijata vhodná opatření na ochranu druhů přispívající k zachování nebo obnově populací druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany a jsou-li pro tento účel k dispozici dostatečné finanční zdroje a oblasti, a v odpovídajícím rozsahu.‘
[...]
6) V článku 10 se doplňuje pododstavec, který zní:
‚Článek 1, čl. 2 bod 1, čl. 3 odst. 2, článek 3a, čl. 5 odst. 1, článek 6 a článek 8 se však použijí do 30. června 2025.‘ “
B. Belgické právo
1. Loi relative à la motivation formelle des actes administratifs (zákon o formálním odůvodnění správních aktů)
16. V souladu s článkem 2 loi du 29 juillet 1991 relative à la motivation formelle des actes administratifs (zákon ze dne 29. července 1991 o formálním odůvodnění správních aktů)(11) platí, že:
„Správní akty správních orgánů uvedených v článku 1 musí být formálně odůvodněny.“
17. Článek 3 tohoto zákona stanoví:
„Požadované odůvodnění v aktu spočívá v uvedení právních a skutkových úvah, na nichž je rozhodnutí založeno.
Odůvodnění musí být přiměřené.“
2. Code du développement territorial wallon (Valonský zákon o územním rozvoji)
18. Článek D.IV.53 code du déloppement territorial wallon (valonský zákon o územním rozvoji) ve znění použitelném na spor v původním řízení zní následovně:
„Na základě přiměřeného odůvodnění může být povolení zamítnuto, vydáno s podmínkami nebo bez podmínek, s urbanistickými podmínkami nebo bez nich, nebo mohou být uděleny výjimky či odchylky stanovené v tomto zákoně.
Podmínky jsou nezbytné buď pro začlenění projektu do zastavěného a nezastavěného prostředí, nebo pro proveditelnost projektu, tj. pro jeho provedení a provoz.
Kromě souladu s obsahem územního plánu, včetně mapy územního využití, schémat, územních rozhodnutí a pokynů, se povolení nebo zamítnutí povolení zakládá na místních urbanistických okolnostech a může se opírat zejména o důvody a podmínky uvedené v tomto oddílu.“
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
19. Dne 26. dubna 2023 podala navrhovatelka žádost o jednotné povolení(12) k výstavbě a provozu dvou větrných elektráren, z nichž každá by měla výkon 4,28 megawatt (MW), a veškerého jejich příslušenství, konkrétně montážních ploch, přístupových cest, rozvodny a podzemních elektrických kabelů, v areálu v Namuru (Belgie) (dále jen „předmětný projekt“). Tato žádost se týkala zařízení třídy 1, která podléhají získání environmentálního povolení, a byla k ní přiložena mimo jiné studie vlivů na životní prostředí. Dne 16. května 2023 úředníci jmenovaní valonskou vládou, spadající pod správu územního plánování a urbanismu (dále jen „pověřený úředník“) a pod správu životního prostředí (dále jen „technický úředník“), společně příslušní k projednání žádosti navrhovatelky, vydali potvrzení o přijetí, které osvědčilo úplnost jejího spisu.
20. Ve dnech 7. června až 10. července 2023 proběhl průzkum veřejného mínění týkající se žádosti podané navrhovatelkou. Dne 2. října 2023 přijali technický úředník a pověřený úředník rozhodnutí o zamítnutí požadovaného jednotného povolení. Z tohoto rozhodnutí zejména vyplývá, že v případě umístnění obou větrných elektráren by došlo k výraznému narušení vizuálního komfortu u deseti obydlí, že by došlo k významné změně krajinného rázu v dotčené oblasti a že by se předmětný projekt nacházel izolovaně na území bez větrných elektráren v okruhu sedmi kilometrů, ale na severu a jihu obklopeném dvěma významnými projekty větrných parků, že referenční rámec pro umísťování větrných elektráren v Région wallonne (Valonský region) přijatý v průběhu roku 2013 upřednostňuje parky složené z minimálně pěti větrných elektráren a v konečném důsledku že „rozvoj větrné energie nesmí být na úkor krajiny a kulturního dědictví bezprostředního okolí, jehož mají být větrné elektrárny součástí“.
21. Dne 19. října 2023 podala navrhovatelka proti uvedenému rozhodnutí správní opravný prostředek u valonské vlády. Dne 30. ledna 2024 předali technický úředník a pověřený úředník, kteří byli příslušní k rozhodnutí o tomto opravném prostředku, souhrnnou zprávu ministres de l’Aménagement du territoire et de l’Environnement (ministři pro územní plánování a životní prostředí, Belgie) a navrhli vydání požadovaného jednotného povolení s podmínkami. Dne 15. března 2024 tito úředníci informovali navrhovatelku, že tito ministři nevydali rozhodnutí o jejím opravném prostředku ve lhůtě stanovené v čl. 95 odst. 7 décret du 11 mars 1999 relatif au permis d’environnement (nařízení ze dne 11. března 1999 o environmentálním povolení)(13), takže rozhodnutí ze dne 2. října 2023 bylo potvrzeno.
22. Dne 14. května 2024 podala navrhovatelka proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Conseil d’État (Státní rada), předkládajícímu soudu, přičemž se dovolávala jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku D.IV.53 valonského zákona o územním rozvoji, článků 2 a 3 zákona ze dne 29. července 1991 o formálním odůvodnění správních aktů, článku 3 nařízení 2022/2577, jakož i nedostatečného odůvodnění, a to v tom, že „příslušný orgán neprovedl vyvážení právních zájmů a nevyjádřil se k přednostnímu charakteru jejího projektu, který byl uznán za projekt převažujícího veřejného zájmu“. Na podporu svého důvodu navrhovatelka tvrdila, že vyvážení právních zájmů vyžadované unijním právem se týká především zájmů souvisejících jednak s ochranou životního prostředí, jako je biologická rozmanitost a veřejné zdraví, a jednak zájmů spojených se samotným projektem.
23. Pokud jde o ochranu životního prostředí, navrhovatelka poznamenala, že tento pojem zahrnuje zejména krajinu, jak vyplývá z čl. D.6 bodu 11 písm. a) knihy I valonského zákona o životním prostředí, a že posouzení dopadů projektu na krajinu spadá do posouzení jeho vlivů na životní prostředí. Tvrdila, že povinnost provést v tomto rámci vyvážení právních zájmů se vztahuje jak na technické a pověřené úředníky, tak na ministry příslušné k rozhodování v rámci řízení o opravném prostředku. Navrhovatelka dodala, že nařízení 2022/2577 ukládá při tomto vyvažování uznat přednostní charakter výroby energie z obnovitelných zdrojů, což je požadavek, který měl podle ní vyplývat z odůvodnění napadeného aktu. V projednávané věci z rozhodnutí ze dne 2. října 2023 nevyplývá, že by jeho autoři uznali přednostní charakter předmětného projektu v rozsahu, v němž vykazuje převažující veřejný zájem, ani že by tento charakter zohlednili při vyvažování dotčených právních zájmů.
24. Région wallonne (Valonský region) se naopak vyjádřil, že toto posouzení je na rozhodnutí předkládajícího soudu, „jelikož ministři nerozhodli“.
25. Tento soud zdůrazňuje, že podle prvního výkladu je působnost čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 totožná s působností odstavce 1 tohoto článku. V tomto smyslu by uvedený odstavec 1 přiznával projektům OZE určité postavení, který by jim umožňovalo konkurovat zájmům chráněným směrnicemi 92/43, 2000/60 a 2009/147 (dále jen „uvedené směrnice“), zatímco odstavec 2 uvedeného článku by stanovil, že tyto projekty a s nimi související zájmy jsou upřednostněny před těmito zájmy na ochranu životního prostředí. Struktura tohoto nařízení tento výklad podporuje, jelikož domněnka převažujícího veřejného zájmu a přednostní charakter projektu jsou spojeny v jediném ustanovení.
26. Podle druhého výkladu by měl čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení samostatný a širší dosah, než má odstavec 1 tohoto článku, neboť by ukládal příslušným vnitrostátním orgánům, aby při každém vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech zajistily, že projekty OZE budou upřednostněny, a to i nad rámec uvedených směrnic, pokud by tyto projekty byly uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu. Za tímto účelem by provedení uvedených projektů a rozvoj související síťové infrastruktury byly upřednostněny nejen před zájmem na ochraně životního prostředí, ale také před jakýmkoli konkurenčním zájmem, zejména zájmy souvisejícími s ochranou krajiny a kulturního dědictví. Obecný charakter znění čl. 3 odst. 2 téhož nařízení tento výklad podporuje a zdá se, že více odráží vůli unijního normotvůrce, tak jak vyplývá z bodů 13 a 14 odůvodnění nařízení 2024/223. Tato vůle se projevuje také v bodě 9 odůvodnění nařízení 2022/2577, který zmiňuje cíl, „aby se odstranily překážky v povolovacím postupu a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů“, aniž se výslovně omezuje na potenciální překážky přímo související s povinnostmi v oblasti ochrany přírody a ochrany vod.
27. Předkládající soud se mimo jiné zabývá dosahem spojení „přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu“, které je uvedeno v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, a to zejména pokud jde o výraz „které jsou uznány“. V závislosti na tom, zda má tento čl. 3 odst. 2 samostatný dosah, by toto spojení mohlo být chápáno buď jako odkaz na to, že nedochází k vyvrácení domněnky uvedené v odst. 1 uvedeného čl. 3 (nebo dokonce na možnost, kterou tento odstavec předpokládá, omezit použití této domněnky), nebo naopak jako předpoklad konkrétního rozhodnutí přijatého příslušnými orgány členského státu, které určité projekty kvalifikuje jako projekty „převažujícího veřejného zájmu“ výlučně pro účely téhož čl. 3 odst. 2. Volba slovesa „uznat“ a proaktivní přístup, který z něj vyplývá, by spíše nasvědčovaly tomuto druhému výkladu. Nicméně nutnost konkrétního uznání ze strany členských států se jeví jako málo slučitelná s cílem sledovaným tímto nařízením, který spočívá v podpoře zavádění obnovitelných zdrojů energie a urychlení povolovacích postupů prostřednictvím přímo použitelného právního předpisu. Z tohoto hlediska se zdá, že se unijní normotvůrce rozhodl pro přímou a úplnou použitelnost požadavků formulovaných v uvedeném nařízení, přičemž členským státům vyhradil možnost jejich použití omezit nebo vyloučit.
28. Podle předkládajícího soudu je třeba se mimoto zabývat otázkou výkladu povinnosti zajistit, aby projekty spadající do působnosti čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 „byly upřednostněny při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech“. Toto pravidlo „upřednostnění“ by mohlo být zaprvé chápáno tak, že zavádí absolutní upřednostnění ve prospěch projektů OZE, pak by byl orgán pověřený provedením vyvážení zájmů těchto projektů a konkurenčních zájmů povinen upřednostnit první z nich. V tomto prvním případě by tento čl. 3 odst. 2 vedl k zvláště závažnému zásahu do prostoru pro volné uvážení příslušných vnitrostátních orgánů, pokud jde o vydávání povolení týkajících se těchto projektů. Zadruhé by uvedené pravidlo „upřednostnění“ mohlo být rovněž vykládáno tak, že zakotvuje principiální upřednostnění, kterým by se tyto orgány měly řídit, přičemž by si zachovaly možnost se od něj odchýlit, případně na základě konkrétního odůvodnění. V tomto druhém případě by zájmům spojeným s projekty OZE byla při výkonu posuzovací pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů přiznána zvláštní váha, aniž by tyto zájmy měly systematicky přednost před konkurenčními zájmy.
29. Tento soud dodává, že čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 dosud nebyl Soudním dvorem vyložen a tento výklad není natolik zřejmý, aby neponechával žádný prostor pro rozumné pochybnosti.
30. Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 3 odst. 2 [nařízení 2022/2577] vykládán v tom smyslu, že členské státy musí zajistit, aby výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury byly upřednostněny pouze při vyvažování právních zájmů uvedených [v odstavci 1 tohoto článku], tedy při vyvažování právních zájmů pro účely [čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c)] [směrnice 92/43], čl. 4 odst. 7 [směrnice 2000/60] a čl. 9 odst. [1 písm. a)] [směrnice 2009/147], nebo se tato povinnost vztahuje na jakékoli vyvažování právních zájmů, které provádí orgán příslušný k vydávání povolení, a to i v případě, že konkurenční zájem nespadá do působnosti [uvedených směrnic] (v projednávané věci se jedná o ochranu krajiny a kulturního dědictví)?
2) Musí být výraz ‚projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu‘ uvedený v první větě čl. 3 odst. 2 téhož nařízení vykládán tak, že vyžaduje konkrétní, obecné nebo individuální uznání ‚převažujícího veřejného zájmu‘ projektu ze strany členských států, nebo musí být chápán tak, že odkazuje na nevyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. [1] téhož nařízení, či dokonce na neexistenci vyloučení projektu z působnosti téže domněnky, jak jej umožňuje čl. 3 odst. [1] in fine?
3) Musí být povinnost zajistit, přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, aby byla v rámci postupu plánování a povolování ‚upřednostněna‘ výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, zavedená ve výše uvedeném čl. 3 odst. 2, vykládána v tom smyslu, že zavádí absolutní upřednostnění ve prospěch těchto projektů – s výhradou environmentální podmínky týkající se ochrany druhů obsažené v tomtéž odstavci – nebo je třeba ji chápat jako principiální upřednostnění, od něhož se členské státy mohou odchýlit, poskytnou-li pro to konkrétní odůvodnění?“
31. Předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby projednávanou věc projednal ve zrychleném řízení podle článku 105 jednacího řádu Soudního dvora. Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 2. září 2025(14) byla tato žádost zamítnuta.
32. Belgická, česká, italská a polská vláda, jakož i Komise předložily písemná vyjádření Soudnímu dvoru.
IV. Analýza
A. K první předběžné otázce
33. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 vykládat v tom smyslu, že členské státy musí zajistit, aby byla v rámci postupu plánování a povolování upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pouze pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice 92/43, čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60 a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147, nebo zda se toto pravidlo upřednostnění vztahuje i na případ, kdy se jedná o konkurenční právní zájmy, které přesahují působnost těchto ustanovení, zejména na ochranu krajiny a kulturního dědictví.
34. Úvodem podotýkám, že věc v původním řízení se týká žádosti o vydání povolení podané dne 26. dubna 2023, jejímž předmětem byla výstavba a provoz dvou větrných elektráren. Tato žádost byla příslušnými vnitrostátními orgány zamítnuta s odůvodněním, že by předmětný projekt mohl představovat zásah do krajiny a kulturního dědictví bezprostředního okolí, jehož má být součástí.
35. Z hlediska ustanovení unijního práva použitelných v projednávané věci stanoví nařízení 2022/2577 o zavádění energie z obnovitelných zdrojů v čl. 1 druhém pododstavci, že se toto nařízení vztahuje na všechny povolovací postupy(15), jež byly zahájeny v době použitelnosti tohoto nařízení. V tomto ohledu vyplývá z článku 10 tohoto nařízení v původním znění, že toto nařízení vstoupilo v platnost dne 30. prosince 2022 a bylo použitelné do 30. června 2024. Kromě toho čl. 2 druhý pododstavec bod 1 směrnice 2018/2001 definuje pojem „energie z obnovitelných zdrojů“ jako zahrnující zejména „energii větrnou“. Je tudíž třeba konstatovat, že nařízení 2022/2577 se v projednávané věci použije rationae temporis a rationae materiae.
36. Toto nařízení je založeno na čl. 122 odst. 1 SFEU, podle kterého může Rada rozhodnout v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky. Článek 1 první pododstavec uvedeného nařízení stanoví, že toto nařízení stanoví dočasná pravidla mimořádné povahy s cílem urychlit povolovací postup vztahující se na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. V tomto rámci článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Převažující veřejný zájem“, vymezuje podmínky, za nichž má být prováděno vyvažování právních zájmů, zejména pokud jde o výstavbu a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jakož i o rozvoj související síťové infrastruktury.
37. V projednávané věci se předkládající soud zabývá výkladem odstavce 2 tohoto článku 3, což s ohledem na strukturu uvedeného článku znamená, že je třeba nejprve posoudit dosah odstavce 1 tohoto článku. Z tohoto odstavce vyplývá, že zejména výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jakož i související soustava samotná se považují za projekty převažujícího veřejného zájmu, které slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice 92/43 (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60 (o ochraně vod) a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147 (o ochraně volně žijících ptáků), přičemž členské státy mohou použitelnost těchto ustanovení omezit na určité části svého území, jakož i na určité typy technologií nebo na projekty určitých technických vlastností, v souladu s prioritami stanovenými v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu.
38. Článek 3 odst. 1 nařízení 2022/2577 tedy obecně nepřiznává projektům OZE postavení projektu „převažujícího veřejného zájmu“, i když toto nařízení stanoví dočasná pravidla mimořádné povahy s cílem urychlit povolovací postup, ale uznává toto postavení pouze s ohledem na ustanovení uvedených směrnic týkajících se ochrany životního prostředí, která stanoví, že projekt, který by mohl mít dopad na lokalitu, může být přesto povolen, je-li splněno několik kumulativních podmínek, mezi nimiž je i existence „převažujícího veřejného zájmu“. Podle judikatury Soudního dvora tedy platí, že podle čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43 i v případě, že posouzení dospěje k závěru o nepříznivých důsledcích zamýšlených opatření pro lokalitu a není k dispozici žádné alternativní řešení, tato opatření mohou být přesto provedena, odůvodňují-li to naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, pokud členský stát zajistí veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000(16). Ohledně směrnice 2000/60 Soudní dvůr rozhodl, že k určení, zda při povolení projektu nedošlo k porušení této směrnice, může soud provést kontrolu splnění podmínek dle čl. 4 odst. 7 písm. a) až d) této směrnice ze strany orgánu, který povolení udělil, tím, že ověří zejména, zda tyto činnosti vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu nebo zda byly přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v čl. 4 odst. 1 téže směrnice převáženy přínosy těchto činností pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj(17).
39. Za účelem určení působnosti čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577 připomínám, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ačkoliv preambule unijního aktu nemá právní závaznost a nemůže být uplatňována jako důvod pro odchýlení se od vlastních ustanovení dotčeného aktu ani pro výklad těchto ustanovení ve smyslu zjevně odporujícím jejich znění, může upřesňovat jeho obsah, jelikož body odůvodnění obsažené v této preambuli jsou důležitým interpretačním prvkem, který může objasnit vůli autora tohoto aktu(18). Mimoto je normativní část aktu neoddělitelně spojena s jeho odůvodněním, takže musí být vykládána, pokud je to třeba, s přihlédnutím k důvodům, které vedly k jejímu přijetí(19).
40. Z toho vyplývá, že čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení je třeba vykládat ve světle bodu 8 odůvodnění uvedeného nařízení, v němž se uvádí, že toto ustanovení zavádí vyvratitelnou domněnku, že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem pro účely příslušných právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že dané projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat. Tento bod odůvodnění upřesňuje rovněž účel zavedení této domněnky, a to těmto projektům v případě potřeby umožnit využívat zjednodušeného posouzení v případě zvláštních odchylek stanovených v příslušných právních předpisech Unie v oblasti životního prostředí s okamžitým účinkem.
41. Dodávám, že s ohledem na uvedený bod odůvodnění se čl. 3 odst. 1 téhož nařízení nevztahuje pouze na uvedené směrnice. Stejný bod odůvodnění totiž uvádí, že by členské státy s ohledem na vnitrostátní specifika měly mít možnost zvážit uplatňování této domněnky v relevantních vnitrostátních právních předpisech v oblasti územního plánování. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce přiznává členským státům možnost zavést v právních předpisech vyvratitelnou domněnku, podle níž se projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné elektrárny, považují za projekty převažujícího veřejného zájmu z hlediska ochrany krajiny, a to s cílem usnadnit jejich zavádění v tuzemsku. Tato možnost vychází z předpokladu, že vnitrostátní právní předpisy zajišťují ochranu krajiny v daném členském státě(20).
42. Jinými slovy, jak zdůraznila česká vláda, domněnka, že je projekt OZE projektem převažujícího veřejného zájmu, se musí opírat o právní základ, a to buď na úrovni unijního práva (v případě uvedených směrnic), nebo na úrovni práva vnitrostátního, přičemž členské státy mají podle tohoto čl. 3 odst. 1 možnost omezit použitelnost této domněnky na určité části svého území nebo na určité technologie či projekty.
43. V projednávané věci se předkládající soud zabývá tím, zda se pravidlo upřednostnění stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 použije pouze v rámci uvedených směrnic, nebo zda se vztahuje i na právní zájmy, které přesahují působnost uvedených směrnic, zejména na ochranu krajiny a kulturního dědictví.
44. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(21).
45. Zaprvé z hlediska znění čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 toto ustanovení stanoví, že „[č]lenské státy zajistí přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, aby byla v rámci postupu plánování a povolování při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury. Pokud jde o ochranu druhů, předchozí věta se použije pouze tehdy, jsou-li přijata vhodná opatření na ochranu druhů přispívající k zachování nebo obnově populací druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany a jsou-li pro tento účel k dispozici dostatečné finanční zdroje a oblasti, a v odpovídajícím rozsahu“.
46. Ze znění tohoto odstavce 2 vyplývá, že se týká situace, která časově následuje po situaci uvedené v odstavci 1 tohoto článku. Upřednostnění totiž hraje roli teprve poté, co byl projekt při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech uznán za projekt převažujícího veřejného zájmu(22). Jak však uvedl předkládající soud, ze znění uvedeného odstavce 2 jasně nevyplývá, zda se týká pouze uvedených směrnic(23). V tomto ohledu přípravné práce, které vedly k přijetí nařízení 2022/2577, neposkytují žádné další vodítko k působnosti téhož odstavce 2(24). Kromě toho, i když čl. 3 odst. 2 druhá věta tohoto nařízení zmiňuje ochranu druhů, z tohoto odkazu nelze vyvodit závěr, že by se tento odstavec nutně omezoval na uvedené směrnice.
47. Zadruhé, pokud jde o kontext, jehož součástí je čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, podotýkám, že bod 14 odůvodnění nařízení 2024/223, jímž bylo nařízení 2022/2577 změněno, uvádí, že tento čl. 3 odst. 2 první věta vyžaduje, aby členské státy projekty OZE podporovaly tím, že je při postupu plánování a povolování v rámci členského státu upřednostní v případě, že je třeba poměřování s právními zájmy mimo oblast životního prostředí a že toto ustanovení uznává relativní důležitost zavádění energie z obnovitelných zdrojů, a to nad rámec specifických cílů odchylek stanovených v uvedených směrnicích. I když, jak zdůraznila česká vláda, nařízení 2024/223 není použitelné rationae temporis ve sporu v původním řízení a uvedený bod 14 odůvodnění není v normativním textu tohoto nařízení promítnut, umožňuje tento bod odůvodnění v souladu s judikaturou citovanou v bodě 39 tohoto stanoviska objasnit záměr Rady v době přijetí a prodloužení platnosti(25) čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, a sice, že působnost tohoto ustanovení není omezena na uvedené směrnice.
48. V tomtéž smyslu vyplývá z bodů 13 a 14 odůvodnění nařízení 2024/223, že použitelnost čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577 nebyla prodloužena z toho důvodu, že vyvratitelná domněnka, kterou stanovil, se bude uplatňovat podle článku 16f směrnice 2018/2001, na rozdíl od čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení, neboť tato směrnice neobsahuje ustanovení obdobné tomuto odstavci 2. Toto rozlišení naznačuje, že oba odstavce článku 3 nařízení 2022/2577 nejsou neoddělitelně spojeny a mohou spadat do různých věcných oblastí působnosti.
49. Zatřetí a za poslední, pokud jde o cíle sledované nařízením 2022/2577, z čl. 1 prvního pododstavce tohoto nařízení vyplývá, že jeho cílem bylo urychlit povolovací postup vztahující se na projekty OZE. V této souvislosti, jak uvádí bod 9 odůvodnění uvedeného nařízení, má pravidlo upřednostnění stanovené v čl. 3 odst. 2 téhož nařízení za cíl odstranit překážky v povolovacím procesu a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Dosažení tohoto cíle logicky znamená, že toto pravidlo upřednostnění se vztahuje i na jiné zájmy než ty, kterých se týkají uvedené směrnice. Kromě toho by bylo paradoxní, kdyby se uvedené pravidlo uplatňovalo při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, pokud jde o stanoviště (směrnice 92/43), ptáky (směrnice 2009/147) a vodu (směrnice 2000/60), u nichž čl. 191 odst. 2 SFEU stanoví, že politika Unie je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, avšak nevztahuje se na jiné právní zájmy, které se v rámci unijního práva netěší srovnatelné ochraně, zejména pokud jde o krajinu a kulturní dědictví. Tudíž stejně jako předkládající soud zastávám názor, že výklad, podle něhož se působnost čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 neomezuje na uvedené směrnice, lépe odpovídá vůli unijního normotvůrce.
50. S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na první otázku tak, že čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy musí zajistit, aby byla v rámci postupu plánování a povolování upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech nejen pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice 92/43, čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60 a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147, ale i pro účely konkurenčních právních zájmů, které přesahují působnost těchto ustanovení, zejména ochrany krajiny a kulturního dědictví.
B. K druhé předběžné otázce
51. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 vykládán v to smyslu, že výraz „projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu“, znamená, že takový zájem vyžaduje výslovné uznání dotyčným členským státem, nebo je třeba jej chápat tak, že odkazuje na nevyvrácení domněnky stanovené v tomto odstavci 1 tohoto článku, či dokonce s ohledem na tento odstavec 1 in fine na neexistenci vyloučení těchto projektů z působnosti této domněnky.
52. Pokud jde o výraz „projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu“(26), ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, považuji za nutné odlišit tři situace.
53. Zaprvé, jak bylo zdůrazněno v odpovědi na první předběžnou otázku, z čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577 ve spojení s bodem 8 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že projekty OZE se pro účely příslušných právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí považují za projekty převažujícího veřejného zájmu, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že tyto projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat, přičemž členské státy mají mimoto možnost omezit použitelnost této domněnky na určité části svého území nebo na určité technologie či projekty. Jak rovněž uvádí tento bod odůvodnění, účelem této vyvratitelné domněnky je umožnit využívat zjednodušeného posouzení v případě zvláštních odchylek stanovených v příslušných právních předpisech Unie v oblasti životního prostředí s okamžitým účinkem. Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že s výjimkou případů, kdy byla tato domněnka vyvrácena (na základě posouzení provedeného v jednotlivých případech s ohledem na konkrétní projekt a jeho charakteristiky, které odhalilo závažné negativní dopady na životní prostředí), nebo pokud použitelnost této domněnky nebyla dotčeným členským státem omezena za podmínek stanovených v uvedeném čl. 3 odst. 1, musí být projekt OZE považován za projekt převažujícího veřejného zájmu pro účely uvedených směrnic, aniž je vyžadován jakýkoli výslovný akt uznání.
54. Dále, jak jsem uvedl v bodě 41 tohoto stanoviska, z bodu 8 odůvodnění nařízení 2022/2577 rovněž vyplývá, že by členské státy měly mít možnost zvážit použitelnost uvedené domněnky v relevantních vnitrostátních právních předpisech v oblasti územního plánování. V případě, že členský stát zavedl v příslušných vnitrostátních právních předpisech takovou domněnku, se tedy musí uplatnit režim obdobný tomu, který je stanoven u uvedených směrnic, a to, že pokud není tato domněnka vyvrácena ani omezena, je třeba předmětný projekt OZE považovat za projekt převažujícího veřejného zájmu s ohledem na zájem představovaný územním plánováním. V takové situaci nelze od dotčeného členského státu vyžadovat žádný akt formálního uznání.
55. Konečně, pokud jde o právní zájmy, které nařízení 2022/2577 v rámci použití svého článku 3 výslovně neuvádí, zejména právní zájem na ochraně kulturního dědictví, přičemž pojem „kulturní dědictví“ je podle mého názoru třeba vykládat široce tak, že zahrnuje veškerý majetek, který má historický, umělecký, archeologický, estetický, vědecký nebo technický význam, na převažující veřejný zájem projektu OZE ve vztahu k tomuto právnímu zájmu se nevztahuje žádná domněnka a musí být předem předmětem konkrétního, obecného(27) nebo individuálního uznání založeného na hodnocení v jednotlivých případech, které umožní, aby se na tento projekt vztahovalo pravidlo upřednostnění stanovené v odstavci 2 tohoto článku.
56. Za těchto podmínek navrhuji odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 je třeba vykládat v tom smyslu, že výraz „projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu“, znamená, že s výjimkou případů, kdy byla vyvrácena vyvratitelná domněnka stanovená v odstavci 1 tohoto článku nebo kdy nebyla použitelnost této domněnky dotčeným členským státem omezena za podmínek stanovených v posledně uvedeném ustanovení, nevyžaduje takový zájem výslovné uznání, pokud jde o uvedené směrnice, jakož i v případě, kdy tento členský stát zavedl do příslušných právních předpisů takovou domněnku ohledně územního plánování. Naproti tomu, pokud jde o právní zájmy, které nejsou v tomto nařízení výslovně uvedeny v rámci použití článku 3 tohoto nařízení, zejména právní zájem představovaný ochranou kulturního dědictví, musí být převažující veřejný zájem projektu předem předmětem výslovného uznání založeného na hodnocení v jednotlivých případech.
C. Ke třetí předběžné otázce
57. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 vykládat tak, že zajistí-li členské státy, aby přinejmenším projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, byly „upřednostněny“ při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, je toto upřednostnění chápáno jako upřednostnění absolutní, s výhradou ochrany druhů obsažené v tomtéž ustanovení, nebo jako upřednostnění principiální, od něhož se členské státy mohou odchýlit, poskytnou-li pro to konkrétní a podrobné odůvodnění.
58. Jak bylo připomenuto v bodě 44 tohoto stanoviska, pro určení působnosti pravidla upřednostnění stanoveného v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 je třeba zohlednit znění tohoto ustanovení, jakož i jeho kontext a cíle sledované tímto nařízením.
59. Pokud jde o znění uvedeného ustanovení, Komise tvrdí, že spojení „členské státy zajistí“ použité v přítomném čase oznamovacího způsobu vyjadřuje existenci jasné povinnosti těchto států, která není spojena s žádnými výjimkami, pokud jde o přednostní charakter projektů OZE, s výhradou ochrany druhů stanovené v tomtéž ustanovení. Tento orgán rovněž odkazuje na kontext, jehož součástí je čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, a poukazuje na to, že podle bodu 14 odůvodnění nařízení 2024/223 toto ustanovení „požaduje, aby projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, byly upřednostněny [...]“(28). Česká vláda tvrdí, že pokud příslušný vnitrostátní orgán dospěje k závěru, že domněnka převažujícího veřejného zájmu ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577 není vyvrácena (tj. že předmětný projekt OZE nemá závažné negativní dopady na životní prostředí) a otázka ochrany druhů ve smyslu odstavce 2 tohoto článku buď vůbec nevyvstává, anebo je vhodným způsobem zajištěna, pak takový projekt musí být při vyvažování právních zájmů v rámci postupů uvedených v tomto odstavci 1 upřednostněn absolutně.
60. Domnívám se však, že použití sloves „zajistit“ a „požadovat“ není jednoznačné. Lze je totiž chápat i tak, že členským státům ukládají provést pravidlo upřednostnění, aniž zakotvují absolutní upřednostnění. Takové upřednostnění by znamenalo, že jsou členské státy nutně povinny povolit projekty OZE a vydat příslušná povolení, jakmile byly tyto projekty předem uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu.
61. Článek 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 mimoto odkazuje na „vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech“, což naznačuje, že členské státy musí provést individuální posouzení každého projektu. Navíc, jak bylo uvedeno v bodě 40 tohoto stanoviska, odstavec 1 tohoto článku zavádí vyvratitelnou domněnku. Z toho lze vyvodit, že odstavec 2 uvedeného článku obdobně zakotvuje principiální upřednostnění, od kterého lze u konkrétního projektu OZE upustit s ohledem na jeho specifické vlastnosti.
62. Ještě zásadnější je, že ze znění uvedených směrnic vyplývá, že členské státy disponují prostorem pro volné uvážení při hodnocení, zda má být předmětný projekt povolen, s přihlédnutím k jeho dopadům na životní prostředí. Zdá se mi proto, že i v případě, kdy nebyla vyvrácena nebo omezena domněnka stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577, si členské státy zachovávají možnost posoudit všechny vlastnosti a kontext projektu OZE před přijetím konečného rozhodnutí. Toto posouzení se provádí s přihlédnutím k tomu, že jak uvádí předkládající soud, zájmům spojeným s projekty OZE musí být při jeho provádění přiznána „zvláštní váha“.
63. Dále podotýkám, že ochrana krajiny a kulturního dědictví(29) není v nařízení 2022/2577 opomenuta. Kromě již zmíněného bodu 8 odůvodnění tohoto nařízení, který odkazuje na územní plánování, článek 4 uvedeného nařízení, nadepsaný „Urychlení povolovacího postupu pro instalaci solárních energetických zařízení“, v odstavci 2 stanoví, že členské státy mohou z ustanovení odstavce 1 tohoto článku (který stanoví maximální dobu povolovacího postupu pro instalaci solárních energetických zařízení a společně umístěných zařízení pro skladování energie na tři měsíce, a to za podmínky, že hlavním cílem těchto staveb není výroba solární energie) vyloučit určité oblasti nebo stavby „z důvodů ochrany kulturního nebo historického dědictví nebo z důvodů souvisejících se zájmy národní obrany nebo bezpečnosti“(30). Toto nařízení tedy zohledňuje kulturní dědictví jako právní zájem hodný ochrany, ačkoli není uvedeno v článku 3 nařízení 2022/2577, ani v souvisejících bodech odůvodnění(31).
64. Kromě toho jsou členské státy povinny dodržovat své mezinárodní závazky, mezi něž patří, pokud ji ratifikovaly, Úmluva Rady Evropy o krajině přijatá ve Florencii (Itálie) dne 20. října 2000, ve znění protokolu ze dne 1. srpna 2016(32). Přitom zejména článek 5 této úmluvy, nadepsaný „Všeobecná opatření“, stanoví v písmenu d), že každá smluvní strana se zavazuje „začlenit krajinu do svých politik regionálního rozvoje a územního plánování, a do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářské politiky, jakož i do ostatních politik s možným přímým či nepřímým dopadem na krajinu“. Pokud jde konkrétně o větrné elektrárny, jak poznamenala polská vláda, ze zprávy nadepsané „Krajina a větrné elektrárny“ ze dne 21. března 2011, vypracované v rámci šesté konference Rady Evropy k uvedené úmluvě, která se konala ve dnech 3. a 4. května 2011, vyplývá, že „[s]tejně jako jiná významná infrastruktura musí být i větrné elektrárny předmětem územního plánování s uplatněním zásad územního plánování. To je klíčem k jejich správnému začlenění do krajiny, a v důsledku toho k celkové soudržnosti, která je srozumitelná a přijímaná širokou částí obyvatelstva“(33).
65. V témže smyslu úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy(34), přijatá v Granadě (Španělsko) dne 3. října 1985, stanoví zejména v čl. 4 bodě 2 písm. a), že se každá smluvní strana zavazuje, že „předejde znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. V tomto směru se každá Strana zavazuje, pokud tak již neučinila, zavést legislativu, která vyžaduje předložit příslušnému úřadu jakýkoli plán na demolici nebo změnu památek, které jsou již chráněné nebo se u nich vede ochranné řízení, jakož i jakýkoli plán, který ovlivňuje jejich okolí“. Pokud jde o Evropskou úmluvu o ochraně archeologického dědictví(35), přijatou ve Vallettě (Malta) dne 16. ledna 1992, stanoví zejména v článku 5, nadepsaném „Integrovaná konzervace archeologického dědictví“, v bodě iii), že se každá smluvní strana zavazuje, „že zajistí, aby vyhodnocení dopadů na životní prostředí a z nich vyplývající rozhodnutí plně přihlížela k archeologickým nalezištím a jejich umístění“.
66. Domnívám se tudíž, že v případě, že by pravidlo upřednostnění stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 muselo být chápáno jako absolutní upřednostnění, a mělo by tedy automatický charakter, představovalo by to nepřiměřený zásah do práva členských států určovat územní plánování na svém území. V tomto ohledu podle mého názoru cíl spočívající v urychlení povolovacího postupu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v současném mezinárodním kontextu nemůže odůvodnit zbavení členských států jakéhokoli prostoru pro volné uvážení při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, zejména pokud se chráněné konkurenční zájmy týkají oblastí, které nejsou harmonizovány unijním právem, a jsou tedy upraveny vnitrostátním právem.
67. Dodávám, že tento čl. 3 odst. 2, který zavádí dočasné pravidlo mimořádné povahy, které nebylo prodlouženo v rámci směrnice 2018/2001(36), podle mého názoru nemůže vést k zásadnímu zpochybnění rovnováhy, kterou členské státy nastolily mezi jednotlivými dotčenými právními zájmy(37), zejména pokud může životnost projektu OZE dosáhnout několika desítek let, jako je tomu v případě větrné elektrárny.
68. Domnívám se tedy, že pravidlo upřednostnění stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 je třeba chápat jako principiální upřednostnění, které členskému státu ponechává možnost ve výjimečných případech zamítnout povolení projektu OZE za předpokladu, že poskytne konkrétní a podrobné odůvodnění a opře své rozhodnutí o důkladné hodnocení prokazující zásah do konkurenčního právního zájmu chráněného v daném státě(38). Takové odůvodnění musí umožnit osobě odpovědné za předmětný projekt OZE seznámit se s důvody zamítnutí její žádosti a tak jí umožnit hájit svá práva.
69. Vzhledem k těmto úvahám navrhuji odpovědět na třetí otázku tak, že čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 je třeba vykládat tak, že zajistí-li členské státy, aby byly přinejmenším projekty OZE, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, „upřednostněny“ při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, je toto upřednostnění třeba chápat jako upřednostnění principiální, s výhradou ochrany druhů obsažené v tomtéž ustanovení, od něhož se členské státy mohou odchýlit v návaznosti na důkladné hodnocení prokazující zásah do právního zájmu chráněného v daném členském státě a poskytnou-li pro to konkrétní a podrobné odůvodnění.
V. Závěry
70. S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky položené Conseil d’État (Státní rada, Belgie) následovně:
„1) Článek 3 odst. 2 nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. prosince 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů,
musí být vykládán v tom smyslu, že
členské státy musí zajistit, aby byla v rámci postupu plánování a povolování upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech nejen pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, čl. 4 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, ale i pro účely konkurenčních právních zájmů, které přesahují působnost těchto ustanovení, zejména ochrany krajiny a kulturního dědictví.
2) Článek 3 odst. 2 nařízení 2022/2577
musí být vykládán v tom smyslu, že
výraz ‚projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu‘, znamená, že s výjimkou případů, kdy byla vyvrácena vyvratitelná domněnka stanovená v odstavci 1 tohoto článku nebo kdy nebyla použitelnost této domněnky dotčeným členským státem omezena za podmínek stanovených v posledně uvedeném ustanovení, nevyžaduje takový zájem výslovné uznání, pokud jde o tři uvedené směrnice, jakož i v případě, kdy tento členský stát zavedl do příslušných právních předpisů takovou domněnku ohledně územního plánování. Naproti tomu, pokud jde o právní zájmy, které nejsou v tomto nařízení výslovně uvedeny v rámci použití článku 3 tohoto nařízení, zejména právní zájem představovaný ochranou kulturního dědictví, musí být převažující veřejný zájem projektu předem předmětem výslovného uznání založeného na hodnocení v jednotlivých případech.
3) Článek 3 odst. 2 nařízení 2022/2577
musí být vykládán v tom smyslu, že
zajistí-li členské státy, aby přinejmenším projekty, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, byly ‚upřednostněny‘ při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech, je toto upřednostnění třeba chápat jako upřednostnění principiální, s výhradou ochrany druhů obsažené v tomtéž ustanovení, od něhož se členské státy mohou odchýlit v návaznosti na důkladné hodnocení prokazující zásah do právního zájmu chráněného v daném členském státě a poskytnou-li pro to konkrétní a podrobné odůvodnění.“
1– Původní jazyk: francouzština.
2– Nařízení Rady ze dne 22. prosince 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2022, L 335, s. 36). Proti tomuto nařízení byly u Tribunálu Evropské unie podány žaloby na neplatnost proti rozhodnutím Rady Evropské unie, jimiž byly zamítnuty žádosti o vnitřní přezkum podané podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Evropské unie (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1767 ze dne 6. října 2021 (Úř. věst. 2021, L 356, s. 1). Tyto žaloby byly Tribunálem zamítnuty [rozsudky ze dne 12. listopadu 2025, Föreningen Svenskt Landskapsskydd a další v. Rada (T‑534/23, EU:T:2025:1020), a CEE Bankwatch Network a Ökobüro v. Rada (T‑535/23, EU:T:2025:1021)], proti čemuž byly podány kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru (jedná se o věci C‑33/26 P, Nederlandse Vereniging Omwonenden Windturbines a další v. Rada, a C‑25/26 P, CEE Bankwatch Network a Ökobüro v. Rada).
3– Cílem tohoto plánu je ukončit závislost Evropské unie na ruských fosilních energiích novými opatřeními, jejichž cílem je navýšení výroby zelené energie, diverzifikace dodávek a snížení poptávky. Zejména viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, nadepsané „REPowerEU: společná evropská akce pro cenově dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii“ [COM (2022) 108 final].
4– Směrnice Rady ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/002, s. 102).
5– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/005, s. 275).
6– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7).
7– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2018, L 328, s. 82) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023 (Úř. věst. L, 2023/2413) (dále jen „směrnice 2018/2001“).
8– Z důvodu srozumitelnosti je nařízení 2022/2577, ačkoli již není v platnosti, v tomto stanovisku uváděno v přítomném čase.
9– Nařízení Rady ze dne 22. prosince 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2022/2577, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L, 2024/223).
10– Zpráva Komise Radě ze dne 28. listopadu 2023 o přezkumu nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. prosince 2022 kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů [COM (2023) 764 final].
11– Moniteur belge ze dne 12. září 1991, s. 19976.
12– Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že takové povolení představuje rozhodnutí příslušného orgánu týkající se smíšeného projektu, které má zároveň charakter environmentálního povolení i územního rozhodnutí.
13– Moniteur belge ze dne 8. června 1999, s. 21114.
14– Usnesení Eneco Wind Belgium (C‑325/25, EU:C:2025:677).
15– Takový postup je vymezen v čl. 2 bodu 1 nařízení 2022/2577.
16– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2023, Latvijas valsts meži (C‑434/22, EU:C:2023:966, bod 56 a citovaná judikatura).
17– Viz rozsudek ze dne 1. června 2017, Folk (C‑529/15, EU:C:2017:419, bod 37 a citovaná judikatura). Pokud jde o čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147, domnívám se, že dotčeným zájmem není převažující veřejný zájem, ale zájem veřejného zdraví a bezpečnosti, který je rovněž uveden v čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577.
18– Viz rozsudek ze dne 26. ledna 2021, Hessischer Rundfunk (C‑422/19 a C‑423/19, EU:C:2021:63, bod 64 a citovaná judikatura).
19– Viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Hungeod a další (C‑496/18 a C‑497/18, EU:C:2020:240, bod 69 a citovaná judikatura).
20– Navrhovatelka před předkládajícím soudem tvrdila, že podle belgické právní úpravy použitelné ve věci v původním řízení zahrnuje ochrana životního prostředí i krajinu (viz bod 23 tohoto stanoviska).
21– Rozsudek ze dne 12. února 2026, Stichting Koskea (C‑490/24, EU:C:2026:89, bod 23 a citovaná judikatura).
22– Italská vláda tvrdí, že oba odstavce článku 3 nařízení 2022/2577 plní odlišné funkce v tom smyslu, že odstavec 1 zavedením vyvratitelné domněnky „převažujícího veřejného zájmu“ stanoví „cílenou“ výjimku, zatímco odstavec 2 tím, že upřednostňuje projekty OZE, zavádí „procesní upřednostnění“.
23– Italská vláda a Komise tvrdí, že s ohledem na znění čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 svědčí použití výrazů „[vyvažování právních zájmů] v jednotlivých případech“ (jak rovněž poukazuje belgická vláda) a „v rámci postupu plánování a povolování“ o obecném dosahu tohoto ustanovení, které nelze omezit pouze na zájmy na ochranu životního prostředí uvedené v odstavci 1 tohoto článku. S tímto výkladem nesouhlasím. Zaprvé se výraz „vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech“ objevuje také v odstavci 1 uvedeného článku. Zadruhé, jelikož se toto nařízení vztahuje, jak stanoví čl. 1 odst. 1 první pododstavec tohoto nařízení, na „povolovací postupy“, jsou jak odstavec 1, tak odstavec 2 článku 3 uvedeného nařízení součástí postupu plánování a povolování.
24– Návrh Komise ze dne 9. listopadu 2022 pro nařízení Rady, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů [COM(2022) 591 final] obsahuje článek 2, nadepsaný „Převažující veřejný zájem“, jehož znění v odstavci 1 se blíží čl. 3 odst. 1 nařízení 2022/2577, když odkazuje na stejná ustanovení uvedených směrnic, zatímco tento čl. 2 odst. 2 druhá věta je formulován téměř totožně jako čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení. Kromě toho body 7 a 9 odůvodnění tohoto návrhu vykazují podobnost s body 8 a 9 odůvodnění uvedeného nařízení.
25– Článek 1 bod 6) nařízení 2024/223 stanoví, že se prodlužuje použitelnost čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 do 30. června 2025.
26– Nařízení 2024/223 změnilo čl. 3 odst. 2 nařízení 2022/2577 tak, že zrušilo spojení „přinejmenším u“. Tato změna nemůže vést k odlišnému výkladu tohoto ustanovení v rámci projednávané žádosti o předběžné rozhodnutí.
27– Domnívám se, že obecné uznání může mít různé formy, jako je uznání prostřednictvím zákonných či podzákonných předpisů, podle jednotlivých kategorií, ale také prostřednictvím sestavení seznamů obsahujících několik lokalit uznaných podle společných kritérií.
28– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
29– Pojem „kulturní dědictví“ je přitom třeba chápat široce. V tomto ohledu viz bod 55 tohoto stanoviska.
30– Článek 7 nařízení 2022/2577, nadepsaný „Urychlení zavádění tepelných čerpadel“, stanoví v odstavci 3 obdobné ustanovení.
31– Ochranu krajiny a kulturního dědictví zajišťují i další právní předpisy Unie. To platí zejména pro nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 1), jehož článek 6, nadepsaný „Specifické cíle“, stanoví v odst. 1 písm. f), že obecných cílů se dosahuje prostřednictvím těchto specifických cílů: „přispívat k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a k obratu tohoto trendu, posilovat ekosystémové služby a zachovat stanoviště a krajiny“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).
32– Tuto úmluvu lze nalézt v anglickém a francouzském znění (oficiální jazyky) a také v německém, italském a ruském znění na následující adrese: https://www.coe.int/fr/web/conventions/full-list?module=treaty-detail&treatynum= 176.
33– Viz s. 19 této zprávy, kterou lze nalézt ve francouzském jazyce na následující adrese: https://rm.coe.int/16806f40cc.
34– Tuto úmluvu lze nalézt v anglickém a francouzském znění (oficiální jazyky) a také v německém, italském a ruském znění na následující adrese: https://www.coe.int/fr/web/conventions/full-list?module=treaty-detail&treatynum= 121.
35– Tuto úmluvu lze nalézt v anglickém a francouzském znění (oficiální jazyky) a také v německém, italském a ruském znění na následující adrese: https://www.coe.int/fr/web/conventions/full-list?module=treaty-detail&treatynum= 143. Belgické království ratifikovalo tyto tři úmluvy Rady Evropy.
36– Viz bod 48 tohoto stanoviska.
37– V tomto smyslu polská vláda poznamenala, že přiznání absolutního upřednostnění projektům OZE by mohlo vést k významnému narušení přírodního systému nebo dlouhodobě zavedeného územního rozvoje, pokud jde o ochranu hodnot přírodního, krajinného nebo kulturního dědictví.
38– Viz ohledně nutnosti nalézt spravedlivou rovnováhu mezi energetickou bezpečností a ochranou životního prostředí, Tla da Silva, E., „In Search of the Golden Ratio: The Conundrum of Balancing Environnental Protection and Energy Security“, European Energy and Environmental Law Review, 2024, sv. 33, č. 6, s. 263 až 273.